O záhadných zlatých růžích

Jedni staří manželé měli nádhernou zahradu. Vysadili v ní růžový keř. Na tomto zvláštním keři kvetly zlaté růže. Oba staří lidé na zahradě poctivě a vytrvale pracovali a všichni jejich zlaté růže nesmírně obdivovali. Jednou jel kolem na koni nejstarší syn starosty a zlaté růže uviděl. Nemohl uvěřit vlastním očím. Sehnul se z koně a popadl pár růží. Jakmile je však chytil, vytrhl ze země celý keř. Nevěděl, jak se to mohlo stát. Pak mu najednou keřík vyskočil z ruky, nedokázal ho udržet. Bylo to k nevíře. Protože si to nedovedl vysvětlit, otočil koně a jel zpátky k místu, kde růžový keř rostl. Když se vrátil, zjistil, že keř se zlatými růžemi je na svém původním místě. Znovu utrhnul několik růží, když se však otočil, uviděl, že růžový keř opět zmizel.

Rozhodl se záhadu vyřešit jednou provždy. Jel domů a tentokrát si s sebou přivedl služebníky, aby ten kousek země zničili. Řekl: „Nějací vesničané si ze mě dělají legraci."

A tak zničil celou zahradu. Keř i všechno kolem bylo pryč, nezbylo po nich ani památky. Starostův syn z toho měl velkou radost. Šel domů a začal se vychloubat, co udělal. Všem svým přátelům vyprávěl o tajemném zážitku, který se dozajista už nebude opakovat. Také jeho otec byl překvapený, když uslyšel synův příběh. Ptal se na vysvětlení svých přátel, ale nikdo mu nedokázal odpovědět. A tak se mladík znovu vydal k onomu místu. Tentokrát s sebou vzal příbuzné a přátele, aby jim ukázal místo, které zničil. Běda! Když dorazili na místo, spatřili zahradu a v ní růžový keř se zlatými růžemi, přesně na tom samém místě jako předtím. Jak se to mohlo stát? Starostův syn byl šokován. Nemohl se svým přátelům pochlubit, jak se mu podařilo keř zničit.

Když se smutně vracel domů, znenadání potkal stařenku. Oslovil ji: „Jsi stará, velmi stará. Určitě jsi také moudrá. Můžeš mi vysvětlit, jak se to mohlo stát? Zničil jsem tu zahradu. Jak je možné, že je keř se zlatými růžemi znovu na svém místě? “

Stařenka řekla: „Na tuhle otázku ti neumím odpovědět, ale vím o někom, kdo odpověď zná.“

„Kdo je to?“ zeptal se starostův syn.

Stařenka odpověděla: „Znám jednoho opravdu moudrého skřítka. Já se mu nemohu rovnat. On ti poví, proč se to stalo.“ „Skřítek že nám poradí? “ zeptal se mladík s pochybnostmi v hlase.

Stařenka se pousmála: „Jestli je pod tvou úroveň jít za skřítkem, nechoď. V tom případě se nic nedozvíš, protože já na tuto otázku neumím odpovědět. Chceš-li v tom mít jasno, musíš zajít za skřítkem.“

A tak se starostův syn chtě nechtě vypravil za skřítkem. Vzal s sebou pár přátel a společně šli skřítka navštívit. Byl připravený na to, že si od něj vyslechne nějaké hloupé povídačky.

Když dorazili, mladík skřítkovi obšírně popsal celou záhadu. Skřítek se však jen ušklíbl: „A ty nedokážeš tenhle problém vyřešit sám? Chodil jsi na školy, vystudoval jsi univerzitu. Tolik knih jsi přečetl! Měl bys být vzdělaný, a přesto si nedokážeš odpovědět na něco tak prostého?“

Mladík netrpělivě opáčil: „Neplýtvej naším časem! Pokud mi k tomu máš co říct, tak mi to laskavě řekni.“

Skřítek odpověděl: „To je ohromně jednoduchá věc! Manželé, kterým ta zahrada patří, poctivě a tvrdě pracovali. Zasadili ten keřík růží a vypěstovali také mnoho dalších rostlin. Bůh je vždy potěšen prací lidí, kteří se velmi, velmi snaží. A co jsi udělal ty? Jen ze svého rozmaru jsi zlaté růže utrhl. Bůh nemá rád takové chování. Bůh má rád pouze lidi, kteří se opravdu snaží a tvrdě pracují. Bůh jim projevuje svůj nekonečný Soucit a Náklonnost a je na ně pyšný. Protože se velmi snažili a pilně pracovali, Bůh jim chtěl udělat velikou radost. Proto stvořil ten krásný růžový keř se zlatými růžemi. A co jsi udělal ty? Prostě jsi přišel a zničil ho. Bůh nemá rád lidi, kteří ničí jeho výtvory. Miluje lidi, kteří věci tvoří. A tak se příště musíš hodně, hodně snažit a pilně pracovat. Když se budeš hodně snažit a pracovat jako ti dva staroušci, dosáhneš úžasných výsledků.“

Mladíkovi a jeho přátelům se rázem rozbřesklo. Pochopili, jak moudrá jsou skřítkova slova. V tichosti se mu poklonili a vrátili se domů.