Jaký je rozdíl mezi myšlením a meditací, nebo je to totéž?

Sri Chinmoy: Myšlení a meditace jsou úplně odlišné věci — naprosto, radikálně odlišné věci. Myšlení a meditace jsou jako severní pól a jižní pól. Myslící mysl vás nemůže nikdy osvobodit z okovů nevědomosti. Nevědomá osoba neví, jak víc myslet, zná pouze několik myšlenek. Intelektuální člověk přemýšlí dvacet čtyři hodin denně. Ale co jeden i druhý z nich dlouhodobě dokáže? Dlouhodobě nedokáží nic. První se spokojí pouze s několika myšlenkami a druhý se spokojí s tisíci myšlenkami a spoustami mentálních informací. Ale zde oba skončí. Ani jeden nevstoupí do ničeho vyššího.

Když meditujeme, vůbec nemyslíme. Cílem meditace je osvobodit se od myšlenek. Zpočátku, jestliže do nás vstoupí nebožské myšlenky nebo nepřátelské myšlenky, odmítáme je. Postupně přijde doba, kdy budou na desce našeho srdce zapsány pouze božské myšlenky, božské představy. Ale pokud meditujeme, musíme odmítat myšlenky, jak je to jen možné. Myšlenka je jako tečka na tabuli. Ať je dobrá nebo špatná, existuje. Pouze pokud neexistuje naprosto žádná myšlenka, můžeme vrůst do Skutečnosti. V opravdu nejvyšší meditaci nebudou vůbec žádné myšlenky. Mysl je tichá, pokojná, klidná. V dobré meditaci, v hluboké meditaci myšlenky mohou vstoupit, ale v nejvyšší, v nejhlubší meditaci ne. Tehdy neexistuje vůbec žádná forma, žádná mysl. Myšlení nemá vůbec nic do činění s duchovním životem nebo meditací. Musíme jít za myšlení. Jak dojdeme za myšlení? Skrze aspiraci a meditaci. Ve chvíli, kdy začneme myslet, hrajeme si s omezením a připoutáním. Naše myšlenky, jakkoli sladké a lahodné v tomto okamžiku, jsou z delšího pohledu bolestivé, stravující a ničící, protože nás omezují a poutají. V myslící mysli není žádná skutečnost. Každou chvíli budujeme hrad a následující okamžik jej boříme. Když jdeme za myšlení s pomocí naší aspirace a meditace, můžeme zároveň vidět a těšit se z Boží Skutečnosti a Boží Vize.

Při meditaci někdy má mysl přestane pracovat a vypadá to, že přichází velmi málo informací.

Sri Chinmoy: Při meditaci bychom neměli klást důraz na mysl. Když nepřichází žádné informace, je to dobře. Pravá meditace nejsou informace, je to ztotožnění. Mysl se snaží vytvořit jednotu tím, že tě pohltí a zajme, a proto se můžeš lehce vzbouřit. Ale srdce vytváří jednotu skrze ztotožnění. Mysl se snaží vlastnit. Srdce se rozšiřuje, a když se rozšiřuje, přijímá. Myslí rozdělujeme sami sebe. Mysl se může pokusit něco udělat a okamžitě se tělo nebo vitálno může pokusit tomu zabránit. Ale jestliže chce něco udělat srdce, ať je to jakkoliv obtížné, bude to dokončeno. To proto, že nezíská-li mysl žádné uspokojení, když něco zkusí, řekne, že v tom není žádná skutečnost a vzdá to. Ale když srdce nezíská žádné uspokojení, cítí, že neudělalo věc správně. Tak že zkouší opět a pokračuje ve zkoušení, dokud nakonec uspokojení nevysvitne.

Jakou techniku byste doporučil pro utišení mysli proto, aby člověk byl schopen se koncentrovat?

Sri Chinmoy: K utišení mysli pro koncentraci musíš použít sílu své vůle. Jestliže tvá koncentrace je tak rozptýlená, že vůbec nemůžeš přivést mysl pod kontrolu, existuje určité cvičení, které můžeš provádět.

Udělej na zdi malý černý bod a postav se šest nebo sedm stop od něj a zaměřuj na něj svou pozornost. Pokus se nevidět kolem sebe bílou zeď. Pozoruj pouze černý bod. Po pěti nebo deseti minutách se pokus vstoupit do toho bodu a pociť, že ses stal bodem samým. Nejsi něčím jiným nebo někým jiným. Jsi uvnitř bodu. Nakonec proraz zeď zaostřením své koncentrace. Projdi přímo zdí a za ni. Z tohoto bodu se podívej zpět a pokus se spatřit své původní já, osobu, která stála před zdí a dívala se na bod. Pokud jsi v tomto cvičení úspěšný, mysl se už nebude chovat jako neposlušné dítě. Tehdy se mysl stane nejvěrnějším služebníkem duše a koncentrace se stane docela snadnou.

Jak meditujete?

Sri Chinmoy: Ptáte se mne na nanejvýš složitou otázku. Jestliže nemáte žádného učitele, musíte začít čtením duchovních knih napsaných skutečnými Mistry. To vám dá inspiraci. Potom, prosím, cvičte koncentraci na Své srdce. Nikdo nemůže popsat způsob, jak meditovat, protože duše každé osoby má svůj vlastní způsob meditace. Musíte jít hluboko dovnitř, abyste našel svůj vlastní způsob. Jestliže nedokážete jít hluboko dovnitř, abyste získal vlastní meditaci, nebo pokud nejste spokojen s meditací, u níž cítíte, že jste ji získal zevnitř, musíte cítit nutnost vhodit mysl do srdce. Neosvícená lidská mysl musí být vhozena do moře božské lásky srdce. Jestliže opravdu chcete meditovat, naučte se koncentrovat v srdci, a ne v mysli.

Neříkám, že mysl je špatná. To zdaleka ne. Ale mysl je omezená, zatímco srdce, které je blízko k duši, je neomezené. To, co můžete nanejvýš získat z mysli, je inspirace. Ale samotná inspirace je omezená. Když meditujete na srdce, inspirace se změní v aspiraci. Aspirace nepochází z mysli. Ne! Pochází přímo ze srdce. Srdce vám může dát vše. Aspirace je předvojem realizace a osvícení. V aspiraci je semeno realizace. Aspirace pochází ze srdce, protože zde je stále osvícení duše. A když meditujete na srdce, nejen že získáte aspiraci, ale také získáte naplnění aspirace: nekonečný Mír, Světlo a Blaženost duše.

Jsem v meditaci začátečník a zjistil jsem, že mě neustále obtěžují myšlenky. Jak může být má meditace úspěšná?

Sri Chinmoy: Když začínáte svou cestu, pokuste se povolit vstoupit do sebe pouze božským myšlenkám, a ne nebožským myšlenkám. Je lepší nemít během meditace vůbec žádné myšlenky, ale pro začátečníka je téměř nemožné mít mysl bez myšlenek. Začátečník se učí, nebude vždy začátečníkem.

Jak můžete mít úspěšnou meditaci? Snažte se vnitřně plakat, plakat pro osvobození. Když tento pláč přichází hluboko zevnitř, Vnitřní kormidelník, Bůh, vás naučí, jak meditovat. Tajemstvím meditace je aspirace. Aspirace je vnitřní pláč. Jestliže pláčete z hloubky uvnitř sebe, dostanete, co potřebujete.

Když medituji, musím se tak tvrdě koncentrovat na udržení své mysli v tichosti, že se nedokážu spojit se svým vnitřním já.

Sri Chinmoy: Nevíš o tom, ale děláš tu správou věc. Právě teď je pro tebe tou nejlepší věcí koncentrace. Když se snažíš učinit svou mysl tichou a klidnou, koncentruješ se. Jestliže se dokážeš koncentrovat na uklidnění mysli, je to skvělá věc. Jsi-li úspěšný ve vyhánění všech věcí, které ruší tvou mysl, dříve nebo později vyjde samovolně tvé vnitřní já do popředí a postaví se přímo před tebe jako zářící slunce pročišťující závoj mraků. Právě teď je slunce zakryto mraky: myšlenkami, představami, pochybami, obavami, a tak dále. Když je dokážeš vyhnat, spatříš, že toto vnitřní já svítí jasně a zářivě přímo před tebou. Prosím, pokračuj v tom, co děláš. Je to velmi dobrá věc a umožní ti jít dál, výš a hlouběji. Meditaci bude provádět samovolně tvá vnitřní bytost. Pokoušej se pouze o koncentraci pravidelně, věrně a oddaně každý den. Tvé vnitřní já tebou bude nanejvýš potěšeno a dá ti to, co chceš od Boha.

Někdy, když medituji, nedokážu ovládnout svou mysl. Co mohu v tomto případě udělat?

Sri Chinmoy: Ber mysl jako opici nebo nezvládnutelné dítě. Samotnou přirozeností opice je kousat tě. Ale ty si toho nemusíš všímat, nebo pokud tě stále obtěžuje, můžeš ji polekat a vystrašit. Ale vždy ji odmítej. Tolikrát, kolikrát k tobě přijde, ji vyžeň, nebo záměrně nasměruj svou vědomou pozornost na něco jiného. Jestliže jí dovolíš, aby tě zneklidnila, získá sílu a bude tě stále mučit.

Během tvé meditace ti může tvá mysl odporovat a bránit, ale musíš cítit, že máš něco vyššího, než je mysl, a tím je srdce. Snaž se získat pomoc ze srdce. Jestliže cítíš, že pomoc, kterou získáváš ze srdce, není dostatečná, potom jdi k tomu nejvyššímu, to je k duši. Ciť, že nemáš a nejsi nic než duše. Upřímně opakuj: „Jsem duše, jsem duše.“ Jestliže budeš schopen opakovat toto dušeplně pět minut, odpor fyzické mysli odejde a pro tebe bude existovat jen srdce a duše.

Není nezbytné nejprve ovládnout svou mysl, aby člověk přijal božské Světlo?

