Mystická cesta světem vzpírání, část 1

Návrat na obsah

1.

Jsme-li v srdci
Božího vědomí,
pak rozhodně
zvedáme
tíhu světa.

Rozhovor v deníku The Record

MJWW 2-3. 2. listopadu 1998 poskytl Sri Chinmoy rozhovor deníku The Record v Bergenu, New Jersey. Bylo to poté, co zvedl letadlo Piper Arrow III s osmi muži ve Sparta Avian School v Teterboro, New Jersey.

Redaktor: Proč to děláte?

Sri Chinmoy: Podle své pokorné schopnosti se snažím oddaně sloužit světu. Od roku 1970 navštěvuji Organizaci spojených národů a nabízím zde meditace. Kromě toho jsem složil mnoho písní a napsal mnoho básní, namaloval jsem tisíce a tisíce maleb. Všechno to dělám proto, abych inspiroval ostatní. Stejně tak oni dělají mnoho, mnoho věcí, aby mě inspirovali. Jestliže inspiruji lidi a oni inspirují mne, stáváme se lepšími lidskými bytostmi. Když máme inspiraci, snažíme se dělat pro lidstvo mnoho, mnoho dobrých věcí. Když inspiraci nemáme, děláme mnoho, mnoho špatných věcí. Inspirace je božskou součástí našeho života. Když máme inspiraci, snažíme se slézt Himaláje. Když máme inspiraci, zkoušíme přeplavat kanál La Manche. Když máme inspiraci, jezdíme ze země do země, abychom inspirovali lidi a nechali se jimi inspirovat. Cítím, že když inspirujeme lidstvo, automaticky se stáváme dobrými občany světa. Toto je má filozofie. Vzpěračské výkony dělám jedině proto, abych inspiroval lidstvo.

To, co lidstvo chce, je radost. Uvnitř radosti je mír. Budeme-li šťastní, nepůjdeme a nebudeme ostatní bít. Půjdeme si s nimi jen potřást rukou a obejmout je. Ale když se budeme cítit bídně, možná půjdeme a budeme bít ostatní, abychom se zbavili svého trápení. Šťastní lidé nebudou nikdy dělat špatné věci. Jen nešťastní lidé bojují, shazují bomby a zabíjí jeden druhého. Jestliže jsem šťastný, půjdu a budu si stěžovat na své sousedy? Existuje nějaká lidská bytost, která udělala špatné věci a je šťastná? Jen nešťastní lidé dělají špatné věci. Svým vzpíráním inspiruji sebe a inspiruji vás. Myslíme jen na to, jak učinit jeden druhého šťastným. A když jsme šťastní, získáváme mír.

Redaktor: Co je to ‚srdce jednoty‘, o kterém mluvíte?

Sri Chinmoy: ,Srdce jednoty‘ znamená, že vy mi dáváte své dobré vlastnosti a já vám dávám své dobré vlastnosti. S radostí mi nabízíte své božské vlastnosti a já nabízím s radostí své božské vlastnosti vám. Když máte jednotu a dobré pohnutky, dáváte mi to, co je ve vás nejlepší, a já dávám vám to, co je nejlepšího ve mně. Vyměňujeme si své dobré vlastnosti. To se nazývá ,srdce jednoty‘.

Rozhovor v televizi Reuters

MJWW 4. 4. listopadu 1998 poskytl Sri Chinmoy rozhovor televizi Reuters. Bylo to poté, co zvedl několik slonů v Big Apple Cirkuse v Lincolnově Centru v New Yorku.

Redaktor: Řekněte nám, za jakým účelem jste přivedl slony a zvedl je na tomto zařízení

Sri Chinmoy: Jsem člověk modlitby a meditace. Cítím, že inspirace je vrcholně důležitá. Jestliže někoho mohu inspirovat a on může inspirovat mě, pak můžeme udělat mnoho dobrých věcí pro zlepšení tohoto světa. Tady inspiruji hodně lidí a také oni inspirují mě. Jestliže já budu mít inspiraci, vy budete mít inspiraci, on bude mít inspiraci, budeme moci pracovat společně. Když inspiraci nemáme, stěžujeme si na ostatní lidské bytosti, hádáme se, bojujeme a děláme mnoho politováníhodných věcí. Ale máme-li inspiraci, děláme mnoho dobrých věcí pro zdokonalení tohoto světa.

Jsem studentem míru. Chtěl bych, aby celé lidstvo bylo na jedné lodi a plulo ke Zlatému Břehu. Společně se snažíme nastolit světový mír, a k tomu potřebujeme inspiraci. Slon symbolizuje sílu, pořádnou sílu. Inspirace sama je silou. Proto se snažím zvedat slony, protože sloni jsou tak těžcí, a tak silní. Mohu-li zvednutím slona sloužit lidstvu, pak cítím, že můj život modlitby a život meditace plní zvláštní smysl: inspirují mé bratry a sestry, aby byli lepšími občany světa.

Reportér: Proč zvedáte?1

Sri Chinmoy: Každý chce dělat něco, co ho činí šťastným. Toto je jeden ze způsobů, který mě činí šťastným, a zjišťuji, že existují i další lidé, kteří jsou inspirováni tím, co dělám. Z inspirace získáváme radost. Tím, že zvedám, inspiruji hodně lidí a oni z této inspirace získávají radost.

Reportér: Jaký tréninkem jste prošel, abyste mohl zvedat?

Sri Chinmoy: Asi před dvanácti lety jsem zvedl hydroplán a helikoptéru. Od té doby jsem žádné letadlo nezvedl. Minulý měsíc jsem znovu začal zvedat těžké předměty. Toto bude osmé letadlo, které jsem tento měsíc zvedl.

Reportér: Co to bude příště?

Sri Chinmoy: Naše filozofie je filozofií pokroku. Budu se pokoušet zvednout těžší letadlo vážící 13 000 liber. To je mé přání. Jestli mi Bůh dovolí, rád bych to zkusil.

Reportér: Podle toho, jak jste zvedl to dnešní, se zdá, že to pro vás nebude žádný problém.

Sri Chinmoy: Ó, ne. Toto letadlo bylo celkem těžké. Ty, které jsem zvedal minulý týden, se nedají s tímto srovnat — a také jsem přidal šest lidí, kteří tu velkou hmotnost značně zvýšili. Boží Milostí jsem ho zvedl. Jsem vděčný Bohu a také jsem vděčný lidem jako vy, kteří dnes při této příležitosti přišli.


  1. MJWW 5. 6. listopadu 1998 poskytl Sri Chinmoy rozhovor televizi News 12 z New Jersey. Bylo to poté, co zvedl letadlo Aero Commander 658 se šesti pasažéry (celková hmotnost 10 527 liber) v leteckém parku Rogera J. Millera v Berkeley v New Jersey.

Rozhovor v radiu CBS

MJWW 6. 28. listopadu 1998 měl Sri Chinmoy rozhovor v rádiu CBS.

Redaktor: Pětinásobný Mr.Universe to nazval „úžasnou ukázkou síly pro kohokoliv, jakéhokoliv věku, jakékoliv tělesné hmotnosti.“ Sri Chinmoyi, proč zvedáte tak obrovské předměty?

Sri Chinmoy: Nechci se chlubit. Je to čin mého sebenabízení, které nazývám inspirace. Snažím se inspirovat ostatní. Jestliže mohu inspirovat ostatní a jestliže oni na oplátku inspirují zbytek světa, pak můžeme mít lepší svět. Díky inspiraci můžeme pro lidstvo dělat dobré věci. Všichni toužíme po míru, po míru, po míru. Cítím, že je to naše vnitřní síla, která nám může dát mír, a vnitřní síla je jednota, univerzální jednota.

Redaktor: Máte nějaký stravovací plán, abyste byl schopen uzvednout všechny tyto váhy?

Sri Chinmoy: Abych řekl pravdu, mé stravování je absurdní. Vážil jsem 180 liber a chtěl jsem zhubnout, proto jsem začal přijímat jen 200 kalorií denně, věřte tomu, nebo ne. Dva měsíce jsem jedl 200 kalorií denně, někdy maximálně 250. Tímto způsobem jsem zhubl ze 180 na 144 liber. Včera jsem vážil 143 liber, ale nikomu nedoporučuji, aby držel moji dietu. Je určena pro mě a nikdy nikomu neřeknu, aby ji dodržoval, protože lékařská věda řekne, že je to absurdní, směšné. Mezi mými studenty je asi patnáct doktorů. Jsou šokováni tím, že jsem mohl žít z 200 nebo 300 kalorií. I včera před tím, než jsem šel zvedat takové těžké váhy, jsem snědl jen 200 kalorií.

Redaktor: Jste vegetarián?

