Celibát

Abychom dosáhli Seberealizace, celibát je absolutně nezbytný. Seberealizace ale nemůžeme dosáhnout mžiknutím oka. Zabere to určitý čas — je třeba aspiraci a meditaci. Student nezíská mistrovský titul za jeden den či za měsíc a realizace Boha není pouhé studium, ale nanejvýš obtížný předmět. Trvá mnoho let a mnoho inkarnací, než ji získáme. Je to velmi dlouhá cesta. Řeknete-li začátečníkovi, že se musí okamžitě zcela vzdát svého nižšího vitálního života, řekne: „Ach, to je ale nemožné! Duchovní život je pro mě příliš daleko.“ Pokud se bude muset vzdát všech svých nižších vitálních sklonů ve chvíli, kdy má vstoupit na duchovní cestu, potom se na ni nikdy nevydá. Bude-li ale hledající opouštět svůj nižší vitální život postupně, pak jednou poté, co se bude věnovat duchovnímu životu po mnoho let, přijde čas, kdy bude schopen žít zcela v celibátu.

Každý jedinec má svoji vlastní úroveň aspirace. Jestliže někdo ve vnějším světě aspiruje jednu minutu, medituje jednu minutu a po zbytek dne zůstane ve zvířecím vědomí, domníváte se, že následující den realizuje Boha? Ne! Je-li někdo začátečník, který se chce spokojit s trochou radosti, s trochou světla, potom se nesmí pokoušet vzdát se sexuálního života úplně. Začátečníkovi radím: „Pomalý a vytrvalý vyhrává závod.“ A když postupuje dopředu, když dělá pokrok v duchovním životě, potřeba po nižších vitálních aktivitách se automaticky zmenší. Do té doby by se měl snažit dělat vše, aby vedl čistý, upřímný život odpovídající jeho vlastní úrovni.

V okamžiku, kdy aspirující dosáhne úrovně, kde může říct: „Chci neomezené světlo, neomezenou Radost, neomezenou Blaženost, neomezený Mír; chci jít daleko, dále, nejdále,“ potom musí věnovat veškerou pozornost pročištění svého vitálního života. Je-li jeho cílem Realizace Boha, Nekonečnost, Věčnost, Nesmrtelnost, potom musí aspirovat celým svým srdcem: fyzicky, vitálně, mentálně, duševně, celou svojí bytostí, vším, co má a vším, čím je. V ten okamžik musí zcela dodržovat celibát, nejen fyzicky, ale i mentálně. Musí cítit, že ho sexuální život svazuje k nejnižší úrovni vědomí země, zatímco to, po čem touží, je nejvyšší vědomí Boha. Bůh je uvnitř země i uvnitř člověka. Ale člověk bude schopný božsky jednat až poté, co odevzdá všechna svá připoutání k zemi a k člověku a realizuje svoji jednotu s Bohem.

Celibátu je možno dosáhnout jen řádným postupem. Pokud vstoupíte do duchovního života a řeknete: „Dnes porazím všechny své nižší vitální sklony,“ potom jste hloupý. Zítra vaše mysl začne zpochybňovat nutnost takového sebepotlačování a vaše vitálno vás bude všemi možnými způsoby týrat. Není-li vaše vitálno připravené, není-li dostatečně čisté, vzepře se pod touto drsnou disciplínou a zničí vaši aspiraci, nebo se začne vzpírat vaše tělo a zlomí se. Potlačujete-li své vitální potřeby, aniž byste měli dostatečnou čistotu, potom po dvou nebo třech letech nebo dokonce už po pár měsících znovu vyjdou do popředí, a to nanejvýš prudce. Ovládáte-li nižší vitálno násilím a s velkými obtížemi, není-li to něco spontánního a uspokojujícího, potom budete jednoho dne vystaveni pokušení za hranicemi vaší kapacity. Vaše vitálno vyjde do popředí jako sopka a vy budete téměř jako šílení. V tu chvíli se lidské bytosti chovají jako zvířata. Toto se přihodilo mnoha, mnoha aspirujícím v Indii poté, co pět nebo šest let potlačovali vitálno bez řádného pročištění. Je-li hledající stále pokoušen vitálním životem a neustále své touhy potlačuje, nikdy ničeho nedosáhne. Může je přeměnit jen pomocí spontánního vnitřního uvědomění, že sexuální život pro něho není důležitý.

Můžeme vidět, že dítě jí někdy bláto, špínu, kamení a všechny možné věci. Pro něho je to to nejlepší jídlo. Když ale vyroste, jí pouze řádné jídlo. Stejně tak, pokud někdo není zcela vyspělý v duchovním životě, oddává se nebožským věcem. Když ale vyroste, pozná, že to, co jedl dříve byla jen špína a nečistota, a ztratí na to chuť. Když aspirující začne mít významné a naplňující vnitřní zážitky, jeho celá bytost je zaplavena světlem a blažeností. V tu chvíli může jasně vidět a cítit rozdíl mezi fyzickým potěšením a duchovní radostí, mezi blátem a skutečným jídlem.

Naneštěstí dělají neaspirující lidé himalájskou chybu, když si myslí, že potěšení je druhem radosti. Potěšení je vždy následované zklamáním a zklamání je vždy následované zničením. Naopak radost je následovaná větší radostí. Z radosti získáváme skutečné naplnění. Chce-li být hledající zaplavený neomezeným Mírem, Světlem a Blažeností, musí pročistit svoji přirozenost. Jinak transcendentální Mír, Světlo a Blaženost zůstanou nesplněným snem. Realizace Boha a sexuální život jsou jako smíchávání cukru a soli. Když se je pokusíme smíchat dohromady, nebudeme moci ochutnat ani jedno. Chceme-li ochutnat cukr, musíme si vzít jen cukr. Chceme-li ochutnat sůl, musíme si vzít jen sůl. Pokud obojí smícháme dohromady, neochutnáme nic; neuděláme žádný pokrok.

