Toto je mé poslední varování

Když byl Ramdas mladý chlapec, jedné noci on i jeho Guru, Devadas Maharadž, meditovali na dvou různých místech. Hodně sněžilo a byla obrovská zima. Oba dva seděli u ohně, aby jim bylo teplo. Ramdas meditoval několik hodin a pak usnul. Jakmile se probudil, uviděl, že jeho oheň úplně uhasl. Byl k smrti vyděšen, neboť věděl, že se jeho Mistr bude velmi zlobit, jestliže si k němu přijde pro pár žhavých uhlíků. Zároveň však nedokázal zimu vydržet. Nakonec sebral odvahu a šel si k Mistrovi pro pár žhavých dřevěných uhlíků.

Devadas Maharadž vystoupil ze svého transu a nemilosrdně Ramdasovi vyhuboval. „Kdo tě žádal, abys opustil své rodiče a svou rodinu, je-li spánek v tvém životě tak důležitý?“ křičel. „Tohle je mé poslední varování. Jestli ještě jednou usneš, když máš meditovat, nezůstaneš mým žákem. Nezasloužíš si být mým žákem.“

Duchovnost znamená disciplínu. Disciplína znamená vědomý pokrok. Vědomý pokrok znamená překonání přirozenosti. Překonání přirozenosti člověka je uvědomění si vlastního nesmrtelného Já pro Boží Uspokojení Božím vlastním Způsobem.

Komentář: Disciplína je nezbytná vždy, obzvláště na začátku duchovního dobrodružství hledajícího. Dnes něčemu říkáme disciplína, zítra tomu budeme říkat přirozený a spontánní zvyk. Dnešní pohyb vpřed nás přivádí k zítřejším dveřím. Jakmile u dveří stojíme, nemusíme na ně ani zaklepat. Božský Vlastník nám je otevře a pak nás zavede dovnitř, aby nám představil tři nejdůležitější přátele: Krásu Věčnosti, Blaženost Nekonečnosti a Světlo Nesmrtelnosti.

Mistr je na prvním místě

Ramdas Kathiya Baba a jeho Mistr, Devadas Maharadž, byli oba velcí kuřáci a pro zahřátí často brali arzén. Jednu noc požádal Devadas své žáky, aby šli a koupili arzén za dvě rupie, oni však neměli peníze a také se trochu zdráhali jít do města v tuto hodinu. Ramdas se nabídl, že půjde, ani on však neměl peníze. Mistr řekl: „Nedělej si starosti. Prostě jdi do města. Bude tam někdo, kdo ti nějaké peníze dá.“

Ramdas věřil svému Mistrovi a bez peněz odešel. Když došel do města, bylo docela pozdě a všude byla tma. Jen v jednom domě uviděl světlo, a tak šel a zaklepal na dveře. Když mu majitel otevřel, byl tak rád, že tam stojí sádhu. Řekl: „Celý den pomýšlím na to, že dám sádhuovi dvě rupie, a ty jsi teď přišel. Jsem ti tak vděčný. Prosím vezmi si tyto dvě rupie.“

Potom si Ramdas vzal peníze a koupil za ně arzén. Na zpáteční cestě do ášramu si pomyslel, že když ho má tolik, trochu si vezme a Mistr to nepozná.

Ramdas byl velmi šťastný, že arzén přinesl, a nabídl ho svému Mistrovi, Devadas Maharadž se na něj však smutně podíval. Ramdas řekl: „Šel jsem v tuto hodinu až do města a přinesl ti arzén. Jak je možné, že jsi smutný?“

Mistr odpověděl: „Jsem smutný, protože ve tvém životě jsi na prvním místě ty, a ne já. Měl jsi mi dát vše, já bych ti pak část dal. Vždy mysli nejprve na mě. Jen tehdy mě potěšíš a já ti dám nejen mnohem víc, než potřebuješ, ale také mnohem víc, než si zasloužíš.“

Komentář: Mistrova víra v žáka a žákova víra v Mistra jsou stejně důležité. Někdy ale Mistr žákovi neodhalí všechny aspekty stromu skutečnosti, protože by to mohlo zmást nezralou mysl hledajícího. Neřekne-li mu příběh o skutečném životě celý najednou, neznamená to, že je sobecký nebo není štědrý. Cítí však, že žák musí věci získávat po troškách, jako dítě, aby je všechny dokázal vstřebat.

