Část I — Co je meditace?

Co je meditace?

Co je meditace? Meditace je lidské sebeprobuzení a Boží Sebenabízení. Když se setká lidské probuzení s Božím Sebenabízením, člověk se stane ve svém vnitřním vědomí nesmrtelným a Bůh bude naplněn ve světě projevení. „Meditace“ je nejsložitější a nejvíce naplňující slovo. Když meditujeme, aniž bychom věděli, jak meditovat, když meditujeme se svou myslí, je to nejsložitější. Ale když meditujeme se svým vnitřním přesvědčením, s pocitem božství ve svém nitru, pak se meditace stává nejvíce naplňující.

Meditace znamená vědomé seberozšíření. Meditace znamená vědomé uvědomování si všepřesahující Skutečnosti. Meditace znamená poznání nebo objevení svého vlastního, pravého Já. Prostřednictvím meditace překračujeme omezení, spoutání a nedokonalost. Nejprve čelíme omezením, nedokonalostem a spoutání, potom je přeměníme, a nakonec je překonáme.

Meditace je jazykem Boha. Teď mluvím anglicky a vy mi rozumíte. Pokud chceme komunikovat s Bohem, potom je naším dorozumívacím jazykem meditace. Je to společný jazyk člověka a Boha. Bůh jej používá, a i my ho používáme. Když jdeme hluboko dovnitř, do nejhlubších zákoutí svého srdce, komunikujeme s Bohem prostřednictvím meditace. Je to prostřednictvím meditace, jak můžeme poznat, že Bůh má tvar a je i beztvarý, má vlastnosti a je i bez vlastností.

Meditace je dynamikou na vnitřních úrovních vědomí. Chceme-li něčeho dosáhnout, ať už ve svém vnitřním nebo vnějším životě, potom je pomoc meditace nanejvýš důležitá. Když meditujeme, tak vlastně děláme to, že vstupujeme do hlubší části své bytosti. Tehdy jsme schopni vynést do popředí bohatství, které máme hluboko ve svém nitru. Meditace nám ukazuje, jak můžeme o něco usilovat a zároveň, jak toho můžeme dosáhnout. Prostřednictvím meditace můžeme vstoupit do předmětu, subjektu, osoby nebo do Nekonečnosti a Věčnosti. Pokud denně cvičíme meditaci, můžeme si být jisti, že problémy našeho vnitřního i vnějšího života budou vyřešeny.

Proč meditujeme? Meditujeme právě proto, že nás svět kolem zklamal a protože se ve svém každodenním životě cítíme nespokojení. Chceme naplnění. Chceme radost, mír, blaženost a dokonalost uvnitř i vně. Meditace je odpovědí, jedinou odpovědí.

Pravá meditace nikdy nemůže být prováděna pomocí mysli. Velmi často děláme chybu, když říkáme, že meditujeme v mysli a při meditaci používáme mysl. Skutečná meditace se provádí v psychické bytosti a v duši. Jde ruku v ruce s planoucí aspirací, hořícím plamenem, který chce vystoupat až k Nejvyššímu.

Každá duše běží vědomě nebo nevědomě k Cíli, ale ti, kteří běží vědomě, dosáhnou cíle dříve než ti, kteří dosud spí. Všechny lidské bytosti bez výjimky dosáhnou Boha, ale prostřednictvím meditace dosáhneme svého cíle dříve. Musíme vědět, jak rychle chceme svého cíle dosáhnout. Pokud se chci z New Yorku dostat do Portorika, mohu jet lodí, mohu letět přímým letem, nebo mohu letět letadlem, které bude zastavovat během cesty na různých místech. Záleží jen na mně, zda se vydám přímou nebo nepřímou cestou. K cíli vede mnoho cest, ale jedna z nich je určitě kratší než ostatní. V duchovním životě uděláme nejrychlejší pokrok, když budeme meditovat na srdce. Pokud jsme moudří, samozřejmě se vydáme tou nejkratší cestou. Každá sekunda se počítá.

Skutečnou meditaci získáme ze svého nitra nebo od duchovního Mistra. Nikdy ji nemůžeme získat z knih. Z knih můžeme získat inspiraci nebo vnitřní postoj k naplnění svého vnějšího života. Abychom však zažili pravou meditaci, musíme vstoupit hluboko do nitra nebo následovat vedení duchovního Mistra. Každý jedinec musí mít svou vlastní meditaci. Každý musí následovat určitou cestu. Existuje kolektivní meditace a zároveň existuje i specifická meditace pro každého jednotlivce. Pokud meditujete společně ve skupině, je to skvělé, ale pokud chcete realizovat Boha, musíte mít svou vlastní specifickou metodu. Tento konkrétní způsob meditace vám sdělí buď vaše duše, nebo jej získáte od někoho, kdo může vstoupit do vaší duše a vidět její možnosti, někoho, kdo vidí, jak vaše konkrétní duše chce zde na zemi projevit božskou Pravdu. Některé duše chtějí projevit Božskost na Zemi prostřednictvím krásy, zatímco jiné duše chtějí projevit Božství prostřednictvím síly, světla nebo blaženosti. Musíte vědět, co vaše duše chce a jak se vaše duše chce podílet na kosmické Hře. Teprve potom vaše meditace naplní Božskost ve vás a Božskost ve zbytku lidstva.

Existuje mnoho hledajících, jejichž meditace není plodná, protože nemeditují tak, jak je to pro ně vhodné. Nemeditují správným způsobem. Když meditujeme správně a oduševněle, můžeme nakonec očekávat bohatou úrodu realizace. Ale pokud neustále klepeme na špatné dveře a meditujeme nesprávným způsobem, jen ztrácíme svůj čas.

Znovu bych rád řekl, že v procesu evoluce nezůstane žádná lidská bytost nerealizovaná. Může to trvat tisíciletí, ale nakonec každá jednotlivá duše realizuje Boha. Meditace nám říká, že včerejší poselství má být odmítnuto, dnešní poselství má být přijato a zítřejší poselství má být uvítáno. Co je to včerejší poselství? Včerejším poselstvím je zklamání, nedokonalost a omezení. Když se podíváme zpět, můžeme okamžitě cítit a uvědomit si, že jsme nebyli naplněni, že jsme byli nedokonalí a plavali jsme v moři spoutání. Dnešní poselství nám říká, abychom šli hluboko do nitra a spatřili tvář skutečnosti. Nechává nás pocítit, že vnější život lze snadno překonat a že můžeme vidět Boha tváří v tvář. A zítřejším poselstvím bude, že silou své oduševnělé aspirace a meditace budeme moci snadno považovat Božskost za svou vlastní.

Část II — Otázky a odpovědi

Co je cílem meditace?

Sri Chinmoy: Konečným cílem meditace je navázat naše vědomé spojení s Bohem. Všichni jsme Božími dětmi, ale v tuto chvíli nemáme s Bohem vědomou jednotu. Slovo „Bůh“ může použít i ateista, který existenci Boha popírá. Jeho ústa to mohou vyslovit, ale on nebude schopen cítit Boží vlastnosti. Nebude k Bohu vůbec nic cítit. Stejně tak může někdo věřit v Boha, ale jeho víra není v jeho životě skutečná. Jen věří, že Bůh existuje, protože nějaký svatý, jogín nebo duchovní Mistr řekl, že Bůh existuje. Ale když cvičíme meditaci, přijde den, kdy si vybudujeme svou vědomou jednotu s Bohem. Tehdy nám Bůh dá svůj nekonečný Mír, nekonečné Světlo a nekonečnou Blaženost, a my do tohoto nekonečného Míru, Světla a Blaženosti vrosteme.

V Upanišadách se říká, že když je někdo vědomě sjednocen s Bohem, vidí, že přišel z Blaženosti, v Blaženosti roste a na konci své cesty znovu do Blaženosti vstoupí:

Anandadd hy eva khalv
imani bhutani jayante
anandena jatani jivanti
anandam prayantyabhisam visanti

Ánanda znamená Blaženost. Bůh je Blaženost. Když aspirant realizuje Boha, realizuje Blaženost a pije Blaženost. Když se ve své meditaci stane dokonalým nebo když je na pokraji osvobození, vidí, že konečným cílem meditace je dosáhnout v sobě Světla a Blaženosti v nekonečné míře.

Co se z meditace naučíme?

Sri Chinmoy: To první, co se z meditace naučíme, je nesmírnost. Meditace je jediný způsob, jak rozšířit naši vnější existenci, naše omezené bytí. Bez meditace bychom se nikdy nerozšířili; ale pokud budeme meditovat i dokonce jen jednu minutu, rozšíříme se.

Co znamená rozšíření? V našem rozšíření překročíme konečné a toto konečné vstoupí do nekonečna. Přišli jsme z nekonečna, ale hrajeme hru konečného. Místo toho bychom měli hrát hru nekonečna v konečném těle. Bůh je hluboko v našem nitru. Chce se projevit a my chceme být Jeho vědomými nástroji. Pocit, že jsme vědomým nástrojem, získáme pouze ve své meditaci. Jinak cítíme: „Jsem ten, kdo koná.“ Když vystoupí ego, okamžitě cítíme: „Mohu říci toto, mohu udělat tamto; já, já, já,“ zatímco v meditaci, když jdeme hluboko dovnitř, cítíme, že jsme se stali pouhým nástrojem, cestou. Pokud přijde božská myšlenka, okamžitě ji vyjádříme božským způsobem a staneme se více božskými. Cestou se však můžeme stát jen pokud je mysl klidná a tichá.

