Část I: Bůh, Avatáři a jogíni

Jak se před vámi Nejvyšší objevuje a jaká je podstata vašeho vztahu k Němu?

Sri Chinmoy: Obvykle vidím Nejvyššího v podobě zlaté Bytosti, nanejvýš osvícené a osvěcující zlaté Bytosti. Říkáme-li zde na zemi, že dítě je obzvláště krásné, posuzujeme jeho podobu. Rád bych ale řekl, že Nejvyšší je nekonečně krásnější, než jakékoliv lidské dítě, které můžeme vidět. Takto já vidím Nejvyššího, když s Ním hovořím. Tuto Jeho podobu mám nejraději. Zároveň si můj Milovaný může vzít beztvarou podobu. Jiní duchovní Mistři dávají přednost jiným podobám a Nejvyšší se před nimi objevuje v těchto podobách. Tímto způsobem nás nechává využívat svého Soucitu.

Náš vztah je vztahem Otce a syna. Ze svého nekonečného Soucitu ve mně zapálil plameny aspirace. Tyto plameny stoupají vysoko, výše, nejvýše. Má aspirace v sobě nese nepodmíněnou lásku, oddanost a odevzdanost.

V lidském životě si člověk často přestane vážit vztahu, který má, ale v duchovním životě se důvěrný vztah mezi hledajícím a Nejvyšším Kormidelníkem stále zintenzivňuje a prohlubuje. Sladkost, láska a zájem plynoucí mezi hledajícím a Nejvyšším se důvěrnějším vztahem nezmenší. Naopak, důvěrný vztah tyto kvality jen zvyšuje. Když jednám s osobním aspektem Nejvyššího, On zvyšuje mou lásku, oddanost a odevzdanost. Nechá mě uvědomit si, kým věčně je. Čím důvěrnější je náš vztah, tím větší je naše vždy naplňující jednota.

Osobní aspekt nemůže pravému hledajícímu vytvářet problémy. Když se sblíží dva lidé, jejich vztah často netrvá dlouho, protože v sobě navzájem vidí slabosti. Osobní aspekt Nejvyššího ale ví, kdo jsme. Nevidí nás jako nedokonalé; bere nás jako svá vlastní nekonečná prodloužení. Nevyhledává naše chyby ani na fyzické, ani na psychické úrovni. Je to On, kdo nás nese ke všepřesahující Dokonalosti.

Proč o Bohu mluvíte vždy v mužském rodě?

Sri Chinmoy: Když říkám „Otec“, nevynechávám Matku. Bůh je mužský i ženský. Je to jen proto, že západnímu světu je bližší slovo „Otec“, protože Kristus říkal vždy „Otec“. Používám tedy slovo „Otec“, neboť je vám bližší. Na Východě se často obracíme k ženskému aspektu. Myslíme na Nejvyšší Bohyni, Božskou Matku. Máme tolik bohyní: Mahákálí, Mahálakšmí, Mahásarasvatí a Mahéšvari. Je pro nás tedy snadné myslet na Boha v ženské podobě. Když jsem ale s vámi, musím používat takové slovo, které vám je zcela blízké, neboť cítím, že tímto způsobem budete lépe sdílet mé zážitky. Ve skutečnosti je Bůh mužský i ženský. Na druhou stranu není ani mužský, ani ženský; překračuje obojí. Je tím, čím věčně je: svou vizí a svou skutečností. Tato skutečnost překračuje mužskou i ženskou podobu a zároveň obě tyto podoby ztělesňuje.

Jaký je rozdíl mezi Avatárem a částečným Avatárem?

Sri Chinmoy: Podle některých duchovních Mistrů mohou občas částeční Avatáři cítit, že ztratili kontakt se skutečností, kterou již dosáhli. Mohou být vnitřně neklidní, zmatení, nebo mohou mít obavy. Částeční Avatáři si nejsou dvacet čtyři hodin denně jistí svou vnitřní Božskostí a svého vnitřního dosažení. Ve vnitřním světě často cítí, že dosud něco hledají a neví, kdo vnitřně jsou. Ale plní Avatáři, ti, kteří dosáhli absolutně nejvyšší a nejplnější realizace Boha, nejsou nikdy neklidní, zmatení ani nemají obavy. Stále ví, co se děje ve vnitřním světě.

Naneštěstí si někteří Mistři myslí, že předcházející Avatáři nebyli dokonce ani jogíni. Když Avatáři z Nebe vidí, že je někdo kritizuje, tak ho ve vnitřním světě opravdově potrestají. Jestliže Mistr bezdůvodně kritizuje Avatára, tak i kdyby tento Avatár neměl ani dvacet žáků, kosmické právo sjedná odplatu.

Můžete nám vysvětlit rozdíl mezi Avatárem a dokonalým Mistrem?

Sri Chinmoy: Avatár je přímým představitelem Nejvyššího, představitelem nejvyššího stupně. Dokonalý Mistr je také představitelem Nejvyššího. Jestliže je někdo skutečným Avatárem, pak je také dokonalým Mistrem, a je-li dokonalým Mistrem nejvyššího stupně, je také Avatárem.

Na druhou stranu musí být pro každého hledajícího jeho Mistr dokonalý. Váš Mistr je dokonalý pro vás a Mistr někoho jiného je dokonalý pro něj. Žáci by svého Mistra měli považovat za dokonalého. Jen tehdy budou moci postupovat vpřed. Jinak se žák nic nenaučí. Duchovnost není jako vyučovací hodina ve škole, kde váš učitel ví o trochu víc než vy. Ačkoliv má váš učitel zeměpisu mnoho nedostatků, musíte k němu jít, odevzdat se mu a všechno se od něj učit jen proto, že musíte zeměpis studovat.

Pokud jde ale v duchovním životě o vnitřní světlo, vnitřní poznání a vnitřní moudrost, musíte cítit, že váš Mistr je dokonalý. Nemáte-li pocit, že váš Mistr je dokonalý, nedokážete dojít příliš daleko. Jestliže od začátku cítíte: „On ví jen o trochu víc než já; není úplně dokonalý,“ pak nedokážete dělat pokrok. Žáci si mohou o Mistrovi někoho jiného myslet, že je absolutně zbytečný; to nevadí. Každý žák by měl ale cítit, že jeho vlastní Mistr je pro něj dokonalý. Nevidí-li žák v Mistrovi dokonalost, jak ji může mít ve svém vlastním životě? Pouze když vidí u někoho jiného stejnou věc, po které touží, bude usilovat o její dosažení. Jestliže ale ve svém Mistrovi nevidí to, co chce, je nesmyslné, aby s ním zůstával. Aby spatřil dokonalost, musí jít k jinému Mistrovi.

V případě Avatára je to úplně jinak. Avatár je přímým potomkem Boha, a tak musí být dokonalý v pravém slova smyslu, neboť představuje to Nejvyšší. Ostatní Mistři jsou také potomky Boha, ale musíte si uvědomit, že je velký rozdíl mezi profesorem s doktorátem a učitelem ve školce. Na druhou stranu někdo prohlašuje, že jeho Mistr je nejvyšší Avatár, což může způsobit hádky a boje s ostatními, kteří si myslí o svých Mistrech totéž. Bůh Sám ví, kdo je Avatár, kdo je jogín a kdo je svámí. Takže nezáleží na tom, čí Mistr je Avatár nebo jogín nebo dokonalý Mistr. To nejlepší pro každého žáka je, aby nejen cítil, že jeho vlastní Mistr by měl být dokonalý, ale že je skutečně dokonalý. Nemá-li žák tento pocit, pak nemůže udělat podstatný pokrok v duchovním životě.

Jaký je rozdíl mezi jogínem a Avatárem?

Sri Chinmoy: Jogín jedná tiše. Avatár jedná dynamicky a mluví sebevědomě. Jogín je rostlina; Avatár je vysoký, obrovský strom.

Má nějaký význam, když velký Avatár a nižší Mistr odejdou ze světa ve stejný den?