Sri Chinmoy: Jestliže chceme ovládnout mysl svou vůlí, bude to jako žádat opici, aby nás neobtěžovala. Samotnou přirozeností opice je kousat a štípat nás. Je nemožné ji zastavit. Ale můžeme přinést do popředí světlo duše, které má neomezenou sílu. Ve vnějším světě, pokud je někdo nadřazený sílou nebo mocí, bude se snažit toho, kdo jej obtěžuje, potrestat. Ale v duchovním životě světlo duše a světlo srdce nebudou trestat mysl. Naopak, světlo bude konat jako nanejvýš milující matka. Vyjde do popředí a bude se snažit mysl přeměnit. Bude cítit, tak jako matka, že nedokonalost je její vlastní nedokonalostí. Srdce bude cítit nejasnost, nečistotu a temnotu mysli jako své vlastní omezení a zároveň bude povoláno, aby nabídlo své světlo mysli, to světlo, které získává od duše. Abychom ovládli mysl, musíme použít vyšší sílu, světlo duše. Jestliže se pokusíme ovládnout mysl předtím, než přineseme dolů božské Světlo, hluboce selžeme.

Četl jsem o různých způsobech očištění mysli od vnějších myšlenek, ale vypadá to, že čím víc se snažím, tím se to stává obtížnější. Jestli tomu rozumím, když meditujete správně, přijde z vnějších zdrojů světlo nebo poznání, pokud je vaše mysl naprosto čistá. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Světlo a poznání nepřichází z vnějších zdrojů. Přichází zevnitř. Zaměřoval jsi svou pozornost na určitý předmět a toto je koncentrace. Meditace je něco jiného. Když medituješ, zaměřuješ se na Nekonečno nebo něco velmi rozlehlého, hlubokého, vznešeného. Nevidíš předmět, snažíš se vrůst do nekonečného rozšíření. Při koncentraci se zaměřuješ na něco malého, ale při meditaci vrhneš sám sebe do něčeho velmi rozlehlého.

Říkáš, že je pro tebe neobyčejně obtížné meditovat. To je proto, že se snažíš meditovat v mysli. Samotnou přirozeností mysli je vítat myšlenky — dobré, špatné, božské, nebožské. Ale přirozeností srdce je snažit se stát se jedním s konečným Cílem. Pročistit mysl je velmi těžké, to je pravda. Proto nejlepší věcí, kterou můžeš udělat, je přivést do popředí své srdce a osvítit mysl světlem srdce. Vždy je dobré meditovat v srdci. Láska a jednota srdce a duše tě spojí s Božskostí. Když jsi pevně zakotvený v srdci silou své aspirace, můžeš potom vstoupit do fyzické mysli a přeměnit ji. Jinak je téměř nemožné jednat s myslí a jít za mysl. Vhoď všechna vlastnictví mysli do srdce. Když to uděláš vědomě, srdce je schopné přinést světlo z duše do mysli, nebo srdce vědomě nabídne světlo mysli. Pak může být mysl přeměněna a osvícena. Vždy se snaž vhodit mysl do srdce. Tehdy může být každý den tvá meditace smysluplná a plodná. Jinak můžeš meditovat léta a léta a nemít žádné uspokojení, protože mysl tě nikdy nepřestane rušit. Proto medituj, prosím, na srdce a snaž se spontánně se ztotožňovat s něčím rozlehlým, něčím vznešeným uvnitř sebe. Až bude tvé ztotožnění silné, potom meditace bude pro tebe neobyčejně snadná.

Pokouším se zabránit mysli, aby se během meditace toulala, ale jsem velmi málo úspěšný.

Sri Chinmoy: Ty neužíváš schopnost svého srdce, používáš pouze sílu své mysli. Velmi často, když se na tebe soustředím, vidím, že tvá mysl se otáčí jako kolo. Když mysl krouží, je pro Nejvyššího velmi obtížné pracovat ve tvé mysli. Ale když tvé srdce aspiruje třeba jen jednu sekundu, Nejvyšší otevře dveře.

Před několika měsíci, když jsem jel autobusem do Washingtonu, a třikrát jsem se na tebe soustředil, spatřil jsem tvé srdce plně otevřené. Přijímal jsi všechna požehnání Nejvyššího — Světlo, Mír, Blaženost. Ale brzy poté ses začal snažit aspirovat myslí, a ve chvíli kdy jsi začal, jsi zmizel, úplně ses ztratil z mého vědomí. Od nynějška, prosím, snaž se cítit, že vůbec nemáš mysl. Když cítíš, že nemáš mysl, neznamená to, že jsi zvíře nebo živočich. Ne! Mysl není nezbytná, protože máš lepší zbraň zvanou srdce. Jsi-li schopen zůstat ve svém srdci třeba jen pět minut, dokonce i kdy ž se nemodlíš nebo nemedituješ, bude tvé vědomí pozvednuto. Srdce je tvým příbytkem, ne mysl. Jestliže zůstaneš v srdci, budeš cítit mír, světlo a vše co potřebuješ. Srdce je jako fontána míru, radosti a lásky. Můžeš sedět u pramene fontány a jen se těšit. Není zde potřeba modlit se k Nejvyššímu, aby vám dal toto, tamto, nebo něco jiného, protože z této fontány získáte všechny věci, které chcete a nekonečně více. Ale získáte je způsobem, jakým je Nejvyšší chce dát. Dokážete-li potěšit Nejvyššího tím, že budete zůstávat vždy v přítomnosti této fontány, uvidíte, že vaše žádosti jsou naplněny nanejvýš zářivě. Mohou být stejnými žádostmi, jaké jste vždy měli, ale na velmi vysoké úrovni budou dotčeny září. Ještě předtím, než budou naplněny, Nejvyšší přemění Svým Světlem každou touhu v aspiraci.

Když Bůh přemění vaše žádosti v aspiraci, uvidíte, že jste se stali aspirací samotnou. Takovou aspiraci můžete mít jen v srdci a v duši, a ne v mysli. Jestliže jdete za mysl, můžete mít také stejnou aspiraci. Ale nikdy ji nebudete mít, jestliže zůstanete v mysli. Mysl je skutečně pro většinu z nás hustou džunglí. Pouze v srdci nalezneme moře Míru a Blaženosti, a odsud vyzařuje Světlo. Doufám, že všichni z vás doma meditují. Dokonce i když nezískáte okamžité výsledky, nebuďte prosím sklíčeni a odrazeni. Abychom ve škole udělali své zkoušky, musíme léta studovat. A meditace je zkouškou těla, vitálna, mysli, srdce a duše. Když uděláme tyto zkoušky, naučili jsme se již vše, zatímco u zkoušek ve škole máme velmi omezené poznání. Pro toto rozsáhlé vnitřní poznání musíme studovat. Naším studiem je upřímná modlitba a meditace. Upřímnost hraje velkou úlohu.

Jestliže meditujeme s intenzívní upřímností dvě minuty, je to lepší, než sedět v tak zvané meditaci dvě hodiny a myslet na své děti, své přátele, své nepřátele, své zaměstnání a cokoliv dalšího.

V Indii existují venkovské ženy, které říkají: „Meditujeme šest nebo sedm hodin každý den. Ale Bůh je tak nelaskavý. Nikdy nevyslyší naše modlitby.“ Co ale ve skutečnosti dělají? Začnou meditovat a potom začnou myslet na svou krávu. Kráva se pase, a oni myslí na to, zda nevstoupila na pozemek někoho druhého a někdo jí nenatloukl. Jejich mysl se toulá ve světě představivosti a potom řeknou: „Meditovala jsem po tolik hodin.“ Ale kolikrát třeba pomyslely na Boha, nemluvě o tom, že by pocítily Boží Přítomnost ve svém srdci? Po celou dobu opakovaly Boží Jméno, ale myslely na svou krávu nebo jinou bezvýznamnou věc. Jaký výsledek může člověk očekávat od takového druhu meditace?

Jestliže dokážeme zůstat pět minut bez jakékoliv myšlenky ve své mysli, božské či nebožské, dobré či špatné, potom okamžitě získáme obraz své duše. Duše představuje naši božskou dokonalost v našem vnějším i v našem vnitřním životě. Skrze čistou meditaci bez myšlenek se stáváme schopnými odrážet svou vnitřní Božskost.

Co se stane, když do mysli vstoupí během meditace špatné myšlenky?

Sri Chinmoy: Ve chvíli, kdy do vaší mysli vstoupí myšlenka, zvláště jakákoliv nebožská myšlenka či špatná myšlenka, vaše aspirace ji musí rozsekat na kousky, protože během meditace je vše velmi intenzívní. Když mluvíte nebo jste zaměstnaní svými běžnými pozemskými činnostmi, můžete mít jakýkoliv druh myšlenek, protože tehdy vaše myšlenky nejsou intenzívní. Ale během meditace, když přijde jakákoliv nebožská myšlenka, síla vaší meditace ji zvětší a zesílí a ona zničí část vaší jemné a duchovní bytosti. Jestliže přijdou dobré myšlenky na nižší úrovni, pokuste se je pozvednout na vyšší úroveň. Ale pokud máte špatné myšlenky, prostě je zastavte, zabijte je.

Když medituji, jsem veškerým mírem, ale protože stále nemám úplnou kontrolu nad svými myšlenkami, někdy přijde negativní myšlenka. Obávám se, že špatné myšlenky mohou využít sílu mé meditace, aby provedly něco špatného.

Sri Chinmoy: Když během meditace přijde špatná myšlenka, snaž se cítit, že tato myšlenka je bezvýznamná jako mravenec. Špatné myšlenky nemohou využít tvou sílu, pokud budeš cítit, že duchovní síla, kterou jsi získal ze své meditace, je nekonečně silnější než síla špatných myšlenek. Někdy, když během meditace přijde špatná myšlenka, cítí člověk, že síla špatné myšlenky je tak mocná, že i když meditoval hodinu nebo dvě nebo tři hodiny, vše je zbytečné. Jedna špatná myšlenka, jedna běžná myšlenka přijde, a cítí se ztracený. Po dvě hodiny meditoval nanejvýš upřímně a božsky, ale v určitém okamžiku přikládá větší důležitost špatným myšlenkám.

