Většina z nás má obvyklý způsob, jak něco dělat, nehledě na to, kolikrát nám říkáš, že jsi s námi nespokojený. Je pravděpodobné, že tento zlozvyk po tak dlouhé době změníme a budeme dělat pokrok?

Sri Chinmoy: Existuje řada důvodů, proč neděláte pokrok, a i přesto, že děláte nějaký pokrok, proč nedokážete tento pokrok udržet. V první řadě očekáváte všechno od svého Mistra, ale nejste připraveni mu dát něco na oplátku. Někdy chcete dát jen podle své ochoty, a ne podle svých schopností. Ochota a schopnosti jsou dvě naprosto odlišné věci. Máte schopnost zcela odevzdat své tělo, vitálno, mysl, srdce a duši, ale jste ochotni poskytnout jen své srdce — ne mysl, vitálno nebo fyzické bytí. Přesto máte schopnost dát sami sebe bezvýhradně a nepodmíněně. Když používám termín nepodmíněně, upřímně to tak myslím a vím, že to dokážete. Svou fyzickou existenci, vitální skutečnost, mysl a srdce mi dokážete dát bez podmínek. Dokážete předat všechno. Je to ve vašich silách. Ale vy jste ochotni mi dát jen část, jen trochu lásky a zájmu vašeho srdce.

Otázka nyní je, zda se žáci změní nebo nezmění. Rád bych řekl, že se mění na pár vteřin nebo pár hodin nebo pár dnů nebo pár týdnů, ale nevydrží to. Proč to nevydrží? První důvod je neustálé vyžadování, neustálé vyžadování. Když někdo udělal něco dobrého ve vnitřním nebo ve vnějším světě, může se na toho člověka Mistr usmát. Ale další člověk možná neudělal nic dobrého. Naopak, možná udělal něco velmi, velmi špatného. Ale ten člověk často očekává od Mistra stejný druh úsměvu. Žák řekne: „Guru to pro mě musí udělat, protože jsem na jeho lodi.“ Nebo bude žák cítit: „Strávil tolik času s tímto člověkem. Proč netrávil čas se mnou?“

Ale vy musíte vědět, kdo je tady šéfem. Šéf není lidský šéf, který musí jednat se všemi stejně. Kdyby se muselo s každým jednat stejně, byla by to hned strašná pohroma. Co se stane, když dáte lva, kočku, kozu, psa, krávu a všechna další zvířata dohromady? Pozabíjí se navzájem. Můj úsměv a vnější pozornost jsou jako dva druhy jídla. Různí žáci ode mě potřebují různé druhy výživy, tak jako různá zvířata potřebují různý druh potravy. Když má zvíře jíst maso, a já dávám tomu zvířeti trávu, bude moci přežít? A když zvíře žere jen trávu, a já mu dávám maso, přežije pak? Musíte cítit, že jídlo, které vám v určitý moment vašeho duchovního života dávám, je jediné jídlo, které vám dodá výživu. Když vám budu dávat jídlo, které je určené pro někoho jiného, bude to z mojí strany strašná chyba. Malé dítě bude jíst něco, co se dá velmi jednoduše trávit, zatímco dospělý může jíst to, co se dá trávit složitěji. V mé duchovní rodině to vypadá, jako by si každý myslel, že může jíst jídlo staršího člena rodiny nebo někoho, kdo je vyspělejší. Duchovní vyspělost se neměří věkem — ta má jiná měřítka.

Právě teď mi žáci způsobují obrovské utrpení. Když se při prašádu podívám na člověka, snažím se mu předat něco duchovního. Používám určitý způsob požehnání, a tak ode mě může přijmout co nejvíce. Ale lidé v řadě za ním to pozorují a očekávají stejné zacházení. Dejme tomu, že jste nemocní, bolí vás hlava a já vám předávám požehnání s prašádem, aby vás tato výživa léčila a dodala vám sílu. Pokud si někdo jiný zkazil žaludek, musím mu poskytnout jinou péči. Ale pokud si ten člověk myslí, že lék, který jsem dal tomu prvnímu, bych měl dát i jemu, dělá politováníhodnou chybu. Proto jsem došel k závěru, že kdykoliv něco dávám, měl bych to dávat soukromě.