Násilí a nátlak na naše vitální touhy nám nikdy nepřinese radost. Pouze pokud je zaplavíme osvícením, můžeme získat skutečnou radost. Je-li naše aspirace nanejvýš intenzivní, potřebujeme jen Boha samotného — nic jiného a nikoho jiného. Když Ho chceme nanejvýš intenzivně, radostně se vzdáme života potěšení. Známe rozdíl mezi potěšením a absolutní Radostí z jednoty. Tuto absolutní Radost z jednoty můžeme zažít pouze s Bohem, a ne s žádnou lidskou bytostí.

Jak můžeme dosáhnout celibátu řádným způsobem? Kontrolu musíme získat postupně a přirozeně. Vitální požitek je jako pití alkoholu nebo kouření cigaret. Pijeme-li alkohol nebo kouříme sedmkrát denně, musíme to postupně snižovat na šestkrát, čtyřikrát, třikrát, dvakrát, jednou denně, a nakonec vůbec. Proč? Protože tyto věci způsobují utrpení; jsou jako pomalý jed, oslabující náš vnitřní život a opožďující naši realizaci. Zmenšujeme-li svoji touhu po pití a kouření postupně, podaří se nám to a nepoškodíme si své zdraví.

Nižší vitálno, sexuální život, by mělo být přemoženo a přeměněno tímto způsobem. Je-li však člověk začátečník, musí postupovat pomalu, vytrvale a neomylně. Pokouší-li se při závodě běžet velmi rychle, ale nemá-li k tomu schopnosti nebo nezbytnou přípravu, brzy se vyčerpá a bude muset závod vzdát. Nebo může vážně spadnout a zlomit si nohu.

Svůj Mistrovský titul nezískáme, když chodíme do mateřské školy. Získáme ho postupně, po mnoha letech studia. Stejně tak nemůže začátečník v duchovním životě očekávat toto významné dosažení okamžitě. Vitální život se musí postupně přeměnit během let vážné aspirace, meditace a vnitřního studia. Pokud aspirující opravdu cítí, že zoufale potřebuje Boha, že Bůh je jediným cílem jeho života, potom má tento aspirující schopnost běžet velmi rychle. Poznamenám k tomu, že takový hledající musí dodržovat naprostý celibát.

Nemůžeme pít mléko a kouřit současně. Mléko je jako věčný nektar, zatímco kouření cigarety je jako vnitřní smrt. Přijmeme-li nektar Nesmrtelnosti, potom přirozeně nemůžeme zemřít. Přijmeme-li ale omezení a smrt, jak potom můžeme mít současně i Nesmrtelnost? Nesmrtelnost a smrt nelze spojovat dohromady. Podobně nejde spojovat ani realizaci Boha a sexuální život.

Milióny lidí ještě stále spí a vědomě neaspirují po realizaci Boha. Tito mohou se svým životem nakládat, jak chtějí. Ti, kteří se právě probudili, by se měli snažit pomalu pročišťovat své životy. Ti, kteří jsou mírně pokročilí, by měli být velice opatrní a věnovat veškerou pozornost svému duchovnímu životu. Ti, kteří jsou skutečně pokročilí, zjišťují, že potřeby nižšího vitálna do nich nevstupují. Pro ně je život potěšení nahrazen životem skutečné radosti. A přirozeně, když už jednou přijde realizace, pokušení je nikdy nemůže napadnout.

Musíme vědět, jak je pro nás duchovní život důležitý. Celibát není pro takzvané aspiranty, kteří meditují jednou týdně a po zbytek týdne nemají s Bohem nic společného. Takovému člověku bych neradil, aby se vůbec pokoušel žít v celibátu. Na jednu stranu mu naneštěstí bude trvat tisíce a tisíce let, než realizuje Boha, a mnoho let, aby získal jen kapku uspokojení ze svého duchovního života. Na druhou stranu se ho drobné potěšení, které by mohl získat ze svého vitálního života, zřekne, pokusí-li se žít v celibátu. Člověk ale nemusí přistoupit k druhému extrému a žít zvířecím způsobem jen proto, že není připraven žít v naprostém celibátu. Oddávat se sexu každý den znamená každý den se dostat do spárů pohlcujícího tygra. Pokuste se ho snížit na minimum.

Musíme žít běžný lidský život — kontrolovaný a usměrněný život. Musíme vynést náš vitální život přinejmenším na lidskou úroveň před tím, než dokážeme skutečně dělat duchovní pokrok. Na zemi je ale spousta lidských bytostí, které v tomto ohledu žijí na zvířecí úrovni vědomí. Také si musíme uvědomit, že nečistota vitálna či oddávání se sexu se neodehrávají pouze v těle, ale rovněž v mysli a v srdci. Pokud udržujeme nečisté myšlenky na mentální úrovni, poškozují náš duchovní život stejně, jako samotný fyzický čin.

Pravý aspirující pláče pro to nejvyšší a nejhlubší v něm v každém kousku svého bytí. Urazí-li úspěšně určitou vzdálenost na své cestě k sebeobjevení, potom postupně překoná své přirozené nižší vitální síly a čistota se v jeho vědomí stane pevnou a trvalou. Ví, že v životě, který se oddává sexu, je Nekonečnost utopená, zatímco v realizaci Boha hrají uvnitř něho Nekonečnost a Věčnost hru extáze. Konečná Pravda, konečný Cíl, uskutečnění Nejvyššího vyžadují úplné pročištění a úplnou transformaci nižšího vitálna.