Promluva k žákům

Když předčítám své promluvy, vůbec to na vás nepůsobí. Ale když vám spílám během meditace, máte intenzitu, lásku, oddanost a odevzdání, přestože opakuji věci stále dokola. Když promlouvám, dívám se na jednu stranu a na druhou stranu. Podívám se na někoho a vidím, že mi nevěnuje pozornost. A tak zopakuji, co jsem řekl. Pak se podívám na někoho jiného a vidím, že mi nevěnuje pozornost, a já znovu zopakuji, co jsem řekl. Je tedy velký rozdíl mezi tím, co se děje, když mám promluvu, a co se děje, když čtete tuto promluvu v knize. Je to jako když zpívám své písně na kazetě. Mnoho lidí má lepší hlas než já, ale jakmile uslyšíte můj hlas, bude to účinnější než se jen dívat do not. V žádných notách nenajdete uchvacující kvality mého srdce a duše.

Někteří z vás jsou s námi mnoho, mnoho let — Bůh ví, od úplného počátku naší mise. Nejste však spokojeni se svým pokrokem. Vidíte, že je před vámi více překážek než dříve. Proč? Okamžitá odpověď je, že neaspirujete, jako jste aspirovali kdysi. Proč neaspirujete? Protože jste za ta léta udělali několik věcí špatně. Vědomě i nevědomě děláte chyby, a tak si vyváříte nové překážky-těžkostí, které musíte překonat.

Tyto překážky občas pochází od nepřátelských sil. Mnohokrát nepřátelské síly napadají hledající bez jakéhokoliv důvodu a snaží se zničit jejich aspiraci. Jste-li napadeni, můžete říci: „Jak je možné, že mě Bůh neochránil?“ Ale Bůh řekne: „Byl jsi celou dobu upřímný? Stál jsi celou dobu o Mou Ochranu?“ Bohužel, odpověď je ne.

Ale občas je důvod, proč neděláte pokrok, v tom, že vaše vlastní duše je s vámi nespokojena. Musíte si uvědomit, že uvnitř vás je někdo, kdo chce, abyste byli stále dokonalí, a tím někým je vaše duše. Některé duše jsou přísnější než jiné. Tyto duše chtějí, aby tělo, vitálno, mysl a srdce měly více dokonalosti, a tak když hledající dělají chyby, jejich vlastní duše je často trestají.

Vždycky říkám, že vaše nedokonalosti jsou mými nedokonalostmi, proto všude bojuji ve váš prospěch a zápasím s vaší duší. Jsem silnější než vaše duše a mnohokrát, mnohokrát jsem zasáhl, abych zmenšil a zmírnil trest. Naopak v mnoha případech jsem se odevzdal vašim duším, protože vaše zločiny byly velmi vážné.

Když děláte chyby, musíte být připraveni trpět nejen ve světě aspirace, kde je váš pokrok různými způsoby pozastavován, ale také na fyzické úrovni nemocemi, zraněními a dalšími problémy. Nemáte představu, jak často vás vaše duše trestají různými druhy nemocí, které trvají jen pár měsíců, nebo i mnoho let. Trestají vás nejen vaše duše, ale i duše ostatních žáků. Jestliže někdo co nejupřímněji, nejoddaněji a nejoduševněleji aspiruje a vy mu dáváte najevo svou citovou náklonnost nebo nějakým způsobem rušíte jeho či její aspiraci, pak se vám duše tohoto člověka může pomstít. Je to jako vstoupit na území někoho, kdo nechce, abyste tam vstupovali. Protože rušíte, duše tohoto člověka vás potrestá.

Nemohu říci, že lidé, jejichž aspirace je rušena, jsou mými nejlepšími žáky. Ani zdaleka. V mnoha případech mají také mnoho potíží. Ve skutečnosti nemusí být v duchovním světě výš než ti, kteří je ruší. Ale jejich duše nechtějí, aby sestoupili ještě níž než doposud. Chtějí, aby přinejmenším zůstali tam, kde jsou. A tak pokud ostatní narušují jejich současnou úroveň aspirace a oddanosti, duše se velmi rozzlobí.

Když úmyslně spácháte nějaký vnitřní duchovní zločin, můžete si myslet, že to nikdo neví. Ale ví to vaše duše a ví to duše toho druhého člověka. Dopustí-li se někdo krádeže, nemusí být hned potrestán. Bude soudní řízení, to a ono. Někdy dostane trest až za dva tři roky. Podobně ani vy nejste vždy trestáni za své vnitřní zločiny hned. Můžete si tak myslet, že ten zločin nebyl závažný, nebože jste dokonce neudělali nic špatného. Ale ne, trest jen čeká. V mnoha případech jsou lidé ve světě duší trestáni po čtyřech nebo pěti nebo šesti nebo deseti letech. Mezitím úplně zapomněli, že ve světě aspirace spáchali nějaký zločin. Ale trest nicméně přichází.

A tak se často s dušemi přu, a dokonce jim vyhrožuji, ale ony od vás chtějí dokonalost. Nechtějí být napadány špatnými silami ostatních žáků. Nemohu vám otevřeně říci, že duše tohoto člověka udělala toto a duše tamtoho člověka tamto, ale všeobecně vám říkám, jak často duše chlapců trestají dívky a duše dívek trestají chlapce. Pak vy, lidé, velmi trpíte ve světě aspirace nebo na fyzické úrovni. Netrpíte proto, že vás napadly nepřátelské síly, ale proto, že jste si dovolili těšit se ze špatných sil. Dokonce i teď je fyzické, vitálno a mysl mnoha žáků ovlivněno.

Na jedné straně vás napadají nepřátelské síly. Někteří z těch, kdo trpí, nejsou s emocionálním světem vůbec zapleteni. Ale mnozí z vás jsou také trestáni vlastními dušemi nebo dušemi těch, které jste rušili. Můžete být poblázněni tímto chlapcem nebo tamtou dívkou i jen na chvíli, pak to pomine. Po dvou nebo třech měsících tu osobu dokonce ani nemáte rádi. A zatímco rušíte duši toho člověka svými emocionálními myšlenkami, vaše duše to zaznamenávají a velmi je to znechucuje. Později vás tolika způsoby a tolik měsíců a let vytrvale trestají.

A tak, prosím, buďte velmi, velmi opatrní. Máte-li emocionální myšlenky a dovolíte, abyste se z nich těšili, uvidíte, co se stane po třech nebo šesti měsících nebo šesti letech. V tu chvíli budete trpět, i když povedete ten nejčistší život. V tu chvíli můžete říci: „Jsem na vrcholu své aspirace. Proč tak trpím ve fyzickém, ve vitálnu a v mysli?“ Úplně jste zapomněli, že jste kdysi vědomě a záměrně zaseli špatné semínko, a to nyní vyklíčilo a stalo se rostlinou a stromem.

Mnozí z vás tak nedělají ve svém duchovním životě žádný pokrok kvůli špatným silám, kterým jste vědomě či nevědomě dovolili, aby vás napadly. Během roku jste udělali mnoho, mnoho žalostných a ničivých chyb. Nemůžete spočítat ani vědomé chyby, které jste udělali, natož nevědomé. Nevědomé chyby jsou však stejně nebezpečné a ničivé jako vědomé, proto je berte velmi, velmi vážně. Dotknu-li se ohně nevědomě, trest je stejný, jako kdybych se ho dotkl vědomě.

Nemůžete se proto starat jen o to, aby vám byly odpuštěny vědomé chyby. Někteří zbyteční žáci budou proklínat Boha a budou říkat: „Ó Bože, proč jsi připustil, abych udělal tuto chybu? Proč jsi dovolil, abych byl ve svém životě potrestán?“ Tak je obviňován ubohý Bůh. Ale On vám řekne: „Proč jsi musel zůstat nevědomý?“ Jestliže jste přijali duchovní život, je vaší svatou povinností být stále vědomými. Jestliže se stanete vědomými a nedovolíte sami sobě dělat chyby, pak bude váš pokrok ve vnitřním i vnějším životě rychlejší než nejrychlejší.

