Část I: Promluva

Dárce a příjemce

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé hladové touhy, jako by byly mimořádně cenné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé nesčetné starosti a úzkosti, jako by byly nesmírně krásné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mé jedovaté pochybnosti, jako by byly pozoruhodně významné.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou neúnavnou nejistotu a nekončící nečistotu, jako by se chystaly ozdobit Tvé Srdce.

Můj Pane Nejvyšší, přijímáš ode mne mou nevděčnost rozlehlou jako oceán, jako by to bylo něco, co Tě bude bohatě uspokojovat.

Můj Pane Nejvyšší, je pravda, že když mi v nezměrné míře dáváš svůj Mír, Lásku, Radost, Soucit a Božské Požehnání, získávám radost. Ale když dáváš, Tvá Radost daleko překonává mou radost i přesto, že jsem příjemcem a Ty jsi Dárcem.

Můj Pane Nejvyšší, když Ti dávám bezvýhradně své nebožské vlastnosti, získáváš mnohem více radosti a spokojenosti při přijímání, než já získávám při dávání.

Můj Pane Nejvyšší, jsi vždy skvělý. Jsi vždy dobrý. Přijde vůbec někdy doba, kdy Tě budu schopen v něčem porazit?

„Mé dítě, už jsi Mě porazilo.“

Porazil jsem Tě? Nemožné, můj Pane, nemožné! Jak Tě mohu kdy porazit? Řekni mi, jak?

„Mé dítě, potřebuji tě nekonečně více, než ty potřebuješ Mě. To, jak já potřebuji tebe, daleko překonává to, jak ty potřebuješ Mě. Neprokazuje to, že jsi Mě žalostně porazilo?

Teď Mi dovol, abych ti vysvětlil tuto svou tajnou a posvátnou filozofii. Ty nevíš, kdo jsi, ale Já to vím. Myslíš si, že jsi vtělenou nevědomostí, ale Já tě vidím jako svůj Zážitek. Vidím tě jako svůj vlastní vyvíjející se Život. Vidím tě jako svoji vlastní Skutečnost projevující můj Sen.

Nejsi to ty; jsem to Já. Není to tvé; je to Mé. Jsem to Já, kdo jsem vždy v procesu odhalování a stávání se, stávání se a odhalování. A tak jsem to Já, kdo zpívá v tobě a prostřednictvím tebe svou věčnou píseň Jednoty. Jsem to Já, kdo tančí v tobě a prostřednictvím tebe svůj nekonečný tanec Dokonalosti. Jsem to Já, kdo projevuje v tobě a prostřednictvím tebe svůj pláč a úsměv, úsměv a pláč zvuku Ticha své Nesmrtelnosti: Uspokojení.“

[Poznámka: Sri Chinmoy pronesl tuto promluvu „Dárce a příjemce“ v kapli Svatého Pavla na Kolumbijské univerzitě 27. února 1980.]

Část II: Otázky a odpovědi o síle srdce a síle mysli.

Kdy je síla mysli stejná jako síla srdce?

Sri Chinmoy: Síla mysli nemůže být nikdy tak oduševnělá a naplňující jako síla srdce. Tvá otázka by měla být: Kdy síla mysli dosáhne nejvyššího vrcholu? Kdy síla mysli nabídne své nejlepší výsledky nebo přinese ovoce? Síla mysli dosáhne dokonalosti, když v ní mocně působí pocit univerzální lásky, univerzálního bratrství, univerzální identity a jednoty. Síla srdce již má neoddělitelnou jednotu s univerzálním Životem. Pokud síla mysli splní svou jedinečnou roli tím, že se také stane jednou s univerzálním Životem, potom nebude nadále vázána světskými pokušeními, slabostmi, omezeními, spoutáním a smrtí. Když se síla mysli odevzdá síle duše v srdci, bude navždy naplněna. Tehdy síla mysli může hrát svou vlastní roli nejdokonaleji.

Můžeme si představit mysl jako oči a srdce jako ruce. S očima vidíme; s rukama pracujeme. Vytvoříme-li něco krásného, síla srdce plní svůj účel. Když naše oči dokážou vidět všechnu krásu a čistotu, tehdy síla mysli dosahuje vrcholu dokonalosti. Síla srdce plní svou roli tím, že se stává jednou s konečnou Skutečností. Síla mysli plní svou roli tím, že vidí všude kolem krásu čistoty.

Nesnažme se rozpoutávat soutěžení mezi myslí a srdcem. Mysl a srdce postupují každý svým specifickým způsobem, aby dosáhly Nejvyššího. To představuje rovnost, ale ne jednotvárnost. Moje oko není stejné jako můj nos, ale moje oko a můj nos jsou rovnocenní. Každý hraje svou vlastní roli. Když uspokojivě hrají své role, stanou se dokonalými. Dokonalost spočívá v plnění své vlastní povinnosti.

Je lepší používat sílu srdce nebo sílu mysli?

Sri Chinmoy: Pokud je to osvícená mysl nebo mysl, která dosáhla světla, potom ji můžete použít. Ale pokud je ještě mysl v procesu hledání dobra a světla, potom použijte srdce. V srdci je světlo duše vždy výraznější než v mysli. Síla srdce je sjednocena se světlem duše. Síla mysli občas pohlédne na toto světlo a občas ne. Síla mysli je nevypočitatelná; síla srdce není nikdy nevypočitatelná. Síla mysli zachovává oddělenost; síla srdce udržuje jednotu. Běžná mysl využívá sílu k převaze, k vlastnění a ovládání ostatních. Získává radost z vědomého, úmyslného a nekompromisního pocitu oddělení. Srdce získává naplnění pouze z jednoty. Takže používejme sílu srdce co nejčastěji. Mysl bychom měli používat jen tehdy, když dosáhla světla.

Přichází okultní a duchovní síla ze síly srdce, ze síly mysli nebo z obojího?

Sri Chinmoy: Okultní síla pochází ze síly mysli, psychická nebo duchovní síla pochází ze síly srdce. Ten, kdo chce okultní sílu, se pro ni modlí a pláče. O duchovní sílu člověk nemusí žádat. Duchovní síla přichází spontánně, když člověk oddaně, oduševněle a nepodmíněně pláče k Nejvyššímu, aby Jej potěšil Jeho vlastním Způsobem. Duchovní síla přichází z upřímné aspirace a vnitřního pláče. Duchovní sílu používáme, abychom ovládali sami sebe a nedělali chyby, a abychom se stali dokonalými nástroji Nejvyššího. Pokud získáme okultní sílu, můžeme dělat zázraky; ale zázraky jsou krátkodobé. Všechno, co pochází z mysli, je krátkodobé, zatímco všechno, co pochází ze srdce, vydrží dlouho.

Jak můžeme zvětšit sílu srdce?

Sri Chinmoy: Sebedáváním a tím, že budeme upřímní ve svém vnitřním pláči. Čím upřímnější ve svém vnitřním pláči budeme, tím dříve se zvětší síla našeho srdce.

Upřímnost je živá síla, podstata všeho božského v nás. Je to hnací síla, která v nás zvětšuje sílu srdce.

Když budeme plakat upřímně a oduševněle, správná cesta se před námi objeví. Potom se vrhneme celou svou existencí do tohoto procesu. Věnujeme tomu veškerou sílu své aspirace a svého zasvěcení. Tehdy zjistíme, že se síla našeho srdce nesmírně zvětšuje.

Můžeme mít zážitek v srdci, aniž bychom to v srdci cítili?

Sri Chinmoy: Pokud máte zážitek v duchovním srdci, nemusíte v srdečním svalu nic cítit. Budete ale cítit něco, co obklopuje a zaplavuje celou bytost. Fyzické srdce nemusí vyjadřovat zkušenosti duchovního srdce. Fyzické srdce je jen orgán. Člověk zažívá vnitřní skutečnost vnitřním srdcem, duchovním srdcem, dokonce i když není zcela sjednocen s lidským srdcem.

Pokud se člověk, který se zajímá o sílu mysli, zeptá někoho, kdo se zajímá o sílu srdce, na otázku o síle srdce, může tento člověk síly srdce uspokojit svou odpovědí člověka síly mysli?

Sri Chinmoy: Pokud má člověk síly srdce pevnou sílu srdce a člověk síly mysli je vnímavý, může se to stát. Pokud je jedna strana vnímavá a druhá má tuto schopnost, potom je to možné. Mysl potřebuje vnímavost a srdce potřebuje schopnost. Pro toho, kdo má sílu mysli, je jeho schopností vnímavost, zatímco schopností člověka se silou srdce je jeho vlastnictví světla. Pokud mám já sílu srdce, potom do něj vstoupí moje schopnost a jeho vnímavost ji přijme. Srdce může přesvědčit mysl pouze tehdy, když je mysl vnímavá.

