Dvacet sedm tisíc rostlin aspirace, část 42

4101

Vzpomeň si na svůj první a nejpřednější
slib Bohu,
že se staneš
dechem Božího Pláče
i životem Božího Úsměvu.

Nehádej se s Bohem.
Proč zapomínáš,
že je mnohem starší než ty,
a má tak mnohem víc zkušeností,
než máš ty?

Dokonce i když na Boží Hostinu Požehnání
přicházíš pozdě,
Bohu to nevadí.
Když jsi na ni pozván,
musíš se k ní
vždycky připojit.

Pokud jsi zcela probuzen,
je pro tebe jen jediná cesta:
Boží Cesta,
jen Boží Cesta.

Kolik jsem toho
pokorně udělal pro Boha?
Nevím a nechci to vědět.
Kolik toho Bůh
soucitně udělal pro mě,
Bůh také nechce vědět.

Radost opustila jeho srdce,
protože jeho mysl
dobrovolně objala
vzlykání osamělosti.

Můj Pane,
skutečně jsem tě
nedokázal potěšit.
Ale se vší upřímností
ti říkám,
že to měl neustále
v úmyslu.

Myslíš si, že jsi jediný,
kdo má oprávnění
změnit tvou mysl?
Co je špatného na tom,
že Bůh chce svou Mysl
změnit také?

Když tě Bůh minulou noc navštívil,
jak to, že jsi Ho zapomněl požádat,
aby ti poskytl
záplavu světla odevzdanosti?

Jestliže neposloucháš
svého trenéra koncentraci,
nebudeš moci nikdy
dosáhnout svého cíle
jako vítěz.

Na zemi není
větší problém,
než nepřijímání světla myslí.

Odevzdávám se Nejvyššímu,
ne proto, že se cítím bezmocný,
ale protože cítím,
že Jeho Blaženost Jednoty je něco,
po čem jsem celý život toužil.

Dobrá zpráva pro Boha:
člověk Ho miluje.
Dobrá zpráva pro člověka:
Bůh ho potřebuje.