Poslední dny jsem přemýšlel nad tím, že budu dělat něco nového. Když vám v budoucnu budu dávat prašád, budu sedět v místnosti a každý budete procházet místností zvlášť. Nedovolím, aby byli v místnosti zároveň dva lidé. Budete přicházet jeden po druhém, abyste neviděli, co ode mě ostatní dostanou. Měli byste být spokojení s tím, co jste dostali, a pošetile se neporovnávali.

Na druhou stranu ale stále existují vychytralí lidé. Vyrůstal jsem v duchovní komunitě, kde se po nějakou dobu dával prašád tímto způsobem. Někteří lidé byli ale vychytralí. Když byli se svým duchovním Mistrem úplně sami, a i když na ně meditoval jen tři nebo čtyři vteřiny, snažili se před odchodem protahovat čas, jak jen to bylo možné. Mistr byl hotov, ale oni se nepohnuli ani o píď. Nějakou dobu se rozhlíželi po místnosti, pak odcházeli jako želvy, pomaleji než nejpomaleji, aby mohli ukázat ostatním, kteří stáli venku, že strávili se svým Mistrem více času. Jednou nebo dvakrát se to stalo i mně, věřte nebo nevěřte. Ve svém domě mám ve třetím patře malou meditační místnůstku, kde teď mám hudební nástroje. Někteří lidé tam se mnou meditovali jen čtyři nebo pět vteřin, ale trvalo jim tři nebo čtyři minuty vyjít z místnosti a sejít po schodech. Chtěli ukázat, že byli se mnou po delší dobu. Pokud lidé chtějí podvádět, jsou schopni podvádět v jakýkoliv okamžik. Ale koho podvádí? Podvádí svou vlastní duchovnost.

Co neustále odvádí duchovnost od žáků je to, že neustále porovnávají, co dostávají ostatní, s tím, co dostávají oni. Měli by se snažit cítit, že to, co dostávají, je pro ně zdaleka nejlepší, a co dostávají ostatní, je zdaleka nejlepší pro ně. Pokud si myslí, že jen to, co dostávají ostatní je významné a plodné a co dostávají oni je zbytečné, nebudou schopni dělat žádný pokrok. Co dostali, co dostávají a co dostanou, je pro ně naprosto nejlepší.

Žáci si musí uvědomit, že i já mám někoho nad sebou. Tak jako já žádám vás, abyste něco udělali, můj nadřízený, Nejvyšší, také žádá mě, abych něco udělal. Pokud si žáci uvědomují, že mám nadřízeného, že jsem sjednocen s Jeho Vůlí a že Mu musím skládat účty za své činy, pak nemohou proti mně nic mít. Ale pokud cítí, že jednám jako autokrat nebo diktátor tak, aby to vyhovovalo mně, budou se na mě zlobit. Budou cítit, že dělám něco špatně, že jsem zaujatý. Ale jejich vlastní pocit spravedlnosti bude z pohledu Nejvyššího naprosto zaujatý, bude to duchovní pohroma. Když budou žáci cítit, že nemám nadřízeného, že dělám všechno svým vlastním způsobem, budou přirozeně cítit, že jejich šéf neposlouchá Nejvyššího. Příště se budou ptát sami sebe, proč by měli zůstávat na této lodi. Nastal pro ně čas cestu opustit. Mnozí došli k tomuto závěru a odešli.

Když žáci zůstávají na naší cestě, přeji jim, aby tu byli spokojení. Jestliže někdo zůstává na naší cestě se spokojeností, jedině tak může získat všechno. Ale někteří nešťastní žáci zůstávají jen proto, že kdyby opustili cestu, vstoupili by do neznámého. Proto cítí, že je pro ně nejlepší zůstat. Říkají: „Přece je to jen jeden život. Po třiceti nebo čtyřiceti letech opustíme tělo a půjdeme za závoj Věčnosti.“ Můžete se utěšovat a ospravedlňovat tolika způsoby, nebo se můžete snažit cítit, že nestojí za to měnit cestu. Ale rád bych řekl, že dokud nebudete naprosto spokojení s cestou a s tím, co děláte, realizace Boha z této cesty nepřijde. Toto si musíte uvědomit.