Ve své meditaci musíme vždy vědět, na co aspirujeme. Někteří lidé dovolí vstoupit do svého nitra ve jménu meditace i těm nejhorším myšlenkám a touhám. Když do naší mysli během meditace vstupují rušivé myšlenky, musíme si položit otázku, co tím získáváme. Nic, nic! V meditaci je nejlepší nemít žádné myšlenky, emoce ani představy. Do naší mysli by neměla proniknout žádná myšlenka. Mysl je úrodnou půdou. Měla by v ní růst pouze božská semínka, a ne vnější, lidské myšlenky nebo představy. Když začneme meditovat a mysl je například na pět minut klidná a tichá, uvidíme nebo ucítíme svou vnitřní nebo psychickou bytost. Tato bytost začne mluvit jiným jazykem a prostřednictvím meditace se její jazyk budeme moci naučit a budeme moci slyšet její poselství. Tehdy může psychická bytost formovat náš vnější život.

Tato příležitost je dána každému, ale bohužel se většina z nás nesnaží meditovat. Bůh je uvnitř nás, ale my jsme Ho přinutili, aby nechal své Oči zavřené. Hraje si jako dítě, snaží se otevřít své Oči, ale my Mu říkáme: „Ne, ne, nesmíš otevřít své Oči.“ Přijde ale den, kdy díky naší meditaci a aspiraci přivedeme do popředí božské dítě, které je uvnitř nás, a podíváme se na něj. Potom uvidíme, že toto božské dítě není nikdo jiný, než my sami. Díky naší meditaci se vědomě snažíme vynést do popředí své vlastní Já. Tohoto můžeme dosáhnout pouze meditací, ničím jiným.

Co můžeme z meditace získat?

Sri Chinmoy: Každý musí být buď dnes, nebo zítra naplněn. Proč? Pokud nebudeme naplněni, nebudeme spokojeni. Každý chce být naplněn, každý chce štěstí. Bez štěstí na Zemi nemůžeme zůstat. Přestože je multimilionář bohatý, je nešťastný, protože mu jeho peníze nedávají uspokojení ani štěstí. Bez štěstí se cítí smutně. Proč chceme být šťastní? Protože chceme naplnění.

Jak může být člověk věčně šťastný? Tím, že někdo vydělá tisíce dolarů, může být šťastný pět minut, den nebo několik měsíců. Pak se ale stane obyčejným žebrákem, protože jeho vnitřní život je jako vyschlá poušť. To, co chce a potřebuje, je věčné štěstí. Toto věčné štěstí může získat pouze z meditace. Meditace je skutečnou duší Boha a zároveň skutečným srdcem člověka. Srdcem zde nemyslíme fyzický orgán. Je to ta naše část, která se ztotožňuje s ostatními. Srdce znamená ztotožnění, ztotožnění se s Pravdou a Světlem. Během meditace se může aspirující srdce ztotožnit s Pravdou, Světlem a Krásou, s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Toto ztotožnění však není úplné; naše neoddělitelná jednota s Božstvím není úplná. Ztotožnění je jedna věc a naplnění je něco jiného. Toto ztotožnění se musí projevit zde na zemi, a to je smyslem duše.

Meditace je duší Boha, meditace je srdcem člověka. Aspirující člověk se stává srdcem; realizovaný člověk je duší.

Co vlastně děláme, když meditujeme? Nejprve vstoupíme do svého nejvyššího Já. Pak se nejvyšší Já setká s nejnižším já pro jeho přeměnu. Nejvyšší Já musí být realizováno; nejnižší já musí být přeměněno. Když meditujeme, vstupujeme do Nejvyššího pro realizaci Boha. Potom vstupujeme do nejnižšího pro transformaci naší přirozenosti.

Meditace nám může nabídnout tyto dvě kvality: sebeovládání a sebepřeměnu. Obě spolu souvisí. Když meditujeme, okamžitě se začne objevovat sebeovládání, a když se dokážeme ovládat, uvidíme, že už nemůžeme opatrovat špatné nebo nebožské myšlenky, nemůžeme dál zůstat uvnitř nevědomosti. Pozorujeme, že probíhá naše přeměna. Meditace nám neustále předává poselství sebepřeměny. Před mnoha lety jsme pobývali v rostlinném životě, potom jsme pobývali ve zvířecím životě. Nyní jsme v lidském životě a musíme přejít do božského života. Tato sebepřeměna musí být provedena prostřednictvím vnitřní meditace. Když meditujeme nevědomě, potřebujeme pro dosažení Cíle dlouhou, dlouhou dobu. Teprve když jsme na lidské úrovni, začneme meditovat vědomě. Když meditujeme vědomě, děláme nejrychlejší pokrok.

Bez meditace nemůže žádná lidská bytost dosáhnout neoddělitelnou jednotu s Bohem. Pokud chceme jakýkoli skutečný mír, skutečnou radost, skutečnou lásku, pak musíme meditovat. Takzvaný mír, který cítíme v našem každodenním životě, je pět minut míru po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Ale to není vůbec žádný mír. Jsme při něm závislí na milosti opic kolem nás — žárlivosti, strachu, pochybnostech, obavách, úzkostech a zoufalství. Opice pár minut odpočívají a my říkáme, že si užíváme míru. Ale není to tak, stalo se jen to, že se opice unavily kousáním. V následující chvíli na nás všechny negativní opičí síly znovu zaútočí.

Prostřednictvím meditace získáváme božský mír. I když budeme meditovat patnáct minut a získáme mír pouze na jednu minutu, bude tato minuta míru, pokud je to stálý mír, schopna prostoupit celým naším dnem. Pokud jsme ráno v šest hodin meditovali, večer budeme stále cítit vnitřní mír, vnitřní radost, vnitřní světlo. Tyto kvality vydrží po nějakou dobu, protože ze své meditace získáváme veškerou pevnou sílu. Když máme meditaci nejvyššího řádu, dostaneme skutečný trvalý mír, světlo a blaženost. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla, chceme být světlem a jeho prostřednictvím být naplněni. Pokud je toto naše volba, je-li toto naše aspirace, je-li toto naše žízeň, pak je jedinou cestou meditace.

Můžete prostřednictvím meditace vstoupit do duchovního světa?

Sri Chinmoy: Ano, člověk může vstoupit do duchovního světa prostřednictvím neustálé meditace. Je to nevyhnutelné. Ve skutečnosti je to právě důvod, proč aspirujeme. Aspirujeme, abychom vstoupili do duchovního světa, vnitřního světa. Se svou aspirací a meditací jste tam již tisíckrát vstoupili. Nyní však nemáte schopnost rozpoznat vnitřní svět od vnějšího světa.

Ve fyzickém světě je jeden člověk na zvířecí úrovni, jiný na lidské úrovni a třetí na božské úrovni. V duchovním světě jsou také stupně, existuje žebřík vědomí. Když vstoupíte do duchovního světa se svou upřímnou aspirací, zasvitne den, kdy budete schopni tyto úrovně vědomí rozeznat. Existuje sedm vyšších světů a sedm nižších světů. Když jste blízko seberealizace nebo když přijde vaše psychická bytost a řekne vám to, budete vědět, ve kterém světě jste. Do těchto vnitřních světů můžete vstoupit a rozpoznat je na základě síly své meditace.

Dochází k duchovnímu uvědomění pouze prostřednictvím meditace?

Sri Chinmoy: Dochází k tomu buď prostřednictvím meditace nebo aspirace. Také pokud vás chce velká, pokročilá duše, duchovní Mistr, učinit vědomým vnitřního, duchovního života, může tak učinit. Pokud člověk neaspiruje a nemedituje, ale duchovní Mistr ho chce inspirovat, protože vidí, že má duchovní kapacitu, může tak učinit. Pokud někdo v duchovním světě spí, ale má potenciál, Mistr uvnitř něj probudí plamen aspirace.

Ale obecně je to prostřednictvím meditace, jak si člověk může uvědomit svůj vnitřní život. Modlitba je velmi dobrá, ale moc nepomůže. Svou modlitbou navazujete kontakt s předmětem nebo osobou; ale svou meditací vstupujete do rozsáhlého vesmíru. Když vstoupíte do své nejhlubší meditace, vesmír se stane vaším; celý svět je vám k dispozici. Když víme, jak meditovat, stává se celý svět naším; zatímco při modlení je vše pouze mezi mnou a Bohem. Lidstvo jako celek do toho nijak nevstupuje.

Co myslíte termínem realizace Boha?

Sri Chinmoy: Realizace Boha znamená naše neustálé, vědomé cítění neoddělitelné jednoty s Nejvyšším. Nejedná se jen o pocit nebo myšlení; je to naše přímá zkušenost. Když realizujeme Boha, objevíme svou vlastní skutečnost, svou vlastní podobu. Realizace Boha a sebeobjevení je to samé. Ve svém objevení vidíme vše, čím skutečně jsme. Vidíme, že celý vesmír je náš a pro nás. Realizace Boha znamená, že jsme nedílnou součástí Boha. Zároveň nás nechá pocítit, že vše, co je uvnitř i vně, patří nám.

