Jak můžeme dělat nejrychlejší pokrok, i když naše fyzické tělo není v dobrém stavu?

Sri Chinmoy: Já jsem ten pravý člověk, abych odpověděl na tvoji otázku! Moje fyzické tělo velice trpí. Existuje mnoho lidí, kteří fyzicky trpí, ale dělají rychlejší než nejrychlejší pokrok. A naopak je mnoho lidí, kteří jsou sice fyzicky v pořádku, ale nemyslí na Boha a nemyslí na vnitřní pokrok.

Mnoho starších mužů a žen nejsou bohužel fyzicky v pořádku. Je pravda, že když jsi zdravý, dostáváš radost, čerstvost a máš větší inspiraci aspirovat. Ale co můžeš dělat, když z nějakého důvodu nejsi fyzicky v pořádku? V takové chvíli existuje jen jeden způsob, jak tento problém vyřešit. Musíš nabídnout Bohu vděčnost za to, že jsi stále radostný člověk, že jsi stále šťastný, že ses proti Němu nevzbouřil.

Ty můžeš říci: „Ach, stále mohu chodit a mohu každý den přijít na tenisový kurt se podívat za Guruem. Každé ráno jsem první, kdo vidí Gurua, když přijíždí.“ Takto si udržuješ štěstí. A toto štěstí ti pomáhá dělat ohromný pokrok.

Pokud by sis ale myslel: „Jak jsem nešťastný! Podívejte se na ostatní žáky. Jak běhají, drhnou toto a tamto a jsou v pohybu. Kdybych byl jako oni, mohl bych dělat veliký pokrok.“, měl bys špatný přístup. Ty si ani neuvědomuješ, že když s velikými obtížemi dojdeš na tenisový kurt, jsi velice šťastný, že mě můžeš vidět. Ty na mě myslíš, modlíš se ke mně a děláš spoustu věcí. Ale nevíš, co je v myslích ostatních žáků, kteří se kolem tebe pohybují. Mají miliony problémů. Tvým jediným problémem je, že nedokážeš chodit tak rychle, jako oni. Copak to není štěstí? Tvým jediným problémem je, že ti bolest nedovoluje chodit tak rychle jako ostatním. Ale to je na fyzické úrovni. Nemáš ani zdání, jak moc jiní žáci mohou trpět na mentální úrovni. „Guru se na tamtoho žáka usmál, protože udělal něco velkého; vyrobil pro něj cvičební stroj. Guru se na mě neusmívá, protože já něco takového nedokážu.“ —, a tak to pokračuje a pokračuje.

Lidé, kteří nemají určité schopnosti, mají občas štěstí, protože mohou učinit odevzdání — neříkejme tomu bezmocné odevzdání, protože to je velice špatné, říkejme tomu radostné odevzdání. Můžete říci: „Ach Bože, nedal jsi mi schopnosti, abych něco udělal, abych něco vykonal, ale moje modlitba vděčnosti k Tobě říká, že bych měl být spokojen s čímkoli, co jsi mi dal.“

Takže když jste spokojení s tím, co máte, můžete udělat ten nejrychlejší pokrok. Existuje ještě jeden způsob, jak být spokojený s tím, co máte: prostě se rozhlédněte kolem sebe. Zjistíte, že kolem vás je mnoho lidí, kteří trpí mnohem více než vy. Kdybyste šli do nemocnice, zjistili byste, kolik lidí je v daleko horším stavu než vy. Když myslíte na své utrpení, pomyslete na nemocnici. Tato myšlenka se pro vás stane okamžitým lékem. Já to takto dělám. Když občas mohu chodit jenom s největšími obtížemi, myslím na lidské bytosti, které nemohou chodit a nemohou se vůbec pohybovat — potom vypadá moje utrpení ve srovnání s tím jejich jako úplné nic. V takovou chvíli říkám Bohu: „Ach Bože, jsi na mě tak laskavý. Pořád mohu trochu chodit, kdežto spousta lidí ve Tvém stvoření nemůže chodit vůbec.“

Na druhou stranu, proč bych se měl srovnávat s ostatními lidmi, abych mohl být šťastný? To je jenom dočasné řešení. Ten první způsob je zdaleka nejlepší. Musíte si říci: „Budu šťastný. Kdo trpí více, než samotný Bůh uvnitř mě?“

My cítíme, že Bůh je samé štěstí. Ale Bůh je vším. Bůh není jenom v našem utrpení. Bůh je utrpením samotným. Řeknu vám příklad. Když nějaké dvouleté dítě vážně onemocní a trpí, matčino ztotožnění je takové, že trpí daleko více než její malé dítě. Jak hrozně dokáže matka trpět! Matčino ztotožnění s dítětem jde k samotnému kořeni utrpení dítěte.

Takže pokud chápeme Boha jako naši Matku nebo Otce, musíme cítit, že On trpí mnohem více než my. My máme pocit, že jsme trpitelé. Ale pokud milujeme Boha, cítíme, že uvnitř nás Někdo trpí nejenom tolik jako my, ale mnohem více, protože má schopnost všechno pohltit, přijmout a cítit daleko více než my. Nejvyšší proto trpí mnohem více, než my vůbec můžeme trpět.

Na druhou stranu, naše utrpení má určitý smysl. My nevíme proč. Takže náš přístup by měl spočívat pouze v radostném odevzdání Boží Vůli. Určitě se budeš modlit k Bohu za lepší zdraví — to je správný přístup. Ale zároveň se svou modlitbou za lepší zdraví musíš Bohu nabídnout vděčnost, protože jsi stále šťastný a nevzbouřil ses proti Němu.