Část I — Meditace: cesta do vnitřního světa

Meditace: úvod

Proč meditujeme? Meditujeme přesně proto, že něco potřebujeme. A co to je? Je to vědomý pocit naší jednoty s Nejvyšším. Tato potřeba musí být spontánní, opravdová a oduševnělá.

Dovolte mi začít s abecedou meditace. Nejlepší způsob jak meditovat, je sedět se zkříženýma nohama na malém polštáři nebo na koberci. Páteř a hlavu musíme držet ve vzpřímené poloze. Pokud není pro někoho možné takto sedět, potom zkuste sedět na židli a držet svou celou páteř rovnou a vzpřímenou.

Chcete-li meditovat doma, měli byste mít ve svém pokoji koutek, který bude naprosto čistý a posvátný. A prosím, oblečte si čisté a světlé oblečení. Abyste dosáhli co největší čistoty, velmi vám pomůže, když se před meditací osprchujete. Ale pokud si nemůžete dát koupel nebo sprchu před tím, než zasednete k meditaci, měli byste si alespoň umýt tvář a nohy. Pokud můžete, zapalte si po dobu meditace vonnou tyčinku a před sebe si dejte květinu, jakoukoliv květinu.

Když meditujete doma, pokud je to možné, meditujte úplně sami. Toto pravidlo se nevztahuje na manžele — pokud mají stejného duchovního Mistra, mohou meditovat společně. Také blízcí duchovní přátelé, kteří si navzájem důkladně rozumějí ve svém vnitřním životě, mohou meditovat společně. Jinak není vhodné meditovat s ostatními. V našem Centru by však měli žáci meditovat a meditují společně, protože společná meditace má také zásadní význam. Ale pro individuální denní meditaci cítím, že je lepší, když člověk medituje ve svém pokoji, v soukromí, dokonce i v tajnosti.

Také pomáhá, máte-li při meditaci před sebou obraz Krista nebo jiné duchovní osobnosti, kterou máte rádi a považujete ji za svého Mistra. Ti, kdo jsou mými žáky, budou mít moji fotografii pořízenou ve chvíli, když jsem byl ve svém vlastním nejvyšším Vědomí. Na této fotografii jsem absolutně sjednocen se svým Vnitřním Pilotem. Když moji žáci meditují na mou fotografii, říkám jim: „Buď vstoupíte vy do mě, nebo mi dovolíte, abych já vstoupil do vás. Pak budu meditovat za vás.“

Někdy se mě lidé ptají, co mají dělat, když jsou neklidní a nemají dobrou meditaci. Pokud se někomu z vás obtížně medituje v určitý den, pak to nezkoušejte na sílu. Pokud jste mým žákem, stačí se podívat na moji fotografii — na mé oči nebo na čelo, nebo dokonce na můj nos. Stačí jen pohled. Pokud patříte k někomu jinému nebo nemáte Gurua, ale máte obrázek klidné scenérie, na který se můžete soustředit, soustřeďte se na něj a nenuťte se k meditaci. Poté, když vstanete ke své každodenní práci, neciťte se špatně, že jste nemohli meditovat. Pokud cítíte, že vaše vnitřní bytost je s vámi nespokojena nebo pokud jste nespokojeni sami se sebou, děláte velkou chybu. Pokud nemůžete meditovat v určitý den, zkuste za to dát odpovědnost mně, jste-li mým žákem, nebo Nejvyššímu. Pokud je vám to líto nebo jste z toho sklíčení, zrušíte tím pokrok, kterého jste dosáhli včera nebo předchozí dny.

Pro správnou meditaci je nanejvýš důležitá čistota. Jak můžeme být čistí? Snažit se ovládat své smysly a podrobit si své vášně nám nemůže přinést čistotu, kterou chceme a potřebujeme. Hladový lev, který žije v našich smyslech, a hladový tygr, který žije v našich vášních, nás neopustí pouhým opakováním myšlenky: „Budu ovládat své smysly a podrobím si své vášně.“ Tento přístup nemá smysl.

To, co musíme udělat, je zaměřit svou mysl na Boha. K našemu naprostému úžasu nás potom zkrocený lev a tygr sám opustí, když uvidí, že jsme příliš chudí na to, abychom je nakrmili. Ale co se týče postavení, nejsme ani přinejmenším chudí. Naopak, my jsme nekonečně silnější a bohatší, protože Boží Vůle energizuje naše tělo, mysl a srdce. Správný přístup je připoutat své tělo, mysl a srdce k Božskému. Čím blíže jsme ke Světlu, tím dále jsme od Temnoty.

Čistota nepřichází najednou. Zabere to čas. Musíme se hluboko ponořit a ztratit se s přirozenou vírou v kontemplaci o Bohu. Nemusíme chodit k čistotě, čistota přijde k nám. A čistota nepřichází sama, přináší s sebou věčnou radost. Tato božská radost je jediným smyslem našeho života. Bůh se plně zjevuje a bezvýhradně projevuje pouze tehdy, když máme tuto vnitřní radost.

Svět nám dává touhy. Bůh nám dává modlitby. Svět nám dává spoutání. Bůh nám dává svobodu: svobodu od omezení, svobodu od nevědomosti.

Jsme hráči. Můžeme hrát fotbal nebo kriket. Máme svobodnou volbu. Podobně jsme to my, kdo se může rozhodnout hrát s čistotou nebo nečistotou. Hráč je pánem hry, a ne naopak.

Nedovolme, aby nás něco znepokojovalo. Ať nám nečistota našeho těla připomíná spontánní čistotu našeho srdce. Ať nám naše vnější konečné myšlenky připomínají naši vnitřní nekonečnou Vůli. Ať nám překypující nedokonalosti naší mysli připomínají neomezenou Dokonalost naší duše.

Dnešní svět je plný nečistoty. Zdá se, že čistota je měnou z jiného světa. Je těžké získat tuto čistotu, ale jakmile ji dosáhneme, mír je náš, úspěch je náš.

Postavme se světu tváří v tvář. Berme život tak, jak přichází. Náš Vnitřní Pilot je neustále bdělý. Tok našeho vnitřního a duchovního života bude vždy proudit nepozorovaně, nerušeně a nebojácně.