Sri Chinmoy: Nemá to žádný význam. Jen se stalo, že měli stejnou hodinu odchodu. Dejme tomu, že se velký Avatár a jiný Mistr narodili ve stejný okamžik. Astrologové tomuto budou přikládat velkou důležitost. Ale budete-li pátrat po okamžiku, kdy se velký Avatár narodil, zjistíte, kolik milionů koček se narodilo ve stejnou hodinu. A je v tom nějaký význam? Avatár a jiný učitel, kteří zemřeli ve stejnou chvíli, nemají žádné přímé spojení. Jen pro oba nastala jejich hodina.

Jestliže jsou v kosmické hře dva lidé velmi duchovní, pak jejich společná existence na zemi může mít nějaký význam. Ale obyčejné lidi, kteří jsou výborní ve svém oboru a objeví se na pozemské scéně ve stejný okamžik, nemůžeme hned spojovat s duchovními Mistry.

Proč se některé realizované duše vrací na zem a jiné ne?

Sri Chinmoy: Když vás požádám, abyste pro mě něco udělali, abyste pro mě pracovali, máte radost. Já mám radost, když vás požádám, abyste pro mě pracovali a také když vás žádám, abyste nepracovali. S duchovními Mistry je to stejné. Nejvyšší žádá některé duše, aby pro Něj na zemi pracovaly, a jiné nikoliv. Poté, co některé duše realizují Boha, nechtějí projevovat Božskost na zemi a s Božím souhlasem zůstávají v říši duší. Ale duše, které chtějí projevovat Božskost, jsou jako božští bojovníci. Schází dolů znovu a znovu a pracují pro Nejvyššího, pro přeměnu lidstva. Pro tyto duše je projevení vždy nezbytné. Cítí, že pokud nedojde k projevení, realizace je zbytečná.

Realizovali španělští mystici Boha?

Sri Chinmoy: Slovo „mystik“ je velice neurčité a komplikované. Ne všichni španělští mystici byli realizovaní, někteří z nich ale dozajista byli. Mnozí z nich jen na nějaký čas vstoupili do mystického světa a psali poezii, a tak podobně. Proč se ale ptát jen na španělské mystiky? Byla spousta mystiků, velmi málo jich však bylo realizovaných. Na druhou stranu, jakmile se stali skutečnými milovníky Boha, skutečnými aspiranty, už nebyli nadále mystiky. Z tohoto hlediska mohu říci, že jogín je mystikovi nekonečně nadřazen.

Část II: Spojení a realizace.

Jaký je rozdíl mezi mystickým zážitkem a realizací Boha?

Sri Chinmoy: Realizace Boha stojí nekonečně výše než mystický zážitek. Při mystickém zážitku cítíte Boží Přítomnost jako něco velmi sladkého a jemného, mystický zážitek ale není trvalou věcí. Když máte mystický zážitek, můžete ho ztratit. Realizaci Boha však ztratit nemůžete — je trvalá. Jakmile realizujete Boha, nikdy neztratíte, co již máte.

Básníci někdy získávají mystické zážitky. Básník může přijmout to nejjemnější světlo a mít hluboký mystický zážitek. Po dokončení svých básní se bohužel jeho vědomí může zhoršit, být nebožské, a on si svůj mystický zážitek nedokáže udržet. Mystický zážitek není trvalý. Když ale dojde k realizaci Boha, pak mystický zážitek, který člověk prožívá, bude mít trvalou sílu a může být stálý. Mezi realizací Boha a mystickým zážitkem je tedy velký rozdíl. Realizace Boha je cosi nekonečného, věčného a skutečného. Mystický zážitek je božský, ale pokud nepřijde po realizaci Boha, nebude stálý. Mystik se nachází mnohem níže než jogín. Nelze je srovnávat. Jogín neustále a bezvýhradně slouží Nejvyššímu a vědomě prožívá zážitky Boha. Mystik je spokojený s pouhými zážitky. Chce vejít do světla moudrosti, ale o svět se nezajímá. Jogín se o svět zajímá. Mystik chce jen zážitek a to, aby ho zážitek dovedl ke konečnému splynutí s Bohem.

Jsou Sat, Čit a Ánanda na stejné úrovni, nebo na různých úrovních?

Sri Chinmoy: Sat-Čit-Ánanda je trojité vědomí. Sat je existence, Čit je vědomí a Ánanda je blaženost. Chcete-li, můžete je oddělit a zároveň je můžete považovat za jedno. Dosáhne-li člověk existence, zažívá v ní vědomí samotné. A má-li člověk vědomí, je zde i blaženost. Je to jako byt nebo pozemek. Chcete-li, můžete pozemek pojmenovat jedním jménem nebo ho můžete rozdělit a každou část pojmenovat jinak. Existence jednoho je ale spojena s existencí toho druhého. Navzájem se doplňují. A tak je můžete buď oddělit, nebo je můžete držet pohromadě.

Sat-Čit-Ánanda je trojité vědomí na té nejvyšší úrovni, a ta je pro několik absolutně vybraných. Dosáhnout Sat-Čit-Ánanda je nanejvýš obtížné. Nanejvýš dvacet nebo třicet Mistrů této úrovně dosáhlo a zůstalo na ní a jen jeden nebo dva ji dokážou ztělesnit. Někteří Mistři této úrovně dosáhli a okamžitě sestoupili dolů, neboť to pro ně bylo příliš vysoko. Pro člověka je mnohem snazší dosáhnout osvícené mysli nebo Supermysli, ale Sat-Čit-Ánanda je naprosto to Nejvyšší. Toto vědomí je téměř nedosažitelné dokonce i pro duchovní Mistry.

Může mít někdo zážitek nirvikalpa samádhi?

Sri Chinmoy: Nejen někdo, ale každý člověk má příležitost dosáhnout nirvikalpa samádhi. Jak může kdokoliv od úplného začátečníka vstoupit do nirvikalpa samádhi? Musíme mít Gurua. Jestliže je někdo upřímný, pak musí dostat toho Gurua, kterého dostat má. Je to naše srdce, které nám to řekne. Mysl nerozumí, ale srdce ví, zda někoho skutečně milujeme nebo ne. Ve svém srdci můžete cítit, jestli mám s vámi spojení. Nemůžeme podvést své srdce, ačkoliv můžeme snadno podvést svou mysl. Tak jako mysl podvádí nás, i my jsme dost chytří a můžeme podvést svou mysl. Naše srdce nás ale nikdy nepodvede a my také nesmíme podvést své srdce.

Obtíž je, že tady na Západě je velmi slabé povědomí o tom, kdo Guru je. Prosím o prominutí, ale nekritizuji Západ. Zdaleka ne. Velmi Západ obdivuji. Na Západě je ale představa Gurua a chela (žáka) velmi podivná, velmi podivná. Lidé na Západě tomu nerozumí a nechtějí rozumět. Na Západě si myslí, že to ví lépe. Ale na Východě cítí skutečnou jednotu těchto dvou duší. Tady na Západě se stále cítíme být někomu zavázáni. Jsme zavázáni tady a tam, a závazek ke Guruovi přichází vždy jako poslední. Nejdřív musím navštívit své přátele; musím udělat toto a tamto. Tady na Západě nedáváme důležitost Guruovi na druhé místo, ale na třetí místo. Na Východě tomu tak ale není. Na Východě má Guru tu nejvyšší důležitost. Neříkám to jako kritiku; jen uvádím, jaká je pravda.

Náš Guru od nás nechce nic. Chce jen, abychom mu absolutně věřili. Věříme-li svému Guruovi, náš Guru pro nás udělá všechno. Ale nevěříme-li svému Guruovi, chudák náš Guru je ztracen. Proč? Žák za jeho jednáním najde nějaký skrytý motiv, i když Mistr chce přijít a pomoci svému žákovi z celého srdce. Bude si myslet: „Mistr chce něco víc. Chce ode mě peníze. A proto to všechno dělá.“ Guru přichází k žákovi jako nezvaný host.

