Jaký je vztah mezi duchovním srdcem a silou kundalini, srovnáme-li jejich důležitost?

Sri Chinmoy: Můžete říci, že síla kundalini je na povrchu, na samotném povrchu duchovního srdce. Je to tak: na povrchu moře jsou vlny a všemožný pohyb. Když vidí dítě vlny oceánu, je jimi tak okouzleno. Dospělý se však pokusí ponořit hluboko do oceánu, kde je ticho a naprostý klid, protože zde získá největší radost. Dospělý má zájem o tiché a věčné hloubky.

Všechny zázraky, které můžete zažít prostřednictvím síly kundalini, jsou jako hra dětí v zahradě. Dítě má schopnost utrhnout květinu nebo někoho štípnout nebo ukazovat svou sílu tím, že háže kameny a dělá všemožné nezbednosti. Vesmírná Matka pozoruje hry svých dětí. Stejně jako obyčejná matka má ráda, když si její děti okolo ní hrají. „Moje děti umí skákat, umí běhat, umí házet,“ říká. „Užívejme si tedy hru, Kosmickou hru.“ Otec ale cítí, že si děti nemohou stále jen hrát. Musí se někdy také učit, jinak zůstanou hloupé.

Když si dítě hraje, získává radost, fyzickou radost. Pokud ale studuje, získává jiný druh radosti: radost, která je hlubší a více naplňující. Dosáhne-li někdo něčeho na fyzické úrovni, vážíme si ho. Když někdo udělá něco velkého na mentální úrovni, uznáváme jej ještě více. Když někdo dosáhne něčeho na psychické úrovni, pak jej ti, kteří jsou schopni to ocenit, uznávají dokonce ještě více. A když někdo dosáhne něčeho na úrovni duše, na Boží úrovni, pak jej ti, kteří o tom vědí, uznávají ze všech nejvíce. Sri Ramana Maháriši se nezajímal o studium, Šrí Rámakrišna se nezajímal o studium. Všichni učenci západního světa by však měli jít a dotknout se nohou těchto nevzdělaných mužů nekonečné moudrosti. Čím výše, čím hlouběji jdeme, tím přesvědčivější, cennější a více osvětlující moudrost získáme. V duchovní říši je síla kundalini jako úspěchy na fyzické úrovni.

Matka cítí, že přestože je jejímu synovi šedesát let, je stále jejím malým dítětem, jejím batoletem. Když však otec vidí, že jeho synovi je třináct nebo čtrnáct let, okamžitě se mu pokouší předat všechnu svou moudrost. Říká: „Už se nemůžeš nazývat dítětem. Zítra mohu zemřít a ty mě budeš muset nahradit a převzít plnou zodpovědnost za všechnu mou práci.“ Matka říká: „Ne! Ne! Ne! Chci, aby mé děti zůstaly zde se mnou.“ Neříkám ani slovo proti matce. Matčinou přirozeností je ale považovat své syny za své věčné děti. Nejvyšší otec říká: „Jste věčné děti, pravda, ale musíte pro Mne pracovat. Musíte na sebe vzít zodpovědnost za celý vesmír. Předvádět se a dělat podobné věci vám vydrží pět let, deset let, dvacet let, ale není možné to dělat navěky.“

Stejná Matka, stejná Vesmírná Matka, jež má sílu kundalini a jež je silou kundalini samotnou, tuto sílu daleko, daleko překračuje. Svým aspektem vždy přesahujícího Za se prolíná se svým chotěm — Purušou, Šivou nebo Absolutním. Se svým vždy se překonávajícím Vědomím je jedním s Absolutním. Na druhou stranu, ve svém hravém Vědomí hraje se svými dětmi Kosmickou hru.

Otec říká dítěti, aby překročilo Kosmickou hru, protože pouze tehdy, když je člověk nad Kosmickou hrou, dosáhne nekonečného míru, světla a blaženosti. Otec říká: „Musíš jít za kundalini, do vyššího stavu vědomí. Nejprve vejdi do sušupti, stavu hlubokého spánku. Poté do šapna, stavu snění, pak do džágriti, bdělého stavu, a nakonec vstup do turíja, transcendentálního Vědomí. A mé děti, dokonce i tento stav můžete překonat a ponořit se do sahadža samádhi, což je stálá, spontánní a dynamická jednota se Mnou na všech úrovních skutečnosti.

Syn Boží, Ježíš Kristus, byl na zemi třicet tři let. Pouze během posledních tří let svého života předváděl zázraky. Myslíte si, že jej svět stále zbožňuje a uctívá jenom proto, že uměl kráčet po vodě nebo že dokázal oživit mrtvého muže? Ne, není stále uctíván kvůli svým zázrakům, ale proto, že shůry snesl věčné Vědomí, nekonečné Vědomí. Šrí Rámakrišna nepředváděl zázraky téměř žádné a bylo mnoho, mnoho jiných duchovních Mistrů, kteří zázraky nekonali. Cítili, že předvádění zázraků na fyzické úrovni by bylo dětinské ve srovnání s tím, čeho jsou schopni dosáhnout na duchovní úrovni, v oblasti srdce, kde sídlí nekonečný mír, světlo a blaženost.

Síla kundalini a všechny zázračné síly na zemi jsou prchavé, protože jsou to síly pozemské. Síla transcendentálního Já je však nekonečná a nesmrtelná. Pro duchovního hledajícího je tím nejdůležitějším na zemi probuzení vědomí a realizace svého Já, protože to je věčné. Jestliže sem někdo přijde a předvede nějaký zázrak, budeme tím ohromeni. Ale v okamžiku, kdy se vrátíme domů, nezůstane nám nic, co by uchovalo naši víru v to, co jsme viděli. Bude se nám to zdát jako pouhá kouzla a triky. A jak dlouho dokážeme mít uvnitř radost z kouzelníka? Když však někdo pozvedne naše vědomí třeba jen na pouhou vteřinu, nebo jestliže to uděláme my sami silou své intenzivní aspirace, pak naše víra v tento zážitek potrvá, protože to byla naše vlastní vnitřní zkušenost. Potřebujeme to, co trvá věčně. Je to Nesmrtelnost, vnitřní Nesmrtelnost, co potřebujeme, a ta přichází probuzením a pozvednutím našeho vědomí.