Když uděláte vážnou chybu, vědomou či nevědomou, ihned musíte plakat pro odpuštění. Jestliže Nejvyššího nepožádáte o odpuštění, pak budou nepřátelské a negativní síly zvětšovat a zvětšovat sílu vašeho zločinu, dokud se z něj nestane vnitřní rakovina a nezničí celý váš systém. Pak se vaše vlastní špatné kvality zhorší a zesílí a vezmou na sebe podobu nadutosti, falešné pýchy, bezcitnosti a nedbalosti. Se svou aspirací, svým životem modlitby, svou meditací, svým životem zasvěcení a svým životem jednoty s Boží Vůlí tak musíte žádat Boha, aby vám odpustil všechny vaše chyby, vědomé i nevědomé. Také Ho musíte požádat o osvícení vašich nevědomých chyb, abyste si jich byli vědomi a neopakovali je. Pak vás Bůh osvítí, aby vaše nevědomé chyby vystoupily do popředí, a vyřeknete: „To byla ta věc, kterou jsem ve svém životě nepovažoval za chybu či slabost.“ Díky tomuto osvícení dokážete porozumět svým nevědomým chybám a vyvarujete se jejich opakování.

Bohužel, mnoho žáků v odpuštění nevěří. Ale nebude-li vám za vaše chyby odpuštěno, nebudete mít čistotu ve svém srdci, těle, vitálnu, mysli a nebudete moci od Boha nic obdržet. Duše od Boha přijímá vždy, protože je vždy čistá. Srdce však není vždy čisté a tělo, vitálno a mysl jsou všichni temnou džunglí. A tak, pokud vám nejsou vaše chyby odpuštěny, nemůže být tělo, vitálno, mysl a srdce pročištěno. A není-li zde čistota, nemůže být v těchto částech těla ani vnímavost. Božské síly, pro které se modlíte, nemohou natrvalo vstoupit do vašeho života. Jedině, když vám Bůh odpustí vaše chyby a vy získáte čistotu v celém svém vědomí, budete moci zvýšit svou vnímavost a v hojné míře obdržet božské vlastnosti Boha.

Je-li vaše aspirace silná a intenzivní, Nejvyšší vás bude mít rád, vaše duše vás bude mít ráda a já vás budu mít rád. Jestliže neuděláte nikdy nic špatně, pak vám Bůh bude ukazovat jen sluncem zalitou cestu. Ale jinak musíte mít Světlo Odpuštění. A tak je nejlepší se každý den před tím, než jdete spát, modlit k Nejvyššímu, aby vám odpustil to, co jste udělali špatně. Toto není křesťanská filozofie, která říká, že jsme všichni hříšníci. Ne, já mluvím jen o vědomých a nevědomých chybách, které denně ve svém životě děláte. Musíte žádat Nejvyššího, aby vám tyto chyby odpustil. Zejména dnes je zvláštní den (Vánoce). Světlo dnes sestoupilo v bezmezné míře. Proto se modlete k nebeskému Světlu, modlete se k Nejvyššímu pro odpuštění a osvícení vašich nevědomých chyb.

Jak víte, napsal jsem mnoho písní o odpuštění. Ale jedna určitá píseň, Jiban Debata, má naprosto nejvyšší výšku, jako posvátné sanskrtské mantry. Dokážete-li tuto píseň zpívat z hloubi svého srdce, získáte nejen odpuštění, ale také skutečné očištění a skutečné osvícení. Osvícení a očištění patří k sobě, nedají se oddělit. Je-li zde očištění, přichází i osvícení. Přichází-li osvícení, musí zde být také očištění. Musíte tedy plakat současně pro očištění i osvícení.

Obzvláště, když zpíváte slova daki animesh (vzývám Tě bezesně) a jagater tran (ó, spáso Skutečnosti Světa), musíte své srdce zcela odevzdat. V tu chvíli musíte cítit, že nejste nic jiného než srdce, aspirující srdce. Ciťte, že jste po staletí aspirovali a teď, zatímco zpíváte tato slova, jste se stah srdcem. Prosím vás všechny, abyste zpívali tuto píseň co nej-, nej-, nejoduševněleji, aby vám Milovaný Nejvyšší odpustil a dal vám novou naději, novou inspiraci, novou aspiraci a nové zasvěcení.

Když zpíváte mé písně, spousta z vás dokonale udrží melodii. Ale pokud nezpíváte oduševněle, pak neobdržíte takřka nic. Dokonce i když je někdo výborný zpěvák, nezpívá-li oduševněle a oddaně, pak nepřichází jeho Božskost během zpěvu do popředí a on v tu chvíli není ani zdaleka blízko Bohu. Mnoho slavných hudebníků a zpěváků neznamená ve světě duchovnosti nic. Podle jejich úrovně, podle toho, jak oni rozumějí hudbě nebo jak ji uskutečňují, hrají dokonalou hudbu. Ale kde je v ní čistota, Božskost, nejzazší skutečnost?

Někteří indičtí pandité opakují mantry jako papoušci. Proto nejsou ani zdaleka, zdaleka blízko realizace Boha. Existují však někteří upřímní hledající, kteří vyslovují některá sanskrtská slova špatně, ale opakují a zpívají je velmi oduševněle. Tito hledající získávají od Boha Jeho nejvyšší Blaženost a Mír.

Jedině chcete-li dělat pokrok vědomě a cítíte-li neustálou potřebu pokroku, získáte ze svého duchovního života radost a skutečnou blaženost. Může-li dnes vzpěrač zvednout o pět liber více než včera, bude mít ohromnou radost. Můžete-li teď zazpívat nějakou píseň oduševněleji než předtím, budete mít ohromnou radost. Ale jsou zde někteří lhostejní žáci, kteří chtějí zůstat na lodi, ale nechtějí dělat pokrok. Cítí, že stačí na lodi být. Musí si však uvědomit, že radost budou mít jedině tehdy, když budou dělat pokrok, dokonce i když to bude jen malý pokrok.

Někteří výborní žáci cítí, že dosáhli své nejvyšší výše a že už v sebedávání a aspiraci nemohou jít dál. Jsou spokojení a říkají: „Udělal jsem tolik pro svého Gurua. Jak mohu jít ještě dál?“ Ale taková myšlenka je naprosto žalostná. Pracujete-li pro Boha dvacet čtyři hodin, Bůh vám každý den dá dvacet pět hodin. Nezáleží na tom, jak vysoko jste došli, vaše mysl musí být přesvědčena, že to není nejzazší cíl. Duchovní cesta nemá začátek ani konec. Realizoval jsem Boha a teď bojuji a bojuji za Boží projevení. Není tomu konce, protože Nejvyšší Sám neustále zvyšuje svou vlastní schopnost, zvětšuje svou vlastní Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost. Všechno se zvětšuje.

Tento rok (1987) můžete udělat ve světě aspirace nevídaný pokrok. Dokonce i když jste s námi už deset, dvanáct, patnáct let nebo Bůh ví, jak dlouho, v tomto roce můžete udělat nevídaný pokrok srovnatelný s pokrokem, který jste ve svém životě udělali doposud. Ve svém životě můžete mít neomezený úspěch i na poli projevení, jako kolektiv nebo jednotlivě.

Předtím, než rok začne, vidím vnitřně svým třetím okem, co se stane. Nemyslete si, že to, co říkám, se týká pouze mě. Já nepotřebuji nevídaný vnitřní pokrok aspirace a neomezený vnější úspěch manifestace. Nepotřebuji tyto věci, nepotřebuji nic. Jestliže se skutečně zúčastníte, jestliže se stanete nedílnou součástí mé mise a mé vize, pak to, co říkám, se rozhodně týká vás.

Mohu vám říci, abyste získali třináct tisíc lidí na koncert a abyste udělali toto a tamto. Ale pro čí pokrok? Kristus nepořádal koncerty ani nic jiného, ale jeho světlo se šířilo po celé délce a šířce světa. A stejně tak Krišna a Buddha a jiní duchovní Mistři. Ale když pořádáte koncerty a děláte další věci, abyste šířili světlo svého Gurua, máte zlatou příležitost vynést do popředí svou vlastní Božskost. Vy máte božské kvality a já je chci zvětšit v neomezené míře. Tím, že se stanete nedílnou součástí mého projevení, vynesete do popředí své vlastní kvality a astronomicky je zmnohonásobíte.

Nemusím už napsat ani jednu báseň nebo píseň nebo mít další promluvu. Nemusím už udělat nic, a přece se mé světlo bude šířit. Ale jestliže vás nebudu povzbuzovat, abyste manifestovali, budete horší, než jste. A tak si mé povzbuzení bere tuto podobu: mám bohatství a vy jej šiřte, šiřte, šiřte. Nebudete-li jej šířit vy, pak jej budou šířit jiní, až opustím tento svět. Jestliže to neděláte nebo nemůžete dělat, zatímco jsem na zemi, pak to udělají jiní. Ale já cítím, že vy to dělat můžete. Proto vás celou dobu povzbuzuji a inspiruji.

