Věčná otázka člověka zní: ...

Věčná otázka člověka zní:
„Kdo je Bůh?“
Okamžitá odpověď Boha zní:
„Mé dítě, kdo jiný je Bůh,
ne-li ty?“

Nejsem nikdy sám...

Nejsem nikdy sám.
Když jsem naprosto bezmocný,
Bůh je pro mě.
Když jsem nadevše mocný,
lidstvo je pro mě.

Znal jsem Boha v nebi...

Znal jsem Boha v nebi.
Bůh zná mne na zemi.

Znal jsem Jej tam, neboť jsem Jej vídal opakovaně.
On mne zná zde, neboť mi dává neustále.

Myslím na Boha, ...

Myslím na Boha,
neboť Jej chci a potřebuji Jej.

Bůh myslí na mne,
neboť mne miluje a s láskou opatruje.

Ó, Bože, kde jsi? ...

„Ó, Bože, kde jsi?“

„Mé dítě, jsem mezi tvou touhou a aspirací.“

„Můj Bože, máš něco zvláštního na práci s mou aspirací?“

„Ano, můj synu, tvou touhou spoutávám Své vnější tělo a tvou aspirací osvobozuji Svůj vnitřní Dech.“

Bůh dítěte...

Bůh dítěte
je jeho čistou představou.

Bůh dospívajícího
je jeho jistým výtvorem.

Bůh mladíka
je jeho ničivým zklamáním.

Bůh starce
je jeho umírající a plačící aspirací.

Můj Pane, jaký je rozdíl...

„Můj Pane, jaký je rozdíl mezi lidskou láskou
a božskou láskou?“

„Mé dítě, rozdíl mezi lidskou láskou a božskou láskou je velmi prostý:

Lidská láska zoufale potřebuje.
Božská láska hojně sytí.“

Můj sladký Pane, mám jen jedinou touhu...

Můj sladký Pane, mám jen jedinou touhu, jedinou modlitbu, jedinou aspiraci:

Prosím, ukaž mi jen jedinkrát
tvář nepodmíněného odevzdání na zemi.

V nebi dostával jsem od Boha na požádání...

V nebi dostával jsem od Boha na požádání
Blaženost bez konce.

Na zemi dostávám od Boha na požádání
Soucit bez konce.

Bůh horlivě a dychtivě čeká...

Bůh horlivě a dychtivě čeká,
až si Jej přivlastníš.

Co potřebuješ, je správný způsob,
a co budeš potřebovat,
je správný okamžik,
aby sis Jej přivlastnil za svého
zcela vlastního.

Jsem Boží otrok...

Jsem Boží otrok.
Kdo může být pyšnější než já?

Jsem Boží přítel.
Kdo může být šťastnější než já?

Jsem Boží syn.
Kdo může být tak skutečný jako já?

Můj sladký Pane, řekni mi, prosím, rozdíl...

„Můj sladký Pane,
řekni mi, prosím, rozdíl mezi Tebou a mnou.“

„Mé dítě, rozdíl je velmi malý.
Ty jsi vlastněn svým malým vlastnictvím,
a Já jsem osvobozen Svým Nekonečným Vlastnictvím.

Má otázka zní: ...

Má otázka zní:
„Jak mohu opustit svět lepší, než jsem jej nalezl?“

Boží odpověď je:
„Dej světu okamžik svého zájmu
a dej Mně svou nekonečnou noc nevědomosti.
Hle, dosáhl jsi svého vznešeného cíle.“

V této inkarnaci, můj Pane...

„V této inkarnaci, můj Pane,
mám jen tři touhy:

Mou první touhou je učinit svůj život
jednou dlouhou vděčností.

Mou druhou touhou je učinit svůj život
jednou dlouhou aspirací.

Mou třetí touhou je učinit svůj život
jedním dlouhým odevzdáním.“

Bůh nám svěřuje...

Bůh nám svěřuje
Transcendentální požehnání Svobody.

My Mu svěřujeme nespočetné závazky
své bezcennosti.

Můj Pán mi říká...

Můj Pán mi říká,
že potřebuji obojí, vědu i duchovnost.

Ve svém životě touhy potřebuji vědu,
abych vnějšně přenášel své myšlenky
do nejvzdálenějšího konce světa.

Ve svém životě aspirace potřebuji duchovnost,
aby mi přinesla poselství Neznámého,
Nejzazšího Za.

Dnes ráno obvinil jsem Boha...

Dnes ráno obvinil jsem Boha
že nadřazuje Nebe zemi.
On popřel mé obvinění.

Řekl:
„Svá Požehnání nabízím rovným dílem oběma, Nebi i zemi.
Nebe je se Mnou a ve Mně.
Proto je Nebe věčně božské.
Země je ze Mne a pro Mne.
Proto se země věčně vyvíjí
vstříc Mé Transcendentální Dokonalosti.“

Útěcha a Soucit...

„Můj Pane, potřebuji obojí,
Útěchu i Soucit,
anebo jedno z nich stačí?“

Boží odpověď zní:
„Můj synu, potřebuješ jak Útěchu, tak i Soucit.
Potřebuješ ode Mne Útěchu
neboť jsi porážen na bojišti života.
Potřebuješ Soucit, abys jednal jako božský hrdina
na bojišti života.
Soucit potřebuješ také k tomu, abys jednal
jako vítěz nad silami neúspěchu.“

Včera bylo jménem mého Pána Pochybnost...

Včera bylo jménem mého Pána Pochybnost.

Dnes je jménem mého Pána Strach.

Zítra bude jménem mého Pána Radost.

Včera jsem dostal od Boha...

Včera jsem dostal od Boha
svou první lekci o Božskosti.

Dnes dostávám od Boha
svou druhou lekci o Věčnosti a Nekonečnosti.

Zítra dostanu od Boha
svou třetí lekci o Nesmrtelnosti.

Pozítří dostanu od Boha
svou čtvrtou a poslední lekci o Skutečnosti.

Můj Pane, já mám milióny tužeb...

„Můj Pane, já mám milióny tužeb.
Máš Ty nějaké?“

„Ano, mé dítě, mám.“

„Máš?
Prosím, pověz mi jaké!“

„Mou jedinou touhou je vidět tě věčně šťastného.
Můžeš naplnit Mou touhu?“

„Pokusím se, můj Pane.“

„Pokus se, mé dítě, pokus se.“

Když jsem bez Boha, pláču...

