Berou někteří lidé život příliš vážně?

Sri Chinmoy: Když někdo dosáhl velmi vysokého stavu vědomí a vytvořil si volný přístup do věčného života, ví, že po životě přichází smrt a po smrti znovu přichází nový život. Toto poznání není jen knižní znalostí. Člověk si musí uvědomit nebo objevit skutečnost, že pozemská smrt je jen krátkým průchodem, jako tunel na Manhattan, a na jeho konci je znovu den. Jestliže tedy někdo ví, že existuje něco, čemu se říká věčný život, není pro něj šedesát nebo sedmdesát let nic. Pro něj není nutné, aby bral život příliš vážně. Toto je jen jeden z pohledů pro někoho, kdo realizoval to Nejvyšší.

Pokud někdo realizoval Boha, nemusí chtít jít na pole manifestace a znovu tvrdě pracovat. Může se vrátit na svět a zůstat na světě ne aby pomáhal lidstvu, ne aby si světa užíval obyčejným lidským způsobem, ale aby život prožil jako pozorovatel.

Svou hru jste mnoho let hráli nesmírně dobře. Pak se možná už nebudete chtít znovu zapojit do stejného druhu hry. Duchovní lidé mohou říci: „Nechte mě odpočívat zde na zemi tak, jako jsem odpočíval v Nebi.“ Jsou někteří duchovní Mistři, kteří to takto udělali. Poté, co realizovali Boha, zůstali na zemi o dvacet nebo třicet let déle, ale nevstoupili na pole manifestace. Jen se dívali. Dokud nedosáhli cíle určení, běželi rychle. Pak chtěli jen pozorovat ostatní, aby viděli, jak běží; měli radost z pozorování rychlosti ostatních. Ale pokud Bůh chce, aby Jej odhalovali a projevovali, a oni místo toho jen pozorují, dělají velkou chybu. Je to v pořádku jen tehdy, pokud to Bůh schválil a řekl: „Můj synu, pracoval jsi velmi tvrdě. Teď, když chceš několik pozemských let odpočívat, požehnám tě touto příležitostí.“

Ale pro ty, kteří ještě nerealizovali Nejvyšší, a kteří chtějí realizovat Nejvyšší, je každá vteřina nanejvýš důležitá. Pokud někdo nemá cíl, může odpočívat. Ale pokud někdo má cíl, měl by jej brát vážně a běžet k němu. Každá vteřina se počítá. Na celém světě existuje mnoho lidí, kteří nemají žádný cíl. Pro ně je každý den stejný, a nic pro ně není vážné nebo důležité. Ale pokud má někdo cíl, tak nechce promarnit ani vteřinu.

Zároveň bychom měli být moudří. Pokud budeme brát život příliš vážně, aniž bychom měli schopnost vyrovnat se s životem úspěšně, spácháme tak sebevraždu. Pokud někdo chce získat magisterský titul a cítí při tom, že pokud jej nezíská, celý jeho svět se zhroutí, bere život příliš vážně. V tomto směru musí být velmi moudrý. Musí vědět, že na zemi jsou tisíce a tisíce lidí, kteří mají magisterský titul, a pokud se nestane jedním z nich, nebude to strašná katastrofa. Možná nezíská tento titul, ale na zemi jsou miliony dalších lidí, kteří ho také nezískali, a přesto jsou spokojeni. To, co lidské bytosti potřebují, je trpělivost. Pokud neuspějete ve svém úsilí tentokrát, zkuste to znovu později. Pokud selžete i příště, tak věřte v reinkarnaci. Ve svém příštím životě můžete začít znovu studovat. Lidé udělali mnoho nebožského, mnoho absurdního, když jejich pozemské touhy nebyly naplněny, a to jen proto, že brali život příliš vážně.

Lidé, kteří mají vnitřní pláč, aspiraci realizovat nejvyšší Cíl, by neměli plýtvat časem. Ale na druhou stranu by si neměli stanovovat datum pro dosažení svého Cíle. Pokud jsem se právě dnes začal modlit a meditovat, nesmím říkat, že pozítří musím realizovat Boha, nebo si jinak vezmu život. Pokud jsem upřímný, řeknu, že i když je mým upřímným přáním realizovat Boha pozítří, vím, že Bůh je veškerým Soucitem a v Jeho vlastní Hodině mě požehná realizací. Není to má volba, ale Boží Vůle, která mě požehná realizací.

Člověk musí vědět, jaký druh aspirace má. Pokud má hledající planoucí aspiraci, nesmí při dosahování svého Cíle promarnit ani vteřinu. Řekne si: „S touto intenzivní aspirací se budu stále snažit běžet co nejrychleji. Pak mi Bůh ve Své vlastní vybrané Hodině dá realizaci.“ Toto je nejlepší postoj, jaký aspirant může mít.