Moje otázka se týká manifestace a duchovnosti. Často mi připadá, že více manifestace znamená menší příležitost stát se duchovně silnějším. Jak můžeme najít správnou rovnováhu?

Sri Chinmoy: V mém případě a v případě mých žáků je manifestace rozhodně Boží Vůlí. Jste mým žákem. Takže pokud je pro vás Boží Vůlí projevit Jeho Světlo, nikdy nesmíte cítit, že děláte něco špatného. Bohužel, oddělujete aspiraci od manifestace.

Jako jednotlivci máme tolik dychtivosti vidět své vlastní zdokonalení, svůj pokrok. A pokud se dokážeme ztotožnit s ostatními, nebudeme mít tutéž dychtivost po jejich zdokonalení? Jsme připraveni věnovat svůj čas, energii a vše pro svou vlastní aspiraci, protože se chceme stát dokonalými. Nyní Bůh řekne: „Ačkoliv ještě nejsi dokonalý, chci, abys pomohl svému malému bratrovi, abys ho dovedl k určitému standardu.“ Jste jeden krok před tímto člověkem. To je důvod, proč vás Bůh o to žádá. Bůh nežádá třetí osobu, aby udělala to samé. Bůh nežádá někoho jiného, aby přišel a poradil vám. Bůh nežádá mě, abych se poradil, když jdu ven na ulici. Ale říká mi: „Když uvidíš někoho upřímného, vnímavého, dej mu, co máš. Dej mu svou energii, dej mu své světlo.“

Abychom se vrátili k aspiraci, pokud meditujete brzy ráno a dokážete-li meditovat dobře, potom třebaže meditujete jen patnáct minut, tehdy síla vaší meditace snadno vydrží celý den. Ale tato meditace musí být velmi mocná. Pokud časně ráno natankujete auto benzínem, můžete ujet stovky mil. A potom následující den můžete natankovat znovu. Ale pokud ráno nemáte žádný benzín, jak budete moci ujet nějakou vzdálenost? Mnoho, mnoho žáků se ráno nemodlí a nemedituje. Jen klamou sami sebe. Někteří si sednou na dvě nebo tři minuty před oltář. A cítí, že toto stačí.

Říkám vám, abyste časně ráno, ve tři nebo čtyři hodiny, chodili ven a lepili plakáty nebo šli do nějaké televizní stanice? Nejdříve to nejdůležitější. Vždycky říkám, že aspirace musí být na prvním místě. Až skončíte svou meditaci, potom můžete jít ven a dělat manifestaci, která je vaším zasvěcením. Zatímco meditujete nanejvýš upřímně, přestože zrovna nemyslíte na zasvěcení, Bůh vám vnitřně dává energii, kterou budete potřebovat ve svém životě zasvěcení.

Je to jako ranní cvičení doma. Brzy ráno se doma protahujete a cvičíte. Potom jdete ven na dráhu a začnete sprintovat. Doma se jen protahujete. Ale zatímco si protahujete nohy a různě se svým tělem cvičíte, Bůh vám dává energii. Připravuje vás ke vstupu na bitevní pole života a na závod s nevědomostí.

Žákům se docela často stává, že jakmile dělají jednu věc, myslí na další. Když je čas dělat zasvěcenou službu, myslí na aspiraci. Potom když časně ráno meditují, myslí na zasvěcení. Když je čas jíst, tehdy myslí na spánek. A když je čas spát, potom myslí na jídlo. Tohle se většinou děje. Když dělají nějakou zasvěcenou práci, ptají se sami sebe, proč neaspirují. Řeknou si: „Když nebudu meditovat, jak budu moci realizovat Boha?“ A potom když meditují, po pěti vteřinách si začnou myslet, že když nepůjdou ven dělat nějakou manifestaci, že nepotěší Gurua. Stále cítí, že ta druhá věc je důležitější. Zatímco aspirují, myslí si, že manifestace je nekonečně důležitější. Když manifestují, považují aspiraci za nekonečně důležitější. Ale podle mě jsou stejně důležité.

