Část I.

Příběh z dětství1

Nepocházím z chudé rodiny; pocházím z bohaté rodiny, ale naše materiální bohatství jsme věnovali ášramu. Do ášramu odešel nejprve můj nejstarší bratr a potom ti mladší. Můj strýc byl proti tomu, ale můj bratr řekl, že by měli všichni zůstat. Řekl: „Pokud odejdou z ášramu, odejdu také. Nyní jsou mladí. Je mou povinností udělat pro ně to pravé.“ Pákistán, nyní Bangladéš, nám zabavil majetek. Tenkrát jsme však měli dvě nebo tři velké zahrady a několik domů. Můj otec byl tehdy inspektorem velkého železničního uzlu.

Když jsem byl jako dítě v Pondicherry, měl jsem psa jménem Bhaga. Znamená to „tygr“. Chtěli jsme, aby byl u našich příbuzných ve městě. Nakonec jsme ho vzali na loď a dali k mému strýci z matčiny strany.

Bhaga byl velmi oddaný. Běhával několik mil, aby doručil zprávu. Běžel tři a půl míle k mé tetě a předal jí zprávu. Potom byl tak netrpělivý, aby se už vrátil z tetina domu zpátky. Dvakrát to tak udělal.

Bhaga byl velký, živý a velmi silný. Když jste něco upustili, když jste způsobili nějaký zvuk, potom jste skončili; štěkal pět minut. Když jsme se učili na zkoušky, nikdy jsme nestudovali potichu. Abychom přesvědčili fyzickou mysl, že se učíme, recitovali jsme nahlas. Když bylo něco v takové chvíli špatně, Bhaga štěkal. Takový byl Bhaga.

Měl jsem bílého zajíce. Měl jsem také mnoho, mnoho ptáků. Měl jsem luňáka a další ptáky. Potom jsme měli pár opic. Jedna opice se jmenovala Madhu. Měl jsem opice moc rád. Žily v malém kulatém domečku na vrcholu tyče, ze kterého visel řetěz. Opice trávily svůj život šplháním nahoru a dolů a vřeštěním. Potom ze svých těl odstraňovaly vši. Každou sekundu na své kůži něco objevily. My bychom nic neviděli, ale opice na sobě viděly všechno možné.

Opice také kousaly. Když se k vám rozběhla, museli jste si lehnout na zem a zatajit dech. Když jste vypadali jako mrtví, potom vás nikdy, nikdy nepokousaly. Toto jsem dělal mnohokrát, když mi bylo kolem šesti let. Malé děti ve věku jednoho či dvou let a staré lidi nikdy nekoušou, ale mladé chlapce a děvčata ano. Párkrát mě chytily. Měl jsem po nich na sobě nejméně deset nebo dvanáct památek. Chodíval jsem k opicím s takovou láskou a radostí, ale zapomínal jsem, že ten řetěz je tak dlouhý. Občas mne pokousaly, než jsem jim donesl jídlo. Měli jsme sluhu, kterému bylo čtrnáct nebo patnáct let. Neuplynul jediný den, aniž by nebyl pokousán některou z opic.

Jsou-li opice ochočené, dávají najevo svoji náklonnost. Moje matka nebyla pokousána ani jednou. Cítily laskavost mé matky. Moje sestra byla pokousána jednou nebo dvakrát. Kousnutí opice hodně bolí. Rána ihned hojně krvácí. Kolikrát jsem měl pokousané levé či pravé stehno nebo loket! Jejich zuby jsou malé, ale ostré. Můj bratr Mantu jim nikdy nedal banán ani nic jiného k snědku. Neměl rád opice, neměl rád psy, neměl rád kočky. Byl proti všem zvířecím druhům.

Opice dělají cosi, co opravdu stojí za to vidět. Vyšplhají na strom a z úplně nejvyšší větve skočí do rybníka. Potom plavou na druhou stranu.

Mám žáky, jejichž děti byly kdysi jejich zvířecími miláčky. Někdo měl v předchozí inkarnaci psího mazlíčka a nyní se tento mazlíček stal členem jeho rodiny. Dejme tomu, že jste měli psa; tento pes se nyní stal vaším bratrem. Ve vaší rodině si vzal svoji první lidskou inkarnaci. Podobně byly u nás služebné, které chtěly přijít do naší rodiny. Tolik nás těšily a jejich přáním bylo dostat se do naší rodiny. Jen si otevřete své třetí oko a uvidíte, jestli vám říkám pravdu!


  1. JH 1. Tento příběh z dětství vyprávěl Sri Chinmoy během neformálního setkání