Scéna I

DAMODAR: Už jsi zase tady? Kolikrát ti mám říkat, abys sem nechodil? Jestli sem ještě jednou přijdeš, potrestám tě. Nechci, aby ses setkal s naším Pánem.

CHLAPEC: Právě náš Pán mě žádá, abych sem každý den chodil. Miluje mě a já miluji jeho. A já sem budu chodit, i když si to nepřeješ.

DAMODAR: Jestli znova přijdeš, potrestám tě. Jaké máš právo sem chodit? Jsi malý chlapec. Nevíš, jak se modlit a meditovat. Toto místo je pro dospělé, jako jsem já, kteří umí meditovat a modlit se.

CHLAPEC: Ano, ale náš Pán mě učí, jak se modlit a meditovat. Má pro mě veškerou lásku a já mám veškerou lásku pro něj.

DAMODAR: Tohle je moje poslední varování. Jestli tě tu zítra uvidím, zbiji tě.

(Vstoupí Čaitanja. Chlapec se rozpláče.)

CHLAPEC (k Čaitanjovi): Tento muž mi nadává a uráží mě. Říká, že už sem nikdy nesmím přijít, nebo mě zbije.

ČAITANJA (k Damodarovi): Jaké máš právo říkat něco takového tomuto malému chlapci? Damodare, tohle je moje zahrada. Chci, aby sem chodil každý den. Je mi nesmírně oddaný. Chová ke mně veškerou lásku. Chci jej. Potřebuji jej. Nemáš právo mu bránit, aby sem chodil.

(k chlapci) Dnes tě chci naučit zvláštní píseň. Je to píseň, kterou jsem ve svém životě zpíval milionkrát. Ušel jsem stovky a stovky mil a při tom jsem zpíval tuto píseň. Chci, aby ses ji naučil.

Jagannatha swami nayana pathagami bhavatu me.

(Ó Pane Vesmíru, objev se před mým zrakem.)

(Chlapec zpívá. Čaitanja ho opravuje. Zpívá znovu. Společně nacvičují. Nakonec je Čaitanja velmi spokojen.)

ČAITANJA: Máš nádherný hlas. Jsem tak šťastný, jsem s tebou velmi spokojen. Přicházej sem každý den. Damodare, jdi a přines mu nějaké jídlo.

(Damodar odchází a vrací se s jídlem. Je nevrlý.)

ČAITANJA: Mé dítě, zazpívej tu píseň znova. Právě tato píseň mi dává největší radost.

(Chlapec zpívá píseň velmi oduševněle.)

Zítra přijď zase. Toto je tvůj domov. Přicházej každý den. A předej své matce mou božskou lásku a božská požehnání.

(Chlapec se Čaitanjovi pokloní s nejhlubší radostí a hrdostí.)

(Chlapec odchází.)

DAMODAR: Pane Čaitanjo, buď jsi darebák, nebo jsi hlupák!

ČAITANJA: Já jsem hlupák? Já jsem darebák? Damodare, proč mě tak nazýváš?

DAMODAR: Jsi darebák, protože neděláš to, co kážeš. Žádáš nás, abychom vedli duchovní život, život morálky, život celibátu. Ale co děláš ty?

ČAITANJA: Jaký nemorální život jsem vedl?

DAMODAR: Navenek se stýkáš s tímto chlapcem, ale vnitřně si vytváříš vitální spojení s jeho matkou. Projevuješ tomuto chlapci náklonnost jen kvůli zalíbení a lásce k jeho matce. Vím to!

ČAITANJA: Přestaň, Damodare! Už dost tvých nesmyslů! Víš velmi dobře, že nic takového nedělám. Proč říkáš, že jsem hlupák? Chci vědět, proč mě nazýváš hlupákem.

DAMODAR: Dokonce i když jsi upřímný, dokonce, i když jak říkáš, nemáš s jeho matkou nic společného, i tak jsi hlupák. Proč by ti měl svět věřit? Svět má naprosté právo tě podezřívat. Víš, že tento chlapec nemá otce. Víš, že jeho matka je mladá a velmi krásná. Lidé budou říkat, že mu prokazuješ veškerou náklonnost a lásku jen kvůli jeho matce. Řeknou, že ve skutečnosti tě nezajímá ten chlapec a všechnu pozornost mu věnuješ jen proto, abys v budoucnosti získal jeho matku.

ČAITANJA: Damodare, svět je plný korupce a vitální nečistoty. Svět mě pravděpodobně nepochopí. Já však vím, že jsem realizoval Boha. Vytvořil jsem si jednotu se svým Pánem Krišnou. Pán Krišna byl nepochopen, když nabízel svou božskou lásku Gópiím, zvláště Radze. Mnozí jej nechápali, ne-li všichni. Jestli si lidé myslí, že mám nějaký špatný úmysl, když prokazuji náklonnost tomuto chlapci, nechť si to myslí. Nemohu uspokojit svět. Musím uspokojit svůj vnitřní život, svou vlastní duši. Vím, že jeho je matka nesmírně oddaná Bohu, je ve svém vnitřním životě nesmírně upřímná. Jsem na její duchovní život hrdý. Vím, že jednoho dne se stane mou žákyní. Jednou bude následovat mou cestu. Ale jestli mi svět nevěří, je to jeho chyba. Damodare, každý člověk vidí druhé svým vlastním světlem. Lidské bytosti mě vidí skrze temnotu své vlastní nečistoty. Jejich mysl je plná nečistých myšlenek a nečistých nápadů, které do mě promítají. Přeji si však říci, že jsem od této nečistoty na miliony mil daleko. Celá má bytost je zaplavena čistotou. Když se na svět dívám svým vlastním Světlem, vidím čistotu v každém z vás, vidím ve vás všech Světlo. Pravý duchovní Mistr mé výšky stojí nekonečně vysoko nad pouty morálky. Život morálky a vitálního pročištění je pro tebe, a ne pro mě, Damodare. A tak o můj život neměj strach. Mysli na svůj vlastní život. Přišel jsem na svět, abych svět zdokonalil, abych svět osvobodil od pokušení. Pokušení světa mě nepolapí. Přijde den, kdy i ty překročíš hranice morálky a vstoupíš do mé sféry, kterou je božská, dokonalá duchovnost, život jednoty, neustálé jednoty s mým milovaným Krišnou. Dovolím tomuto chlapci, aby sem chodil každý den. Bude mi velmi oddaný. Budu jej učit písně, budu jej učit, jak se modlit, budu jej učit, jak meditovat. V něm objevíš zvláštní dar mého Pána Krišny.