Můžeme udělat něco, abychom ti pomohli od tvých bolestí kolen?

Je to tak složité! Ta bolest není jenom fyzická. Má něco společného s celým světem. Lidé mohou říci: „Ach, ten se vytahuje! Má špatnou karmu z minulé inkarnace a v této inkarnaci nese následky.“

Někteří duchovní Mistři řekli, že těsně pod začátkem páteře je poslední čakra nebo centrum, ale jiní duchovní Mistři viděli pomocí okultní vize, že taková centra jsou i v kolenou, kotnících, v prstech na nohách — všude. To je rozhodně pravda. Pozemské vědomí dosud přijalo světlo po úroveň začátku páteře. Když se duchovní Mistři snaží snést světlo pod tuto úroveň, velice trpí! Jak jen Sri Aurobindo trpěl! Začalo to už u Pána Krišny. Pán Krišna byl vševědoucí a všemocný. Co bylo špatného na jeho nohách, na jeho patách? To bylo jeho slabé místo a tam jej také zasáhl lučištníkův šíp.

Kdybyste viděli, jak žalostně chodil Ramana Maháriši na sklonku svého života! Takto trpělo mnoho duchovních Mistrů. Pán Buddha žil asi osmdesát let. Ale jak chodil, když mu bylo třiasedmdesát! Pán Buddha ztělesňoval nekonečné Světlo, ale přesto na sklonku svého života chodil velice žalostně — a to ne jeden rok, ale řadu roků.

Mnoho, mnoho duchovních Mistrů právě takto trpělo, ať už v kolenou, v hrdle nebo někde jinde. Jakmile si na sebe vezmete lidskou podobu, musíte za to zaplatit daň. Někteří říkají, že ukřižování Ježíše Krista představovalo jeho vrcholnou oběť. Ale sladké vnitřní poselství Matky Marie říká: „Ne, samotný lidský život mého syna byl tou největší obětí. Samotná skutečnost, že si na sebe vzal lidskou inkarnaci, byla jeho největší obětí.“

Když duchovní Mistři přicházejí, aby zvedli vědomí lidstva, jejich samotná existence na zemi představuje vrcholnou oběť. Když přijde smrt, všechno skončí. Během několika sekund nebo hodin jsou pryč. Ale celý jejich život je obětí. Mých 67 let na zemi nebyla žádná legrace! Třiatřicet let Spasitele Krista nebyla žádná legrace! Pozemské bytí duchovního Mistra představuje vrcholnou oběť. Mnoho lidí řekne o Mistrově smrti: „Pro pozemské vědomí obětoval svůj život.“ V jistém smyslu je to pravda. Ale dokud Mistr žije na zemi, pije jed, aby zachránil svoje duchovní děti, svoji velkou rodinu. Kdybyste najednou vypili velké množství jedu, zemřeli byste. Ale kdybyste každý den, každý týden, každý měsíc pili pomalý jed, netrpěli byste více? Toto platí pro kohokoliv. Nemusí jít o duchovního Mistra. Jde-li o významného nebo dobrého člověka, jeho samotné pozemské bytí představuje vrcholnou oběť.

Co je to však oběť? Existuje-li jednota, neexistuje nic takového jako oběť. Matka dělá pro svoje dítě všechno právě díky jednotě. Dítě také dělá něco pro svoji matku díky jednotě. Jakmile se oddělujete od ostatních, určitě existuje oběť. Jakmile oddělíte Nebe od země, určitě jde o oběť Nebe, když z něj sestoupí mocné duše a když takoví lidé opustí tělo, jde zase o oběť Matky Země. Ale pokud existuje jednota mezi Matkou Zemí a Otcem Nebe, oběť neexistuje. V tento okamžik potřebuje Matka moji službu. Proto přijdu za ní. V příštím okamžiku potřebuje moji službu Otec. Zase se vrátím za ním. To je vše.