Dychtivost, radost, nadšení, které každý měl, když se připojil k cestě, si musíte udržet živé každý den. Uvnitř dychtivosti je novost. Jste horliví něco získat, něco dostat. Ale jak to můžete získat? Můžete to získat, jen když v životě oceňujete novost. Když dychtivost odejde, pocit novosti nepřijde. V případě většiny žáků dychtivost zmizela. Když jste se připojili k naší cestě, viděli jste něco nového. Každý den jste viděli v této cestě, ve svém životě, ve svých činnostech něco nového. Musíte vědět, že novost stále přichází do vašeho života každý den v různých podobách, když získáváte více míru, více světla, více radosti, více harmonie a více jednoty s Vůlí Nejvyššího, která pracuje ve mně a mým prostřednictvím. Ale pokud ztratíte dychtivost, pokud k vám nepřichází pocit novosti, musíte cítit, že jste mrtví. A čeho dosáhnete, co uděláte pro Boha, pro Nejvyššího, pokud jste mrtví?

Každý den myslete na den, kdy jste se poprvé zcela oddali naší cestě. Jak jste byli dychtiví, jak jste byli šťastní! A pak se pokuste udělat krok navíc. Pamatujte na to, že cíl není statický, ale neustále dynamický. Pluje, roste a září. Proto si pamatujte první den svého naprostého přijetí a pak ciťte, že nyní, každý den, se snažíte o vyšší cíl, jasnější cíl, více osvěcující cíl, více naplňující cíl. Pokud máte tento postoj ke svému životu, k cestě, ujišťuji vás, že každý den budete v procesu změny a přeměny. Ale pokud odejde novost, zůstane jen smutek, pocit marnosti a deprese. Budete si myslet: „Ó, co jsem to udělal? Teď jsem uvízl. Nemohu jít tímto směrem, nemohu jít tamtím směrem. Z duchovního života na této cestě nic nezískávám, ale nemám žádnou záruku, že něco získám, pokud půjdu po nějaké jiné cestě. Proto je nejlepší zůstat tady. Lidský život nestojí o změnu. Jakmile je jednou lidský život ustálený, je to naše karma, je to náš osud.“ Ne, tento postoj mít nemůžete.

Stále musíme vidět, že náš lidský život plyne, stoupá, roste a září. Pohyb je neustálý. Pokud víme, že existuje neustálý proud, bude náš život jako řeka. Budeme mít neustálou dychtivost běžet, měnit se, hýbat se, plout a dosáhnout moře, nekonečného moře. Drazí, pokud máte každý den dychtivost překonat cíl, kterého jste už na naší cestě dosáhli, rozhodně uděláte pokrok.

Ještě něco bych chtěl říci. Někteří z vás si myslí, že jsou v bezpečí, pokud vědomě nepřijímají nevědomost, neobjímají nevědomost nebo se neradují z nevědomosti. Ale chtěl bych vám říci, že život pokušení je jako oheň. Když se dotknete ohně, víte, že se popálíte. Na druhou stranu může váš byt v nestřeženém okamžiku začít hořet a vy tam můžete uhořet, dokonce i když vy sami jste se vědomě či úmyslně ohně nedotkli. Myslíte si, že dokud se nedotknete ohně, kterým je život pokušení, jste v bezpečí. Ale rád bych řekl, že nejste; nemusíte se úmyslně dotýkat ohně, ale život pokušení může přijít a dotknout se vás. Výsledek bude stejný.

Pokud se ztotožňujete se svou pravou rukou, možná si myslíte, že dokud se pravá ruka nedotýká levé ruky, která je, řekněme, životem pokušení, jste v bezpečí. Ale musíte vědět, že levá ruka je také schopná dotknout se pravé ruky. Cítíte, že jste porazili pokušení, a proto vás pokušení nechytí. Ale život pokušení má svou vlastní skutečnost. Možná cítíte, že se o život pokušení nezajímáte, ale život pokušení na vás nezapomene. Pokud to dovolíte, přijde, aby se vás dotkl. Pak jste zničeni.

