Umění fotografie se podřizuje

Šjáma Čaran Lahiri byl zásadně proti tomu, aby ho někdo fotografoval. Protože ho však jeho blízcí žáci opakovaně žádali o svolení, nakonec souhlasil. Když přišel fotograf, Mistr se ho ptal na mnoho otázek. Fotograf byl hluboce poctěn, a tak Lahirimu vysvětlil základy fotografie.

Když přišel čas Mistra vyfotografovat, nemohl ho fotograf v hledáčku najít. Fotoaparát sice na Mistra zaměřil, ale nic neviděl. Když zaostřil na ostatní, viděl je dokonale, ale když zaostřil na Lahiriho, nebylo vidět nic.

„Nejde to,“ řekl nakonec zklamaný fotograf Mistrovi: „nemohu vás vyfotografovat.“

„Dobře,“ řekl Mistr a usmál se. „Budu se chovat ukázněně. Teď mě můžete vyfotit.“ Tentokrát byl Lahiri jasně zřetelný a fotograf stiskl spoušť. Potom mu Lahiri řekl: „Duchovnost a duchovní síla dalece překonávají moderní vědu. Mějme víru v to Skutečné, a tím je duchovnost.“

Komentář: Někteří duchovní Mistři nemají fotografování v oblibě. Cítí, že bychom neměli tělu věnovat pozornost, protože je pomíjivé. A jsou jiní Mistři, kteří jsou toho názoru, že fotografie nezachycuje pouhý objekt, ale může posloužit jako inspirativní síla a pozdvihující a osvěcující zkušenost. Tito Mistři cítí nejvyšší potřebu spatřovat nejvyšší skutečnost nejprve v těle, a poté tělo přeměnit v univerzální misi a transcendentální vizi duše. Podle nich není fotografie pouhým kusem papíru odrážejícím naši vnější tvář a vzezření; je odhalením toho, čím člověk vnitřně je.

Jsou tací, kteří si myslí, že pozemská dosažení, dosažení vnějšího světa, jsou zbytečná a svět sám je zbytečný, protože je neskutečný. Proto nechtějí, aby po nich cokoliv zůstalo, až opustí pozemský život. Ale pro ty, kteří svět považují za pole Božího projevení, budou usilovat o to, aby za sebou zanechali přeměněný život a aby odhalili nesmrtelnou duši. Obě strany mají pravdu ve svém přístupu ke skutečnosti podle hloubky a výšky svého vlastního uvědomění.