Don Antonio Tarzia: Jak lze podle vás dosáhnout Boha?
Sri Chinmoy: Existují dvě hlavní cesty. Jedna cesta je cestou mysli a ta druhá je cestou srdce. O které cestě si přejete, abych mluvil? Po které cestě chcete jít?Don Antonio Tarzia: Po cestě srdce.
Sri Chinmoy: Já mám také rád cestu srdce. Cesta srdce je tou nejbezpečnější cestou. Říkáme jí sluncem zalitá cesta. Když jsme v srdci, pláčeme. Pláčeme k Bohu, aby nám dal lásku, mír, radost. Je-li náš pláč upřímný, On nám okamžitě dá to, co chceme. Zde hraje srdce roli dítěte. Když dítě pláče po mléce nebo po nějaké hračce, jeho matka může být třeba ve vedlejším pokoji, ale ihned za ním přiběhne. Jestliže právě takovým způsobem z hloubek našich srdcí oduševněle pláčeme k Bohu po Jeho Soucitu a Lásce, On nám ji ihned dá. Náš pláč však musí být upřímný, tak jako je upřímný pláč dítěte.
Cesta srdce je cestou lásky. Vy nerozumíte angličtině a já nerozumím italštině. Ale jakmile jsem spatřil vaše oči, okamžitě jsem ve vás spatřil něco velice čistého a milujícího. A také jsem cítil, že i vy vidíte něco ve mně. To znamená, že jsme komunikovali pomocí našich srdcí. Moje srdce vstoupilo do vašeho srdce a vaše srdce vstoupilo do mého srdce.
