O štědrosti krále Firuzšáha

Kdysi byl na bengálském trůnu král jménem Firuzšáh, který pocházel z Habeše. Bengálsku vládl velmi laskavě a štědře. Zvláště laskavý byl k chudým, vždy jim dával almužny bez ohledu na kastu. I když lidé jenom předstírali, že jsou chudí, král jim peníze dal. Když proti tomu jeho rádci měli námitky, říkal: „Co zmůžu, když tvrdí, že jsou chudí?“ Rádcům se jeho štědrost nezamlouvala a vždy se snažili penězi šetřit. Ale král je neposlouchal.

Jednou řekl král Firuzšáh svým rádcům, že chce chudým rozdat velkou sumu peněz. Rádce to vylekalo. Řekli si mezi sebou: „Možná opravdu neví, o kolik přichází, když takhle rozdává své bohatství!“

A tak nanosili všechny zlaťáky a drahokamy, které se toho dne měly rozdat, do jedné z komnat v paláci. Pak zavolali krále, aby se na to bohatství přišel podívat. Řekli mu: „Ó králi, vždy po nás chcete, abychom chudým rozdávali cenné věci. Jsme šťastní, že tentokrát jim dáte takovou velkou sumu peněz.“

V duchu si říkali, že až král uvidí všechno to bohatství v jediné místnosti, bude překvapený a poleká se, kolik toho vlastně chce rozdat. Mysleli si, že řekne: „To chci rozdat takové jmění? Ne, tolik jim dát nemůžu. Dejte jim jenom čtvrtinu nebo polovinu." Mysleli si, že se jim podaří krále přesvědčit, aby chudým tolik peněz nedával.

Jak se přepočítali! Místo toho král řekl: „Vy hlupáci, chci dát chudým alespoň čtyřikrát tolik. Čtyřnásobek mě uspokojí"

A tak rádcům nakázal, aby rozdali čtyřikrát více bohatství, než kolik v místnosti nashromáždili.