Ve chvíli, kdy dokážeme přestat věnovat pozornost špatným myšlenkám, nemají špatné myšlenky žádnou sílu. Ale děje se to, je to, že se jich strašlivě obáváme. Zaobíráme se jimi a myslíme, že nás zahubí. Jen tím, že na ně myslíme, jen tím, že se jich obáváme, jim dáváme sílu. A proto se neobávej. Ty jsi pánem svého domu. Ty medituješ uvnitř tvého vlastního vědomí a někdo klepe na tvé dveře. Jestliže mu nebudeš věnovat žádnou pozornost, jak se odváží vstoupit? Když medituješ, jednoduše nesmíš otevírat dveře těmto špatným myšlenkám. A co uděláš v případě, když vstoupily, než sis jich byl vědom? Opět, nebudeš jim věnovat žádnou pozornost. Špatné myšlenky strašně žárlí na božské myšlenky, božské pocity, božskou sílu; v mnoha případech špatné myšlenky prostě odejdou. „Není zde pro nás místo. Nemá o nás zájem,“ myslí si. Špatné myšlenky mají také svou hrdost. Nezajímají se o vás, když vy se nezajímáte o ně.

Přeji si říci něco více ohledně této otázky. Před mnoha lety se žák zeptal Gurua, co má dělat, když do něj během nejvyšší meditace vstoupí emocionální myšlenky, myšlenky z jeho nižšího vitálna, sexuální myšlenky. Mistr řekl: „Okamžitě přestaň meditovat. Když během intenzívní meditace přijdou špatné myšlenky, získají z tvé meditace intenzitu a stanou se velmi mocnými silami. Proto je lepší v té chvíli přestat meditovat.“ Pokud člověk chce, může vyzkoušet tento postup. Ale já si přeji doporučit svým žákům jiný přístup. Během meditace, když k vám přijdou špatné myšlenky, můžete se okamžitě pokusit vzpomenout na nejsladší a nejvyšší božské zkušenosti. Vstupte do své zkušenosti, kterou jste měli před dvěma lety nebo dvaceti lety, a snažte se přinést ji do svého mentálního vědomí. Uvidíte, že zatímco jste plně ponořeni ve své vlastní zkušenosti, vitální nebo emocionální myšlenka z nižší vitální úrovně vás bude muset opustit, protože ve vašem vědomí bude nejvyšší, nejhlubší, nejčistší extáze. Božská Blaženost je nekonečně silnější než síla požitků. Když povzbudíte nebo vyvoláte, nebo se pokusíte vzpomenout na jednu ze svých božských zkušeností, přijde do popředí vnitřní světlo či extáze. Tehdy vpíjíte nektar blaženosti své vlastní duchovní zkušenosti, která je nekonečně silnější než vaše nižší vitální síly. Tímto způsobem můžete vyřešit problém, aniž byste přestali meditovat.

Když medituji, cítím v čele tlak. Můžeš mi říci, co to způsobuje?

Sri Chinmoy: Když začneš cítit tlak ve svém čele nebo v hlavě, ciť prosím, že nemedituješ na správném místě. Chceš hrát hru, ale bohužel jsi šel na nesprávné hřiště. Když cítíš během meditace tlak ve své hlavě nebo ve svém čele, znamená to, že tvá mysl přitáhla dolů Světlo a Sílu nad své schopnosti. Tehdy okamžitě zaměř svou pozornost na srdce. Zde budeš cítit mír, radost, lásku, jistotu a vše ostatní, co potřebuješ. Pokaždé, když cítíš tlak, vědomě přesuň svou pozornost na srdce. Potom se snaž několik sekund pomalu a tiše nadechovat a toto napětí zmizí.

Často mi ráno trvá pěknou chvíli, než začnu meditovat. Jak vyprázdnit své srdce od negativních sil, aby člověk začal meditovat?

Sri Chinmoy: Nejprve bys měl být sám k sobě velmi upřímný. Musíš vědět, zda skutečně vstupuješ do srdce nebo do mysli. Když začínáš brzy ráno meditovat, buď vstoupíš do srdce od samého začátku, nebo vstoupíš do srdce poté, co ses snažil půl hodiny nebo patnáct minut meditovat v mysli. Jsi-li rušen negativními myšlenkami a negativními silami, můžeš si být jistý, že nejsi v srdci, ale v mysli. Duchovní srdce je velmi čisté. Špatné síly do něj nepřijdou.

Záleží na tom, jestli se koncentruji a medituji na srdeční centrum nebo na třetí oko?

Sri Chinmoy: Ano! Pro začátečníky zvlášť je vhodné vždy meditovat na srdeční centrum. Ve skutečnosti, dokonce i když je člověk pokročilý, měl by meditovat zde, protože ze srdečního centra cítíš jednotu s nejvyšším, získáváš radost a stáváš se nedílnou součástí čehokoliv, na co medituješ. Jestliže se koncentruješ na třetí oko, nemusíš mít pocit jednoty. Můžeš spatřit Světlo, ale budeš cítit, že není tvoje. Nejprve budeš cítit, že jsi spatřil Světlo, ale potom si budeš myslet, že to asi nebylo Světlo, ale prostě představa či přelud. Do tvé mysli mohou vstoupit pochybnosti. Když ale používáš své srdce, okamžitě cítíš, že radost, kterou získáváš, je tvoje, mír, který cítíš, je tvůj, cokoliv, co cítíš, se stává tvým. To je schopnost jednoty srdce.

Je tedy vždy vhodné meditovat nejprve v srdci. Když už jsi vytvořil svou jednotu s nekonečným Mírem, Světlem a Blažeností, budeš mít schopnosti ztotožnit se s Rozsáhlostí. Potom, když se koncentruješ na třetí oko a spatříš Světlo, toto Světlo do tebe může lehce vstoupit a stát se tvým. Když už jsi nastolil svou jednotu s Rozlehlostí ve formě Míru, Světla, Blaženosti nebo jakékoliv další božské kvality, a spatříš Světlo buď v sobě, nebo kolem sebe, budeš mít schopnosti ztotožnit se s ním a učinit je svým vlastním. Potom, ztotožnil-li ses s Mírem, Světlem a Blažeností, a spatříš tyto tři věci svým třetím okem, budeš mít schopnosti přinést je do svého systému. A když už budou uvnitř tebe, potom budeš mít schopnosti přivést je do popředí. Vždy je tedy vhodné meditovat na srdeční centrum. Třetí oko je dobré, ale může vytvořit zmatek, proč tedy na sebe brát riziko?

Proč bych se měl koncentrovat a meditovat v srdci namísto v mysli?

Sri Chinmoy: Předtím, než se koncentrujete na srdce nebo na cokoliv, přemýšlejte pouze několik minut o mysli namísto toho, že mysli dovolíte myslet na něco jiného. Oddělte se od mysli a pozorujte mysl. Pozorujte, co pro vás udělala a sledujte, zda jste skutečně spokojeni s jejími schopnostmi, Mysl vám dala mnoho věcí, ale stojí za to mít tyto věci v duchovním životě, či nikoliv? V běžném lidském životě má mysl nesmírný význam. Bez ní bychom nebyli pořádně schopni činnosti. Ale když vstoupíte do duchovního života, spatříte, že většina z toho, co vám mysl dala, byly informace, a ne osvícení. Mezi těmito dvěma je velký rozdíl. Čtete knihy a mluvíte s lidmi a získáváte od nich mnoho informací. Ale kde je osvícení? Můžete přečíst stovky stran či hovořit se stovkami lidí, ale nezískáte osvícení. A tak, když myslíte na to, co vám dala mysl, myslete zároveň na věc, kterou potřebujete nejvíce a spatříte, že mysl tuto potřebu nenaplnila. Proto že vás mysl zklamala, proč byste se zde měli koncentrovat?

Když už jste úplně nespokojeni s omezenými schopnostmi mysli, bude pro vás možné koncentrovat se na srdce. Tak dlouho, dokud máte nesmírnou víru ve svou mysl, v mysl, která vše komplikuje a mate, budete ve své meditaci odsouzeni ke zklamání. Běžní lidé si myslí, že komplikovanost je moudrostí. Ale duchovní lidé vědí, že komplikovanost je nebezpečná. Bůh je velmi prostý. Světlo je velmi prosté. Je to naše prostota a upřímnost, ne složitost, v níž přebývá skutečná Pravda. Složitost nám nemůže dát nic. Sama složitost je zkázou.

Jestliže meditujete v mysli, budete schopni meditovat snad pět minut, a z těchto pěti minut budete meditovat velmi mocně možná jednu minutu. Potom ucítíte, že celá vaše hlava začíná být napjatá. Nejprve získáte radost a uspokojení, ale kdy ž chcete jít za ně, ucítíte nejspíš neúrodnou poušť. Pět minut budete něco přijímat, ale když budete chtít jít za to, nejspíš nepocítíte nic. Když meditujete v srdci, přijde den, kdy začnete získávat uspokojení. Pokud meditujete v srdci, meditujete tam, kde je duše. Pravda, světlo, vědomí duše prostupuje celým tělem, ale existuje určité místo, kde duše sídlí většinu času, a tím je srdce. Chcete-li osvícení, je-li vaším konečným cílem osvícení, získáte toto osvícení z duše, která je uvnitř srdce. Když víte, co chcete, a víte, kde to nalézt, je rozumné jít na toto místo. Jinak to bude jako jít do železářství koupit si potraviny. Jestliže se koncentrujete na mysl, budete zklamáni a ztratíte odvahu. Nezískáte, co jste chtěli, protože jste šli na špatné místo. Je to jako má situace nyní. Jsem zde v OSN. Když se někdo zeptá: „Kde je Chinmoy,“ můžete říci, že jsem v OSN, nebo můžete říci, že jsem v konferenční místnosti č.10. Má přítomnost duchovně prostupuje celou Organizaci Spojených Národů, ale mé živé vědomí je právě zde v této místnosti. Když přijdete sem, budu schopen pro vás učinit více než pro ostatní, kteří jsou jinde v budově. Podobně, zaměříte-li svou pozornost do srdce, získáte mnohem více vnitřního uspokojení, než když meditujete v mysli, protože srdce je sídlem duše. Musíte vědět, že Zdroj a Skutečnost jsou v srdci. Skutečnost je všude, ale pravé projevení Skutečnosti musí být v určitém místě. Uvnitř srdce je duše, a když meditujete na srdce, výsledek je nekonečně více naplňující. Ale pro některé lidi je obtížné meditovat v srdci, protože na to nejsou zvyklí. Musíte být moudří. Existuje ohromný rozdíl mezi tím, co můžete získat z mysli a co můžete získat ze srdce. Mysl je omezená, srdce je neomezené. Hluboko uvnitř nás je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost. Získat omezené množství je jednoduchý úkol. Meditace v mysli vám je může dát. Ale můžete získat více, pokud budete meditovat v srdci. Předpokládejme, že máte příležitost pracovat na dvou místech. Na jednom místě si vyděláte dvě stě dolarů a na druhém místě si vyděláte pět set dolarů. Jste-li moudří, nebudete ztrácet čas na prvním místě.