Sri Chinmoy: Jsem přísný vegetarián více než padesát let. Matka Země je k nám velmi laskavá a soucitná a má nekonečnou sílu. A tak jíme zeleninu, ovoce a podobně. Cítím, že budeme-li jíst maso a ryby, vstoupí do nás agresivní vědomí. Zvířata jsou velmi, velmi neklidná. Tento neklid nás může oslabit. Moji studenti z celého světa nejí maso ani ryby. Snažíme se zbavit tohoto neklidu, který nacházíme ve zvířecím světě.

Redaktor: Bylo mi potěšením s vámi mluvit. Velmi vám děkuji za váš čas.

Setkání s Mahasamratem Billem Pearlem a Bhavatarini Judy Pearlovou

MJWW 7. 17. listopadu 1999 ráno v den 14. výročí svého vzpírání se Sri Chinmoy setkal s Mahasamratem Billem Pearlem a Bhavatarini Judy Pearlovou u snídaně v restauraci Annam Brahma v Queensu v New Yorku. Následují výňatky z jejich rozhovoru.

2.

Sri Chinmoy: Snažím se být integrální — fyzicky, vitálně, mentálně, psychicky i duchovně. Cítím, že bychom měli dělat všechno společně. Proto dělám tolik různých věcí. Bůh nám dal tělo, vitálno, mysl a srdce. Jsou součástí naší existence. Snažíme se z nich dostat to nejlepší, aby se to projevilo. Cokoli je dobrého v těle, měli bychom vynést do popředí, aby se to mohlo projevit, cokoli je dobrého v mysli, a tak dále.

Po dlouhá staletí existovalo mnoho duchovních Mistrů, kteří nevěřili ve fyzickou zdatnost. Cítili, že pokud věnujete čas cvičení, nejste určeni pro duchovní život. Duchovní život jste mohli žít jedině v jeskyních Himalájí. Pokud jste přijali život, nebyli jste duchovní, protože jste klesli. Taková byla naše starodávná indická teorie.

Teď jsme udělali pokrok, snažíme se přijmout obojí — Boha Stvořitele i Boha stvoření. Jestliže přijmeme jen Boha Stvořitele, jestliže neuvidíme Boha v ostatních, pak nás Bůh stvořil nadarmo. Teď jsme přijali i Boha stvoření a spolu se snažíme snést Shůry mír, světlo a blaženost.

Bohužel fyzické neposlouchá duchovní tak snadno. Dvacet čtyři hodin denně se zapojujeme do fyzického světa, ale skutečným životem je vnitřní život, který přináší Shůry Božskost mnohem dříve než vnější život. Nejdříve se snažíme snést Božskost Shůry nebo přivést Božskost do popředí zevnitř a pak ji nabízíme fyzickému, vnějšímu světu.

Fyzické a duchovní jsou stejně důležité. Fyzické je pro nás chrámem a duchovní je oltářem. Lidé se budou smát, když uvnitř chrámu nebude oltář. Jakýpak je to chrám? Na druhou stranu, oltář bez chrámu dlouho nevydrží. Proto chrám a oltář, tělo a duše patří k sobě.

Někteří duchovní Mistři říkají: „Pokud existuje oltář, kdo se zajímá o chrám?“ Zanedbávají tělo. Ale co se stane s oltářem, budete-li zanedbávat chrám? Přijde vítr a odvane ho.

Stejně tak, jestliže věnujeme veškerou pozornost chrámu — tělu — a nestaráme se o oltář — duši, budeme o sobě vždy pochybovat. Budeme přesvědčeni, že nic nedokážeme udělat. Teď můžeme říci: „Dokážu to, dokážu to,“ protože víme, že Bůh je uvnitř nás. Budeme-li závislí jen na svém fyzickém těle, zjistíme, že nemůžeme učinit jediný krok. Ale víme-li, že v nás a skrze nás koná Někdo jiný, Bůh, můžeme udělat nespočet kroků.

Nervozita přichází, jen když cítíme, že jsme to my, kdo koná. Ale je-li tím, kdo koná, Někdo jiný, pak my jsme jen svědci. Záleží na Něm, jestli uspějeme, nebo ne. My musíme být jen dobrými nástroji. Když však cítíme, že konáme my sami, dostáváme se do problémů. Nebudeme moci spát, nebudeme.

Když jsem jako mladý vynikal ve sportech, když jsem byl šampiónem naší duchovní komunity v desetiboji, býval jsem prvních několik let nervózní. Pak jsem ale viděl, že mí bratři a sestry jsou v době našich sportovních dnů ještě nervóznější než já. Vzali mi mou nervozitu.

Včera se mě kanadský boxer Donny Lalonde zeptal: „Sri Chinmoyi, jste nervózní?“ Řekl jsem: „Svou nervozitu jsem před mnoha lety nechal na atletickém oválu.“ Protože žiji duchovní život, to, jestli dnes neuspěji nebo uspěji, svůj úspěch i neúspěch pokládám k Nohám Boha. Musím být jen dobrým a čistým nástrojem, aby mě mohl použít svým vlastním Způsobem. Jestliže nebudu, nedokáži Jej těšit Jeho vlastním Způsobem. A tak se snažím být dobrým člověkem, alespoň nyní. Když nebudu dobrý, jak může jednat ve mně a skrze mě? Zodpovědnost je na Něm. Mojí jedinou zodpovědností je udržet svou mysl tichou a klidnou, prázdnou a čistou. Na druhou stranu je to pro některé lidi neobyčejně obtížné. Protože nemají tichou mysl, jsou napadáni úzkostí, obavami, a tak dál.

Tady je to rodinná hra před mými bratry a sestrami, mými duchovními přáteli a mými studenty. Musím se obávat? Jestliže neuspěji, budou se mnou soucítit. Jestliže uspěji, budou velmi šťastní, že to jejich učitel dokázal. V žádném případě nic neztratím, protože jejich soucitná jednota se mnou je taková, že nehledě na to, co dělám, jsme jedním.

Mám takové štěstí. Pokaždé mám velmi příjemné publikum. Lidé sem přichází pro mír mysli. Nepřichází, aby viděli vzpěrače nebo kulturistu. Znají mě jen jako muže modlitby pro mír, lásku a harmonii. Přichází, aby mě viděli jako svého mírového krajana. Přichází sem na klidný večer, pro nic jiného. Jinak mohou jít na soutěž Mr. Olympia nebo Mr. Universe.

Tady soutěžím jen sám se sebou, abych ukázal pokrok. Jestliže já mohu dělat pokrok ve věku šedesát osm let, co je s ostatními? Lidé se ve věku padesáti nebo šedesáti let vzdávají. Mám studenty, kteří ve dvaceti sedmi nebo dvaceti osmi letech říkají, že jsou příliš staří! Musím jim vyhubovat a udělat všechno možné, abych je inspiroval. Jak mohou být ve dvaceti sedmi letech staří? Mají pocit, že neumí běhat tak dobře jako dřív. Říkám: „Tak dělejte něco jiného. Běhejte dál, ale přidejte také něco dalšího. Proč byste měli jen běhat?“

Běhal jsem. Teď jsem začal se vzpíráním. Pak občas maluji nebo skládám písně a píšu básně. Takto nám Bůh dává tolik příležitostí. Nemůžeme-li dělat jednu věc, můžeme dělat něco jiného.

Dnes už nesoutěžíš, ale se svou autobiografií máš zvláštní zodpovědnost. Kdy ji budeš dělat?

Mahasamrat Bill Pearl: Pracujeme na tom, Guru. Čestné slovo!

Sri Chinmoy: To je teď tvá práce. Již více nejsi Mr. Universe, ale dostaneme od tebe tuto nesmrtelnou autobiografii. Tak rád to slyším. Mnoho lidí se tak nechová. Vzdávají se všech svých schopností. Jestliže se všeho vzdáme, život nebude rozmanitý. V zahradě našeho srdce budou jen růže a nic jiného. Jak jí můžeme říkat zahrada, když v ní bude jen jeden druh květiny? Měly by tam být různé květiny. Každá lidská bytost má zahradu srdce. V ní musíme mít mnoho, mnoho druhů květin.

Mahasamrat Bill Pearl: To je krásné. Je v tom tolik pravdy.

Sri Chinmoy: Jinak bude život nehybná tůň. Místo toho chceme být proudící řekou.

Rozhovor v rádiu CNN

MJWW 8. 24. listopadu 1999 měl Sri Chinmoy rozhovor v rádiu CNN.

Redaktor: Sri Chinmoyi, můžete nám říci, co se snažíte vyjádřit svým životem?

Sri Chinmoy: Jsem hledající. Denně se modlím k Bohu a medituji na Boha. Ze života své modlitby a ze života své meditace získávám inspiraci. Tuto inspiraci se svým velmi pokorným způsobem snažím nabízet lidstvu.

Redaktor: Jak se tato filozofie vztahuje ke vzpírání?

Sri Chinmoy: Cítím, že fyzické a duchovní musí kráčet společně, nemohou být odděleny. Když se modlíme a meditujeme, získáváme energii navíc, kterou můžeme nazvat silou. Tato síla může být využita k dobrým účelům. Jestliže mohu kohokoliv na tomto světě inspirovat, pak cítím, že můj život má smysl. Svým vzpíráním nabízím svou fyzickou sílu k tomu, abych inspiroval lidi.