Ukončí samotné a výhradní užívání síly srdce války a mezilidské konflikty?

Sri Chinmoy: Ne, pouze přijetí síly srdce myslí, vitálnem a fyzickým bude schopno ukončit konflikty, války a ničení. Síla srdce může zastavit války a ničení, pokud ji síla mysli přijme. Do té doby bude síla srdce neúspěšná. Síla srdce musí být všeobecně přijata. Pokud síla mysli nepřijme sílu srdce jako své světlo majáku, potom síla srdce nebude moci projevit Vědomí Nejvyššího.

V letadle mají členové posádky vyšší a nižší hodnosti. Pokud nižší hodnost nepřijme vedení vyšší hodnosti, letadlo se zřítí. V Božích Očích jsou všechny pozice důležité. Síla mysli musí být také dokonalá. Jestliže síla mysli nebude dokonalá, síla srdce nebude schopna v mysli a prostřednictvím mysli fungovat.

Síla srdce může fungovat v mysli a skrze mysl, avšak síla mysli musí být vnímavá. Mysl získá příležitost přijímat sílu srdce ze srdce, ale mysl musí této příležitosti využít. Světlo nejprve přichází do srdce, a potom do mysli. Jakmile je mysl přesvědčena, přesvědčí vitálno a vitálno přesvědčí fyzické. Srdce vždy přijímá jednotu světla duše. Dokud to ale mysl nepřijme a nezdokonalí se tím, nebude schopna na zemi efektivně pracovat. Síla mysli se musí stát nástrojem síly srdce, aby projevila Vůli Nejvyššího.

Takže samotná síla srdce nestačí k založení Království Nebeského tady na zemi. Světový mír, světová harmonie, světová dokonalost se uskuteční až tehdy, když všechny části bytosti přijmou světlo duše, které protéká srdcem. Pokud ho nepřijmou, bez ohledu na to, kolik světla duše má, nedosáhne se dokonalosti, i když světlo samotné může zůstat. Já mám světlo. Pokud ho přijmete, vaše dokonalost se uskuteční a moje dokonalost se zvětší, protože jsem vás přijal jako součást svého vlastního života. Jste projevením toho, čím jsem. Vidíte-li to, co mám a co jsem, a přijmete-li to, potom se má úplná dokonalost uskuteční ve vás a prostřednictvím vás.

Manifestace musí proběhnout prostřednictvím síly mysli. Pokud mysl nepřijme světlo srdce, samotné srdce nemůže dosáhnout naplnění. Ve vědomí země je nejvyšší mysl. Pokud má někdo obrovské mentální schopnosti, všichni ho obdivují. Ale síla mysli a síla srdce se potřebují navzájem. Síla mysli potřebuje sílu srdce, aby poznala, co je konečná Pravda. Síla srdce potřebuje sílu mysli, aby projevila konečnou Pravdu.

Co převažuje v současném stavu lidské evoluce: síla mysli nebo síla srdce?

Sri Chinmoy: Nemůžeme kategoricky říct, která část bytí převládá, protože brzy ráno můžeme být ve vědomí těla a před spaním můžeme být v srdci. Jeden den stoupáme; druhý den klesáme. Jednoho dne jsme v srdci; následující den jsme v mysli. Nemáme žádné trvalé dosažení. Stejně tak může být země emocionálně vitální a o deset let později může vstoupit na úroveň srdce a stát se čistou. Pokud má nějaká země ráda válku, vystupuje do popředí její nebožské vitálno. Pokud země pláče po míru, žije v srdci. Právě teď neexistuje jediná země, která by byla převážně v srdci. Všem chybí upřímný pláč po míru. Ale stejně jako jednotlivec, může i každá země změnit své vědomí. Právě teď nemáme schopnost ani trvale ničit ani trvale budovat. Přijde ale čas, kdy dáme veškerou důležitost budování a ne ničení. Nyní nemůžeme říci, že nějaká země nebo jednotlivec žije v srdci nebo v mysli. Celkově je teď Amerika ve vitálnu. Tato země musí vědomě a oddaně aspirovat. Kdo je ale zodpovědný za tuto aspiraci? Ne země jako území, ale jednotliví obyvatelé této země. Země se vždy snaží aspirovat prostřednictvím svých obyvatel, ale jednotlivci se o aspiraci nestarají.

Část III: Milovat a sloužit

Milovat a sloužit

Miluj a služ; služ a miluj. Milujeme Boha. Sloužíme Bohu. Když milujeme Boha, vidíme. Když sloužíme Bohu, cítíme. Co vidíme? Vidíme Boží tvář. Co cítíme? Cítíme Boží Srdce. Boží Tvář nás inspiruje. Boží Srdce nás osvěcuje.

Inspirace má mnoho, mnoho přátel. Ze všech jejích přátel je aspirace zdaleka nejlepší. Osvícení má mnoho, mnoho přátel. Ze všech jeho přátel je dokonalost zdaleka nejlepší. Aspirace je vnitřní pláč našeho srdce. Osvícení je vnějším úsměvem našeho života. Vnitřní pláč stoupá vysoko, výše a nejvýše, a snaží se stát oddaně, oduševněle a bezpodmínečně jedním se stále se překonávající Skutečností. Vnější úsměv se rozšiřuje všude kolem a snaží se projevit Božskost, Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost.

Skutečným hledajícím je ten, kdo chce neustále růst, zářit a proudit v srdci Absolutního Nejvyššího. Miluje Boha a slouží Bohu ne proto, že je Bůh všemocný, ale proto, že Bůh je veškerým dobrem. Miluje Boha, protože ví, že bez Boha neexistuje. Slouží Bohu, protože cítí, že bez něho Bůh neexistuje.

V každém okamžiku musí skutečný hledající milovat Boha a sloužit Bohu čistým srdcem a jasnou myslí. Každý hledající musí mít srdce čistoty a jasnou mysl, aby urychlil svůj vnitřní pokrok a vnější úspěch.

Pravý hledající nabízí Bohu to, co má a čím je. To, co má, je nevědomost. To, čím je, je srdce vděčnosti. Když nabídne své srdce vděčnosti, stane se vyvoleným nástrojem Nejvyššího. Vyvolený nástroj občas potěší Boha svým vlastním způsobem; v ostatních chvílích těší Boha Božím vlastním Způsobem. Přijde čas, kdy se vyvolený nástroj přemění na bezpodmínečně odevzdaný nástroj. Boží bezpodmínečně odevzdaný nástroj těší Boha Božím vlastním Způsobem v každém okamžiku.

Existují dva světy: svět touhy a svět aspirace. Ve světě aspirace existují tři věci, které musíme objevit: božskou lásku, božskou oddanost a božskou odevzdanost. Dnešní lidská láska je zítřejším zklamáním a pozítřejším zničením. Božská láska je dnešním osvícením, zítřejší dokonalostí a pozítřejší úplnou a dokonalou spokojeností. Lidská oddanost není nic jiného než nevědomé, nerozpoznané připoutání. Božská oddanost je vědomé, spontánní a neustálé zasvěcení vlastní vyšší skutečnosti existence člověka. Lidská odevzdanost je odevzdaností otroka, vynucenou odevzdaností. Božská odevzdanost je zcela odlišná. V božském odevzdání konečné rozpoznává a přijímá nekonečné jako své zcela vlastní. Kapka vstupuje do oceánu a stává se oceánem samotným. V božském odevzdání vstupují neosvícené, temné a nečisté části do osvícené a ozařující části naší existence. Náš svět nevědomosti vstupuje do našeho světa moudrosti; malé „já“ se spojuje s nekonečným „Já“, což je univerzální a transcendentální Vědomí.

Než vstoupíme do světa aspirace, zůstáváme ve světě touhy. Když žijeme ve světě touhy, velkolepost má pro nás velkou důležitost. Dokonce i když vstoupíme do života aspirace poprvé, na začátku na nás občas působí poselství velkoleposti mocně. Ale skutečné poselství světa aspirace je dobro. Touha pláče po velkoleposti. Aspirace pláče po dobru.

Velkolepost má dvě úrovně bytí: vyšší a nižší. Ten, kdo je veliký, chce vědomě nebo nevědomě zůstat o kousek výše než zbytek světa. Ale ten, kdo je dobrý, chce zůstat vědomě, oduševněle a oddaně sjednocen se všemi lidskými bytostmi, aby v nich miloval Nejvyššího a sloužil Mu. V tomto pocitu jednoty svítá dokonalost a v dokonalosti se šíří Spokojenost Věčnosti.