Jestliže milujete svůj pokrok a máte z něj radost, pak musíte dělat věci, které jsou pro pokrok nezbytné. Jednu věc, kterou říkám, abyste měli, je nadšení, nadšení, nadšení. Pokud jste na lodi, musíte každý den zvětšovat své nadšení, horlivost a odhodlání.

Kdykoliv přijde nápad a vy na něj nebudete reagovat, pak jste ztraceni. Řeknete si, že zítra budete mít vyšší a hlubší inspiraci a více nadšení, ale klamete jen sami sebe. A tak, jste-li inspirováni něco udělat, udělejte to hned. A nejste-li inspirováni, musíte si inspiraci a nadšení vytvořit.

Nadšení je vnímavost. Boží Soucit působí v lidských bytostech a skrze lidské bytosti v podobě nadšení. Někteří žáci jezdívali do Centra i celé hodiny. V tu chvíli neexistovala manželka, manžel, děti, přátelé. Celý jejich život byl jen být s jejich Guruem. Když se teď setkáváme jen pár bloků od jejich domu, celou dobu myslí na své děti, rodiče, přátele, příbuzné. A nejenže udržují styky se svými přáteli, ale vytvářejí si více přátel a více závazků. Nemají už čas na duchovní život. To se stává, když zmizí nadšení. Když máme nadšení, není nic, co nemůžeme udělat. Jsme pro Boha ochotni projít délku i šířku světa. Ale když zmizí nadšení, je dokonce i nejmenší úsilí příliš velké.

Nový rok začal s ohromnou nadějí, inspirací a aspirací. Pro vás nastal čas znovu získat nadšení, které jste měli, když jste přišli na cestu. A s novým nadšením a s novým odhodláním porazte své slabosti. Někteří lidé se vzdají, když dělají chyby, protože cítí, že se jim nikdy nepodaří uspět. Pro ně duchovní život skončil. Ale i když jste léta a léta nemohli v určité věci uspět, ciťte, že nejste odsouzeni ke zklamání. Jen proto, že jste během tolika let neuspěli a neporazili jste svou nejistotu nebo žárlivost nebo že jste nedosáhli jednoty s Boží Vůlí nebo cokoliv jiného, nemůžete říci, že neuspějete nikdy. Jen ciťte, že je to výzva, abyste porazili své slabosti. A jakmile je jednou přemůžete, uspějete znovu a znovu a znovu.

Řekněme, že tato místnost byla tolik let neosvětlena jen proto, že zde nebyla elektřina. Ale když byla do místnosti zavedena elektřina, světlo se objevilo okamžitě. Ve vašem případě máte skutečného duchovního Mistra, který je jako elektrikář. Jestliže mi dovolíte vstoupit do vaší neosvětlené místnosti a pracovat tam, jednoho dne ji budu moci v mžiku osvítit. Ale vy mi nedovolujete vstupovat do místnosti vašeho srdce. Vy mi nedovolujete vstupovat do vašich hloubek; vytrvale se bráníte!

Znovu a znovu vám říkám, abyste meditovali, meditovali, meditovali a modlili se pro Světlo Odpuštění. Je-li vaše aspirace a vnímavost dost silná, Boží Soucit jistě odstraní špatné síly, které vám způsobují tolik problémů, a zvětší světlo vaší duše, aby zabránilo těmto silám napadat vás a ničit vaši aspiraci a zasvěcení. Aspirace je vaším úkolem a Soucit a Odpuštění jsou úkolem Boha. Nezáleží na tom, kolik chyb uděláte, Bůh je horlivý, horlivý vám odpustit, dáte-li Mu šanci a máte-li nadšení a odhodlání dělat správné věci a neopakovat stejné chyby znovu a znovu, rok za rokem. Jakmile je vám jednou odpuštěno, budete mít ve svém srdci nejsladší pocit a uvnitř té sladkosti ucítíte skutečnou čistotu. Máte-li tuto ohromnou sladkost uvnitř svého srdce, pak budete vědět, že vám Bůh odpustil. S tímto sladkým pocitem budete mít ohromnou horlivost a odhodlání těšit Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Budete cítit, že patříte jen Jemu. A tak, jakmile ucítíte tuto sladkost a horlivost těšit Boha, budete vědět, že vám Bůh odpustil. A jakmile vám odpustí, uvidíte, kolik utrpení na fyzické, vitální a mentální úrovni zmizí.

Když děláte správná rozhodnutí a staráte se jen o to, abyste těšili Boha, svého Milovaného Nejvyššího, ucítíte, jakou z vás má Nejvyšší radost. Těšit Boha je to, co skutečně chcete. Právě proto, že je to věc, kterou skutečně chcete, Bůh nenaplňuje vaše pozemské tužby. Bůh je všemohoucí. Mžiknutím oka může vyplnit všechny vaše lidské tužby najednou. Ale jestliže to udělá, jste to vy, kdo se bude cítit mizerně. Pokaždé, když naplní váš život tužby, vzdálíte se od Něj o jeden krok. Takže pokud vás uposlechne a naplní váš život tužby, budete obviňovat Boha. Jste to vy, kdo to chtěl, vy však řeknete: „Ó Bože, jestliže jsi tak laskavý a soucitný, proč jsi vyhověl mým tužbám? Můj život aspirace je zničen.“ Proto vám chce Bůh dávat jen to, co vaše aspirující srdce upřímně chce a váš aspirující život vnitřně potřebuje.

Můžete se zeptat, jak rozlišit život tužby nebo vychytralý lidský život od života aspirace. Je to velmi, velmi jednoduché. Život tužby je „moje“ cesta, život aspirace je Boží Cesta. „Moje“ cesta říká: „Ó Bože, teď mě potěšíš Ty a jednoho dne potěším já Tebe Tvým vlastním Způsobem. Nejdřív uspokoj Ty mě a pak, až budu spokojen, začnu těšit já Tebe.“ Toto je však velmi hloupý způsob, jak zkoušet těšit Boha! Protože v den, kdy vás Bůh potěší vaším vlastním způsobem, bude ta trocha aspirace, kterou máte, úplně zničena. A ty zlaté dny, kdy se chystáte těšit Boha Jeho vlastním Způsobem, nikdy nepřijdou! Říkám vám: nepřijdou, nepřijdou.

Život aspirace, který je Božím způsobem, říká: „Ó Bože, prosím, dej mi schopnost těšit Tě vždy Tvým vlastním Způsobem. A jakmile Tě začnu těšit Tvým vlastním Způsobem, nikdy, nikdy, nikdy mi nedovol, abych se Tě snažil těšit svým způsobem.“ Máte-li tedy skutečnou aspiraci, řeknete Nejvyššímu: „Dnes jsi mi dal schopnost těšit Tě Tvým vlastním Způsobem. Dej mi schopnost těšit Tě každou hodinu každého dne Tvým vlastním Způsobem.“

Bohužel, žáci těší Nejvyššího pět sekund nebo jednu hodinu a pak po zbytek dne nebo příštích deset dnů žádají a očekávají od Boha, že je potěší jejich vlastním způsobem. Jestliže těšíte Boha dvacet dnů a poté Jej požádáte, aby vás potěšil vaším vlastním způsobem na pět sekund, možná to udělá. Ale zatímco vás bude pět sekund těšit, ztratíte všechny božské věci, které jste dostali za to, že jste těšili Boha Jeho vlastním Způsobem. Dvacet dnů jste tak tvrdě pracovali, abyste něco dostali, a v pěti sekundách to všechno můžete ztratit! Potom budete muset začít svou cestu znovu od začátku. Získali jste nějaké peníze a pak jste je utratili, a tak jste se znovu stali žebráky. Každý den můžete zbohatnout a do večera opět zchudnout.

Bůh je pro ty, kteří jsou zcela upřímní a zcela ochotní stát se Jeho vybraným nástrojem. Jste-li zcela odhodláni stát se Jeho vybraným nástrojem, pak vás bude inspirovat, pomáhat vám a vést vás k tomu Nejvyššímu. Musíte se tedy rozhodnout, co skutečně chcete. Nejvyšší, Nejhlubší, Nejzazší a Absolutní nejsou pouhá slova. Jsou to skutečnosti, nepochybné skutečnosti, kterých můžete dosáhnout jedině tak, že těšíte Boha Jeho vlastním Způsobem. Je pravda, že vaše duše těší Boha dvacet čtyři hodin denně, protože jste stále na cestě. Ale nestačí, když jen vaše duše těší Boha. Ne! Vaše srdce, mysl, vitálno a tělo musí Boha těšit také.