Všechno je jinak, když žák musí jednat s Mistrem, protože bez ohledu na to, co žák má a čím je, Mistrovu osvícenou mysl nezmate. Mistr dává žákovi podle jeho omezené vnímavosti a snadno změřitelné schopnosti, zatímco když chce dát žák něco Mistrovi, může to udělat neomezeně, neboť Mistrova vnímavost a schopnosti jsou nesmírné. Na druhou stranu, pokud žák nedá Mistrovi celou svou existenci, Mistr není ten, kdo ztrácí – zdaleka ne. Žák ale oslabuje své schopnosti, snižuje svou vizi Mistra a vychází z jednoty skutečnosti s Mistrem. Jeho aspirující existenci nakonec ohrožuje drak neupřímnosti a hmyz nevděčnosti.

Proto dejte Mistrovi bezvýhradně to, co máte a čím jste. On vám dá podle vaší a Boží potřeby. Naplnění vaší potřeby zcela závisí na Boží Vůli.

Hinduisticko-muslimský kompromis

Devadas, proslulý hinduistický učenec, odešel žít a meditovat do jednoho muslimského kraje. Uprostřed noci troubil na mušli a zvonil zvonem. Muslimové, kteří jsou zásadně proti používání mušlí a zvonů, hinduistického sádhua varovali, že bude přísně potrestán, pokud toho nenechá. Následující noc troubil a zvonil hlasitěji než jindy. Přišli k němu muslimští vojáci, aby ho uvěznili. Když však vstoupili do jeho místnosti, ke svému úžasu viděli, že hlava je oddělena od těla a leží na křesle a že všechny jeho končetiny jsou poházené po místnosti. Nikde ale nebyla žádná krev. Vojáci se těla nechtěli dotknout, a tak odešli.

Během několika minut uslyšeli zvon a zvuk mušle znovu, a tak spěchali zpět, jen aby viděli totéž, co předtím. Třesouce se strachem znovu odešli, aby během několika minut uslyšeli znovu zvon i mušli. Tentokrát se rozzlobili. Když se vrátili do místnosti, byl už Devadas ve své normální lidské podobě.

„Co mi můžete udělat?“ řekl. „Dvakrát jste na vlastní oči viděli, co dokážu. Než mě stihnete uvěznit, sám se rozložím.“

Když vojáci tuto věc nahlásili svému muslimskému starostovi, řekl jim: „To není rozumné, začínat si s člověkem, který má tak ­neobyčejnou ­duchovní sílu. Nejlepší bude poddat se mu a zeptat se ho, zda by nechtěl postavit chrám. Já ho zaplatím. Ať se v klidu modlí a medituje tam.“

Devadas byl nabídkou muslimského starosty nesmírně potěšen. Starosta mu vystavěl nádherný chrám a Devadas z hluboké vděčnosti přestal troubit na mušli a zvonit.

Komentář: Hinduisté a muslimové jsou jako dvě silné větve stromu skutečnosti, který je který je veškerou svobodou a jednotou. Každodenní život lidských bytostí je však tak složitý, že bez ohledu na to, co lidé dělají, jsme podráždění nebo nejistí.

Tento Mistr dokázal, že měl skutečnost těla, aby projevil Nejvyššího, a skutečnost duše, aby realizoval Nejvyššího. Rozložením a složením svého těla ukázal, že lékařská věda nemá v Božím stvoření ani v otázce lidského života a smrti poslední slovo. Je to jen tajemná Vůle Nejvyššího, která působí v duchovním Mistrovi a jeho prostřednictvím.