Dvacet sedm tisíc rostlin aspirace, část 17

Návrat na obsah

1601

Můj Pane Nejvyšší,
co se stane,
když tě bezpodmínečně poslechnu?
"Mé dítě,
celý tvůj život bude zaplaven
nejsladší Důvěrností Mého Srdce."

1602

Se svýma sepjatýma rukama
jdu, abych uviděl Boha.
Se svým meditujícím srdcem
vzývám Boha,
aby přišel a podíval se na mě.

1603

Chceš vědět,
kde ve vnitřním světě žiji.
Ve vnitřním světě žiji
mezi mocným Oceánem Úsměvů
mého Pána
a řekou oduševnělých slz
mého srdce.

1604

Říkáš mi,
že nemáš co dělat,
a proto nic neděláš.
Ale já jasně vidím,
že něco děláš:
chudáka Boha
trápíš hladem až k smrti.

1605

Teď, když jsi začal dokonalou dietu
svého života tužeb,
Bůh tě určitě pozve
na svou Hostinu nektarového Ticha.

1606

Říkáš mi,
že jsi statečný.
Ukaž mi tedy svou statečnost,
že budeš neustále bojovat
proti svému nižšímu já
a bezvýhradně milovat
své vyšší já.

1607

Říkáš mi,
že nemáš žádného přítele.
Nikdo na tebe nemyslí,
nikdo tě nemá rád,
nikdo tě nemiluje,
nikdo se o tebe nestará.
Dobrá, jasně vidím,
že máš excelentního přítele.
Tvůj přítel nevědomost
na tebe myslí,
má tě rád,
miluje tě
a neustále se o tebe stará.

1608

Co jiného můžeš
od své lodi zmatené mysli očekávat,
než to, že tě zanese
k nepřátelskému pobřeží zničení.

1609

Svítání dne neustálé čistoty
je stvořeno jeho stálým příbytkem
uvnitř svého srdce.

1610

Tento svět stvořil
Bůh Milovník,
a ne člověk pochybovač.
Jelikož tento svět stvořil Bůh Milovník,
jak můžeš důvěřovat nebo dokonce žádat
člověka pochybovače,
aby se o něj staral?

1611

Život, který nevěří
v sílu naděje,
není ničím jiným
než noční můrou sám sobě.

1612

Bůh si nemyslí,
že si nezasloužíš
Jej realizovat.
Ale ví,
že nejsi ochotný
Jej realizovat.

1613

Chceš světu ukázat
usmívající se sladký měsíc
svých očí,
aniž bys měl život jednoty.
Prostě to nemůžeš dokázat!

1614

Chceš vyjít z moře
své sebelítosti
a skočit do Oceánu Uspokojení Boha?
Kdy?

1615

Běda, je pro něj příliš pozdě,
aby se zachránil,
protože falešný spasitel
zcela zničil
jeho aspirující srdce.

1616

Mám dva učitele:
Boha a nevědomost.
Mám tolik otázek.
Bůh-Učitel
na mé otázky neodpovídá.
Nevědomost-učitel
na mé otázky neumí odpovědět.
Běda, co mám teď dělat?
Jsem zcela ztracen.

1617

Když hřmí hromy pochybnosti jeho mysli,
v jeho vitálnu a v těle
to vytváří povzbuzující vzrušení.
Ale jeho duše a srdce
se nad nestydatou hloupostí jeho mysli
směje a směje.

1618

Po dlouhou dobu
jsi přijímal pozvání pokušení
a nepřijal jsi pozvání Boha.
Nemyslíš, že by bylo od tebe hezké
přijmout alespoň jednou pozvání Boha?

1619

Můj Pane,
otevři nové oko mého srdce,
aby Tě mohlo zbožně pozorovat,
zatímco ke mně přilétáš.

1620

Bůh mě požádal,
abych zazpíval jednu píseň:
píseň aspirace.
Zazpíval jsem Mu ji.
Tak se Mu líbila,
že mě požádal,
abych zazpíval pár dalších písní.
Byl tak nadšen a vzrušen,
že jsem zazpíval další dvě písně:
píseň odevzdanosti mého života
a píseň vděčnosti mého srdce.

1621

Zoufale prosíš Boha,
aby ti dal dar.
Nedal ti snad svůj
nejlepší a nejvyšší Dar:
Soucit?

1622

Kořeny stromu štěstí jeho života
jsou tak silné,
že divoký vítr zoufalství
ho nikdy nebude moci vystrašit.

1623

Boží Život se již dotkl
mého soucitného srdce.
Ale běda, kdy se můj život dotkne
Božích soucitných Nohou?