Srdce většinu času Boha poslouchá, ale je mnoho, mnoho případů, kdy srdce Boží Vůli neposlouchá. Protože je vitálno blízko srdce, vstupuje do něj a odebírá mu jednotu. Pro mysl je dokonce ještě obtížnější než pro vitálno obdržet Boží Světlo, poněvadž ničemná mysl je nekonečně horší než vitálno. Vitálno je zpočátku často neklidné. Pak se unaví a odevzdá se srdci. Ale mysl vždycky cítí, že ví vše a má vše, co potřebuje a chce. Mysl cítí, že je pod její úroveň od srdce cokoliv přijmout. Takže neposlušnost začíná v mysli. Srdce naslouchá vnitřní Božskosti a odevzdává se Boží Vůli nekonečně více než mysl, vitálno a fyzické vědomí. Ale přesto srdce vždy neposlouchá Boha tak, jak Ho poslouchá duše.

Musíte však vědět, že ne všechny duše mají stejné schopnosti; některé duše jsou omezené. Vaše duše nemusí být tak vyvinutá nebo pokročilá jako duše někoho jiného. Ale těší-li podle svých schopností vaše duše Boha Jeho vlastním Způsobem, pak se díky vašemu nepodmíněnému odevzdání vaše duše postupně, postupně zdokonalí a bude moci těšit Boha pokročilejším způsobem. Je to asi takto: duše, které nejsou tak vyspělé nebo vyvinuté jako ostatní, jsou jako malé děti. Otec požádá dítě, aby mu přineslo sklenici vody, kdežto svého dospělého syna požádá, aby mu přinesl něco těžkého. Poslechnou-li ho oba s radostí a oddaně, bude s oběma stejně spokojen. Dítě má schopnost přinést mu jen sklenici vody, ale dělá to s radostí, oddaně a nepodmíněně, proto je otec s dítětem velmi spokojen. Ale jednoho dne se z dítěte stane dospělý. Tehdy ho otec požádá, aby mu přinesl něco těžkého, jako třeba psací stroj, a on ho přinese. Nepoužije-li však svou schopnost přinést sklenici vody s radostí, oddaně a nepodmíněně, bude kdy schopno udělat něco nekonečně obtížnějšího?

Říkám vám, že duše není mentální halucinace. Když duchovní Mistři a ostatní, kteří realizovali Boha, mluví o duši, je pro ně skutečnější než tělo, vitálno, mysl a srdce. Duše je probuzenou částí skutečnosti a je to ta část, která Boha vždy poslouchá. Proto v každém okamžiku svého života berte duši velmi, velmi vážně. Nemůžete vidět svou duši vlastníma očima, protože nejste trénovaní, ale já mohu, protože trénovaný jsem. Odborník umí udělat ve svém oboru spoustu věcí, které nikdo jiný neumí. Vědec vidí hodně věcí, které já nevidím, ale neříkám, že tyto věci neexistují. Existují. Vy tedy máte duši a můžete k ní mít volný přístup stejně jako já. Je to záležitost rozvoje, rozvoje, rozvoje.

Tento rok je rok nevídaného vnitřního pokroku aspirace a neomezeného vnějšího úspěchu manifestace. Zkuste opakovat tato slova: „Nevídaný vnitřní pokrok aspirace, nevídaný vnitřní pokrok aspirace, neomezený vnější úspěch manifestace, neomezený vnější úspěch manifestace,“ a ciťte jejich skutečnost, hloubku a sílu. Vnitřní svět vám bude pomáhat tolika způsoby, známými i neznámými. Nezáleží na tom, kolikrát jste v minulosti neuspěli, tento rok dostanete ohromnou vnitřní sílu. Na druhou stranu, nezáleží na tom, kolikrát jste v jakém oboru uspěli, tento rok budete schopni svůj pokrok nesmírně zvětšit. Dokonce i když jste měli léta a léta v něčem úspěch, pokrok, který můžete udělat, nemá konce. Protože tento rok je tak důležitý, máte schopnost zvětšit svou aspiraci a svou oddanost víc, než si dovedete představit.

Říkám vám pozitivní stránku, ale je zde i negativní stránka. Vždycky říkám, že nůž může někoho zabít, ale také může nakrájet ovoce, abyste se o něj podělili s ostatními. Také božské Světlo, které je uvnitř nás ve velmi malé míře, má schopnost nám dát nejrychlejší pokrok. Avšak vidí-li Bůh, že některé z Jeho dětí této příležitosti plně nevyužívá, bude zklamaný a znechucený a toto Světlo odebere. Pak v duchovním životě úplně selžeme.

Tento rok dostáváte zlatou příležitost, tak doufám, že budete dělat ten nejrychlejší pokrok. Jste určitě, určitě vybráni Bohem, tak nemůžete spát jako spí nespočet jiných lidí. Nemůžete spát v nevědomosti! Božskost, síla, láska a božské světlo, které jste měli, máte stále. To je to, co vás drží na cestě. Musíte však tyto věci zvětšit a tento rok tak můžete snadno učinit. Řekl jsem tyto věci mnohokrát, mnohokrát. Ale pokaždé, když mluvím, vstupuje do vás síla navíc. A tak mě, drazí, berte vážně a tento rok to udělejte, udělejte, udělejte!

— 25. prosinec 1986 Vina del Mar, Chile

Odpuštění a vděčnost

Pojem odpuštění je na Západě obvykle spojován s vinou a odplatou. Dáte někomu pořádný pohlavek a poté se cítíte smutně a provinile. Pak vás ten druhý prokleje a řekne, že vás Bůh potrestá. Nebo vám pohrozí, že vás na oplátku také uhodí. Máte pocit, že když něco uděláte a nebude vám to odpuštěno, stane se vám totéž.

Ale existuje jiný způsob, jak se dívat na odpuštění. Bůh chce, abychom byli na určité výši a mohli tak získat Jeho Náklonnost, Lásku, Soucit a Požehnání. Právě teď však na takové úrovni nejsme. A tak nás Bůh žádá: „Trochu pozvedněte své vědomí a vystupte na tuto úroveň. Pak vám budu schopen dát svou Lásku, svůj Soucit a svá Požehnání.“ Naše lidská mysl to může nazývat odpuštění, ale Bůh nepřemýšlí o našich vnitřních a vnějších zločinech. Jen chce, abychom pozvedli své vědomí a zvětšili tak svou vnímavost a jednotu s Ním. Pak bude schopen dát nám více Soucitu, více Světla a více Lásky.

Když vás tedy požádám, abyste plakali pro odpuštění, žádám vás, abyste vystoupili na určitou úroveň, aby vám Nejvyšší ve mně mohl něco dát. Jste-li výborní žáci, budete smutní, když neuposlechnete svého Gurua a nevystoupíte na tuto úroveň. Co však děláte? V mnoha případech se jen rozhlížíte kolem sebe a vidíte, že někdo jiný už na této úrovni je. Zesmutníte a cítíte se bídně. Děláte tak dvě chyby. Nejdříve se nesnažíte přijít na místo, kde chci, abyste byli a potom žárlíte a cítíte se bídně, protože jste tam uviděli někoho jiného.

Chci-li vám něco dát, musíte přijít blíž a vzít si to. Jsem-li nad vámi, musíte vyjít aspoň do určité výšky, abychom si spolu mohli povídat. Řekněme, že musíte vystoupit na první příčku žebříku. Někdy vidím, že vy, lidé, ode mě, nebo řekněme od Nejvyššího ve mně, tolik, tolik získáte a pak na tu úroveň opravdu vystoupíte. V té chvíli jsem tím nejšťastnějším člověkem. Můžete říci: „Ó, Guru mi odpustil, jinak by ke mně nebyl tak laskavý a soucitný.“ Ale já ani nemyslím na to, co jste udělali. Jsem jen šťastný, že vaše vědomí je o trochu výše a já jsem schopen vám nabídnout více lásky, více náklonnosti, více požehnání.