Nebuďme spokojení s věcmi, které získáme velmi snadno. Plačme pro něco, co je obtížnější získat, ale co je nekonečné a trvalé. Získáte-li něco z mysli, zítra mohou přijít pochybnosti a říci vám, že to není skutečné. Ale když už jednou získáte něco ze srdce, nikdy nebudete schopni to zpochybnit, nebo na to zapomenout. Zkušenost na psychické úrovni nemůže být nikdy ze srdce vymazána.

Jak se člověk naučí koncentrovat se na srdce?

Sri Chinmoy: Dokážete-li se koncentrovat na špičku vašeho prstu, dokážete se také koncentrovat na své srdce. Stejně tak, jak se koncentrujete na cokoliv — na obraz, svíčku, plamen, jakýkoliv hmotný předmět — se také můžete koncentrovat na srdce. Můžete zavřít oči, nebo se dívat na zeď, ale po celou dobu myslíte na srdce jako na svého drahého přítele. Když se toto myšlení stane nejsilnější, když pohltí celou vaši pozornost, potom jste přešli za běžný způsob myšlení a začali jste s koncentrací. Nemůžete fyzicky pohlédnout na duchovní srdce, ale můžete na ně zaměřit celou svou pozornost. Potom postupně síla vaší koncentrace vstoupí do srdce a vytáhne vás úplně z říše myšlení.

Nemáte-li v hojné míře čistotu, nejlepší věcí je vzývat nejprve čistotu, potom se koncentrovat na srdce. Pokud je srdce nečisté, pokud srdce vlastní nesčetné pozemské žádosti, pak, nehledě na to, jak upřímně se koncentrujete na srdce, ve svém vnitřním životě nebudete úspěšní. Čistota hraje v duchovním životě nanejvýš důležitou roli. Čistota neznamená mít čisté tělo. Čistota je vědomím vlastnictví živého oltáře hluboko v nejvnitřnějším skrytu srdce. Když cítíte božskou přítomnost vnitřního oltáře, samovolně se očistíte. Tehdy bude koncentrace na srdce nanejvýš účinná, a když se dokážete účinně koncentrovat, musíte se stát vědomými duchovního srdce uvnitř sebe.

Je-li vaše koncentrace dobrá, potom se pokuste meditovat. Meditace nemusí být v hlavě. Tak jako při koncentraci můžete meditovat kdekoliv. Můžete snadno meditovat v srdci. Když už se vaše meditace stala hlubokou, když máte schopnost mít volný přístup ke svému duchovnímu srdci, potom bude pro vás docela snadné dosáhnout duchovního srdce.

Jak by měl začátečník meditovat v srdci?

Sri Chinmoy: Začátečník musí cítit, že je dítě, nehledě na to, jaký je jeho pozemský věk. Mysl dítěte není rozvinutá. Když má dvanáct nebo třináct let, jeho mysl začne pracovat na intelektuální úrovni, ale před tím je veškerým srdcem. Cokoliv spatří, cítí, že je jeho vlastní. Spontánně se ztotožňuje. To je to, co dělá srdce.

Cítíte-li, že jste dítě, okamžitě pociťte, že stojíte v květinové zahradě. Tato květinová zahrada je vaším srdcem. Dítě si může hrát v zahradě hodiny. Půjde od této květiny k té květině, ale neopustí zahradu, protože získává radost z krásy a vůně každé květiny. Uvnitř vás je zahrada, a vy můžete uvnitř ní zůstat, dokud budete chtít. Tímto způsobem můžete meditovat na srdce. Ve chvíli, kdy cítíte, že jste dítě, dokážete meditovat na srdce. Dítě bude mít vždy někoho, kdo se o ně bude starat, dokonce i když jeho fyzičtí rodiče zde nejsou. Bůh bude mít někoho, kdo se bude starat o dítě, protože cítí, že toto dítě je právě teď bezmocné. Když dítě pláče, okamžitě mu někdo přijde pomoci. Ale když pláče dospělá osoba, její pláč není dokonce ani upřímný. Když dítě pláče třeba jen pro bonbón, je velmi upřímné. Tehdy je pro ně bonbón celým světem. Dáte-li mu stodolarovou bankovku, nebude spokojeno, bude se starat jen o svůj bonbón. Pokud cítíte, že pláčete jako dítě pro Mír, Světlo a Pravdu, a že jen tyto věci vás uspokojí, pak váš pláč bude naplněn.

Mysl je ve stálých zmatcích a konfliktech. Existuje vůbec někdy nějaký konflikt v srdci?

Sri Chinmoy: Uvnitř srdce neexistuje žádný konflikt, ale často existuje konflikt mezi srdcem a myslí. Pravé aspirující srdce nemá jinou vůli než vůli duše. Stále pláče, pláče pro dosažení Nejvyššího. Duchovní srdce má tento druh touhy. Dokud mysl nebude osvícená, srdce nepřestane bojovat, aby ji osvítilo. Bude plakat pro světlo, dokud mysl nebude plakat stále s ním. Musíme dovolit srdci zajmout mysl, a ne dovolit mysli libovat si v pochybách a podezření, které budou jen zdržovat její vlastní pokrok.

Vitálno a mysl jsou na jedné straně a srdce a duše jsou na druhé straně. Ale srdce a duše neradi po celou dobu bojují proti vitálnu a mysli, a tak připouští kompromis a po určitý čas nechávají vitálno a mysl jít svou vlastní cestou. Ale nakonec srdce a duše nebudou dodržovat žádné příměří. Mají také svou sílu. Nakonec budou bojovat. Vyzvou vitálno a mysl, řkouce: „Pro vaše vlastní dobro chceme vaši přeměnu. Žádný kompromis. Musíme zvítězit.“ Duše je nekonečně silnější než mysl a vitálno a ty se budou muset vůli duše vzdát.

Proč říkáte lidem, aby zůstávali v srdci, a ne v mysli?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho důvodů, proč říkám lidem, aby zůstali v srdci, a ne v mysli. Srdce ví, jak se ztotožnit s Nejvyšším, s nejzazším, s nejvnitřnějším. V případě mysli tomu tak není. Mysl se snaží ztotožnit s předmětem, s osobou, s něčím omezeným. Ale toto ztotožnění není čisté či úplné. Když se mysl pokouší ztotožnit, pohlíží na předmět okem váhavosti, ne-li skutečného podezření. Ale když se chce s něčím, nebo s někým ztotožnit srdce, využívá cítění lásky a jednoty. Když chce srdce něco vidět, vidí to bezvýhradně. Ale když chce něco vidět mysl, snaží se zdržovat a oddělovat. Srdce zjednodušuje, mysl komplikuje. Mysl nevědomě získává potěšení z věcí, které jsou komplikované a zmatené, ale srdce získává radost z věcí, které jsou jednoduché. Nyní je nám k dispozici lidská, fyzická, pozemsky svázaná mysl. Ale vyšší mysl, nadmysl, intuitivní mysl, supramysl nám právě teď k službám není. V našem každodenním životě používáme pozemsky svázanou mysl, která si stále odporuje. Bohužel, zřídka používáme srdce, které je veškerou láskou, veškerou účastí, veškerým zájmem, vší čistotou, vší harmonií, vší jednotou.

Proč říkám lidem, aby věnovali více pozornosti srdci a méně mysli? Protože srdce rozšiřuje. Duše představuje naše osvícení, a je to uvnitř srdce, kde přebývá duše. V duchovním životě je duše naším pokladem. Pouze s pomocí duše dokážeme ve vnitřním životě učinit nejrychlejší pokrok a pouze meditací na své srdce se dokážeme spojit s duší. Všechny cesty vedou k Cíli, ale existuje určitá cesta, která nás tam vede rychleji než ostatní cesty. Touto cestou je srdce. Je rychlejší, bezpečnější a jistější než kterákoliv jiná cesta.

Jsme vlastníky dvou místností. Jednu místnost známe jako místnost srdce, druhou jako místnost mysli. Právě nyní je naše místnost mysli temná, neosvícená, nečistá a neochotná otevřít se světlu. A tak musíme zůstat v místnosti srdce, v místnosti světla, dokud jen můžeme. Když cítíme, že celé naše bytí je zaplaveno vnitřním světlem, které zde je, potom můžeme vstoupit do místnosti mysli a osvítit ji. Ale vstoupíme-li do místnosti mysli bez dostatku světla, budeme naprosto zmateni, protože vstupujeme do místnosti, která je vší temnotou. Budeme zde chyceni a staneme se oběťmi nevědomých, nebožských a podezíravých sil mysli. Proto říkám svým studentům, aby nejprve posílili svou vnitřní bytost meditací na srdce. V srdci je přístup ke světlu duše. Pokud se koncentrujeme na srdce, dříve nebo později musí vyjít do popředí světlo duše. Tehdy poznáme, že máme vnitřní světlo, a budeme schopni je používat podle své libovůle. Potom můžeme vstoupit do místnosti mysli a osvítit ji. Ale velmi často děláme himalájskou chybu, když vstoupíme do místnosti mysli jen proto, že vidíme, že je vším zmatkem a temnotou. Musíme vědět, zda máme k dispozici dostatek světla, abychom osvítili temnotu. Pokud nemáme k dispozici dostatek světla, musíme vstupovat pouze do místnosti srdce. Zde můžeme meditovat a získávat vnitřní světlo duše, dokud nebudeme vnitřně silní. Neměli bychom tedy vstupovat do místnosti mysli na samém počátku naší duchovní cesty. K tomu, abychom vstoupili bezpečně do této místnosti, potřebujeme vnitřní jistotu, vnitřní světlo a vnitřní záruku od Nejvyššího.

Protože cítíte, že duchovní aspirující by měl věnovat více pozornosti srdci než mysli, předpokládám, že vaše cesta je především cestou srdce. Mohl byste mi prosím říci, jakými způsoby se vaše cesta snaží směrovat pozornost aspirujícího na srdce?