Někteří z vás máte stále pocit: „Já nebudu zasažen touhou; já nebudu zasažen tímto pokušením; já ne, ne. Tolik let už medituji, jak mohu být já zasažen?“ Ale rád bych řekl, ano, ano, můžete být zasaženi. Nejprve, vaše hodnocení sebe sama může být nesprávné. Může být úplně špatné. Ale i přesto váš nadřízený pocit pýchy říká: „Ne, já nemohu být takový, já nemohu být zasažen, já nebudu zničen.“ To je váš pocit. Ale když přijde nevědomost a chytí vás, co uděláte? Nedotknete se ohně, ale oheň se dotkne vás. Nevstoupíte do života touhy, ale život touhy může vstoupit do vás. Neopouštíte svůj dům, a tak si myslíte, že neuvidíte tvář svého nepřítele. Ale jak víte, že váš nepřítel nevstoupí do vašeho domu nepozván? Pokud nebudete pečlivě strážit dveře a okna, váš nepřítel může přijít v podobě přítele a vejít do vašeho bytu, do vás a zničit vás. Musíte být v každém okamžiku velmi pozorní. Ale vy místo toho dokonce vstoupíte do života pokušení nebo života touhy a cítíte, že nebudete chyceni, že nedovolíte, abyste byli chyceni. Ale život pokušení je velmi mocná síla, která může přijít a chytit vás.

Nejlepší je nechodit za nepřítelem-pokušením a nestýkat se s ním a také nedovolit nepříteli vstoupit do vás samých. Zůstaňte naprosto odděleni od pokušení. Všichni máte pocit: „Protože nebudu objímat nevědomost, nebudu dopaden nevědomostí, nižšími silami či vitálním životem.“ Ale tyto síly vás přijdou napadnout. Proto se vždy chovejte tak, abyste cítili, že neděláte nic špatně a také že nenecháváte ostatní dělat něco špatně ve vašem životě. Jinak budete naprosto zničeni, protože když vás špatné síly ostatních vědomě a úmyslně napadnou, vy jim jednoduše dovolíte vejít. Můžete mít pocit, že to musí být něco vzájemného: pokud vy někoho nenapadnete, pokud nevstoupíte do života nějakého člověka, jak může ten člověk napadnout vás? Ale ten člověk může udělat cokoliv. To, co udělá, nezáleží na vás. Můžete říci: „Pokud se nepodívám do tváře určitého člověka, jak se může ten člověk dívat do mé tváře?“ Ale vy víte, že to tak není. Ten člověk se vám může dívat do tváře, i když vy se nechcete podívat na něj. Nemusíte dělat nic nebožského, ale ostatní mohou vědomě či nevědomě dělat něco nebožského ve vašem životě.

To jsou důvody, proč nemůžete dělat pokrok, to je to, co vám brání dělat uspokojivý pokrok. Musíte vědět, co vám mohou jiní způsobit svými špatnými silami. Myslíte si, že za to nejste odpovědní a možná za to nejste odpovědní. Ale někdo jiný může učinit váš život nešťastným a ničit vaši aspiraci. Proto buďte stále na pozoru. Ciťte, že můžete být v jakýkoliv okamžik napadeni na jakékoliv úrovni — na fyzické, vitální nebo mentální úrovni. Vždy buďte bdělí, bdělí, bdělí a jedině pak běžte vpřed, běžte vpřed.

Stále musíte cítit nezbytnost položit si otázku před čímkoliv, co budete dělat: „Potěším Gurua, když udělám toto, když řeknu toto? Bude s tím Guru souhlasit? Bude se Guruovi tento nápad líbit?“ Vždycky si pokládejte tyto otázky. Pokud bude odpověď „ne“, ztotožněte se s odpovědí a nedělejte to. Pokud bude „ano“, ztotožněte se s odpovědí a udělejte to. V okamžiku, kdy dostanete odpověď, prostě ji proveďte. Jak byste potom nemohli udělat nějaký pokrok? Každý den, každou vteřinu se ptejte sami sebe, jestli potěšíte svého Gurua, když uděláte toto, když řeknete toto nebo když se stanete tímto. Před tím, než cokoliv uděláte, se zeptejte na tuto otázku. Pak jednejte podle odpovědi. Rozhodně budete dělat pokrok.