Opravdový Guru se nestará o vaši kritiku nebo o váš názor. Dává vám své Světlo za každou cenu, tak jako matka. Když má dítě horečku, nechce si vzít lék. Ale matka dítě neposlechne. Jestliže je to opravdový Guru, pak žáka vnitřně přinutí, aby jeho Světlo přijal. Guru řekne: „Nechci od tebe nic. Přišel jsem, protože vím, co ti můžu nabídnout a co pro tebe znamenám.“ Matka zná spojení mezi ní a dítětem, a tak přinutí dítě, aby si vzalo potřebný lék. Guru v duchovním životě také vnitřně nutí žáky. Na vnější úrovni ale nedělá nic, protože vnější mysl žáků by mu nemusela rozumět.

Jak dlouho trvá průměrnému člověku, který přijde na duchovní cestu, než realizuje Boha?

Sri Chinmoy: To záleží na upřímnosti či odevzdání žáka–hledajícího. Jeho meditace musí být nanejvýš upřímná, oddaná a naplňující. Dokáže-li člověk nanejvýš oddaně a oduševněle meditovat osm nebo dvanáct hodin denně, je docela možné, že potom bude moci realizovat Boha v průběhu jednoho života. Jestliže někdo medituje například pět minut denně, tak i když medituje velmi oduševněle, nemusí být pro tohoto člověka možné v jednom životě realizovat Boha. Nicméně je lepší meditovat upřímně a oddaně jednu minutu než neupřímně meditovat deset hodin.

Neexistuje však žádné pevné a neměnné pravidlo. Je zde přítomna Boží Milost. Máte-li duchovního Mistra nejvyšší kvality, nemusíte meditovat dvanáct nebo šestnáct hodin denně. Ne, jen meditujte nanejvýš oddaně hodinu či dvě denně a s Mistrovou Milostí můžete udělat stejný pokrok, jaký byste udělali, kdybyste meditovali dvanáct nebo šestnáct hodin denně bez Mistra.

Existuje nějaký způsob, jak zkrátit cestu k realizaci?

Sri Chinmoy: Jsou dvě cesty. Jedna je cestou mysli, druhá je cestou srdce. Cesta srdce je zkratka. Půjdeme-li po cestě mysli, velice často budeme mít pochybnosti. Budeme zpochybňovat svou vlastní aspiraci, budeme zpochybňovat své vlastní zážitky a budeme zpochybňovat své vlastní chápání Boha. V tomto okamžiku milujeme Boha, v následujícím okamžiku Jej možná milovat přestaneme, protože nenaplnil naše touhy. Na cestě mysli neustále popíráme své vlastní myšlenky. Teď říkáme, že tato cesta je velmi dobrá a že děláme pokrok. Vzápětí, když nejsou naše touhy naplněny a vstoupí do nás pochybnost, se náš pokrok zastaví.

Druhou cestou je cesta srdce. Jakmile milujeme Boha, skočíme do moře Míru, Světla a Blaženosti. Jako kapka, která splyne s mocným oceánem, cítíme, že jsme se stali oceánem samotným. Použijeme-li mysl, okamžitě si pomyslíme: „V takovém obrovském oceánu zahynu.“ Srdce však řekne: „Ne, skočím. Když skočím, neztratím se. Jen se stanu nekonečným.“ Srdce je dítě a dítě vždy věří svým rodičům. Máme-li Mistra, budeme mu věřit a budeme také věřit Bohu, neboť Bůh bude vždy dělat to, co je pro nás nejlepší. To je to, co cítíme, když jdeme cestou srdce. Cesta srdce je tou nejkratší cestou.

Jak můžeme co nejlépe využít svůj vnější čas ke zdokonalení své vnitřní aspirace?

Sri Chinmoy: V tuto chvíli náš čas znamená náš pozemsky spoutaný čas. Musíme si uvědomit, proč tento omezený čas máme. Čas a život vznikly zároveň. Byly si navzájem velmi blízko. Když ale život začal na zemi hrát svou úlohu, stal se dočasným, a stejně tak čas, protože byl jeho přítelem, se také stal dočasným. Přesto oba vědí, že jejich zdrojem je Věčné.

Jste hledající. Když se modlíte, koncentrujete a meditujete, musíte cítit, že každá vteřina je nekonečně důležitější, než jste si mysleli dříve, před vstupem do duchovního života. Tuto vteřinu můžete použít k meditaci nebo k pomlouvání a pěstování nečistých a nebožských myšlenek. Když vědomě používáte čas, abyste udělali něco božského, vstupujete do božského času. Božský čas znamená věčný čas. Když vědomě myslíte na něco božského, věčný čas okamžitě přichází a potřásá si s vámi rukou. V lidských bytostech obvykle nezůstává, protože by musel zůstat v pochybnostech, starostech, úzkostech, žárlivosti, a tak dále. Jestliže ale chcete pomocí své aspirace v každém okamžiku stoupat, tehdy se věčný čas stává vaším přítelem. Potom se mohou pozemský čas a věčný čas spřátelit.

Jestliže je pro vás realizace vzdálená i poté, co jste se modlili, meditovali a sehráli svou úlohu v duchovním životě, nemusíte být netrpěliví nebo znepokojení, protože Boží Hodina ještě neudeřila. Sehráli jste svou úlohu a musíte cítit, že také Bůh ve vás sehrál svou úlohu — stali jste se nástrojem. I když se bude vaše vědomá mysl snažit, abyste se cítili bídně, neboť jste sehráli svou úlohu a přesto jste od realizace Boha daleko, musíte cítit, že Boží Hodina ještě neudeřila. Potom se nebudete cítit bídně.

Velice často si vymyslíme určité datum a pro svou realizaci si dáme nějaký poslední termín. Cítíme, že toho a toho dne, možná za deset, dvacet, čtyřicet nebo padesát let, realizujeme Boha. A pak, ačkoliv jsme to byli my, kdo si toto datum představoval a stanovil si pro sebe tento časový limit, když ve stanovený čas své realizace nedosáhneme, proklínáme svou aspiraci a proklínáme Boha. Pokud však cítíme, že tuto hodinu musí vybrat Bůh, dokážeme být šťastní.

Abych se vrátil k vaší otázce — jestliže vědomě aspirujete a jestliže se vědomě modlíte a meditujete, uvidíte, že svůj čas využíváte nanejvýš božsky.

Je možné realizovat Boha, aniž bychom odešli žít do jeskyně?

Sri Chinmoy: Ne všichni duchovní Mistři odešli do himálajských jeskyní, aby realizovali Boha. Já jsem nerealizoval Boha v himálajské jeskyni. Většina duchovních Mistrů, jako jsou Šrí Rámakrišna, Buddha, Sri Aurobindo a další, nemeditovala v himálajských jeskyních. Byla doba, kdy bylo nezbytné, aby lidé odešli ze světa, ale nyní to není vůbec zapotřebí. Nepostavíte-li se světu tváří v tvář, svět přijde za vámi a bude vás pronásledovat jako zloděje. Proč se ale světa obávat? Jestliže stojíte pevně a přijmete svět takový, jaký je, svět vám vzdá poctu a řekne: „Je silný.“ Pokud se budete světa bát, spolkne vás jako lev. Dokážete-li ale jednat jako božský hrdina a čelit světu, sestoupí do vás Boží Soucit, Boží Světlo a Boží Síla.

Duchovnost je pro statečné. Realizace Boha je pro statečné; není pro slabochy. Téměř ve všech indických písmech se říká totéž: „Duše nemůže být dosažena slabochem.“ Jen ti, kdo mají sílu, budou postupovat vpřed a spatří Cíl.

Část III: Dokonalý žák

Dokonalý žák

V duchovním životě si někteří žáci myslí, že až jejich Mistr opustí zem, budou na sebe muset být velice přísní, aby zůstali duchovní. Mají pocit, že dokud je s nimi Mistr ve fyzickém, mohou si užívat. Rád bych řekl, že to tak není. Chovají se jako děti, které cítí, že dokud jsou jejich rodiče naživu, mohou si prostě užívat života, protože až rodiče zemřou, budou muset zvážnět, aby si vydělaly na své živobytí. Takovýto přístup je špatný. Zatímco je Mistr na zemi, musíte udělat co nejvíce. Když Mistr odejde do jiného světa, i tehdy musíte dělat co nejvíce. Chce-li se člověk stát opravdu božským nástrojem, musí po celou dobu pracovat velmi, velmi tvrdě. Někteří mohou zůstat s Mistrem dvacet let a nezískat nic, zatímco ti, kdo přišli později, získají za rok či za dva mnohem více, než dostali druzí, kteří jsou s Mistrem déle.