Sri Chinmoy: Láska, oddanost, odevzdání: to je naše cesta. Láska je první příčka, oddanost je druhá příčka a odevzdanost je třetí a konečná příčka na našem duchovním žebříku. Jak víte, srdce je sídlem lásky. Lidskou lásku okamžitě následuje zklamání, ale božská láska je rozšířením našeho vědomí. Lidská láska znamená jen jednu věc: vlastnit a být vlastněn. Božská láska znamená jinou věc: osvětlovat a být osvícen, osvobozovat a být osvobozen. Když se snažíme vlastnit druhé, okamžitě jsme vlastněni, když se snažíme druhé osvítit a osvobodit, sami jsme osvíceni a osvobozeni.

V lidské lásce vidíme významnou věc. Když někoho milujeme, snažíme se strávit svůj drahocenný čas s tou určitou osobou, nebo myšlením na ni. Oddáme se té osobě. V duchovním životě také, pokud skutečně milujeme Boha, nebo nějakého duchovního Mistra, potom přirozeně budeme mít vnitřní nutkání nabídnout mu svou čistou lásku a oddat se mu skrze svou aspiraci a sebezasvěcení. Jinak to, co máme, není pravá láska. Dokonce i lidská láska nabízí svobodně svou službu, aby potěšila milovaného. V duchovním životě musí být toto sebenabízení mnohem intenzivnější. Musíme být připraveni dát vše, co máme a čím jsme Bohu, našemu duchovnímu Mistru, cestě, kterou následujeme. Toto naprosté sebenabízení je oddaností.

Ale úplné osvobození přichází pouze s odevzdáním se Vůli Nekonečného. Odevzdáním své konečné existence Nekonečnému se stáváme vědomě jedním s Nekonečným. Nevcházíme do neznámé osoby nebo do cizince, Nekonečno je naší vlastní nerealizovanou silou.

Konečné bylo vždy nenaplněnou, neprojevenou částí Nekonečna. Jako běžné lidské bytosti jsme koneční, ale jako vědomé božské nástroje nemůžeme být nikdy koneční, protože uvnitř nás vystoupila do popředí zářící Božskost Nejvyššího.

Musíme mít v sobě pocit pravé lásky pro Nejvyššího. Potom musíme vědět, že naše láska nalezne vyjádření jedině v upřímném sebezasvěcení. Ale abychom dosáhli pravého naplnění stále a věčně, musíme cítit svou pravou jednotu s Absolutním. Srdce má tajný klíč, který otevírá dveře ztotožnění a dovoluje nám spatřit naši jednotu s Bohem. Když už cítíme svou jednotu s Absolutním, musíme učinit tuto jednotu naprostou, trvalou a věčnou. Pro to potřebujeme božské poselství odevzdání. Pro realizaci Boha je naprosto nezbytné naše jasné, bezvýhradné, neoddělitelné, věčné, nepodmíněné odevzdání. Láska je první nutností. Oddanost je druhou nutností. Odevzdanost je třetí a konečnou nutností. Tyto tři kroky nás zavedou rychle, bezpečně a jistě k našemu transcendentálnímu Cíli.

Je cesta srdce snazší než cesta mysli?

Sri Chinmoy: Existují dvě cesty, kterými se můžete vydat: jedna je mentální cesta a druhá je psychická cesta. Nejsnazší, nejrychlejší a nejpřesvědčivější cesta je psychická cesta, cesta srdce. Když něco cítíme, jsme přesvědčeni víc, než když něco vidíme. Když něco vidíme svýma lidskýma očima, a když ve skutečnosti přistoupíme k té věci, nebo když se podíváme podruhé, může vypadat odlišně. Ale když něco skutečně cítíme uvnitř srdce, okamžitě je zde jistota. To proto, že za pomoci své mysli nemáme schopnost ztotožňování. Ale za pomoci srdce se ztotožníme okamžitě.

Když slyší matka pláč dítěte, okamžitě k němu běží, protože se stala jedním s dítětem. Když v duchovním životě dítě — aspirující — pláče, okamžitě přiběhne Bůh. Cestu srdce nazýváme sluneční cestou. Na této cestě je pokrok rychlejší než nejrychlejší, protože uvnitř srdce je duše. Duše je veškerým světlem. Je to božský posel, božský představitel Boha. Když skutečně zaklepete na dveře srdce, vše je dosaženo, protože když se dveře srdce otevřou, uvnitř naleznete duši. Koncentrujte se, meditujte a kontemplujte tedy, prosím, na srdce. Vše, co chcete od Boha, v Bohu a pro Boha, přijde určitě přímo odsud.

Jak můžeme integrovat mysl a srdce?

Sri Chinmoy: Existují dva způsoby. Jedním způsobem je, aby srdce vstoupilo do mysli. Druhým způsobem je, aby mysl vstoupila do srdce. Považujme srdce za matku a mysl za dítě. Buď musí jít dítě k matce, která je tichá, klidná a plná lásky, nebo matka musí jít k dítěti, které je právě teď nejisté, plné pochyb a neklidné.

Když matka přijde k dítěti, tehdy dítě — kterým je mysl — musí cítit, že matka — srdce — přišla s dobrými úmysly: utišit mysl, osvobodit ji, naplnit ji božským způsobem. Pokud pochybující a neklidná mysl cítí, že srdce ji přišlo obtěžovat a že její neklid je něčím velmi dobrým, co si musí uchovat, potom je ztracená. Je-li dítě neklidné, plné pochyb, podezíravé, a když má v lásce všechny tyto nebožské vlastnosti a cítí, že jsou jeho nejlepšími vlastnostmi, co potom může ubohá matka dělat? Srdce bude mít dobrý úmysl přeměnit pochyby mysli ve víru a ostatní jeho nebožské vlastnosti v božské vlastnosti. Ale mysl musí být připravena, musí cítit, že srdce přišlo s myšlenkou změnit ji k lepšímu.

Druhý způsob; poté, co dítě prošlo vším negativním a ničivým — strachem, pochybami, podezíravostí, žárlivostí, nečistotou — dojde do bodu, kdy cítí, že je nejvyšší čas, aby šlo za někým, kdo mu může dát něco lepšího. Kdo je ten někdo? Matka, srdce. Matka je víc než dychtivá osvítit své vlastní dítě. Jestliže mysl aspiruje, okamžitě bude cítit, že srdce je matka, skutečná matka. A srdce bude vždy cítit, že mysl je dítě, které potřebuje poučit.

Oba způsoby jsou účinné. Je-li mysl připravena učit se od srdce, srdce je vždy dychtivé učit ji. Matka je připravená pomáhat dítěti, sloužit dítěti dvacet čtyři hodin denně. Je to dítě, které se občas stává rozzlobeným, neposlušným, nebo umíněným, které cítí, že všechno zná a od nikoho druhého se nemá co naučit. Dokonce i matka, srdce, získává moudrost od někoho jiného — od duše, která je vším světlem. Nazvěme duši babičkou. Matka se učí od babičky, a dítě se učí od matky. Duše učí srdce a srdce učí mysl. Pokud dokážeme vidět vztah mezi srdcem a myslí jako vztah mezi matkou a jejím dítětem, je to ten nejlepší způsob, jak tyto dva integrovat.

Dokážeš říci, zda něco pochází z mysli či ze srdce, nebo věci vždy přichází ze srdce do mysli?

Sri Chinmoy: Člověk nemůže vždy absolutně říci, zda něco přichází z mysli nebo ze srdce. Měli bychom více naslouchat srdci, protože srdce je dětské a čisté. Ale mysl myslí, že srdce je dětinské a nechce mu naslouchat. Stará se pouze o své vlastní vědomosti, a ne o moudrost srdce. Netřeba říkat, že bychom se měli snažit vždy vidět svět skrze srdce.

Vše nemusí jít ze srdce do mysli. To znamená, že srdce se nemusí dorozumívat skrze mysl nebo skrze cokoliv jiného. Srdce samo je velmi výmluvné. Ve chvíli, kdy vstoupím do místnosti a někoho spatřím, okamžitě o něm vím vše. Druhá osoba mi vnějšně nemusí říci ani slovo, jeho srdce mi v prchavé vteřině řekne vše. Mé srdce mluví k němu a jeho srdce mluví ke mně. V tomto případě srdce vůbec nepoužívá k dorozumívání mysl. Mluví svým vlastním jazykem.

Ve chvíli, kdy vybízíš k otázkám, se má mysl chce zeptat na mnoho otázek, ale mé srdce se nechce ptát na nic. Proč to?

Sri Chinmoy: Odpovídám na otázky, protože vidím, že někdy tvé srdce není schopno přesvědčit tvou mysl o pravdě, kterou tvé srdce již zná. Ale když uslyšíš tuto pravdu ode mě, tvá mysl se pokusí něco uvidět v mém Světle Moudrosti. Jak říkáš, tvé srdce nemá žádné otázky. Ale tvá mysl má docela hodně otázek. Když odpovídám na tvé otázky, síla tvého srdce je posílena, protože mysl začíná přijímat pravdu a světlo z odpovědi a odevzdává se tvému srdci. Když proti tomu mysl příliš nebojuje, srdce se posílí. Proto odpovídám na otázky — abych přesvědčil mysl. Jinak se mysl bude velmi často bránit, aby viděla světlo nebo cítila světlo nebo se sjednotila se světlem, které srdce nabízí.

Často uvnitř sebe cítím mnoho důležitých otázek, ale nejsem schopen je vyjádřit. Jak si jich můžeme být uvnitř sebe více vědomi, abychom poznali, jaké otázky máme?

Sri Chinmoy: Musíme znát zdroj svých otázek. Je-li zdrojem otázek intelektuální, důmyslná mysl, či fyzická mysl, potom tyto otázky nemají konečnou hodnotu. Dokonce pokud je na ně odpovězeno nanejvýš přiměřeně, vnitřnímu životu nebudou odpovědi k užitku. Pokud jde o tvé srdce, existuje jen jedna otázka, která může přicházet z nejvnitřnějšího skrytu tvého srdce a tou je: „Kdo jsem já?“ To je jediná otázka, na kterou stojí za to se ptát. Je to otázka, která musí být zodpovídána každý den, každou sekundu v naší existenci. Máte-li milióny otázek o Bohu a o sobě, na všechny z nich budete schopni získat na— nejvýš přiměřenou odpověď tak, že získáte správnou odpověď na tuto jednu otázku: „Kdo jsem já?“ Všechny ostatní otázky se točí kolem této. Když znáte odpověď na tuto otázku, problémy vašeho života se vyřeší. Vstoupíte do osvobození, spasení, Seberealizace. Stanete se naprosto a vědomě jedním s Bohem Všemohoucím, Bohem Vševědoucím a Bohem Zcela Dokonalým.