Další potíž je, že si žáci poté, co přijali cestu a udělali nějaký pokrok, pěstují pocit nadřazenosti. Vědomě nebo nevědomě cítí, že jsou nadřazení nejen těm ve vnějším světě, kteří nenásledují žádnou duchovní cestu, ale také svým bratrům a sestrám žákům. Říkám vám, pocitem nadřazenosti ničíte sami sebe. Nadřazenost a podřazenost leží jen ve vaší mysli. Kolik jednoty jste si vytvořili se svým Mistrem? To je váš jediný úspěch, jediný pokrok. Chcete si vytvořit jednotu s listy nebo květy nebo plody stromu života, aniž byste se dotkli kořene nebo kmene, kterým Mistr je. Listy jsou také Mistr, ale pokud nepožadujete nejprve kořeny a kmen, děláte vážnou chybu, jste naprosto ztraceni. Musíte začít od zdroje, kterým je Mistr.

Proto vám, drazí, říkám jednou a provždy, že pokud si myslíte, že jste lepší nebo pokročilejší než ostatní jen proto, že nemáte tyto potíže nebo tamty potíže, tuto nedokonalost nebo tamtu nedokonalost, naprosto se mýlíte. Vy sami nebudete mít nedokonalosti jedině tehdy, až se vědomě a nastálo sjednotíte s Vůlí Nejvyššího, a v každém okamžiku budete dělat to správné podle poselství, které získáte zevnitř. Jinak vás bude postoj či pocit nadřazenosti téměř trvale nutit udělat politováníhodnou chybu. A pokud jednou uděláte vážnou chybu, váš vnitřní pokrok se může na šest měsíců zastavit. Nebo pokud jste udělali vážnou chybu, politováníhodnou chybu, může být šestiměsíční pokrok, který jste už udělali, zničen nebo vynulován. Naproti tomu, uděláte-li jednu věc dobře, abyste potěšili Nejvyššího ve mně, buďte si jisti, že jste udělali šestiměsíční pokrok v jedné letmé vteřině. V jedné vteřině můžete udělat udivující a ohromující pokrok, který může trvat šest měsíců. A na druhou stranu, pokud v jedné vteřině uděláte něco vážně špatně, Mistr ve vás ztratí veškerou důvěru. Jakmile jednou ztratí důvěru, je váš pokrok zcela zničen. Proto se stále snažte, aby Mistr cítil, že může mít bezvýhradnou důvěru ve vás, ve vaše činy, ve vaši schopnost, ve vaši upřímnost, ve vaši oddanost.

Musíte si po celou dobu uvědomovat, že existují dva světy: vnitřní svět a vnější svět. Pro většinu z vás vnitřní svět neexistuje. Právě proto, že pro vás neexistuje, myslíte si, že neexistuje ani pro mě. Ale to naprosto není pravda. Nejste si vědomi vnitřního světa. Proto cítíte, že cokoliv se stane ve vaší mysli, je jen mezi vámi a vaší myslí. Jak to uslyším nebo zachytím? Ale rád bych řekl, že cokoliv, co se stane ve vaší mysli, vaše duše o tom ví, a ta mi ihned řekne, co vaše mysl dělá. Nikdy si nemyslete, že nejlepším přítelem vaší mysli je duše, a proto bude skrývat cokoliv nebožského, co se odehrává v mysli. Ne, vaše duše je můj nejlepší přítel a řekne mi všechno. Vaše duše mi ihned řekne, co dělá vaše mysl, co dělá vaše vitálno, co dělá vaše fyzické vědomí. Naproti tomu ale duše není zrádná, zdaleka ne. Vaše duše a realizovaná část ve mně přijaly stejnou zodpovědnost: učinit vás dokonalým. Když ostatní členové rodiny — srdce, mysl, vitálno a fyzické — dělají něco špatně, v tu chvíli se stávají kulhavými, slepými, němými. Pak to vaše duše řekne mně, doktorovi, že vás musím přijít vyléčit. Proto vám všem říkám, že mě nemůžete oklamat právě proto, že máte duši a vaše duše a moje existence jsou neoddělitelně jedním.