Když se hledající stane jedním s Bohem, Bůh ho použije k naplnění potřeby lidstva. Silou své vlastní jednoty s lidstvem snáší seshora nejchutnější jídlo, aby nakrmil hlad lidstva. A zároveň vynáší lidstvo do nejvyšší Výšky. Člověk, který realizoval Boha, je poslem. Pozvedá lidskou aspiraci na nejvyšší úroveň a snáší dolů na zem Boží Soucit a Požehnání. V tuto chvíli představuje vědomí země; v dalším okamžiku vědomí Nebe. To, čím je vědomí země, přináší do Nebe; to, co nabízí Nebeské vědomí, snáší na zemi.

Co je nejvyšší meditace?

Sri Chinmoy: Nejvyšší meditace je, když nemáte vůbec žádné myšlenky. Právě teď, když meditujeme, jsme oběťmi mnoha myšlenek — nebožských, ošklivých, zlých myšlenek. Jindy při meditaci dostaneme docela dobré, božské, naplňující a osvěcující myšlenky. Toto je vyšší stav. Ale když jsme v Nejvyšším, nebudou tam existovat žádné myšlenky, dobré ani špatné. Bude tam jen Světlo.

Ve Světle jdou vize a skutečnost spolu. V tomto okamžiku vy sedíte tam a já stojím tady. Vy jste skutečnost, já jsem vize. Abych viděl, že jste skutečný, musím se na vás podívat. Abych věděl, že jste skutečný, musím do vás vstoupit. Ale když jsme v nejvyšší meditaci, tehdy to tak není. Skutečnost a vize jsou spolu. Kde jste vy, musím být i já. Kde jsem já, musíte být i vy, protože jsme jedním. Proto v nejvyšší meditaci nepotřebujeme myšlenky ani představy. Když do nás teď vstoupí myšlenka, dáme jí formu. Pak pochopíme, o co jde nebo o čem mluvíme. Ale když vidíte Pravdu, když vidíte, že ten, kdo poznává a věc, která má být poznána, jsou spolu, potom tam není žádná myšlenka. Toto je nejvyšší druh meditace.

Jaké jsou stupně meditace?

Sri Chinmoy: Existují tři fáze: koncentrace, meditace a kontemplace. Jsou jako tři příčky žebříku, žebříku aspirace.

Začínáme koncentrací. Když se koncentrujeme, soustředíme veškerou svou pozornost na konkrétní objekt a s tímto objektem se staneme zcela jedním. Když je naše koncentrace velmi hluboká, nemůžeme mít žádnou myšlenku, ani zlomek myšlenky. My a předmět naší koncentrace jsme jedním.

Koncentrace je dynamická vůle mysli, která v nás působí pro přijetí světla a zamítnutí temnoty. Také uvnitř nás probouzí úrovně vědomí, které tvrdě spí. Co koncentrace dokáže udělat v našem životě aspirace, je nepředstavitelné. Dokáže snadno oddělit Nebe od pekla, takže zatímco jsme zde na zemi, můžeme žít v neustálé blaženosti Nebe, a ne v neustálých starostech, úzkostech a mukách pekla. Pokud se dokážeme dobře koncentrovat, budeme schopni udělat rychlý pokrok. Dokážeme-li soustředit veškerou svou pozornost na konkrétní předmět, pokud do něj můžeme pomocí naší mysli vstoupit, budeme schopni objevit a odhalit skrytou, konečnou Pravdu uvnitř něj. Nyní jsme oběťmi neosvícených, temných, destruktivních a zhoubných myšlenek, ale přijde den, kdy silou své koncentrace budeme cítit, že se nás vyrušující myšlenky bojí. V koncentraci pracujeme na okamžitém výsledku, ale meditaci v takovém případě úspěch nezajímá. Meditace chce pouze vstoupit do Rozlehlosti a plavat v rozlehlém moři Míru, Světla a Blaženosti. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do něčeho obrovského a nekonečného: do obrovského oceánu nebo nekonečné modré oblohy. Snažíme se ponořit do něčeho neomezeného a nezměřitelného. Všude kolem nás je nekonečná modrá obloha, kde vládne Mír. Nejprve to musíme cítit, a pak se musíme plně spojit se samotnou Rozlehlostí. Když se koncentrujeme, můžeme do určité míry využít svou mentální vůli. Ale při meditaci používáme svou psychickou vůli, vůli duše. Při meditaci musíme jít daleko za hranice mysli, protože mentální schopnosti jsou velmi omezené. Když jsme ve své nejvyšší, nejhlubší meditaci, musíme zastavit fungování mysli.

Koncentrace je jako šíp, který zasáhne cíl. Když se koncentrujeme, zaměřujeme se na něco dynamického. Ale meditace je klidná, božská, oduševnělá a povznášející. Když meditujeme, zklidňujeme, ztišujeme a upokojujeme mysl, aby neměla žádné myšlenky. Tehdy si těchto přicházejících myšlenek musíme být plně vědomi a nedovolit jim, aby do naší mysli vstoupily. Mysl je prázdná a klidná, a nemá ani dobré ani špatné myšlenky; vůbec žádné. Celá naše existence se stává prázdnou nádobou. Když je tato nádoba zcela prázdná, celou svou vnitřní bytostí budeme vzývat nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, a ty tak vstoupí do nádoby a naplní ji. To je meditace.

Pak přichází kontemplace, což je poslední fáze před tím, než realizujeme Boha. S kontemplací vstupujeme do samádhi a transcendentálního Vědomí. Kontemplace je pro začátečníky v duchovním životě něčím nesmírně obtížným, ale nakonec se začátečník stane pokročilým a také se naučí, jak kontemplovat, protože bez kontemplace člověk nemůže nikdy realizovat to Nejvyšší. V kontemplaci jsme zároveň ve své nejhlubší koncentraci a nejvyšší meditaci. Ztrácíme svou takzvanou vnější existenci, existenci, která nás spoutává. Tehdy není žádná mysl; je to jako by fyzická mysl neexistovala. V kontemplaci se stáváme zcela jedním s Boží univerzální Vůlí, transcendentální Vůlí, která hraje roli jak toho, kdo koná, tak i roli samotného činu. Když jsme v kontemplaci, stávají se ten, kdo koná a čin zcela jedním. Poznávající, poznání a poznané se stávají jedním.

Během kontemplace splyneme s vnitřním proudem; všechno se stane jediným proudem vědomí. Od chodidel našich nohou až po korunu naší hlavy plyne vědomí. Cítíme proud vědomí v celém svém těle a cítíme, že nejsme ničím jiným než samotným vědomím. Stáváme se nedílnou součástí nekonečného Vědomí, věčného Vědomí, nesmrtelného Vědomí. Na nejvyšší úrovni kontemplace se stáváme zcela jedním s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností.

Existují dva typy vědomí. Jedním je vědomí připoutané k zemi, druhým je neomezené, nekonečné Vědomí. Když jsme omezení, sjednocujeme se s pozemským vědomím. Zde vidíme „já“ a „moje“. Ale neomezené Vědomí, které proudí uvnitř naší bytosti, je jedním s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Když kontemplujeme, cítíme, že máme co do činění s Nekonečnem ne kolem nás, ale uvnitř nás.

Můžete říci: „Moje tělo je vysoké jen pět stop a osm palců, tak jak v mém nitru může sídlit Nekonečno? Jak mohu sdílet Věčnost a Nesmrtelnost? To je absurdní.“ Ale ne, musíte cítit, že nejste tělo; jste duše. Naše indická písma říkají, že duše není ani zrozená, ani neumírá, nemá ani začátek, ani konec. Je něčím, co se neustále pohybuje — pohybuje se, plyne, projevuje nekonečnou Pravdu. V kontemplaci jsme zcela ztotožněni se svou duší, vystupujeme nejvýše a roztahujeme svá křídla. Z konečného vstupujeme do Nekonečna; vstupujeme do světa Míru, Světla a Blaženosti, kde existuje přímá jednota s Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností.

Nekonečnost. Zdá se, že toto slovo pochází z vaší představivosti. Co je to Nekonečnost? Pokuste se cítit, že to je něco, co vás osvobozuje od nevědomosti. Nyní si hovíme v potěšení nevědomosti, ale Nekonečnost je něco, co nás ze sítě této nevědomosti vyprošťuje.

Věčnost. Co je to? Máme dva životy — obyčejný lidský život, ve kterém zůstáváme na zemi padesát, šedesát nebo sedmdesát let, a věčný Život. Věčný Život existoval před naším narozením; existuje během tohoto krátkého období našeho života; prochází temným tunelem smrti. Pak znovu vstupuje do svého vlastního Zdroje. Když myslíte na Věčnost, cíťte, že je to něco, co všemu předchází a zároveň bude po všem následovat.

