Někdy když pracuji, jsem tak zabrán do toho, co si přeje můj nadřízený, že zapomínám na svůj duchovní život.

Sri Chinmoy: Věnuješ se své Božskosti pět, deset nebo dvacet let, a nyní děláš ústupky jenom proto, abys uspokojil svého šéfa? Vždy říkám, že duchovní život není životem kompromisu. Buď přijmeš Boha s Jeho vlastními požadavky, nebo přijmeš svůj vnější život s požadavky jeho. Nic mezi tím neexistuje. Nemůžeš být padesát procent pro Boha a padesát pro normální neaspirující svět. Pokud se budeš snažit udělat kompromis, nebudeš ani tady, ani tam. Bude s tebou konec.

Věci, na které bys měl být hrdý, jsou právě ty, které odhazuješ, protože některý z tvých spolupracovníků by tě mohl zesměšnit nebo by tě tvůj šéf nemusel povýšit. Pokud si nevážíš své vlastní duchovnosti, své vlastní Božskosti, potom neexistuje na Zemi nikdo, kdo by si jich vážil. Protože se bojíš ztráty svého vnějšího bohatství, což se nestane, nevážíš si svého bohatství vnitřního. Tvé vnitřní bohatství je tvůj skutečný poklad, ale ty jej považuješ za pouhé semínko písku.

Svůj vnitřní poklad musíš stále opatrovat. V každém okamžiku musíš být aspirujícím voláním svého srdce a osvěcujícím úsměvem své duše. Každou vteřinu musíš dovolit svému vnitřnímu volání, aby tě vedlo, řídilo tě, tvarovalo tě a utvářelo. Tvoje hromadící se volání srdce si přeje vystoupit do těch největších výšin, ale kvůli svému vnějšímu úspěchu a pohodlí ničíš jeho vzlet. Obětuješ a umlčuješ své vnitřní volání, nebo jej poléváš studenou vodou. Tvé vnitřní volání je jako žebřík, který tě povede vzhůru, výše a výše. Ale ty jej nevyužíváš. To je ta nejhorší chyba, které budeš litovat do konce svého života!