Individualita a osobnost

Lidská individualita je sebemučící osobnost. Božská individualita je sebeobjevující osobnost. Člověk nemusí ztrácet svou individualitu a osobnost. Člověk musí cítit a uvědomit si svou všeprostupující božskou individualitu a všem sloužící božskou osobnost.

Když mluvíme o osobnosti, okamžitě vidíme, že se skládá z pýchy, marnivosti, tužeb, zklamání, strachu, úzkosti, starosti, a tak podobně. Takovýto druh osobnosti můžeme pozorovat ve svém běžném každodenním životě. Avšak existuje ještě jiný druh osobnosti, kterému říkáme božská osobnost. Božská osobnost se naprosto liší od osobnosti pýchy, marnivosti, ega, pozemských tužeb, omezených dosažení a omezeného naplnění. Božská osobnost je přímým vyjádřením Božského v nás.

Bůh je jeden. Zároveň je mnohým. Ve svém nejvyšším transcendentálním Vědomí je jedním. Na poli projevení zde na zemi je mnohým. V Nejvyšším je jednotou. Zde na zemi je rozmanitostí. Bůh je Lotos a má mnoho, mnoho okvětních lístků, z nichž každý představuje Jeho určitý aspekt. Projevuje Sám Sebe nekonečnými způsoby a v nekonečných podobách.

Když mluvíme o lidské osobnosti, okamžitě myslíme na něco, co pochází z našeho fyzického vědomí nebo fyzického těla. Člověk si svými vrozenými schopnostmi, sklony a vlohami vytváří určitý druh osobnosti. Když přede mnou stojí nějaký člověk, jeho osobnost je jako voda rozlévající se po rovném povrchu. Když na někoho nebo na něco myslíme, do jeho osobnosti okamžitě vstupuje naše vlastní individualita.

Teď jsem zde v Americe. Pokud mě však má mysl zanese k někomu v Indii, má vlastní osobnost se s tím člověkem okamžitě sjednotí. Vstoupil jsem do toho člověka, který je v Indii, a silou své jednoty s ním mohu používat jeho osobnost. Svou vlastní osobnost jsem neztratil. Cítím, že má osobnost byla přeměněna na vše prostupující a všem sloužící osobnost. V okamžiku, kdy na někoho myslím, do něj vstupuje mé vědomí a prostupuje jím. Když mě mé vědomí přenese do nějakého člověka, stávám se jeho nedílnou součástí. Rozšiřuji v něm pak své vědomí. Když se mé vědomí rozšiřuje, rozpíná se i jeho vědomí. Sloužíme vždy v okamžiku, kdy vědomě vstoupíme do něčeho jiného, než jsme my.

Ve svém pravém Já jsme všichni jedním. Ve svém vnějším já jsme však mnohými. Mezi mnohými vidíme, že jeden slouží druhému a ten druhý v celém procesu nemusí hrát aktivní nebo dokonce ani vědomou roli. Tak například já tu mám teď přednášku. Můžete cítit, že vám sloužím svou znalostí a svým duchovním světlem, ale chci vám říci, že také vy sloužíte Nejvyššímu ve mně svým spojením se mnou a svým porozuměním a oceněním toho, co vám nabízím. To je to, čemu říkáme všem sloužící osobnost. Samotná naše přítomnost tvoří v okamžiku, kdy před někým stojíme, důležitou část jeho vědomí, dokonce i když se ten člověk výměny aktivně nebo dynamicky neúčastní.

Běžný člověk nerozumí jazyku květin, ale co se ve skutečnosti stane, když se na květinu podívá? Oceňuje její krásu a krása květiny oceňuje jeho vědomí. Je tam vzájemné ocenění, vzájemná láska, vzájemná služba. Já vám sloužím vším, co jsem, a vším, co mám. Vy mi sloužíte tím, že se naprosto sjednotíte s mým vědomím. To je pravá služba. V tomto druhu služby neztrácíme svou individualitu. Má individualita zůstává ve vás a vaše individualita zůstává ve mně. Touto rozšířenou individualitou, kterou Nejvyšší vyjadřuje nekonečnými způsoby, rozšiřujeme svou osobnost.

Třebaže kapku vody bereme jako individuální kapku, splyne-li s nekonečným oceánem, svou takzvanou individualitu neztrácí. Naopak, její individualita je rozšířena v nekonečné rozpětí oceánu. Když se podíváme na oceán, uvidíme ho jako nesmírnou bytost, jako ohromnou osobnost, která v sobě obsahuje miliardy a miliardy žijících bytostí. Je sám o sobě žijící bytostí. Tím, že kapka s oceánem splyne, se stává velkou jako oceán.

Podobně, když my se svou individualitou vstoupíme do své božské osobnosti, uvidíme, že naše individualita bude přeměněna v nekonečnou a vše prostupující osobnost Božského.