Moje matka se mě vždy ptá: „Jedl jsi? Jedl jsi zdravou stravu?“

Sri Chinmoy: „Jedl jsi?“ je ta správná otázka. Ale není správné se ptát: „Jedl jsi zdravou stravu?“ Do konce mého života budu mluvit špatně o tak zvané zdravé výživě, ve které není obsažen cukr, sůl, olej a chuť. Jíst mnoho cukru není zdravé, s tím souhlasím. Ale jídlo musí poskytovat také radost pro mysl.

Mysl hraje v našem tělesném zdraví důležitou roli. Lidé se dnes stávají vegetariány, protože zvířata jedí spoustu odpadků. Ale když jíme zeleninu, musíme cítit, že jíme něco velice hmotného a výživného. Mysl musí cítit, že zelenina má v sobě určitou sílu. Když myslíme například na květák nebo na brambory, mysl má pocit čehosi hutného. Ale když myslíme na listovou zeleninu, jako je špenát nebo zelí, v tom okamžiku nepociťuje mysl sílu. Když myslíme na vědomí listu, opouští nás celá naše síla.

Termín 'salát' nám například nikdy nedá pocit síly, ale dnes jí salát každý. Tlustý člověk jí salát, aby zhubl a štíhlý člověk jej jí, aby neztloustl. Ale tlustý člověk přibírá na váze dál. Pokud chceme ze salátu získat co nejvíce výživy, musí z tohoto slova vniknout do mysli ihned myšlenka o jeho plné výživnosti, jeho léčivosti, která vyléčí veškeré nemoci.

I termín 'chléb' má v sobě skutečnou sílu, protože během staletí představoval v mysli něco velice hutného. Totéž platí o rýži. Když vyslovíme slovo 'rýže', je ihned celá naše bytost uspokojena, Když říkáme 'chléb' nebo 'rýže', pociťujeme od hlavy k patě uspokojení. Od hlavy k patě máme pocit, že jsme jedli něco skutečně dobrého. Když řekneme 'chléb s máslem', nepřidává nám slovo máslo nic jiného než tučnost. Ale pokud řekneme 'chléb', je celá naše bytost okamžitě nasycená.