Někteří z vás si myslí, že nemohu číst myšlenky. Ale touto schopností mě Bůh požehnal ve věku dvanácti let. Použil jsem ji stokrát a tisíckrát, ale neříkám to navenek, že ji používám. Kdybych to řekl navenek, ztratil bych všechny své žáky. Vyprávěl jsem vám již dříve, že ve věku devatenácti nebo dvaceti let jsem měl přítele, který měl vitální potíže. Měl přítelkyni a měl mnoho problémů se svým vitálním životem. Ale má láska k němu byla veškerým soucitem. Jednoho dne jsme spolu jedli a on se mě v žertu zeptal: „Dokážeš číst myšlenky?“ Řekl jsem: „Dobrá. Uvidíme, zda dokážu číst tvou mysl nebo ne. Prostě napiš na papír, cokoliv, nad čím přemýšlíš. Pak ti řeknu, co jsi napsal. Když ti přímo teď řeknu, na co myslíš, popřeš to. Proto je nejlepší, když to napíšeš na papír.“ Napsal to na papír a já jsem mu pak řekl slovo za slovem, které napsal. Řekl: „Jak jsi to udělal?“ Řekl jsem: „Je to už napsané na tvém čele.“

Toho přítele jsem ztratil tím, že jsem mu řekl, co bylo v jeho mysli. Byl mým přítelem pět nebo šest let, ale pak řekl. „Ó můj Bože! To znamená, že ty znáš všechny špatné myšlenky, které mám. Dnes je znáš a zítra je možná řekneš celému světu.“ Řekl jsem: „Nemám nic jiného na práci?“ Ale on řekl: „Jak ti mohu důvěřovat? Jelikož je znáš, nebudeš to chtít udržovat v tajnosti. Dnes něco víš, zítra to povíš.“ A tak odešel. Nikdy, ani nyní, jsem to neprozradil. Vyprávím vám o té události, ale nikdy jsem neřekl jméno toho člověka. Ale tohoto přítele jsem ztratil nadobro.

Někdy, když přicházíte ke mně pro prašád nebo při jiných příležitostech, se snažíte schovat zlé myšlenky, které jsou ve vaší mysli. Jindy zase máte pocit, že není nezbytné zkoušet je schovávat, protože já nevím, co se ve vaší mysli odehrává. Ale v obou případech jste oklamáni. Pokud si myslíte, že úspěšně schováváte své myšlenky, mýlíte se. A pokud si myslíte, že je nevidím, opět se mýlíte. Budete moudří jedině tehdy, vhodíte-li do mě své špatné myšlenky okamžitě, hned jak přijdou, a naléhavě mi vnitřně řeknete: „Vezmi si je, vezmi si je, vezmi si je! Umírám! Dostal jsem duchovní infarkt. Prosím, zachraň mě!“ V tu chvíli se sjednotím s vaším infarktem a řeknu: „Trpí. Vezmu si je.“ Ale pokud se chcete schovávat, pokud nechcete brát lék od doktora, nebude to doktorova vina, když zemřete. Když se snažíte schovávat své nebožské myšlenky, děláte vážnou chybu, a když si myslíte, že je nevidím, děláte rovněž chybu.

Mám schopnost číst myšlenky, ale tuto schopnost nepoužívám, abych vás odhalil. Nepoužívám ji, abych zjistil, jak jste špatní, ale abych vás zachránil. Proto ji musím používat. Když vejdete do místnosti, která je osvícená, automaticky se o vás osvícené vědomí místnosti stará. Podobně, když přijdete za mnou, stará se o vás mé světlo, které je kolem mě — ne aby vás odhalilo, ale aby vás osvítilo. Dokud neuvidí, co je špatně, jak vás může osvítit? Proto nemusíte být v rozpacích nebo se mě bát.

Mnohokrát, mnohokrát jsem obdržel osobní dopisy o vitálních problémech, naprosto nejnižších vitálních problémech a o všem možném. Ale rozčílil jsem se? Naopak, vidím otevřenost a upřímnost člověka a snažím se ho nebo ji zoufale zachránit. Ale pokud cítíte, že byste se měli stydět, když vás obtěžují nižší síly, děláte vážnou chybu. Za své chování byste se měli stydět jen tehdy, když nevhodíte své utrpení do mě. Měli byste se stydět, jen pokud je skrýváte. Měli byste cítit stud, jen když cítíte, že nevím, co se děje. Ale nehledě na to, na jaké úrovni jste napadeni, budete v bezpečí, pokud ihned vhodíte špatné síly do mě. Zachrání vás vaše upřímnost.