Když jsem bez Boha, pláču.
Pláču, protože není žádné jiné cesty
jak realizovat Boha, než plakat
tiše a bez ustání.

Když jsem s Bohem, roním slzy.
Roním slzy, neboť není žádné jiné cesty
jak vyjádřit Bohu svou věčnou vděčnost,
než ronit slzy
dušeplně a bezvýhradně.

Můj Pane, Tvé Slunce vědění...

„Můj Pane, Tvé Slunce vědění
je nepředstavitelně drahé.“

„Můj synu, tvá noc nevědomosti
je neuvěřitelně výbušná.“

Prosím, pověz mi, můj skutečný Pane...

„Prosím, pověz mi, můj skutečný Pane,
jak mohu žít bez potíží
a bez potěšení.“

„Můj synu, abys žil bez potíží,
co potřebuješ, je světlo tvé duše.
Abys žil bez potěšení,
co potřebuješ, je radost tvé duše.“

Někdy dosáhnu toho, v co věřím...

„Někdy dosáhnu toho, v co věřím.
Někdy věřím tomu, čeho dosáhnu.
Dělám tu správnou věc, můj Pane?“

„Můj synu, to správné pro tebe bude
dosáhnout jen toho, čeho chci Já, abys dosáhl,
a věřit jen tomu, v co chci Já, abys věřil.
Čeho chci, abys dosáhl,
je dokonalá dokonalost.
V co chci, abys věřil,
je nesmrtelnost tvé aspirace.“

Když mluvím hlasitě ...

Když mluvím hlasitě,
Bůh mi naslouchá chladně.

Když mluvím chladně,
Bůh mi naslouchá soucitně.

Když mluvím tiše,
Bůh mi naslouchá oddaně.

Když mluvím oddaně,
Bůh mi naslouchá bezvýhradně
a nepodmíněně.

Práce sama nedokazuje nic....

Práce sama nedokazuje nic.

Práce pro lidstvo dokazuje cosi
vždy ocenitelného.

Práce pro Boha je cosi vždy zbožňováníhodného.
Také výnosného.

Milovat vždy musím....

Milovat vždy musím.
Když miluji lidstvo, jsem neustálým
předmětem obdivu ve vnějším světě.
Když miluji Boha, jsem předmětem
neustálého obdivu ve vnitřním světě.

Bůh a já obdivujeme jeden druhého...

Bůh a já obdivujeme jeden druhého.
Bůh obdivuje mou pokoru.
Já obdivuji Boží Svrchovanost.
Bůh obdivuje mé odevzdání.
Já obdivuji Boží Soucit.

Země má pro mne jen jedinou radu…

Země má pro mne jen jedinou radu:
   „POKUS SE“
Nebe má pro mne jen jedinou radu:
„PLAKEJ“
Bůh má pro mne jen jedinou radu:
„USMÍVEJ SE“
Já mám pro sebe jen jedinou radu:
„PŘIJETÍ“

Řeknu Ti tajemství, můj Pane...

„Řeknu Ti tajemství, můj Pane.
Když na Tebe myslím, můj život je plný naděje.
Když Ty myslíš na mě, můj život je plný smyslu.“

„Můj synu, povím ti tajemství.
Když Mě přiměješ myslet na tebe,
celý Můj život se stává radostným.
A když na sebe myslíme vzájemně,
naše životy se stávají nanejvýš plodnými.“

Říkám Bohu, že není nic...

Říkám Bohu, že není nic
tak zbytečného, jako moje neschopnost.

Bůh mi říká, že není nic
zbytečnějšího a neužitečnějšího
než má rada.

Od vášně k osvobození...

Od vášně k osvobození
je lidská úloha.
Od Vize k Soucitu
je Boží Úloha.

Člověk otevřeně vyžaduje Boží Skutečnost...

Člověk otevřeně vyžaduje
Boží Skutečnost.

Bůh tajně doufá
v lidskou vnímavost.

Člověk přikazuje: ...

Člověk přikazuje:
„Bože, přijď ke mně okamžitě.“

Bůh přikazuje:
„Synu, spatři Mne vědomě,
spatři Mne šťastně, spatři Mne statečně,
spatři Mne úplně a spatři Mne trvale.“

Pane, řekni mi upřímně jednu věc: ...

„Pane, řekni mi upřímně jednu věc:
Je to proto, že jsem hlupák,
že Tě vždy poslouchám,
nebo je to proto, že jsem chytrý a moudrý,
že Tě vždy poslouchám?“

„Můj synu, vždy Mě posloucháš,
protože není žádný rozdíl mezi
Mou radou a tvým přijetím.
Oddaný syn a oddaný Otec
jsou provždy předurčeni, aby šli společně.“

Můj Pane, můj přítel říká...

„Můj Pane, můj přítel říká,
že má ten pravý cíl v životě,
ale nemá tu pravou odvahu.
Jak mu mohu pomoci?“

„Pověz mu, Můj synu, že potřebuje sílu
upřímného a úplného odevzdání Boží Vůli.
Má-li toto, jeho bude život pravé,
neustálé a bezmezné odvahy,
vnitřní i vnější.“

Můj pane, chtěl bych se napít...

„Můj pane, chtěl bych se napít Tvého
Nektaru, abych mohl být nesmrtelný jako Ty.“

„Mé sladké dítě, jistě ti dám napít Svého Nektaru, ale je tu jiný způsob, jak můžeš být nesmrtelný.

Když Mi nabídneš svou čistou lásku, svou opravdovou oddanost
a své úplné odevzdání, staneš se ihned nesmrtelným.
Nyní mi pověz, co chceš.
Chceš se napít Mého Nektaru?
Anebo Mi chceš nabídnout svou lásku, oddanost a odevzdání?

„Můj Pane, chci udělat obojí, chci se napít Tvého Nektaru a chci Ti nabídnout i všechnu svou lásku, oddanost a odevzdání.
Zatímco budu pít Tvůj Nektar, budu sedět u Tvých Nohou se svým životem vděčnosti.
Zatímco Ti budu nabízet svou lásku, oddanost a odevzdání, pokusím se vstoupit do Tvého Srdce Nekonečného Soucitu se svou bezvýhradnou aspirací.“

Můj Pán se usmívá.