Nesnažte se hledat otázky hluboko uvnitř sebe. Většina otázek jsou jako mravenci a brouci. Žádným způsobem nám nepomáhají, abychom se přiblížili k našemu Cíli. Naopak, stojí nám v cestě. Osvětlujících otázek, otázek, které přicházejí z největších hlubin našeho srdce, týkajících se našeho vnitřního pokroku a vnitřního dosažení, naší seberealizace nebo realizace Boha je velmi malý počet. Kromě otázky „Kdo jsem já?“, se můžeš chtít dozvědět odpověď na otázku „Proč jsem zde?“ Můžeš mít také různé zvláštní otázky o svém duchovním pokroku, které k tobě nutně přicházejí spontánně. Ale jediná skutečně důležitá otázka je: „Kdo jsem já?“

Když mluvíte o srdci jako o centru lásky a místu, kde přebývá duše, myslíte tím fyzické srdce, nebo „srdce“ je jen výrazem, který používáte?

Sri Chinmoy: Nemluvím o lidském srdci, fyzickém srdci, které je jen dalším orgánem, nebo o emocionálním srdci, což je ve skutečnosti vitálno. Mluvím o čistém srdci, duchovním srdci. Někteří duchovní Mistři říkají, že duchovní srdce je ve středu hrudi, někteří říkají, že se nachází trochu nalevo, někteří říkají napravo. Existuje dokonce jeden duchovní učitel, který říká, že srdce je trochu nad středem obočí v místě, které nazýváme třetí oko. Jak může duchovní Mistr toto říkat? Protože osvícené třetí oko je světlem, a osvícené srdce je také světlem. Ale podle mé vlastní realizace se duchovní srdce nachází ve středu hrudi, ve středu našeho bytí.

Srdce je jako vrchní velitel, zatímco duše je králem. Když začne existovat duše, její první zájem je osvítit srdce. Když duše odejde z těla, vrchní velitel samovolně ztratí veškerou svou sílu. Srdce chce zůstat se svým králem. Nechce jít a připojit se k jinému králi nebo k jiné armádě. Ve vnějším světě nás naši přátelé mohou podvádět, ale v případě duše a srdce je jejich blízkost silnější než nejsilnější. Fyzické někdy duši neposlouchá. Mysl a vitálno jí mohou nedbat. Ale srdce je duši vždy věrné. Srdce také ví, jak se ztotožnit se srdci druhých. Matka nemusí ukazovat svou lásku k dítěti tím, že bude říkat: „Miluji tě, miluji tě,“ protože ztotožnění matky s dítětem dává dítěti cítit, že je milováno. Pravé srdce nemusí přesvědčovat, má sílu jednoty.

Od té doby, co jsem zde začal meditovat, cítím, že mé vědomí je na jiném místě, a jenom bych rád věděl, jestli to můžete vysvětlit.

Sri Chinmoy: Tvé vědomí je nyní v srdečním centru. To je centrum čisté lásky a jednoty. Předtím bylo tvé vědomí v mysli. Dokud zůstáváš v mysli, vše v životě nejspíš vypadá jako suchý kus dřeva. Ale když zůstáváš v srdci, život se dokáže změnit v moře čisté lásky a blaženosti. Protože přicházíš sem, tvé vědomí začalo působit více z tvého srdečního centra než z centra mysli. Jestliže je zde dokážeš udržet, postupně začneš zakoušet spontánní pocit jednoty. Pokud dokážeš obdělávat duchovní půdu srdce, zjistíš, že zde roste spontánní láska, spontánní jednota s Bohem a Božím stvořením.

Láska v srdci je skutečně čistá a prýští zde hojně. Z pupečního centra láska také prýští hojně, ale je naplněna nečistotou. A zpod pupku, navíc k tomu, že je nečistá, prýští láska v bezvýznamné míře.

Je duchovní sucho nevyhnutelné?

Sri Chinmoy: Duchovní sucho je nevyhnutelné, jen když nepřistupujeme k Bohu s dostatečnou láskou a oddaností. Přistupujeme-li k Bohu s myslí, bude sucho existovat. Ale pokud přistupujeme k Bohu se srdcem a duší, nebude existovat žádné sucho, jen neustálá sprška lásky a Milosti. Cítíme, že naše láska proudí k Bohu, a na nás že stále prší Boží Milost. Když se přibližujeme k Bohu s myslí, vidíme, jak dolů proudí Milost možná jednu sekundu. Potom nebude vůbec pršet čtyři dny nebo čtyři měsíce.

Ti, kteří vědí, jak plakat pro Samotného Boha, a nejen pro Boží dary, z hlubin svého srdce ucítí, že neexistuje žádné sucho. Ale ti, kdo chtějí přistupovat k Bohu s vědomostmi a s rozumem, budou vždy trpět suchem. Mnoho aspirujících, a dokonce velkých duchovních učitelů prošlo duchovním suchem. Na základě svých vlastních zkušeností potom říkají, že neexistuje nikdo, kdo nezažil duchovní sucho. Ale naštěstí si s nimi v tomto nerozumím. Přistupoval jsem k Nejvyššímu s láskou, oddaností a odevzdáním a přeji si říci, že jsem nikdy, nikdy nezakusil duchovní sucho. Neustále jsem se slunil ve spršce Jeho nekonečné Milosti.

Pokud chcete žít v Boží nekonečné Milosti, potom musíte přistupovat k Bohu s láskou, oddaností a odevzdáním. Musíte se zcela nabídnout Nejvyššímu a toto sebenabízení musí přijít skrze srdce, a ne skrze mysl. Jestliže toto dokážete udělat, potom nebude existovat žádné sucho. Stále, v každém okamžiku vás Nejvyšší bude sytit. To, co nazýváte suchem, nazývám já v duchovním smyslu hladověním. Duchovně hladovíme jen proto, že nedovolíme duši vyjít do popředí a pečovat o nás. Děláme pravý opak. Říkáme duši, že se nejen dokážeme starat o sebe, ale že jsme připraveni starat se rovněž o ni. To je naše chyba. Dovolme duši pečovat o naši vnější existenci. Potom uvidíme, že náš vnitřní pláč bude nasycen Boží nekonečnou Milostí.

Můžete vysvětlit, jak může aspirující dosáhnout svého duchovního srdce?

Sri Chinmoy: Duchovní srdce se nachází přesně ve středu hrudi. Uvnitř srdce přebývá duše. Duše prostupuje celé tělo, ale přebývá v srdci stejně tak, jako člověk žije v domě, ale po většinu času se zdržuje v jedné určité místnosti. Člověk může cítit duchovní srdce, když intenzívně aspiruje a také ji může spatřit třetím okem. Každý aspirující by se měl každý den koncentrovat na srdce, a ne na nic jiného. Musí pocítit, že nemá hlavu, nemá nohy, nemá paže; má jen srdce. Aspirující může dosáhnout svého duchovního srdce skrze stálou koncentraci a meditaci.

Jak se mohu stát svým srdcem a zůstat ve svém srdci každou vteřinu?

Sri Chinmoy: Existují tři cesty, kterými se můžeš stát svým srdcem. První cestou je cítit, že jsi rozprostřela sítě, do nichž se chytil celý svět. Musíš chytit všechny, ne abys je trestala, ne abys jim ubližovala, ale aby sis s nimi hrála. Dáš jim radost a oni dají radost tobě. Když pomyslíš na hraní, staneš se srdcem. Srdce je radost, hra je radost a hráč je radost. Aby ses stala jen srdcem, musíš cítit, že je zde někdo, kdo si s tebou neustále a věčně hraje, a tou osobou je Bůh. Podle našeho indického pojetí je Bůh věčným Dítětem a také všichni duchovní Mistři mají dětskou přirozenost. Někdy se říká, že prvním a hlavním znakem duchovního Mistra je, že má srdce dítěte. Samozřejmě, znamená to duchovního dítěte, božského dítěte, osvíceného dítěte, a ne běžného dítěte.

Druhý způsob, jak se stát srdcem, je cítit, že uvnitř tebe je božské Dítě, a tím je duše. Můžeš stále myslet na to, že uvnitř tvého srdce je Dítě, které je nejjasnější, nekonečně krásnější než jakákoliv lidská bytost. Věčné Dítě potřebuje příbytek, dům, pokoj. Kde je jeho pokoj? Je uvnitř tvého srdce. Nejprve mysli na Dítě a potom na jeho potřeby. Potřebuje místo, kde by mohlo žít, a tvé srdce je tím nejdokonalejším příbytkem.

Třetí způsob, jak cítit, že jsi srdcem, je stále cítit svou potřebu a potřebu Boha. Tvou potřebou je dokonalost. Pokud dokážeš myslet na dokonalost, meditovat na dokonalost, plakat pro dokonalost, potom tvá potřeba bude naplněna. Potřebou Boha je projevení. Navzdory tvým nedokonalostem se projevuje, ale když se bude moci projevovat ve tvé a skrze tvou dokonalost, pak získá skutečné naplnění. Když se Bůh naplňuje v tobě a skrze tebe, to je tvým pravým naplněním a Jeho skutečným naplněním. Tehdy nejsi ničím jiným než srdcem.

Jak se můžeme naučit milovat Boha celým svým srdcem?

Sri Chinmoy: Nejprve se pokusme poznat, co znamená duchovní srdce. Duchovní srdce je naší nejsladší a nejdůvěrnější částí. Můžeme očekávat, že má pocit okamžité, neoddělitelné jednoty s Bohem. Právě nyní existuje naše fyzická existence odděleně od našeho vědomí srdce. Také mysl nás používá, a proto srdci není dovoleno vyjít do popředí. Opět, někdy užíváme vitálno a myslíme, že je to srdce, které užíváme. Abychom mohli dát lásku svého srdce Nejvyššímu, musíme se nejprve ztotožnit s pravým srdcem. Dále musíme cítit, že naše srdce se skládá jen z jedné věci: vděčnosti. Musíme cítit svou jednotu se srdcem a musíme cítit, že se musíme stát samou vděčností. Když někdo bude volat naše jméno, naše vnitřní bytost neodpoví. Ale když někdo řekne slovo „vděčnost“, okamžitě budeme cítit, že volá nás a nikoho jiného.