Julius Caesar prohlásil: „Veni, vidi, vici. — Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ To je výška světa velkoleposti. Ale výška světa dobra je zcela odlišná. Vychází z nejvnitřnějších zákoutí srdce jednoty hledajícího a prohlašuje: „Přišel jsem do světa, miloval jsem svět, stal jsem se se světem jedním.“

Toto vyjadřuje skutečné přijetí života, ne odmítnutí života. Pravá duchovnost je přijetí pozemského života. Skutečným hledajícím je ten, který přijímá život, přetváří život a zdokonaluje život tak, aby se pozemský život mohl stát vědomým nástrojem Boha. Pozemský život je neustálá žízeň, neustálý hlad. Tento hlad je věčným hladem duše, aby se stala neoddělitelně jednou s tím Nejvyšším a poté projevila to Nejvyšší na zemi. Pravá duchovnost obhajuje přijetí Boha i přijetí života. V pravé duchovnosti se hledající nejprve snaží realizovat Boha, a potom Ho projevit ve svém vlastním životě.

Když je hledající na pokraji realizace, vidí dobro uvnitř i vně. Silou své dobroty cítí skutečnou a trvalou spokojenost. Ale realizaci Boha nelze dosáhnout přes noc. Není to jako si udělat instantní čaj nebo kávu. Pravá duchovnost je pomalý a stálý proces. Pomalu a vytrvale vítězí ve vnitřním závodě. Hledající činí vnitřní a vnější pokrok postupně. Ve skutečné duchovnosti tento pokrok nabízí v každém okamžiku hledajícímu pocit uspokojení a samotná spokojenost ho může učinit nesmrtelným. Na počátku svého duchovního života hledá hledající úspěch. Tento úspěch ho inspiruje; proto se s ním přátelí. Stejný hledající, když je pokročilý, cítí pouze nutnost pokroku, protože úspěch je krátkodobý zážitek, zatímco pokrok ho neustále nese do věčného a stále se překonávajícího Za.

[Poznámka: Sri Chinmoy dal přednášku „Milovat a sloužit“ na univerzitě Victoria, Britská Kolumbie, 15. října 1975.]

Milovat a sloužit: otázky a odpovědi

Následující otázky byly položeny 27. května 1975 v Centru New Jersey, po přednášce na univerzitě Victoria

Proč je Bůh tak tajemný?

Sri Chinmoy: Bůh není tak tajemný. Pravdou ale je, že jej právě teď nevidíme; jsme slepí. I když slunce jasně svítí, i když jsme v jasně osvětleném pokoji, jestliže nám chybí zrak, světlo nevidíme. Na druhou stranu, když máme zrak v pořádku, vidíme všechno.

Přítomnost Boha nevnímáme jen proto, že naše srdce jednoty — naše srdce, které je zcela neoddělitelně spojené s Bohem — nebylo schopno přesvědčit naši mysl, že Bůh je náš a že je pro nás. V okamžiku, kdy naše srdce přesvědčí naši mysl, že je Bůh pro nás, tehdy Bůh nezůstane tajemný. Je to mysl, která nás nutí cítit, že je Bůh tajemný, neviditelný a mimo náš dosah. Jen proto, že používáme mysl k tomu, abychom viděli Boha, abychom pochopili Boha, abychom poznali Boha, Bůh a realizace Boha nám zůstávají vzdálení. Používáme-li srdce, srdce, které se ztotožňuje a stává se neoddělitelně jedním s věčnou Pravdou, Světlem a Blažeností, zjistíme, že nejen patříme Bohu, ale také jsme pro Boha. Jakmile budeme schopni zůstat uvnitř aspirujícího srdce a staneme se s Ním neoddělitelně jedním, Bůh nezůstane neviditelný, tajemný ani nedosažitelný. Tehdy nezůstane nedosažitelný. Je veškerou Skutečností — přímo před naším nosem. Zjistíme, že to, čím věčně jsme, není nic jiného než samotný Bůh v procesu dokonalého sebeobjevování a sebeprojevování zde na zemi.

V celé iluzi, v osvícení, připoutanosti a nepřipoutanosti, proč vždycky říkáme, že Bůh je dobrý?

Sri Chinmoy: Je to proto, že se vyvíjíme. V procesu evoluce se to, co je dobré z pohledu dítěte, nemusí zdát dobré, když dítě dospěje. Jednotlivec si musí vzpomenout, že když někdy cítil, že něco nutně potřeboval, Bůh mu to dal. Tehdy to bylo dobré podle jeho standardu nebo podle úrovně jeho vývoje. Nakonec však zjistil, že už mu ta samá věc nedává dostatečné uspokojení, že potřebuje něco, co trvá déle, něco více osvěcujícího a více naplňujícího.

Když žijeme ve světě touhy, Bůh nám splní jednu nebo dvě naše touhy. Tehdy řekneme, že k nám byl Bůh dobrý, protože vyplnil naše přání. Nakonec si ale uvědomíme, že uspokojením svých tužeb nedosáhneme ničeho významného. Co bylo včera dobré podle naší schopnosti přijímat a podle našeho včerejšího světla, nemusí být dobré dnes. Včera byl Bůh dobrý, protože splnil naše přání. Dnes není Bůh dobrý proto, že naplnil naše touhy, ale proto, že nám dal vnitřní pláč, aby naplnil naši aspiraci.

Nakonec ucítí, že je Bůh dobrý, protože si v něm a jeho prostřednictvím Samotný Bůh hraje; Samotný Bůh v něm a jeho prostřednictvím zažívá zkušenosti. Předtím si to neuvědomoval. Předtím cítil, že sám něco udělal a Bůh mu za to dal výsledek. Když však udělal vnitřní pokrok, zjistil, že on sám neudělal nic; byl to Samotný Bůh, který jednal uvnitř a skrze něj. Bůh byl ten, kdo konal, Bůh byl činem a Bůh byl výsledkem. Samotný hledající se stal jen nástrojem.

Ve světě je mnoho nemocí a smutku. Jaký je nejlepší způsob duchovního léčení?

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak najít duchovní vyléčení, je každý den na letmou vteřinu nabídnout vděčnost Nejvyššímu Léčiteli. Nabídneme-li Mu svou vděčnost za to, co teď máme nebo čím jsme, naše aspirující a zasvěcené srdce se rozšíří. A to je známkou, že se zvětšuje naše vnímavost. Když se vnímavost zvětšuje, Boží Světlo, které vše léčí, do nás může vstoupit v nezměrné míře. Je to v srdci vděčnosti, kde může Boží Světlo trvale přebývat.

Všude kolem jsou nemoci. Jak je můžeme vyléčit? Vyléčit je můžeme pouze pomocí svého vděčného srdce. Musíme Absolutnímu Nejvyššímu nabízet vděčnost za to, že nám dal upřímný vnitřní pláč po vyléčení utrpení lidstva. Mnoho lidí nezajímá, jak vyléčit nemoci uvnitř sebe nebo ve světě. Na zemi jsou miliony a miliardy lidí, ale kolik z nich skutečně volá po vyléčení utrpení a bolestí lidstva? Velice málo. Ale právě proto, že jsme hledající, pláčeme a snažíme se vyléčit odvěké choroby a utrpení lidstva. Kdo nám dal tuto aspiraci, tento vnitřní pláč? Bůh sám. A tak je naší svatou povinností nabídnout Mu svou vděčnost. Kolem nás je mnoho lidí — naši přátelé, příbuzní, sousedi, známí — kteří se nemodlí k Bohu ani nemeditují na Boha. My to ale děláme. Kdo nám dal tuto schopnost? Bůh sám. Pokud v každém okamžiku dokážeme Bohu nabízet vděčnost, vnímavost našeho srdce se bude zvětšovat. A uvnitř naší vnímavosti je veškerá síla, veškeré světlo a schopnost utrpení lidstva vyléčit.

Jak může člověk sám v sobě vynést do popředí vděčnost?

Sri Chinmoy: Je to skrze neustálý vnitřní pláč. Navenek pláčeme, když zoufale potřebujeme jméno, slávu, vnější dovednosti, blahobyt a podobně. Avšak pláčeme-li uvnitř, musíme cítit, že pláčeme jen proto, abychom potěšili a naplnili Boha Jeho vlastním Způsobem. Vnější pláč je pro naše vlastní naplnění naším vlastním způsobem. Vnitřní pláč je pro naplnění Boha Božím vlastním Způsobem. Cítíme-li neustálý vnitřní pláč, znamená to, že se snažíme potěšit Boha, uspokojit Boha a naplnit Boha Božím vlastním Způsobem. Dokážeme-li plakat uvnitř, v tichosti, naše vděčnost se zvětšuje, neboť uvnitř vnitřního pláče je příbytek vděčnosti a uvnitř příbytku vděčnosti je Bůh.

Pokud medituji na pocit „Já jsem“, přinese mi to realizaci?