Někteří lidé cítí, že fyzické je fyzické a duchovní je duchovní, jsou jako severní a jižní pól. Já mám pocit, že to tak vůbec není. Pro mě jsou jako oltář a chrám. Když se modlíme k Bohu, potřebujeme obojí, chrám i oltář. Chrámem je naše tělo a oltářem je naše duše. Fyzické schopnosti tak musí jít společně s duchovními schopnostmi.

Když zvedám těžké, těžké váhy — slony a podobně — snažím se inspirovat své spoluobčany. Oni se také mohou snažit podobným způsobem inspirovat ostatní, a nemusí to být zrovna vzpírání. Mohou psát neobyčejné básně, skládat písně nebo dělat něco jiného v jakékoliv oblasti života. Tato inspirace tak není omezena jen na vzpírání.

Redaktor: Zdá se mi, že děláte věci, které se vymykají normálním věkovým hranicím.

Sri Chinmoy: Ano, máte naprostou pravdu! Věk přestane vzdorovat. Zde neexistuje věková hranice. Když se modlíme a meditujeme, jdeme daleko za pole působnosti mysli, fyzické mysli, která zpochybňuje naše schopnosti. Když se modlíme a meditujeme, ztotožňujeme se s něčím rozsáhlým a nekonečným. Proto neexistuje věková hranice, ale musíme jít daleko za pole působnosti fyzické mysli, která nás svazuje a v každém okamžiku odrazuje. Říká: „Nemůžeš dělat toto, nemůžeš dělat tamto, je to pro tebe nemožné.“ Ale když se modlíme a meditujeme, když žijeme v srdci, neexistuje nic takového jako něco nemožného.

Redaktor: Jak jste začal se vzpíráním?

Sri Chinmoy: Jak jsem řekl, jsem člověk modlitby. Dostal jsem vnitřní poselství, abych vstoupil do světa vzpírání. Vzpírání nebylo mojí silnou stránkou. Narodil jsem se jako básník a zpěvák. Potom zde na Západě, v Americe, jsem se pustil do hraní na hudební nástroje, skládání písní a tak dál.

Když se modlím a medituji, získávám zevnitř poselství. Používám termín ,Vnitřní kormidelník‘. Můj Vnitřní kormidelník mi nařídil, abych začal vzpírat. V mládí jsem byl — podle našich ubohých indických měřítek — dobrý atlet. Nikdy jsem nepoužíval činky. Myslel jsem, že pokud máte svaly, nemůžete být dobrým atletem. Ale teď se má teorie změnila. Vidím, že světoví šampióni mají skvělé svaly. Nyní mi můj Vnitřní kormidelník nařídil, abych Mu sloužil skrze vzpírání, v němž mohou být pozvednuty bariéry mysli.

Redaktor: I hudbu skládáte a další věci děláte proto, že dostáváte vnitřní příkaz?

Sri Chinmoy: Ano, ze stejného důvodu. Kdykoliv jsem požádán, píšu básně nebo skládám písně, maluji a podobně. Všechno, co dělám, dělám na rozkaz svého Vnitřního kormidelníka.

Redaktor: Dáváte přednost některé činnosti?

Sri Chinmoy: Ne, záleží jen na mé vnitřní bytosti, jakým způsobem mě přinutí sloužit lidstvu. Nebudu tvrdit, že díky vzpírání jsem schopen namalovat více kreseb, ne. Dělám to jen proto, že jsem žádán, abych to dělal. Někdo mi to nařizuje a já Ho věrně poslouchám. Nemám představu, zda je to způsob, jak se mohu dotknout více lidí.

Redaktor: Jste vy osobně spokojen, když je někdo inspirován vaším příkladem?

Sri Chinmoy: Ano, rozhodně. Když posloužím i jen jedinému člověku, dokáže-li někdo přijmout mou inspiraci, cítím se neobyčejně spokojen. Jestliže posloužím i jen jedinému člověku, cítím, že je to obrovská pomoc ve zvyšování úrovně lidstva. Cokoliv dělám na poli sportu nebo atletiky — na mnoha, mnoha místech pořádáme naše běžecké závody na dlouhé vzdálenosti — vše je pro inspiraci. Cokoliv, co dělá naše organizace, má jediný záměr: každý by měl být inspirován. Tak jako my se pokoušíme inspirovat ostatní, i oni mají právo inspirovat nás.

Otázky a odpovědi1


  1. MJWW 9. Sri Chinmoy odpověděl na následující otázku 25. listopadu 1999.

Z čeho jste měl na výročí vašeho vzpírání 17. listopadu největší radost?

Sri Chinmoy: Z čeho jsem měl největší radost? Z Mahasamratova úsměvu. Myslím to vážně! Nikdo se nesměje tak jako Mahasamrat. Mahasamratův úsměv mi dával radost a sílu. Když jsem zvedl 600 liber a on řekl: „Guru, dokázal jsi to!“ dal mi radost a sílu deseti slonů. Když jsem zvedl těch 600 liber, podíval jsem se na Mahasamrata a jeho úsměv mě nanejvýš uspokojil — ten úsměv nekonečné náklonnosti, lásky a důvěry.

Rozhovor Sri Chinmoye se svými žáky

MJWW 10-12. Následují výňatky z přátelského rozhovoru mezi Sri Chinmoyem a jeho studenty dne 20. února 2000 o jeho vzepření 1000 liber oběma rukama.

Guru, lidé, kteří tě neznají, se diví, proč děláš tento druh zvedání, který nepatří do tradiční vzpěračské kategorie. Zkoumají tvou vzpěračskou techniku.

Sri Chinmoy: Když něco vymyslíte, vždy budou existovat lidé, kteří vás budou kritizovat. Boží stvoření je plné kritiků, ale vzdal se kvůli nim Bůh svého stvoření? Na druhou stranu existuje mnoho lidí, kteří Boha milují a modlí se k Němu, protože je dobrý. Řekněme, že pro nás je měsíc velmi krásný. Milujeme čistotu měsíce. Ale přijde vědec s dalekohledem a poukáže na jeho tmavé skvrny. Budeme ho poslouchat a budeme z měsíce roztrpčení, nebo se budeme řídit svým vlastním srdcem a dál získávat z měsíce radost a inspiraci?

Mou filozofií je zapomenout na kritiky. Vždy budou existovat. Je někdo, kdo nekritizuje? Na druhou stranu je ve vzpírání a kulturistice mnoho světově známých postav, které mě povzbuzují a uznávají.

Proč bychom měli vždy zůstávat u stejných zdvihů? Jestliže budeme mít jen přímý zdvih a další běžné zdvihy, nebude tu nic nového, žádný nápad. Měla by existovat jen jedna hra? Ne, byly objeveny stovky her. Budeme potom hrát jen fotbal, volejbal a basketbal? Mělo by být více her. Budeme pěstovat v zahradě jen čtyři druhy květin? Když se objeví nový druh květiny, nebudeme plakat: „Ó, toto není květina, protože léta a léta rostou v naší zahradě jen čtyři květiny.“

Bohužel, když někdo něco vymyslí, často to není přijato. Jednou přijde den, kdy lidé zapomenou kritizovat. Jak Newton a Einstein zprvu trpěli! Poté je každý přijal. Zpočátku budou nové věci vždy podezřelé. Nebudou ceněny a uctívány. Ale díky této nové věci jdou lidé vpřed.

Mé vzpírání je rovněž vynález. Když něco vymyslíte, lidé to kritizují, protože se to neužívá padesát let. Říkají: „Jedině způsoby našich dědů jsou správné.“ Stará teorie je, že cokoliv objevili naši dědové, je skutečné. Uděláme-li něco nového, nemůže to být skutečné. Jestliže se podepíšeme pod tuto hloupou teorii, nebude v oblasti sportu nebo kdekoliv jinde nic nového.

Jestliže ostatní říkají, že můj způsob zvedání je něco velmi jednoduchého, ať to zkusí. Když kanadský boxer Donny Lalonde viděl mé vzpírání, plakal. Je to silný boxer, ale věděl, že toto udělat nedokáže. A tak by si lidé, kteří mají tendence kritizovat můj způsob vzpírání, měli stoupnout pod tisíc liber a zvednout je.

Vzpomínám si na příběh devadesátileté indické vdovy. Když slyšela, že Hillary a Tensing vylezli na Mount Everest, řekla: „Mohla jsem tam vylézt také, kdybych trénovala!“ Já říkám: Kdo ji žádal, aby netrénovala?

Kdo dokáže umlčet ústa kritiků? Vždy používají slovo ,kdyby‘, kdyby byli bývali. . . kdyby byli bývali trénovali. . . Kdo je proboha žádal, aby to nedělali?