Můj Pane, já zpívám....

„Můj Pane, já zpívám.“

„Dobře, to je to, co Mě těší.“

„Můj Pane, já tančím.“

„Výborně, to je to, co Mě okouzluje.“

„Můj Pane, já trpím.“

„Ne, Mé dítě, ty netrpíš.
To není pravda.
Co zakoušíš, je řada zkušeností.
Co víc, snaž se poznat, že to jsem Já, kdo získává všechny tyto zkušenosti v tobě a skrze tebe.“

Můj Pane, umírám....

„Můj Pane, umírám.“

„Ty hloupý!
Už jsi sehrál svou úlohu?
Nemysli teď na umírání.
Musíš projevit na zemi Můj Sen.
Musíš uvědomit svět o tom,
že jsem stále naživu.
Nezklam Mne, Můj synu.
Neopouštěj Mne, Můj synu.“

„Když Tě zklamu, co uděláš?“

„Když Mne zklameš, vezmu si nový nástroj.“

„Když Tě opustím, co se stane?“

„Když Mne opustíš, budeš znám
jako celoživotní selhání a Já budu znám
jako nepodmíněné Odpuštění.“

Můj Pane, co se stane, když aspirace zklame...

„Můj Pane, co se stane, když aspirace zklame?“
„Když aspirace zklame, zloba zavládne.
Buď si ale jist, tvá aspirace tě nikdy nezklame.
Co tě zklame, je tvé divoké pokušení.“

Můj Pane, jsi také tak zaneprázdněn...

„Můj Pane, jsi také tak zaneprázdněn jako já?“

„Ne, nejsem.
Ve skutečnosti nejsem nikdy zaneprázdněn.
Ty máš plné ruce práce s kopáním hrobů neplodné minulosti
a Já se jen dívám dovnitř, vzhůru a kupředu.

Dovnitř se dívám, abych spatřil Svou Tvář Aspirace.
Vzhůru se dívám, abych spatřil Svou Tvář Realizace.
Kupředu se dívám, abych spatřil Svou Tvář Manifestace.“

Opravdu neumím pochopit, jak jsi Ty ...

„Opravdu neumím pochopit, jak jsi Ty,
můj Pane, udělal všechno z ničeho,
zatímco já nedokážu udělat ani jedinou věc
ze všeho.“

„Mé dítě, musíš vědět, co chceš.
Jen tehdy budeš vědět, jak to udělat.
Co chceš, je dokonalost v životě
a jediný způsob, jak můžeš dosáhnout této dokonalosti
je skrze neustálé sebeobětování
a neustálý vnitřní pláč.“

Pane, buď upřímný. Když Tě kritizuji...

„Pane, buď upřímný.
Když Tě kritizuji,
rozzlobíš se na mě nebo trestáš mě vnitřně?“

„Můj synu, když Mne kritizuješ,
ani se na tebe nerozzlobím, ani tě netrestám.
Prostě se snažím pozvednout tvou úroveň lidského chápání
na Mou nejvyšší úroveň božského vedení.
Tam ti projevuji Svou Lásku, Radost a Hrdost,
tak jako ti zde projevuji Svou Trpělivost, Zájem a Soucit.“

Pane, Tys mi nedal mysl, abych myslel...

„Pane, Tys mi nedal mysl, abych myslel.“

„Ale dal jsem ti srdce, abys cítil.“

„Pane, Tys mi nedal vitálno, abych usiloval.“

„Ale dal jsem ti duši, abys zvítězil.“

Dnes odpoledne jsme Bůh a já učinili...

Dnes odpoledne jsme Bůh a já učinili svá rozhodnutí.

Mým rozhodnutím je nenávidět pokušení.

Božím rozhodnutím je milovat můj pocit marnosti.

Když obhajuji svůj upřímný názor...

Když obhajuji svůj upřímný názor,
Bůh sytí a opatruje
mou čistou aspiraci.

Můj Pane, kdo je blázen, Ty nebo já, anebo oba?...

„Můj Pane, kdo je blázen, Ty nebo já, anebo oba?
Tys mne stvořil.
Má nevědomost Tě trýzní.
Já Tě chci naplnit.
Má neschopnost trýzní mne.“

„Mé dítě, ani ty, ani Já nejsme blázni.
Co potřebuji Já je více Výšky Soucitu
a co potřebuješ ty je více světla trpělivosti!“

Jsem slabá lidská bytost....

„Jsem slabá lidská bytost.
Proto jsem občas
donucen změnit své plány.
Ale Ty jsi Pán vesmíru.
Ty Své plány měnit nemusíš.“

„Mé dítě, právě proto, že jsem Pán vesmíru,
nemusím být vázán Svými plány.
Když měním Své kosmické plány, hraji si
s novými možnostmi, zpívám s novými příležitostmi
a tančím s novými nezbytnostmi.“

Můj Pane, je Ti někdy nanic...

„Můj Pane, je Ti někdy nanic z mých stížností?“

„Ne, není.
Je Mi však nanic z tvého neustálého pocitu bezcennosti.“

Můj Pane Nejvyšší, tentokrát ke mně musíš být...

„Můj Pane Nejvyšší, tentokrát ke mně musíš být
skutečně upřímný.
Ty víš, že mám stovky nepřátel.
Máš Ty nějakého nepřítele?“

„Můj synu, mám jen jednoho.“

„Jen jednoho nepřítele?
Můžu jej ihned zabít.
Jen mi pověz jméno Svého nepřítele.“

„Můj synu, Mým jediným nepřítelem je
tvůj strach, tvůj strach ze Mne.“

„Otče věčné Lásky, tak je to?
Hleď, zabil jsem Tvého nepřítele.
Nemám z Tebe žádný strach.
Jsem pro Tebe vší láskou.
Jsem k Tobě vší vděčností.“

„Můj synu, jsem na tebe opravdu hrdý.
Co se Mne týká, Já nebudu zabíjet tvé nepřátele,
Já je osvítím.
Osvítím i tebe.
Co chceš, je radost.
Tuto radost dostaneš jen tehdy,
budeš-li ty i tví nepřátelé
osvíceni zároveň.“

Můj Pane, každá lidská bytost si myslí ...

