Meditace: lidský závod a božská milost, část 2

Návrat na obsah

Hraji si

Když medituji
uvnitř horské jeskyně,
hraji si s Božím tajemstvím Duše.

Když medituji
u paty banyánového stromu,
hraji si s Božím rozsáhlým Nebem.

Když medituji
ve svém srdci,
hraji si s Božím posvátným Dechem.

Část I — Meditace: cesta do vnitřního světa

Meditace: úvod

Proč meditujeme? Meditujeme přesně proto, že něco potřebujeme. A co to je? To je vědomý pocit naší jednoty s Nejvyšším. Tato potřeba musí být spontánní, opravdová a oduševněná.

Dovolte mi začít s abecedou meditace. Nejlepší způsob je meditovat se zkříženýma nohama na malém polštáři nebo na koberci. Páteř a hlavu musíme držet ve vzpřímené poloze. Pokud není pro někoho možné sedět tímto způsobem, potom zkuste při sezení na židli držet svou celou páteř rovnou a vzpřímenou.

Chcete-li meditovat doma, měli byste mít ve svém pokoji koutek, který je naprosto čistý a posvěcený. A prosím, oblečte si čisté a světlé oblečení. K dosažení co největší čistoty vám velmi pomůže, když se před meditací osprchujete. Ale pokud si nemůžete dát koupel nebo sprchu před tím, než zasednete k meditaci, měli byste si alespoň umýt tvář a nohy. Pokud můžete, zapalte si po dobu meditace vonnou tyčinku, a před sebe si dejte jednu květinu, libovolnou květinu.

Když meditujete doma, pokud je to možné, meditujte úplně sami. Toto pravidlo se nevztahuje na manžele — pokud mají stejného duchovního Mistra, mohou meditovat společně. Také blízcí duchovní přátelé, kteří si navzájem důkladně rozumějí ve svém vnitřním životě, mohou spolu meditovat. Jinak není vhodné meditovat s ostatními. V našem Centru by však měli žáci meditovat společně, protože společná meditace má také zásadní význam. Ale pro individuální denní meditaci cítím, že je lepší, když člověk medituje ve svém pokoji, v soukromí, dokonce i v tajnosti.

Také pomáhá, máte-li při meditaci před sebou obraz Krista nebo jiné duchovní osobnosti, kterou máte rádi a považujete ji za svého Mistra.

Ti, kdo jsou mými žáky, budou mít moji fotografii pořízenou ve chvíli, když jsem byl ve svém vlastním nejvyšším Vědomí. Tam jsem absolutně sjednocen se svým Vnitřním Pilotem. Když moji žáci meditují na mou fotografii, říkám jim:: „Buď vstoupíte do mě, nebo mi dovolíte vstoupit do vás. Pak budu meditovat za vás.“

Někdy se mě lidé ptají, co mají dělat, když jsou neklidní a nemají dobrou meditaci. Pokud se někomu z vás obtížně medituje v určitý den, pak to nezkoušejte na sílu. Pokud jste mým žákem, stačí se podívat na moji fotografii — na mé oči nebo na čelo, nebo dokonce na můj nos. Stačí jen pohled. Pokud patříte k někomu jinému nebo nemáte Gurua, ale máte obrázek klidné scenérie, na který se můžete soustředit, soustředte se na něj a nenuťte se k meditaci. Poté, když vstanete ke své každodenní práci, neciťte se špatně, že jste nemohli meditovat. Pokud cítíte, že vaše vnitřní Bytost je s vámi nespokojena nebo pokud se vám nelíbíte sami sobě, děláte velkou chybu. Pokud nemůžete meditovat v určitý den, zkuste za to dát odpovědnost mně, jste-li mým žákem, nebo Nejvyššímu. Pokud je vám to líto nebo jste z toho sklíčení, zrušíte tím pokrok, kterého jste dosáhli včera nebo předchozí den.

Pro správnou meditaci je nanejvýš důležitá čistota. Jak můžeme být čistí? Snažit se ovládat své smysly a podrobit si své vášně nám nemůže přinést čistotu, kterou chceme a potřebujeme. Hladový lev, který žije v našich smyslech, a hladový tygr, který žije v našich vášních, nás neopustí pouhým opakováním myšlenky: „Budu ovládat své smysly a podrobím si své vášně.“ Tento přístup nemá smysl.

To, co musíme udělat, je zaměřit svou mysl na Boha. K našemu naprostému úžasu nás náš lev a tygr, nyní zkrocení, opustí z vlastní vůle, když uvidí, že jsme příliš chudí na to, abychom je nakrmili. Ale co se týče postavení, nejsme ani přinejmenším chudí. Naopak, my jsme nekonečně silnější a bohatší, protože Boží Vůle energizuje naše tělo, mysl a srdce. Připoutat své tělo, mysl a srdce k Božství je ten správný přístup. Čím blíž jsme ke Světlu, tím dále jsme od Temnoty.