Vždycky budou existovat kritici, my ale musíme jít svou vlastní cestou. Al Oerter, čtyřnásobný zlatý olympijský medailista v hodu diskem, velmi pěkně řekl, že jsem novým průkopníkem. Od začátku své vzpěračské kariéry jsem zkoušel nové věci. Proč bych měl stále pokračovat ve starým systémem, jako by to byl jediný způsob? Cítím, že lidé, kteří přišli, aby zlomili tradiční bariéry, jsou skuteční hrdinové. Mohou přispět v jakékoli oblasti života.

Například zpočátku existovaly jen rýmované básně. Pak přišli někteří nesmrtelní básníci, kteří psali epiku pětistopým jambickým blankversem. Jak je kritizovali! Ale proč by měla epika následovat formu sonetu nebo jiných rýmovaných básní? Je to úplně odlišný styl. Kdyby se tito kritikové pokusili napsat epickou báseň, trvalo by jim to dvacet inkarnací!

Je pravda, že nové věci budou kritizovány. Ale měli bychom dovolit, aby byly naše nové věci zmařeny žárlivostí ostatních? Pokud má někdo pocit, že věc, která je nová, je tak nesmyslná, měl by to dokázat tím, že se bude snažit dělat stejnou věc. Když jsem jednou zvedal lidi v Seattlu, jeden kulturista předváděl své obrovské svaly. A co se pak stalo? Když jsem ho zvedl nad hlavu, sešel dolů, sundal si tričko a řekl mi: „Nedokázal bych to.“ Ze dvou tisíc lidí, které jsem zvedl, přišel snad někdo a řekl: „Teď zvednu já vás, Sri Chinmoyi“? Byli tam lidé, kteří byli mnohem, mnohem silnější než já. Ani jeden jediný člověk neřekl: „Teď vystupte nahoru vy. Já vás zdvihnu.“ Zde je důkaz. Ani jeden jediný člověk ze dvou tisíc lidí, které jsem zvedl, mě nevyzval. V tu dobu jsem vážil 150 nebo 160 liber. Zvedl jsem mnoho lidí, kteří měli přes 250 liber, a někteří měli dokonce přes 300 liber. Ale nikdo, i jen z čiré náklonnosti, se nenabídnul, že by udělal totéž.

Jednou jsem šel v Německu do posilovny. Posnídal jsem a oblékl jsem si svůj indický oděv. Neměl jsem na sobě vzpěračský pás. Chtěl jsem vyzkoušet jeden přístroj na lýtkové svaly. Bylo tam hodně kulturistů a vzpěračů, zvědavě mě pozorovali a smáli se mému oděvu. Když jsem potom na tom přístroji jednou nohou zvedl 800 liber, všichni odešli. Mohli si z toho udělat legraci a říci, že to nebyl obvyklý zdvih. Mohli to zkusit. Ale ani jeden to nezkusil, a to byli dvakrát větší než já. V posilovně nebylo víc než 800 liber. Jinak jsem chtěl zvedat víc. Kdo může zapomenout na tuto příhodu?

Svět je pro nové věci, ne pro staré. Musíme tvořit nové, nové věci. Jedině pak může svět dělat pokrok. Jestliže tomu tak nebude, budeme mít pocit, že není nic nového pod sluncem. Musíme tvořit nové věci, abychom měli stále radost. Když nejsou nové věci, jak můžeme mít nadšení? A když není nadšení, děláme nějaký pokrok?

Je tolik hudebníků, kteří bourají staré systémy. Několik let je kritizují. Potom se stávají nesmrtelnými, protože objevili novou cestu.

V mém případě rovněž objevuji nové cesty. Ve světě mé hudby mě lidé kritizovali. Teď lidé v hledišti získávají takovou radost. Říkají, že vytvářím ojedinělé vibrace nebo sílu. I ve světě mého umění mě lidé zpočátku kritizovali. Nyní mě svět umění přijímá. Jestliže nepřestáváte a nepřestáváte a pracujete bez ohledu na kritiku, pak se něčím stanete. Kdybychom měli být závislí na kriticích a měli hodnotit jejich názor, nebudou na tomto světě existovat nové věci. Všechno bude staré, staré, staré.

Wordsworth řekl, že génius musí vytvořit směr, kterým má být zakoušen.

Sri Chinmoy: Skutečný génius není spoutaný jakýmikoliv společenskými konvencemi. Génius je génius. Musí postupovat vpřed jako slon a nedbat na štěkání psů. Svámí Vivékánanda říkával, že když jde slon na tržiště, aby se najedl banánů, psi štěkají a štěkají. Ale slon jim nevěnuje pozornost. Jde na trh, sní banány a pak se vrací domů. Psi nemohou mít z banánů radost.

Někteří vzpěrači chtějí, abys hrál hru podle jejich pravidel. Jedině pak tě přijmou.

Sri Chinmoy: Říkají: „Budeš silný, jedině když budeš jíst stejné jídlo jako já.“ Ale já nesouhlasím. Cítím, že jsem silný, když jím jiné jídlo. A jsou i jiní, kteří jsou na mé straně. Jak jsem už řekl, vždycky budou existovat kritici, kteří chtějí, abychom zůstávali na stejném místě. Podívejte se na Guinessovu knihu rekordů. Každý rok se objeví tolik nových disciplín. Jednoduše mohli zůstat u deseti disciplín, ale oni se snaží přijímat nové věci.

Nejdůležitější poselství, které se snažím sdělit, je pokrok. Nesoutěžím s ostatními ani je nevyzývám, aby šli a soutěžili se mnou. Dělám to pro sebe. Mám radost, protože je to můj pokrok. Mým cílem je pokrok. Začal jsem se 100 librami, 50 každou rukou, a teď jsem došel až k 1300 librám. Je to vtip? Ostatní nemusí dělat stejné věci. Nemusí zvedat mým způsobem. Mohou se pokusit o svou maximální zátěž svým vlastním způsobem. Pak mohou zkusit zvýšit zátěž o 300 liber během čtyř dnů. Jestliže lidé neocení můj způsob, nechť ukáží svůj pokrok vlastním způsobem.

Tou nejdůležitější věcí pro mě není technika, ale pokrok. Ať se o to pokusí. Mahasamrat říká, že rekordy jsou obvykle pokořovány zvýšením hmotnosti o půl nebo jednu libru. Já jdu nahoru o sto liber najednou, nebo i víc. Jdu svou vlastní cestou a ostatní by měli jít tou svou tak rychle, jak je to jen možné. Pak uvidíme v poměru k věku, tělesné hmotnosti, navýšení, a tak dál. Nemyslím si, že by ostatní dokázali udělat to, co ve svém věku dělám já.

Nemohu kvůli kritikům čekat. Musím pokračovat, poctivě každý den trénovat, dělat protahovací cvičení, a tak dále. Přirozeně a normálním způsobem pokračuji. Ale i v tomto přirozeném způsobu, kolik je v něm Božího Soucitu! Vstávat tak brzy jen po dvou hodinách spánku a mít inspiraci to dělat — dokonce i tato přirozená věc, kterou dělám, je pro obyčejné lidi obtížná.

Pak sestoupí Boží Milost. Když jsem poprvé zvedl 1300 liber, řekl jsem, že to byla jedině Milost. Ten den jsem neudělal ani jediný zahřívací cvik. Jednoduše jsem se osprchoval a pak jsem začal. Byl jsem ze sta procent odkázán na Milost. V modlitbě, kterou jsem nabídl před vzpíráním, jsem řekl, že je to mystická cesta. Řekl jsem, že je to velmi, velmi dlouhá pouť a že s Boží Milostí dosáhnu jednoho dne svého cíle. Ale Bůh se mi smál. Už první den to vykonal ve mně a skrze mě.

Takové je moje spojení s Bohem. Budu postupovat normálním způsobem tak daleko, jak to jen půjde. Na druhou stranu vím, že mohu trénovat normálním způsobem díky Jeho Milosti. Rok za rokem jsem vstával brzy ráno, dělal všechna možná cvičení. Jednou za čas, když se nechci rozcvičením rozehřát, řekne: „Dobrá, nechť působí Milost.“

V ášramu jsem šestnáct let vyhrával závod na 100 metrů. Jeden rok jsem si řekl: „Chci se ztotožnit s utrpením těch, kteří skončí druzí, třetí nebo i poslední.“ Rozhodl jsem se, že budu mít horečku. Bylo to pro mě jednoduché. Vyvolal jsem si takovou horečku, že jsem sotva viděl. Pak jsem řekl: „Dnes rozhodně prohraji. Možná budu dokonce poslední. Ať se lidé smějí, ale já chci cítit bolest těch, kteří nevyhrají.“

Obvykle jsem se čtyřicet minut rozcvičoval, ale ten den jsem se nerozcvičoval vůbec. Byl jsem si stoprocentně jist, že budu poslední. Myslel jsem si, že upadnu, a jen jsem se modlil, abych nikoho nesrazil, protože dráhy byly velmi úzké. Jedině toho jsem se bál. Nemohl jsem ze závodu couvnout, neboť by si lidé řekli: „Ó, tentokrát netrénoval. Nechce prohrát.“ Místo toho jsem se rozhodl normálně startovat. Potom by lidé viděli, že jsem nedokázal být první.