„Můj Pane, každá lidská bytost si myslí,
že není dostatečně milována
a že není správně a plně pochopena.
Můžu jim nějak pomoci?“

„Ne, Můj synu.
Pokud cítí, že
nejsou milovány a pochopeny,
pověz jim, aby daly šanci Mně.
Ať zkusí Mne.“

Můj Pane, četl jsem toho mnoho...

„Můj Pane, četl jsem toho mnoho
o Nebi a o Pekle.
Také jsem o Nebi a o Pekle slyšel víc,
než vůbec dokážu strávit.
Co tím myslí, když říkají, že někdo
žije v Nebi, a někdo žije v Pekle?“

„Můj synu, nevím, co mají na mysli,
když mluví o Nebi a o Pekle.
Povím ti však, co tím myslím Já.
Žít se Mnou znamená žít v Nebi.
Žít beze Mne znamená žít v Pekle.“

Můj Pane, Ty jsi Král králů...

„Můj Pane, Ty jsi Král králů.
Jak se jmenuje Tvé království?
Jak se jmenuje Tvé hlavní město?“

„Můj synu, jméno Mého království je Spravedlnost.
Jméno mého hlavního města je Odpuštění.“

Já Ti dávám podle svých prostředků...

„Já Ti dávám podle svých prostředků.
Jak mi dáváš Ty, můj Pane?“

„Můj synu, Já ti chci dávat
podle vroucné potřeby.
Ale běda, jsem nucen dávat ti
podle tvé vnímavosti.
Dám-li ti nad tvou vnímavost, tvá nádoba povolí.
Tehdy budeme oba těmi, kdo opravdu ztratí.“

Můj sladký Pane, potřebuji...

„Můj sladký Pane, potřebuji Tvou neustálou lásku.
Je mi líto, že si ji nezasloužím.“

„Mé dítě, netrap se tím.
Snaž se jen Mou Lásku uchovat.
Dokážeš-li toto,
je to víc než dost.“

Můj Pane, musím se k něčemu přiznat...

„Můj Pane, musím se k něčemu přiznat.
Mluvím příliš.
Stydím se za to.
Kdy budu moci přestat mluvit?“

„Mluvit budeš moci přestat, Můj synu,
až tvé knihy začnou mluvit za tebe.“

Ve světě člověka...

Ve světě člověka
strach je Pánem.

Ve světě Boha
Láska je Pánem.

Ve světě člověka
nevědomost je otrokem.

Ve světě Boha
Soucit je otrokem.

Můj Pane, chceš, abych si psal deník?...

„Můj Pane, chceš, abych si psal deník?“

„Ne, nemusíš.
Já to dělám za tebe!“

„Ty píšeš můj deník?
Odkdy?“

„Můj synu, ode dne, kdy jsi Mi nabídl
svůj odevzdávající se život a odevzdaný dech.“

Můj Pane, co je síla...

„Můj Pane, co je síla?
Co je slabost?
Co je pochybnost?
Co je jistota?“

„Můj synu, poslušnost je síla.
Neposlušnost je slabost.
Pochybnost je marnost.
Jistota je skutečnost.“

Můj Pane, sžírá mě touha...

„Můj Pane, sžírá mě touha
být tak velký, jako jsi Ty.“

„Mé dítě, to je velmi snadné.
Jen rozšiř své vidění,
prohlub své vědomí
a zostři svůj život.
Hle, vyrovnal ses Mi.“

Můj Pane, existuje pro hledajícího...

„Můj Pane, existuje pro hledajícího nějaký způsob,
jak duchovně zbohatnout přes noc?“

„Ano, je tu způsob.
Jen pověz onomu hledajícímu,
aby se vzdal oddaně toho, co má
a probudil se okamžitě s tím, čím je.“

Můj Pane, co je to smrt?...

„Můj Pane, co je to smrt?
Co je to nesmrtelnost?“

„Můj synu, smrt je hlad.“

„Co ještě?“

„Smrt je hlad po noci.“

„Ještě něco?“

„Smrt je toužící mysl.“

„Nyní, můj Pane, co je to nesmrtelnost?“

„Mé dítě, nesmrtelnost je hlad.“

„Co ještě?“

„Hlad po světle.“

„Ještě něco?“

„Ano.
Nesmrtelnost je odevzdávající se srdce.“

Můj Pane, proč je tomu tak ...

„Můj Pane, proč je tomu tak,
že Ty vždy děláš tu správnou věc
a já dělám vždy tu špatnou?“

„Mé sladké dítě, ty děláš vždy tu špatnou věc,
protože nemáš žádnou víru v sebe,
zatímco Já mám v Sebe víru veškerou.

Můj Pane, prosím, pověz mi ...

„Můj Pane, prosím, pověz mi
jednou pro vždy, kdo jsem.“

„Mé dítě, jsi Můj věčný partner
a spolutvůrce.“

„Já jsem tvůrce?
Co jsem vytvořil, můj Pane?“

„Můj synu, vytvořil jsi neustálou potřebu
uvnitř i okolo sebe.“

„Nyní, můj Pane, co jsi Ty vytvořil?“

„Já jsem vytvořil naplňující Božskost
a naplněnou Skutečnost.“

Můj Pane, existuje něco...

„Můj Pane, existuje něco,
co jednou dosaženo, nikdy se neztratí?“

„Ano, Mé dítě, existuje.
Existuje cosi, a ty to již máš.“

„Já to mám, a přitom nevím, co to je.
Můj Pane, proboha, nemuč mou zvědavost.
Prosím, prozraď mi, co je to, co mám
a nikdy neztratím.“

„Mé nanejvýš hloupé dítě, neztratíš
a nikdy nemůžeš ztratit své sebepoznání,
svou seberealizaci.“

Můj sladký Pane, chybím Ti někdy...

„Můj sladký Pane, chybím Ti někdy?“

„Chybíš, chybíš Mi neustále, Mé dítě.“

„Chybím Ti?
Neuvěřitelné.
Chybím Ti neustále?
Nemožné.“

„Chybíš Mi, Mé dítě, když Mne nutíš cítit, že jsi o stopu pode Mnou.
Chybíš Mi neustále, když vejdu do srdce nevděčnosti Mého stvoření!“

Můj Pane, tentokrát Ti položím otázku...