Nesmrtelnost. Na zemi nic nezůstává navždy. Dnes je někdo samou krásou; zítra tato krása vybledne do bezvýznamnosti. Dnes je ve světě někdo důležitou osobností; zítra je jeho důležitost zapomenuta. Bez ohledu na to, jak jsme skvělí nebo jak vznešení jsme, čelisti smrti nás dříve či později pohltí. Co můžeme udělat? Musíme cítit Nesmrtelnost Vědomí. Když se konečné vědomí spojí s Nekonečnem, stane se nesmrtelným. Když se konečné vědomí stane nesmrtelným, pak se zde na zemi může uskutečnit Boží božská Hra a Bůh může být skutečně naplněn.

Když budete kontemplovat, pocítíte, že máte co do činění se třemi vznešenými, významnými pravdami: Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Při kontemplaci vaše tělo, vitálno, mysl a srdce nejednají odděleně. Stali se úplně jedním. Jsou zcela jednotní a jako poslušné děti poslouchají příkazy duše. Jakmile naslouchají duši, vy se stáváte duší samotnou, a to je ta nejopravdovější kontemplace.

Vidíme v kontemplaci Boha?

Sri Chinmoy: Kontemplace nám ukazuje Boha jak v jeho osobním, tak i neosobním aspektu. Pokud chceme vidět osobního Boha, uvidíme Ho tváří v tvář. Postaví se před nás v nejzářivější Formě. Pokud chceme vidět Boží neosobní aspekt, vstoupíme do neosobního Boha jako do nekonečné rozlehlosti Míru, Světla a Blaženosti. Boha však můžeme poznat v obou aspektech. Stejně jako člověk může chtít dnes mléko a zítra zmrzlinu, stejná osoba by ráda dnes viděla osobního Boha s podobou a zítra neosobního Boha bez tvaru.

Mohl byste prosím pohovořit o tom, jak se kontemplace liší od meditace?

Sri Chinmoy: Pokud meditujete na konkrétní božskou kvalitu, jako je Světlo, Krása, Mír nebo Blaženost v beztvaré podobě, nebo pokud meditujete abstraktním způsobem na Nekonečnost, Věčnost nebo Nesmrtelnost, budete neustále uvnitř sebe cítit expresní vlak jedoucí vpřed. Meditujete na Mír, Světlo nebo Blaženost, zatímco se expresní vlak neustále pohybuje. Ačkoliv je celá vaše mysl klidná, prázdná a tichá, bez myšlenek, uvidíte pohyb směrem k vašemu cíli. Vaše mysl je klidná a tichá v rozlehlosti Nekonečna, ale existuje v ní pohyb: vlak neustále jede k vašemu cíli. V meditaci je cíl. Budete si představovat cíl a meditace vás k němu zavede.

V kontemplaci to tak není. Celý vesmír, Cíl, nejvzdálenější Cíl, je hluboko ve vašem nitru. Když jste kontemplovali, celá vaše existence se stala dokonalou schránkou, která hluboko uvnitř vás drží celé Božství. Když kontemplujete, držíte v sobě celý vesmír s veškerým nekonečným Světlem, Mírem, Blažeností a Pravdou. Neexistuje žádná myšlenka, žádná forma, žádná představa, nic. Všechno je spojeno v kontemplaci; vše je jedno. Ve své nejvyšší kontemplaci jste jedním s Absolutnem. Ale ve vaší nejvyšší meditaci je dynamický pohyb. Tento pohyb není agresivní; nikoho nezraňujete ani na nikoho neútočíte, zdaleka ne. Ale ve vašem bdělém vědomí probíhá dynamický pohyb. Jste si plně vědomi toho, co se děje ve vnitřním i vnějším světě, a zároveň to na vás nemá žádný vliv. V kontemplaci vás také nic neovlivňuje, ale vy a celá vaše existence jste se stali nedílnou součástí vesmíru, který udržujete hluboko v sobě. To je hlavní rozdíl mezi kontemplací a meditací.

Poté, co jsme dokončili meditaci, jak se dostaneme ke kontemplaci?

Sri Chinmoy: V této fázi svého vnitřního života nepotřebujete kontemplovat. Kontemplace přichází po několika letech duchovní praxe. Když je někdo v duchovním životě velmi pokročilý, tehdy začne kontemplovat. Tady mezi mými žáky má jen velmi, velmi, velmi málo dokonce jen omezenou schopnost kontemplovat; jinak jsou všichni ve fázi meditace. Kontemplace je velmi vysoký stav, a dokonce i těch pár, kteří tuto schopnost mají, nemohou kontemplovat podle svého přání. Takže prosím nyní myslete pouze na meditaci. Prosím, neurazte se, ale čas pro vás ještě nenastal. Ale jednoho dne, v blízké nebo vzdálené budoucnosti, určitě přijde.

Před realizací Boha je vyžadována kontemplace. Nelze ji ignorovat ani se jí vyhnout. Nutnost kontemplace k nám ale dosud nepřišla, protože vaše koncentrace a meditace ještě nejsou dokonalé. Když je koncentrace a meditace dokonalá, dostaví se i potřeba kontemplace. Kontemplace musí být také dokonalá. Poté, co jsme vystoupali na tyto tři příčky po žebříčku seberealizace, skutečně vstoupíme do Nejvyššího.

Mohl byste vysvětlit rozdíl mezi meditací a myšlením?

Sri Chinmoy: Je mezi nimi obrovský rozdíl. Meditace a myšlení jsou jako severní a jižní pól. Samozřejmě záleží na tom, kdo medituje. Moje meditace se bude lišit od vaší a vaše se bude lišit od meditace vašeho souseda. Bohatý člověk jí delikátní jídlo a chudý jí obyčejné a jednoduché jídlo. Ale meditaci a myšlení nejde srovnávat. V meditaci se snažíme jít za hranice mysli. Mysl je neklidná a rozbouřená. Tato myšlenka, tamta myšlenka, obavy, plány: to je to, co naplňuje mysl. Mysl nás obvykle nikam nedovede. Ani disciplinovaná mysl sama od sebe nezíská žádnou pravdu ani poznání. Mysl je jako klec. Ale v meditaci se snažíme dostat na úroveň, která je za myslí, která je zaplavena Poznáním, Světlem, Mírem a Blažeností.

Dokonce i uvažování, které je tichým druhem introspektivního myšlení, je daleko od disciplinované rozlehlosti meditace. Pouze v meditaci lze nalézt božskou Blaženost. Meditace je osvobození se od mysli. Mysl je omezení. Mysl je spoutání, protože se nikdy nemůže odpoutat od sil, díky kterým funguje. Mysl má svůj význam, ale v duchovním životě musíme jít daleko za mysl, kde je věčný Mír, věčné Poznání a věčné Světlo.

Co je to Světlo?

Sri Chinmoy: Světlo je Blaženost. Ale také platí, že Blaženost je Bůh, Bůh-Světlo. V jedné z našich Upanišad se říká, že všechny lidské bytosti přicházejí na svět z Blaženosti. Rosteme v Blaženosti, ale necítíme ji, protože žijeme na povrchu života. Žijeme v nevědomosti; proto vnitřní Blaženost nevidíme ani necítíme. Přišli jsme z Blaženosti. Rosteme v Blaženosti. A na konci naší cesty vstoupíme do záře Blaženosti, odejdeme do Blaženosti.

Tuto zkušenost získáme pouze když meditujeme. Když meditujeme, získáváme vnitřní mír, mír mysli. Blaženost je viditelná, zřejmá a hmatatelná, pouze když máme mír mysli. Bohužel moderní, intelektuální, pochybující a sofistikovaná mysl se o tento druh Blaženosti, která není ničím jiným než Světlem, nestará. Mysl volá po vnějších informacích nebo pláče, aby dosáhla nějaké částečné pravdy. Když ale Pravdy dosáhne, popře ji. Pochybuje o Pravdě. Mysl vidí Pravdu na pět sekund, ale v okamžiku, když se chystá Pravdy dosáhnout, začne o jejích možnostech a opravdovosti pochybovat. Kdo tedy ztrácí? Pravda, nebo mysl? Nepochybně mysl.

Pokud žijeme v srdci, pak nám srdce dává poselství ztotožnění. Pokud se ztotožníme se Světlem, okamžitě se Světlem staneme. Uvnitř srdce je duše. Pokud tedy dokážeme každý den žít i pouhou minutu ve své vnitřní existenci, pak můžeme vidět Světlo v hojné míře. Můžeme ho vidět a cítit. Když toto Světlo vnímáme, cítíme, že můžeme vrůst do jeho záře. V okamžiku, kdy v sobě uvidíme Světlo, v okamžiku, kdy uvidíme své vnitřní Slunce, které je nekonečně jasnější než fyzické slunce, cítíme, že noc tisícileté nevědomosti zmizela. Zkusme tedy jít hluboko do nitra a vstoupit do vnitřního Slunce, kosmického Slunce, které v sobě všichni máme. Tam uvidíme, že toto Světlo, nekonečné Světlo, na nás čeká a pláče pro nás. Vyžaduje to pouze naše vědomé přijetí a spolupráci.

Naše cesta je cestou lásky, oddanosti a odevzdanosti. Může existovat jednota s každou z těchto kvalit, nebo skutečná jednota přichází pouze v odevzdání?