Pak je zde otázka stupně — stupně vaší vnímavosti. Mohl bych vám dát deset dolarů, ale vy se spokojíte se dvěma. Jak potom chytře ospravedlňujete nedostatek vnímavosti! Řeknete světu: „Guru mi chtěl dát deset dolarů, ale já jsem si vzal pouze dva, protože mi to stačilo. Vystačím se dvěma dolary, tak nepotřebuji deset.“ Mluvím o penězích, ale s láskou, soucitem a požehnáním je to úplně stejné. Chci vám dát tolik, ale vyříkáte: „Ne, dostanu-li trochu soucitu, stačí mi to.“ Chci vám dát velmi mnoho, protože vím, že jedině tehdy vám zítra mohu dát ještě více. Ale vy si chcete vzít jen kapku. A vaše moudrá mysl vás tak chytrým způsobem přesvědčuje, že děláte dobrou věc. Vyjde-li však do popředí vaše srdce moudrosti, řeknete: „Pokud mi chtěl dát deset dolarů, proč bych měl být spokojen pouze se dvěma? Jestli ho chci potěšit jeho vlastním způsobem, musím si vzít celých deset dolarů.“ Proto jste-li skutečně upřímní a cítíte se mnou jednotu, budete smutní, jestliže nepřijmete všechno, co vám chci dát. Řeknete: „Chtěl mi toho dát tolik a já jsem si vzal tak málo. Důvod, proč jsem nepřijal vše, je, že má vnímavost je malá. Klamu sám sebe, když říkám, že mi to stačí.“ Nestačí vám to.

Tento druh dávání a braní se odehrává mezi Bohem a lidskými bytostmi v každém okamžiku. Bůh dává a my bereme. Lidská mysl řekne: „Bůh bude potěšen a šťasten, že mi nemusel dávat tolik.“ Ale Bůh potěšen nebude. Je-li ten, kdo dává, obyčejná lidská bytost, může říci: „Ó, jsem velmi rád, že jsem potkal takového hlupáka, který je spokojen se dvěma dolary. Jsem tak rád, že jsem mu nemusel dát deset dolarů.“ A ten hlupák, který dostane jen dva dolary, je také spokojen, protože může říkat světu: „Vystačím s tím.“ Ten, který dává, je zde darebák, a ten, který bere, hlupák.

Bůh je však smutný, když si nechceme vzít tolik, kolik nám chce dát, protože v tu chvíli neukazujeme vděčnost, která zvyšuje naši vnímavost. Bůh neumírá touhou po naší lidské vděčnosti. Když obyčejná lidská bytost něco někomu dává, ihned se dostaví pocit oddělenosti. Cítí, že právě proto, že dal takovou a takovou věc, musí být ten druhý vděčný. Ale Boží představa vděčnosti je úplně jiná. Je-li to otázka dávání a braní ve světě duší nebo mezi božskými částmi nás samých, pak ten, kdo dává, je stejně vděčný jako ten, kdo přijímá.

Když vám chci dát své požehnání a světlo, jsem tak vděčný, dokážete-li je přijmout, protože to ukazuje na vaši jednotu se mnou. A jsem vám skutečně vděčný a jsem na vás skutečně pyšný, když si vezmete vše, co vám chci dát. Naopak, když vidím, že si to neberete, jsem smutný. Tak vidíte, že vděčnost se objevuje na obou stranách. Já ukazuji svou vděčnost a jednotu s vámi tím, že vám dávám, co mám, a vy ukazujete svou vděčnost a jednotu se mnou tím, že si berete, co dávám. Je zde vzájemná vděčnost a vzájemná jednota. Je to tak sladké!

Každý den máme zlatou příležitost nabízet svou vděčnost našemu Pánu Milovanému Nejvyššímu ve všem, co děláme. Není jediná vteřina, kdy nemůžeme Bohu nabídnout vděčnost. Podívejte se na mě. Kvůli jednotě se svými žáky a s lidstvem fyzicky a mentálně tolik trpím. Ale dokonce i když trpím tak nesnesitelnou bolestí, říkám ve vnitřním světě Bohu: Jsem Ti tak vděčný, že dokážu tuto bolest snášet s radostí. Prožíváš ve mně a skrze mě zkušenost, můj Pane, a já jsem tak vděčný, že se proti Tobě nebouřím. Také jsem Ti vděčný, že mám žáky, kteří mě budou masírovat dvacet čtyři hodin denně, budu-li chtít. Nevyléčí mě, ale přinejmenším mi přinesou úlevu, a já jsem Ti za to vděčný.“ A dokonce i kdybych neměl žádné žáky a žil jako obyčejná lidská bytost, i tak bych mohl říci: „Ó Bože, nezáleží na tom, jak velká je má bolest, mohla by být nekonečně větší. Jsem Ti tak vděčný za to, že nejsem v nemocnici.“ Za dobré věci jsme Bohu přirozeně vděční. Ale i když máme špatné zkušenosti, jako například špatné myšlenky, můžeme projevit vděčnost. Existují dva způsoby. Jeden způsob je ihned srovnat to, co se děje, s okamžikem, kdy jsme měli zážitek ještě horší. Uvidíme, že špatné, nebožské, nečisté myšlenky, které máme dnes, nejsou ničím v porovnání s tím hrozným dnem, kdy jsme tolik trpěli. Pak můžeme říci: „Právě teď jsem špatný, ale jsem Bohu vděčný, protože mé vědomí je stále mnohem výše, než bylo ten hrozný den.“ Nebo se můžeme porovnat s tím, jací jsme byli před deseti lety. Pak řeknete: „Ó Bože, jsem Ti tak vděčný, že dnes nejsem tak špatný jako před deseti lety.“ Toto je nejlepší způsob — srovnat svůj vlastní život s tím, jaký býval.

Jiný způsob je porovnat se s obyčejnými lidmi, kteří jsou kolem nás. Můžeme se rozhlédnout a hned uvidíme neaspirující lidi, kteří jsou neskutečně horší, než jsme my. Pak můžeme říci: „Ó Bože, díky Tvému Soucitu jsem nekonečně lepší než tito lidé. Mohl jsem být tak špatný — jako ona nebo on — ale Ty jsi mi nedovolil, abych byl špatný. Jsi ke mně tak laskavý, tak soucitný.

A tak můžeme nabízet Bohu vděčnost nehledě na to, jaký druh vědomí máme. Máme-li dobré myšlenky, můžeme říci: „Ó Bože, jsem Ti vděčný, neboť nezáleží na tom, jak špatný jsem teď, před pár lety jsem byl nekonečně horší. Díky Tvému Soucitu jsem se stal přinejmenším lidskou bytostí.“

Také musíme vědět, že je-li naše vědomí nízké, můžeme silou vůle naše špatné myšlenky ihned zastavit. A máme-li dobré myšlenky, můžeme je silou vůle zesílit. Síla vůle může snadno zničit naše špatné myšlenky a špatné síly v nás. Silou vůle můžeme také zvětšit sílu svých dobrých myšlenek a zvětšit své dobré vlastnosti. Takže užíváme-li síly vůle správně, můžeme ve svém životě provádět jeden zázrak za druhým. A dokonce i když svou sílu vůle nerozvineme pomocí modlitby a meditace, můžeme tak učinit skrze upřímnou aspiraci a upřímný vnitřní pláč. A tak se modlete a meditujte a rozvíjejte svou aspiraci a vděčnost. Pak skutečně uvidíte ve svém životě rozdíl.

5. leden 1987 Valdivia, Chile

Otázky a odpovědi o vděčnosti

Sklízíme opravdu všechno, co zasejeme, z každé myšlenky, z každého činu?¹

Sri Chinmoy: Jak zasejeme, tak sklidíme. To je pravda. Pokud se však zároveň modlíte k Bohu, pokud meditujete na Boha, Boží Soucit může vaše chyby smazat. Když se modlíte a meditujete, vaše síla modlitby a síla meditace může zrušit špatné síly, které pochází z vašich špatných myšlenek. Je pravda, že uděláte-li něco špatného, dotknete-li se ohně, oheň vám přirozeně popálí prsty. Ale současně existuje nějaká ochranná síla, která vám brání, abyste se ohně dotkli.

Když dítě jde a uhodí jiné dítě, ví, že toto dítě přijde a oplatí mu to. Co tedy udělá? Půjde ihned ke svému otci. Otec je silnější a dítě ochrání. V tomto případě je Otcem Nejvyšší. Pokud se přátelíte s nevědomostí, chce vás pak pohltit. Jestliže poběžíte k Otci dříve, než vás nevědomost pohltí, Otec vám ukáže svůj největší Soucit a před nevědomostí vás zachrání. Vše záleží na tom, kolik Soucitu jste schopni od Nejvyššího přijmout.

Jak Nejvyšší osvěcuje minulost?²

Sri Chinmoy: Nejvyšší osvěcuje minulost tím, že odpouští. Skutečné odpuštění znamená zapomenout, vědomě zapomenout. Jestliže vám někdo skutečně odpustí to, co jste udělali, pak na to zapomene dokonce i ve svém vnitřním vidění. Ale pokud vám neodpustí, bude to mít stále před svým vnitřním zrakem. Osvícení je nezbytné kvůli temnotě. Chyby jsou temnota. A tak Nejvyšší osvěcuje naše chyby tím, že odpouští.