„Můj Pane, tentokrát Ti položím otázku, přestože určitě a neomylně znám odpověď.“

„Dobře, Mé dítě, ale Já jsem dychtivý znát tvou otázku i tvou odpověď.“

„Má otázka zní, je Ti někdy špatně tak jako mně?
Má okamžitá odpověď zní, Tobě se nikdy špatně nedělá.“

„Mé nanejvýš bláhové dítě, naprosto se mýlíš.
Dělá se Mi špatně, čas od času.“

„Tobě se dělá špatně!
Neříkej mi temnou lež.
Proboha — proč se Ti dělá špatně?“

„Mé dítě, dělá se Mi špatně, když Mi vyhrožuješ, že pro Mne už více nebudeš na zemi pracovat.
Dělá se mi špatně, když chceš v nepravý čas opustit Mou kosmickou hru.
Dělá se Mi špatně, když neříkáš světu, že ty a Já se navzájem zoufale potřebujeme.
Dělá se Mi špatně v okamžiku, kdy Mi tvá hrubá a nemožná ústa říkají, že si Mne nezasloužíš.“

Můj Pane, jsem si jistý...

„Můj Pane, jsem si jistý, že je Ti smutno, když se na Tebe zlobím.
Jsem si jistý, že když o Tobě mluvím nehezky, rozzlobíš se na mě.“

„Mé dítě, ty jsi Má věčná pýcha.
Když se na Mne zlobíš, namísto abych se cítil smutně, nechávám úžas, aby Mne pojal, Mé srdce a duši.
Neboť v tobě spatřuji tvou nezvyklou, nepředstavitelnou podobu.
Nyní, když o Mně mluvíš nehezky, nerozzlobím se na tebe ani v nejmenším.
Naopak, usmívám se a tančím.
Neboť vím, že protože ty a Já jsme věčně jedním, neoddělitelní, musíš se o polovinu svého laskavého dárku rozdělit se Mnou.
A jsem také šťastný, Mé dítě, když o Mně mluvíš špatně, neboť tehdy, v ten jistý okamžik, dostávám příležitost naostřit Svou zbraň sebeobrany.
Ty dobře víš, že jen zřídka Mi dáváš šanci použít Mou neporazitelnou zbraň, sebeobranu.
Nejdražší dítě Mého srdce, ty se Mnou bojuješ proto, že Mne potřebuje tvé srdce.
Já bojuji s tebou, protože tě miluje Má duše.
Když bojuješ ty, dáváš Mi, co Mi chceš dávat vždy: sílu.
Když bojuji Já, dávám vždy, co jsem: zájem, věčný zájem.“

Můj nadevše dokonalý Pane...

„Můj nadevše dokonalý Pane, jsem si nanejvýš jist, že si ceníš mé upřímnosti.“

„Nejen že si cením tvé upřímnosti, Mé dítě, ale obdivuji tvou upřímnost.
Co tě nyní trápí, Mé dítě, upřímnosti ztělesněná?“

„Po uplynulých dvacet pět let, můj Pane, používám, vysvětluji a vykládám tři nadevše složitá slova: Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.
K mému upřímnému zármutku však nyní sám nevím, co ve skutečnosti znamenají.
Konečně jsem se rozhodl, že již více nebudu lidstvo obelhávat, a nebudu obelhávat ani sám sebe.
To znamená, že už více nebudu slova Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost používat.“

„Mé nejsladší dítě, nemusíš klamat ani sám sebe, ani lidstvo.
Já tě naučím významu Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti.
Nekonečnost znamená realizujícího a realizovaného a věčně realizujícího Boha.
Věčnost znamená odhalujícího a odhaleného a věčně odhalujícího Boha.
Nesmrtelnost znamená naplňujícího a naplněného a věčně naplňujícího Boha.“

Můj Pane, rád bych věděl...

„Můj Pane, rád bych věděl, jestli mi můžeš říci, jaká je Tvá substance a jaká je Tvá esence, a co znamená Tvá aspirace a co znamená Tvá realizace.“

„Mé dítě, Mou esencí je nektarová blaženost.
Mou substancí je síla vůle.
Má aspirace znamená, že jsem Transcendentální Strom.
Má realizace znamená, že jsem Věčný Lezec.“

Můj Pane, Ty víš, že jsem obětí...

„Můj Pane, Ty víš, že jsem obětí neustálých pochyb.
Řekni mi, prosím, zda máš Ty někdy příležitost pochybovat o Sobě.“

„Mé nejsladší dítě, jen jedinkrát jsem měl v průběhu Svého nekonečného Života příležitost o Sobě pochybovat.“

„Jen jedinkrát, Můj Pane!
Kdy?“

„Mé dítě, bylo to tehdy, když jsem stvořil Své stvoření a uviděl, že se ke Mně stalo zcela připoutaným.
Já jsem Stvořitel, věčný, volný a ne-připoutaný.
Jak mohlo být Mé stvoření připoutané, naprosto připoutané a svázané?
Věř Mi, Mé dítě, nedokázal jsem si to vysvětlit.
Musel jsem pochybovat o Svých vlastních schopnostech.“

„Můj Pane, odpusť mi, nemůžu s Tebou souhlasit.
Tys mne vytvořil.
Já jsem Tvé stvoření.
Jak mohu žít, aniž bych byl k Tobě připoutaný?“

„Mé dítě, nechci, abys byl ke Mně připoutaný, chci, abys Mi byl oddaný.“

„Můj Pane, jaký je v tom rozdíl?“

„Mé dítě, rozdíl je tento: připoutání je zklamání, zklamání je zničení.
Oddanost je Světlo Moudrosti a Světlo Moudrosti je Výška Uskutečnění.“

Můj Pane, je něco sladšího než odpuštění...

