Kde se stvořil Bůh?

Sri Chinmoy: Bůh stvořil Sám Sebe ze svého vlastního vnitřního Ticha. Bůh byl Jedním, ale chtěl se stát mnohým. Nemůžete se radovat ze hry, máte-li jen jednoho hráče. Chcete-li hrát jakoukoliv hru, budete potřebovat více hráčů. Bůh stvořil sám sebe ze svého vlastního Ticha, aby se božsky těšil z Kosmické Hry.

Jestliže si je Nejvyšší vědom všech našich potřeb, proč je dobré se modlit?

Sri Chinmoy: Získáte-li něco pomocí modlitby, jen to zvýší svou hodnotu ve vašem životě. Můžete říci světu: „Modlil jsem se. Proto jsem to získal.“ Dítě je hladové a řekne matce: „Mám hlad.“ Matka potom dítě nakrmí. Dítě pak může říci světu: „Podívej, takhle blízko mám ke své matce.“ Ano, matka by dítě nakrmila sama, ale skutečnost, že ono požádá a matka ho poslechne, mu dává radost. Znamená to, že je mu k dispozici. Kvůli svému vnitřnímu spojení a blízkosti s matkou ji dítě může požádat, aby mu pomohla.

Bůh vidí vše, ale pokud Jej o něco požádáme a On nám to dá, potom my získáme veškerou slávu. Přesto jsme od Něj ale v tu chvíli jako jednotlivci odděleni. Domníváme se, že Bůh je někde a my jsme někde jinde. Nikdy si nemyslíme, že je v našem nitru. Nezůstáváme ve svém nejvyšším vědomí, kde cítíme, že my a Bůh jsme jedním. Když cítíme, že jsme s Bohem jedním, potom nenastává otázka modlitby, neboť naše potřeby jsou Jeho potřebami.

Dokud cítíme, že jsme od Boha oddělení a musíme Jej žádat o to, co potřebujeme, máme ze své modlitby radost. Myslíme si: „Jen proto, že jsem se modlil, Bůh mi dal, co jsem chtěl, takže si zasloužím Jeho Soucit.“ On by to býval udělal bezpodmínečně, ale my bychom nezískali stejné uspokojení.

Když se v závodě někdo velmi usilovně snaží a uběhne celou vzdálenost, bude mít takovou radost, když mu dám trofej. Běžel s takovými obtížemi a s tolika problémy a cítí, že si trofej zaslouží. Přestože vy třeba závod nedokončíte, mohu dát trofej i vám, protože trofej je tady, ale vy nebudete uspokojeni, protože jste nic neudělali. Bůh může dát vše bezpodmínečně, ale vy nebudete šťastní, zatímco člověk, který se snaží a ukazuje svou schopnost, si skutečně zaslouží to, co dostane. Zde trofej představuje vyplnění naší modlitby. Když se někdo modlí a medituje a něco dostane, získá více uspokojení, než kdyby mu to Bůh dal bezpodmínečně.
Modlitba zintenzivňuje naši blízkost s Nejvyšším. Meditace zvyšuje naši jednotu s Nejvyšším. Pokud se před meditací několik vteřin modlíme, vytváříme si své blízké spojení s Nejvyšším.

Předtím než budeme meditovat a staneme se jedním, si musíme vytvořit důvěrnost. Nejprve musíme cítit, že Bůh a my jsme důvěrní přátelé; pak si uvědomíme svou skutečnost jednoty s Bohem. Než začneme meditovat, budeme-li se pár vteřin modlit, tak si vytvoříme důvěrné spojení s Nejvyšším. Poté, když začneme meditovat, vytváříme si svou skutečnou jednotu s Nejvyšším. Modlitba je důvěrnost. Dokud si nejsme blízcí, jak se můžeme stát jedním? Nejprve musíme cítit, že jsme s Bohem blízcí přátelé; potom si můžeme uvědomit svou skutečnou jednotu s Bohem.

Potřebujeme trpělivost stále?

Sri Chinmoy: Ano, trpělivost potřebujeme stále. Musíme ale poznat rozdíl mezi trpělivostí a tolerancí. Někdy si myslíme, že odevzdaná tolerance je trpělivost, ale tak to není. Tolerujeme něco, jen protože cítíme, že nám nic jiného nezbývá. Taková tolerance ale není žádná trpělivost. Ne, skutečnou trpělivost musíme použít jako moudrost. Skutečná trpělivost je jednota. Skutečná trpělivost bude čekat po Věčnost, zatímco bude jedinec postupovat kupředu. Pokud se bude roli trpělivosti snažit hrát jen tolerance, nedojde ke skutečnému uspokojení.

Proč to Bůh pro aspirující udělal tak obtížné Jej realizovat?

Sri Chinmoy: Bůh to neučinil obtížné pro upřímné hledající. Pro upřímné hledající je cesta velmi krátká. Jen pro pochybující hledající je cesta velmi dlouhá. Právě teď můžete cítit, že Bůh je k vám velmi laskavý, ale v příštím okamžiku můžete dostat nějakou ránu nebo pocítit bolest, a potom ztratíte víru. Nějaká vaše nevědomá část může říci: „Ó Bože, proč jsi ke mně tak krutý? Dnes ráno jsem meditoval tak dobře. Jak může mé tělo nyní trpět?“ Dokážete-li si tehdy říci: „Ačkoliv trpím takovou bolestí, možná se mi mělo stát něco mnohem vážnějšího a Bůh mě zachránil. Bůh je ke mně tak laskavý,“ dokážete-li změnit svůj postoj k Bohu, okamžitě se cesta stává snadnější.