Sri Chinmoy: Je to takto. Postavte se před strom, nejlépe v noci, a podívejte se na jeho zeleň, na jeho listy a větve. Snažte se postupně vnímat, že jste tímto stromem — vy jste větve, vy jste listy a kořeny. Každá část tohoto skutečného stromu je vaše. Takový je vnější strom.

Pak si na pár minut představujte, že máte strom uvnitř sebe. Tento strom má pouze tři větve. Název těchto tří větví je láska, oddanost a odevzdání. Posadíte se na větev, která se nazývá láska, a tam se budete snažit cítit, že vy a Bůh jste naprosto jedním.

Potom se posaďte na větev, která se nazývá oddanost. Když na ní sedíte, musíte cítit nejen to, že Bůh a vy jste jedním, ale také to, že mezi vámi a Bohem existuje nesmírná důvěrnost a pocit neoddělitelné jednoty. Bůh obětavě věnuje své nekonečné Světlo pro naplnění aspiranta a aspirant obětavě věnuje své nejlepší schopnosti, ať už jsou jakékoliv, pro naplnění Boží Vůle. Na větvi oddanosti je vaše jednota zesílena a zintenzivněna.

Dále přichází větev odevzdanosti. Když sedíte na větvi odevzdanosti, musíte cítit, že jednota, která byla na větvi lásky, a intimnost, kterou jste cítili na větvi oddanosti, k vám přišly jen na základě vašeho přirozeného odevzdání se Boží Vůli. Aspirovali jste, abyste se stali jedním s Bohem, ale nebyla to vaše aspirace, která vás s Ním sjednotila. Uvnitř vaší aspirace bylo odevzdané světlo. Vaší aspirací nebylo získat něco za každou cenu, třeba i nečestným způsobem. Uvnitř vaší aspirace bylo odevzdávající se světlo: „Bože, aspiruji, ale odevzdal jsem se Ti, a je na Tobě, abys naplnil mou aspiraci, nebo mě nechal tam, kde jsem.“ To byla vaše modlitba. Když sedíte na větvi odevzdání, musíte cítit, že vaše jednota na větvi lásky a vaše důvěrná jednota na větvi oddanosti přišly kvůli přirozenému, bezpodmínečnému odevzdání se, které jste měli uvnitř své planoucí, stoupající aspirace.

Kdo má ticho? Ten, kdo má pevné základy. Když člověk cítí, že má uvnitř strom, který je pevně zakořeněný v jeho vnitřní bytosti, pak je přirozeně jeho vnější život založen na něčem velmi pevném, co se nachází hluboko v jeho vnitřní bytosti. V tomto případě musí vyšší ticho prostoupit jeho vnější bytostí.

Je dynamické ticho skutečně božským konáním, tedy vykonatelem Boží Vůle tím, že slouží člověku?

Sri Chinmoy: Ano. Úlohou dynamického ticha je plnit Boží Vůli v lidstvu. Jaká je Boží Vůle se však učíme pouze z vnitřního ticha, statického ticha. Jakmile poznáme Boží Vůli, je naší božskou povinností věnovat se službě lidstvu.

Někteří lidé chtějí pouze meditovat. Nechtějí světu nic dát. To je sobectví. Na druhou stranu existují lidé, kteří chtějí dávat, ale nechtějí meditovat. To je pošetilost. Pokud nemeditujeme, pokud nic nevlastníme, jak potom můžeme dávat? Na zemi je mnoho lidí, kteří jsou připraveni dávat, ale co mají? Jsou lidé, kteří něco získali a nechtějí to dát. Chovají se jako lakomci. Bojí se, že v okamžiku, kdy se pokusí dát své bohatství nevědomému světu, svět je nepochopí nebo zneužije. My ale musíme hrát svoji roli. Nejprve musíme něčeho dosáhnout, a pak to ostatním nabídnout. Tímto způsobem můžeme potěšit Boha a naplnit lidstvo.

Je vnitřní ticho totéž jako modlitba a meditace?

Sri Chinmoy: Modlitba, meditace, koncentrace a kontemplace jsou vnitřním tichem. Vnější ticho je obětavost, služba a jednání. Buďte obětaví, naplňujte Boží Vůli, ale až poté, co ji poznáte. Boží Vůli můžeme poznat pouze cvičením vnitřního ticha. Jinak, pokud se snažíme pomoci lidstvu svým vlastním způsobem, myslíme si, že sloužíme Bohu, ale ve skutečnosti jen rozšiřujeme své vlastní ego. Říkáme: „Udělal jsem to, udělal jsem tamto.“ Důležité však je: „Inspiroval jsem se Bohem? Pověřil mě Bůh?“ Pokud naše činy nejsou inspirovány Bohem, jsou inspirovány naším egem. Potom bude služba, kterou nabízíme světu, plná temnoty a nedokonalostí.

Když pro lidi meditujete, můžete vidět jejich duše a pozvednout je na vyšší úroveň vědomí?

Sri Chinmoy: Ano, mohu to udělat. Vidět duši a pozvednout ji je ta nejsnazší možná věc, protože opravdový duchovní Mistr je ten, kdo má neoddělitelnou jednotu s Nejvyšší Výškou. Silou této jednoty může mít volný přístup k jakékoliv duši.

Zdá se, že krása a meditace spolu vždy souvisí. Můžete říci pár slov o kráse a meditaci?

Sri Chinmoy: Meditace je ztělesněním a projevením krásy. Před tím, než si krásu uvědomíte, je meditace jejím ztělesněním. Jakmile si krásu uvědomíte, je meditace jejím projevením.

Zahrnuje meditace léčitelství?

Sri Chinmoy: Meditace zahrnuje vše. Při meditaci rozšiřujeme své vědomí, dokud v sobě neobsáhneme vše ve vesmíru. Není nic, čeho bychom s pomocí meditace nemohli dosáhnout. Každý člověk má schopnost léčit, pokud se umí koncentrovat a meditovat, a především se umí koncentrovat na fyzické nemoci. V Božím stvoření není nemoc, kterou by nedokázal vyléčit. Musíme však vědět, zda je Boží Vůlí, abychom někoho vyléčili. Jinak můžeme působit jako nepřátelské síly, které chtějí porušovat pravidla božské Hry.

Je rozdíl mezi léčením, které provádí obyčejný léčitel a léčením, které provádí realizovaná duše. Obyčejný léčitel se naučil nějaké techniky pro odebírání nemoci od ostatních, ale po určité době se sám stane obětí nemocí, které ostatním odebral. Proč? Protože neví, jak tyto nemoci odhodit poté, co je odebral. Jestliže považujeme léčení za svou profesi a před tím, než jdeme někoho léčit se jen pomodlíme a po několik minut vysíláme pozitivní myšlenky, potom jednáme proti božské Síle, proti božskému Zákonu. Je to v naší nejhlubší meditaci, kdy poznáme, co bychom měli a neměli dělat. Jestliže nás Nejvyšší požádá, abychom někoho vyléčili, tehdy nám dá sílu, a když nám dá tuto sílu, neneseme odpovědnost. Výsledek okamžitě náleží Nejvyššímu. Když jsme ale odpovědní my, můžeme pykat za výsledky svého jednání. Toto je rozdíl mezi jednáním s pomocí meditace a jednáním z takzvaného lidského soucitu.

Realizovaná duše léčí, jen když ji o to požádá Bůh. Ví, že všechno, co se stane v kosmické Hře svého Otce, Nejvyššího, je nezbytnou zkušeností. Zapojuje se, jen když ho o to Nejvyšší požádá. A když léčí něčí nemoc, ví, že ji může odhodit do oceánu, do svého nekonečného Otce, který mu to přikázal. Nemá žádnou odpovědnost, protože je nástrojem Nejvyššího. Obyčejný léčitel si myslí, že je v léčení chorob ostatních neobyčejně soucitný, ale je tento léčitel soucitnější než Bůh? Bůh ví, jaké zážitky lidé potřebují. Jestliže je chce vyléčit z jejich nemoci, dá svému vybranému nástroji sílu, aby byl úspěšný. V mnoha případech Nejvyšší nepoužívá obyčejného aspirujícího k léčení, protože pokud je to upřímný aspirující, Nejvyšší chce, aby nejprve dosáhl realizace. To je to nejdůležitější.

Je prostřednictvím meditace člověk schopen vytvářet nebo ovládat psychické síly?

Sri Chinmoy: Meditací je možné získat psychické síly, ale záleží na duši, zda je jedinec skutečně získá. Duše může cítit, že jakmile získáte psychické síly, může vás to odvést z duchovního života. Někdy je hledající dostane a potom se už nechce modlit nebo meditovat. Místo toho chce pomáhat lidem. Nevědomost těchto lidí ho bohužel chytí a nakazí, a nakonec může opustit duchovní cestu. Získání psychických sil může být tedy nebezpečné.