Bůh může být neznámý, ale nemůže být nepoznatelný. Naše modlitby a meditace nás vedou k tomu neznámému. Voláme po svobodě. Kupodivu si ale neuvědomujeme skutečnost, že už v sobě nesmírnou svobodu máme. Hle! Bez jakýchkoliv potíží můžeme zapomenout na Boha. Můžeme Ho ignorovat a můžeme Ho dokonce i popírat. Ale Boží Soucit říká: „Mé děti, bez ohledu na to, co děláte nebo říkáte, Mé Srdce vás nikdy neopustí. Chci vás. Potřebuji vás.“

Matka drží dítě za ruku. Ale je to dítě, které musí jít samo, a také to dělá. Ani ten, kdo je tažen, ani ten, kdo někoho táhne, nemůže být šťastný. Stejně tak Bůh říká: „Mé božské děti, ve vašem vnitřním životě vám dávám inspiraci. Jste to vy, kdo musíte aspirovat s nejčistším srdcem, abyste dosáhli Zlatého světa Za.“

Co potřebuji

Představivost potřebuji,
abych myslel na Boha.

Inspiraci potřebuji
abych meditoval na Boha.

Aspiraci potřebuji,
abych realizoval Boha.

Realizaci potřebuji,
abych hlásal Boha.

Dokonalost potřebuji,
abych se stal dalším Bohem.

Mohl byste nám prosím říct něco o koncentraci, meditaci a kontemplaci?

Sri Chinmoy: Když se koncentrujeme, nedovolíme, aby do našich myslí vstoupila jakákoli myšlenka, ať už je božská nebo nebožská, pozemská nebo nebeská, dobrá nebo špatná. Mysl, celá mysl, musí být zaměřena na konkrétní objekt nebo předmět. Pokud se soustředíte na okvětní lístek květu, zkuste cítit, že existujete pouze vy a tento okvětní lístek, že na celém světě neexistuje nic jiného než vy a tento okvětní lístek. Nebudete se dívat dopředu ani dozadu, nahoru ani dovnitř. Pomocí vaší jednobodové koncentrace se pokusíte proniknout do objektu, na který se zaměřujete. Tato koncentrace ale není agresivním způsobem, jak se na předmět dívat nebo do něj vstoupit. Zdaleka ne! Tato koncentrace pochází přímo ze srdce, přesněji z duše. Říkáme tomu nezdolná Vůle duše neboli síla Vůle.

Velmi často slyším aspiranty říkat, že se nemohou soustředit déle než pět minut. Po pěti minutách je začne bolet hlava nebo cítí, že jejich hlava je v jednom ohni. Proč? Je to proto, že síla jejich koncentrace pochází z intelektuální mysli nebo můžete říct z disciplinované mysli. Mysl ví, že se nesmí potulovat; toto mysl ví. Má-li však být mysl používána správně, osvíceným způsobem, pak do ní musí vstoupit světlo duše. Když do mysli vstoupí světlo duše, je velmi snadné se na něco soustředit dvě nebo tři hodiny nebo jak dlouho chcete. Během této doby nemohou v mysli existovat žádné myšlenky, pochyby nebo strach. Pokud je vaše mysl zaplavena světlem duše, nemohou do ní vstoupit žádné negativní síly.

Když se tedy koncentrujete, zkuste cítit, že síla koncentrace pochází odtud, ze srdečního centra, a poté jde do třetího oka. Srdeční centrum je místo, kde se nachází duše. Fyzické srdce je malé, ale duchovní srdce — váš skutečný domov — je rozsáhlejší než vesmír. Když budete v tuto chvíli přemýšlet o své duši, nevytvářejte si o ní žádnou konkrétní představu ani se nepokoušejte představit, jak vypadá. Jen o ní přemýšlejte jako o Božím zástupci, neomezeném Světle a Blaženosti, které jsou ve vašem srdci. Světlo vyjde z vašeho srdce a projde vaším třetím okem, a vy potom vstoupíte do předmětu své koncentrace a sjednotíte se s ním. Poslední fází koncentrace je odhalení skryté konečné pravdy v předmětu koncentrace.

Co může koncentrace v našem každodenním životě udělat, je nepředstavitelné. Koncentrace je nejjistější způsob, jak dosáhnout našeho cíle, ať už je cílem realizace Boha, nebo pouze naplnění lidských tužeb. Je to koncentrace, která funguje jako šíp a vstupuje do cíle. Ten, komu chybí síla koncentrace, není o nic lepší než opice. Skutečný aspirant dříve či později získává sílu koncentrace buď prostřednictvím Boží Milosti, neustálým cvičením, nebo svou aspirací. Každý hledající může prohlásit, že má v sobě božského hrdinu, božského bojovníka. A kdo je ten božský bojovník? Je to jeho koncentrace.

Když se koncentrujeme, musíme se koncentrovat na jednu konkrétní věc. Pokud se koncentruji na určitého žáka, bude v mé mysli jen on, nic jiného. Tehdy se stává jediným předmětem mé pozornosti. Když ale meditujeme, máme pocit, že hluboko v sobě máme schopnost vidět mnohé, jednat s mnohými, přivítat mnohé — to vše současně. Když meditujeme, musíme zkoušet rozšířit své vědomí tak, aby obsáhlo obrovské moře nebo obrovskou modrou oblohu. Musíme se rozšířit jako pták, který roztahuje svá křídla. Musíme rozšířit své konečné vědomí a vstoupit do univerzálního vědomí, kde není žádný strach, žárlivost a pochybnost, ale veškerá Radost, Mír a božská Síla.

Když meditujeme, ve skutečnosti vstupujeme do prázdné, klidné, nehybné, tiché mysli. Jdeme hluboko do nitra a přistupujeme ke své skutečné existenci, kterou je naše duše. Když žijeme v duši, cítíme, že ve skutečnosti meditujeme spontánně. Na hladině moře je mnoho vln, ale pod hladinou jimi není ovlivněno. V nejhlubších hloubkách, na dně moře, je vše klidné. Když tedy začínáte meditovat, zkuste cítit, že je vaše vnitřní existence jako dno moře — klidná a tichá. Ciťte, že je celá vaše bytost zaplavená mírem a klidem.

Pak nechte vlny z vnějšího světa přicházet. Strach, pochyby, obavy — pozemský nepokoj — budou všechny odplaveny, protože uvnitř je pevný mír. Když jste ve své nejvyšší meditaci, nemusíte se ničeho obávat. Vaše mysl je veškerým klidem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Pokud chtějí vstoupit myšlenky nebo nápady, ovládnete je svým vnitřním mírem, a proto vás nebudou moci ovlivnit. Stejně jako ryby v moři, které vyskakují a plavou, ale ve vodě nezanechávají žádné stopy, a jako ptáci létající na obloze, kteří za sebou také nezanechávají žádné stopy. Když meditujete, ciťte, že jste mořem, a žádné ryby v moři vás neovlivňují. Ciťte, že jste oblohou, a žádní okolo poletující ptáci vás neovlivňují. Ciťte, že vaše mysl je rozsáhlou oblohou, a vaše srdce je nekonečným oceánem. To je meditace.

