Ve svých knihách píšeš, že lze dělat nejrychlejší pokrok s takovou nebo jinou kvalitou. Na jednom místě například píšeš, že nejrychlejší pokrok lze dělat pomocí vděčnosti, na jiném místě píšeš, že pomocí lásky. Moje matka by chtěla vědět, jak by mohla dělat nejrychlejší pokrok. Chce se koncentrovat pouze na jednu kvalitu.

Sri Chinmoy: Dejme tomu, že jsi dal na talíř deset různých druhů jídla — od každého jen malý kousek. Tvoje matka by měla chápat lásku jako jeden malý kousek, oddanost jako druhý malý kousek, odevzdání jako další kousek, vděčnost jako další. Takže může jíst trochu vděčnosti, trochu lásky, trochu oddanosti, trochu odevzdání — všechno to jde dohromady. Navzájem se to doplňuje. Kdyby kladla důraz jenom na lásku a uviděla květinu, bude ji milovat, ale neudělá další krok. Je-li moudrá, řekne: „Kdo dal této květině krásu?“ Někdo je za to zodpovědný. Takže musí říci: „Jsem velice vděčná tomu, kdo dal krásu této květině a jsem velice vděčná kráse květiny. Jsem velice vděčná, protože když se na ni podívám, dostávám velikou radost z její velké krásy a vůně.“

Když tvoje matka čte báseň o lásce, oddanosti nebo odevzdání, ihned musí nabídnout vděčnost, protože z ní má radost. Vždy musíme jít ke Zdroji. Ať se podíváte na cokoli, zeptejte se: „Kdo to stvořil?“ Ihned přijde odpověď: „Bůh.“ Byl to On, kdo mi dal schopnost pozorovat krásu květiny, těšit se z její nádhery. Nebudu tedy vděčný? Proč nepřivedl do zahrady někoho jiného, aby obdivoval tuto krásu? Bezprostřední odpovědí musí být vděčnost. Pokud cítíme vděčnost kdykoli něco vidíme nebo cítíme, jsme v bezpečí. Ale když vděčnost nemáme, neustále se oddělujeme. Máme pocit: „Já to dokážu, ale nikdo jiný to nedokáže.“ Takže řekni své matce, že pokud cítí lásku, oddanost, odevzdání a potom nabízí svoji vděčnost, vždy bude bezpečně v Srdci našeho Pána Nejvyššího.