Když startér řekl: „Na svá místa,“ celé mé tělo se třáslo, ne strachem, ale proto, že jsem se vůbec necítil dobře. Když pak řekl: „Teď!“ zčistajasna sestoupil můj Milovaný Nejvyšší a nesl mě celou cestu až do cíle. Nedělal jsem ani přípravný jogging, nic, ale byl jsem první.

Přál jsem si být druhý nebo třetí nebo dokonce poslední, ale Bůh nevyslyšel mou upřímnou modlitbu. Jeho Způsob je jediný způsob. Tak jsem se snažil stát se světcem: chtěl jsem cítit utrpení ostatních. Ale Bůh jejich utrpení skrze mě a ve mně cítit nechtěl.

Vraťme se k mému vzepření 1300 liber. Jestliže plánujete vzepřít takovou obrovskou hmotnost poprvé, cožpak nemyslíte na svá ramena? Nemyslíte na svou hruď nebo kolena? Obvykle dělám 45 minut protahovací cvičení. Pak trénuji na sedmi nebo osmi přístrojích. Teprve pak jsem plně připraven na vzpírání. Ale včera jsem neudělal nic, nic. Můžete to nazvat zvláštností nebo to můžete nazvat zázrakem.

Tak ukazuji zprávu o svém pokroku. Ostatní mohou ukazovat pokrok svým vlastním způsobem, ve svém vlastním oboru. Jestliže je můj způsob bezvýznamný, nechť ostatní září ve svém oboru, svým vlastním způsobem. Nemyslím si, že jiní vzpěrači, kteří vzpírají těžké, těžké hmotnosti budou vážit méně než 300 liber. Já vážím 170 nebo 171 liber. Na druhou stranu, je někdo, kdo bude zvedat těžké váhy v šedesáti osmi nebo šedesáti devíti letech? Lidé musí myslet na to, co udělali ve dvaceti, potom v padesáti a teď v tomto věku. Dosáhli svého vrcholu v šedesáti osmi, nebo ve třiceti dvou letech jako nesmrtelný Carl Lewis?

Jim Smith, který je zapisovatelem Britské amatérské vzpěračské asociace, věc uzavřel. Řekl, že všeobecně lidé opouští vzpírání po škole nebo po univerzitě. Jestliže pokračují, jsou nakonec ,strašlivě poraženi‘.

V mém případě jsem ještě nedosáhl vrcholu, a to je mi téměř šedesát devět let. Třináctka je mým šťastným číslem, a tak si plánuji, že budu trénovat třináct set librový zdvih oběma rukama do 13. dubna.

Je velmi obtížné vzpírat současně oběma rukama. Když vzpíráte jednou rukou, zcela se koncentrujete na tu ruku, na zápěstí. Kolik síly a energie získáte, když používáte jen jednu ruku! Když používáte obě ruce, vaše koncentrace se rozdělí. Jak se můžete zcela koncentrovat, když používáte pravou a levou ruku najednou? Musíme se koncentrovat na pravou i levou stranu v jeden okamžik, aby šly obě ruce nahoru. Tlak musí vzejít zprava i zleva současně. Bill Pearl řekl, že tento zdvih je tak těžký z toho důvodu, že musí být vyvážený.

Ve světě vzpírání s nikým nesoutěžím. Dělám to pro svůj vnitřní pokrok, pro svou jednotu s Bohem. Říkám: „Tolik se mi na tomto poli daří. Co je s vámi ve vašem vlastním oboru?“ Zvláště svým žákům říkám: „Dělejte stejně tak se svou nejistotou, se svou žárlivostí. Zkuste, jak rychle dokážete zmenšit svou nejistotu nebo zvýšit svou čistotu. Učím se jednomu předmětu, abych vám to ukázal. Vy pak můžete studovat tolik předmětů. Snažte se dělat je stejně dobře.“

Pro někoho jsem zdrojem inspirace. Když vidí, jak je pro mě těžké vzpírat, také se pak snaží dělat něco ve svém vlastním životě, ve svém vlastním oboru. Když vidí na mé tváři odhodlání, snaží se mít stejné odhodlání. Mohou také soutěžit sami se sebou a ukázat zprávu o svém pokroku.

Promluva

MJWW 13. Následující doplňkový komentář Sri Chinmoye je z 20. února 2000 ze setkání uspořádaného v P.S. 117 v Queensu v New Yorku.

Vskutku mystická cesta

Není třeba říkat, že kritikové budou existovat stále, ale já pevně věřím, že díváme-li se na zápornou stránku lidstva, nemůžeme udělat žádný pokrok. Tím, že se díváme na kladnou stránku lidstva, děláme pokrok a vidíme ostatní dělat pokrok. Jestliže je něco mým oborem, budu spokojen. Jestliže je něco oborem někoho jiného, budu rovněž spokojen.

Bohužel svět nechce opustit své hranice. Svět věří ve staré věci, ve staré objevy. Ale existuje něco jako vynález. Chceme-li něco vynalézt, musí to přijít z vysokého, vyššího, nejvyššího zdroje. Je pravda, že mé vzpírání nespadá do tradičních kategorií. Jestliže ale někdo hodlá udělat něco velkého, aby inspiroval lidstvo, musí jít daleko, daleko, daleko za hranice tradičního způsobu představ o lidských dosaženích.

Kdokoliv dělá něco velkého v nové podobě, je předmětem kritiky. Minulý týden zemřel největší mistr hry na tabla, Ustad Alla Rakha. Rozbil bariéry tradice. Jeho technika nebyla klasickou technikou minulosti. Objevil svou vlastní techniku, svůj vlastní způsob hraní, ale okouzlil lidi a kdykoliv a kdekoliv hrál, vrhal je do světa extáze. A tak mu dala indická vláda nejvyšší ocenění, a když zemřel, premiér i prezident o něm velmi krásně mluvili. Celá nebeská klenba Indie mu žehnala s nejvyššími sympatiemi a nejvyššími slovy. A on nenásledoval žádnou tradici.

Proto, narodí-li se v tomto světě génius, nemusí jít ve šlépějích lidí, kteří šli před ním — v žádné oblasti. Oblast vzpírání je velmi, velmi omezená. V jiných světech existují obrovské možnosti. Ve světě vzpírání existuje jen sedm nebo osm druhů zdvihů — přímý tah, trh, a tak dál — a to je všechno, zatímco v atletice existuje tolik disciplín. Jestliže někdo objeví nebo vymyslí něco nového v jakémkoliv oboru, bude přirozeně předmětem bouřlivé kritiky. My však musíme hledat ve svých životech jen jednu věc: povzbuzení inspirace.

Mnoho lidí mě podporovalo, ale jak mi z těch všech pomohl Mahasamrat Bill Pearl — Nejlépe stavěný muž století na světě, pětinásobný Mr. Universe, a tak dál — nebudete schopni pocítit. Al Oerter, Frank Zane, Mike Katz, Wayne DeMilia, Jim Smith a ostatní mi skutečně pomohli, ale Mahasamratův příspěvek světu mého vzpírání je jedinečný.

Když v životě děláme něco dobrého a velkého pro lidstvo, Bůh nás podporuje. Vždy existuje pozitivní a negativní svět. Někteří budou kritizovat. Řeknou: „Moje cesta je skutečná cesta. Tvoje cesta je vždycky špatná.“ Co můžete dělat? Na druhé straně existuje mnoho, mnoho lidí, kteří vás ocení jako Jim Smith, Al Oerter a všichni tito lidé. Náš mezinárodní sudí Wayne DeMilia stál přímo vedle mě, jen metr vzdálen, a viděl mě vzpírat.

Když něco dělám, vím, že můj Nejvyšší je stoprocentně zodpovědný. Právě včera jsem ve své modlitbě řekl: „Vskutku mystická cesta.“ Vím, že dokážu-li vzepřít tyto hmotnosti, bude to díky Boží nekonečné Štědrosti. On Sám ví, kdy budu moci ukončit svou cestu, ale já Mu s každým krokem kupředu budu nabízet slzy svého srdce vděčnosti.

Chci, aby bylo jasno, že soutěžím sám se sebou. Nechť i ostatní soutěží sami se sebou. Jestliže chtějí dosáhnout svých vrcholných výšin, jestliže chtějí udělat pokrok s velkým zvýšením jako 100 nebo 300 liber v čemkoliv, co dělají, nechť se o to pokusí svým vlastním způsobem. Dělají-li skok o tyči nebo skok daleký nebo něco jiného ve svém oboru, nechť se snaží zvětšovat zvýšení. Můžete říci, že můj obor je něco zanedbatelného. Nemá cenu to zkoušet. Ale i ostatní se ve svých vlastních oborech mohou pokusit dosáhnout toho, co dosahuji já.