Když meditujeme, chceme komunikovat jen s Bohem. Teď mluvím anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Podobně když budeme umět dobře meditovat, budeme schopni rozmlouvat s Bohem, protože meditace je jazyk, který používáme, když chceme mluvit s Bohem.

Koncentrací se stáváme jednobodovými a meditací rozšiřujeme své vědomí do Rozlehlosti. Ale v kontemplaci vrůstáme do samotné Rozlehlosti. Viděli jsme pravdu. Cítili jsme pravdu. Ale nejdůležitější věcí je vrůst do Pravdy a stát se s Pravdou naprosto jedním. Pokud se koncentrujeme na Boha, můžeme cítit Boha přímo před sebou nebo vedle nás. Když meditujeme, ucítíme v sobě Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Ale když kontemplujeme, vidíme, že my sami jsme Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Kontemplace znamená naši vědomou jednotu s nekonečným, věčným Absolutním. V kontemplaci objevujeme sami sebe. Když kontemplujeme, Stvořitel a stvoření se stávají jedním. Stáváme se jedním se Stvořitelem a vidíme celý vesmír u svých nohou, celý vesmír uvnitř nás. Když se v tu chvíli podíváme na svou vlastní existenci, nevidíme lidskou bytost. Vidíme něco jako dynamo Světla, Míru a Blaženosti.

Člověk by se měl každý den na několik minut koncentrovat, než vstoupí do meditace. Jste jako běžec, který musí vyčistit trať: podíváte se, zda tam jsou nějaké překážky, a pak je odstraníte. Poté, když začnete meditovat, cítíte, že běžíte velmi rychle a všechny překážky jsou mimo vaši cestu. Jste jako expresní vlak, vnitřní vlak, který zastavuje pouze v cílové stanici. Poté, když dosáhnete Cíle, musíte se Cílem stát. Toto je poslední fáze, kontemplace. Hledající, kteří právě vstupují na duchovní cestu, by měli začít koncentrací, a to alespoň na několik měsíců, a poté vstoupit do meditace. Potom musí několik let meditovat, a nakonec vstoupit do kontemplace.

Superman

Jsi supermanem meditace.
    Proto
    tě Bůh miluje.
Bůh tě miluje, protože jsi skvělý.

Je supermanem akce.
    Proto
    ho Bůh miluje.
Bůh ho miluje, protože je dobrý.

Jsem supermanem frustrace.
    Proto
    mě Bůh miluje.
Bůh mě miluje, protože jsem bezmocný.

Chtěl bych vědět, jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací.

Sri Chinmoy: Rozdíl mezi modlitbou a meditací je tento: modlitba je něco absolutně intenzivního a stoupajícího vzhůru, zatímco meditace je široká a rozsáhlá, postupně se rozšířující do Nekonečna. Když se modlíme, cítíme vibrace od chodidel svých nohou až po korunu hlavy. Celá naše bytost se modlí, vzývá a volá vzhůru. Pokud jde o meditaci, vrháme se do obrovského prostoru, do moře Míru, do moře Blaženosti, do Nekonečnosti, nebo v sobě vítáme nekonečnou Rozlehlost.

V modlitbě cítíme jednobodový plamen, který se zvedá a stoupá vzhůru. Samou přirozeností modlitby je dosáhnout Boha tím, že stoupáme vzhůru. Celá naše existence stoupá jako plamen. I když se modlíme k Bohu za lidstvo, za celý svět, vidíme, že ze samotné podstaty modlitby stoupáme vzhůru. Modlitba je intenzivní a vroucí. Obvykle se nešíří. Ale meditace se šíří; ve skutečnosti je to okamžitá expanze. Meditace, stejně jako křídla ptáka, se neustále rozpíná a rozšiřuje do Míru, Světla a Blaženosti. Když meditujeme, vidíme, cítíme a vrůstáme do celého vesmíru Světla a Blaženosti.

Kdykoli se modlíme, existuje tam jemná touha nebo aspirace po něčem. Modlíme se, abychom se stali dobrými nebo abychom měli něco božského, co teď nemáme, nebo abychom se zbavili strachu, nebezpečí, pochybností atd. Máme pocit, že jsme — můžeme použít termín — božští žebráci. Modlíme se, protože něco potřebujeme. I když se modlíme pro Mír, Světlo a Blaženost, stále máme určitý pocit vyžadování. Někdy je tam osobní pocit dávání a přijímání, a modlitba si vezme tuto podobu: „Přináším Ti, Pane, svou modlitbu. Dávám, Pane. Takže prosím, udělej něco pro mě. Prosím, zachraň mě, pomoz mi, naplň mě.“

Ale v meditaci to neděláme. Prostě si dovolíme vědomě vstoupit do záře Světla nebo vzýváme univerzální Světlo, aby přeměnilo naši nevědomost v moudrost. Aspirant, který se stal úspěšným ve své meditaci a byl schopen vstoupit do hlubších oblastí Nekonečna nebo Věčnosti, se nemodlí tak, jak se modlíme v kostelech, v synagogách nebo chrámech. Ve své meditaci vstupuje do božského vědomí a vše ponechává v Božích Rukou. Zde vidíme skutečný postoj odevzdání se. Hledající cítí, že není třeba žádat Boha o nic, protože jeho božský Otec přesně ví, co potřebuje a kdy mu to dát. Nechává Boha dělat to, co je pro něj nejlepší, co mu umožní projevovat Boha Božím vlastním Způsobem. V nejhlubší meditaci vstoupí hledající do svého nekonečného aspektu. Noří se hluboko do toho, co již má: neoddělitelnou jednotu se svým věčným Otcem. Potom je věcí jeho Otce udělat pro něj to nejlepší a dát mu to, co je pro něj nejlepší.

Teď bych chtěl říct něco, co se vám tady na Západě nemusí líbit. Podle přísné indické filozofie a jógy není modlitba na stejné úrovni jako meditace. Je to nižší forma aspirace ve srovnání s meditací. Někteří jogíni prohlásili, že modlitba je jen začátek pro upřímné hledající, kteří aspirují, aby později vstoupili do hlubší meditace.

