Boží Láska

Bůh nás miluje. Miluje nás neustále a bezpodmínečně. Nezáleží na tom, co jsme udělali, co děláme nebo co budeme dělat, On nás bude vždy milovat. Bůh nás miluje mnohem více než miluje Sám Sebe. Použijeme-li svou uvažující a pochybující mysl, může se zdát těžké tomu uvěřit. Ale použijeme-li své milující a odevzdávající se srdce, potom musíme cítit, že Bůh nás miluje nekonečně více než miluje sám sebe. Proč nás tolik miluje? Miluje nás, protože cítí, že bez nás zůstává Jeho Sen nenaplněn, bez nás zůstává Jeho Skutečnost neprojevena; bez nás je Bůh neúplný. Právě teď cítíme, že jsme to jen my, kdo nás skutečně miluje. Potom přijde čas, kdy si uvědomíme, že Bůh nás také miluje. Ale uvěřit, že nás Bůh miluje nekonečně víc, než milujeme sebe, je pro nás naprostá nemožnost.

Stalo se v našem životě mnohokrát, mnohokrát, že jsme se cítili špatně, protože jsme lhali, někoho podvedli nebo jsme na druhé začali žárlit. Když uděláme něco špatného, naše svědomí vyjde do po­předí a máme špatný pocit. Proklínáme se a chceme se ­potrestat. Ale Boží Láska k nám zůstává úplně stejná. My se za své chyby nenávidíme, ale Bůh nás stále miluje a vždy nás bude milovat. Naše síla spravedlnosti nás odsuzuje, ale Boží Síla Soucitu nám odpouští, osvěcuje nás a naše slabosti přeměňuje v sílu. Bůh získává uspokojení, když nám svým Úsměvem plným požehnání dá Záplavu svého Soucitu, Oblohu svého Zájmu a Moře své Lásky tak, abychom mohli vrůst do Jeho pravého obrazu.

Bůh nás miluje a na oplátku chce, abychom se usmívali, milovali a překonávali. V okamžiku, kdy Mu nabídneme oduševnělý úsměv, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy Mu nabídneme trochu své lásky, Bůh je námi potěšen. V okamžiku, kdy chceme překonat své pozemsky spoutané vědomí, Bůh je námi potěšen.

Naše lidská láska se neustále snaží oddělovat a rozdělovat, ale božská Láska, kterou získáváme od Boha, vždy přidává a znásobuje. Bůh použil Sílu své Blaženosti, když stvořil svět, a nyní používá Sílu své Lásky, aby svět chránil a přinesl na zem, do svého stvoření, dokonalost.

Zde na zemi máme všechno kromě jedné věci: uspokojení. Opravdové uspokojení získáme jen tím, že budeme milovat Boha. Bůh je naše vlastní nejvyšší, nejosvícenější Realita. „Spojeni vydržíme, rozděleni padneme“ — toto je motto státu Kentucky. Stejně tak ve vnitřním životě, budeme-li vědomě sjednoceni s Bohem, ucítíme skutečný pocit uspokojení. Jsme-li ale od Boha odděleni, rozdělíme-li se na dva, cítíme se nekompletní, nenaplnění a nespokojení.

Nejsme-li hledající, milujeme Boha jedenkrát za uherský rok; ale jsme-li hledající nejvyšší Pravdy, zkoušíme milovat Boha oduševněle a neustále. Existuje jednoduchý způsob, jak Boha milovat oduševněle a neustále. Když oddělíme temnotu od světla, pomíjivé od věčného a vnější znalosti od vnitřní moudrosti, začne pro nás být nesmírně jednoduché milovat Boha oduševněle a neustále. Až budeme Boha milovat oduševněle a neustále, můžeme jít o krok dál a milovat Boha bezvýhradně — tím, že Mu dáme, co máme a co jsme. Co máme uvnitř je vnitřní aspirace vrůst do rozsáhlého světa Za. Čím jsme navenek je moře nevědomosti.

Bůh nám dává to, co má a čím je. Co Bůh má, je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, a čím je, je Jeho neustálý Zájem – Zájem o naše vysvobození ze sítě nevědomosti a Zájem o naši dokonalost. Bůh nás miluje. My milujeme Boha. Láskou k Bohu získáváme vítězství nad naší prastarou nevědomostí. Svou Láskou k nám nás Bůh nechává vědomě pocítit, že jsme věčnými hráči, božskými hráči Jeho Kosmické Hry.

Velký pionýr, Daniel Boone, nazýval Kentucky druhým Rájem. V duchovním životě můžeme mít pocit Ráje každý den. Ráj znamená nekonečný mír, světlo a blaženost. Když se hledající modlí a medituje, vstupuje do Ráje. Když je jeho mysl klidná a tichá, když je záplavou průzračnosti, jeho srdce se stává všedávajícím a jeho život se stává Skutečností Božskosti. Ráj není místo, je to stav vědomí. Osvobodíme-li svou mysl od sítě nevědomosti, osvobodíme-li svou existenci od bláta země, spatříme Ráj, ucítíme Jej a vrosteme do Něj.

/Berea College
Baird Lounge
Berea, Kentucky
February 21, 1974; 9:00 a.m./

Jaký druh síly získáme z meditace?

Sri Chinmoy: Když máme lidskou sílu, pozemskou sílu, zkoušíme panovat nad ostatními; chceme ukázat svou nadřazenost. Když ale získáme sílu ze své meditace, zkoušíme ji nabízet širokému světu; používáme ji k boji s nevědomostí. A pokud máme dosud nevědomost v sobě, sílu z meditace používáme k osvícení své vlastní nevědomosti a ke zdokonalení svého vlastního individuálního vědomí.

Jaký byl váš zážitek Boha?

Sri Chinmoy: Já jsem Boha zažil jak v osobní, tak v neosobní podobě. Teď Jej vidím jako rozpětí Světla a Blaženosti. V příštím okamžiku si může vzít podobu nejzářivější bytosti. Když uskutečníme to Nejvyšší, vidíme, že je zároveň osobní i neosobní. Jako voda a led, Bůh může být s podobou i bez podoby. Někdy je voda tekutá a můžeme v ní plavat. Jindy je pevná a můžeme po ní kráčet. Stejně tak v duchovním životě, někdy máme raději neosobní aspekt Absolutního Nejvyššího a někdy máme raději Jeho osobní aspekt.

Nejvyšší je nad osobním a neosobním, ale zároveň ztělesňuje oboje. Nejvyšší je beztvarý, ale zároveň má tvar. Máme-li slovy vyjádřit, co je, musíme říci, že je obojí a zároveň je nad obojím. Boha nemůžeme pochopit lidskou myslí. Na počátku je tímto; potom je tamtím. Pak přijde čas, kdy je nad obojím. Nejvyšší je stále se překonávající Skutečností. Dnešní Za je zítřejším počátkem.

Jaký je vztah mezi aspirací, modlitbou a meditací?

Sri Chinmoy: Když aspirujeme, zjišťujeme, že máme schopnost se modlit a meditovat. Modlitba nás bere nahoru do nejvyšších výšek a ukazuje nám tvář konečné Pravdy. Meditace snáší dolů skutečnost světa Za do rozlehlosti našeho vlastního vnitřního ticha a dovoluje nám tuto skutečnost nabídnout širokému světu.