Společné zasvěcení reality země a reality Nebe

Jednoho dne šli muž středního věku a jeho žena ke Gambiranandovi a požádali ho, aby je zasvětil. Mistr řekl: „Ne dnes, ale za několik měsíců vás zasvětím.“

Stalo se, že krátce poté žena vážně onemocněla a zemřela. Muž byl velmi smutný, pořád se však chtěl stát opravdovým žákem Gambiranandy. Šel tedy za Mistrem a znovu požádal, aby byl zasvěcen. Mistr souhlasil a určil datum. Když přišla doba zasvěcení, prosil muž Gambiranandu, aby zasvětil i jeho zemřelou ženu.

Mistr řekl: „Jak to mohu udělat? Je mrtvá, už s tebou není.“

Muž řekl: „Ne, její duše není mrtvá. Slíbil jsi, že nás oba zasvětíš. Až mě budeš zasvěcovat, můžeš zasvětit také ji. Prosím, prokaž mi tuto laskavost.“ Začal plakat a Mistr nakonec souhlasil.

Gambirananda položil vedle sebe dva polštářky. Muž si sedl na jeden a druhý zůstal prázdný. Během toho, jak Mistr hledajícího zasvěcoval, položil jednu ruku na něj a druhou nad prázdný polštářek. Za několik minut lidé viděli, že se ten polštář hýbe, a byli si jistí, že to byla přítomnost manželky. Takto je Gambirananda oba společně zasvětil.

Komentář: Pravý úkon zasvěcení se odehrává především v duši, a ne ve vědomí těla. Když Mistr zasvětí hledajícího, okamžitě mu pomáhá vzpomenout si na slib Absolutnímu Nejvyššímu, který jeho duše složila předtím, než vstoupila do světové arény. Když Mistr zasvětí fyzické v hledajícím, pročišťuje jeho vnější existenci tím, že se dotkne jeho fyzické skutečnosti. Když zasvětí duchovní v hledajícím, vlévá do jeho systému proud osvěcujícího Světla. Fyzické zasvěcení nám připomíná naši duchovní povinnost. Duchovní zasvěcení nám připomíná nesmrtelnost našeho světla vědomí.

Záplava soucitu srdce

Gambirananda byl člověkem mála slov. Lidé mu často nerozuměli a mysleli si, že je mu svět lhostejný, protože své soucitné srdce skrýval. Když ale byli lidé v nouzi, pomáhal jim, léčil je a osvěcoval je bezvýhradně a nepodmíněně.

Gambirananda měl rád zvířata — divoká i domácí. Divoká zvířata se dokonce procházela mezi Mistrovými návštěvníky. Tato zvířata Gambiranandu velice milovala a on jim věnoval mnoho náklonnosti a lásky.

Jedné noci probudil žáka, který spal před Mistrovým pokojem, zvuk z jeho místnosti. Žák tiše otevřel dveře a spatřil, jak Mistr krmí několik myší malými kousky chleba. Dával jim chleba s velikou láskou.

Gambirananda byl trochu na rozpacích, že ho někdo vidí, jak krmí myši v tuto hodinu, ale žák byl velice dojatý. Mistr poměrně často navenek projevoval vůči hledajícím nesmírnou lhostejnost, ale nyní žák viděl, že jeho soucitné srdce pláče dokonce i pro malé ubohé myši.

Komentář: Je téměř nemožné změřit soucit a smysl pro spravedlnost duchovního Mistra. Jeho spravedlnost je uctívána a uznávána odvážnými. Jeho soucit je milován a uznáván beznadějnými a bezmocnými. Avšak jeho soucit a spravedlnost společně připravují hledajícího pro úplné pochopení Boha — Nejvyššího Stvořitele a Boha — projevené stvoření.

Krása zrozená z Božího Světla Soucitu sytí ztracené lidské bytosti a povzbuzuje probuzené lidské bytosti.