Musím říci, že pro opravdového hledajícího je meditace důležitější než modlitba. Ale modlitba má také velký význam. Nikdy neřeknu, že modlitba není vůbec potřebná. Modlitba je potřebná, ale pokud člověk medituje, pak je pro něj snazší dosáhnout univerzálního nebo neomezeného Vědomí. Když se člověk modlí, má nejčastěji ve své mysli určitý cíl. Když však člověk medituje, zahrnuje a objímá celý vesmír. Člověk musí vědět, co od života chce. Pokud chce někdo Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost — nekonečný Mír, Světlo a Blaženost — bude pro něj meditace větší a bezprostřednější pomocí.

Má meditace a koncentrace něco společného se silou mysli?

Sri Chinmoy: Ne. Nemá s ní nic společného. Mysl, kterou zmiňujete, je průměrná lidská mysl. Tato mysl myslí v jeden okamžik na jednu věc a v další okamžik na něco jiného. Je vždy plná představ a myšlenek. Je jako opice, která je neustále v pohybu, která kouše a štípe. S takovou myslí nemůžeme meditovat ani kontemplovat. Abychom mohli vnímat Mír, Světlo a Blaženost, musíme překročit hranice mysli.

Tři nejdůležitější věci

Prostě jdi spát
    a nestěžuj si.
Bůh na tebe bude myslet.

Prostě jdi spát
    a nestěžuj si.
Bůh na tebe bude meditovat.

Prostě jdi spát
    a nestěžuj si.
Bůh pro tebe udělá vše.

Už pro tebe udělal
tři nejdůležitější věci:
    Nazývá tě 'synem'.
    Dal ti poselství Osvobození.
    Dal ti klíč k odemknutí Paláce Dokonalosti.

Světlo

Nebe meditace
je Světlem mého Otce.

Moře zasvěcení
je Světlem mé Matky.

Slunce realizace
bude mým vlastním Světlem.

Část II — Začátek cesty

Chtěl bych se vás zeptat, jak si mohu rozvinout meditační techniky? Jak má začít ten, kdo nikdy nic podobného nedělal?

Sri Chinmoy: Pokud jste absolutní začátečník, musíte začít čtením duchovních knih napsaných duchovními Mistry, a nikoli profesory nebo vědci, protože duchovní Mistři nabízejí formou knih svou vlastní realizaci. Na druhé straně si vědci a profesoři půjčují světlo z knih Mistrů, a podle svých mentálních schopností je rozpracovávají. Takže pokud studujete jejich knihy, je to jako když slepý vede slepého, protože oni nerealizovali Pravdu a nemohou vám ji nabídnout. Naproti tomu duchovní Mistři Pravdu realizovali a mají schopnost ji nabízet za předpokladu, že je hledající ochoten ji přijmout způsobem, jak ji Mistr nabízí.

Pokud studujete knihy duchovních Mistrů, získáte inspiraci. Inspirace však nestačí. Budete cítit, že potřebujete někoho, kdo vás může vést cestou duchovnosti, protože pokud nebudete mít vedení, budete mít tendenci dělat chyby. Někdo je inspirován, aby něco udělal, ale to ještě neznamená, že to bude schopen udělat správně. Jsem inspirován začít závodně běhat, ale pokud mě někdo nenaučí, jak správně běhat, jak velké kroky dělat, jak pohybovat rukama a tak dále, pak samozřejmě nebudu moci běhat rychle.

A pak při běhání přijde čas, kdy člověk ucítí, že musí běhat v určité dráze. Pokud běžec neustále mění dráhy, bude diskvalifikován, i když běží nejrychleji. Protože překáží ostatním a ti musí vběhnout do jeho dráhy, dojde ke kolizi. Je tedy třeba držet se určité dráhy, určité cesty. V duchovním životě si člověk musí vybrat cestu. Jinak, pokud ji někdo neustále mění — dnes tuto cestu, zítra tamtu a pozítří zase jinou — pak má z toho v sobě zmatek a nebude schopen běžet rychle.

Když začínáte svou cestu jako absolutní začátečník, musíte si přečíst knihy napsané duchovními Mistry. Potom musíte mít vedení od Mistra, kterému věříte, a následovat jeho cestu. Jestiže s ním budete studovat, musíte jít jeho cestou. Pokud cítíte potřebu individuální koncentrace, individuální pozornosti, pak musíte od Mistra získat osobní meditaci. Mistr dává ve svých knihách obecné pokyny k meditaci nebo během své promluvy řekne: „Učiň mysl klidnou a tichou,“ popřípadě předá tajemství meditace obecně. Ale pokud se chcete více přiblížit k Mistrovi, nebo pokud máte pocit, že získání konkrétní meditace od Mistra vám pomůže dosáhnout nejrychlejšího pokroku, měli byste se vydat po jeho cestě.

Mohl byste prosím podrobně popsat, jak by měl začátečník na vaší cestě meditovat na Boha?

Sri Chinmoy: Z duchovního hlediska musíte vědět, že každý je v určité fázi začátečníkem. Ten, kdo chodí do školky, je začátečníkem pro svůj rozvoj a růst. Také ten, kdo studuje na magisterský titul, je začátečníkem v očích toho, kdo titul již získal a dostal se dál. Každý žák je v tomto ohledu začátečníkem. Ve chvíli, kdy chcete překonat sami sebe a vstoupit do světa Za, jste začátečníkem. Dnešní cíl je zítřejším výchozím bodem. Ale na vaši otázku odpovím jinak, protože máte na mysli začátečníka, který právě vstoupil na duchovní cestu.

Časně ráno, když se posadíte k meditaci, nadechněte se třemi velmi hlubokými, pomalými, stálými nádechy a současně nabídněte Nejvyššímu svou oduševnělou vděčnost. Proč? Z několika důvodů. V noci všichni spíme. Odpočíváme a naše nervy se nabíjejí. Ale pokud jde o vědomou aspiraci, spánek je poloviční smrtí. V běžném spánku vůbec vědomě neaspirujeme. Zatímco spíme, napolovic jsme se spřátelili se smrtí a na osm nebo deset hodin jsme vstoupili do dveří smrti, kde neexistuje žádná tvořivost. Kdo nás ze spánku přivede zpět? Bůh. Jak? Vnitřně nám řekne: „Dítě, je čas, abys vstalo.“ Jako náš zaměstnavatel nás Bůh příští den znovu považuje za své nástroje. Nejvyšší má svůj kosmický plán. Ve svém plánu očekává, že každý den budeme hrát nějakou vědomou roli. Mohl by nám dovolit spát. Kdyby nám nedal vnitřní touhu, spali bychom do dvanácti hodin v poledne. Existují lidé, kteří nemají žádnou aspiraci a kteří vstávají velmi pozdě. Mezi nimi a upřímnými hledajícími je však obrovský rozdíl. Za tento rozdíl jsme vděční Nejvyššímu, protože si nás vybral, abychom vstali a meditovali.