Sri Chinmoy: Určitě může. Když ale říkáte: „Já jsem,“ musíte vědět, jestli meditujete na univerzální „Já“ nebo na osobní „já“, které představuje omezenou lidskou bytost. Pokud meditujete na obyčejného jednotlivce, nikdy vás to nepřivede k realizaci Boha. Ale pokud meditujete nebo se koncentrujete na univerzální „Já“, které zastupujete a kterým uvnitř jste, potom vám to pro vaši realizaci Boha určitě pomůže.

Musíte si být vědom toho, co děláte, když říkáte „Já jsem.“ Když Kristus řekl: „Já a můj Otec jsme jedním,“ tehdy to byla jeho univerzální jednota, jeho transcendentální jednota s Věčným Otcem, kterou vyjadřoval. Obyčejné lidské bytosti to nebudou moci cítit. Obyčejný člověk dobře ví, kolik nevědomosti ztělesňuje a kolik jí má. V tuto chvíli může říkat: „Bůh a já jsme jedním.“ V následujícím okamžiku, když jeho touhy nebudou naplněny, okamžitě řekne: „Jak můžeme být jedním, jestliže mě Bůh neuspokojuje? Jaké přátelství si se mnou vytvořil nebo jaké přátelství jsem si já vytvořil s Ním?“ Tehdy takzvaná jednota zmizí.

Jakou úroveň komunikace považujete za nejprospěšnější s přihlédnutím k současné situaci ve světě?

Sri Chinmoy: Moje práce v rámci Organizace spojených národů poskytuje ty nejplodnější možnosti pro celosvětovou komunikaci. Vzývám duši Organizace spojených národů, a když ji přímo před sebou jasně vidím, komunikuji s ní. Nyní má každý pracovník, bez ohledu na to, v jaké funkci Organizaci spojených národů slouží, vnitřní spojení s duší Organizace spojených národů. Takže poté, co vzývám přítomnost duše Organizace spojených národů, snažím se vynést do popředí aspiraci hledajících, kteří jsou kolem mě. Potom moje role skončí. Duše Organizace spojených národů podporuje hledající nezměrným Mírem, Světlem a Blažeností, a každý z nich je dostane samozřejmě podle svých schopností. Když medituji na hledající v Organizaci spojených národů, ale i jinde, snažím se vynést do popředí jejich dychtivost přijímat. Potom přivedu do popředí jejich duši, která má schopnost dávat. Duše má a hledající potřebuje. Když mohu dávajícího a přijímajícího přivést k sobě, cítím, že jsem udělal svou práci.

Proč je na celém světě jen trocha duchovních hledajících? A proč dokonce i z toho mála jen pár spatří Boha?

Sri Chinmoy: Každý dříve nebo později spatří Boha. To musí každý. Bůh nebude nikdy spokojený, dokud a pokud Ho všichni nerealizují. Taková je Jeho Vůle. Je to ale dlouhý a svízelný proces. Někdo se stane dokonalým dnes, někdo jiný se stane dokonalým zítra a někdo třetí se stane dokonalým pozítří. Každý musí vědomě hrát kosmickou Hru Boha a v této kosmické Hře se všichni musí stát dokonalými. Dokud a pokud nebudou všichni dokonalí, Božská Hra neskončí. Nemůžeme říci, že Hru nedokážeme dokončit jen proto, že je to obtížné.

Žák mateřské školy bude samozřejmě považovat za nemožné získat okamžitě univerzitní diplom. Může mu to trvat dvacet, dvacet dva, dvacet čtyři let, ale jednoho dne ho získá také. Tady jsme všichni hledající. Dokonce i ti, kteří si užívají v potěšeních nevědomosti, jsou hledajícími svým vlastním způsobem, pokud mají upřímnou víru v Boha. Nejen ti, kteří se modlí k Bohu a meditují na Boha, ale i ti, kteří mají víru v Boha, jsou hledajícími. Pokud někdo věří, že pro něho Bůh může něco udělat, ačkoli to možná teď nedělá, je to nevědomý hledající. Skutečnost, že má někdo víru v Boha, je znamením, že tato osoba přijala Boha. V průběhu času se tito aspirující stanou stejnými, jako jsme my. Budou cítit, že pouhá víra nestačí, že se musí vědomě snažit projevit svou víru, která je právě nyní vizí, a přeměnit ji na skutečnost. Když získají takový vnitřní pocit, tehdy se stanou vědomými hledajícími.

Když se staneme vědomými hledajícími, oddanými hledajícími, bezpodmínečnými hledajícími, zrychlujeme svůj duchovní pokrok. Realizace Boha potom nezůstane daleko. Musíme ale začít. Dokud jsme s něčím vědomě nezačali, zdá se to být obtížné. Jakmile však něco vědomě začneme, musíme vědět, že tato věc nezůstane obtížnou navždy. Jestliže dnes začneme něco nevědomě, zítra ani nebudeme vědět, že jsme vlastně začali, a po chvíli na to můžeme úplně zapomenout. Pokud se ale dnes modlíme k Bohu oduševněle a vědomě, a zítra to budeme dělat také vědomě a oduševněle, a pokud budeme takto pokračovat i nadále, potom nezůstane nic obtížné.

Jak se dozvíme, co po nás Bůh chce, abychom projevili, a jak tyto kvality nebo věci můžeme získat?

Sri Chinmoy: Nemusíme to vědět. Jenom se musíme každý den modlit k Bohu: „Ó Milovaný Nejvyšší, projev sám sebe ve mně a skrze mne. Nevím a nepotřebuji vědět, co ode mě chceš. Moje vroucí přání, moje vroucí aspirace je pouze ta, že projevíš sám sebe ve mně a skrze mne, že mě učiníš bezpodmínečně odevzdaným milovníkem Boha a Tvým nástrojem.“

Nemusíme nic vědět. Musíme jen upřímně plakat po Bohu, aby se projevil v nás a skrze nás. Pokud se staneme bezpodmínečným nástrojem, co Bůh udělá? Naplní Sám sebe v nás a prostřednictvím nás Jeho vlastním Způsobem. Nevyjadřujme tedy své přání projevit Boha slovy: „Bože, řekni mi, co chceš, abych udělal. Potom Tě budu schopen potěšit,“ ale slovy: „Bože, dělej, co chceš dělat ve mně a skrze mne.“

Je pravda, že pokud máte Mír nebo Světlo, můžete projevit Boha. Ale místo toho, abyste se modlili za tyto božské kvality, je lepší se modlit k Bohu, aby vám dal to, co cítí, že potřebujete nejvíce pro váš vnitřní vývoj a pro Jeho naplnění. Je dobré cítit: „Bože, jestli nechceš, abych byl tvým dokonalým nástrojem, nevadí. Může jím být někdo jiný, pokud je to Tvoje Vůle. Pokud chceš udělat i mého nejhoršího nepřítele svým nejlepším nástrojem, udělej to. Chci jen, abys byl naplněn svým vlastním Způsobem.“ Pokud můžete upřímně nabídnout Bohu takový druh modlitby, vaše problémy budou vyřešeny.

Někteří lidé se během meditace nebo modlitby koncentrují na určité předměty na oltáři, například na fotografie nebo jiné věci. Je moudré uctívat tyto předměty, nebo je moudřejší meditovat na něco, co nemá tvar, co nemohou vidět?

Sri Chinmoy: Když tito hledající na něco meditují, neuctívají tu danou věc jako Boha. Pouze z té věci získávají inspiraci. Dívám se na svíčku a vidím plamen, ale nepovažuji plamen za Boha. Považuji plamen za zdroj inspirace. Tento plamen mne inspiruje a zvyšuje mou aspiraci ponořit se hluboko dovnitř. Když se budu moci ponořit hluboko dovnitř, tak jednoho dne realizuji Boha a spatřím Ho tváří v tvář. A tak když mi něco pomáhá ponořit se hlouběji dovnitř, tak tuto pomoc přijmu.

Tyto věci už nebudou zapotřebí, až realizujeme Boha?

Sri Chinmoy: Všechny odpadnou. Nezůstane již žádná vnější podoba. Staneme se jedním s Beztvarým. Na začátku je ale nezbytné přibližovat se k Bohu prostřednictvím podoby. Dítě čte zpočátku nahlas. Když nečte nahlas, má pocit, že nečte vůbec. Musí přesvědčit své rodiče, musí přesvědčit samo sebe, že čte slova. Jakmile však dítě vyroste, čte potichu. Tehdy dítě samo i jeho rodiče ví, že opravdu číst umí, a tak vnější forma může odpadnout. Během přípravného stádia hledajícího ale mají tyto vnější formy nesmírný význam. Později odejdou, protože už nebudou potřebné.