Když se ale člověk stane dokonalým, když realizuje Boha, a pak začne používat psychické síly, je to bezpečné. Psychické síly nemusí nutně pomáhat v realizaci Boha, ale mohou na jeho cestě k realizaci ke hledajícímu přijít. Psychické síly jsou jako krásné stromy a rostliny nebo lahodné ovoce na cestě k cíli. Pokud někdo kráčí po silnici, kde nejsou žádné stromy, žádné květiny, nic, není v pokušení se na své cestě zastavit. Psychické síly velmi často odvedou upřímné hledající z cesty. Jakmile jednou realizujete Cíl, psychické síly se určitě dostaví. Nyní je tedy lepší psychickým silám nevěnovat pozornost. Věnujte pozornost pouze své aspiraci a vnitřnímu pláči. Když přijde čas, Sám Bůh vám dá všechny psychické síly. Ale právě teď chce, abyste Ho realizovali.

Máme-li zážitek, při kterém cítíme, že přichází od Boha, jak poznáme, zda zažíváme Boha, ďábla nebo něco ze svých vlastních představ?

Sri Chinmoy: Ďábel vás zničí, ale skutečný Bůh, soucitný Bůh, vás naplní. Když meditujete, získáte-li vnitřní Mír nebo vnitřní Radost, okamžitě můžete cítit, že existuje určitá Pravda, určité Světlo, které vás nutí jít rychleji, pohybovat se vpřed, vzhůru nebo do nitra. Cítíte-li ale, že tomu tak není, pak do vás přirozeně vstoupily nějaké špatné, nepřátelské síly. Musíte vědět, že duchovní život není životem představivosti. Je to něco skutečného, absolutně skutečného.

Můžete nám vysvětlit rozdíl mezi pravou intuicí a představivostí?

Sri Chinmoy: Pokud několik měsíců oduševněle následujete duchovní cestu a je-li vaše modlitba, koncentrace a meditace intenzivní, pak v sobě budete schopni pocítit vnitřní vedení. Když budete brzy ráno meditovat, vaše vnitřní bytost vám řekne, co se stane a co si o vás ostatní myslí. Pokud chcete získat pravou intuici nebo intuitivní schopnosti, pak musí být vaše aspirace velmi, velmi upřímná a intenzivní. Jinak budete zažívat jen mentální halucinace nebo představivost.

Zkuste cítit, že uvnitř vás je hořící plamen, který se neustále zvětšuje. Tento plamen je plamenem aspirace. Uvidíte, jak se postupně zvedá výš, výše a nejvýše a šíří své božské Světlo všude kolem. V tomto Světle musí vzniknout přímá vize Pravdy. Uvidíte, jak délka a šířka světa, vašeho vnitřního světa, byly osvíceny. Ve tmě nic nevidíme. I když přímo přede mě položíte ten nejdrahocennější poklad, neuvidím ho, protože je všude tma. Pokud však ve mně stoupá k Nejvyššímu plamen aspirace a šíří své světlo všude kolem, pak dostanu okamžitý záblesk intuice, protože ve Světle je Skutečnost. Ve Světle je neustálé božství. Když v sobě máte plamen aspirace, Božství a Skutečnost jsou vám k dispozici. Pokuste se tedy v sobě cítit božský plamen aspirace. Pak budete stále získávat tyto záblesky intuice a nezůstanete ve světě fantazie. Ale platí, že pokud si něco hezkého o Bohu pouze představujete, ničeho se nemusíte obávat. Pokud cítíte, že Bůh má pro vás veškerý Soucit, ale vy jste ještě Jeho soucitný aspekt nepocítili, nebo pokud cítíte, že Bůh má o vás veškerý Zájem a Lásku, ale ještě jste Jeho božskou Lásku a Zájem nepocítili, nevadí. Dnes si tyto vlastnosti můžete jen představovat, ale zítra je pocítíte, protože jsou všechny skutečné. Vy jste je necítili, ale duchovní Mistři je cítili a realizovali. Intuice je předurčena, aby vyrostla ve vaší stoupající aspiraci.

Jak poznám, že při meditaci vstupuji do vyšší úrovně a že to není jen má představivost?

Sri Chinmoy: Existuje velmi jednoduchý způsob, jak to můžete poznat. Pokud opravdu vstoupíte na vyšší úroveň, ucítíte, že vaše tělo začíná být velmi lehké. Ačkoliv nemáte křídla, budete cítit, že můžete téměř létat. Když dosáhnete velmi vysokého světa, ve skutečnosti v sobě doopravdy uvidíte ptáka, který může snadno létat tak, jako létají opravdoví ptáci.

Bude-li to vaše představivost, na několik minut získáte velmi sladký pocit, a potom do vás okamžitě vstoupí temné či bezmocné myšlenky. Řeknete si: „Studoval jsem tak pilně, ale u zkoušky se mi nedařilo,“ anebo: „Dnes jsem v kanceláři pracoval tak těžce, ale nedokázal jsem potěšit svého nadřízeného.“ Tyto záporné síly do vás okamžitě vstoupí v podobě zklamání. Anebo do vás vstoupí pochybnosti a vy si možná řeknete: „Jak mohu tak dobře meditovat? Včera jsem udělal tolik špatných věcí, tolikrát jsem zalhal. Jak bych mohl potěšit Boha? Jak mohu mít tak vysokou meditaci?“ Jestliže je to však skutečně vysoká meditace, ucítíte, že celé vaše bytí, jako božský pták, vzlétá vysoko, výše, nejvýše. Když budete mít tento pocit, nebudete mít žádné smutné myšlenky, negativní myšlenky, frustrující myšlenky ani pochybnosti. Všude bude jen Radost, Blaženost a Mír. Budete létat po obloze Blaženosti.

Jak můžeme vědět, na jaké úrovni vědomí jsme během meditace? Existuje nějaký limit úrovně, které můžeme dosáhnout?

Sri Chinmoy: Hledající si dokáže uvědomovat úrovně vědomí jedině tehdy, stojí-li na samém pokraji realizace nebo když už realizoval. Běžný aspirant nedokáže vědět, na které úrovni vědomí se během meditace nachází. Může být zmatený. Může být v určitém světě nebo na určité úrovni vědomí, ale nebude vědět, která úroveň vědomí to je.

Existuje sedm vyšších světů a sedm nižších světů. Duchovní Mistr může být snadno ve všech těchto čtrnácti světech současně a vidět, co se ve všech světech najednou odehrává. I aspirant může být v určitém okamžiku ve dvou, třech, čtyřech nebo pěti světech současně, ale nedokáže poznat, které světy to jsou. Jen ten, kdo je v duchovním životě pokročilý, ten, kdo se zrovna chystá vystoupit na nejvyšší příčku duchovního žebříku, dokáže snadno vidět, na jaké úrovni vědomí se během své meditace nachází. Pro realizované duše je to velmi snadné.

Není žádné omezení úrovní, kterých můžeme dosáhnout. Váš duchovní Mistr vám dokáže říci, ze které úrovně určitý zážitek přichází. Řekne-li vám, že určitý zážitek přichází z vitálního světa či mentálního světa, až v budoucnu budete mít podobný zážitek, budete schopni rozpoznat, že přichází z tohoto světa.

Kdy člověk pozná, že má kontrolu nad vitální úrovní?

Sri Chinmoy: Nyní je „vitální úroveň“ velmi neurčitý pojem. Používáte-li slovo „vitální“ v emocionálním smyslu, hovoříte o emocích a vášních. Existuje však také další vitálno, které se nazývá duchovní nebo dynamické, energizující vitálno. Toto vitálno je nabité božskou energií, božskou silou. Když se ptáte, jak může člověk vědět, že má kontrolu nad vitálnem, máte na mysli emoční nebo nižší vitální úroveň, kde se nachází potěšení, vášeň atd.

Jak to člověk může poznat? Člověk to může poznat pouze tehdy, když se dívá okem duše. Můžete se zeptat: „Jak se dozvím, kde je oko duše?“ Rád bych vám řekl, že když se koncentrujete nebo meditujete, můžete vidět okem své duše. Nejlepším způsobem je meditace. Během své meditace se snažte cítit, že celé vaše tělo od chodidel po temeno hlavy se stává jednou kuličkou a vy tuto kuličku ovládáte. Můžete ji zvednout a hodit s ní. Měli byste cítit lehkost v celém vašem fyzickém těle. Pokud můžete mít během meditace tento druh pocitu svého těla, snadno můžete mít kontrolu nad emocionálním vitálnem, protože emocionální vitálno je uvnitř hrubého fyzického těla. Když je dům pod vaším vedením, jak tě malinká část uvnitř domu může neposlouchat? Když se stanete touto kuličkou, jak to poznáte? Ne svou myslí, ne svýma fyzickýma očima, ale Světlem uvnitř vás; a toto Světlo je okem vaší duše.

Jak mohu poznat, je-li můj vnitřní zážitek opravdový nebo falešný?

Sri Chinmoy: Tento problém vznikne, jen pokud nemáte Mistra. Pokud Mistra máte, dokáže vám okamžitě říci, zda získáváte bohaté vnitřní zkušenosti, nebo jen klamete sami sebe. Duchovní Mistr to pozná bez nejmenších pochyb či zaváhání.

Avšak i když nemáte svého Mistra, můžete tento problém vyřešit. Máte-li pochybnosti o svém vnitřním zážitku, koncentrujte se na srdce. Je-li váš zážitek opravdový, ucítíte ve svém srdci radostné rozechvění, jako by v něm lezl mravenec.