Komu patří tato vděčnost? Patří Nejvyššímu. Ve chvíli, kdy dokážeme cítit, že naše vnitřní vědomí a vnější vědomí mají jen jedno jméno vděčnost, budeme schopni nabízet Nejvyššímu naprosto, nepodmíněně a nepřetržitě lásku svého srdce. Proč musíme nabízet vděčnost Nejvyššímu? Protože Bůh nám dal největší představitelné požehnání. Dal nám touhu vést duchovní život a uskutečnit Ho. Na zemi existují miliardy lidí, kteří nemají toto nutkání uskutečnit Boha, protože nezískali toto jedinečné požehnání. Svou vědomou vnitřní pouť začínáme dříve než oni a také Cíle dosáhneme mnohem dříve než oni.

Jak mohu mít srdce tak rozlehlé, jako Ježíš Kristus?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, že existuje velký rozdíl mezi srdcem Ježíše Krista a srdcem běžné lidské bytosti. Ale osoba, která je dnes obyčejná, může mít v Božím zítřku srdce rozlehlé tak jako Ježíš Kristus. Kdo dal Ježíši Kristu toto rozlehlé srdce? Kdo dal Pánu Buddhovi tak rozlehlé srdce? Bůh. Když může Bůh dát Kristovi, Buddhovi a Krišnovi tak rozlehlé srdce, může, pokud chce, dát stejný druh srdce také vám.

Jeden den uvnitř sebe cítíte rozlehlé srdce a chcete se stát jedním se světem a ukázat světu účast. Ale jestliže nemáte druhý den stejný pocit, nebo stejnou schopnost cítit jednotu, neciťte se smutní. Pokud se tak budete cítit, bude to chyba. Z tohoto takzvaného smutku velmi brzo vyjde dopředu žárlivost. Když se stanete žárlivými, začínáte se proklínat a pochybovat o sobě. Říkáte: „Co jsem učinil špatně, že již nemám to, co jsem měl před několika dny?“ Potom začnete myslet, že Bůh je zaujatý. Myslíte: „Nedal mi tuto schopnost stále. Nyní dal tuto schopnost někomu jinému.“

Ale Bůh nenechá nikoho nerealizovaného. Každý musí uskutečnit Nejvyšší. Je to jen otázka času. Vy uskutečníte Boha zítra, někomu jinému to možná bude trvat dvě stě let, jinému to možná bude trvat čtyři sta let. Ale bude-li se ten, kterému to potrvá čtyři sta let cítit smutně, protože vy realizujete Boha zítra, jeho smutek mu ani trochu nepomůže. Pokud zvítězí nejrychlejší běžec, a já budu smutný, když ho budu pozorovat, vůbec mi to nepomůže. On má schopnosti, a tak zvítězí. Já nemám schopnosti, a tak nezvítězím. Ale jestliže dokážu ocenit jeho rychlost, samovolně do mne vstoupí něco z jeho schopností. Skrze upřímné uznání získáváme schopnosti. Když tedy vidíte, že někdo má velké srdce, srdce Krista, a dokážete-li si ho tehdy po celý čas cenit a obdivovat, svým oceňováním a ztotožněním samovolně zvětšíte sílu a schopnosti svého vlastního srdce.

Jak můžeme více rozšířit své srdce, abychom tě mohli obejmout a mohli tě mít stále s sebou?

Sri Chinmoy: Protože jsem váš duchovní učitel, ciťte prosím, že uvnitř mne je nekonečné Vědomí. Vstoupili jste do duchovního života a v každém okamžiku se dotýkáte vědomí. Mé jméno, ačkoliv mi je dali rodiče, ve skutečnosti znamená „plný božského vědomí“. Myslete na mé jméno během dne a ciťte, že když na mě myslíte, myslíte na jednu určitou věc ve svém životě, a tou je vědomí. „Mnou“ myslím Nejvyššího ve mně. Když myslíte na vědomí, musíte cítit rozšíření, protože samotnou podstatou vědomí je rozšiřovat se. Když budete myslet na vědomí, okamžitě pocítíte uvnitř sebe rozlehlý oceán nebo rozlehlou oblohu.

Tvá otázka je, jak můžeš rozšířit své srdce, abys mne mohl mít stále s sebou. Když se podíváš na oceán, spatříš ohromnou rozlohu vody. Voda znamená vědomí. Podíváš-li se na oblohu, spatříš ohromnou rozlohu modři. Modrá znamená Nekonečno. Pokud se budeš moci jen několik minut brzy ráno dívat na oceán a cítit, že tvé srdce a mé vědomí se zde stalo jedním, tvé srdce se určitě rozšíří. Kdykoliv na mne potom pomyslíš, a dokážeš-li při tom myslet na rozlehlost, dosáhneš tímto způsobem svého cíle.

Jak mohu zůstat v dobrém vědomí, zatímco jsi fyzicky pryč?

Sri Chinmoy: Celou dobu musíš cítit, že fyzické není vším, ale že vším je duchovní. Uvnitř fyzického je duchovní. Tělo je vně, ale živý jsi jen proto, že uvnitř máš srdce. V duchovním životě jsou nejdůležitější srdce a duše. Uvnitř tebe musí být má přítomnost. Jestliže dokážeš cítit mou přítomnost uvnitř svého srdce, potom nebudeš cítit, že jsem pryč. Tímto způsobem dokážeš udržet své vědomí vysoko po celou dobu.

Jak můžeme rozšířit svá srdce a mít více jejich božských vlastností ve svých každodenních činnostech a vztazích s lidmi?

Sri Chinmoy: Duchovní život není životem lhostejnosti. Avšak když člověk jedná se světem, musí rozlišovat. Pokud dáš své srdce každému, nehledě na to, kým tato osoba je, potom tě lidé mohou zneužívat. Chce-li zloděj koupit nářadí, se kterým chce loupit, a dá-li mu někdo s velkodušným srdcem peníze, aniž by se ptal, o jaký druh osoby se jedná, nebo proč peníze chce, kdo potom bude za jeho budoucí krádeže částečně odpovědný? Ten člověk, který dal zloději peníze. Duchovní osoba může mít skutečně rozlehlé srdce, ale užívat vlastností srdce s moudrostí je důležitější, než plakat pro rozšíření srdce. Bůh již dal našemu srdci mnoho božských vlastností, ale my je neužíváme, a proto zpomalujeme svůj duchovní pokrok. Velmi málo lidí, musím říci, ví, co je skutečně duchovní srdce. To, co zaměňujeme za srdce, je ve skutečnosti emocionální vitálno. V této chvíli chceme dát vše určité osobě, a v další chvíli si chceme všechno ponechat sami. V tomto okamžiku jsem bez jakéhokoliv důvodu připraven dát ti vše a v dalším okamžiku opět bez jakéhokoliv důvodu jsem připraven vzít ti tvůj život. Tento druh pocitů vůbec nepochází ze srdce. To, co vidíme, je hra našeho požadujícího, nenaplněného vitálna. Když se naše vitálno bude snažit hrát roli srdce, pokusí se ovládat ostatní, nebo jim dát pocítit, že nás nutně potřebují, protože máme moudrost a světlo, zatímco oni ne. Ale samotná existence srdce je založena na ztotožňování. Ztotožnění je světlem. Duchovní srdce se může ztotožnit jen se světlem a blažeností, protože získává nepřetržité světlo a blaženost z duše. Můžeme se ztotožnit s něčím smutkem, ale ve skutečnosti se ztotožňujeme e světlem, které je uvnitř smutku. Uvnitř bolesti, uvnitř utrpení, uvnitř samotné temnoty je světlo. Nakonec se srdce ztotožní se světlem uvnitř. Pokud každý den pláčeme pro své vlastní vnitřní světlo, potom uvidíme, že naše srdce se musí rozšířit. Ale chceme-li rozšířit srdce bez světla, budeme jen rozšiřovat svou nevědomost. Pouze pokud pláčeme pro Nejvyšší, naše srdce se skutečně rozšíří.

Musíme si uvědomit, že vitálno, které nás klame a využívá nás, musí být odloženo. Velmi často síly z nečistého vitálna, zpod pupku, vstupují do našeho srdce a způsobují, že trpíme. Očištění vitálna je naprosto nezbytné, pokud chce vitálno konat božsky společně se srdcem. Jinak srdce bude muset hrát svou úlohu samo. Ale prosím, buďte opatrní, když jednáte s lidstvem, abyste nenabízeli falešné světlo požadujícího a přivlastňujícího vitálna. Jménem zájmu často nabízíme starosti, úzkosti, nečistoty a podobně.

Není vůbec těžké přivést do popředí dobré vlastnosti srdce jako soucit a zájem. Tyto vlastnosti můžeme přivést do popředí skrze svou aspiraci. Aspirujeme pro Boha, který má nepochybně více Zájmu, Náklonnosti a všech dalších vlastností srdce než my. Naše upřímná aspirace dokáže snést tyto vlastnosti dolů od Boha.

Jak dokáže člověk porazit připoutanost, když má široké srdce a chce pomáhat lidem?

Sri Chinmoy: Jestliže máš velké srdce a chceš pomáhat stovkám lidí, musíš pamatovat na to, komu tito lidé patří. Nepatří tobě, patří Nejvyššímu. Protože jsou Jeho vlastnictvím, musíš se ujistit, že Nejvyšší chce, abys jim pomáhal. Chceš-li jim pomáhat, jen abys ukázal své vnější schopnosti, jediný významný výsledek bude vzrůst tvé pýchy a domýšlivosti. Ale jsi-li pověřen Bohem, Bůh dokáže dát srdce a schopnosti pomáhat nejen stu nebo dvěma stům lidí, ale miliónům lidí najednou.

Jak můžeš být odpoutaný, máš-li velké srdce? Pokud je Boží Vůlí, že bys měl pomáhat, a pokud ti dal trochu schopností, trochu osvícení, trochu vnitřní moudrosti a světla, potom budeš lehce odpoutaný. Ale jestliže tvá touha sloužit není Boží Vůlí, pokud přichází nevědomě z tvého vitálna, potom musíš být připoutaný. Pokud tvá touha pomáhat druhým přichází vědomě z vitálna, potom budeš vědět, že si přeješ pomáhat lidem jen pro ocenění, obdiv a slávu.