Někteří lidé se nemohou ztotožnit s mým vzpíráním, protože mají pocit, že v tom není duchovnost. Mají pocit, že duchovnost je něco jiného. Ne, duchovnost je ve všem. Duchovnost v životě obklopuje a objímá vše. Duchovnost nelze oddělit od fyzického. Jestliže duchovní odejde od fyzického, pak duchovnost neexistuje. Fyzické musí aspirovat, tak jako aspiruje duchovní, svým vlastním způsobem.

V mém případě mi Bůh dává dobrou lekci. Když jsem byl mladý, neměl jsem vzpírání rád. ,Neměl jsem rád‘ je podhodnocené — nenáviděl jsem vzpírání. Za celou dobu svého pobytu v ášramu, kde jsem byl po šestnáct let nejvyšším šampiónem, jsem zvedal dvakrát do roka 20 liber, abych dobře vrhnul koulí. Vyhrával jsem mnoho, mnoho let. Pak přišel někdo, kdo byl dvakrát větší než já, a, ó Bože, poslední dva roky jsem prohrál.

Vraťme se k tématu. Ti, kteří chtějí, abych vzpíral podle toho, co ostatní očekávají nebo vyžadují, by měli přestat podporovat tento názor. Jestliže chcete být mými pravými žáky, pak myslete jako já, ciťte jako já a dělejte všechno ve svém životě jako já. V každém okamžiku mě ospravedlňujte, v každém okamžiku mě braňte. Ale neříkejte: „Ó, já ti věřím, ale ostatní ti nevěří, tak se snažím tě zdokonalit.“ V tomto případě je dokonalostí vaše jednota, jednota s mou vůlí, jednota s mým odhodláním, jednota s mým dosažením. Nepohlížejte na mě očima někoho jiného. Dívejte se na mě svým vlastním srdcem. Chcete-li se se mnou ztotožnit, nedělejte to tak, že o mně budete smýšlet jako ostatní, ale tak, že mě budete cítit způsobem, jakým mě cítí vaše aspirující srdce. To je jediný způsob, jak můžete dělat pokrok. Jinak vás vnější svět kritiky zničí. I když jste na lodi, vše zmeškáte, vše ztratíte.

3.

Stáří 20.
století
vrávorá.

Novost 21.
století
bude rychle stoupat.

Přátelský rozhovor o vzpírání

MJWW 15-29. Následují výňatky z přátelského rozhovoru Sri Chinmoye s jeho studenty ze dne 27. února 2000.

Zdá se, že vzpíráním můžeš projevit duchovnost na vnější úrovni mnohem více než jinými aktivitami, jako je například běh.

Sri Chinmoy: To je pravda. Milióny lidí mě mohou porazit v běhu, ale divil bych se, kdyby mě milióny lidí porazily ve vzpírání, zvlášť mezi lidmi mého věku. Kdybych pozval Američany nad šedesát let, kteří žijí zde v okolí, nebo i z Briarwoodu, aby zvedli 100 liber každou rukou, nemyslím si, že by byl někdo, kdo by vystoupil a udělal to. Nikdo nezvedne 100 liber oběma rukama, a pro mě je to snadné. Dělám něco, co je pro můj věk mimořádné. Dělám ale také některé věci, které jsou považovány za mimořádné v jakémkoliv věku. Loni a také předloni na výročí mého vzpírání řekl Mahasamrat Bill Pearl, aby byl můj věk zapomenut. Žádal lidi jakéhokoliv věku, aby vystoupili nahoru a zkusili to. On a pár dalších jako Jim Smith, Mike Katz a jiní se věnovali vzpírání a kulturistice celý svůj život. Ví, jak je to těžké. Na poli vzpírání jsem udělal něco ojedinělého, nejen co se týče věku, ale také tím, že jsem ukázal své schopnosti v různých typech zvedání — zdvih oběma rukama, zvedání lýtkami ve stoje, zvedání slonů, a tak dále

Cítíš se skutečně fyzicky silnější, nebo jsi tak úplně mimo své tělo, že to nemá smysl?

Sri Chinmoy: Necítím se silný. Jsem zcela odkázán na Milost Boha. Jsem šťastný, když mohu chodit. Když mohu slušně chodit, mám z toho obrovskou radost. Jinak každou vteřinu kulhám, kulhám.

Je to má duchovnost, která mi pomáhá ve vzpírání, a je to také pomoc ostatních, kteří obdivují, co dělám. V běžném životě si lidé prohlíží časopisy a vidí vzpěrače a kulturisty a podobně. Jakmile lidé vidí rozvoj těla, mají radost. Ale když slyší o některých činech těchto lidí ve vnějším životě — že ta osoba užívá drogy nebo bere úplatky, toto a tamto — jejich radost je ihned opustí. Ve většině případů není duchovnost v pozadí soutěžících.

V mém případě, když lidé vidí sílu mých svalů, vědí, že neberu žádné drogy. Nemám velké, vyboulené svaly. Nebo můžete říct, že má meditace je mou drogou. Mnoho lidí v oboru vzpírání bere drogy. Musí si osvojit nečestné prostředky, aby vyhráli. Tyto nečestné prostředky jsou tak nebezpečné. Po patnácti nebo dvaceti letech mohou způsobit nějakou nemoc.

Která skupina atletů má lepší vědomí — kulturisti, nebo běžci?

Sri Chinmoy: Pro mě mají běžci všeobecně lepší vědomí. Mnoho, mnoho běžců nebere drogy. Je pravda, že existují běžci, kteří berou drogy, ale je tolik obyčejných běžců, kteří neberou nic. Vědí, že nebudou dalším Frankem Shorterem nebo Billem Rodgersem, a tak neberou drogy. Jakmile se jim jednou začne dařit, možná je začnou brát, kdo ví. Ale v případě kulturistů dokonce i ti obyčejní, když začínají, chtějí být dalším Arnoldem Schwarzeneggerem nebo Billem Pearlem. A tak hned od začátku berou drogy.

Běžci jednají se svěžestí, svěžestí mysli. Když běží, příroda jim pomáhá. Každý den brzy ráno nebo večer chodí běžci trénovat na ulici nebo na dráhu. Když běžíte, jste jen vy a Matka Příroda. Z nebe se snáší světlo. Všude získáváte tolik inspirace. Všechno vám pomáhá dosáhnout vašeho cíle.

Ale v kulturistice je to odlišné. Nejdříve jsou kulturisté závislí na droze, kterou potají berou. Potom, když jdou do posilovny trénovat, musí se vyrovnávat s vibracemi, které tam jsou. Když běžíte, jste to vy a vaše boty. Boty jsou vaším majetkem, a tak jsou to vaše vibrace, které nesou. Nemusíte se obávat. Lidé si ale bohužel neuvědomují, že když jdou do posilovny, berou na sebe karmu těch, kteří přístroje používají. Jestliže člověk používající přistroj před vámi má nemožný, nesnesitelný charakter, kam vstoupí vibrace? Myslíte si, že zatímco se dotýká materiální věci, jeho vibrace nevstoupí do železných závaží, tyčí a podobně? Vstoupí, vstoupí. Pak stejná vibrace vstoupí do vás. Když jste přišli do posilovny, byli jste plni dobrých myšlenek, povznášejících myšlenek. A potom, když se vracíte domů, divíte se, proč vás napadají všechny ty nebožské myšlenky. Proč, proč? Odkud se vzaly? Všechny pocházejí z posilovny.

Proto si myslím, že trénovat venku je daleko lepší než trénovat vevnitř. Jestliže je počasí velmi špatné, co naděláte? Ale pro mě je trénink vevnitř až na druhém místě.

Je lepší pro ty, kdo nemají rádi běhání nebo jsou zranění, trénovat s činkami než nedělat nic?

Sri Chinmoy: Jistě! Je velmi důležité něco dělat. Možná nemůžete chodit nebo běhat. Ale co vaše plíce nebo ruce? Musí existovat jiné části vašeho těla, které ještě dobře fungují. A tak můžete rozvíjet tyto části. Možná jste omezeni svým zraněním, ale v tom omezeném světě dokážete něco udělat.

Podívejte se na atlety na vozíčku, kteří se účastní newyorského maratónu. Mám takovou radost, když je vidím. Jsem na ně tak pyšný. Navzdory svým omezením jedou dvacet šest mil. Každý metr je pro ně takové utrpení. Ačkoliv jsou jejich schopnosti velmi omezené, nadělují radost sobě i divákům. Vyzývají nemožné.

Když běžíte, jste to jen vy a vaše tělo, ale když vzpíráte, není to jen otázka vás a vašeho těla. Snažíte se posílit své tělo, a navíc bojujete s nevědomými železnými závažími. Vy nejste nevědomí, ale závaží jsou nevědomá. Není v nich žádné světlo. Musíte do nich vnést světlo tím, že se budete modlit k Bohu, aby vám pomohl zvednout toto těžké závaží.