Mnohokrát, mnohokrát jsem vám vyhuboval. Po každém vyhubování jsem si všiml malého pokroku a někdy i zjevného pokroku uvnitř některých žáků. Někdy uděláte pokrok na několik hodin, někdy na několik dnů, někdy na měsíc nebo dva. Potom pokrok v mnoha případech zmizí. Pokud by žáci udrželi svůj pokrok několik měsíců a pak jej překonali, byl bych jim nesmírně vděčný a byl bych na ně nesmírně pyšný.

To, co se ve skutečnosti děje, je toto. Když dostanou žáci vážně vyhubováno, cítí, že je jejich duchovní život v sázce, a tak musí udělat pokrok. Ale po několika dnech či týdnech budou znovu spokojení sami se sebou. Cítí, že pokud zůstanou v lodi, stačí to. Říkají: „Guru vždycky štěká, ale nekouše,“ což je naprostá pravda. Štěkám, ale nekoušu. Ale dobří žáci řeknou: „Proč bychom ho měli nechat štěkat? Proč bychom ho měli nutit hrát roli psa? Představuje pro nás Boha. Bůh je Bůh, pes je pes. Pokud před sebou vidíme Boha, následujeme Ho. Ale pokud jde o psa, pes následuje nás. Pokud skutečně chceme, aby byl Guru představitelem Boha na zemi, pak jsme to přirozeně my, kdo jej musí následovat, a ne naopak. Nesmí hrát roli psa, následovat nás a štěkat a štěkat. Náš postoj se musí naprosto změnit. Co bychom měli celou dobu dělat, je myslet na Mistra jako na představitele Boha, zejména pro nás. Jsme to my, kdo ho má následovat. Cokoliv, co dělá, nebo cokoliv, co nám říká, abychom dělali, musíme považovat za to správné pro nás.“

Drazí, řekl jsem vám tolik důvodů, proč neděláte pokrok, nebo když děláte pokrok, proč jej nedokážete udržet. V každém okamžiku se musíte nutit cítit, že máte jen jedno jméno: upřímnost — upřímnost ve fyzickém, upřímnost ve vitálnu, upřímnost v mysli, upřímnost v srdci. A ihned ciťte, že upřímnost nabídne všechno mně. Pokud je to dobré, pokud je to krásná květina, dejte mi ji. Na druhou stranu, pokud je to špinavá, odporná věc, dejte mi ji také. Když dítě dostane krásnou květinu, běží ji dát své matce nebo otci, svým drahým. A naproti tomu, když je špinavé od bláta, jde také za svou drahou matkou nebo otcem. Je-li vlastníkem něčeho dobrého, jde. Když je vlastníkem něčeho špatného, jde také. Nenechává si pro sebe ani dobré, ani špatné. Dává tu určitou věc svým nejdražším a nejdražší dělají, co je potřeba. Pokud je to špatné, jeho nejdražší to přemění v dobré. Pokud je to dobré, přemění to v něco nekonečně lepšího. Vaše životy by měly být také takové. Když se dostaví špatná pohnutka, dejte mi ji, abych ji přeměnil. Když do vás vstoupí něco dobrého, dejte mi to, abych to mohl učinit nekonečně lepším, více osvěcujícím a více naplňujícím.

Nyní musí vaše srdce přijmout, co jsem řekl. Poté, co to vaše srdce přijme, dalším krokem bude, aby vaše mysl uvěřila v to, co srdce přijalo. Pak musí to, co přijala mysl ze srdce, přijmout vitálno a fyzické. Pokud dokážete udělat toto, stanete se mým dokonalým nástrojem a uvědomíte si, že já jsem váš dokonalý Mistr. Jinak budete nedokonalí a já budu také nedokonalý. Se dvěma nedokonalými dušemi nemůže Bůh dosáhnout téměř ničeho.