Scéna I

ČAITANJA: Krišno, kde jsi? Kde jsi? Už to bez tebe nevydržím. Chci jen záblesk tvého úsměvu, ó můj milovaný Krišno, ó mé Vše. Ukaž se mi. Jestli se mi neukážeš, toto své tělo vydám smrti.

(Vstoupí Šribaš, Gadadhar a několik dalších blízkých Čaitanjových žáků, kteří se posadí k Mistrovým nohám.)

ČAITANJA: Jsem rád, že vás všechny vidím. Rád bych vám řekl něco docela důležitého. Brzy vás opustím. Všichni jste mi sloužili s nesrovnatelnou oddaností. Každému z vás nabízím neustálou vděčnost svého srdce. Ale musím jít. Musím jít a najít svého milovaného Krišnu. Jakmile jej najdu, vrátím se.

ŠRIBAŠ: Pane, tvé kruté oznámení na nás dopadlo jako úder blesku. Ostatní možná tvé odloučení přežijí, ale já nikdy.

GADADHAR: Ztratil jsem všechnu víru v Boha. Náš Pán chce vidět Krišnu, a proto nás všechny opouští. Opustí dokonce i svou starou matku. Boží cesty vůbec nejsou tajemné. Jsou prostě kruté, nesnesitelně a neomluvitelně kruté.

ČAITANJA: Gadadhare, proboha, nemiř svůj otrávený šíp do mého srdce. Můj Pán Krišna je veškerou Láskou, veškerým Soucitem, veškerou Dokonalostí. Opravdu, nejtěžší je pro mě opustit mou starou matku. Musím ten problém překonat. S Krišnou je můj život blažeností mého srdce. Bez Krišny je můj život mukami pekla. Můj život je bez něj bezvýznamný a neplodný. Potřebuji pouze Krišnu.

(Vstoupí Šači, Čaitanjova matka.)

ŠAČI: Nimaji, právě jsem se dozvěděla, že mě opouštíš. Můj synu, to se nikdy nesmí stát. To je nemožné! Tvůj starší bratr se stal sanjasínem. Zřekl se světa. Nedovolím ti, abys jej následoval. Mnohokrát jsi mi sliboval, že mě neopustíš jako tvůj bratr. Řekni mi upřímně, jsi odhodlaný mě opustit, můj synu? Nevíš, že bez tebe nevydržím ani na prchavou vteřinu?

ČAITANJA: Ó matko mého srdce a mé duše, Krišna mě volá. Matko, prosím, prosím, dovol mi odejít. Chci jít na posvátné místo. Cítím, že se pak budu moci setkat se svým Krišnou. Matko, bez tvého úplného svolení neodejdu. Ale jestliže mi dovolíš odejít a nalézt mého Krišnu, slibuji ti, Matko, že se vrátím.

ŠAČI: (žehná Čaitanju) Hrdosti mého srdce, jediná radosti mého života, máš mé svolení. Jdi a hledej svého milovaného Krišnu. Až Jej nalezneš, určitě se vrať. Budu ustavičně čekat, dokud se v pořádku nevrátíš.

(Se zavřenýma očima a sepjatýma rukama se modlí:)

Ó Pane Krišno, ukaž se mému Nimajovi. Jsi mu Vším. A on je Vším mně.

(Čaitanja se dotkne nohou své matky a odchází. Šači otevře oči.)

ŠAČI: Nimaji, Nimaji!

OZVĚNA: Nai, nai, …[nikde, nikde]