Abych začal duchovní cestu, potřebuji Boha Odpuštění. Nejdříve musím vyprázdnit sám sebe od svého nebožského bytí. Všechny nebožské myšlenky a nebožské činy, které jsou uvnitř mě, všechno, co je uvnitř mě neaspirující a neinspirující, musím vyloučit. A proto potřebuji Boží Odpuštění. Nesčetněkrát jsem spáchal chyby velké jako Himaláje. Jestli mi Bůh neodpustí nebožské věci, které jsem za ta léta udělal, jak mohu kráčet po duchovní cestě, sluncem zalité cestě? Jedině když mi Bůh odpustí, mohu vstoupit do duchovního života celým srdcem. A tak na začátku potřebuji Boží Odpuštění.

Jak máme přijímat Boží Odpuštění?³

Sri Chinmoy: Boží Odpuštění přijmete tak, že si neustále, vědomě, bezesně a bez dechu budete připomínat, že Bůh je Odpuštění Samo. Neměli byste myslet na Boha jako na Spravedlnost nebo nekonečné Světlo či Mír. Neměli byste myslet na žádné jiné aspekty Boha. Měli byste myslet jen na Boží Odpuštění nebo Boha Odpuštění. Svou mysl a své srdce byste měli zaplavit jedinou myšlenkou: odpuštění, odpuštění, odpuštění. Místo toho, abyste mysleli na Boží Světlo Spravedlnosti, měli byste si jen opakovat: „Můj Pán je veškeré Odpuštění, můj Pán je veškeré Odpuštění.“ Zatímco opakujete: „Můj Pán je veškeré Odpuštění,“ nesmíte myslet na všechny ty nesčetné nebožské věci, které jste udělali: „Ó, lhal jsem, někoho jsem uhodil, udělal jsem tolik jiných věcí špatně.“ Ne, uvidíte jen pozitivní stránku. Budete myslet jen na Boží Odpuštění před vámi, kolem vás a uvnitř vás. Budete-li stokrát a tisíckrát co nejoduševněleji opakovat: „Můj Pán je veškeré Odpuštění, můj Pán je veškeré Odpuštění,“ pak budou všechny vaše obrovské chyby smazány. Všechny chyby, kterých jste se za ta léta dopustili, všechny nevědomé věci, které jste udělali, zmizí. V té chvíli budete cítit, že je vám nejen odpuštěno, ale že vy sami jste Bůh-Odpuštění. Jestliže se vás někdo zeptá na vaše jméno, řeknete: „Jsem Odpuštění svého Pána.“

To bude váš jediný akademický titul. V běžném životě mají lidé mnoho akademických titulů. Mají univerzitní titul, tamten titul a podobně. Ale duchovní hledající bude říkat, že má pouze jediný titul. Bude říkat buď: „Jsem Odpuštění svého Pána“ nebo „Jsem Soucit svého Pána“ nebo „Jsem Láska svého Pána.“ Jestliže se vás tedy někdo zeptá, jaké jsou vaše tituly, ihned řeknete: „Soucit mého Pána je mým jediným titulem“ nebo „Odpuštění mého Pána je mým jediným titulem.“ Není to falešná pokora, protože v nejvnitřnějších zákoutích svého srdce cítíte, že vaším jediným titulem je Boží Soucit a Boží Odpuštění. To musí cítit všichni hledající.

Udělám-li něco špatného a požádám Nejvyššího, aby mi odpustil, jak poznám, že mi odpustil?

Sri Chinmoy: Jsou dva způsoby, jak to můžete poznat. Jestliže už tu věc neuděláte znovu, buďte si jistí, že vám Nejvyšší odpustil, protože vám dal schopnost ji neopakovat. Pokud jste skutečně přijali Jeho Schopnost, pak vám již odpustil. Takové je to na praktické úrovni. Udělali jste něco špatně a nechcete to opakovat. Chcete odpuštění. To znamená, že od Nejvyššího musela přijít vyšší Síla. Tato vyšší Síla je něco, co vás bude chránit a dá vám schopnost neudělat tu věc znovu. Nejvyšší vám odpustil, proto už neděláte chyby. Jiný způsob je zeptat se svého duchovního Mistra, zda vám Nejvyšší odpustil. Mistr vám to dokáže říci. Bude velmi upřímný. Nebo můžete na hodinu nebo na půl hodiny vstoupit hluboko dovnitř, pak budete schopni to říci. Nedovolte, aby vstoupila jakákoliv myšlenka. Pokaždé, když nějaká přijde, zabijte ji anebo ciťte, že si na vás sedla moucha a vy jste ji odehnali. Když přijde další myšlenka, odežeňte ji také. Po chvíli bude moucha-myšlenka cítit, že je pod její důstojnost vás trápit, a tak proud myšlenek ustane. Když vidíte, že nepřichází žádná myšlenka, zeptejte se. Je-li odpověď „ano“, pak vám odpustil. Je-li odpověď „ne“, pak vám neodpustil. Můžete to tedy udělat tímto způsobem nebo se můžete zeptat svého Mistra. Ještě zopakuji první metodu: když přestanete dělat určitou věc navždy, víte, že vám Nejvyšší odpustil.⁴

Kdykoliv uděláte něco špatného, Bůh vám odpustí, já vám odpustím, ale je někdo, kdo vám neodpustí, a to je vaše duše. Vaší duši bude trvat dlouho, než vám odpustí jakoukoliv chybu, kterou uděláte úmyslně. Duše neodpouští tak snadno, protože ví, že kvůli této určité chybě, této úmyslné chybě, se bude muset reinkarnovat na zem na mnoho dalších let. Tak dlouho duši trvá, než vás přiměje realizovat, odhalit a projevit, a toto jen zdrží váš pokrok. Pokaždé, když uděláte vědomou chybu, vaše duše ví, že je to jako vrátit se o sto kroků. Chcete dosáhnout svého cíle a je dáno místo, kde máte začít, ale pak ve skutečnosti začnete o sto metrů dále. A tak svou cestu přirozeně brzdíte, místo abyste ji urychlili. Duše je nejstarší bratr a slíbila Nejvyššímu Otci, že se bude starat o mladší členy. Duše je plně zodpovědná za váš život. Cítí se bídně v okamžiku, kdy vidí, že ji mladší členové neposlouchají, a ona za ně musí zodpovídat.⁵

Jestliže člověk cítí, ze Bůh je všeodpouštějící, není pro něj jednodušší dělat chyby?⁶

Sri Chinmoy: Cítíte, že půjde-li někdo k Otci poté, co udělá něco špatného, a uvidí, že mu bylo odpuštěno, pak bude v pokušení dělat dál špatné věci s pocitem, že mu bude vždy odpuštěno. Jenže dokonce i lidský otec, nemluvě o božském Otci, Všemohoucím Otci, řekne dítěti: „Podívej, udělal jsi něco špatného, uhodil jsi jiné dítě. Protože tě miluji, odpustil jsem ti, ale nemůžeš dál dělat špatné věci.“ Jestliže dítě uhodí jiné dítě podruhé a pak se vrátí k otci, otec jej bude chránit. Potom otec potají a potichu řekne: „To je podruhé, kdy ti říkám, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem, ale tvá mysl tomu nechce rozumět.“ Otec mu pokaždé odpustí, ale zároveň se bude snažit dítě přesvědčit, že dělá cosi špatného. Agresivní vlastnosti dítěte postupně vstoupí do otce a ono vědomě či nevědomě pocítí, že dělalo něco špatného. Pak svou chybu svěří pod otcovu ochranu.

Ale v případě duchovního Otce, božského Otce, je to jiné. Když udělá aspirant chybu a běží ke svému duchovnímu Otci, duchovní Otec bude dítě-aspiranta nepochybně chránit. Poté se ihned pokusí vstoupit do jeho srdce se Světlem. Lidský otec hubuje tajně, ale božský Otec nehubuje. Ví, že hubování je zbytečné. Pokouší se vidět, co je v aspirantovi špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a říká: „Vstoupím-li teď do aspiranta se Světlem, Světlo temnotu vyžene. Světlo pak nevědomost osvítí a přemění ji na poznání a moudrost.“ Tato moudrost dává aspirantovi pocítit, že by měl zůstat pokojný, tichý a klidný, a ne se dostávat do konfliktů nebo někoho bít. Božský Otec toho dosahuje Světlem, vnitřním Švédem. Vlévá toto vnitřní Světlo do aspiranta. Lidský otec bude otevřeně ochraňovat a potom potají hubovat, protože lidský otec nemá ono čisté Světlo, božské Světlo, aby osvítil naši temnotu nebo z nás vyhnal špatné síly.