Právě dnes jsem četl příběh o duchovním Mistrovi, který poradil dvěma hledajícím, aby šli a přijali jiného Mistra. Stalo se, že když k novému Mistrovi tito hledající přišli, Mistr k nim byl velice nevlídný, hrubý a urážel je. Přesto u něj oba hledající zůstali. Mistr nakonec řekl: „Dobrá, přijďte zítra. Promluvím si s vámi.“ Druhého dne se hledající vrátili, ale tentokrát Mistr ani nevyšel ze svého domu. Poslal jednoho ze svých pomocníků, aby jim řekl, že je nechce vidět. Hledající odpověděli: „Ještě včera nám huboval, urážel nás, ale slíbil nám, že se s námi dnes setká. Prosím, jdi a vyřiď mu to.“ Pomocník řekl: „Tento duchovní Mistr je daleko nad morálními zásadami. Nemusí dodržovat své sliby.“ Hledající na něj však stále naléhali. Nakonec dostali svolení Mistra navštívit. Když Mistr uviděl, že ti stejní hledající k němu znovu přišli s nesmírnou aspirací, položil jim několik otázek a řekl jim o jejich budoucím životě. Hledající potom od Mistra chtěli duchovní požehnání a lásku. Duchovní Mistr řekl: „Aby se vám dostalo duchovní lásky, nemusíte mi být nablízku. Jste-li upřímní, dostanete ji, ať jste kdekoliv. Nejste-li upřímní, budete jako tento člověk vedle mě. Za posledních dvanáct let jsem mu nedokázal nic dát. Mám ale jiného žáka, který toho ode mě přijal hodně, ačkoliv jsem ho viděl jen jednou před mnoha lety. Také vy dva, kteří jste sem přišli poprvé, jste toho ode mě hodně přijali. Ale tento člověk, který je se mnou tolik let, ode mě nepřijal nic.“

Když se člověk nesnaží Mistra těšit, dokud je Mistr na zemi, jak může čekat, že ho bude těšit v Nebi? Ten, kdo Mistra upřímně těší teď, ho bude těšit i v Nebi. Pokud žák Mistra netěší tady a teď, Mistr nebude věřit, že ho ten člověk potěší někde jinde. Svého Mistra musíme těšit neustále, tak jako neustále dýcháme. Nadechujete se a vydechujete neustále, kdekoliv. Jestliže víte, jak Mistra potěšit, když je s vámi, dokážete jej potěšit i poté, co opustí tělo.

Jak může žák nejvíce potěšit svého Mistra?

Sri Chinmoy: Žák může nejvíce potěšit svého Mistra, když od něj nic neočekává. Bude dávat a dávat a dávat a zcela a bezvýhradně nabídne sám sebe. Jen tehdy s ním Mistr bude nanejvýš potěšen. V tu chvíli mu Mistr dá nekonečně více, než si žák zaslouží.

Žákovo oddané, zasvěcené jednání by mělo být od začátku naprosto nepodmíněné. Žák cítí, že jeho čas, jeho úsilí, jeho schopnosti a jeho zasvěcení jsou veškerým jeho bohatstvím. Myslí si, že když dal Mistrovi své bohatství, má zákonité právo očekávat od Mistra Mír, Světlo a Blaženost, což je Mistrovo bohatství. V duchovním životě by ale nemělo být žádné obchodování. Když dá žák něco svého, okamžitě čeká něco na oplátku, neboť žije ve světě dávání a braní. Mistr ale ví, co je pro žáka nejlepší a také kdy je nejlepší mu to dát. Dá-li Mistr něco předčasně, místo osvícení žákova temného vědomí jen rozbije jeho vnitřní nádobu. Pokud má žák schopnost přijímat, Mistrova síla ho nutně musí osvítit. Jestliže žák schopnost přijímat nemá, Mistrova síla bude zbytečná. Právě naopak, bude škodlivá. Když se někoho dotýkám a žehnám mu, velice často cítím odpor a neochotu přijmout to, co nabízím. A co se v tu chvíli děje? Mohl bych do této tvrdé, odporující zdi Světlo či Sílu Shůry vtlačit, ale jen by se rozbořila.

Chcete-li tedy Mistra skutečně potěšit, z vašeho slovníku by mělo zmizet slovo očekávání. Když budete očekávat, budete očekávat svým vlastním mentálním způsobem: „Dělám pro Mistra toto, takže Mistr udělá něco pro mě, nebo budu jeho oblíbencem.“ Existuje tolik druhů očekávání. Božská Pravda je však daleko za očekáváním. Mistr ví, co dát a jak to dát. Žák má ale svou vlastní představu, jak od Mistra něco očekávat. A tak vzniká konflikt mezi Mistrem a žákem.

Když Mistrovi něco dáte a pak cítíte, že jste ho tím potěšili, do určité míry je to pravda. Skutečně jej ale potěšit můžete, když mu něco dáte a nebudete od něj nic očekávat, neboť tehdy ve vás bude moci Mistr působit svým vlastním způsobem. Mistr si řekne: „Dal mi svůj poklad, ale nic ode mne nechce. Teď je na mně, abych se rozhodl, co mu dám. A tak mu dám to nejlepší, to úplně nejlepší.“ Když ale někdo Mistrovi něco dá a pak si myslí, že mu Mistr bude v něčem nadržovat nebo o něm bude velice pěkně mluvit, potom už ve vnitřním světě o něco požádal. Mistr se přirozeně vynasnaží, aby mu to dal. Kdyby ale nechal výběr na Mistrovi, kdyby mu dal příležitost dát to, co sám chce, Mistr by mu mohl dát nezměrný Mír, Světlo a Blaženost.

Nejlepší způsob, jak Mistra potěšit, je dát mu to, co máte a čím jste, bez jakéhokoliv možného očekávání. Takto od něj dostanete všechny božské kvality v nekonečné míře a zároveň vás Nejvyšší v Mistrovi bude moci použít pro svůj vlastní záměr.

Jak se člověk stane dokonalým žákem?

Sri Chinmoy: Ve svém duchovním životě, řekněme v meditaci, Boha těšíme, ale ve svém zasvěcení jsme nepostoupili nikam. Přestože si pomoc nezasloužíme, se svou Milostí nás Mistr zdokonaluje. Někdy se stává, že člověk nemůže překonat určitou hranici. Tehdy mu k tomu Mistr dá schopnost.

Bezvýhradná Milost žáka zdokonaluje. Žák během cesty bude znovu a znovu padat, dokud nedosáhne svého cíle. Dokud nebude dokonalý, bude brzdit aspirující vědomí lidstva. Jakmile však bude dokonalý či realizovaný, žák tím pozvedne aspirující vědomí lidstva.

Co je lepší — jeden dokonalý žák první třídy, nebo milion žáků jiných tříd?

Sri Chinmoy: Jeden dokonalý žák je nekonečně důležitější než tisíce a miliony horších žáků. Nicméně onen dokonalý žák, kterého dostanete, bude z toho jednoho milionu. Nepřijde už hotový, prostě seslaný z Nebe. Je to jako evoluce. Přicházíme ze zvířecího království — kdysi jsme byli opicemi, osly, koňmi, a tak dále. Nyní je tu obrovský rozdíl. Máme nebožské vlastnosti, ale ty se přeměňují. Jakmile lidská bytost porazí své nebožské vlastnosti, stane se božskou. K této přeměně nedojde přes noc.

Měli jste mnoho, mnoho zvířecích životů a mnoho lidských životů. Lidský život je do určité míry dokonalejší než zvířecí. Božský život, do kterého vrůstáte, však přichází pomalu a plynule, nepřichází najednou. V porovnání jsme více božští, ale musíme si uvědomit, že větší dokonalost přichází z menší dokonalosti. Dokonalostí tygra je sežrat hodně zvířat. Boží Dokonalostí je ale projevovat Lásku, Soucit a Zájem.

