Kolik procent z tvého utrpení je způsobeno světem a kolik žáky?

Sri Chinmoy: Nelze mluvit o procentech. Je pravda, že svět je velice rozlehlý. Ale naši malou rodinu nelze oddělovat od velké rodiny. Když jeden člen rodiny udělá něco špatného, ovlivní to všechny členy.

Na druhou stranu, co za realizaci bych měl, kdybych se s vámi nedokázal ztotožnit? Pokud jsem realizoval Boha Všudypřítomného, Vševědoucího a Všemocného, jak bych se mohl odvážit říci: „Tvůj život je tvůj. Můj život je můj.“ Duchovní Mistři něco takového nemohou nikdy říci. Obyčejní lidé mohou říci: „Starej se o sebe.“ Ale to já nemohu nikdy říci. Mohu pouze říci: „Jsme všichni propojeni.“

Větu: „Starej se o sebe“ nikdy nelze vztahovat na duchovní Mistry. Stejně jako se nemůžeme oddělit od nejlepšího žáka, nemůžeme se ani oddělit od toho nejhoršího možného žáka, který je extrémně nebožský. Proč trpěl Ježíš Kristus? Co zlého udělal? Neudělal nic. Když si duchovní Mistr jeho úrovně vezme lidskou inkarnaci, začne trpět. Jakmile se ztotožníte s ostatními, vaše utrpení se zvětší.

Ale na druhou stranu, odměnou je Úsměv Nejvyššího. Jestliže Nejvyšší vidí, že jsem se ztotožnil s tvým utrpením, s jeho utrpením, s jejím utrpením a s utrpením všech, usměje se na mě, protože dělám Jeho práci. Čím jdete výše, tím větší utrpení musíte převzít. Na druhou stranu, ve vnitřním světě existuje něco, čemu se říká blaženost a extáze. V takovou chvíli bolest není bolestí. Mnohokrát se nemohu kvůli veliké bolesti ani pohnout, ale ať už tomu věříte nebo ne, beru to jako zkušenost, kterou ve mně a mým prostřednictvím má Nejvyšší. Každý krok je trýznivý, ale v samotné hloubce mého srdce je jedna moje část velice šťastná. Pokud On chce, abych prošel touto bolestí, jsem více než šťastný, když ji mohu přijmout.

Pokud vím, neexistuje ani jeden duchovní Mistr, který by na fyzické úrovni netrpěl. Ale nikdy neřeknu, že jejich utrpení představuje oběť, to rozhodně ne. Všechno je to samá jednota, jednota, jednota. Před několika dny jsem vám řekl příběh o Matce Marii. Ona řekla, že oběť jejího syna nespočívala v ukřižování. Ne. Smrt jejího syna nebyla obětí. Jeho obětí bylo jeho narození. Také v případě jiných duchovních Mistrů někteří lidé mohou říci, že jakmile realizovali Boha, jejich život se stal nejvyšší obětí a nikoli jejich smrt. Ale skuteční duchovní Mistři řeknou: „Kde je nějaká oběť? Všechno je jednota, jednota, jednota. Pokud moje noha udělá něco pro moji hlavu, není to oběť. Pouze si pomáháme.“