Myslíte si, že druh početné rodiny, ve kterých se žije v Indii, kde otcové, matky, tety a strýcové žijí všichni společně, by mohlo vytvořit více stabilní společnost na Západě?

Sri Chinmoy: Zcela to závisí na vědomí jednotlivých členů. Stejně tak platí, že to, co je vhodné pro určitou část světa, nemusí být vůbec použitelné někde jinde. Vzhledem ke způsobu, jakým vznikla společnost na Západě, nemyslím, že by byla potřeba tak široká rodina. Amerika musí růst svým vlastním způsobem, aby mohla kultivovat více lásky. V indické společnosti žijí členové rodiny pohromadě a rostou společně — je tam soudržnost. Ale v Americe smysl pro svobodu odvádí členy rodiny pryč. Na začátku v rodině žijí čtyři členové, později tři, a nakonec jen dva, protože děti se odstěhují. Občas se ti dva zbývající nepříliš hezky rozvedou. Nejsou spokojení s tím, co mají a čím jsou. Snaží se získat radost oddělováním, ale radost se nachází jenom v jednotě. Každý člen rodiny řekne jeden po druhém — „On mi není blízký, ona mi není blízká.“ Nakonec se dostanou do bodu, kdy v jejich životě nezůstane nikdo.

Tím nechci říci, že Indové jsou ve svých širokých rodinách spokojení — vůbec ne. Ale v Indii převládají kvality srdce více než na Západě. Indové dělají mnoho chyb, ale zároveň se snaží udržovat pocit, že náleží k jedné rodině. Když má v Americe otec osmdesát nebo devadesát let, jeho syn s ním nemá nic společného. Řekněme, že syn by měl jednou týdně otce navštívit, ale místo toho jde do kina nebo na piknik. V Indii syn cítí, že je jeho svatou povinností se postarat o otce, bez ohledu na to, jak je jeho otec špatný. I když jsou děti chudší než nejchudší, vždy se podle svých možností starají o svoje rodiče.

Rodiče po mnoho let dávají dětem všechno, co mají. Zahrnují svoje děti náklonností a pomáhají jim, aby mohli jít studovat na univerzitu. Pokud jejich děti v něčem vyniknou, je to právě proto, že jim k tomu pomohli rodiče. Děti však na oplátku často dávají svým rodičům jenom svoji lhostejnost. Pošlou je do domova důchodců a sami vedou svůj vlastní život.

My máme tělo, vitálno, mysl, srdce a duši. Když se dnes zřeknu těla, zítra vitálna a pozítří mysli, co mi zůstane? Když mě bolí ruka, měl bych si ji amputovat? Ale potom nebudu mít nic! Toto dělá západní svět — odřezávat, odřezávat, odřezávat! Avšak pozitivní způsob znamená, že pokud je něco vadného, pokusím se to vyléčit a zdokonalit. Jestli jsou moje mysl a vitálno špatné, přetransformuji je a osvítím.