Abych se vrátil k vaší otázce: jeden naprosto prvotřídní žák je v Božím stvoření skutečnou vzácností. Duchovní Mistři ale mají nekonečné uznání, soucit, lásku, zájem a pýchu pro to, co udělali jejich nejbližší žáci. V jednu chvíli mohou říci, že je někdo dokonalým žákem, nicméně oni i ten žák ve svém srdci ví, zda jsou dokonalými nástroji.

Jak někdo může stále zůstat žákem první třídy?

Sri Chinmoy: Dokáže-li žák žít život neustálého a vědomého odevzdání Mistrovi, potom mu bude vždy nejdražší. Je-li jeho odevzdání neustálé a vědomé, stane-li se vědomým, neustálým a odevzdaným nástrojem v srdci svého Mistra nebo u nohou svého Mistra, pak navždy zůstane žákem první třídy. Jinak se může stát, že upadne.

Jak můžeme milovat své bratry a sestry a sloužit jim?

Sri Chinmoy: První věci nejdřív. Zkuste milovat Boha. Abyste milovali druhé, abyste sloužili druhým, zkuste nejprve milovat Boha a sloužit Bohu. Pak budete automaticky schopni milovat všechny lidské bytosti, své bratry a sestry a sloužit jim.

Jak ti mohu nejlépe sloužit?

Sri Chinmoy: Nejlépe mi můžeš sloužit tak, že na mě budeš neustále myslet, modlit se ke mně a meditovat na mě. Když říkám „mě“, myslím tím Nejvyššího ve mně, který je tvým Guruem, mým Guruem a Guruem každého. Zkus cítit, že jsem nejen tvým nejlepším přítelem, ale také tvým jediným přítelem, zde na zemi i tam v Nebi. Tvoje žena je tady, ale musí mi odpustit — já jsem tvůj jediný přítel. Musíš vědět, že jsem na věky tvým nejlepším přítelem v Nebi i na zemi. Nejsem jen na věky tvým nejlepším přítelem, jsem také na věky tvým jediným přítelem. Všech svých nešťastných zkušeností v životě se můžeš zbavit, jen když budeš neustále cítit, že jsem tvým jediným přítelem.

Část IV: Mistrův soucit

Proč duchovní Mistři trpí nemocemi, když jsou ve spojení s Bohem?

Sri Chinmoy: Duchovní lidé mnohokrát zemřou na takzvanou smrtelnou nemoc. Tito ubozí Mistři za to ale nemohou. Dochází k tomu proto, že se Mistr ztotožňuje se svými žáky — jeho láska a náklonnost k žákům je bezmezná. Pokouší se tedy na sebe brát jejich nedokonalosti a rozpouštět je. Je to jako s matkou a synem. Když matka vidí, že dítě trpí, řekne: „Dej mi své utrpení!“ Nemůžete prohlásit, že je Guru nedokonalý, protože trpí. Ne, trpí pro své vlastní duchovní děti. Udělaly něco špatného a on tuto nedokonalost ze své laskavosti a ze svého soucitu bere na sebe. Existují rozličné důvody, proč jsou duchovní Mistři nemocní.

Stalo se toto v případě Šrí Rámakrišny?

Sri Chinmoy: Ano, Šrí Rámakrišna přijal nedokonalosti všech svých žáků. Potom je vyléčil, zachránil je. Musel přijmout rakovinu a zemřel. Silou své lásky, blízkosti a jednoty na sebe bral jejich nedokonalosti. Jinak by to nikdo neudělal. Někdo jiný by řekl: „Jestliže trpíš, tak trp.“ Je velmi běžné, že matka pro záchranu svého dítěte obětuje svůj vlastní život. Vztah mezi Guruem a jeho žákem je nekonečně bližší než vztah mezi matkou a synem. Rozdíl je tento: tady v tomto životě máte syna, nevíte ale, zda se v příštím životě nenarodí v Indii, zatímco vy se možná narodíte v Japonsku nebo někde jinde. V dalším životě může být vaše spojení přerušeno. Duchovní Mistr, realizovaná duše, ale ví, kde se určitý žák narodí ve své příští inkarnaci a kde se narodí on sám. Jeho spojení a jeho vztah k žákovi vydrží navěky. Jejich vzájemný vztah je věčný. Je to jeho takzvané břímě, radostné břímě, že Guru musí svého žáka dovést k Bohu. Dokud to neudělá, nedokončil svůj úkol. Když Mistr přijme žáka, jeho slib, že mu Bůh dá realizaci, nejsou jen slova. Po celou dobu musíte udržovat živoucí vztah a spojení se svým Guruem. Když se ke svému Guruovi modlíte, musíte cítit, že dýchá uvnitř vás. Stále musíte mít živoucí vzájemný vztah. Pokud jste si vytvořili takovýto vztah, můžete si být jisti, že vás Guru dovede k vašemu předurčenému cíli.

Často odebíráte potíže žáků, ale trpíte kvůli tomu fyzickou bolestí. Je problém vyřešen, když bolest odejde?

Sri Chinmoy: Někdy je problém vyřešen a někdy odhodím bolest, aniž by byl problém vyřešen. Problém není vyřešen, ale já nechci dál trpět. Někdy tyto problémy vznikají na fyzické nebo mentální úrovni. Fyzickou bolest odeberu. Musím-li to dané osobě říct, nebude mi věřit. Řekne, že ji vyléčil doktor nebo příroda. Co s tím mohu dělat? Čím více toho udržím ve fyzickém, tím méně bude tato osoba trpět. Nechávám si to, a tak ta osoba nebude trpět. Ale někdy to pokračuje dál a dál.

Guru, kolik lidí se pustí do duchovního života z pouhého zoufalství?

Sri Chinmoy: Řekl bych, že většina lidí se pustí do duchovního života ze zoufalství, a ne z potřeby duše. Jen hrstka lidí začíná od úsvitu své existence budovat vnitřní život na potřebě duše. Většina lidí se k duchovnímu životu obrací z naprostého zoufalství, když vidí, že je svět nemilosrdně ničí a že není naděje. Když ale lidé vstoupí do duchovního života, musí vědět, že by to neměli brát jako únik. Mnoho lidí cítí, že je vnější život opustil, a tak chtějí jako únik přijmout vnitřní život. Ale ne, vnitřní život není únik. Vnitřní život nám ukáže Pravdu a Světlo. A něco víc — povede nás a předá nám poselství osvícení a přeměny.

Proč scházíš na úroveň žáků, abys jim pomohl?

Sri Chinmoy: Není to tak, že jen sejdu na jejich úroveň. Jdu jeden krok pod jejich standard, protože je chci vzít na svá ramena. Oni si ale na moje ramena nesednou. Tady většinou začíná nedorozumění. Pokud za někým jdeme, abychom mu něco dali, ten člověk si může myslet, že máme nějaký skrytý motiv. Žáci mají pocit, že když budou na mých ramenou, zastaví se a nebudou schopni vylézt nahoru. Chtějí vylézt nahoru sami, aby si mohli přisvojit celou zásluhu. Pokud si tohle ale myslí, jsou bláhoví. Kdyby dokázali vyšplhat sami, proč potom přišli za mnou?

Matka dojde na trh, nakoupí jídlo a pak řekne svým dětem, aby se přišly najíst. Jsou-li děti moudré, řeknou: „Máme takové štěstí, že máme tak hodnou matku. Šla tak daleko a přinesla nám jídlo.“ Pokud moudré nejsou, řeknou: „Ne, sice potřebujeme jídlo, ale chceme se jít najíst do restaurace.“ Toto dělají někteří nešťastní žáci. Chtějí se jít někam najíst, protože tam ještě nebyli. Cestou vidí nějakou sladkost a přijde k nim pokušení. A tak si místo pořádného jídla koupí nějaké hlouposti, sní je a potom je jim špatně.