Existuje i druhý důvod, proč nabízet vděčnost. Proč z tolika milionů lidí dal Bůh aspiraci nám a ne ostatním? Proč si z tolika milionů lidí vybral jen několik tisíc? Za tento dar bychom Mu měli také každé ráno nabízet svou vědomou vděčnost.

Potom, co Bohu nabídneme svou vděčnost, můžeme začít meditovat. Myslete na Nejvyššího jako na lidskou bytost. Pokud Ho vezmete jako Boha v osobní podobě, zvláště na začátku to bude pro vás jednodušší a bezpečnější. Chcete-li vidět Boha v neosobním aspektu, budete Jeho nesmírností zmateni. Uvnitř nás je duše, která má neomezenou kapacitu. Vezměme duši jako neosobního Boha a tělo jako osobního Boha. Nyní je síla, kterou má duše ve formě neosobního Boha, vyjádřena prostřednictvím fyzického. Pokud chce duše vyjádřit svou krásu, vyjádří ji ve fyzickém. Pokud duše chce projevit svou sílu, dá nám sílu.

Když začátečník časně ráno medituje, měl by meditovat na Nohy Boha v Jeho osobním aspektu. Měl by cítit, že s maximální láskou a oddaností se dotýká někoho, kdo je nekonečně větší než on. A zatímco se dotkne jeho nohou, měl by se pokusit s touto osobou sjednotit. Jaký je účel dotýkat se jeho nohou? Někdo může být tak vysoký, že se nemůžete dotknout jeho hlavy, ale když se dotknete jeho nohou, okamžitě získáte pocit oddanosti a pokory. Když se dotknete jeho nohou, považujete ho za svého vlastního. Pokud cítíte, že je váš vlastní, získá vaše oddanost dynamickou sílu a začíná být aktivní. Takže když cítíme, že Nejvyšší má lidskou podobu a že je náš vlastní, teprve potom máme radost, že jsme Ho poznali. Teprve potom cítíme neoddělitelnou jednotu a neomezenou radost.

Když cítíte, že je někdo váš vlastní, zkuste mu dát něco svého. On vám dává, co má on, a vy mu dáte, co máte vy. Jak probíhá tato výměna? Je to prostřednictvím světla očí. Duchovní Mistr představuje osobního Boha pro ty, kteří se stali jeho žáky. Když se Mistr dívá na žáka a žák na Mistra, co se stane? Mistr se dívá na žáka s oduševnělým soucitem a žák se dívá na Mistra s oduševnělým uctíváním. Mistr v podobě osobního Nejvyššího má veškerý soucit a žák jej plně uctívá. To je bohatství, které si navzájem dávají. Zde se potkávají a spojují.

Začněte vírou; začněte s pocitem, že je váš Mistr velký. Pokud není velkým Mistrem, proč jste ho přijali? Měli byste být schopni se mu nabídnout s pocitem, že vás ve všem předčil, že má v nekonečné míře všechno, co potřebujete. Tato lekce je pro začátečníky, ale může ji použít i ten nejvyšší začátečník. Platí pro všechny, kdo se snaží jít o krok dál.

Na konci své meditace můžete opakovat „AUM“ nebo „Nejvyšší“ nebo jméno svého Mistra — cokoli vás nejvíce inspiruje. Potom vaše meditace skončí.

Můj zdroj

Když
žiji ve světě myšlenek,
    můj zdroj
je mým pomalým koncem.

    Když
žiji ve světě vůle,
    můj zdroj
je mým rychlým startem,
    skvělou koncentrací,
    dobrou meditací
    a
    dokonalou realizací.

Jak se můžeme naučit meditovat? Věřím v Boha, ale je pro mě velmi těžké meditovat.

Sri Chinmoy: Nejlepší způsob, jak se naučit meditovat, je stýkat se s lidmi, kteří již nějakou dobu meditují. Tito lidé vás nejsou schopni učit, ale jsou schopni vás inspirovat. Pokud máte přátele, kteří vědí, jak meditovat, prostě se během jejich meditace vedle nich posaďte. Vaše vnitřní bytost bude od nich podvědomě schopna převzít nějakou meditativní sílu. Nic jim nekradete, ale vaše vnitřní bytost od nich přijímá pomoc bez vašeho vnějšího vědomí.

Pokud chcete být pod vedením duchovního Mistra, jeho tichý pohled vás naučí, jak meditovat. Mistr nemusí navenek vysvětlovat, jak meditovat nebo dávat konkrétní formu meditace nebo mantru. Prostě na vás bude meditovat a vnitřně vás naučí, jak meditovat. Vaše duše vstoupí do duše Mistra a přinese z jeho duše poselství, poznání toho, jak byste měli meditovat.

Navenek jsem dal velmi málo žákům specifický způsob meditace. Mám však několik set žáků a většina z nich ví, jak meditovat. Jak se to naučí? Když medituji v Centrech nebo na veřejných setkáních, něco ve mně vidí a cítí. A která jejich část to vlastně vidí? Jsou to jejich duše. Jejich duše vstupují do mé duše a od mé duše se učí, a pak s touto moudrostí učí žáky, jak meditovat. Všichni skuteční duchovní mistři učí meditovat své žáky a obdivovatele v tichosti. Když pravý duchovní Mistr medituje, sestupuje shora Mír, Světlo a Blaženost a vstupuje do upřímného hledajícího. Poté se hledající ze svého nitra automaticky naučí, jak meditovat.

Máte-li Mistra, je snazší se naučit meditovat, protože získáváte navíc další pomoc od Mistrova vědomého Zájmu. Ale pokud nechcete následovat konkrétní cestu, nebo nechcete být pod vedením duchovního Mistra, jestliže se chcete jen naučit, jak trochu meditovat, a nechcete se snažit o realizaci Boha, pak je nejlepší scházet se s duchovními lidmi, kterým věříte. Podvědomě vám pomohou. Tento proces vás však nezavede k vašemu Cíli. Naučíte se chodit, ale nebudete schopni chodit rychle. Nebudete moci běžet rychle, rychleji, nejrychleji ke svému Cíli. K tomu budete potřebovat vyšší lekce, vnitřní a hlubší lekce od nějakého duchovního Mistra.