Při meditaci si mohu před sebe dát květinu. Květina není Bůh, ačkoliv uvnitř květiny Bůh je. Květina mi ale dá inspiraci. Nabízí mi čistotu. Mohu si zapálit tyčinku. Samotná tyčinka pro mě není Bůh, ale dává mi pocit čistoty a pomáhá mi v mém duchovním pokroku. Použiji cokoliv, co mě inspiruje, abych zvětšil svou aspiraci a inspiraci, ať už je to něčí obrázek, svíčka nebo květina. Protože když se má inspirace a aspirace zvětší, cítím, že jsem udělal jeden krok vstříc k realizaci Boha; cítím, že se přibližuji k cíli. Samotná svíčka ani fotografie však nejsou objekty mého uctívání.

Část IV: Otázky a odpovědi o štěstí

Následující otázky o štěstí byly položeny v Centru New Jersey 17. února 1976.

Je lepší být upřímně smutný nebo falešně šťastný?

Sri Chinmoy: Především je vždy lepší být upřímně šťastný. Proč bychom měli dát šanci tomu, že budeme nešťastní? Buďme upřímně šťastní. To je cíl. Proč bychom se měli stát dokonce jen falešně šťastnými? Počkejme na štěstí, plačme po něm. Jestliže budeme mít žízeň a nedostaneme čistou, čirou vodu k pití, potom špinavou vodu pít nebudeme; počkáme na čistou vodu. Budeme hledat tady a tam, dokud nedostaneme čistou, čirou vodu.

Jestliže jste upřímně nešťastní, použijte protilék. Plačte uvnitř víc. Buďte duchovnější. Zvětšete svůj vnitřní pláč. Potom bude vaše neštěstí osvíceno. Váš vnitřní pláč způsobí, že vaše neštěstí odejde. Nedržte se ale falešného štěstí. Bude odhaleno stejně jako nepravá mince. Dokonce vy sami ho přistihnete. Na druhou stranu, pokud jste opravdu šťastní a budete předvádět své štěstí ostatním, budou jen žárlit. Pokud máte dostatek štěstí, abyste dnes realizovali Boha, ostatní na vás budou stále žárlit, přestože budou vědět, že z vaší realizace budou mít velký užitek. Ostatním na vašem štěstí nezáleží.

Nejlepší pro vás je, abyste byli vždy šťastní, ale abyste své štěstí nepředváděli. Pokud nemůžete mít skutečnou vnitřní spokojenost, namísto ukazování falešné spokojenosti se pokuste použít lék, kterým je váš vnitřní pláč. To je to nejlepší. Místo toho, abyste se stali neupřímnými, je nejlepší si vzít okamžitě lék.

Kde přebývá opravdové štěstí?

Sri Chinmoy: Pravé štěstí spočívá v sebedávání Nejvyššímu uvnitř vás — jen tam, nikde jinde. Neustálé sebedávání Nejvyššímu ve vás vám dá štěstí.

Co je štěstí duše?

Sri Chinmoy: Stálá jednota s Absolutním Nejvyšším. Duše si vytvořila stálou, neoddělitelnou jednotu s Nejvyšším a v Nejvyšším. To je štěstí duše.

Jaký je rozdíl mezi štěstím, radostí a blažeností?

Sri Chinmoy: Když máte radost, tato radost je v centrální bytosti, v samotném srdci. Když jste opravdu naplnění radostí, tato radost obvykle přebývá uvnitř srdce. Vnitřní radost znamená být ve skutečném vnitřním bezpečí. Ale pokud jste šťastní, může to být na mnohem nižší úrovni vědomí — na fyzické, vitální nebo na mentální úrovni. Štěstí je jako pták, který může jen roztáhnout svá křídla. Radost je pták, který může létat ze srdce. Radost je nadřazená štěstí. Blaženost je mnohem vyšší, mnohem lepší než radost. Je nekonečně nadřazená radosti i štěstí. Nedají se srovnávat. Pokud zažijete Blaženost, stanete se nesmrtelnými. Je to něco z mnohem vyšší úrovně vědomí.

Jak můžeme cítit štěstí, když tě netěšíme?

Sri Chinmoy: Nedělejte to, že mě nebudete těšit. Odpověď je ve tvé otázce. Víš, že pokud mě nebudeš těšit, nebudeš šťastný. Takže nejlepší je to nedělat. Když mě netěšíš, to skutečné v tobě bude vždycky trpět; pouze to falešné bude moci být šťastné.

Jak si můžeme uvědomit, že jen Boží Vůle nám může dát štěstí?

Sri Chinmoy: Jen se podívejte, co se stane, když naplníte svou vlastní vůli. Budete zklamaní. Když naplníte Boží Vůli, získáte jen radost. Všichni jste to už několikrát zažili, takže máte dostatečný důkaz. Získali jste skutečné uspokojení, když jste naplnili své vlastní touhy nebo jste něčeho dosáhli svým vlastním způsobem? Okamžitá odpověď bude „ne“. Avšak Boží Způsob vám nepochybně uspokojení dá.

Když se cítíme nešťastní, je to proto, že nenasloucháme našemu vnitřnímu Pilotovi, nebo proto, že v nás chce mít Nejvyšší tuto zkušenost?

Sri Chinmoy: Nejvyšší nemá zbytečné zkušenosti. Je to jen proto, že jste spadli ze své nejvyšší výšky. Někdy může Nejvyšší ve vás chtít zažít nešťastnou zkušenost, ale to je jen ve vzácných případech. Pokud jste každý den smutní, není to proto, že by chtěl mít Nejvyšší takovou zkušenost. Ve svém vnitřním životě jste dosáhli určité výšky; potom jste spadli. Každý den, každou hodinu padáte ze své vlastní výšky skutečnosti. Není to tak, že Bůh nemá nic jiného na práci, než ve vás a prostřednictvím vás zažívat zármutek. Vaše vědomí kleslo; proto jste nešťastní. Jen ve vzácných případech ve vás a skrze vás Bůh záměrně zažívá zármutek.

Jak můžeme zůstat šťastní, když se setkáváme s překážkami?

Sri Chinmoy: Dělejte pokrok. Vzdáte snad závod jen proto, že narazíte na překážky? Mezi vámi a cílem může být několik překážek, ale vy je musíte překonat. Jestliže řeknete: „Nechci překonávat překážky, ale chci dosáhnout cíle,“ jak můžete očekávat, že se vám to podaří? Pokud jste teprve na začátku, musíte být připraveni na to, že možná narazíte na obtíže. Když budete muset překonat obtížnou překážku, uvidíte, zda chcete cíle doopravdy dosáhnout, nebo ne.

Ve skutečnosti to není zkouška; pokud ale nepřekonáte nějaké překážky, nebudete si cenit cíle. Přijde-li před vás v této chvíli Bůh, nebudete schopni Ho ocenit; nikdo Ho neocení. Abyste Jej ocenili, musíte na tom pracovat, musíte se pro to namáhat, musíte o Něho usilovat. Bůh může přijít a dát vám realizaci okamžitě, ale vy nebudete vědět, jak si toho správně cenit. Jeden velký duchovní Mistr měl synovce, který mu každý den sloužil. Když tomuto synovci dal jen malinký kousek své vlastní realizace, synovec okamžitě řekl: „Ty i já jsme teď dosáhli stejné duchovní úrovně.“ Cítil, že už nemusí svému Mistrovi sloužit. Ve vašem případě také — nejste-li připraveni, nebudete si Boha cenit. Cíl je Bůh. Musíte se zcela vnitřně připravit. To, čemu já říkám příprava ve skutečném duchovním smyslu, nazve vaše běžná mysl překážkou.

Je možné zažít štěstí na duchovní úrovni, když jsi nešťastný na fyzické úrovni?

Sri Chinmoy: Na fyzické úrovni ano; na mentální úrovni ne. Předpokládejme, že máte velmi silnou bolest hlavy nebo jste nachlazení. Pokud máte dobrou meditaci, budete mít opravdu skutečné vnitřní štěstí, zatímco na vnější úrovni budete mít stále bolest hlavy. Pokud je vaše štěstí velmi silné a mocné, může buď odebrat fyzickou nemoc nebo odstranit smutek, který vám zapříčiňuje onemocnění na vnější úrovni. Fyzická nemoc může být také transformována na štěstí, jestliže jste šťastní ve svém vnitřním světě. Pokud jste velmi silní, budete schopni přeměnit fyzické trápení.

Může má vnitřní radost pomoci ostatním členům rodiny, například mému manželovi?

Sri Chinmoy: Je to docela možné. Všechno je božsky nebo nebožsky nakažlivé. Nejen že nás zasáhne smutek nebo deprese druhých, ale jejich štěstí do nás může také snadno vstoupit. Není to jen možné; je to nevyhnutelné. Pokud budete pobývat se špatným člověkem, jeho špatné vlastnosti jsou nakažlivé. Pokud zůstanete s dobrým člověkem, jeho dobrota je také nakažlivá. Proč se ptáci shromažďují v hejnech? Protože si vědomě navzájem pomáhají. Váš manžel nenásleduje duchovní život, ale vaše samotná přítomnost mu dává trochu radosti. Pokud jste šťastná, nakonec se může i on stát šťastným. Pokud se ale bude sám pokoušet a plakat, získá štěstí dříve.