Skokan do dálky ví, že když šlápne na odrazovou desku levou nohou, skočí daleko, a když se odrazí pravou nohou, skok se nezdaří. Kolik lidí se dokáže odrazit kteroukoliv nohou a doskočit stejně daleko? Jedna noha je vždy silnější. Ale druhá noha pomáhá, když skokan přibíhá k desce. Tehdy používá obě nohy, levou i pravou. Neběží jen na levé noze. To je nemožné. Stejně tak v životě musíme používat jak aspiraci, tak zasvěcení. Musíme vidět aspiraci uvnitř zasvěcení a zasvěcení uvnitř aspirace. Ale zatímco manifestujeme, neměli bychom se domnívat, že aspirace je důležitější. A když se modlíme nebo meditujeme, neměli bychom považovat manifestaci za důležitější. Jen tím zničíme svou aspiraci a ani jednu věc neuděláme dobře.

Každý na naší cestě by se měl snažit meditovat minimálně dvakrát denně patnáct minut. Lidé obvykle z patnácti minut meditují dobře sotva tři minuty. Nikdo mi nemůže říct, že hned od samého začátku pozvedl své vědomí na nejvyšší úroveň. To se nestává. Vím, že to nějaký čas trvá. Takže z patnácti minut můžete očekávat přibližně aspoň pět minut dobré meditace. Žádný můj žák nedokáže meditovat patnáct minut ve své nejvyšší výšce.

Ale zpět k vaší otázce, nezanedbávejte svou aspiraci. Nejdříve to nejdůležitější. Ale pokud nemůžete udělat nejdřív první věc, udělejte alespoň druhou věc, kterou je zasvěcení. Jdou společně. Na druhou stranu, jestliže nemůžete dobře meditovat ráno, meditujte dobře aspoň večer. Samozřejmě ideální je meditovat velmi dobře ráno, když svítá. V poledne meditujte znovu. A pak ještě jednou večer. Takto nebudete mít vůbec žádný problém.

Víte, že snídaně je jedna věc, oběd něco dalšího a večeře něco zcela odlišného. Nejíme večeři v době snídaně. Musíme to dělat postupně. Podobně pokud dokážete meditovat třikrát denně nanejvýš oduševněle — deset minut ráno, deset minut v poledne, deset minut večer — potom budete schopní si cenit všeho. Pokud bude zapotřebí aspirace, dokážete dát aspiraci skutečnou hodnotu. Pokud bude zapotřebí zasvěcení, dáte skutečnou hodnotu zasvěcení. Po aspiraci přichází zasvěcení a manifestace. Kde není aspirace, tam nemůže vzniknout zasvěcení. Takže časně zrána aspirujme. Hned po naší aspiraci nám Bůh dá bezmeznou energii a příležitosti k zasvěcení. A zatímco budeme zasvěceně sloužit, uvidíme, že je to Boží Božskost projevující se uvnitř nás.

Nevidím žádný rozpor mezi aspirací a zasvěcením, pokud jsou prováděny ve chvíli, kdy je jich třeba. Jak můžeme vylézt na strom bez aspirace? Na druhou stranu bude správné, když vylezete na strom, sednete si na nejvyšší větev a budete jíst ovoce, co hrdlo ráčí, zatímco u paty stromu budou vaši drazí plakat pro mango? Budete moci sníst všechna manga sami? Ne, vaše srdce se zlomí, protože vaše aspirace vyžaduje upřímnost, náklonnost a soucit. Aspirace je něco božského ve vás, co vás povznáší. Díky této božské věci jste na vrcholu stromu. Pokud vás pozvedlo něco božského a ta stejná božská věc vás stále udržuje nahoře, nepožádá vás tato vaše božská část, abyste sestoupili? Nejde o váš duchovní pokles; je to jen nabídnutí ovoce ostatním, aby i oni jednou dostatečně zesílili a mohli vystoupat cestou, kterou jste vystoupali vy.

Manifestace je obtížná, obzvlášť pro Indy, protože naše mysl je zaměřená na aspiraci. Pro obyvatele západního světa je zasvěcení poměrně snazší, protože jsou zvyklí na dynamický život. Jejich pohyb je vpřed. Pro nás Indy je naším pohybem pohyb vzhůru. Ať jdete vzhůru, dovnitř nebo vpřed, všechny pohyby probíhají společně. Pokud jdete o jeden palec výš, potom v ten samý okamžik jdete i o jeden palec hlouběji a o jeden palec vpřed. Takže tyto tři pohyby — vpřed, dovnitř a vzhůru — se musí dělat současně. Pokud se opravdu dokážeme ponořit hluboko dovnitř, potom můžeme stoupat vzhůru jako odrazový můstek a zároveň se pohybovat vpřed. Když aspirujeme co nejupřímněji, uvnitř naší aspirace bude tendence ponořit se hluboko a pohybovat se vpřed.