Jak poznáme, jestli meditujeme dobře, nebo ne?

Sri Chinmoy: To, zda máme či nemáme dobrou meditaci, můžeme snadno poznat už podle toho, jak se cítíme, jak vnímáme a jak přemýšlíme. Pokud máme hned po meditaci vůči světu dobré pocity, víme, že naše meditace byla dobrá. Když svět vidíme milujícím způsobem i přes jeho nedokonalosti, pokud svět dokážeme milovat, i když vidíme jeho četné nedokonalosti, byla naše meditace dobrá. A máme-li hned po meditaci dynamický pocit, pokud cítíme, že jsme přišli na svět, abychom něco udělali, něčím se stali, značí to, že jsme měli dobrou meditaci. Tento pocit, že musíme něco udělat, neznamená, že podporujeme své lidské ambice. Ne! V okamžiku, kdy se pokusíme sytit ambice, ovinou nás jako had. Přišli jsme na svět dělat to, co Bůh chce, abychom dělali. Přišli jsme na svět stát se tím, čím Bůh chce, abychom se stali. Co Bůh chce, abychom dělali, je vrůst do samotného Jeho obrazu. Čím Bůh chce, abychom se stali, je být Jeho oddaným nástrojem. Pokud během meditace získáme pocit, že Bůh chce, abychom vrostli do samotného Jeho obrazu, chce, abychom byli Jeho zasvěceným nástrojem, a pokud tento pocit po meditaci převedeme v čin, tehdy si můžeme být jisti, že meditujeme dobře.

Nicméně nejsnazším způsobem, jak poznat, zda jsme měli dobrou meditaci, je cítit, zda z nitra na povrch vychází Mír, Světlo, Láska a Blaženost. Pokaždé, kdy na povrch vyjde Světlo, Láska, Mír nebo Blaženost, celé naše tělo bude touto božskou vlastností přeplněné. Když něco takového zažijeme, víme, že jsme měli velice dobrou meditaci. Pokaždé, kdy božské vlastnosti vyjdou na povrch, budeme cítit, že se rozpomínáme na zapomenutý příběh. Jen s pomocí meditace si dokážeme vzpomenout na svůj zapomenutý příběh. Tento příběh napsal sám hledající, hledající uvnitř nás. Nenapsal ho nikdo jiný. Je to náš vlastní výtvor, na který jsme zapomněli, ale meditace ho přináší zpět. Když si na příběh vzpomeneme, máme obrovskou radost, že jsme stvořili takový krásný příběh a že tento příběh je příběhem našeho života.

Některé dny jsem příliš zaneprázdněn a svou meditaci vynechám. Co se stane v těchto dnech?

Sri Chinmoy: Tělo živíme bez zapomenutí dvakrát nebo třikrát denně. Ale v případě duše, Božského Dítěte v nás, se nám daří chytře zapomínat, že ji musíme také nakrmit a velmi často ji zanedbáváme. Co se potom stane? Když v sobě nenakrmíme Božské dítě, nemůžeme projevit své vnitřní božské vlastnosti; nemůžeme projevit možnosti své duše. Bůh je v nás, všechno božské je v nás, ale kde je? Všechno je utajené a skryté hluboko v našem nitru. Musíme to vynést do popředí. Naším úkolem je to božské projevit a nabídnout světu. Teprve potom bude naše hra kompletní. Jinak zůstaneme nenaplněni a Bůh zůstane také nenaplněn. Svět je Boží stvoření. Svět je náš bratr; svět je naše sestra; svět je naše matka. Všichni jsme členy Boží rodiny. Takže to, co máme, musíme sdílet se světem, se svou vlastní rodinou. Ti, kdo se každý den modlí, koncentrují a meditují, živí své duše; a když se schopnosti a možnosti duše projeví ve vnějším světě, stanou se Skutečností, božskou Skutečností. V božské Skutečnosti vidíme a vrůstáme do pravé tváře Pravdy, skutečné tváře Dokonalosti, skutečné tváře naší božské Jednoty s Bohem Stvořitelem, s Bohem Stvořením.

Víme, že jsme dříve nemeditovali a byli jsme napůl zvířaty. Nyní meditujeme a cítíme, že jsme napůl lidští a napůl božští. A když se naše meditace přiblíží k dokonalosti, tehdy budeme naprosto božští.

Sladký trans

Když se modlím,
vstupuji do sladkého transu
    svého srdce.

    Když medituji,
vstupuji do sladkého transu
    svého života.

    Když miluji,
vstupuji do sladkého transu
    svého Boha.

Opatruji

Sladké a božské srdce modlitby
    opatruji otevřeně.

Čisté a nejvyšší srdce meditace
    opatruji tajně.

Dokonalý a absolutní Boží život
    opatruji bezesně.

Část III — Problémy při meditaci

Někdy, když medituji, je to tak krásné, ale jindy zapomínám, jak je meditace krásná nebo jak je pro mě dobrá. Jak se mohu znovu inspirovat k meditaci? Je to jako cesta, která vede do pohádkové země, ale někdy tu cestu prostě nenajdu.

Sri Chinmoy: Existují dva způsoby. Předpokládejme, že jste začali meditovat, ale nic nepřichází. V tom případě se pokuste vzpomenout si na den, kdy jste měli nejvyšší meditaci a potom se vědomě do této meditace ponořte. Myslete na podstatu té meditace — jak jste byli rozechvělí, jak jste skákali radostí. Proto vždy své žáky žádám, aby si vedli deník. Nejprve si to budete jen představovat, protože tuto meditaci vlastně nemáte. Stačí ale jen vstoupit do světa představivosti a zůstat tam deset nebo patnáct minut. Když jste tam, automaticky vstoupí do vaší meditace síla a tato síla již představivostí není. Například práce vědců je založena na představivosti. Nejprve se inspirují a poté přichází fáze představivosti. Ve své představivosti přebývají měsíce nebo roky, a poté do ní vstoupí nějaká síla nebo energie, která přinese ovoce. To je jeden způsob. Druhým způsobem je vzpomenout si, kolikrát vám váš Mistr ukázal svou opravdovou lásku a bezpodmínečný zájem. Okamžitě vámi začne proudit vděčnost. Když roníte slzy vděčnosti, je to jako odrazový můstek. Když uroníte pár slz vděčnosti, okamžitě vás odrazový můstek v nitru vymrští vzhůru a vy se ponoříte do té nejúžasnější meditace. S jedním z těchto způsobů se vám to určitě podaří.