„Můj Pane, je něco sladšího než odpuštění?“

„Ano, Mé dítě, vděčnost je mnohem sladší než odpuštění.“

„Můj Pane, je něco více naplňujícího než pocit jednoty?“

„Ano, Mé dítě, když cítíš, že ty jsi věčný milovník a Já jsem tvůj Věčně Milovaný, a když cítíš, že Já jsem věčný milovník a ty jsi Můj Věčný Milovaný, pocit jednoty je nadevše překonán a nesmrtelně naplněn.“

Můj Pane, jestli Tě někdy neposlechnu...

„Můj Pane, jestli Tě někdy neposlechnu, co se stane?“

„Mé dítě, neměj strach.
Miliónkrát jsi Mne poslechl.
Jestli Mne jednou neposlechneš, nevadí, tehdy poslechnu Já tebe.
Nebudeš-li Mne chtít poslechnout podruhé, nebuď smutný, zničený a překvapený, neboť Já Sám činím neporušitelný slib, že Se poslechnu za tebe.“

Můj Pane, obávám se...

„Můj Pane, obávám se, že tentokrát mi na mou otázku nebudeš schopen odpovědět.“

„Jen Mi ji pověz, ať se alespoň pokusím, Mé dítě.“

„Můj Pane, můj Pane věčného odpuštění, kdo Tě požádal, kdo Tě přinutil, kdo Tě inspiroval k tomu, aby ses stal Stvořitelem světa?“

„Mé dítě, Můj Zájem Mne požádal, abych se stal Stvořitelem světa.
Mé Poznání Mne přinutilo, abych se stal Stvořitelem.
Můj Soucit Mne inspiroval, abych se stal Stvořitelem.“

„Můj Pane nekonečného odpuštění, na mou otázku jsi odpověděl.
Přijímám svou pokornou porážku.“

Můj Pane, já vím, že Ty žádné knihy číst nemusíš...

„Můj Pane, já vím, že Ty žádné knihy číst nemusíš.
Ale přesto, přečetl jsi několik knih, či měl bych spíš říci nějakou knihu?“

„Mé dítě, za celý Svůj nekonečný Život jsem přečetl jen tři knihy.
První kniha, kterou jsem četl, se jmenovala Život, a napsala ji tvá matka, Nekonečnost.
Druhá kniha se jmenuje Realizace a napsal ji Můj syn, Věčnost.
Třetí kniha se jmenuje Manifestace a napsala ji Má dcera, Nesmrtelnost.“

Můj Pane, můžu Ti říct hloupý vtip...

„Můj Pane, můžu Ti říct hloupý vtip?“

„Rozhodně, Mé dítě.“

„Můj Pane, nyní jsem se s Tebou stal vědomě jedním.
Ty a já jsme nerozlučně a věčně jedním.
Dejme tomu, že Tě dnes opustím, zítra Tě překonám a dostanu se nad Tebe; co se stane?“

„Ach, Mé nejhloupější dítě celého Mého stvoření, víš, že my dva jsme neoddělitelní.
Nemůžeš odejít, aniž bys Mne nesl s sebou.
Jak Mne můžeš překonat a dostat se nade Mne sám, beze Mne, když jsme věčně nerozdělitelní?
Mé nejsladší hloupé dítě, ještě něco.
Říkám Ti, jestli Mne dnes opustíš, jestli Mne dnes překonáš a dostaneš se nade Mne, pozítří budeš plakat po novém Cíli.
K tvému naprostému úžasu spatříš, že také tento Cíl jsem Já, tvůj Milovaný, tvůj věčný Otec a Přítel.
Mé dítě, Já jsem Vždy Překonávající Za.“

„Můj Pane, jsi ještě něco.
Jsi také můj vždy odpouštějící Otec.“

Můj Pane, mám jednoho přítele....

„Můj Pane, mám jednoho přítele.
Říká, že Tě nikdy nebude potřebovat.“

„Nevadí, Mé dítě.
Protože ty jsi jeho přítel, znamená to, že potřebuje tebe.
Dokud tě bude potřebovat, budu naplňovat jeho současné touhy a budoucí aspirace v tobě a skrze tebe.“

Můj sladký Pane, Ty jsi esence...

„Můj sladký Pane, Ty jsi esence a substance a já jsem květina.
Mám pravdu?“

„Máš pravdu napůl, Mé dítě.
Ty jsi květina i okvětní plátky.
Plátky představují mnohost, květina představuje jednotu.
Chci, abys byl v Mém stvoření jak jednotou, tak i mnohostí.“

Můj Pane, nyní vím, že jsi Laskavost...

„Můj Pane, nyní vím, že jsi Laskavost a Soucit nekonečný, ale kde jsi byl předtím?
Před dvaceti osmi lety jsi ke mně přišel s nespočetnými touhami.
Kde byla tehdy Tvá Laskavost a Soucit?“

„Mé dítě, to je falešné obvinění.
Nepřišel jsem k tobě s nekonečnými touhami.
Byls to ty, kdo si chtěl bez ustání hrát se svými zatemňujícími a potemnělými bratry a sestrami: touhami.
Nestaral ses o své osvěcující a osvícené bratry a sestry: aspiraci.“

„Odpusť mi, můj Pane Nejvyšší, stahuji své bezostyšné nařčení.“

Můj Pane, které náboženství je zdaleka nejlepší...

„Můj Pane, které náboženství je zdaleka nejlepší?“

„Takové náboženství, které říká: ’Člověk nade vše, Pravda nade vše.’ “

„Které náboženství je opravdu nejhorší?“

„Takové náboženství, které prohlašuje, že má jedinou cestu a je jedinou branou ke spáse lidstva.“

„Můj Pane, která jóga je zdaleka nejlepší?“

„Taková jóga, která Mne snáší dolů na svých nejširších ramenou a vkládá Mne do srdce hledajícího.“

„Můj Pane, tato ramena, mají nějaké jméno?“

„Ano, Mé dítě, mají svá jména.
Levé rameno se jmenuje Láskyplná Oddanost a pravé rameno se jmenuje Oddané Odevzdání.“

„Nyní, můj Pane, která je nejhorší jóga?“

„Taková jóga, která neustále mluví o písních lidského osobního snažení, a ne o Božím neustálém tanci nepodmíněné Milosti.“

Můj Pane, zdá se mi...

