Během tvého života tě přijalo velké množství lidí — žáci a celý svět — více než kteréhokoliv jiného Avatára. Žádný jiný Avatár neměl více než hrstku lidí, kteří jej za jeho života přijali a uznali za Avatára.

Kristus měl dvanáct žáků. Nikdo jej nepovažoval za Avatára. Brali ho jenom jako někoho, kdo měl více duchovního poznání než oni sami. V srdci svých srdcí necítili dvacet čtyři hodin denně, že Kristus je Božím zástupcem. Mysleli si, že je božský, že je nekonečně výše než oni, ale nechápali jej jako nedílnou součást samotné Boží existence. Ne! Jeden ho zapřel a další ho zradil, ostatní k němu chovali jenom vlažnou lásku.

Sri Krišna měl pět lidí, kteří jej přijali a uznali. Bitvy u Kurukšetry se zúčastnilo mnoho lidí, ale jenom pět z nich jej přijalo. Šrí Rámakrišna měl šestnáct žáků, a dokonce i Svámí Vivékánanda v jedné chvíli o něm řekl, že je Avatárem a v příštím okamžiku, protože Šrí Rámakrišna neudělal toto nebo tamto, zase řekl, že Avatárem není. Šrí Rámakrišna řekl Svámímu Vivékánandovi, aby něco udělal, a on udělal naprostý opak. Kolikrát pochyboval o svém Mistrovi! Ostatní odešli, oženili se a dělali všechno možné, právě tak jako moji žáci.

V jednu chvíli o mně řeknete: „Ty jsi Avatár.“ Když se v následujícím okamžiku naplní vaše touhy, řeknete: „Ty nejsi jenom Avatár, ty jsi Samotný Bůh.“ Ale pokud se vaše touhy nenaplní, řeknete: „Jsi horší než já! Občas jsi velice zaujatý. Ani já nejsem tak zaujatý jako ty.“ Takové věci se dějí pořád. Takže váš Mistr je Avatárem jenom tehdy, když jste v tom nejšťastnějším vědomí. V tu chvíli řeknete: „Guru, ty jsi Avatárem.“ Jinak řeknete: „Nejsi lepší než já.“ Takové je naše lidské vnímání.

Pokud mluvíme o světě, ten mě neuznal vůbec. Pouze v jednom směru mě znají: svět mě bere jako milovníka míru. Někteří lidé mě znají jako básníka, někteří jako zpěváka nebo hudebníka. Jiní mě chápou jako umělce. Ale kolik lidí mě chápe jako zástupce Boha? Vy mě sice takto chápete, ale jenom podle své libovůle. Když se nenaplní vaše touhy, jsem horší než osel! To je lidská realizace.

Pro žáky je dobré, když myslí na svého Mistra jako na Avatára. Čím více si o něm myslíte, dokonce i pomocí představivosti, tím více přijmete. I když třeba nemáte nějaké zvláštní zážitky, ale dokážete si představit, že váš Mistr je výše než nejvýše, pomůže vám to. Nemusíte mít nějaký praktický zážitek, abyste mohli mířit na něco velmi vysokého.

Máte radost, když se vám podaří přinést vašeho Mistra dolů na svoji úroveň, ale nechcete radost, kterou byste měli, kdybyste šli vzhůru na jeho skutečnou úroveň. Získáváte radost jenom tehdy, když jej snesete dolů na svoji úroveň, takže může být jedním z vašich kamarádů. Ale pokud chcete, aby Mistr byl šťastný, půjdete nahoru na jeho výšku. Vy chcete, aby byl vaším hostem a vy abyste byli jeho hostitelem. Myslíte si, že on nechce, abyste byli jeho hosty? Ale to vy nechcete. Říkáte: „Mistře, pojď se podívat, co mám a buď spokojený.“ Ale i on chce říci: „Pojď se podívat za mnou, ukážu ti, co mám.“

Pokaždé, když potěším žáky jejich vlastním způsobem, myslí na mě jako na nejlepšího, nejvyššího. Ale nikdy se neptají, proč v jiných případech je nenaplňuji nebo netěším jejich vlastním způsobem. Když je netěším jejich vlastním způsobem, je to proto, že můj cíl spočívá v jejich přenesení do jejich konečného cíle: k Nejvyššímu. Oni si neuvědomují, že mám právě takovýto cíl. Ale pokud je potěším jejich vlastním způsobem, řeknou celému světu, že jsem toto, že jsem tamto. A když je nepotěším, začnou potíže! Pochybují o mně, ztratí ve mně veškerou víru. Potom jsem chudák! Můj slib Nejvyššímu selhává, protože žáci chtějí jít svým vlastním způsobem. Já říkám: „Existuje jen jeden způsob — Boží Způsob.“ Ale oni mají pocit, že existuje mnoho způsobů a chtějí mi ukázat ten svůj. Vytvoří pro mě mnoho způsobů. Bůh stvořil jen jeden, ale moji žáci jich pro mě vytvořili mnoho.

Ve východním Bengálsku v dobách Svámího Vivékánandy všichni považovali svého Mistra za Avatára. Bylo to, jako kdyby Avatáři rostli jako houby po dešti. Každý říkal: „Pojď se podívat na mého Gurua. Je to Avatár.“

Tento svět není připraven ani na světce. Hledající jsou špatní, dobří, vysocí, ještě vyšší a nejvyšší. Pokud jde o realizaci, máme mimo jiné světce. Někteří se domnívají, že světci jsou nejníže hned za hledajícími. Potom jsou na řadě mudrcové, zřecové a jogíni. Po jogínech jsou na řadě Avatáři. A po Avatárech je samotný Bůh. Vezměme to tedy po pořádku: Bůh, Avatár, jogín, zřec, mudrc a světec [ang. God, Avatar, Yogi, seer, sage, saint — pozn. překladatele]. Prozatím nebudeme myslet na hledající. Světci jsou díky svému svatému životu tisíce kroků výše než hledající. Je samozřejmé, že světci jsou také hledajícími. Dokonce i Avatár je hledající. Samotný Bůh je hledající. Ale pokud je chcete hodnotit z lidského hlediska, světci jsou o tisíc kroků výše než nejvyšší hledající.