Čistota nepřichází najednou. Zabere to čas. Musíme se hluboko ponořit a ztratit se s přirozenou vírou v kontemplaci o Bohu. Nemusíme chodit k čistotě. Čistota přijde k nám. A čistota nepřichází sama. Přináší s sebou věčnou radost. Tato božská radost je jediným účelem našeho života. Bůh se zjevuje plně a projevuje se bezvýhradně, pouze když máme tuto vnitřní radost.

Svět nám dává touhy. Bůh nám dává modlitby. Svět nám dává spoutání. Bůh nám dává svobodu: svobodu od omezení, svobodu od nevědomosti.

Jsme hráči. Můžeme hrát fotbal nebo kriket. Máme svobodnou volbu. Podobně jsme to my, kdo se může rozhodnout hrát s čistotou nebo nečistotou. Hráč je pánem hry a ne naopak.

Nedovolme, aby nás něco zničilo. Ať nám nečistota našeho těla připomíná spontánní čistotu našeho srdce. Ať nám naše vnější konečné myšlenky připomínají naši vnitřní nekonečnou Vůli. Ať nám překypující nedokonalosti naší mysli připomínají neomezenou Dokonalost naší duše.

Dnešní svět je plný nečistoty. Zdá se, že čistota je měnou z jiného světa. Je těžké získat tuto čistotu, ale jakmile ji dosáhneme, mír je náš, úspěch je náš.

Postavme se světu tváří v tvář. Berme život tak, jak přichází. Náš Vnitřní Pilot je neustále bdělý. Tok našeho vnitřního a duchovního života bude vždy proudit nepozorovaně, nerušeně a nebojácně.

Bůh může být neznámý, ale není nepoznatelný. Naše modlitby a meditace nás vedou k tomu neznámému. Voláme po svobodě. Kupodivu si ale neuvědomujeme skutečnost, že už v sobě nesmírnou svobodu máme. Hle! Bez jakýchkoliv potíží můžeme zapomenout na Boha. Můžeme Ho ignorovat a můžeme Ho dokonce i popírat. Ale Boží Soucit říká: „Mé děti, bez ohledu na to, co děláte nebo říkáte, Mé Srdce vás nikdy neopustí. Chci vás. Potřebuji vás.“

Matka drží dítě za ruku. Ale je to dítě, které musí jít, a také to dělá. Ani ten, kdo je tažen, ani ten, kdo někoho táhne, nemůže být šťastný. Stejně tak Bůh říká: „Mé božské děti, ve vašem vnitřním životě vám dávám inspiraci. Jste to vy, kdo musíte aspirovat s nejčistším srdcem, abyste dosáhli Zlatého světa Za.“

Co potřebuji

Představivost
Musím myslet na Boha.

Inspirace
Musím meditovat na Boha.

Aspirace
Musím realizovat Boha.

Realizace
Musím hlásat Boha.

Dokonalost
Musím se stát jiným Bohem.

Mohl byste nám prosím něco říct o koncentraci, meditaci and kontemplaci?

:PROPERTIES:
:genre: qa
:keywords:
:cite-key: MRG:36-cs
:END:

Sri Chinmoy: Když se koncentrujeme, nedovolíme, aby do našich myslí vstoupila jakákoli myšlenka, ať už je to božská nebo nebožská, pozemská nebo nebeská, dobrá nebo špatná. Mysl, celá mysl, musí být zaměřena na konkrétní objekt nebo předmět. Pokud se soustředíte na okvětní lístek květu, zkuste cítit, že existujete pouze vy a tento okvětní lístek, že na celém světě neexistuje nic jiného než vy a tento okvětní lístek. Nebudete se dívat dopředu ani dozadu, nahoru ani dovnitř. Pomocí vaší jednobodové koncentrace se pokusíte se probodnout objekt, na který se zaměřujete. Tato koncentrace ale není agresivním způsobem, jak se na předmět dívat nebo do něj vstoupit. Zdaleka ne! Tato koncentrace pochází přímo ze srdce, přesněji z duše. Říkáme tomu nezkrotná Vůle duše neboli síla Vůle.

Velmi často slyším aspiranty říkat, že se nemohou soustředit déle než pět minut. Po pěti minutách je začne bolet hlava nebo cítí, že jejich hlava je v jednom ohni. Proč? Je to proto, že síla jejich koncentrace pochází z intelektuální mysli nebo můžete říci z disciplinované mysli. Mysl ví, že se nesmí potulovat; toto mysl ví. Má-li však být mysl správně osvíceným způsobem používána, pak do ní musí vstoupit světlo duše. Když do mysli vstoupilo světlo duše, je velmi snadné se dvě nebo tři hodiny nebo jak dlouho chcete, na něco soustředit. Během této doby nemohou existovat žádné myšlenky, pochyby nebo strach. Pokud je vaše mysl zaplavena světlem duše, nemohou do ní vstoupit žádné negativní síly.