„Můj Pane, zdá se mi, že jsem Tě konečně pochopil.“

„Mé dítě, zdá se Mi, že jsem tě konečně znovu nalezl, a tentokrát provždy.“

Můj Pane, koneckonců jsem lidská bytost...

„Můj Pane, koneckonců jsem lidská bytost.
Jednou za čas se musím postavit i na stranu lidských bytostí.“

„Mé dítě, postav se na jejich stranu, kolikrát jen chceš.
Já se raduji jak z tvé divoké nevědomosti, tak i z tvé široké moudrosti.“

„Můj Pane, zde je má otázka.
Ptám se Tě na tuto otázku jménem svých bratrů a sester.
Proč jsi tak nedostupný?
Proč to pro mé nespočetné bratry a sestry neučiníš snadným, aby Tě realizovali?
Dobře víš, jak je pro ně těžké dostat se k Tobě.
I jen myslet na Tebe je pro ně tak obtížné.“

„Mé dítě, ó obhájče lidstva, protože Já žádného Svého obhájce nemám, musím sehrát úlohu Svého obhájce sám.

Mé dítě, souhlasím s tebou, že je pro tvé nespočetné bratry a sestry obtížné vystoupit ke Mně, k Mé transcendentální Výšce.
Je pro ně obtížné dokonce i jen myslet na Mne.
Nyní musíš souhlasit ty se Mnou.

Právě proto, že je pro ně obtížné přijít ke Mně, nepřišel jsem Já Sám k nim?
Nevstoupil jsem snad do jejich bezedné nevědomosti?
Kde jsem?
Jsem nyní v jejich stoupající aspiraci.
Kde budu?
Budu v jejich planoucí realizaci.
A kde budu nakonec?
Budu v jejich naplňující manifestaci.
A protože je pro ně obtížné myslet na Mne, myslím na ně neustále Já.
Ó obhájče lidstva, souhlasíš se Mnou?“

„Ó spáso světa, nyní vím, proč říkám, že jsi Velký a že jsi Dobrý.“

Můj Pane, už nechci více myslet...

„Můj Pane, už nechci více myslet.“

„Dobře.
Vrať Mi tedy svou mysl.“

„Můj Pane, už se více nechci dívat svýma očima.“

„Dobře, výborně!
Vrať Mi tedy své oči.“

„Můj Pane, už více nechci cítit svým srdcem.“

„Dobře, výborně, skvěle!
Pak Mi tedy vrať své srdce.“

„Můj Pane, dám-li Ti svou mysl, své oči a své srdce, čím je pak nahradíš?“

„Neboj se, Mé dítě, neboj se.
Nahradím je Svým nekonečným a nepodmíněným Zájmem.“

„Můj Pane, pak si je vezmi.
Od této chvíle jsou Tvé.“

„Děkuji ti, Mé dítě.“

Můj Pane, dvakrát získávám radost...

„Můj Pane, dvakrát získávám radost.
Jednou, když Tě uvidím, a jednou, když na Tebe pomyslím.
Která z nich je důležitější?“

„Mé dítě, zapomněl jsi, že získáváš radost čtyřikrát.
Dvě z nich jsi zmínil, o druhých dvou ti nyní povím.
Když pro Mne pracuješ, a když cítíš, že jsi Můj.
Když Mne s oddaností vidíš jednou za den a získáš tak radost, za takovou radost ti dám sedmdesát ze sta.
Když na Mne neustále myslíš a získáš tak radost, za takovou radost ti dám osmdesát ze sta.
Když pro Mne dušeplně pracuješ a získáš tak radost, za takovou radost ti dám devadesát ze sta.
Ale získáš-li radost tím, že oddaně, neustále, dušeplně a nerozlučně cítíš, že jsi Můj a jenom Můj, dostáváš sto ze sta.
Nakonec ti chci říci, Mé dítě, co dostávám Já.
Dostávám sto a jedna ze sta, když vidím, že jsi skutečně porozuměl Mé vnitřní historii a Mé vyšší matematice.“

Rozdíl mezi Tebou a mnou, ...

„Rozdíl mezi Tebou a mnou, můj Pane, je tento: já k Tobě přicházím, když Tě potřebuji.
Ty přicházíš ke mně, dokonce i když mě nepotřebuješ.“

„Mé dítě, zdá se, že budu muset opravovat tvou filozofii celý Svůj Život… Ty ke Mně zvenčí přicházíš, když tě Já vnitřně potřebuji.
Já k tobě přicházím, když Mne potřebuješ ty, byť jen nevědomě.“

Můj Pane, dnes ráno mi můj přítel řekl...

„Můj Pane, dnes ráno mi můj přítel řekl, že jsem hlupák.
Proto Tě prý potřebuji.
On je moudrý člověk.
Proto Tě nepotřebuje.“

„Jaká byla tvá odpověď, jaká byla tvá reakce, Mé dítě?“

„Můj Pane, prostě jsem mlčel.“

„Mé dítě, jsi vskutku hlupák.
Snadno jsi mu mohl říci, že i Já, Bůh, mohu žít bez něj.
Dále jsi mu mohl říci: ’Podívej, můj moudrý příteli, pokud někdy budeš Boha potřebovat, budeš muset přitáhnout mého Boha dolů sám — nemožný úkol.
V případě, že tě Bůh bude chtít vyzvednout vzhůru, já, tvůj přítel, syn Boha, tě budu tlačit zespoda, a Bůh tě bude táhnout seshora — úkol dříve hotový než vyřčený.’

Nyní, co se tebe týká, Mé dítě, proč neřekneš svému příteli a světu, že Mne potřebuješ právě proto, že jsem tě Já potřeboval jako první?
Chceš se Mnou žít přesně proto, že jsem Já chtěl žít s tebou jako první.“

Můj Pane, rozhodl jsem se...

„Můj Pane, rozhodl jsem se, že od nynějška Tě budu nazývat jen jediným jménem: Soucit Nejvyšší.“

„Já jsem se rozhodl, Mé dítě, že od nynějška tě budu nazývat jediným jménem: Má Pýcha Božská.“

Můj Pane, když si volím, ...