Mezi běháním a kulturistikou tak existuje velký rozdíl. Ať je úroveň vašeho běhání dobrá nebo špatná, víte to. Ale v kulturistice musíte něco vyzvat — ta železná závaží. Musíte je udržet pod kontrolou.

Co se týče počtu, je strašlivý rozdíl mezi těmi, kteří běhají, a těmi, kteří vzpírají. Jdete-li na maratón, bude tam možná dvacet tisíc lidí. Ale když jdete na nějakou soutěž vzpěračů nebo kulturistů, nebude tam dvacet tisíc účastníků. Takže vidíte, jak lidé milují běh.

Spousta běžců vzpírá, aby zlepšili svůj běh, obzvláště vrcholoví běžci.

Sri Chinmoy: To je pravda, ale zvednou stolibrovou činku?

Pravděpodobně trénují s lehčími závažími, aby rozvinuli jistý stupeň síly.

Sri Chinmoy: Ano, to atleti dělají posledních patnáct let nebo tak. Je to nový objev. Předešlá teorie byla, že máte-li velké svaly, opustí vás rychlost. Ve svém mládí jsem vůbec nevzpíral, protože jsem se bál, že by se snížila má rychlost.

Když jsem poprvé uviděl jednoho z našich chlapců skákat do výšky, byl jsem tak šokován. V Indii jsem nikdy neviděl styl, jaký používal. Začal jsem se stylem nůžky, který je starší než nejstarší. Pak jsem dělal eastern cut a western roll. Ale nikdy předtím jsem neviděl flopa. Nemohl jsem uvěřit, že se někdo může dostat přes tyč po zádech.

Nemůžete skákat flopa, když je doskočiště z písku nebo pilin. Potřebujete velkou molitanovou matraci. Pokrok tedy nastal i ve vybavení.

Sri Chinmoy: Tehdy byla doskočiště skoku o tyči, skoku do výšky a skoku do dálky všechna stejná, jen byla na různých místech sportoviště. Neměli jsme molitanové matrace. Když jsem skákal o tyči, padal jsem z Nebe do tvrdého písku. Kdyby dnes skokani do výšky používali naše staromódní písková doskočiště, museli by je odvézt do nemocnice!

Ale vraťme se k tématu. Jakmile pomyslíme na běhání, představíme si někoho běžet k cíli. Když myslíme na cíl, přichází nám automaticky na mysl rychlost. Kdykoliv řekneme slovo ,cíl‘, naše lidská mysl hned myslí na cestu, ať už lodí nebo letadlem nebo autem nebo i pěšky. Při vzpírání však necítíme, že jde o cestu. Je pravda, že naším cílem může být zvyšování zvedané hmotnosti z 50 na 100 liber, ale fyzicky nikam nejdeme. Vytvořili jsme si v mysli určitý cíl, ale ten cíl je uvnitř. Není zde pohyb dopředu.

Když běžíte, jdete dopředu, směrem k cíli. Začínáte na jednom místě a váš cíl je někde jinde. Tohle si při vzpírání hned nepředstavíte. Jen zvyšujete hmotnost. Vaše mysl vytvořila cíl, ale vy jste na stejném bodě.

Sám život je cesta a ta cesta má cíl. Běžíme po Cestě Věčnosti k zítřejšímu zlatému Východu Slunce.

Mnoho kulturistů oceňuje zvedání, které děláš, ale vzpěrači se celkově nezdají být tak schopní přijímat.

Sri Chinmoy: Cítím, že když se podíváte na kulturisty, vyzařují lepší vibrace než vzpěrači. Kulturisté zaměřují svou mysl na jemnější věc. Mohou zvedat těžké váhy, ale přitom myslí na jemné věci, věci, které jsou velmi něžné.

Vzpěrači takoví svým založením nejsou. Pracují s těžkými, těžkými závažími. Můžete říci, že je to hrubá záležitost. Jenom popadnou závaží. Nestarají se, jak u toho vypadají.

Kulturisté se velmi starají o dokonalost svého těla. Mohou brát drogy nebo nemusí brát drogy, ale berou své tělo jako chrám. Celou dobu se soustředí na to, aby jejich tělo vypadalo pěkně, symetricky a podobně. Dělají toto vzpěrači? Pokud mohou zvedat těžká závaží, stačí to. Starají se o to, jak vypadají? Kulturisté mohou pracovat s jemnou realitou, jestliže chtějí, většině vzpěračů to ale dělá potíže.

Jsi nějakým způsobem těžkými závažími ovlivněn?

Sri Chinmoy: Ne, po vzpírání se mohu dostat do své nejvyšší meditace. Jde to, dokonce i když vzpírám. Jakmile jednou někdo dosáhne to Nejvyšší, může v té chvíli přeměnit tíhu v lehkost.

Je-li něco těžké, pak je to pro obyčejného člověka těžké. Je-li něco lehké, pak je to lehké. Jejich představa je pevně ustálená. V mém případě to tak není. I přesto, že zvedám těžká závaží, moje mysl se může zabývat jemnými věcmi. Ve svém vnitřním světě mohu skládat, zpívat, psát básně.

Nejsem nejlepší hudebník na světě, ale mám určitý standard. Nejméně na deset nástrojů hraji dobře. Ve světě umění jsem nakreslil tolik krásných ptáčků. A podobně jsem napsal tisíce básní. Toto jsou jemné věci. Na druhou stranu jsem stejná osoba, která zvedá velmi těžká závaží. I když zvedám těžká závaží, mé vědomí se zabývá velmi lehkými věcmi.

Před mnoha lety přišel na naše meditační setkání v Organizaci spojených národů novinář, aby se mnou udělal rozhovor do vzpěračského časopisu. Hrál jsem na několik hudebních nástrojů. Když uviděl mé svaly, opustil sál! Nemohl uvěřit, že tento chlapík umí zvednout dvě stě liber jednou rukou! Takže nemohu být srovnáván s ostatními vzpěrači, protože můj život je úplně rozdílný. V tuto chvíli medituji, v příštím okamžiku se potýkám s hrubou hmotou. Ať zkusí ostatní vzpěrači napsat několik básní, pár procítěných řádků, nebo ať zahrají na pár hudebních nástrojů. Rozbili by ty nástroje dříve, než by se jich dotkli!

Kdo nakonec ocení tvé výkony více — vzpěrači, nebo kulturisté?

Sri Chinmoy: Kulturisté vědí, jak je obtížné zvedat těžká závaží. Ačkoliv jejich cílem není zvedat velmi těžká závaží, zároveň vědí, jak bojují, když se pokouší je zvednout.

Na druhou stranu otázkou není, zda tyto věci více ocení kulturisté, nebo vzpěrači. Záleží jedině na srdci daného člověka. Má-li vzpěrač dobré srdce, ocení je. Do každé oblasti musíme vstupovat svým srdcem. Jeden člověk může být zpěvák, jiný vzpěrač. Žije-li zpěvák ve svém srdci, ocení i vzpěrače, protože ten září v jiném oboru. A podobně ocení vzpěrač zpěváka.

Máme-li dobré srdce, oceníme ostatní. Máme-li špatné srdce, budeme je kritizovat nebo budeme říkat: „Kdybych trénoval, mohl bych toho člověka porazit. Mohl bych se stát druhým Carlem Lewisem.“ Slůvkem ,kdyby‘ pochybujeme o dosažení ostatních. Říkáme: „Kdybych měl příležitost, mohl jsem toho také dosáhnout.“ Takto začínáme obviňovat Boha už od začátku. Proč dal Bůh Billu Rodgersovi příležitost, aby se stal nejrychlejším maratónským běžcem na světě? Proč dovolil Bůh siru Edmundu Hillarymu, aby zdolal Mount Everest? Zeptejte se Boha. Kritizujte Boha. Ale říkám vám, i kdyby nám Bůh dal příležitost, necenili bychom si toho.

Tolik lidí se dostalo do rodiny skvělého hudebníka, a přece se nezabývají hudbou. Tolik lidí se dostalo do rodiny skvělého běžce, ale neběhá. Neváží si toho, co dělají jejich rodiče. Vidíte tolik případů, kdy jsou rodiče v určitém oboru skvělí, ale děti nejdou v jejich šlépějích. Naskytla se jim příležitost, ale oni si jí necenili.

Kdyby se vzpěrači pokusili získat božský přístup místo užívání agresivních vlastností, mohlo by se vzpírání stát pozitivní cestou pokroku?

Sri Chinmoy: Jistě! Proč jen vzpírání? Když člověk použije božské metody, správné metody v jakémkoliv oboru, může dělat nepředstavitelný pokrok.

Před mnoha a mnoha lety žil v Indii skvělý zápasník. Porazil všechny své soupeře. Jednoho dne šel do Gangy, aby se vykoupal. Stalo se, že na tom místě plaval sadhu. Sadhu byl velmi hubený, kost a kůže, a měl na sobě bederní roušku. Plaval sem a tam a nikoho neobtěžoval.

