Který syn by měl být králem?

Byl jednou jeden král, který měl tři syny. Každý z nich byl velmi pohledný, inteligentní a laskavý. Se všemi byl král nesmírně, nesmírně spokojený. Nastala však doba, kdy král začal uvažovat, kdo po něm usedne na trůn. Obvykle se po králově smrti stává následníkem nejstarší syn, jenže král měl všechny tři nadevše rád. Zeptal se proto svého vrchního rádce: „Jak mám jednoho z nich jmenovat korunním princem? Podle tradice by to měl být nejstarší syn, ale já nechci odmítnout zbylé dva. Budou smutní, pokud s nimi nebudu jednat rovnocenně. Existuje nějaký způsob, jak zjistit, který z nich je nejlepší?“

Vrchní rádce se poškrábal na bradě: „To je velmi složitá věc. Hmm, jak vám jen mám poradit? Podle tradice by se králem měl stát nejstarší syn. Protože je však máte stejně rád, chcete vědět, který z nich je po všech stránkách tím nejvhodnějším. Dobrá, zkusím se zamyslet, jak bych vám mohl pomoci.“

Následujícího dne se vrchní rádce převlékl do hávu mudrce. Oblékl si okrové roucho a tvář si zakryl vousem. Nikdo ho nemohl poznat, dokonce ani král. ,Mudrc‘ zašeptal králi: „Jsem tvůj vrchní rádce. Neříkej to svým synům. Mám plán, jak přijít na to, který z nich je nejlepší.“

Král svolal své tři syny a pravil: „Navštívil nás velmi ctihodný mudrc. Jestli máte jakoukoli otázku, přání či problém, využijte této zlaté příležitosti a promluvte si s ním o tom. Dokáže vám dát neocenitelné rady.“

Princové byli potěšeni ze setkání s mudrcem, ale neměli na něj žádné otázky. Král tedy řekl mudrci: „Máš-li pro mé syny nějakou radu nebo chceš-li nám něco říct, prosím, učiň tak.“

Mudrc řekl nejstaršímu synovi: „Řekněme, že až tvůj otec opustí tento svět, staneš se králem. Co uděláš?“

Nejstarší syn odpověděl: „Budu se snažit dělat dobré věci. Budu se snažit být v každém ohledu dobrým a laskavým a doufám, že i moji poddaní budou dobří a laskaví ke mně.“

Mudrc řekl: „Výborně. Jestli se staneš králem, dáš mi kousek svého království?“

Nejstarší syn řekl: „Samozřejmě, že ti kousek dám, když jsi vážil tak dlouhou cestu a přišel nám poradit.“

Pak mudrc položil stejnou otázku druhému synovi: „Co bys dělal ty, kdyby ses stal králem?“

Druhý syn řekl: „Kdybych se stal králem, byl bych velmi dobrý a laskavý ke svým poddaným, ale nic bych od nich neočekával. Kdyby ke mně nechtěli být laskaví, nevadí. Nezlobil bych se na ně. Dělal bych svou práci. Snažil bych se stát dobrým člověkem. Pokud se i oni budou chtít stát dobrými lidmi, tím lépe. Jinak od nich však nebudu nic očekávat.“

Znovu se mudrc zeptal: „Dáš mi kousek svého království?“

„Ach, určitě, zajisté ti dám kus půdy,“ odpověděl druhý syn.

Poté mudrc přišel ke třetímu synovi. Také jeho se zeptal na stejnou otázku: „A co bys dělal ty, kdyby ses stal králem?“

Třetí syn odpověděl: „Kdybych se stal králem, budu ke všem hodný a nebude mi vadit, když mí poddaní nebudou hodní ke mně. Ale kdyby vyvstaly nějaké spory, rozbroje nebo hádky, vždy budu spravedlivý. Budu k lidem vlídný, a pokud oni nebudou vlídní ke mně, nevadí, ale budu ke všem spravedlivý. Nebudu nikomu stranit.“

Nato se mudrc zeptal: „A dáš mi malou část svého majetku?“

Nejmladší syn odpověděl: „Ne, nedám ti žádný majetek.“

„Proč ne?“ zeptal se mudrc.

Princ řekl: „Především je můj otec král stále naživu. Když je můj otec naživu, tak jaképak mé království? Jen Bůh ví, koho si otec vybere. Nevíme, jestli si vybere mého nejstaršího nebo mého prostředního bratra. Já jsem nejmladší. Mám nejmenší šanci. Ale když už o tom mluvíme, kdybych měl být spravedlivý, zeptal bych se tě, proč bych ti měl dávat kus království. Co jsi pro mě udělal? Jen se mnou hovoříš. A vůbec, co je to za rozhovor? Ať se otec rozhodne sám, koho chce za krále.“

Král tomu celému tiše naslouchal. Nyní řekl: „Mí synové, jsem tak rád, že jste sem přišli a tak osvíceně si s tímto mudrcem povídali. Jsem velmi šťastný, velmi potěšený. Teď můžete odejít.“

Když princové odešli, vrchní rádce si sundal dlouhé vlasy a vousy a oba, on i král, se začali smát. Pak vrchní rádce řekl: „Musím ti teď ještě říkat, který z nich bude nejlepší?“

Král řekl: „Ne, viděl a slyšel jsem to sám. Rozhodně je to můj nejmladší syn. Bude konat dobré skutky, ale od druhých nebude nic očekávat. A bude opravdu spravedlivý. Jen proto, že jsi byl tak laskavý a promluvil sis s ním, proč by se měl cítit zavázán a odměnit tě kusem svého království?“

Vrchní rádce řekl: „Máš naprostou pravdu. Tvůj třetí syn je dobrý a zároveň spravedlivý. On by měl být budoucím králem.“