Někdy sem někteří z vás přicházejí velmi nešťastní. Ale poté, co se setkají se svými duchovními bratry a sestrami a meditují se mnou ve svém duchovním domově, začnou být šťastní. Snažíme se vytvořit duchovní atmosféru a z této atmosféry získat štěstí. Vy jste zpočátku šťastní nebyli, ale někteří jedinci byli. Stýkáním se s nimi jste zachytili jejich štěstí jako nakažlivé onemocnění.

Je efektivnější se modlit pro mír mysli nebo pro veselost, když jsme nešťastní?

Sri Chinmoy: Pokud jste nešťastní, modlete se k Nejvyššímu pro štěstí. Pokud jste neklidní, potom se modlete za mír v mysli. Pokud máte bolesti v noze, nemodlíte se k Bohu, aby vyléčil vaši hlavu. Vaše hlava je v pořádku, takže se modlíte k Bohu, aby vám vyléčil nohu. Podobně je v tomto případě vaší nemocí smutek. To, co potřebujete k vyléčení, je radost. Uvnitř míru mysli také existuje štěstí, pravda; ale mír mysli patří do jiné kategorie. Když je celá vaše bytost neklidná, když nemůžete meditovat ani na krátkou chvíli, když jste plní starostí, úzkostí a negativních vlastností, potom to, co potřebujete, je mír mysli. Pokud máte skutečný mír mysli, potom budete přirozeně i šťastní.

Musíte vědět, kde jste nejvíce postiženi a postarat se o toto místo jako první. Později můžete prozkoumat celou bytost. Pokud vás bolí prst, starejte se o prst. Později můžete cvičit, abyste zlepšili stav celého těla. Je-li celé tělo v dokonalém stavu, prst nebolí. Ale když trpíte na určitém místě, pokuste se léčit právě to místo.

Když se ráno probudím, často se necítím šťastný.

Sri Chinmoy: Chvíli poté, co se probudíte, po dobu čtyř až pěti minut, nevstávejte; jen meditujte v posteli. Před tím, než opustíte postel, je vždy vhodné myslet několik minut na Nejvyššího. Potom vstaňte a udělejte si řádnou meditaci. Ale musíte si být jisti, že za tři nebo čtyři minuty vstanete. Jinak se vrátíte do spánku a řeknete, že jste meditovali dvě hodiny.

Pomůže vnější štěstí našemu duchovnímu pokroku?

Sri Chinmoy: Jste-li šťastní, nesmírně vám to pomůže. Jste-li nešťastní, neuděláte vůbec žádný pokrok, naopak, budete pochodovat zpět. Skutečné vnější štěstí není sebeklam. Nepřichází z plýtvání časem a oddávání se životu potěšení. Skutečné vnější štěstí je něco naprosto odlišného. Přichází z vnitřní radosti a vnitřní spokojenosti.

Někdy, když jsem šťastný, chci své štěstí sdílet s ostatními a pomoci jim být také šťastnými. Je to možné?

Sri Chinmoy: Rozhodně. Pokud jste šťastní, podělte se o to se svými blízkými a drahými. Nejdříve se však podívejte, jestli jsou vnímaví, jestli od vás chtějí něco přijmout. Ze žárlivosti nebo ze zlomyslnosti možná vaši spokojenost přijmout nechtějí. Potom je to zcela zbytečné. A jestliže uvidíte někoho, kdo je vůči vám skutečně nepřátelský nebo s nímž nemáte žádnou vnitřní spřízněnost, je zbytečné se s touto osobou pokoušet sdílet štěstí. Sdílejte, ale pouze pokud jsou ostatní vnímaví. Pokud ne, potom jen ztrácíte své vnitřní bohatství. Oni žádný užitek nezískají a vy odhodíte některé své vlastní štěstí. Když je štěstí přijato, světlo a poznání se zvětší. Když přijato není, nedosáhne se ničeho.

Část V: Obecné otázky a odpovědi

Guru, někdy, když tě dlouho nevidím a sednu si, abych meditoval na tvou fotografii, cítím, že je uvnitř mne blok, který mi brání cítit tvoji přicházející lásku a zájem. Mám pocit, že se mnou nejsi spokojen a že k tomu máš důvod.

Sri Chinmoy: Dokonalost je velmi dobrá a je to něco, čeho si velmi vážím. Co se ale stává je to, že přikládáš větší váhu dokonalosti, která je za tvými momentálními schopnostmi. Vidíš, že máš možná trochu nečistoty, trochu žárlivosti a to tě odradí. Musíš ale vědět, že celková dokonalost je teď za tvojí kapacitou. Je to takhle. Dítě se může naučit písmena A, B a C za jeden den. Ale je za jeho schopností naučit se za den všechno od A až do Z. Když to zkusí, může zvládnout naučit se A, B a C, ale učit se celý zbytek abecedy nebude mít smysl. Ve tvém případě se stane, že začneš tlačit na to, co považuješ za dokonalost, ale tato dokonalost je o dvacet kroků před tebou. Už jsi překonal velkou vzdálenost a před sebou vidíš svůj cíl. Takže si myslíš, že bys měl být schopen se k němu okamžitě dostat, ačkoli můžeš být unaven a tvá kapacita je omezená. Ale jako běžec blížící se k cíli máš limit, jak rychle můžeš běžet. Stejně jako běžec si musíš dát pozor, abys neupadl těsně před tím, než dosáhneš cílové čáry.

Blok, který vidíš, nepochází ani ode mě ani od tebe. Je to nepřátelský útok, který tě chce odvést z mého života a oddělit tě od mé lásky a mého světla. Tyto síly tě chtějí učinit nešťastným. Nastavil jsi standard a říkáš, že pokud se něco udělá tímto způsobem, je to dokonalost. Ale není dobré dovolit tvé mysli, aby kalkulovala s tvým pokrokem nebo formovala tvůj cíl. Tvá mysl říká, že pokud máš tento zážitek, budeš ho nazývat světlem; pokud máš jiný zážitek, nazveš ho mírem nebo silou. Ale samotné světlo je silou. Mír je silou. Pokud bys měl skutečný mír, mohla by těsně vedle tebe vybuchnout atomová bomba a nebudeš ji slyšet. Takový druh míru je zajisté silou. V každé věci se nachází všechno. Takže se nesnaž dát vše na přesné místo nebo všechno nazývat určitým jménem. Nesnaž se dát realitě přesný tvar či formu. Nečekej, až bude mysl přesvědčena; nečekej na mysl, aby změřila tvůj pokrok nebo tvůj cíl. Nejvyšší ti ukáže skutečnost podle své Vůle.

Existují různé způsoby, jak dát ve hře gól. Ve fotbale můžete použít svou levou nohu, pravou nohu nebo hlavu. Měl bys nechat rozhodnout Boha, jestli máš použít pravou nohu, levou nohu nebo hlavu. Než zacílíš, vzývej Přítomnost Oka Nejvyššího. Potom se mentální představa pro dokonalost nedostaví. Mysl již nebude říkat: „Dosáhneš dokonalosti, jen když uděláš toto nebo zažiješ toto.“

Musíš nechat Boží Milost, aby tě dovedla k cíli. Dej všechnu důležitost Soucitu a Milosti Nejvyššího. Pokud se nesnažíš vytvořit si svůj cíl nebo měřit vzdálenost před sebou, a necháš-li Nejvyššího konat v tobě a prostřednictvím tebe, potom se tvůj cíl a tvá duše společně setkají. Nejvyšší Milost bude moci pracovat uvnitř tebe a všeho pro tebe dosáhne.

Ačkoli jsem si jistý, že toto je moje cesta a v srdci cítím intenzivní radost ze své oddanosti k tobě, občas cítím silnou touhu po klidném, klášterním životě. Odkud pochází tato touha, a pokud má negativní původ, jak to nejlépe překonám?

Sri Chinmoy: V tvém případě tato touha po klášterním životě pochází z žárlivého, podvodného vitálna — nikoliv ze zklamaného vitálna, ale z podvodného vitálna. Právě teď tvé srdce získává nekonečnou radost z tvé oddané nesobecké služby v Centru, protože pracuješ velmi, velmi těžce, abys mě potěšil. Vzhledem k tomu, že tvé srdce získává takovou radost, tvé vitálno žárlí a snaží se tě přesvědčit, že někde jinde je jiná, mnohem větší radost. Říká ti, že musíš jít do jeskyně v Himálajích, abys meditoval a realizoval Boha. To je velmi stará cesta. Dříve to byla tvoje cesta, ale dnes to tvá cesta není. Není nutná; dnes není správná.