Když máte vnitřní zážitek, zkuste dýchat tak pomalu a mírně, jak je to jen možné, a pokuste se cítit, že do svého těla vdechujete čistotu. Ciťte, že do vás vstupuje čistota a jako nit se obtáčí kolem vaší pupeční čakry. Pokud se v tu chvíli soustředíte na svůj zážitek a cítíte, že vaše duchovní srdce odmítá do pupeční čakry vstoupit, budete vědět, že váš zážitek byl pouhý přelud. Jestli však srdce vstoupí do pupku s radostí, můžete si být jistí, že prožitek byl naprosto pravý a skutečný.

Když máte nějaký zážitek a chcete zjistit, zda je opravdový, můžete se také pokusit na pár minut cítit, zda dokážete do svého zážitku vrůst, nebo ne. Ucítíte-li, že dříve či později do tohoto zážitku vrůst dokážete, potom je zážitek opravdový. Pokud však cítíte, že skutečnost je jiná a že nikdy nedokážete do zážitku vrůst, pak takový zážitek opravdový není.

Během svého zážitku se vždy pokuste oddělit svůj vnější život od vnitřního života. Vnější život je životem lidských potřeb a pozemských požadavků. Také vnitřní život je životem potřeb, avšak Božích potřeb, nikoli vašich potřeb; Božích požadavků, a nikoli vašich požadavků. Zkuste cítit, zda je to potřeba Boha, která působí prostřednictvím vašeho zážitku, a zda si Bůh přeje a potřebuje své naplnění ve vás a skrze vás. Získáte-li takovýto pocit či poznání, pak je váš zážitek opravdový. Jestliže se ale vědomě ztotožníte se svým vyžadováním, zážitek nebude skutečný, bude to jen halucinace.

Skutečný zážitek přijde pouze tehdy, když si upřímně přejete a potřebujete vnitřní život a když si Bůh přeje a potřebuje vnitřní život uvnitř vás a vaším prostřednictvím. Až dojdete k tomuto poznání, všechny vaše zážitky budou opravdové, musí být opravdové.

Když získám nějakou zkušenost, jak poznám, že touto zkušeností prochází moje duše?

Sri Chinmoy: Nejprve musíte několikrát vidět svou duši. Pokud uvidíte člověka, pak můžete vidět, co dělá. Podobně, pokud uvidíte svou duši, poznáte, zda vaše duše jedná prostřednictvím určité zkušenosti. Vy jste ale duši ještě ani jednou v životě neviděli. Právě teď si jen hrajete se slovíčky. Nejprve musíte vidět a cítit duši. Musíte vidět, jakou si bere podobu. Duše není svázaná žádnou podobou. Naše duše velmi často mění svoji podobu podle našeho vývoje a růstu. Prosím omluvte mě, nesnažím se vás odradit. Jen říkám, že až když spatříte duši, když se s ní sjednotíte, můžete ji poznat. Toto není odrazování. Pokud vidíte duši a znáte ji, můžete okamžitě získat její poznání a pravdu. Ale vaše současné vědomí je naprosto odděleno od poznání duše. Zatímco jste ve tmě, snažíte se zjistit něco o duši, která je samým světlem.

Potom tedy v mém případě žiji ve své nevědomé mysli?

Sri Chinmoy: Je to vaše nevědomá nebo podvědomá mysl. V nevědomé mysli není nic jasné. Věci se vám zdají být jasné, ale ve skutečnosti vám jasné vůbec nejsou. Pokud vstupujete do tmavé místnosti, můžete si myslet, že je tam pořádek. Ale když do místnosti vstoupí někdo, kdo má více světla, uvidíte, že je tam všude chaos a zmatek a že nemůžete nic najít.

Děje se něco pozitivního, protože určitě cítím vnitřní radost. Nic jsem neviděl; vím jen to, že mám v nitru tento pocit.

Sri Chinmoy: To, co vidíte a cítíte, je základ. Není to konec vaší cesty; existuje další cíl. Nenechte se odradit. Je to začátek; začali jste. Nyní, když kráčíte po cestě, uvidíte Boha a budete poslouchat Jeho pokyny, stejně jako když dítě poslouchá svého otce. Stále kráčíme a pochodujeme po cestě Nekonečna. Všechno jednou přijde, ale musíme pokračovat ve své cestě.

Jak mohu zjistit, zda opravdu chci Boha? A jak poznám, zda slyším Boží hlas nebo hlas ďábla?

Sri Chinmoy: Přijmete-li duchovní život z upřímnosti, a ne ze zvědavosti, pak budete vědět, zda opravdu Boha chcete. Ale znovu opakuji, Boha nerealizujete přes noc; musíte vědět, že to vyžaduje čas. Musíte se chovat jako skutečný duchovní farmář a každý den obhospodařovat svou vnitřní půdu. Potom nastane čas, kdy budete sklízet plody své modlitby, koncentrace a meditace. Prosím, koncentrujte se na své srdce. Pokud zjistíte, že chcete Boha kvůli své opravdové, zoufalé potřebě, pokud upřímně chcete Boha a nic jiného, pak k vám Bůh přijde.

Duchovní hledající si musí uvědomit, že pokud chtějí kromě Boha miliony dalších věcí, pak k nim Bůh nepřijde. Pokud však mají skutečný vnitřní pláč, jsou-li ve svém duchovním životě opravdu upřímní, pak k nim z nitra přijde Boží Hlas nebo hlas jejich vlastní duše. Tento hlas nikdy nemůže přijít od ďábla; pro skutečného a upřímného hledajícího neexistují žádní ďáblové. Pro někoho, kdo přijímá duchovní život ze zvědavosti nebo z touhy po okultních silách, budou existovat na jeho cestě nejrůznější pokušení. Bude uveden v omyl a sveden z cesty. Pokud však hledající opravdu chce Boha, pak ho sám Bůh ochrání před pokušením a před špatnými silami. Pokud Bůh ihned neukáže hledajícímu Světlo, je to proto, že Bůh nejdříve potřebuje od hledajícího naprostou upřímnost. Pokud chce i ostatní věci kromě Boha, potom mu Bůh není povinen pomoct. Když ale Bůh vidí, že tento konkrétní aspirant chce skutečně pouze Jeho a nikoho jiného, potom je Bůh povinen přijít.

Pokud člověk nevěří v Boha, může se věnovat meditaci?

Sri Chinmoy: Pokud člověk nevěří v Boha, může se věnovat meditaci, ale ničeho nedosáhne. Meditace je cesta, která vede k Bohu. Pokud v Boha nevěříte, pak přirozeně nebudete tuto cestu následovat. Jste ve své kanceláři. Já prohlásím, že vaše kancelář neexistuje nebo že vy neexistujete; budu potom hledat cestu do vaší kanceláře? Meditace je cesta k Bohu, ale jsou lidé, kteří nevěří, že se o ně Bůh stará nebo dokonce že existuje. Pokud si někdo přeje realizovat Boha, je meditace jedinou cestou. Pokud však člověk v Boha nevěří, proč by měl meditovat? A pokud nemedituje, jak může realizovat Boha?

Jak mohu skutečně vědět, co po mně Bůh chce?

Sri Chinmoy: Zástupcem Boha ve vás je vaše duše. Vaše duše je neustále ve spojení s Nejvyšším. Člověk může mít dům s mnoha pokoji, ale většinu času tráví v jednom konkrétním pokoji. Vědomí duše prostupuje celým tělem, její světlo prostupuje celým tělem od chodidel až po temeno hlavy. Po většinu času je však duše rozhodnutá zůstat uvnitř srdce. Pokud se tedy dokážete soustředit na srdce, klepete na dveře duše, které jsou dveřmi Nejvyššího. Duše přirozeně dveře otevře a uvidí, co chcete. A pak, když jsou dveře otevřené a duše vidí, že jste velmi upřímní, čistí, oddaní a ochotní naslouchat příkazům duše, pak vám ona sama řekne, jaká je Boží Vůle. Takto můžeme poznat Boží Vůli určenou pro nás.

Když máte osobní problém, který chcete vyřešit meditací, jak ho můžete vyřešit a vědět, že odpověď, kterou dostanete, přichází přímo z duše, a ne z emocionálního vitálna?

Sri Chinmoy: Jedním ze způsobů jak poznat rozdíl, je cítit, že emocionální vitálno má jeden hlas a duše má jiný hlas. Vezměme vitální sílu jako jednoho běžce a duši jako druhého běžce. Vitální běžec běží na samém začátku velmi rychle, s nadměrným vzrušením a nadšením, ale do cíle nedoběhne. Uběhne asi třicet metrů ze sta a pak už nedokáže běžet dál. Druhý typ běžce běží na začátku také velmi rychle. Je sebevědomý a jakmile startér vystřelí, nezastaví se, dokud nedoběhne do cíle.

