Vyzouvání bot

Proč žádáš lidi, aby nechávali venku své boty a nenosili je do meditační místnosti?

Sri Chinmoy: V duchovním životě mají největší důležitost dvě věci: první je čistota a ta druhá je aspirace, vnitřní pláč. Čistota a aspirace musí jít společně. Čistota zesiluje aspiraci a aspirace zvětšuje čistotu. Ten, kdo je čistý uvnitř i navenek, bude mít spontánní aspiraci a ten kdo aspiruje, určitě spatří ve svém oddaném životě úsvit čistoty.

Žádáme lidi, aby když vstupují do meditační místnosti, nechali své boty venku, protože sem přicházíme aspirovat. Když přijdeme aspirovat, musíme o tom uvědomit naše fyzické vědomí, naše fyzické tělo. V botách chodíme celý den po špinavých ulicích. Vejdeme-li s nimi poté do meditační místnosti a pokusíme se meditovat, vstoupí veškerá nečistota ulic do vědomí místnosti, do našeho vědomí a do vědomí všech lidí, kteří zde meditují. To nás přirozeně bude rušit. Měli bychom také myslet na meditační místnost jako na chrám, jako na svaté místo. Tady se chystáme k rozmluvě s Bohem. Když vstupujeme do kostela, tak z úcty smekáme klobouk. Když vstupujeme do meditační místnosti, tak si rovněž z úcty zouváme boty.

Při meditaci se pokoušíme odvrhnout naše zvířecí vědomí. Boty mají původ ve zvířatech. Necháme-li boty venku, měli bychom cítit, že jsme tam zanechali zvířecí vědomí a že jsme vstoupili do lidského vědomí. Ne že se zvířecí skryje, ale že jsme tam nechali celé vědomí. Potom se při meditaci pokoušíme udělat od lidského vědomí krok vpřed k božskému vědomí. Zkoušíme jít za lidské v nás — s jeho pochybností, strachem, žárlivostí a obavami — a vstoupit do vědomí dokonalosti.

Teď díky své praktické mysli řeknete: “Ty boty mi pomáhají. Kdybych je neměl, trpěl bych při chůzi na ulici horkem a zimou. Proč je tedy nepotřebuji při meditaci?” Tedy, můžeme nabídnout vděčnost věcem, které nám pomáhají, ale to neznamená, že je musíme mít u sebe každou hodinu našeho života. Smeták nám pomáhá vyčistit náš dům, ale poté, co sehraje svoji roli, ho dáme do nějakého kouta, dokud ho znovu nepotřebujeme. Nebudeme si ho brát s sebou, když usedneme k jídlu. Také v duchovním životě si vážíme věcí, které nám pomáhají. Musí ale mít své odpovídající místo.

Kdysi bylo zvířecí vědomí nezbytné pro pohyb vpřed. Kdybychom neměli zvířecí vlastnosti, zůstali bychom neteční jako stromy, nebo bychom zůstali v kamenném vědomí, kde není žádná činnost, žádný pohyb. Pohyb může být buď destruktivní, nebo dynamický. S dynamickým pohybem můžeme běžet k našemu cíli; s destruktivním pohybem se pokoušíme zničit ostatní a sebe sama. Ve zvířatech naneštěstí vidíme rysy destruktivních kvalit. Je však lepší mít zvířecí vědomí, bojovat a rvát se, než zůstat v kamenném vědomí, kde není žádný pohyb, žádný pokrok. Nyní již zvířecí odehrálo svoji roli a my musíme vstoupit do lidského vědomí. Víme, že pohyb je nezbytný, musí to však být dynamický pohyb. V lidském vědomí se díky našemu dynamickému pohybu pokoušíme jít o trochu dále, ale naneštěstí v nás stále dříme zvířecí vědomí. Pokoušíme se očistit destruktivní kvalitu pomocí dynamické kvality, která je v lidském. Z dynamického pohybu v lidském se potom pokoušíme vstoupit do Božského. A když dynamický pohyb lidského vstoupí do Božského, získáme dokonalou dokonalost.

Krok za krokem se osvobozujeme od našich dřívějších pomocníků, kteří už pro dosažení našeho konečného Cíle nemají význam. Mnohokrát jsou lidští přátelé našimi pomocníky, když však chceme jít ve vnitřním životě dále a hlouběji, tak vidíme, že nám stojí v cestě. Zvířecí vědomí nám pomáhalo, když jsme se pokoušeli jít za rostlinné vědomí, ale vleče nás zpátky, když vstupujeme do lidského vědomí. Čím tedy jdeme dále, čím jdeme výše, tím více si musíme být vědomi toho, zda nám naši předchozí přátelé mohou pomoci, nebo zda nám nijak pomoci nemohou. Nemohou-li nám nijak pomoci, necháme je za sebou a půjdeme dále sami