Když se tedy koncentrujete, zkuste cítit, že síla koncentrace pochází odtud, ze srdečního centra, a poté jde do třetího oka. Srdeční centrum je místo, kde se nachází duše. Fyzické srdce je malé, ale duchovní srdce — váš skutečný domov — je rozsáhlejší než vesmír. Když v tuto chvíli přemýšlíte o své duši, netvořte si o ní žádnou konkrétní představu ani se nepokoušejte představit, jak vypadá. Jen o ní přemýšlejte jako o Božím zástupci, neomezeném Světle a Blaženosti, které jsou ve vašem srdci. Světlo vyjde z vašeho srdce a projde vaším třetím okem, vy potom vstoupíte do předmětu své koncentrace a sjednotíte se s ním. Poslední fází koncentrace je odhalení skryté konečné pravdy v předmětu koncentrace.

Co může koncentrace v našem každodenním životě udělat, je nepředstavitelné. Koncentrace je nejjistější způsob, jak dosáhnout našeho cíle, ať už je cílem realizace Boha, nebo pouze naplnění lidských tužeb. Je to koncentrace, která funguje jako šíp a vstupuje do cíle. Ten, komu chybí síla koncentrace, není o nic lepší než opice. Skutečný aspirant dříve či později získává sílu koncentrace buď prostřednictvím Boží Milosti, neustálým cvičením nebo svou aspirací. Každý hledající může prohlásit, že má v sobě božského hrdinu, božského bojovníka. A kdo je ten božský bojovník? Je to jeho koncentrace.

Když se koncentrujeme, musíme se koncentrovat na jednu konkrétní věc. Pokud se koncentruji na určitého žáka, bude v mé mysli jen on, nic jiného. Tehdy se stává jediným předmětem mé pozornosti. Když ale meditujeme, máme pocit, že hluboko v sobě máme schopnost vidět mnohé, jednat s mnohými, přivítat mnohé — to vše současně. Když meditujeme, musíme zkoušet rozšířit své vědomí tak, aby zahrnulo obrovské moře nebo obrovskou modrou oblohu. Musíme se rozšířit jako pták, který roztahuje svá křídla. Musíme rozšířit své konečné vědomí a vstoupit do univerzálního vědomí, kde není žádný strach, žárlivost a pochybnost, ale veškerá Radost, Mír a božská Síla.

Když meditujeme, ve skutečnosti vstupujeme do prázdné, klidné, nehybné, tiché mysli. Jdeme hluboko do nitra a přistupujeme ke své skutečné existenci, která je naší duší. Když žijeme v duši,cítíme, že ve skutečnosti meditujeme spontánně. Na hladině moře je mnoho vln, ale moře dole jimi není ovlivněno. V nejhlubších hloubkách, na dně moře, je vše klidné. Když tedy začínáte meditovat, zkuste cítit, že je vaše vnitřní existence jako dno moře — klidná a tichá. Ciťte, že je celá vaše bytost zaplavená mírem a klidem.

Pak nechte vlny z vnějšího světa přicházet. Strach, pochyby, obavy — pozemský nepokoj — budou všechny odplaveny, protože uvnitř je pevný mír. Když jste ve své nejvyšší meditaci, nemusíte se ničeho obávat. Vaše mysl je veškerým klidem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Pokud chtějí vstoupit myšlenky nebo nápady, ovládnete je svým vnitřním mírem, protože vás nebudou moci ovlivnit. Stejně jako ryby v moři skákají a plavou, ale na vodě nezanechávají žádné stopy. Stejně jako ptáci létající na obloze nezanechávají za sebou žádné stopy. Když meditujete, ciťte, že jste mořem, a žádné ryby v moři vás neovlivňují. Ciťte, že jste oblohou, a žádní kolem poletující ptáci vás neovlivňují. Ciťte, že vaše mysl je rozsáhlou oblohou a vaše srdce je nekonečným oceánem. To je meditace.

Když meditujeme, chceme omunikovat jen s Bohem. Teď mluvím anglicky a vy mi rozumíte, protože umíte dobře anglicky. Podobně když budeme umět dobře meditovat, budeme schopni rozmlouvat s Bohem, protože meditace je jazyk, který používáme, když chceme mluvit s Bohem.