V obou případech bude pokušení poraženo: božský Otec jej porazí Světlem a lidský otec přísnou disciplínou. Ale to neznamená, že budeme dál dělat chyby a pak chodit ke svému Otci pro odpuštění, neboť jednoho dne budeme ronit hořké slzy, když uslyšíme někoho říkat, že nám náš Otec stranil.

Jak odpustit křivdu?⁷

Srí Chinmoy: Když přemýšlíme o nespravedlnosti z lidského hlediska, musíme jít do samotné hloubky naší realizace. Když jsme přišli na svět, slavnostně jsme slíbili Bohu, že Ho zde na zemi realizujeme, projevíme a naplníme. Takový byl náš nejupřímnější a nejoduševnělejší slib Bohu. Když jsme to slibovali, byli jsme ve světě duší. Neměli jsme fyzické tělo, naším skutečným bytím byla duše. V té chvíli duše řekla: „Sestupuji do světa, jen abych Tě potěšila, naplnila a nepodmíněně projevila.“ Ale teď nás slovo „nepodmíněně“ ihned vyděsí. Je to jedovaté slovo, nedokážeme ho použít. Všechno je podmínečné, podmínečné. Je pravda, že tito lidé cítíte, že velmi nečestní udělali něco nebožského. Ale podívejte se na svůj vlastní slib. Očekáváte od těchto lidí dokonalost, cítíte, že musí dělat všechno dokonale. Ale dokonalost přichází jedině tehdy, když plníme svůj slib. Náš první a nejpřednější slib byl slib Bohu, potěšit Jej a naplnit zde na zemi. Nesplnili jsme svůj slib, přesto očekáváme od ostatních, že splní své sliby. Jako duchovní lidé bychom se měli vždy dívat, co jsme my udělali špatně. Udělali jsme milióny věcí špatně. Děláme-li milióny věcí špatně, pak nám Bůh přirozeně odpouští. Jinak bychom nemohli na zemi existovat. Je-li Bůh připraven odpustit nám i přes naše nesčetné nedostatky a chyby, jak je možné, že neumíme my odpustit někomu jinému? Duchovní hledající ihned tvrdí, že je vybraným dítětem Boha. Neaspirující člověk, člověk, který se oddává potěšením nevědomosti, by toto nikdy tvrdit nedokázal. Nedokáže považovat Boha za svého zcela vlastního. Ale vy se odvažujete tvrdit, že jste vybraným dítětem Boha právě proto, že máte špetku z Jeho dobrých kvalit. Bůh je dobrý, Bůh je božský, Bůh je dokonalý, a všechny Jeho dobré vlastnosti do jisté míry máte. A je-li jednou z Božích vlastností odpuštění a odpouští-li vám Bůh dvacet čtyři hodin denně, nemůžete někomu odpustit na jednu sekundu? Jestliže má váš zdroj schopnost udělat něco v nekonečné míře, přirozeně i vy byste podle svého standardu měli mít schopnost odpustit nebo osvítit ostatní, kteří udělali něco špatného.

Jak si můžeme pamatovat, že máme odpouštět světu jeho nedostatky a odpouštět také sami sobě své vlastní nedostatky?⁸

Sri Chinmoy: Při vzácných příležitostech vidíme nedokonalosti v sobě, ale vždy je vidíme v ostatních. A teď co uděláme, když objevíme, že jsme nedokonalí nebože jsme udělali něco špatného? Ihned si odpustíme nebo si nevšímáme skutečnosti, že jsme udělali něco špatného, nebo se rozhodneme otočit list a už to nikdy neopakovat. Děláme to všechno proto, abychom získali uspokojení.

Jestliže ostatní udělají něco špatného a my jim neodpustíme a chováme proti nim v mysli nebožské myšlenky neboje chceme potrestat, nikdy nenajdeme skutečné uspokojení. Abychom uspokojili sami sebe, svou skutečnost, musíme odpouštět také ostatním. Odpuštění je osvícení. Musíme cítit, že odpustíme-li ostatním, osvěcujeme sami sebe, své vlastní zvětšené, rozšířené Já. Co se stane, když neodpustíme? Pokládáme si na svá ramena těžké břímě. Jestliže jsem udělal něco špatného a nesnažím se odpustit sám sobě nebo osvítit sám sebe, budu chovat myšlen ku, že jsem udělal chybu. A pokaždé, když po myslím na svůj špatný čin, jen přidám ke svému těžkému nákladu viny. Podobně, pokud mi ostatní ukřivdili — čím víc na to myslím, tím těžší je mé břímě zloby a zášti. Musím běžet ke svému cíli. Jak poběžím, jestliže si na svá ramena naložím něco těžkého? Uvidím, že všichni ostatní běží velmi rychle, zatímco já sotva jdu.

Je důležité odpouštět ostatním a odpouštět i sami sobě. Musíme také vědět, kdo komu odpouští. Já jako jednotlivec nemám právo od pouštět ostatním ani odpouštět sám sobě. Je to Božské uvnitř mě, které mě inspiruje, abych pozvedl své vědomí ke Světlu, k vyššímu Světlu, k nejvyššímu Světlu. Čin odpuštění znamená pohyb k vyšší skutečnosti. A když dosáhneme nejvyšší Skutečnosti, sjednotíme se s všudypřítomnou Skutečností.

Všichni jsme nedílnou součástí žijícího organismu. Mám-li jen dvě ruce, nejsem úplný, potřebuji také dvě nohy. Potřebuji všechno, abych byl úplný, dokonalý a celý. A tak musím přijmout ostatní jako své vlastní. Nejdříve je přijmu, potom je přeměním. A koho přeměňuji, jestliže ne svou vlastní zvětšenou a rozšířenou skutečnost?

Jak poznáme, kdy bychom měli odpustit člověku, který nás zranil, a kdy bychom se měli mstít?⁹

Sri Chinmoy: Jsou dva druhy lidí. Jedni jsou jako opice nebo škorpióni. Když opici dovolíme, aby se k nám přiblížila, ihned nás pokouše a poškrábe. Dotkneme-li se škorpióna, uštkne nás svým žahadlem. Když na něj sáhneme ještě jednou, znovu nás uštkne. V tomto světě musíme odpozorovat, zda se nás někdo nepokouší zničit. Jestliže se nevědomost nezmenšuje, musíme se chránit.

Když Kristus viděl, jak jeho vlastní lidé mezi sebou neustále bojují, řekl, že jsou zde dobří lidé, kterým bychom měli odpustit, protože se upřímně snaží chovat správně. Když takový člověk udělá něco špatného a my mu odpustíme, už to nikdy neudělá, protože ví, že udělal něco špatného. Jestliže mu řekneme: „Dobrá, udělal jsi to. Podruhé už to nedělej“ bude zahanben a v rozpacích. Bude mu líto, že udělal něco špatného. A protože je to dobrý člověk, už to podruhé skutečně neudělá.

Ale jestliže má někdo povahu škorpióna nebo opice, můžeme mu dát libovolné množství příležitostí a on se stejně nezmění. Takže na takového člověka musíme být velmi přísní. Má-li někdo povahu jako škorpión a my mu dáme příležitost, jednoduše nás zničí.

Básně o odpuštění

Ze sbírek „Deset tisíc plamenů květin“ a „Dvacet sedm tisíc rostlin aspirace“

Dvě naděje¹¹

Dvě naděje neustále zpívají
v mém chvějícím se srdci:

jednoho dne začnu milovat
svého Pána Nejvyššího bezvýhradně;

můj Pán Nejvyšší mi potají poví,
že mi navždy odpustil.

Odpusť a zapomeň¹²

Odpusť, budeš šťastný.
Zapomeň, budeš spokojený.
Odpusť a zapomeň,
budeš mít trvalý mír uvnitř i vně.

Domov mého srdce¹³

Domov mého srdce je místem
plným ticha míru.
Před domem mého srdce
jsou dva veliké stromy:
Strom Božího Soucitu
a Strom Božího Odpuštění.

Je-li odpouštět božské¹⁴

Mýlit se je lidské.
Buď však opatrný,
nepřežeň to.

Je-li odpouštět božské,
potom buď ujištěn,
že to nikdy nemůžeš přehnat.

Modlím se a modlím k Bohu¹⁵

Modlím se a modlím k Bohu
   pro Jeho Odpuštění.
Bůh stále odpouští a odpouští
   životu celé mé bytosti.
Boží Srdce a má duše cítí,
že je to neobyčejně půvabná
   a osvěcující hra.