Velmi často lidé nepoznají rozdíl mezi srdcem a vitálnem, protože vitálno je blízko srdce. Duchovní srdce je ve středu hrudi a vitálno je u pupku a pod ním. Z pupku proudí vědomí vzhůru a mnoho lidí myslí, že je to vědomí srdce. Emocionálně a fyzicky nečisté vitální vědomí proudí ven a lidé si myslí, že to je vědomí srdce pročišťující a osvětlující celý svět. Vitální emoce vždy vytváří připoutanost, ale lidé jsou přesvědčeni, že je to zájem jejich srdce. Připoutanost je zabíjí, ale oni nechápou, co to je. Myslí, že trpí kvůli svému zájmu o druhé.

Dokud člověk neaspiruje, je velmi těžké poznat rozdíl mezi vitálním lpěním či vitální láskou a pravou psychickou láskou nebo božskou láskou srdce. Schopnost rozlišovat přichází skrze postupný duchovní pokrok. Duchovní Mistři dokážou poznat tento rozdíl a také upřímní hledající, kteří učinili značný duchovní pokrok, to dokážou. Ale ostatní budou chybovat. Při řídkých příležitostech poznají své vitální emoce, ale po většinu času budou cítit, že jejich čisté srdce jim způsobuje utrpení.

Někdy, když cítíme, že jsme víc než připraveni jít a osvítit svět, není vůbec naše připravenost připraveností. To, co nazýváme připraveností, může být z Božího Pohledu náš sobecký způsob chápání naší vlastní velikosti. Tehdy půjdeme z jednoho konce země na druhý nabízejíce své světlo, ale toto světlo nebude pravé světlo; bude to zcela lidské ego pocházející přímo z vitálního světa. Musíme být proto velmi opatrní. Skutečná připravenost je zde, pouze pokud nám Bůh říká, abychom něco udělali, protože Bůh dokáže spatřit, kdy jsme skutečně připraveni. Když jsme připraveni, Bůh promluví skrze Mistra a řekne nám, že jsme připraveni. Jen potom může být bohatství srdce nabídnuto lidstvu božským způsobem. Běžte tedy vždy hluboko dovnitř a čekejte na vnitřní světlo či Mistra, který by vás vedl a řídil. Pokud si budete myslet, že máte schopnosti božsky sloužit světu, ale že nemáte příležitost použít je, budete činit chybu. Všechny své schopnosti použijte nejprve k tomu, abyste realizovali nejvyšší Pravdu. Když jednou realizujete tuto Pravdu, naleznete hluboko uvnitř sebe Toho, který vám řekne, kdy pro vás nastal čas šířit vaše světlo tak, že budete pomáhat světu. Pak už nikdy nebudete připoutaní. Budete cítit, že se vědomě stáváte jedním s vaší druhou částí a že budete mít schopnosti vrůst do této větší části. Dokud nemáte tuto schopnost, když budete dávat někomu druhému, budete se vždy cítit, že jste nadřazení, že on je žebrák a vy jste princ. Ale když budete osvícení a Bůh vám přikáže pomáhat druhým, uvidíte druhou osobu jako své rozšířené já. Tehdy nebude existovat žádný pocit oddělenosti jen jednota a rozlehlost. Existuje-li úplná jednota, neexistuje žádná připoutanost. Je to pocit dvojnosti, který vytváří připoutanost. V nekonečném oceánu jsou milióny vln, ale tyto vlny jsou nedílnou součástí oceánu. Milióny vln jsou vyjádřením, odhalením, projevením oceánu. Není zde žádná dvojnost, žádná připoutanost, je zde veškerá jednota.

Je možné, aby se fyzická mysl pokusila zastřít vděčnost srdce?

Sri Chinmoy: Nejen, že je to možné, ale děje se to téměř stále. Fyzická mysl zahaluje vděčnost srdce téměř každý den a v některých případech dvacet čtyři hodin denně. Ateisté nevěří v Boha, ačkoliv Bůh jim dal duši, dal jim život, dal jim příležitost a stále se o ně stará a dává jim Soucit a Zájem. Ale pro ně není žádný Bůh. S jejich mentálním rozvojem a složitostí do nich vstoupily pochyby a další nebožské vlastnosti. Pro bohaté lidi Bůh také často neexistuje, ačkoliv Bůh je požehnal Svou Štědrostí. Pro ně jsou jejich Bohem peníze. Jsou vším, oč usilují. Tito lidé mají také srdce, ale vděčnost srdce je zastřena fyzickou myslí.

Fyzická mysl stále pláče pro vlastnictví, a ne pro osvobození. Ale srdce má vždy cítění jednoty. V srdci máme ty a já stejné postavení. Já nejsem žádným způsobem nadřazený tobě, ty nejsi žádným způsobem nadřazený mně. Ale když žijeme ve fyzické mysli, jsme okamžitě odděleni. Buď jsem nadřazený nebo jsem podřadný; nemůžeme si být rovni. Fyzická mysl, která je plná nedokonalostí, omezení a otroctví, se nás vždy bude snažit oddělit od naší skutečnosti. Naší skutečností je duše, a duše je uvnitř srdce. Fyzickou mysl musíme chytit a hlídat jako zloděje. Chytit musíme mysl svou intenzivní aspirací a hlídat ji musíme silou své vůle. A nakonec ji musíme osvítit světlem své duše.

Vděčnost srdce můžeme odhalit ve chvíli, když se nám povede přivést do popředí svou duši, která je plná božského světla. A k tomu, abychom přivedli do popředí duši, musíme cítit, že celá naše existence je v samotném srdci. Musíme cítit, že celá naše koncentrace je v srdci, ne na vrcholu hlavy nebo včele nebo kdekoliv jinde. Když zaměříme svou pozornost na srdce, musíme cítit, že je zde božská jiskra, nejkrásnější a nejjasnější dítě pokoušející se dostat dopředu. Tak jako slunce na obloze je mnohokrát zakryto mraky. Ale když nakonec slunce vyjde vpřed, temnota úplně odplyne. Dokážeme-li zaměřit svou pozornost na srdce, pomalu a jistě uvidíme, jak vnitřní slunce, které je nekonečně zářivější, mocnější, jasnější než fyzické slunce, vychází dopředu a osvětluje naše vnější vědomí. Tehdy bude fyzická mysl uvnitř nás přeměněna nekonečným Světlem. Potom namísto toho, aby nám stála v cestě, se samotná mysl stane vědomým nástrojem srdce a duše.

Někdy se říká, že Amerika má velké srdce. Zjišťujete například, že Američané žijí více v srdci než Evropané?

Sri Chinmoy: Aspirace je všude, ale abych byl upřímný, v některých zemích je intenzivnější než v jiných. Nesnáz s Evropany je například ta, že většina z nich je příliš mentální. Mysl může být velmi dobrým nástrojem, ale právě nyní jím není. Mysl, kterou používáme nyní, je fyzická mysl, která neustále pochybuje a podezírá. Je velmi omezená a plná temnoty. Ale existuje také vyšší mysl, osvícená mysl, intuitivní mysl, nadmysl. Tyto úrovně mysli právě nyní nepoužíváme. Abychom je začali používat, musíme nejprve žít v srdci a přinést světlo do mysli. Má filozofie je psychická ze srdce, pro mnoho Evropanů je obtížné ocenit ji. Ale Američané žijí buď více v srdci nebo ve vitálnu, a není to tedy pro ně tak obtížné.

Srdce je ve středu hrudi a vitálno je hned pod ním. Vzdálenost mezi nimi je docela malá. Ale mysl je nahoře v hlavě, a vzdálenost k ní je tedy velká. Přirozeně je jednodušší, aby světlo srdce vstoupilo do vitálna, než aby vstoupilo do mysli. Potom opět, jsou dva druhy vitálna: dynamické vitálno a agresivní vitálno. Americké vitálno je obvykle dynamické, a ne agresivní, a to je velmi šťastné. Dynamické vitálno je v duchovním životě důležité a nápomocné, zatímco agresivní vitálno je ničivé a zhoubné. V různých částech světa vyšlo do popředí agresivní vitálno, ale v Americe vidím po většinu času dynamické vitálno. Ale i v tomto ohledu jsou Američané stále nedokonalí. Ve vitálnu se dynamismus a agresivita velmi často mísí. Vitálno je jako nůž. Nožem můžeme rozříznout ovoce a rozdělit se s ostatními a stejným nožem můžeme někoho probodnout. Musíme být tedy velmi opatrní, aby se dynamické vitálno nestalo agresivním vitálnem.

V Americe a na jiných místech, kde jsem spatřil dynamismus, je naděje. Existují místa, kde není žádný dynamismus a v této chvíli zde není příliš velká naděje pro duchovní pokrok. Jsme-li dynamičtí, činíme pokrok, běžíme. Pokud nevíme, kde je náš cíl, pak můžeme běžet z této strany k té straně, ale je to lepší, než zůstat statičtí. Jinak neučiníme vůbec žádný pokrok. Existuje mnoho částí světa, kde se většina lidí oddává potěšení lenosti, zahálky, apatie. To je bohužel velký problém Indie. Ale Američané běží. Nejsou si jisti cílem, ale stále jsou v pohybu. Jdou jedním směrem a narazí do zdi a zraní se. Ale potom zjistí, že jejich cíl zde není, jdou tedy jinou cestou. Pokud to není také správný směr, dostanou další úder. Ale pokračují. A tak pomocí pokusu a omylu činí pokrok.

Věc, kterou v Americe hluboce oceňuji a obdivuji je, že Amerika neví, jak váhat, nebo nehybně stát. To je v duchovním životě výborná vlastnost. Náš Cíl není tam, kde jsme nyní my, náš Cíl je kdesi před námi, proč bychom tedy měli zůstávat na jednom místě? Když známe svůj Cíl, přesto musíme stále běžet. Díky naší dynamické aspiraci vysvitne Boží Soucit a povede nás k našemu Cíli.

Jinou dobrou vlastností, kterou vidím v Američanech je to, že vše dokáži ocenit jako děti. Dítě oceňuje vše a Bůh také vše oceňuje, protože Bůh je božským Dítětem. Amerika má velké srdce a spontánní srdce, srdce dítěte. Amerika dělá chyby. Kdo nedělá chyby? Ale co se týče velkodušnosti srdce a dynamismu vitálna, je Amerika velmi pokročilá.