Můžete cítit, že dostáváte náležité duchovní jídlo, jestliže cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává. Jako samotní jednotlivci můžete být frustrovaní. Jakmile ale cítíte, že existuje někdo, kdo od vás neustále něco očekává, dáte svému životu větší význam. Když od vás něco očekává váš nadřízený, jste nadmutí lidskou pýchou. A když cítíte, že od vás něco očekává někdo, kdo stojí nad vaším nadřízeným, jste naplněni pocitem božské pýchy. Jste naplněni, jen když cítíte, že vás potřebuje vaše vlastní srdce srdcí. Jeho očekávání znamená jeho jednotu s vámi. To, že vás potřebuje, je jeho potravou. Vaším Vnitřním kormidelníkem je Nejvyšší. Váš Nejvyšší a můj Nejvyšší jsou jedním, já jsem si s Ním ale vytvořil neustálou jednotu, zatímco vy bohužel ne. Když řeknu „já“, okamžitě cítím, že Nejvyšší působí ve mně a mým prostřednictvím a já působím v Nejvyšším a Jeho prostřednictvím. Dokážete-li jít hluboko dovnitř, také vy si s Nejvyšším vytvoříte jednotu.

Představa Nejvyššího, který působí ve vás a vaším prostřednictvím, je pro vás teď pouhou neurčitou myšlenkou. Když myslíte na Boha, můžete si představovat, že je v překrásných stromech nebo na vrcholku hory. Nebo si možná řeknete, že je Bůh uvnitř jeskyně nebo uvnitř Tichého oceánu. Myslíte-li na Boha tímto způsobem, může v každém okamžiku zmizet a vy se budete divit, kam odešel. Když však myslíte na mě, takováto otázka nevyvstane. Víte, že jsem v tomto domě nebo v obchodě nebo někde jinde. Když myslíte na Boha, můžete se snažit představit si, zda je v Nebi nebo v pekle. Když ale myslíte na svého Gurua, víte, kde jsem. Jsem něco hmatatelného. Vidíte mě, protože jsem na fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní úrovni. Okamžitě si mě dovedete představit. Proto se říká, že když jdete s pomocí svého Mistra, dojdete na správné místo. Je mnohem snazší a bezpečnější dovolit Guruovi, aby šel k Bohu a přivedl Boha k vám, než jít ke Guruovi prostřednictvím Boha. Půjdete-li k Bohu, mysl bude pochybovat. Jde-li dítě rovnou k otci a otec řekne: „Jsem tvůj otec,“ dítě tomu nemusí věřit. Řekne: „Jak to poznám?“ Pokud však jeho kamarádi řeknou: „Tohle je tvůj otec,“ tak tomu uvěří.

Proč to s námi prostě nevzdáš?

Sri Chinmoy: Když to s vámi vzdám, kým potom jsem a co mám? Kdybych to vzdal s vámi se všemi, kteří jste ze mě složeni, čemu bych mohl říkat mé vlastní? V mém životě neexistuje dobré či špatné. Jste-li vy špatní, potom jsem špatný i já. Jste-li vy viníci, potom já jsem ten první a nejhorší viník. Jste-li dobří, potom jsem i já dobrý. Vše, čím vy jste, je jen rozpětím či promítnutím mé vlastní skutečnosti. Jak bych se mohl zbavit své vlastní skutečnosti? Jsem zdrojem. Jak může kořen opustit své větve a listy? Vy jste mě přijali. Pokud je to hloupost, je to má hloupost. Ve vnitřním světě jsem všechny své žáky přijal dlouho předtím, než jste mě vy přijali na fyzické úrovni.

Jak se mohu vzdát? Jestliže se vzdám, potom sám neexistuji. Jsem jen tím, co pro mě máte a čím se mnou jste. Má existence se skládá z toho, co máte a čím jste. Není to otázka toho vzdát to s vámi, je to pouze projev moudrosti. Protože chci existovat, musím být s vámi všemi. Je to jako s cibulí. Vrstvy cibule rostou jedna na druhé. Každá vrstva je částí těch zbývajících. Začnete-li cibuli loupat, abyste vrstvy oddělili, oloupete je a nezůstane nic. Na druhou stranu, když cibule roste, jedna její vrstva vyrůstá na druhé. Všechno tvoří jednotu, jednotu, jednotu. Pokusme se, aby z malé cibule vyrostla velká cibule. Jedině tehdy budou žák a Guru naplněni.

Část V: Vnitřní spojení

Co by měl žák dělat, aby získal stejnou sílu, jakou cítí, když medituje s Guruem, i když bude Guru daleko od něj?

Sri Chinmoy: Fyzicky nemůže být Mistr dvacet čtyři hodin s žáky; to je nemožné. Mistr má mnoho, mnoho žáků a také má mnoho, mnoho věcí na práci. Stejně tak žák může být s Mistrem ve dne v noci a nemusí od Mistra získat nic. Synovec Rámakrišny mu sloužil mnoho, mnoho let, ale nedostal od Rámakrišny prakticky nic. Na druhou stranu se podívejme na Vivékánandu. Na začátku k němu přicházel jedenkrát za dva nebo tři měsíce. A kolik dní strávil potom se svým Mistrem; takže to není o fyzické blízkosti, co se počítá nejvíc. Je to vnitřní uvědomění si svého vztahu s Mistrem. Kde je Mistr? Je v New Yorku nebo ve vašem srdci? Jestliže žák cítí, že Mistr je něco velmi posvátného a tajného a že Mistr je něco nezbytného v jeho životě, potom bez Mistra nemůže zůstat. Cítí-li, že potřeba Mistra má nejvyšší důležitost, cítí-li, že bez Mistra nemůže existovat, stejně jako nemůže existovat bez tepu svého srdce, jen tehdy je vztah mezi Mistrem a žákem jistý a úplný.

Až se budeš vracet do Venezuely, musíš cítit, že si mě neseš ve svém srdci, a ne, že jsi mě nechal v New Yorku. Neměj pocit, že je moje existence pouze v jedné části světa. Ne, musíš cítit, že má vnitřní existence je všude. Má vnější existence, mé fyzické tělo, které je pět stop a osm palců vysoké, mohou zůstat pouze na jednom místě; ale má vnitřní existence se může toulat po mnoha a mnoha místech. Takže musíš cítit potřebu vnitřního vztahu, vnitřního spojení s mým srdcem a s mou duší. Jen pak budeš moci udělat ten největší pokrok.

Pokud si žák již vytvořil vnitřní spojení s Mistrem a má s ním vytvořen pevný, nejintimnější, nejoddanější a odevzdaný vztah, pak v případě, že zůstane s Mistrem, bude mít samozřejmě možnost získat více. V jeho případě je už vnitřně sjednocen s Mistrem; nyní jeho vnější já pláče, aby se sjednotilo s vnitřním já. Pokud bude fyzicky blízko Mistra, přirozeně získá dvojí sílu a jeho pokrok bude nekonečně rychlejší.

Velmi často se ale z příliš blízkého vztahu rodí pohrdání. Když zůstáváte s Mistrem, vtipkujete a podobně, hned si řeknete: „On je úplně jako my.“ Ale on není jako vy. On může dělat mnoho, mnoho věcí ve vnitřním světě, které vy dělat nemůžete. Ve vnějším světě ale jí stejné jídlo, dává si zmrzlinu, a dělá vše jako vy. Hlavní ale je, že dokáže ve vnitřním světě dělat věci, které vy nedokážete. Proto se musíme nejprve k jeho vnitřní existenci přiblížit a uctívat ji. Pokud jste vnitřně Mistra potěšili, pak si můžete být jisti, že je to jen otázkou krátkého času, než potěšíte Mistra ve vnějším životě; ne naopak. Řekne-li Mistr navenek: „Potřebuji nějaké poštovní známky,“ hned půjdete na poštu a známky přinesete. Ale tento druh spojení vám významně nepomůže, pokud vaše vnitřní spojení není kompletní. Jestliže je vnitřní spojení kompletní, a já řeknu: „Prosím, vezměte mě na pláž,“ jestliže mě tam zavezete a uděláte mi tak radost, pak mě těšíte po všech stránkách. Už jste si se mnou vytvořili vnitřní spojení; tím jste mě nanejvýš potěšili a nyní jste si vytvořili také vnější spojení tím, že jste mě poslechli.