Jeho vlastní přítel a nepřítel

Když nedokázal sloužit Bohu,
    když nedokázal milovat Boha,
    když nedokázal meditovat na Boha,
byl poražen svým vlastním
    pozemským velkorysým přítelem: pochybností,
a svým vlastním nebeským zrádným nepřítelem: pochybností.
    Běda, běda!

Někdy během své ranní meditace začnu dřímat — neusnu, jen dřímu. Je to špatně?

Sri Chinmoy: Naneštěstí to není dobré. Ani nespíte, ani nejste při plném vědomí. Když meditujete, musíte být absolutně dynamičtí. Nedovolte, aby do vás vstoupila ospalost. Ciťte, že vstupujete na bojiště, na kterém musíte bojovat proti nevědomosti, pochybnosti, nedokonalosti a smrti.

Naneštěstí mnoho žáků nemá dost inspirace, která by je naplnila energií pro ranní meditaci. Některé dny získáte inspiraci zcela znenadání; jiné dny nezískáte inspiraci vůbec. Pokud již oheň uvnitř vás hoří, nemusíte dělat nic. Ale pokud žádný oheň nemáte, co uděláte? Nejlepší je se před meditací několikrát zhluboka nadechnout a dodat celému tělu energii. Nebo si můžete jít na chvíli zaběhat.Tato dynamická energie vám pomůže vstoupit do meditace. Je-li to možné, napijte se před meditací také malého množství teplé ovocné šťávy nebo teplého mléka. Váš celý systém bude naladěn na božskou energii a ta vás vezme ve vašem vnitřním vědomí na správné místo pro meditaci.

Když jsem rozrušený, nedaří se mi meditovat tak, jak bych chtěl. Zdá se, že více myslím na své problémy. Jak to mohu překonat?

Sri Chinmoy: Když jste rozčilení, přirozeně nemůžete meditovat. Nemůžete ve svém domě najednou přivítat přítele i nepřítele. Vaším nepřítelem je váš neklid, vaše úzkost a starosti. Vaším přítelem je meditace. Prozatím jste dovolili, aby do vás vstoupil někdo nebožský. Proto jste rozčilení. Pokud v tu chvíli chcete pozvat i někoho božského, proč by měl přijít, když jste už pozvali někoho, kdo je vůči němu nepřátelský?

Když jste rozčilení, zeptejte se sami sebe, zda tím, že se rozčilujete, děláte správnou věc. Změníte něčí přirozenost, když se na někoho rozčílíte? Pokud někdo provedl hroznou věc, můžete změnit jeho povahu tím, že mu vynadáte, obviníte ho a potrestáte? Nemožné! Dejme tomu, že někdo vám udělal něco špatného, a vy jste mu vynadali. On toho nesmírně lituje a roní hořké slzy. Půjdete-li hluboko dovnitř, uvidíte, že jste udělali mnoho, mnoho horších věcí, nekonečně horších než člověk, kterému jste vynadali. Možná dokonce začnete i plakat nebo mít výčitky svědomí kvůli mnoha tisícům věcí, které jste v životě udělali špatně.

Jste rozčilení, protože se stalo něco špatného buď ve vás, nebo u někoho jiného. Když jste ale rozzlobení, nemůžete meditovat, a tak nejlepší je zkusit se nerozzlobit. Když vám někdo udělá něco špatného, buď zkuste cítit, že je to rozšířená část vašeho vědomí, která udělala tuto žalostnou chybu, nebo prostě ciťte, že je to zážitek, který jste měli jen pár sekund. Čím dříve se zbavíte myšlenky, že vám někdo něco udělal, tím to bude pro vás lepší. Měli jste jen nepříjemný zážitek a nebudete šťastní, dokud na něj nepřestanete myslet.

Vždy musíte cítit, že existují dva způsoby, jak se dostat z velkých pozemských problémů. Jedním ze způsobů je, že rozšíříte své srdce. Pokud vám bylo ublíženo, ztotožněte se s tím. Ciťte, že jste to byli vy, kdo to udělal špatně. Tímto způsobem se nerozzlobíte. Jak často proklínáme sami sebe? A jak často si uděláme čas přemýšlet o svém zlepšení a sebezdokonalení? Po celou dobu myslíme jen na ostatní. Budeme-li upřímní, uvidíme, že ti, kdo se stali oběťmi žárlivosti, vždy myslí na své nepřátele; ti, kteří jsou oběťmi strachu, neustále přemýšlejí o těch, kteří v nich vytvářejí strach. Tímto způsobem celou dobu myslíme na ostatní, a ne na sebe.

Druhým způsobem je myslet na své sebezdokonalování. Přijde čas, kdy si uvědomíme, že máme dvě já. Jedno já nás neustále nutí cítit, jak jsme slabí, jak jsme nevýznamní, jak politováníhodný je náš stav. Toto já není naše pravé Já. Pak je tu druhé Já, které nám říká, jak jsme vnitřně čistí nebo jak čistí můžeme být, jak upřímní můžeme být, jak pokorní můžeme být, jak božští můžeme být. To je naše pravé Já. Když přestaneme myslet na zdokonalování druhých a staráme se pouze o vlastní aspiraci, nejednáme jako poustevník, který se nestará o transformaci světa. Ne! Dokud jsme uprostřed přátel, sousedů a rodiny, naše dokonalost jim pomáhá. Když něčeho dosáhneme, uvidíme tu samou věc v malém měřítku v druhých. Pokud uvidíme v druhých něco špatného, něco nebožského, zítra uvidíme to samé v sobě. A pokud uvidíme něco dobrého v někom jiném, ale ne v sobě, tato konkrétní věc se v nás brzy rozvine. Pokud vidíme člověka, který je upřímný a my sami upřímní nejsme, pouhým vědomým pozorováním upřímnosti u někoho jiného vyjde do popředí naše vlastní upřímnost. Naše vnitřní bytost se bude snažit komunikovat s upřímností dané osoby. A pak, jako magnet, přitáhne upřímnost buď od této osoby, nebo ze Zdroje, ze kterého pochází veškerá upřímnost.

Od této chvíle zkuste všichni zdokonalovat svou vlastní povahu místo toho, abyste se rozhlíželi kolem a zjišťovali, kdo vám brání nebo stojí v cestě. Věnujte veškerou pozornost vlastnímu sebeobjevování, a když sami sebe najdete, uvidíte, že na zemi není nikdo nedokonalý. Každý je dokonalý uvnitř vás.