Mezi tvým světlem spravedlnosti¹⁶

Mezi tvým světlem spravedlnosti
a Božím Světlem Odpuštění
si budu muset vybrat.
Jsem snad takový blázen,
abych se dal na tvoji stranu?
Nejenže po Božím Světle Odpuštění toužím,
ale rád bych do něj jednoho dne vrostl.
Vskutku, to je mým jediným cílem.

Ne úsměv mého Mistra¹⁷

Ne úsměv mého Mistra,
ne požehnání mého Mistra,
ne soucit mého Mistra,
ale odpuštění mého Mistra
je mým životním dechem,
mým jediným životním dechem.

Boží kouzelná hůlka¹⁸

Ačkoliv ty sám
sis napsal svůj životní příběh,
nyní toužíš po tom zapomenout pár kapitol.
Hleď, Boží Kouzelná Hůlka Odpuštění
je přichystána přímo nad tvojí hlavou.

Ó Světlo Odpuštění Shůry¹⁹

Ó Světlo Odpuštění Shůry,
teď, když jsi vstoupilo
do mého plačícího a krvácejícího srdce,
nenechávej mě nikdy samotného a ztraceného.

Nekonečné mluvení²⁰

Oddáváš se nekonečnému mluvení,
abys vypadal moudře.
Uvědomuješ si, co si způsobuješ,
když se oddáváš nekonečnému mluvení?
Jen si nakládáš další a další problémy,
až jsi zcela zmaten a zcela ztracen.
Přestaň mluvit, dokud nedokážeš mluvit
k Božímu Oku Soucitu,
Nohám Odpuštění a Srdci Osvícení.

Neodpustil jsi mi²¹

Neodpustil jsi mi.
To znamená, že mě nemiluješ.
Nemiloval jsi mne.
To znamená, že neznáš sám sebe

Má vědomá sebesláva²²

Bůh je vždy úzkostlivý a dychtivý
mi odpustit,
zajímám se však o Jeho Odpuštění?
Ne!
Co od Něj chci?
Chci od Něj ne Jeho Odpuštění,
ale potají chci
svoji vědomou sebeslávu.

Ocenění mé modlitby²³

Žádám Boha o odpuštění
a Bůh mi odpustí.
Potom si však uvědomím,
že to nebylo odpuštění,
co jsem od Něj opravdu chtěl.
To, co jsem od Něj chtěl,
nebylo nic než ocenění
mé oduševnělé modlitby.

Jsem připraven vyplakat²⁴

Jsem připraven
vyplakat studánku slz,
dokud nebudu zcela zaplaven
Mořem Odpuštění svého Pána.

Boží Oko Odpuštění²⁵

Boží Oko Odpuštění
rozhodně zvítězí
nad veškerým tvým nesnesitelným utrpením.
Jen zbožně a oduševněle počkej
na Bohem zvolenou Hodinu.

Pokaždé, když od tebe uteču²⁶

Pokaždé, když od Tebe uteču
a vrátím se zpět,
vidím Tvé Oči
více osvěcující než dřív
a cítím Tvé Srdce
více odpouštějící než dřív.

Uč, co jsi učen²⁷

Uč, co jsi učen
Uč to, co jsi učen bez ustání:
píseň odpuštění
v nejbohatším Srdci
tvého Milovaného Nejvyššího.

Tvé trestající Oko²⁸

Můj sladký Pane,
Tvé odpouštějící Srdce oduševněle,
intenzivně a bezvýhradně miluji.
Můj Pane Nejvyšší,
Tvé trestající Oko nepochybně,
zoufale a bezesně potřebuji.

Dvě místa k ukrytí nedokonalostí²⁹

Jsou dvě místa k ukrytí našich nedokonalostí:
jedno je
v Soucitném Oku našeho Pána
a druhé je pod
Nohami Odpuštění našeho Pána.

Ten, kdo se bojí³⁰

Neboj se.
Ten, kdo se bojí,
nemůže zůstat blízko Božího Oka Soucitu
a Božích Nohou Odpuštění.

Lidská nevděčnost³¹

Boží Oko Soucitu
a Boží Srdce Odpuštění
pracují i navzdory
lidské vrozené nevděčnosti.

Bůh odpustil mému životu³²

Bůh odpustil mému životu.
Proto se mé srdce cítí zavázáno
odpustit světu kolem mne.

Láska může rozšířit³³

Tak jako odpuštění může osvítit
lidský život,
stejně tak láska může rozšířit
lidskou mysl.

Spokojený, ale ne oduševnělý³⁴

Nevidíš,
že jsi spokojený,
ale ne oduševnělý,
když žádáš Boha o Jeho Světlo Odpuštění?
V takovém případě
Bůh a Jeho Světlo Odpuštění
na dveře tvého srdce nikdy nezaklepou.

Co právě teď děláš³⁵

Můj Pane,
protože si nejsem vždy vědom toho,
co dělám,
právě teď možná nevím,
co dělám.
Vím však,
co právě teď děláš Ty.
Myslíš na mě
a odpouštíš mi.

Když se rozhodnu³⁶

Když se rozhodnu
odpustit světu,
mé slunce Božskosti okamžitě zesílí
svoji neomezenou sílu.

Když se rozhodnu
žít život lásky jednoty,
můj měsíc pokory okamžitě zesílí
své světlo krásy a výšku čistoty.

Aby ses stal dokonalým nástrojem³⁷

Aby ses stal dokonalým nástrojem
svého Milovaného Nejvyššího,
potřebuješ od Něj každý den jen dvě věci:
Během dne potřebuješ Jeho Soucit,
aby na bitevním poli života
tvá zkoumavá mysl mohla uspět
a tvé plačící srdce mohlo postoupit.
V noci potřebuješ Jeho Odpuštění,
protože se nevědomě, ne-li vědomě,
přátelíš se spánkem nevědomosti.

Jiný nápoj³⁸

Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
Pil jsem jed pochybnosti
zhluboka a radostně.
Teď chci svůj nápoj změnit.
Chci pít nektar víry
nezměrně a spontánně.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Jiný přítel³⁹

Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
Přátelil jsem se
s temnou nocí nevědomosti
vědomě a úmyslně.
Teď chci svého přítele změnit.
Chci přijmout světlo moudrosti
za svého nového přítele, okamžitě a natrvalo.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Nemiloval jsem Tě⁴⁰

Nemiloval jsem Tě
Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
—
Nemiloval jsem Tě
bezesně a nepodmíněně.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Nesloužil jsem Ti⁴¹

Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
Nesloužil jsem ti
oduševněle a bezvýhradně
v srdcích poutníků-hledajících,
jdoucích po Cestě Věčnosti.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Nemluvil jsem ke světu⁴²

Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
Nemluvil jsem o Tobě ke světu
důvěrně a přesvědčivě.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Neprojevil jsem Tě⁴³

Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší,
odpusť mi!
Neprojevil jsem Tě zde na zemi
jasně a uspokojivě.
Nedáš mi další šanci, můj Pane,
nedáš?

Boží Odpuštění mě najde⁴⁴

Boží Odpuštění mě najde
nehledě na to, kde jsem.
Boží Soucit mě vezme tam,
kam mám jít.

Časné ráno jeho života⁴⁵

Časné ráno jeho života
spatřilo Boží Nohy Odpuštění.
Pozdní večer jeho života
spatří Boží Oko Soucitu.

Dokážeš-li se duchovně vrátit⁴⁶

Dokážeš-li se duchovně vrátit,
rozhodně bude způsob,
jak od Boha získat Světlo Odpuštění.

Běda, nevěděl jsem, že musím splatit⁴⁷

Běda, nevěděl jsem,
že musím splatit tak velký dluh
své nevědomé minulosti.

Buď opatrný na minulost⁴⁸

Buď opatrný na minulost!
Minulost má sílu mocně ovládat
nejen současnost,
ale také celou budoucnost.

Tou nejobtížnější věcí na zemi⁴⁹

Tou nejobtížnější věcí na zemi
je pro lidskou bytost cítit,
že to včerejší špatné činy,
jsou příčinou dnešního utrpení.

Uvědomíš si kdy vůbec⁵⁰

Uvědomíš si kdy vůbec,
že všechny chyby v tvém životě
budou bezpochyby následovány
Božím Odpuštěním?

Znovu a znovu děláš stejnou chybu⁵¹

Znovu a znovu
děláš stejnou chybu
a žádáš ostatní,
aby ti odpustili.

Jakým právem ale
očekáváš a vyžaduješ jejich odpuštění,
pokud stále děláš tutéž chybu?