Kdybyste se mnou ale neměli vnitřní spojení, co by se stalo? Během těch dvou hodin, kdy jste mě vozili, vám naše vnější spojení bude dávat mír, radost a harmonii, nebo nějaký druh potěšení. Ale potom vše opět zmizí. Když někdo pět minut medituje, myslí na mě a nabízí mi svůj životní dech, potom toto ve vnitřním světě trvá věčně. Potom jste mě naplnili a já jsem naplnil vás.

Může Mistr vést nové žáky poté, co opustil tuto zem?

Sri Chinmoy: Zajisté, je to možné. Podívejte se například na Krista. Velcí Mistři jako Kristus, Sri Krišna, Buddha, Rámakrišna a další mohou vést a vedou své následovníky. Mají volný přístup k pozemskému vědomí nehledě na to, kde jsou. Ale obyčejní duchovní Mistři to nemohou dělat. Je tolik učitelů, hinduistických duchovních a dalších, kteří to nemohou dělat. Někteří nemohou vést své žáky, ani když jsou na zemi. Mají miliony žáků a nemají sílu je vést, dokonce i když jsou přímo před jejich nosem. Jaká je tady naděje, že je povedou, až budou v Nebi?

Na druhou stranu to záleží i na žákovi. Je-li to skutečně prvotřídní žák, který na Mistra neustále myslí a medituje, tak je pro Mistra mnohem snazší ho vést. Pokud je to však žák čtvrté třídy, který je neustále zaměstnán světskými myšlenkami a představami, jak mu Mistr může ukázat, že jej vede? Záleží to tedy na kvalitě Mistra a vnímavosti žáka.

Jak můžeme říci, že jsme potkali svého Mistra?

Sri Chinmoy: Na stejnou otázku už jsem odpovídal milionkrát. Takže já jsem duchovní Mistr a spolu jsme se tu dnes všichni sešli, abychom se modlili a meditovali a vytvořili duchovní atmosféru. Když jsem zavolal své žáky, aby za mnou přišli a meditovali, viděl jsem, že všichni ostatní v hledišti meditovali svým vlastním způsobem, což je naprosto správné. Každý člověk musí být jako učitel a oznámkovat vše, co ve mně vidí — Mír, Světlo, Blaženost nebo jakoukoliv duchovní vlastnost a také duchovní atmosféru, kterou tu nachází. Měl by dát deset nebo dvacet bodů ze sta, nebo tak podobně. Dá-li nula bodů ze sta, může to být podle něj úplně správně. Jestliže může dát alespoň osmdesát bodů ze sta, pozná, že je se svým pravým Mistrem.

Také to záleží na vnitřní úrovni a přípravě hledajícího. Hledající se musí připravit, aby svého Mistra dokázal přijmout. Nebude-li připraven, může svého Mistra vidět tváří v tvář, ale nepozná ho. Mistr ví, že je tento hledající určen pro jeho cestu, ale nemůže mu říci: „Ty jsi můj žák.“ Hledající si pomyslí: „Ó, jsem tak bohatý nebo mám velký vliv, proto chce, abych byl jeho žákem.“ Takto může Mistra podezřívat. Také když Mistr řekne: „Ne, ty nejsi mým žákem,“ hledající bude mít pocit: „Ó, je to proto, že mu nemám co nabídnout, jsem beznadějný a bezmocný.“ Cokoliv Mistr řekne, bude možné zpochybnit. Je to tedy hledající, kdo si musí vybrat. Potom záleží na Mistrovi, zda ho přijme, nebo mu řekne, že na něho čeká jiný Mistr.

Jakmile si hledající vybere Mistra a Mistr ho přijme, nesmí hledající cítit, že se stal automaticky jeho drahým, blízkým žákem. Hledající musí vědět, jak je upřímný. Pokud cítí „potřebuji Pravdu, potřebuji
Světlo“, pak je připraven pro skutečný duchovní život. Hledající musí vědět, zda je připraven dát Mistrovi vše, co má, a vše, čím je. Co hledající má, je aspirace, vnitřní pláč, a co právě teď je, je nevědomost. Když je plně připraven dát Mistrovi vše, co má, a vše, čím je, tehdy v něm Mistr může nanejvýš účinně působit, aby přeměnil celý jeho život. Hledající odevzdává Mistrovi svou existenci a pak je Mistrovou zodpovědností, aby ho osvítil a zdokonalil.

Řekneš nám, abychom po tom, co opustíš tělo, šli k jinému Mistrovi?

Sri Chinmoy: Ne. Někteří jiní Mistři nemají schopnost vzít žáky ani k sobě, ani k Nejvyššímu. V mém případě dokážu obojí. Nikdy nepošlu nikoho k jinému Guruovi.

Měli bychom se snažit zůstat s učitelem v kontaktu, když opustí tělo?

Sri Chinmoy: To záleží na vztahu, jaký si učitel a student vytvořili. Řekněme, že váš učitel zemřel a vy jste s ním neměli žádné blízké spojení. Můžete říci, že váš učitel byl velmi velký, ale jaké spojení jste s ním měli? Má-li učitel deset tisíc žáků a vy nejste jedním z těch blízkých, nemůžete od něj nic očekávat jen proto, že je velmi velký. Musíte vědět, jaké spojení jste s ním měli. Byl vám blízký? Měli jste s ním někdy nějaký osobní kontakt, nějaký vážný rozhovor? Měli jste s ním nějaký vnitřní kontakt, zatímco byl na zemi? To jsou věci, které musíte vzít v úvahu. Jen to, že je velký, nijak nezaručuje, že si s ním dokážete udržet jakékoliv vnitřní spojení, pokud vám slavnostně neslíbil, že převezme zodpovědnost za váš vnitřní život. Řekněme, že váš otec byl výborný lékař, ale teď není na zemi. Trpíte-li nějakou nemocí, budete myslet na svého otce v nebi, aby vás vyléčil? Ne. Někdo může být v lékařské profesi nekonečně horší než váš otec, ale pro okamžité vyléčení půjdete k němu. Vyléčí vás, neboť je ještě na zemi.

Máte-li Mistra, jako je Sri Krišna, Buddha či Kristus — Mistra, který je plně sjednocen s Božím vědomím — pak když na něj meditujete, nabízíte svou samotnou existenci Nejvyššímu, Všemohoucímu Otci. Na zemi je mnoho duchovních Mistrů, kteří realizovali Boha, avšak pokud jste si s nimi nevytvořili silné spojení, zatímco jsou na zemi, bude pro vás těžké, ne-li nemožné, si s nimi udržet nějaké spojení poté, co opustí tělo.

Část VI: Svatí a blázni

Pokud nějaká lidská bytost dokáže přeměnit své vědomí natolik, že se sjednotí s Univerzálním Vědomím, zajisté si zaslouží být uctívána. Zároveň existují blázni, kteří chodí po světě a vydávají se za povznesené bytosti. Jaká jsou tedy rozlišující znamení mezi světcem a bláznem?

Sri Chinmoy: Světci jsou opojeni božskou extází. Když velcí duchovní světci dosáhnou své duchovní dokonalosti, pijí božský nektar. Žijí v blaženém vědomí, ve kterém cítí, že sám svět v sobě obsahuje duchovní oceán blaženosti. Někteří z nich se snaží tuto nejvyšší blaženost, Ánandu, snést dolů z velmi vysoké úrovně, kde ji získali. Někdy shledávají, že je to obtížné. Je-li pro ně obtížné dotknout se materiální úrovně, když přináší tuto blaženost, mohou ztratit svou vnitřní rovnováhu a na krátkou dobu zapomenou na fyzické vědomí. V tu chvíli nemusí být schopni fungovat normálně na fyzické úrovni. Hledající může například zapomenout své jméno a ostatní mohou říci, že se chová jako blázen.