Cesta je dlouhá jen pro ty, kdo necítí vděčnost k Bohu. Stane-li se něco špatného, okamžitě si pomyslete: „Ach, mohlo to být nekonečně horší. Ze svého nekonečného Soucitu Bůh nedovolil, aby se přihodilo něco horšího.“ Máte-li tento postoj, cesta se stává velmi, velmi snadnou.

Kdo je ve skutečnosti příčinou utrpení a bolesti? Není to Bůh. Jsou to nepřátelské síly. Přišly a zaútočily na vás formou nemoci a utrpení. Pokaždé jim musíte říct: „Nepotřebuji vás, nechci vás. Chci jen Boha.“ Ale když na vás nepřátelské síly zaútočí, vy je nevědomě opatrujete; a mnoho dalších lidských bytostí stejně tak opatrují svá utrpení. Jinak by nemohly trvat tak dlouho.

Když víme, že Bůh je v nás a že Jej jednoho dne realizujeme, proč je nezbytné praktikovat Jógu?

Sri Chinmoy: Jednoho dne realizujeme vše, co je přirozené. Bůh je přirozený, a tak Jej přirozeně uskutečníme. Ale ti, kteří nepraktikují duchovní disciplínu, budou muset čekat Věčnost, než realizují Boha. Bůh nám dal vědomou mysl a vědomou aspiraci. Nechceme-li používat svou vědomou aspiraci, potom můžeme čekat. Bůh na nás nenaléhá ani nás nenutí. Můžeme spát, chceme-li. Pokud se ale vědomě modlíme a meditujeme, potom realizujeme Boha dříve. Každý dosáhne Cíle, ale ten, kdo spí, nedosáhne Cíle tak rychle jako ten, kdo běží. Jednoho dne každý realizuje Boha, protože On v Boží Kosmické Vizi nedovolí nikomu zůstat nerealizovaným. Bude to však trvat velice dlouho.

Co si myslíte o ateistovi?

Sri Chinmoy: Říkáme, že ateista je ten, kdo tvrdí, že není žádný Bůh. Já říkám, že Bůh existuje, ale on říká: „Žádný Bůh, žádný Bůh, žádný Bůh.“ Když dojde do tohoto extrému, zjistí, že jeho negativní postoj je formou pozitivního postoje. V extrému říká, že není nic. Ale to, co nazývá ničím, je pro nás něčím, a to něco my nazýváme Bůh.

Někdy je obloha zatažená a není vidět hvězdy ani měsíc. Víme, že když se tyto mraky roztáhnou, rázem měsíc i hvězdy uvidíme. Když mraky zmizí, vidíme, že tam je měsíc, že tam jsou hvězdy. Ateista však nevidí za mraky, a tak zůstává v mracích.

Jak můžeme posílit svou duchovní aspiraci, když kolísá?

Sri Chinmoy: Když aspirace kolísá, zjišťujeme, že je obtížné jít hluboko dovnitř. Meditace se nám protiví, a i když meditujeme, naše meditace není dobrá. Co bychom měli dělat v takové chvíli? Měli bychom číst inspirující knihy napsané realizovanými dušemi nebo jinými hledajícími, kteří hledají Boha. Měli bychom cítit, že hledající, o kterém čteme, není nikdo jiný než my sami. Měli bychom považovat každou představu, každou myšlenku nebo pláč aspirace srdce za svou vlastní. Autor použil své jméno, ale je to náš pocit, o kterém napsal, naše vlastní aspirace. Když čteme oddaná slova onoho hledajícího, měli bychom cítit, že jeho volání je naším voláním. Měli bychom cítit, že jako on postupuje ke světlu, chceme jít ke světlu i my.

Nebo pokud čteme knihy, které napsali duchovní Mistři, kteří realizovali Boha a kteří se sjednotili s Božím Vědomím, můžeme zkoušet cítit, že se z tohoto díla na naši duši, srdce, mysl a vitálno po celou dobu snáší Soucit. Budeme cítit, že na nás při čtení této knihy sestupuje světlo Soucitu.

Musíme vědět, že duchovní život není ani záhon trní, ani záhon růží. Na životní pouti vždy existují pustiny. Každý musí ve své aspiraci projít pouští, ale přijde doba, kdy nebudou žádné pouště. Nyní je zhasnuto. Po dni přichází noc a po noci opět den. V naší vnitřní aspiraci však nastane čas, kdy vstoupíme do hlubšího vědomí, do hlubší bytosti, a sjednotíme se s duší. Když dokážeme naslouchat pokynům duše, když jsme spojení s Bohem, naše vědomí je plné světla. Každá myšlenka, každá představa je plná světla. V tu chvíli neexistuje noc. Vše je světlem. To je ten zcela nejvyšší stav.

Když jsme v normálním stavu, když hledáme, pláčeme a vzlykáme, tehdy je nejlepší číst knihy od duchovních aspirantů nebo Mistrů. Nebo se můžeme sejít se svými bratry a sestrami, kteří nemají stejné problémy. Například je pro nás dnes obtížné meditovat. Tak půjdeme za svým bratrem nebo sestrou, kteří nás pozvednou. Řeknou nám něco pěkného o aspiraci, kterou v nás viděli před dvěma měsíci. Nebo nám mohou říct něco o Bohu nebo o našem Guruovi, co nás pozvedne. Stejná věc se může stát někdy později jim a pak přijdou za námi. Mít duchovní bratry a sestry je pro duchovní aspiranty největším požehnáním. Jsou hledající, jejichž Guru opustil tělo, a kteří nemají duchovní sestry a bratry. Když jejich aspirace oslábne, zůstanou doma, vzlykají a pláčou, a nakonec jsou utišeni. Ale nejsnazší způsob, jak získat aspiraci, je jít za jiným žákem, který pozvedne naše vědomí. Vstoupí do nás a vloží do nás své vlastní světlo, které nyní není zahalené depresí, starostmi, utrpením a úzkostí.