Scéna I

ČAITANJA: Šribaši! Šribaši! Kde je má flétna? Kde je má flétna? Dej mi mou flétnu.

ŠRIBAŠ: Můj Pane, Gópie tvou flétnu ukradly.

ČAITANJA: Gópie? Kde jsou? Kde jsou mé Gópie? Kde je má Radha? Kde je? Kde je?

(Vstoupí Šači, matka Čaitanji. Jakmile vidí jeho božské vědomí, ihned se pokloní a dotkne se jeho nohou.)

ŠAČI: Ó můj synu, ó Nimaji, již nejsi Nimaj. Už nejsi můj syn, Nimaj. Jsi Pán Krišna, samotný Pán Krišna.

(Šači zpívá.)

Jibana nadi tire dhire dhire
Oi ase mor priyatama
Benu hate madhur prate oi ase
Praner jata asha
Jata bhalobasa
Ranga oi sri charane
Sapi aji tomai nami

[Podívej, dnešního sladkého rána,
můj Milovaný pomalu přichází
ke břehu řeky mého života,
s Flétnou ve své Ruce.
Veškerou naději svého života, veškerou lásku svého života
nabízím Tvým Mocně rudým Nohám
a Tobě se klaním a klaním.]

ČAITANJA: Matko, jsem na tebe tak hrdý. To je poprvé, kdy jsi se dotkla mých nohou sama od sebe. Dříve jsem tě prosíval, abys ses dotkla mých nohou, když jsem byl ve Vědomí Krišny. Avšak dnes jsi se dotkla mých nohou spontánně. Matko, jsem na tebe tak hrdý. Viděla jsi mě v mém nejvyšším vědomí a víš, kdo jsem.

ŠAČI: Můj synu, vím, vím, kdo jsi. Jsi Bůh. Ale přesto ani na prchavý okamžik nezapomenu, že jsi také můj syn, můj miláček. Tím, že jsi přišel do mé rodiny, jsi mě požehnal, a tím, že jsi můj syn, jsi mě učinil nesmrtelnou. Vím, že mě jednou opustíš. Zřekneš se světa. Staneš se sanjásinem. Půjdeš cestou odříkání. Říkám ti, můj synu, že lidskému ve mně budeš chybět a bude trpět, ale božské ve mně bude na tebe hrdé, protože ví, že osvobozuješ lidstvo od nevědomosti a člověku dáváš nový život. Ukončuješ jejich život utrpení a dáváš jim život Blaženosti.

ČAITANJA: Matko, lidskému v tobě také nebudu chybět, protože lidské v tobě přeměním na božské. Tvé fyzické vědomí bude cítit mou přítomnost, ať budu kdekoliv. Věčně zůstanu uvnitř tebe a kolem tebe. Také budeš cítit mou fyzickou přítomnost, Matko. Ujišťuji tě, že má jemná fyzická přítomnost bude neustále ve tvé blízkosti.

ŠAČI: Můj synu, vím, že jsi Bůh. Dokážeš udělat vše a vše uděláš nejen pro mě, ale pro celé lidstvo. Jsi nejen mou radostí a mou pýchou, jsi také radostí a pýchou celého vesmíru. Ty a tvé stvoření jsou neoddělitelné. Když se podívám na tvé stvoření, vidím, jak jsi velký. A když se podívám na tebe samotného, vidím, jak jsi soucitný. Ve tvém stvoření vidím zázrak tvé nezdolné síly. V tobě vidím nekonečnou záplavu soucitu.