Obyčejný blázen je ale mentálně, vitálně či fyzicky narušený. Nikdy neví, co by měl dělat, co by měl říci nebo jak by se měl chovat. Trvale ztratil spojení mezi fyzickým světem a svou vlastní existencí na zemi. Kdykoliv něco řekne nebo udělá, není tu harmonie s Univerzálním Vědomím. To znamená, že se nedokáže vrátit do Univerzálního Vědomí, ve kterém všichni přebýváme. Všichni žijeme v Univerzálním Vědomí, ačkoliv si toho nemusíme být vědomi. Zároveň neporušujeme pravidla Univerzálního Vědomí. Blázen si Univerzální Vědomí také neuvědomuje, zároveň však kvůli své nevědomosti porušuje zákony Univerzálního Vědomí.

Tak jako my máme předpojaté představy, má je i blázen. On své představy ale nedokáže zformulovat tak, jako je formulujeme my. My známe svou mysl. Víme, jak jedna myšlenka může následovat druhou. U blázna tomu tak není. Všechny myšlenky a představy vyšších a nižších světů k němu přichází v záblesku a on ztrácí veškerou svou vnitřní a vnější rovnováhu. Vstupují do něj síly a tlaky jiných světů a nachází v něm volný průchod pro své vyjádření.

Obyčejný blázen se nikdy neotevře Světlu či Pravdě, které by mohly zachránit jeho existenci na zemi. Avšak Bohem opojený člověk, pravý světec, je poblázněný božskou Krásou, božským Světlem, božskou Čistotou a vším, co je božské. Chce vlastnit samotnou Božskost a být samotnou Božskostí vlastněn. To je rozdíl mezi obyčejným bláznem a světcem opojeným Bohem.

Věří falešní Mistři, že jsou opravdoví Mistři?

Sri Chinmoy: Devadesát procent falešných Mistrů věří, že jsou opravdovými Mistry. A těch deset procent Mistrů, kteří vědí, že jsou falešní, pokračují v podvádění ostatních, protože si na to zvykli. Až vyjde jejich upřímnost do popředí, ucítí, jak svět podváděli. Potom bude ale příliš pozdě, protože jim je sedmdesát nebo osmdesát let a po celý svůj život podváděli svět. Co s tím mohou dělat? V jejich další inkarnaci budou muset začít od úplného začátku s modlitbami a meditací a zkoušet být upřímní.

Existují ale i někteří duchovní učitelé, kteří přijmou žáky a několik let mají svůj ášram. Pak si uvědomí, že nejsou realizovaní, a tak zanechají učení a stanou se duchovními hledajícími. V Indii se několika Mistrům stalo, že prohlásili, že realizovali Boha, a tak získali pár žáků; když pak viděli některé žáky, jak se upřímně modlí a meditují, ve svých vlastních očích spatřili, že je tito žáci zdaleka předčili. Tito Mistři byli dostatečně upřímní, aby se začali znovu co nejoduševněleji modlit a meditovat. Ale falešní Mistři upřímní nejsou. Vymýšlí si mnoho lží. A když řeknou lež dvacetkrát, přesvědčí svou fyzickou mysl, že je to všechno pravda. Když říkáte stejnou lež znovu a znovu, tak úplně zapomenete, že je to lež. Ve vaší vědomé mysli se to stane skutečností.

Jestliže předpokládáte, že v okamžiku realizace se překoná veškerá naše žárlivost, proč potom spolu bojují duchovní Mistři?

Sri Chinmoy: Mnohokrát jsem vám říkal, že realizace Boha je velmi komplikovaná záležitost. Představte si, že přímo před vámi je strom realizace. Na zemi je mnoho, mnoho lidí, kteří dokonce tento strom ani neviděli. Vy jste se dotkli stromu, ale neumíte na něj vylézt. Někdo jiný může umět lozit do několika metrů. A dalších pár může přijít a vylézt až na úplný vrchol, nejvyšší větev, utrhnout tam ovoce, snést ho dolů a nabídnout jej aspirujícímu lidstvu. Takoví hledající jsou nejpokročilejší.

A tak otázka je o stupni úrovně realizace. Žárlivost neodejde, dokud někdo nemůže vylézt velmi, velmi vysoko na strom realizace, nebo dokud nedostane několikrát zážitek nirvikalpa samádhi. Pak žárlivost přestane.

Proč Bůh dovoluje nepřátelství mezi různými duchovními Mistry?

Sri Chinmoy: Proč Bůh dovoluje, aby byly tyto duše nebožské a nepřátelské? Jedinou odpověď, kterou vám mohu dát, je to, že Jeho Soucit je teď nekonečně silnější než Jeho Spravedlnost. Bůh dovolí vše, člověk však musí vědět, co by měl dělat. Existujeme jen proto, že nám Bůh dovoluje na zemi existovat. Můžete říci, že někteří lidé jsou horší než my, že se hádají a bojují či pochybují o Bohu více než my. Musíme se ale zeptat sami sebe, zda se někdy hádáme a bojujeme, zda někdy pochybujeme. Odpověď bude: „Ano, děláme to, i když možná o trochu méně než druzí.“ Jestliže nám Bůh dovolí, abychom něco dělali, nemůžeme Boha obviňovat z toho, že dovoluje někomu jinému, aby dělal totéž. Je to jen otázka míry. My můžeme pochybovat o Bohu, řekněme, jednou za šest měsíců. Někdo jiný o Něm může pochybovat každou vteřinu. Pokud ale řekneme: „V této inkarnaci jsem o Bohu nikdy nepochyboval,“ pak to bude chyba. Pokud uděláme něco špatného a někdo jiný to stejné udělá v nekonečně větší míře, ani potom to není záminka pro to, abychom tohoto člověka kritizovali a napadali. Dělejme si starosti se zdokonalováním své vlastní přirozenosti. Bůh se postará o druhé.

Musíme být tedy stále opatrní. Zeptáme-li se: „Proč to Bůh ostatním dovolil?“ potom se musíme také zeptat: „Proč to dovolil mně?“ V den, kdy budu moci říct, že jsem dokonalý, budu moci také říct, že Bůh udělal s ostatními chybu. Ale tento den je pro nás ještě velmi vzdálený.

Je následování vaší cesty v rozporu s cestou Ježíše, který řekl: „Já a můj Otec jsme jedním. Nikdo nemůže jít k Otci beze mne?“

Sri Chinmoy: Rozpor je v mysli hledajícího, ne v srdci hledajícího. Kristus říkal, že k realizaci vás dovede jen aspirace. Pokud uvažujete o Kristovi jen jako o někom, kdo zůstal na zemi třicet tři let, mýlíte se. Myslete na Krista jako na představitele Toho, jenž je bez zrození a bez smrti. Na druhou stranu, pokud si myslíte, že Ježíš byl první duší, která realizovala Boha, pak se znovu mýlíte. Sri Krišna a Pán Buddha žili před ním. Musíme vědět, že Kristovo vědomí, Buddhovo vědomí a Krišnovo vědomí jsou všechno nedílné součásti stejné nejvyšší Skutečnosti. Máte-li Mistra, kterému věříte, pak vám pomůže, abyste si Kristovo vědomí, Buddhovo vědomí a Krišnovo vědomí uvědomili. Na jedné straně tito velcí duchovní Mistři představují Absolutno, na druhé straně jsou sami Absolutnem. Nehledě na to, kterou cestou jdete, dovede vás k jednomu cíli. Vy ho můžete nazývat Kristovo vědomí, další mu bude říkat Krišnovo vědomí či Buddhovo vědomí. Nemůže tam být ale žádný rozpor, jelikož Pravda je jedna. Jakákoliv cesta, po které jdete, vám pomůže realizovat Pravdu.

Když Mistr odejde z pozemského vědomí, měli by jeho žáci pomáhat ostatním?

Sri Chinmoy: Když žák získá od Mistra pomoc, není povinen pomáhat druhým. Vztah mezi Mistrem a žákem je vzájemný a oboustranný. Protože vám dávám soucit, vy mi dáváte zasvěcení. Pokud jsem učitelem ve vnějším světě a vy se ode mě něco naučíte, stáváte se také učitelem. Jestliže se naučíte abecedu, můžete ji učit někoho jiného. V duchovním životě to ale tak není. Nemůžete učit, dokud nemáte plné poznání. Budete moci učit hatha jógu, ale budete-li chtít učit skutečnou meditaci, nebude to možné, neboť nedokážete pozvednout vědomí hledajících.