Část I

Má každá duše zvláštní poslání?

48

Vaše duše má zvláštní poslání. Vaše duše si ho je nanejvýš vědoma.

Mája, iluze nebo zapomnění, vás nechává pocítit, že jste koneční, slabí a bezmocní. To není pravda. Vy nejste tělo. Vy nejste smysly. Vy nejste mysl. Ty jsou všechny omezené. Vy jste duše, která je neomezená. Vaše duše je nekonečně mocná. Vaše duše vzdoruje veškerému času a prostoru.

Může člověk vůbec někdy realizovat duši? Můžete si být plně vědomi své duše a sjednotit se s ní? Zajisté můžete. Protože ve skutečnosti nejste ničím jiným než duší. Je to vaše duše, co představuje přirozený stav vědomí. Pochybnost však dělá realizaci duše obtížnou. Pochybnost je neplodný boj člověka ve vnějším světě. Aspirace je plodná jistota hledajícího ve vnitřním světě. Pochybnost bojuje a bojuje. Nakonec porazí svůj vlastní záměr. Aspirace letí vzhůru k tomu Nejvyššímu. Na konci své cesty dosahuje Cíle. Pochybnost je založena na vnějším pozorování. Aspirace je založena na vnitřním prožitku. Pochybnost končí selháním, protože žije v konečné fyzické mysli. Aspirace končí úspěchem, protože žije ve stále stoupající duši.

Život aspirace je životem míru. Život aspirace je životem blaženosti. Život aspirace je životem božského naplnění.

Abyste poznali své zvláštní poslání, musíte jít hluboko dovnitř. Na vaší neúnavné cestě vás musí doprovázet naděje a odvaha. Naděje probudí vaši vnitřní Božskost. Odvaha pomůže vaší vnitřní Božskosti rozkvést. Naděje vás bude inspirovat k tomu, abyste snili o Transcendentálním. Odvaha bude inspirovat k tomu, abyste Transcendentální projevili zde na zemi.

Abyste ucítili, co je vaše zvláštní poslání, musíte vždy tvořit. Toto vaše tvoření je něco, čím se nakonec stanete. Nakonec si uvědomíte, že vaše tvoření není nic jiného než vaše sebeodhalení.

Pravda, existuje tolik poslání, kolik je duší. Avšak všechna poslání jsou naplněna až poté, co duše dosáhnou určitého stupně dokonalosti. Svět je božská hra. Každý zúčastněný hraje v jejím úspěchu nějakou část. Role sluhy je stejně důležitá jako role pána. Vnitřní naplnění spočívá v dokonalosti každé jednotlivé části. A individuální naplnění se zároveň stává dokonalým až tehdy, když si člověk vytvoří své neoddělitelné spojení a uskuteční svou jednotu se všemi lidskými bytostmi na světě.

Jste jedním, od paty svých nohou až po vrcholek hlavy. Přesto se na jednom místě nazýváte uši, na jiném místě se nazýváte oči. Každé místo na vašem těle má své vlastní jméno. A co je zvláštní, ačkoliv jsou to všechno části stejného těla, jedna část nemůže provádět činnost druhé části. Oči vidí, ale nedokáží slyšet. Uši slyší, ale nedokáží vidět. A tak tělo, i když je jedno, je také mnohým. Podobně, ačkoliv je Bůh jeden, projevuje Sám Sebe v mnoha podobách.

Bůh nám říká naše poslání. My však nerozumíme jazyku Boha, a tak On Sám musí být svým vlastním tlumočníkem. Když nám druzí vyprávějí o Bohu, nikdy nám plně nedokáží říci, co Bůh je. Oni nesprávně vysvětlují a my nesprávně chápeme. Bůh tlumočí své poselství v tichu. A tak také my naslouchejme a vnímejme Boha v tichu.

Má vaše duše zvláštní poslání? Ano. Vaše poslání je v nejvnitřnějších zákoutích vašeho srdce a vy ho tam musíte najít a naplnit. Pro naplnění vašeho poslání nemůže existovat žádný vnější způsob. Jelen má ve svém těle pižmo. Cítí ho a je jím okouzlen a snaží se najít jeho zdroj. Běhá a běhá, ale jeho zdroj nedokáže najít. Ve svém nekonečném hledání ztrácí veškerou svou energii a nakonec umírá. Avšak zdroj, který tak zoufale hledal, byl po celou dobu uvnitř něj. Jak by ho mohl najít někde jinde?

Stejně tak je to s vámi. Vaše zvláštní poslání — kterým je naplnění vaší Božskosti — není nikde vně, ale uvnitř vás. Hledejte uvnitř. Meditujte uvnitř. Objevíte své poslání.

