Jednoho dne jsem šla kolem OSN a spatřila malé dítě v kočárku. Byl mu rok nebo rok a půl. To dítě mělo v tváři takový prázdný výraz, ale jaksi jsem v tomto výrazu viděla velkou úzkost a zmatek, jako by byl svět velmi bolestné a zmatené místo. Tento zážitek mne velmi dojal a zabolel, a kdykoli na to pomyslím, stále mne to velmi dojímá. Jaké si mám z toho zážitku vzít ponaučení?
Sri Chinmoy: Jsi si jistá, že to dítě prožívalo tento vysoký zážitek — že svět je plný zármutku? Možná mu právě za špatné chování nebo za něco jiného vyhubovala jeho matka?Měla jsem pocit, že to byl výraz vyjadřující nepochopení světa.
Sri Chinmoy: Nemyslím si, že by duše toho dítěte byla tak rozvinutá, že by se ztotožňovala s duší světa. Pouze si myslím, že to byl přenos tvého vlastního pocitu, protože to, co jsi popsala, ke mně vnitřně nepřichází. To, co máš na mysli, byla tvoje vlastní aspirace a tvůj vlastní stav vědomí; vůbec to nepřišlo od dítěte.
Sri Chinmoy, Klenot pokory, Madal Bal, 1998
