Král a mudrc

Byl jednou jeden král, který stále bojoval. Jednoho dne byl v bitvě těžce zraněn. Kolem procházel jistý mudrc. Dotknul se krále a král byl uzdraven. Chtěl se mudrcovi za svou záchranu odměnit, ale mudrc nic nechtěl přijmout.

„Nechci ti být nic dlužen,“ řekl král.

„V budoucnu vás o něco požádám. Nyní nic nepotřebuji, ale jednoho dne přijdu.“

Uplynuly měsíce a mudrc se jednoho dne modlil k Bohu pro mír, světlo a blaženost, když tu do jeho mysli vstoupila touha. Několik posledních měsíců mu jeho kráva nedávala mléko. „Je stará,“ řekl si mudrc. „Požádám krále o novou.“

Zašel tedy za králem a nalezl ho v chrámu. Král se modlil pro větší bohatství a větší slávu.

„Nebudu jej žádat o krávu,“ řekl si mudrc. „Je žebrák jako já,“ a měl se k odchodu.

„Mudrci,“ zastavil ho král: „zachránil jsi mi život. Pověz mi prosím, co chceš? Dám ti cokoliv.“

„Modlím se k Bohu a medituji,“ odvětil mudrc. „Bůh je vším, co potřebuji. Nechci nic od někoho, kdo sám potřebuje. Říkal jste, že jste přísahal, že nebudete nikomu nic dlužen. Já jsem také přísahal. Přísahal jsem, že pokud někdo něco potřebuje, potom si od něj nic nevezmu. Proto od vás nic nepřijmu. Modlíte se k Bohu pro materiální věci. Prosíte Boha, aby vám dal bohatství a slávu. Jak tedy mohu žádat něco od vás? Bůh mi ukázal, že každý je žebrákem. A tak jestliže něco potřebuji, dostanu to od Něj.“