Část II — Otázky a odpovědi o duši

Když někdo dosáhne realizace, co se stane s jeho duší?

Sri Chinmoy: Realizovaná duše zůstává v těle. Zůstane-li duše v těle poté, co člověk realizuje, pak může vědomě pracovat pro Božskost v lidstvu. Tehdy bude cítit, že je vědomým nástrojem Boha, že Bůh je tím, kdo koná, i Činem samým, a že ho Bůh používá. Když je odstraněn závoj nevědomosti, duše má největší příležitost naplnit Boží Poslání na zemi. V té chvíli není kolem duše žádná smrt, žádná záhuba, žádná nedokonalost.

Jak si někdo vyvine vnitřní sílu?

Sri Chinmoy: Vnitřní sílu si může vyvinout sjednocením se s vůlí duše. Duše je reprezentant Nejvyššího, Absolutního Nejvyššího. Chceme-li získat vnitřní sílu, měli bychom se zkusit koncentrovat na vnitřní bytost nebo na duši. Když si budeme vědomi působení duše na vnější úrovni, budeme si vědomi i své vnitřní síly. Duše má nejen vnitřní sílu obrovských rozměrů, ale nekonečných rozměrů.

Jak duše jedná s dobrem a zlem a jak nás chrání, abychom nedělali špatné věci?

Sri Chinmoy: Přichází čas, kdy půjdeme za dualitu. Půjdete-li hluboko dovnitř, uvidíte, že to, co nazýváte špatným, není vůbec špatné. Je to jen zážitek, který proběhl na pozemské úrovni. Všechno je relativní. Ale tady na zemi cítíme špatné síly. Jak se můžeme bránit, aby nezasahovaly do našich životů nebo do životů našich drahých? Jsou dva praktické způsoby.

První způsob je pomocí koncentrace, meditace a kontemplace. Pokud víme, jak je dobře provádět, nemusíme vstupovat do světa špatných sil. Během své oduševnělé meditace můžete požádat Boha o pevnou sílu, duchovní sílu. Dokážete-li ve svém životě použít tuto pevnou sílu, tehdy z něj a z atmosféry kolem vás musí špatné síly zmizet.

Druhý způsob je snažit se vidět nejvyšší Pravdu, Boha, ve všem. Musíme tak učinit pomocí světla své duše. Každá lidská bytost má duši. Duše je nepatrnou částí nekonečné Pravdy. Je v přímém spojení s Božským, s Transcendentální Bytostí. Problém je, že když s někým mluvíme, neobracíme se k jeho duši. Vidíme jen vnější tělo, jen svaly a kosti. Fyzické je plné temnoty a nedokonalostí, a tak je pro nás obtížné dosáhnout duši. Snažme se ale vidět duši ve fyzické bytosti člověka, rozmlouvat s ní a vynést do popředí její světlo. Můžeme si myslet, daná osoba je ta nejhorší, která může za všechno. Ale když vyneseme duši tohoto člověka do popředí, ucítíme a uvidíme něco skutečně božského. Tímto způsobem musí zlé automaticky uvolnit cestu dobrému, protože duše je samé světlo.

Ochrana mé duše

Jasnost mé mysli
chrání mou duši.

Upřímnost mého srdce
chrání mou duši.

Jistota mého vitálna
chrání mou duši.

Čistota mého těla
chrání mou duši.

Rozhoduje duše o tom, čím má na pozemské úrovni projít?

Sri Chinmoy: Je to duše, která rozhoduje o tom, co budeme na zemi dělat. Naše lidská mysl se však velmi často přátelí s nevědomostí a temnotou. Takže se stává, že některé duše mají malé obtíže, kdežto jiné mají velké obtíže. Duše přijala lidský osud. Pokud bude fyzická mysl neustále vstupovat do světských žádostí a potěšení, duše bude muset více bojovat, aby vystoupila z nevědomosti. Po nějakou dobu může být nevědomostí zcela zakryta.

Zároveň však existují duše, které nemají žádné osobní problémy. Jsou opravdu velké a široké. Taková mocná duše cítí, že celé lidstvo je její rodinou. Se vší upřímností na sebe bere problémy ostatních, jako by byly její vlastní. Tyto duše velmi ochotně a milosrdně přijímají a nesou utrpení druhých. Velcí duchovní Mistři přijímají obtíže lidstva za své vlastní. Kdyby se úplně oddělili od lidstva, netrpěli by. Oni si však přijetím lidstva zvolí utrpení a skutečně za lidstvo nesmírně trpí. Obyčejnou lidskou bytost polapí utrpení těch, kterým se snaží pomoci. Ale realizovaná duše přijme všechny a všechno a současně bude zaplavena absolutní Blažeností. Vnitřní Blaženost cítí i v utrpení, protože je neustále ztotožněná s Božským, s Nejvyšším.