Když uslyšíte hlas, okamžitě se snažte zjistit, který typ běžce tento hlas představuje. Je to běžec, který se zastaví až po dosažení cíle, nebo je to běžec, který uběhne třicet metrů a pak ztratí veškerou energii? Duše zná své možnosti a do cíle půjde s maximální jistotou. Vychází-li hlas z emocionálního vitálna, budete mít pocit, že odpověď, kterou dostanete, vás k cíli nedovede. Jestliže však vychází z duše, budete cítit jistotu, že vás k cíli dovede. Pokud tomu tak je, pak si buďte jistí, že k vám promlouvá vaše duše.

Je zde také další způsob. Když se ozve hlas, který vám nabízí řešení vašeho problému, představte si, jakoby se plnila nádoba. Pokud ve vás tento hlas vyvolává pocit, že se nádoba plní po kapkách, pomalu, vytrvale a s maximální vnitřní jistotou, pak budete vědět, že jde o hlas duše. V opačném případě budete mít pocit, že se nádoba ve spěchu plní hrnkem nebo sklenicí. Bude se plnit rychle, ale velmi brzy začne přetékat. Duše plní nádobu jiným způsobem, s maximální jistotou a vnitřní vyrovnaností. Pokud máte takový trpělivý pocit, pak je to hlas duše.

Třetím způsobem je představit si plamen uvnitř svého srdce. Existují dva druhy plamene. Jeden je stálý, druhý se mihotá. Stálý plamen uvnitř vašeho srdce není rušen žádným vnitřním větrem. Mihotavý plamen je však narušován strachem, pochybnostmi, úzkostí, obavami. Pokud cítíte, že vaše odpověď je mihotavým plamenem, pak je to hlas emočního vitálna. Je-li to však velmi stálý plamen stoupající k Nejvyššímu, pak víte, že jste zaslechli hlas duše. Jakmile poznáte, že jde o hlas duše, můžete si být jistí, že vaše problémy budou vyřešeny, protože hlas duše má velkou sílu, zatímco hlas vitálna žádnou sílu nemá.

Můžeme si prostřednictvím každodenní meditace odpovědět na své vlastní otázky?

Sri Chinmoy: Jakoukoli otázku můžete zodpovědět během meditace nebo na jejím konci. Pokud se ponoříte hluboko do svého nitra, určitě dostanete odpověď. Když ji však dostanete, snažte se určit, zda pochází z duše, srdce nebo mysli. Pokud pochází ze srdce nebo z duše, získáte pocit úlevy, pocit klidu. Uvidíte, že po odpovědi nenásleduje žádná rozporuplná myšlenka. Pokud však odpověď nepochází ze srdce nebo z duše, pak se do popředí dostane mysl a bude myšlence, kterou jste obdrželi, odporovat.

Pokud máme my, tvoji žáci, otázky ohledně postupu a nevíme, jaká je tvá vůle, jak se můžeme rozhodnout, co máme dělat? Meditovat na tvou fotografii a klást si tuto otázku?

Sri Chinmoy: Můžete meditovat na mou fotografii. Během meditace můžete, ale nemusíte dostat odpověď; neexistuje žádné pevné pravidlo. Pokud však spolu s odpovědí získáte určitý druh vnitřní radosti, pak je to správná odpověď. Pokud žádnou radost mít nebudete, pak odpověď nepochází z fotografie, ale z vaší mysli.

Chtěl bych říci ještě jednu důležitou věc. Kdykoli budete mít sny nebo vize, nesnažte se je vykládat ani nežádejte o jejich výklad jiné, protože byste se tím dopustili strašné chyby. Máte-li vidění nebo vnitřní zážitek, jděte hluboko do svého nitra, abyste objevili jeho význam, nebo mě požádejte, abych vám ho sdělil. Máte-li výjimečný zážitek, můžete mi napsat. Možná vám neodpovím navenek ani vám nedám žádné konkrétní vnitřní poselství, ale požehnám vám a ocením váš zážitek. Znovu opakuji, pokud budete mít opravdu božský zážitek, moje vnitřní bytost se to okamžitě dozví.

Jak k sobě můžeme být upřímní, abychom jasněji viděli, jaký děláme pokrok?

Sri Chinmoy: Když je dítěti sedm let a udělá něco špatně více než jedenkrát, uvědomí si to. Když dítě udělá něco špatně poprvé, není si toho vědomo. Jestliže však chybu opakuje, určitě ví, že to, co dělá, je špatně. Někteří z vás mi říkali, že si nejsou vědomi toho, co udělali. Ale já vím, že není jediný žák, který by nikdy neměl dobrou meditaci. Dejme tomu, že je se mnou někdo dva roky.Po těchto dvou letech mi zkrátka nemůže říct, že neměl jedinou dobrou meditaci. On ji měl. Pokud měl jednu dobrou, vysokou meditaci, pak vám řeknu, že v hloubce této meditace mu byly odhaleny jeho dobré a špatné vlastnosti. Říkám vám, že během dnů jeho dobré meditace v něm Nejvyšší vynesl do popředí jeho božské vlastnosti a také jeho nedobré vlastnosti. Nebožské vlastnosti vystupují na povrch proto, aby mohl vidět věci, které má přeměnit. Pokud je se mnou člověk třeba jen dva měsíce, jeho dobré vlastnosti vystoupily a jeho špatné vlastnosti se už začaly také projevovat — ne proto, aby ho ohrožovaly, ale aby se proměnily. Bůh říká: "Toto jsou věci, které musíš přeměnit, a toto jsou věci, na které můžeš být pyšný."

Nebuďte zklamaní, sklíčení ani odrazení, když uvidíte své špatné vlastnosti. Až budou přeměněny, splynou s dobrými vlastnostmi. Pokud budete mít v určitý den dobrou meditaci, pak se v ten den vaše dobré vlastnosti projeví. Pak vystoupí do popředí špatné vlastnosti, abyste věděli, že to jsou věci, které ještě musíte přeměnit, a jak daleko musíte ještě dojít, než se dostanete k Cíli.

Když budete mít nejvyšší meditaci, budete na jednu stranu cítit, že jste velmi blízko Bohu. Na druhou stranu budete cítit, že toho ještě musíte tolik přeměnit a jen Bůh ví, kolik let to bude trvat. Mezi vámi a Bohem jsou jen dva centimetry, ale tyto dva centimetry můžete vnímat jako nekonečnou cestu.

Upřímnost vychází ze srdce, ne z mysli. Mysl je záludná, mysl vás mate. Také vitálno a srdce k sobě mají bohužel velmi blízko. Vitálno je blízko oblasti pupku. Odtud může vitální energie vstupovat do srdce. Pokud tedy cítíte, že dostáváte mnoho zpráv ze srdce, pak pravděpodobně dostáváte zprávy z vitálna.

Nejlepší způsob, jak zjistit, zda jste upřímní, je poznat, nakolik jste se odevzdali svému nitru. Jak moc jste se odevzdali, poznáte podle toho, kolik máte veselosti. Nesmí to však být falešná veselost.

Když se na mě někteří žáci dívají se smutnou tváří, říkám jim: „Prosím, prosím, neoddávejte se depresi. Usmívejte se na mě, usmívejte se na mě.“ Pak se na mě usmějí, ale já vím, že je to naprosto falešný úsměv. Cítím ale: "V pořádku, začněte falešným štěstím. Místo toho, abyste mi ukazovali tvář s depresí, domýšlivostí a dalšími nebožskými vlastnostmi, začněte alespoň falešným úsměvem; jednoho dne mi pak věnujete upřímný, oduševnělý úsměv."

Pokud nemáte upřímnost, pak vstupte do duchovního života ze zvědavosti. Za několik měsíců se vaše zvědavost promění v upřímnost. Jak poznáte, že přišla upřímnost? Poznáte to velmi snadno, pokud však nemáte předem vytvořené představy o tom, jak se má váš život měnit nebo formovat. Pokud se držíte předsudků, potom do vaší mysli automaticky vstoupí mnoho myšlenek a k jejich naplnění můžete použít mnoho způsobů špatného chování. Můžete se dokonce k jejich naplnění pokusit použít zákeřné nebo nepřátelské prostředky. Když se ale plně odevzdáte, nebudete se držet žádných představ. Pocítíte, že můžete nechat vnitřního Pilota udělat všechna vaše rozhodnutí za vás.

Někdy se stáváme neupřímnými, když se snažíme něco udělat nebo dokázat, a nevíme, jak to udělat a také odkud k nám tyto nápady přicházejí. Protože to nevíme, nejlepší je jen počkat, počkat, počkat. Nechte nápady přicházet z nitra. Budete ale čekat staletí, pokud si myslíte, že dostanete správnou odpověď z mysli. Mysl se musí odevzdat srdci. Jinak to nejde.

Když se mysl odevzdá srdci, není to odevzdání se otroka pánovi. Zdaleka ne! Mysl musí být moudrá. Mysl musí cítit, že srdce má něco, co ona nemá, a v okamžiku, kdy to získá, stává se to jejím vlastním bohatstvím. Je jako student, který je velmi chytrý. Jde ke správnému učiteli, který předmět ovládá. Poté, co se od učitele vše naučil, už k němu nechodí. Sám se stane učitelem. Mysl by měla být studentem a měla by jít k srdci a učit se od něho. Stejně jako srdce získává osvícení z duše, může také mysl získávat osvícení z duše prostřednictvím srdce, a pak může být mysl nezávislá.