Pokud v průběhu meditace dojde navenek k něčemu, co s meditací nesouvisí — jako je hluk nebo něco nepředvídaného — je lepší to zařadit do meditace, nebo je lepší zkusit to ztišit a potom meditovat?

Sri Chinmoy: Každý hledající musí znát standard své vlastní meditace. Pokud jsme začátečníci, měli bychom cítit, že všechno, co není součástí meditace, je jako vetřelec. Neměli bychom dopustit, aby vetřelec, cizinec, do nás vstoupil a rušil nás. Ale pokud jsme velmi pokročilí a během naší meditace je okolo nás rušivý zvuk nebo hluk, můžeme jít hluboko do samotného zvuku a pokusit se ho vstřebat. Pokud máme tuto schopnost, pak můžeme ve svém vlastním vědomí přeměnit útok nejmocnějšího a problémového cizího prvku na vnitřní hudbu, rozechvívající nebo poutavou hudbu, která skutečně přispěje k naší meditaci. Musíme si však rozvinout tuto schopnost přeměnit rušivý, nepříjemný hluk na uklidňující, poutavou a duši rozechvívající hudbu. Až budeme mít tuto schopnost, můžeme zahrnout takové vyrušování do své meditace. Dokud tuto schopnost mít nebudeme, vždy tento útok vyloučíme.

Pokud máme sílu, vnitřní sílu, abychom něco změnili, když to přeměníme, stává se to zcela naším. Než jsme vstoupili do duchovního života, vlastnili jsme temnotu a nevědomost. Nyní jsme začali svou vlastní temnotu a nevědomost přeměňovat. Až budou konečně přeměněny a osvíceny, budou stále naším vlastním majetkem. Ale tam, kde nám dříve stáli v cestě, nám teď budou naopak pomáhat. Tma byla přeměněna ve světlo a stala se přidanou pomocí.

Nádherná je cesta

Dobrodružná
je cesta modlitby.
Mé tělo a já jsme to věděli.

Nádherná
je cesta meditace.
Mé srdce a já to víme.

Šlechetná
je cesta odevzdání.
Můj život a já to budeme vědět.

Když zkouším meditovat, něco mě drží zpět, a tak nemohu meditovat.

Sri Chinmoy: To, co vás drží zpět, je strach, který nemá žádné odůvodnění. Chcete-li bohatství, které má v sobě oceán, musíte se ponořit do nitra. Strach a bohatství nejdou dohromady. Vnitřní bohatství můžete získat, jen když máte vnitřní odvahu. To, co vám brání ponořit se do nitra, je strach z neznámého a nepoznatelného. To, co je ale dnes nepoznatelné, se stane zítra pouze neznámé, a pozítří se stane známé. Rozsáhlost Pravdy vás nikdy nemůže zničit. Může vás jen obejmout a naplnit.

Když se snažíme meditovat a nejsme v dobré náladě — řekněme, že jsme byli ve škole a celý den byl naprosto obyčejný, a my jsme v jakési nebožské náladě — jak se můžeme této nálady zbavit, abychom dobře meditovali?

Sri Chinmoy: Jak můžete vstoupit do své dobré, vysoké, hluboké meditace, když jste se před tím stýkali s obyčejnými, neaspirujícími lidmi? Ihned si zkuste představit přímo před sebou dvě místnosti. Ciťte, že jedna místnost je neosvětlená, a tam — když jste byli ve škole, když jste byli s neaspirujícími lidmi — vás chytili nějací lupiči nebo chuligáni, kteří se vás snažili uškrtit. Chtěli vás zabít. Vy jste s nimi bojovali, protože celý váš život je životem aspirace. Byli jste v této situaci čtyři nebo pět hodin a najednou jste z tohoto světa ničení unikli. Když přijdete do Centra a sednete si přede mě a meditujete, musíte mít pocit, že jste tomu unikli. Tyto síly vás mohly zabít; mohli jste být úplně rozdrceni, zničeni. Když máte tento pocit, obrovsky se vám uleví. Když s velkou úlevou cítíte, že jste nyní vstoupili do místnosti míru, světla, blaženosti a radosti, automaticky budete moci dobře meditovat. Automaticky budete cítit, že tady je vaše duše a tady je váš domov. Když cítíte tuto velkou úlevu, automaticky se oddělíte od světa neskutečnosti, který je destrukcí v duchovním životě. V opačném případě, když přijdete na meditaci, přijdou také tyto neaspirující síly. Nevzdáváte se jich; stále si je nosíte ve své mysli. Nosíte jejich vibrace, jejich atmosféru, jejich myšlenky a představy. Nevědomě přicházejí. Je to, jako by někdo naložil na vlak těžký náklad. Vy nevíte, kdo to naložil, jen tuto zátěž nesete. Jakmile však budete moci vstoupit do druhé místnosti, zahoďte těžké tašky a utečte.

Někteří lidé berou meditaci jako součást svého rozvrhu. Mají pocit, že jedna věc následuje za druhou v nepřetržitém sledu: v osm hodin jdou do kanceláře, v pět hodin se vracejí, v šest hodin jdou do Centra na meditaci. Je však nesprávné to tak brát. Cíťte, že ostatní události v životě — když se stýkáte s neaspirujícími lidmi, obyčejnými lidmi, kteří vám berou aspiraci — jsou jako destruktivní síly. Nespojujte tedy tyto neinspirující události s inspirujícími. Naopak, oddělte události, které jsou destruktivní, od ostatních událostí ve svém životě. Vstupte do meditační místnosti a vnímejte, že toto je skutečný život a tamto byl neskutečný život. Tímto způsobem oddělíte skutečný život od neskutečného. V okamžiku, kdy to uděláte, uvidíte, že vás skutečný život vítá se vším svým bohatstvím. Pokud toto vědomé oddělení neprovedete, jste ztraceni. Pokud máte pocit, že život je nepřetržitá řada událostí, které přicházejí jedna za druhou, jste polapeni. Nemějte pocit, že toto je událost a tamto je také událost. Ne! Tato událost je naplňující a tamta událost je ničivá, takže je nesmíte spojovat, nesmíte je sjednocovat; musíte je oddělit. Když je oddělíte, automaticky vstoupíte do nejlepší, nejvyšší meditace.

Světlo mé služby

Své myšlenky ověnčím
    světlem své služby.

Své modlitby budu korunovat
    světlem své služby.

Svou meditaci dosadím na trůn
    světlem své služby.