Pokud je strohost a odříkání cesta k realizaci, potom by sis měl uříznout své ruce, potom nos, uši a nohy. Měl by sis uříznout jednu končetinu po druhé, abys realizoval Boha. My bychom potom řekli: „On skutečně dosáhl sebezapření.“ Stejné je to se starým způsobem klášterního života. Pokud půjdeš a sedneš si v jeskyni v Himálajích, nemysli si, že na tebe bude realizace čekat jako zralé ovoce, které si můžeš vzít a jíst. Ne. To dnes není možné.

Možná v případě, kdy někdo žije velmi materialistickým způsobem života — jako ti, kteří říkají: „ Jez, pij a užívej si,“ — avšak přeje si změnu, potom by pro něj bylo dobré věnovat se na velmi krátkou dobu klášternímu životu. Ale to je vše. Musí dosáhnout rovnováhy. Nemusí vystavět Taj Mahal, aby každý den meditoval v paláci, není ale nutné odejít do jeskyně. V dnešní době by měl žít v malém bytě nebo domě — velmi prostém, ale ne strohém.

Takže to, co zažíváš, je jen tvé vitálno, které se tě snaží odvést z tvé zvolené cesty, protože žárlí na pokrok tvého srdce. Vidíme to všude. Otec žárlí na pokrok syna. Nejprve otec syna učí. Ale po několika letech syn začne chodit na univerzitu a získá titul. Potom může vyučovat dokonce i svého otce. Takže musíš změnit svého učitele. Až dosud jsi byl velmi oddaný student své mysli a vitálna, ale oni teď žárlí na radost tvého srdce. Musíš jim říci, aby se sjednotily se srdcem, jinak že je nebudeš potřebovat. Vše musíš používat božským způsobem. Místo toho, abys použil své nohy, aby někoho nakoply, běž pět kilometrů, abys někomu posloužil. Místo toho, abys dal někomu pohlavek, pohlaď ho a tak dále. Přinuť ostatní části své bytosti, aby se sjednotily se srdcem a vstoupily do své nezměrné radosti tím, že přijmou naši cestu.

Pokud chceme dosáhnout Nirvány — tedy úplného vymazání existence duše — místo toho, abychom usilovali o projevení Božského na zemi, je to také vliv podvodného vitálna?

Sri Chinmoy: Existují různé přístupy. Někteří lidé dělají pokrok krok za krokem. V každé fázi se pokoušejí ztělesnit nebo projevit na vnější hmotné úrovni vše, co vnitřně získali nebo čeho dosáhli. Následují předepsaný kurs krok za krokem. Jiní chtějí dosáhnout Cíle bez jakékoli námahy. Nelíbí se jim zejména aspekt služby na zemi pro lidstvo. Nemají rádi cestu; touží jen po Cíli.

Ve tvém případě jsi několik let sledoval naši cestu a pozvolna postupoval. Když následuješ naši cestu a učiníš nějaký pokrok, nepřátelské síly — dokonce i božstva — přivedou cíl přímo před tvé oči. Řekněme, že je to jakýsi druh pokušení. Je to jako rodič, který přinese hračku a zavěsí ji ke stropu přímo před tvář dítěte. Když ji dítě chce chytnout, rodič ji odtáhne pryč, když si myslí, že si toho dítě nebude cenit. Ale přijde den, kdy dítě vyroste a dostane žebřík, který dosáhne až ke stropu, a bude schopno si vzít hračku samo.

Musíš porozumět tomuto druhu pokušení na třech úrovních: vitální, mentální a psychické úrovni. Musíš poznat rozdíl mezi formacemi vitálna, mysli a srdce. Pokušení ve vitálnu je podvádění. Pokušení v mysli je iluze. Ale pokušení v srdci je nakonec osvícení, protože srdce se dívá skrze iluzi a fantazii mysli a představuje si samotnou Skutečnost. Srdce pocítí jen vděčnost Nejvyššímu za to, že přivedl Cíl přímo před něho bez jakéhokoliv úsilí z jeho strany. Srdce řekne: „Nejvyšší, děkuji Ti, protože z Tvého nekonečného Soucitu a Zájmu jsi mi dal vizi mého Cíle.“

Co můžeš udělat, když je Cíl před tebou? Můžeš se pokusit ho uchopit; to je lidská reakce. Božská reakce je být připraven pít Nektar, ale čekat na Boží vybranou Hodinu. V Boží vybrané Hodině musí iluze mysli a podvádění vitálna odejít. Tehdy srdce pozná, že mu Cíl nabídl Samotný Nejvyšší.

Když máš v mysli představu Nirvány, získáš ve všem mentální blaženost. Můžeš říct: „Ach, jak je to božské! Všechno je plné takového míru, světla a blaženosti a všechno je mi k dispozici.“ Ale se srdcem je to jiný příběh; v srdci není žádná mentální fantazie. V srdci nemyslíš; prostě vrosteš do Cíle. Nemyslíš na Cíl; stačí udělat to, co je k jeho dosažení nezbytné, aniž bys musel hledat a měřit, jak daleko musíš jít. Víš, že Cíl je vždy v tobě. Takže když k tobě přijde vize Cíle, zapomeň na mysl a vitálno. Okamžitě změň učitele a vejdi do srdce.

Guru, chtěl bych se s tebou podělit o zážitek, který jsem měl před několika týdny. Koupal jsem se v řece nedaleko mého domu, když se mi zdálo, že někdo volá mé jméno. Když jsem hledal směr, odkud hlas přichází, zjevila se v mé mysli nějaká postava podobná Kristu. Moje srdce přivítalo tuto vizi tím, že řeklo: „Bratře Ježíši, nepotřebuji tě, můj Mistr je tvůj bratr Chinmoy.“ V té chvíli se postava v mé mysli proměnila v černého dravého ptáka, který za zvuku svého krákání z mé mysli odletěl.

Sri Chinmoy: Byl to nepřátelský útok. Důkazem je přeměna tvé vize na černého ptáka. To, co v tobě bylo, nebyl Kristus, ale nepřátelská síla, která si vzala podobu Krista. Tvá aspirace tě zachránila a přiměla tě, abys řekl, že máš jiného Mistra. Když jsi mu říkal, že jeho pomoc není zapotřebí, protože tvůj Mistr je Chinmoy, můj bratr Ježíš, skutečný Kristus, by tě na základě své jednoty se mnou požehnal a usmál se na tebe.

Z jiného pohledu to lze také vidět jako test. I když své žáky nikdy netestuji, mohlo by to být bráno jako zkouška upřímnosti, síly a víry ve tvého vlastního Mistra. Ve tvém konkrétním případě to nebyl test, ale do popředí vyšla tvá víra a upřímnost, které odmítly pomoc daného Mistra, protože jsi už jednoho měl. Opakuji: skutečný Kristus by tě, díky síle své neoddělitelné jednoty se mnou, požehnal za tvou upřímnost a víru ve mne.

Zkušenost je něco, co odstraňuje pochybnosti. Sri Rámakrišna musel na své smrtelné posteli uklidnit Vivékánandu a očistit jeho pochybovačnou mysl. Řekl: „Ten, kdo je Ráma, ten, kdo je Krišna, je v jedné formě Rámakrišna.“ Vivékánanda hořce plakal, ale jeho pochybnosti zmizely. Toto byl test. Já ale netestuji. Snažím se inspirovat a v tichosti vynášet duši do popředí. Ve tvém případě byla duše v popředí a dokázala se s tímto zážitkem vypořádat.

Guru, já jsem také spatřil Krista, plného lásky, světla a soucitu. Také jsem od něj přijal poselství. Byla to všechno pravda nebo iluze? Zasahovalo do toho moje ego? Po tomto zážitku jsem napsal báseň.

Sri Chinmoy: Ano. Ve tvém případě to byla pravda. Přišel, aby tě naplnil svou láskou a světlem. Nezmizel kvůli tvému egu. Odešel, protože jeho poslání bylo dokončeno. Kdyby zůstal déle, tvá mysl by začala říkat: „To nejsou jeho oči, to nejsou jeho uši, to není barva jeho vlasů.“

Tento zážitek jsi měl proto, že jsi zaměřil svou oddanost na obraz Krista, který máš ve svém pokoji. A přitom umělec, který ho maloval, Krista pravděpodobně nikdy neviděl! Toto jsem řekl jako vtip, ale je to velmi vážné.

Existuje zlo nebo je jen představou v naší mysli?

Sri Chinmoy: Nejprve musíme vědět, co je to zlo. Společnost vytvořila dobré, špatné a zlé. V některých náboženstvích se blízcí příbuzní mohou brát. Považují to za dobré. V naší společnosti je to považováno za špatné. Zabít krávu znamená pro hinduisty zlo. Muslimové budou ale říkat: „Proč? Můžete jíst husy, kuřata a tak dále, a nemůžete jíst krávy?“ Říkáme, že krávy velmi milujeme proto, že z nich přišlo světlo. Jsou symbolem Matky Země. Pro nás je to dobré.

