Scéna I

(na levé straně pódia: dvorek Šribašova domu, na pravé straně pódia: pokoj přiléhající ke dvorku)

(Čaitanja zpívá „Hari Bol, Hari Bol“ a v extázi tančí se svými následovníky kolem dvorku Šribaše, svého drahého žáka. Najednou se z domu ozve naříkání a křik. Šribaš opustí společnost a vběhne do domu. Jeho manželka pláče. Ostatní příbuzní také pláčou.)

MANŽELKA: Náš jediný syn! Náš jediný syn je navždy ztracen! Co mám dělat? Co mám dělat?

ŠRIBAŠ: Proč pláčeš? Proč roníš slzy? Proč bys měla plakat? Přišel jeho čas. Proto odešel na onen svět. Pán dnes tančí na našem dvorku. Dokonce i ten nejhorší hříšník půjde přímo do Nebe, jestliže tady zemře. Protože náš syn opustil svět právě tady, bude bezpochyby šťastný. Jestli skutečně miluješ svého syna, buď šťastná, buď potěšena. Přidej se k nám ve zpěvu a tanci, protože dnes je tady s námi Pán.

MANŽELKA: Teď není vhodná doba poslouchat tvou filozofii. Ztratili jsme svého jediného syna. Miluji našeho Mistra, Sri Čaitanju. Ale když někomu zemře jediný syn, je nemožné si k Mistrovi zachovat stejnou lásku a stejnou víru.

ŠRIBAŠ: Pláčeš a pláčou i naši příbuzní. Ale náš Pán tančí v extázi. Je v božském vědomí. Pokud vás uslyší plakat a naříkat a kvůli tomu sestoupí do svého normálního vědomí, skočím do Gangy. Jestli ukončíš jeho extatický tanec, ukončím svůj život!

(Manželka se uklidní. Ostatní příbuzní stále pláčou.)

ŠRIBAŠ (k ostatním): Ztratili jsme našeho nejdražšího, ztratili jsme našeho jediného syna. Ale má manželka ani já nepláčeme. Pokud musíte plakat, pak opusťte náš dům. To my jsme utrpěli ztrátu. Ale pro nás to žádná ztráta není — je to skutečný zisk, opravdová odměna, protože dnes do našeho domu přišel můj Pán. Teď není mou povinností myslet na mého syna. Mou jedinou povinností je myslet na mého Mistra. Můj Mistr se o mého syna postará. A tak jestli chcete plakat a vzlykat, pak všichni opusťte tento dům. Není to místo pro vás.

(Šribaš se vrátí do zahrady a začne s ostatními tančit a zpívat. Najednou Sri Čaitanja přestane tančit a zpívat.)

ČAITANJA: Nevím co, ale něco se se mnou děje. Stalo se něco ve Šribašově domě?

(ke Šribašovi) Stalo se ve tvém domě nějaké neštěstí?

ŠRIBAŠ: Pane, jak by se zde mohlo stát nějaké neštěstí v den, kdy jsi požehnal můj dům svou božskou přítomností?

JINÝ NÁSLEDOVNÍK: Pane, něco se ve skutečnosti stalo.

ČAITANJA: Co se stalo?

NÁSLEDOVNÍK: Stalo se něco vážného.

ČAITANJA: Co vážného?

NÁSLEDOVNÍK: Zemřel Šribašův syn.

ČAITANJA: Kdy? Kdy?

NÁSLEDOVNÍK: Před hodinou.

ČAITANJA: Proč jste mi to neřekli?

NÁSLEDOVNÍK: Důvěrně jsi rozmlouval s Pánem Krišnou, můj Pane. Nechtěli jsme ukončit tvůj extatický tanec. Neodvážili jsme si. A proč bychom to měli dělat? Tvůj tanec je pro nás nekonečně důležitější než tato smrt.

ŠRIBAŠ: Pro mě je tvůj extatický tanec tím jediným, co je důležité. Smrt mého syna není v porovnání s tím důležitá.

ČAITANJA (začne plakat): Jak mohu zapomenout na oběť toho, kdo v mé přítomnosti dokáže zapomenout na ztrátu svého jediného syna? Jak mohu dostatečně ocenit jeho srdce? Jak mohu dostatečně obdivovat jeho srdce? Šribaši, jsi skutečně člověkem božské oběti. Nikdy jsem neviděl člověka jako ty. Čí oběť se té tvé může vyrovnat?

ŠRIBAŠ: Pane, z mé strany to není žádná oběť. Pro mě existuješ pouze ty. Přišel jsi do mého domu. Dnes je nejšťastnější den mého života, největší den mého života.

ČAITANJA: Šribaši, prosím přines to dítě. Chci ho vidět.

(Šribaš odejde. Vrátí se se svým synem v náručí, jeho manželka jej následuje. Položí dítě před Mistra. Čaitanja se na dítě podívá a koncentruje se na něj.)

DÍTĚ: Pane, bylo Tvým přáním, abych zemřelo. Kdo může porušit Tvůj zákon?

(Všichni jsou udiveni, že slyší mrtvé dítě mluvit.)

DÍTĚ: Pane, přivedl jsi mě do tohoto Tvého světa, a jsi to Ty, kdo mě posílá na onen svět, který je také Tvůj. Kdo je můj otec, kdo je má matka, ne-li Ty? Jsi věčným Otcem; jsi věčnou Matkou. Klaním se ti, ó Pane. Odcházím do Tvého druhého domova.

ČAITANJA: Šribaši, nyní duše tvého dítěte opustila tělo. Odešel do mého druhého světa. Mám pro něj připravené místo v Nebi. Budu se tam o něj starat stejně tak, jako se tady starám o tebe, o tvou manželku a o všechny tvé duchovní sestry a bratry. Šribaši, měl jsi pouze jednoho syna. Teď máš dva syny. Já jsem tvůj syn a můj nejdražší žák, Nitjananda, je tvůj syn. Jeden syn odešel na onen svět. Dva synové jej tady zastoupí.

(Šribaš se dotkne Čaitanjových nohou a pak tančí radostí.)

MANŽELKA (dotkne se Čaitanjových nohou): Pane, v Tobě vidím své dítě. V Tobě vidím Nebesa. V Tobě vidím celý vesmír. Dnes nevidím pouze Tvou fyzickou přítomnost, ale také Tvou univerzální Skutečnost.

ČAITANJA: Dnes jsi dokázala, že jsi skutečnou druhou polovinou Šribaše. Jeho aspirace a tvá aspirace se dnes naprosto sjednotily. Oba vás ponesu hluboko ve svém srdci a povedu vás do příbytku Hari.

(Čaitanja s radostí a hrdostí žehná Šribašově manželce.)