„Můj Pane, když si volím, volím si Tebe prvního.“

„A Mé dítě, jestliže Já ztratím, ztratím tebe prvního.
Protože tě nechci ztratit, Mé dítě, pak ani ty si nesmíš zvolit nikoho jiného.“

„Můj Pane, volím si Tebe, a tato volba je na věčnost.“

„Mé dítě, Já tě mám, a toto Mé vlastnictví bude trvat po věčnost.“

Můj Pane, jsem lidská bytost...

„Můj Pane, jsem lidská bytost.
Proto vím, co je lidská láska.
Ty jsi však božská Bytost, jsem si jistý, že víš, co je Božská láska.
Je to cosi, co duchovní člověk dává, nebo získává, nebo je to obojí?
Anebo je vzájemná, oboustranná?“

„Duchovní člověk nejprve přijímá božskou Lásku ode Mne, a ode Mne ji dává ostatním a lidstvu.
Ti potom dávají a berou, a berou a dávají Mou božskou Lásku.“

Můj Pane, až Tě všechny lidské bytosti...

„Můj Pane, až Tě všechny lidské bytosti do jedné uskuteční, nepřestaneš tvořit další duše?“

„Mé dítě, a co Mé zvířecí království?
Musím přetvořit Své zvířecí království do Svého lidského království, a lidské království poté do království božského.
Dále musím myslet i na Své rostlinné a minerální království.
Také ta musí být transformována.
Vidíš tedy, Mé dítě, že tvůj ubohý Otec má před Sebou nekončící práci.
Avšak na rozdíl od tebe, Já získávám ze Své práce radost.“

„Můj Pane, všechno bude splaceno!
Dostáváš odškodnění!“

Můj věčně odpouštějící Pán se usmívá.

Můj Pane, jak daleko je lidstvo od dokonalosti?...

„Můj Pane, jak daleko je lidstvo od dokonalosti?“

„Mé dítě, vzdálenost je velmi krátká.
Tak jako světlo a tma existují společně, tak také dokonalost a nedokonalost jdou spolu.
Tak jako světlo promění noc ve světlo, tak také dokonalost přemění nedokonalost na dokonalost.“

„Máš pravdu, můj Pane, ale co když noc pohltí světlo předtím, než je osvíceno, a nedokonalost pozře dokonalost, dříve než je zdokonalena, co se stane?“

„Ach!
Mé dítě, máš pravdu.
A právě proto, abych tomu zabránil, dívám se a žiji, a žiji a dívám se.“

Jak Tě můžu milovat, můj Pane...

„Jak Tě můžu milovat, můj Pane, tak jako mě miluješ Ty, neustále a nepodmíněně?“

„Je to docela snadné, Mé dítě, jen ciť, že jsem Semínkem tvého Života, že jsem Rostlinou tvého Života a že jsem Stromem tvého Života.“

Můj Pane, mou filozofií je Láska...

„Můj Pane, mou filozofií je Láska, Oddanost a Odevzdání.
Jaká je Tvá filozofie?“

„Mou filozofií, Mé dítě, je nepodmíněná Láska, nepodmíněná Oddanost a nepodmíněné Odevzdání.“

Můj Pane, stovkám lidí ...

„Můj Pane, stovkám lidí jsem stovkami způsobů řekl rozdíl mezi pravdou a klamem.
Mohu se rozdíl mezi těmi dvěma dozvědět z Tvých božských Rtů?“

„Mé dítě, zde je rozdíl, zde je definice.
Pravda je nikdy nekončící božská hostina.
Klam je nikdy nekončící zvířecí hlad.“

Můj Pane, jsem ve Tvém nebeském Paláci...

„Můj Pane, jsem ve Tvém nebeském Paláci.
Máš pro Svůj Palác nějaké jméno?
Jsem u Tvých Nohou.
Máš nějaké zvláštní jméno pro Své Nohy?
Máš nějaké zvláštní jméno pro Svůj Trůn, můj Pane?
Můj Pane, máš nějaké zvláštní jméno pro Svou Korunu?“

„Ano, mé dítě.
Jméno Mého Paláce je Spravedlnost.
Jméno Mých Nohou je Soucit.
Jméno Mého Trůnu je Aspirace.
Jméno Mé Koruny je Realizace.
Mé nejdražší dítě, to vše je tvé.
Nabízím je tobě.
Potřebuješ je, abys pro Mne pracoval na zemi.
Mé nejsladší dítě, tady jsou.“

„Můj Pane, můj život aspirace se utápí v moři nekonečné vděčnosti.“

Můj Pane, Ty jsi můj Pán...

„Můj Pane, Ty jsi můj Pán, Ty jsi Pán všech, Ty jsi Pán Vesmíru.
Odpusť mi, odpusť mi, odpusť mi, neboť tentokrát Ti položím tu nejneomluvitelnější otázku.“

„Odpouštím ti, odpouštím ti, odpouštím ti.
Mé dítě, pověz Mi ji.“

„Můj Pane, považoval jsi někdy někoho Ty za Svého Pána, třeba na jediný den, či dokonce na letmou vteřinu?“

„Za Svého Pána?
Na jediný den?
Dokonce na letmou vteřinu?
Můj Pán je neustálý, trvalý, věčný.
Odevzdaná láska Mých nejdražších milujících je Mým neustálým, trvalým, věčným Pánem.
Vždy jsem byl dokonalým otrokem odevzdané lásky Mých milujících.
Vpravdě, i ty jsi jedním z Mých Pánů, Mé dítě.“

Můj Pane, jsem si jist, že jsi nyní unaven...

„Můj Pane, jsem si jist, že jsi nyní unaven.
Jsi už unaven mými ustavičnými otázkami, jsi už unaven naším maratonským rozhovorem, jsi už unaven mou nekonečnou hloupostí.“

„Mé dítě, získávám radost jen tehdy, když se Mnou mluvíš.
Má Radost je Odpočinkem, vždy občerstvujícím a vždy naplňujícím.“

„Můj Pane, já jsem chytrák.
Jen jsem dělal skromného a zdvořilého.
Jsem to ve skutečnosti já, kdo je unavený.“

„Ach, tak je to, Mé dítě.
Pak tedy spi.
Budeš spát uvnitř Hlubiny Mého Života, uvnitř Dechu Mé Duše, uvnitř Záře Mé Vize, uvnitř Proudu Mé Skutečnosti.
Spi, Mé dítě, spi.“