Je možné, aby si člověk pamatoval podrobnosti z minulých inkarnací?

Sri Chinmoy: Duše si může snadno pamatovat své minulé inkarnace, ale nechce to dělat. Dejme tomu, že jste v minulé inkarnaci žili v Connecticutu a teď žijete v Portoriku. Proč byste měli každý den vzpomínat, jak vypadal váš dům v Connecticutu nebo kolik měl pokojů? Teď máte být ve svém současném domě v Portoriku. Když se vás někdo zeptá, kde bydlíte, řeknete: „Žiji v Portoriku.“ A když se zeptá, kolik má váš dům pokojů, ihned pomyslíte na svůj současný dům, a ne na ten minulý. Nevěnujte prosím minulosti žádnou pozornost. Teď musíte dělat svou práci. Musíte projevit vlastnosti, které vám Bůh dal. Všechno musíte dělat teď a tady. Duše se již nezajímá o tělo, ve kterém žila v minulé inkarnaci. Může si pamatovat, že dům v Connecticutu byl mnohem lepší než současný. Někdy můžete mít ve své mysli nostalgické vzpomínky a řeknete: „V Connecticutu jsme měl lepší dům. Tento dům je mnohem horší.“ Duše si může pamatovat, že měla v minulém životě lepší podmínky, zázemí a příležitosti. Ale ve skutečnosti se o to nezajímá. Chce pouze naplnit Boha způsobem Jemu vlastním.

Přijal jste svůj osud. Budete pracovat a studovat tady v Portoriku. Duše to cítí stejně. Řekne: „Teď jsem v tomto těle. Budu pokračovat v projevení tak, jak budu moci. Nevyřeším své problémy tím, že budu přemýšlet o věcech, které jsem mohla udělat v minulosti. Jen to, co budu dělat teď, vyřeší všechny mé problémy.“

Vracet se zpátky je jen plýtvání časem. Náš cíl je přímo před námi, nikoli za námi. Duše se o minulost vůbec nezajímá. Chce pouze dosáhnout cíle. Realizace Boha leží před námi, ne v naší minulosti. Jdeme-li nazpátek, jenom ztrácíme čas.

Vracejí se na zem tytéž duše?

Sri Chinmoy: Vracejí se tytéž duše, ale Nejvyšší tvoří také duše nové. Mnoho duší žádá před dokončením své role v Kosmické Hře z různých důvodů o odpočinek. Ti, kteří přísně následovali cestu Pána Buddhy a vstoupili do Nirvány, se už nevrátí. Nejvyšší tedy tvoří nové duše, aby nastoupily na jejich místo.

Bude duše v průběhu inkarnací vypadat stále stejně?

Sri Chinmoy: Ano, obvykle zůstává stejná. Uvnitř duše je však psychická bytost, která roste. Jakmile na sebe duše vezme nějakou podobu, už taková zůstane; psychická bytost ale postupně roste jako malé dítě. Na začátku je velmi malá, a poté vyroste. U duchovních hledajících je vyvinutější než u ostatních lidských bytostí.

Vybírá si krásná duše také krásnou vnější bytost?

Sri Chinmoy: Všechny duše jsou ve své podstatě krásné. Je-li ale nějaká duše něčím zvláštní, přirozeně i v jejím vnějším projevení uvidíme sladkost, krásu, klid, čistotu a všechny ostatní božské vlastnosti. Co jsme uvnitř, jsme i navenek.

Někteří lidé mají velmi jemné a nádherné duše, a přesto jsou bohužel ve svých vnějších projevech velmi suroví, neosvícení a necivilizovaní. Proč tomu tak je? Protože Světlo jejich duše se dostatečně nedotklo jejich mysli a vitálna. Tito lidé se o Světlo duše nezajímají a chtějí zůstat velmi suroví, takže jejich životy postrádají harmonii. Ve svých vnějších projevech jsou naprosto nešťastní a ubozí.

Nesoulad mezi vnějším a vnitřním životem může mít ještě další důvod. Zasejeme-li semínko mangovníku, získáme přirozeně manga. Občas jsou ale kolem něj stromy, které ničí jeho půvab. Podobné je to i v rodinách, jejíž členové se nezajímají o duchovní život. Jsou-li zcela neosvícení a neaspirují, mohou prostě poškodit jemnější vlastnosti svého dítěte. A jak to, že se takové nádherné dítě narodilo v tak nebožské rodině? Je to jeho osud. Avšak obecně platí, má-li někdo krásnou duši, bude i její vnější projevení krásné.