Zápasník byl zlomyslný. Začal na něj stříkat vodu a dělat si z něj legraci. Sadhu neudělal nic, co by zápasníka rozzlobilo, a zápasník to dělal jen proto, aby dokázal nadřazenost své fyzické síly.

Sadhu řekl: „Teď přestaň!“ Najednou nemohl zápasník vůbec hýbat rukama, stejně jako nemohla moje sestřenice hýbat nohou, když jsem jí ukazoval svou okultní sílu. Měl ruce nad vodou, jak na sadhua stříkal. Zůstal přesně v té poloze, s rukama nad hlavou, jako lidé, kteří zvednou ruce, když je policie vyzve, aby se vzdali. Doslova se sadhuovi vzdal. Měl takovou sílu, že by mohl dvěma prsty uchopit sadhua a hodit jej na břeh řeky, ale to nebylo nic v porovnání s okultní a duchovní silou sadhua.

Po pár minutách mohl zápasník opět hýbat rukama. Vyšel z vody, dotkl se sadhuových nohou a řekl: „Chci se stát tvým žákem.“ Sadhu jej přijal a zápasník začal vést duchovní život. Odevzdal se tomuto hubenějšímu než nejhubenějšímu muži a udělal velký duchovní pokrok. V tu dobu měl zápasník mnoho studentů a ti všichni se stali sadhuovými žáky.

V ášramu, ve kterém jsem vyrůstal, byl jeden můj přítel nejsilnějším zápasníkem. Snadno by mě mohl vyhodit do vzduchu. Jednou chtěl, abych mu ukázal svou okultní sílu. Tak jsem mu ukázal za pět centů okultní síly svého třetího oka. Spadl na zem. Pak běžel za vedoucím oddělení tělesné výchovy a začal křičet: „Ten ničema mě chtěl zabít!“

Vedoucí se zeptal: „Jak? Měl zbraň? Měl nůž?“

„Ne,“ řekl můj přítel.

„Tak jak tě mohl zabít?“ ptal se vedoucí. „Jsi takový silný chlap!“

„Svýma očima!“ odvětil můj přítel. Pak se mu všichni smáli a smáli.

Tak jsem ztratil skutečného přítele a velkého obdivovatele. Jmenoval se Krišna. Byl to naprosto nejsilnější muž v ášramu. Nikdo se k němu nemohl přiblížit.

Guru, dal bys přednost soutěži kulturistů, nebo olympijské soutěži vzpěračů? Co by ti udělalo větší radost?

Sri Chinmoy: Rozhodně dávám přednost sledování kulturistů, protože v tom je jistý druh umění. Když vidím tělo Franka Zanea, je to jako sledování řeckého boha. V jeho těle je tolik umění. Když se na něj podívám, vidím skrze něj proudit řeku s velkou životní energií, krásou, kouzlem a silou. Jak upřímně jej obdivuji a obdivuji! Je to umění. Celé jeho tělo — svaly a všechno — je jako umělecké dílo. Vypadá, jako by umělec udělal krásný náčrt lidské bytosti.

Ze svalů kulturistů čiší radost. Mohou brát různé drogy, ale jsou velmi opatrní na to, jak vypadají. Uvnitř kulturistů můžete vidět určité kouzlo, ale uvnitř vzpěračů nevidím žádné kouzlo.

Kdyby byla soutěž kulturistů, zůstanu a budu se dívat, ačkoliv nevím, které tělo je dobré. Nejsem žádný odborník. Líbí se mi jeden člověk a porota mu dá nulu. Ale nemám rád vzpírání.

Ale v kulturistice vypadají všichni soutěžící téměř stejně, zatímco ve vzpírání existuje přinejmenším cíl.

Sri Chinmoy: Nedívejte se na svaly kulturistů. Dívejte se na jejich tvář, obzvláště do jejich očí. Ihned vyzařují božskou vibraci. Nedívejte se na jejich břicha nebo kvadricepsy nebo cokoliv. Dívejte se jen od krku nahoru, na jejich oči a tvář. Jakmile se podíváte do jejich očí, kulturisté vyzařují dobré vibrace. Ale když se díváte do očí vzpěračů, ihned získáte jiné vibrace.

Jsem skutečně ohromen, jak lidé různého společenského postavení oceňují tvá dosažení ve vzpírání.

Sri Chinmoy: Podívejte na jejich dobrá srdce! Když zvedám velké hmotnosti, ocení to tolik lidí, kteří nepatří do světa vzpírání. Mohli by říci, že vzpírání je nesmyslné, ale protože mají dobrá srdce, říkají takové krásné věci. Jestliže máte dobré srdce, budete oceňovat všechno, co je dobré, i když to sami neděláte. Lidé s dobrým srdcem budou obdivovat každého, kdo se snaží nabídnout něco světu. Mnoho lidí má bohužel pocit, že to, co dělají, je nejdůležitější a všechno ostatní je zbytečné. Proč by to tak mělo být?

Někdy si myslím, že bych měl být silnější, abych ti mohl podávat těžké činky.

Sri Chinmoy: Pak to udělej. Kdo tě žádá, abys nebyl silný? Vidím, že ti, kteří mi podávají činky, tak mají dobrý trénink, ačkoliv nemyslí na to, aby zesílili. Lidé, kteří mi pomáhají, to dělají s láskou a oddaně. Mají takovou trpělivost! Někdy musí počítat pět set vzepření jednou rukou.

Zpravidla nemám rád, když činku zvedají a podávají dva lidé. Je to jako můj známý příběh o tom, jak se lilo mléko do králova rybníka. Jeden člověk si pomyslí: „Jestliže nedonesu mléko, nic se nestane. Donesou ho ostatní. Dám jen vodu.“ Další člověk si pak řekne totéž, až je rybník naplněn jen vodou. Podobně si jeden člověk myslí: „Jestliže se nebudu soustředit z plného srdce, ten druhý se soustředit bude.“ Ale ten druhý si bude myslet totéž. Zatímco děláte-li to sami, jste za to plně zodpovědní. V těchto dnech, když ležím, používám automatický přístroj. Tak jsem v bezpečí. Nemohu-li zvednout závaží, nespadne na mě a nezraní mě. S tímto přístrojem jsem zvedl sto dvacet liber každou rukou. Jinak rád pravidelně zvedám sto deset liber každou rukou.

Co je těžší zvednout — závaží o hmotnosti tři sta liber, nebo člověka vážícího tři sta liber?

Sri Chinmoy: Závaží je obtížnější, neboť člověk má lidské vlastnosti. Většina lidí ke mně bude laskavá a bude vědomě spolupracovat s nadějí, že je dokážu zvednout. Ze zábavy budou někteří říkat: „Chudák, tak těžce zakouší. Zabíjí sám sebe. Nebudu stát proti němu.“

Ale železná závaží taková nejsou. Nezískávám od nich žádnou vědomou pomoc. Nevědomě vzdorují. Když je zvedám, musím do nich vlít světlo.

Většinou jsou lidé velmi milí, když se pokouším je zvednout. Nabízejí mi svou dobrou vůli. Když jsem například zvedal prezidenta Mandelu, jen mi pomáhal. Neměl žádný jiný pocit. Starší bratr se díval, jak se jeho mladší bratr chce předvést, a tak mě podporoval, abych se předvedl.

Jaký je hlubší význam tvého vzpírání?

Sri Chinmoy: Cokoliv, co má být oceněno, bude oceněno díky mému duchovnímu životu. Jinak, odejde-li můj duchovní život, pak nezůstane nic — mé zvedání, má hudba, mé umění ani má poezie. Duchovnost je páteří všech mých vnějších aktivit. Nebo můžete říci, že je kmenem stromu mého života. V mém případě budou díky kmenu oceněny i větve. Kdyby nebylo kmene, nikdo by nic neocenil bez ohledu na to, kolika věcí bych na vnější úrovni dosáhl. Nikdo by se o to nestaral.

Lidé mne znají jako muže míru, proto podporují mé vzpírání a ostatní aktivity. Vidí, že jsem muž míru, který dělá něco dobrého na jiné úrovni. Kdyby lidé, kteří jsou silnější než já, dělali stejnou věc, nikdo by jim nevěnoval pozornost, protože by věděli, že je to jejich obor. Vědí, že nemám být v oboru vzpírání. Myslí na muže míru na jiné úrovni. Lidé mě oceňují díky mé duchovnosti, mému vnitřnímu založení

Poznámky

100 liber 45,3 kg
143 liber 64,8 kg
150 liber 67,9 kg
160 liber 72,5 kg
180 liber 81,5 kg
200 liber 90,6 kg
250 liber 113,3 kg
300 liber 135,9 kg
800 liber 362,4 kg
1000 liber 453,0 kg
10,527 liber 4768,7 kg
13,000 liber 5889,0 kg
(1 libra je 0,453 kg)