Každý má svůj vlastní způsob interpretace. Pokud někdo použije svou mysl ke zjištění povahy dané věci a ta nepřináší do mysli radost ani uspokojení, potom to mysl považuje za zlé. Srdce ale bude říkat: „Ne, ne! Něco, co nedává radost, nemusí být nutně zlé, má to jen méně světla.“

Cokoliv, co Bůh stvořil, má světlo. Tvoje duše má světlo a židle má také světlo. Rozdíl je v tom, že tvá duše má světla víc. Pokud v této místnosti zhasnu světlo, nemusíš tady vidět světlo vůbec. Jakmile uvidíš temnotu, potom řekneš, že je to zlo. Duchovní lidé ale nepoužívají pojem „zlo“. Říkají: „To, co vidíme, je jen méně světla.“

V okamžiku, kdy mysl něco prohlásí za zlo, sama se stává temnou. Když například řeknu: „On je velmi špatný,“ okamžitě se do mé mysli dostává tento druh špatného vědomí. Pokud ale řeknu pozitivním způsobem: „On může být lepší,“ nebo „On může být také dobrý,“ potom do mě tyto dobré vlastnosti vstoupí. Zde má slova nemají takovou destruktivní sílu, jako když mluvím negativně.

Má vnitřní světlo vlastní sílu, aby se odhalilo hledajícímu, přestože tato osoba má Mistra?

Sri Chinmoy: Skutečné vnitřní světlo a světlo Mistra jsou stejné. Kde jsi jako hledající potají získal světlo? Od svého Mistra. Problém je, že někdy nemůžeš své vnitřní světlo použít. Máš ho uzamčené uvnitř, ale klíč jsi někam založil. Mistr tajně hledá a pomáhá ti klíč najít, ale neříká ti, že to udělal. Mistr těší Nejvyššího tím, že ti slouží. Měl by ses spíše zeptat, zda to, co cítíš jako vnitřní světlo, je skutečné vnitřní světlo, a jak bys ho měl použít.

Když pracuji v noci, často se cítím velmi starý. Zároveň tehdy ale cítím všechno velmi jasně. Co je tento stav jasnosti?

Sri Chinmoy: V noci příroda hluboce spí a všichni chtějí odpočívat. Tvoje děti spí, nedělají žádný hluk. To je doba, kterou duchovní lidé používají pro svoji práci, protože to je nejlepší čas pro tvoření. V noci ti příroda pomáhá svým mírem. Získáváš další sílu. Takže musíš být velmi moudrý. Tvoř v noci, kdy jsou pro tebe síly nejlepší.

Pocit, že jsi starý, znamená moudrost. V té chvíli máš moudrost, zatímco ostatní ji nemají. Určitá zralost ti dala moudrost a pocit, že jsi zkušená, moudrá duše.

Vždycky jsem si myslel, že lidé, kteří manuálně pracovali, byli více vědomí než ostatní.

Sri Chinmoy: Ne. Vezmi si Rámakrišnu. Existuje mnoho lidí, kteří nic nevytvářejí ani nedělají žádnou fyzickou práci, a přitom jsou plně vědomí. Člověk se nestává vědomým pouze tím, že dělá fyzickou práci. Ten, kdo se modlí a dobře medituje, má větší schopnost dělat věci vědomě než obyčejný člověk, a to i přesto, že tento člověk může pracovat svýma rukama.

Každý si musí vážit své práce, ať dělá cokoliv. Zemědělci pracují rukama, to je pravda. Nicméně pokud medituješ během toho, když používáš své ruce, staneš se nekonečně vědomější než farmář, který pracuje jen mechanicky.

Když něco děláš jen mechanicky, není to dobré. Jestliže však z tvé meditace přijde jedna dobrá myšlenka, pak tato dobrá myšlenka, kterou jsi vytvořil, vstoupí do samotné fyzické práce. Meditace samotná je vědomí a dělá nás vědomými.

Jaký by měl být postoj člověka, kterému nějaký žák brání v jeho manifestaci?

Sri Chinmoy: Pokud máš pocit, že ti určitá osoba stojí v cestě, obrať se na mě. Budu se touto osobou zabývat vnitřně. Uvidíme, jestli on nebo ona může přijmout mé světlo. Pokud jednám s touto osobou na vnější úrovni, může odmítnout mé rady. Když ale jednám vnitřně, může být tato osoba schopna přijmout mé osvícení, a dokonce si myslet, že pochází od ní. Věří, že učinila nový objev a že je objevitelem. Ve skutečnosti jsem to ale já, kdo ji inspiroval a nabídl jí toto vnitřní porozumění.

Pokud k němu přijde rada od třetí strany, jako například od tebe, okamžitě začne žárlit. Jestliže přijde ode mne, přijme ji. Pokud ale přijde zevnitř, bude se cítit jako skutečný objevitel. Nemohu-li člověka přesvědčit vnitřně, mohu s ním mluvit na vnější úrovni. Ale obvykle budu špatně pochopen. To je důvod, proč raději jednám vnitřně.

Guru, občas mám pocit, že kdykoli se chystám účastnit centrovních aktivit, objevuje se přede mnou odpor a říká mi, že tam nemám jít nebo se toho účastnit. Jsem odsouzen k tomu, abych cítil tento odpor, i když vím, že tato aktivita bude pro mě prospěšná? Čím více cítím, že z aktivity získám, tím silněji se projevuje odpor. Proč?

Sri Chinmoy: Prosím neciť, že tento odpor přichází od tebe. Je to útok přicházející z mysli. Tvoje mysl nechce využít výhod z aktivit našeho Centra. Tvoje mysl se chová jako tvůj mistr a chce, abys cítil, že jsi jejím majetkem. Tvá mysl má pocit nadřazenosti a je oddaná této nadvládě. Cítí, že tvůj život dlouhodobě ovládala. Odpor v mysli nepochází z tebe, ale z nepřátelských sil ve tvé mysli. Mysl ve skutečnosti říká: „Pokud mě nenakrmí, budu muset přestat fungovat.“ Strachuje se o svou samotnou existenci, která byla dosud ve tvém životě na nejvyšším místě.

Proč jsi bezmocný tváří v tvář těmto útokům? Protože jsi dovolil sám sobě být bezmocný. Mysl útočí, aby tě oslabila. Od tohoto okamžiku změň svého mistra tak, aby srdce bylo na nejvyšším místě. Buď jedním se srdcem, a ne s myslí.

Moje nejhorší vlastnosti jsou má nečistota a netrpělivost, které způsobují moji špatnou náladu. Když za tebou přijdeme meditovat a ty se podíváš do našich duší, získáváš obecný pocit nečistoty či negativity, nebo přesně víš, zda je to špatná nálada nebo nečistota?

Sri Chinmoy: Pokusím se odpovědět na tuto otázku z několika aspektů a úrovní vědomí. Když se na vás jasně podívám, jsem vždycky pět až padesát mil nad vaším vědomím. Tehdy mohu snadno cítit a říct, jaký je váš problém. Ale když půjdu padesát nebo padesát tisíc mil nad vaše vědomí (Sri Chinmoy to názorně dokládá tím, že vstoupí do vyššího stavu vědomí), v tom okamžiku jdu za dualitu. Nevidím žádnou nečistotu ani čistotu. Neexistuješ ty ani on nebo ona; existuje jen obrovské množství světla. Jsem tam jen já; všichni jste rozšířením mého vlastního vědomí.

Jsem jako strom. Jsem padesát tisíc mil vysoký, ale tady mám s vámi své kořeny a považuji vaše vědomí za své vlastní. Mé vědomí nemůžete považovat za své vlastní, protože nemůžete uvěřit, že je i vaše. Děje se to, že vidíte pouze tělo, pouze formu. Když vstoupím do svého nejvyššího vědomí, vidíte, jak se mé oči pohybují sem a tam, a spolu s nimi i světlo, které se soustřeďuje skrze mé oči. Ale necítíte, že je to vaše.

Jsem jako velký pták, který létá velmi, velmi vysoko, ale jehož nohy jsou svázané na vaší úrovni. Mohu stoupat na svou nejvyšší výšku, ale mám s vámi stálé spojení. Když jsem na svém vrcholu, tehdy neexistuje žádná forma. Jsem beztvarý. Nejsem tento Ind. Nevidím tuto nedokonalost, tamtu nedokonalost. Nevidím nic špatného; nevidím ani nic dobrého. Všechno je to Světlo. Nikdy nevidím vaše tělo, nikdy, nikdy. Kdybych se díval na vaše nedokonalosti, neměl bych žáky. Zabývám se pouze nekonečným Vědomím.