Koncentrací se stáváme jednobodovými a meditací rozšiřujeme své vědomí do Rozlehlosti. Ale v kontemplaci vrůstáme do samotné Rozlehlosti. Viděli jsme pravdu. Cítili jsme pravdu. Ale nejdůležitější věcí je vrůst do Pravdy a stát se s Pravdou naprosto jedním. Pokud se koncentrujeme na Boha, můžeme cítit Boha přímo před sebou nebo vedle nás. Když meditujeme, musíme v sobě cítit Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Ale když kontemplujeme, vidíme, že my sami jsme Nekonečností, Věčností a Nesmrtelností. Kontemplace znamená naši vědomou jednotu s nekonečným, věčným Absolutním. V kontemplaci objevujeme sami sebe. Když kontemplujeme, Stvořitel a stvoření se stávají jedním. Stáváme se jedním se Stvořitelem a vidíme celý vesmír u svých nohou, celý vesmír uvnitř nás. Když se podíváme na svou vlastní existenci, nevidíme lidskou bytost. Vidíme něco jako dynamo Světla, Míru a Blaženosti.

Člověk by se měl každý den na několik minut koncentrovat, než vstoupí do meditace. Jste jako běžec, který musí vyčistit trať: podíváte se, zda tam jsou nějaké překážky, a pak je odstraníte. Poté, když začnete meditovat, cítíte, že běžíte velmi rychle a všechny překážky jsou mimo vaši cestu. Jste jako expresní vlak, vnitřní vlak, který zastavuje pouze v cílové stanici. Poté, když dosáhnete Cíle, musíte se Cílem stát. Toto je poslední fáze, kontemplace. Hledající, kteří právě vstupují na duchovní cestu, by měli začít koncentrací, a to alespoň na několik měsíců, a poté vstoupit do meditace. Potom musí několik let meditovat a nakonec vstoupit do kontemplace.

Superman

Jsi supermanem meditace.
Proto
tě Bůh miluje.
Bůh tě miluje, protože jsi skvělý.

Je supermanem akce.
Proto
ho Bůh miluje.
Bůh ho miluje, protože je dobrý.

Jsem supermanem frustrace.
Proto
mě Bůh miluje.
Bůh mě miluje, protože jsem bezmocný.

Chtěl bych vědět, jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací.

Sri Chinmoy: Rozdíl mezi modlitbou a meditací je tento: modlitba je něco absolutně intenzivního a stoupajícího vzhůru, zatímco meditace je široká a rozsáhlá, která se nakonec rozšíří do Nekonečna. Když se modlíme, cítíme vibrace od chodidel svých nohou až po korunu hlavy. Celá naše bytost se modlí, vzývá a volá vzhůru. Pokud jde o meditaci, vrháme se do obrovské rozlohy, do moře Míru, moře Blaženosti, do Nekonečna; nebo v sobě vítáme nekonečnou Rozlehlost.

V modlitbě cítíme, jak se plamen zvedá a stoupá vzhůru. Samou přirozeností modlitby je dosáhnout Boha tím, že stoupáme vzhůru. Celá naše existence stoupá jako plamen. I když se modlíme k Bohu za lidstvo, za celý svět, vidíme, že ze samotné podstaty modlitby stoupáme vzhůru. Modlitba je intenzivní a vroucí. Obvykle se nešíří. Ale meditace se šíří; ve skutečnosti je to okamžitá expanze. Meditace, stejně jako křídla ptáka, se neustále šíří a rozšiřuje do Míru, Světla a Blaženosti. Když meditujeme, vidíme, cítíme a vrůstáme do celelého vesmíru Světla a Blaženosti.

Kdykoli se modlíme, existuje tam jemná touha nebo aspirace po něčem. Modlíme se, abychom se stali dobrými nebo abychom měli něco božského, co teď nemáme, nebo abychom se zbavili strachu, nebezpečí, pochybností atd. Existuje pocit, že jsme — můžeme použít termín — božští žebráci. Modlíme se, protože něco potřebujeme. I když se modlíme pro Mír, Světlo a Blaženost, stále tam existuje určitý pocit vyžadování. Někdy je tam osobní pocit dávání a přijímání a modlitba si vezme tuto podobu: „Přináším Ti, Pane, svou modlitbu. Dávám, Pane. Takže prosím, udělej něco pro mě. Prosím, zachraň mě, pomoz mi, naplň mě.“

Ale v meditaci to neděláme. Prostě si dovolíme vědomě vstoupit do záře Světla nebo vzýváme univerzální Světlo, aby přeměnilo naši nevědomost v moudrost. Aspirant, který se stal úspěšným ve své meditaci a byl schopen vstoupit do hlubších oblastí Nekonečna nebo Věčnosti, se nemodlí tak, jak se modlíme v kostelech, v synagogách nebo chrámech. Ve své meditaci vstupuje do božského vědomí a vše ponechává v Božích Rukou. Zde vidíme skutečný postoj odevzdání se. Hledající cítí, že není třeba žádat Boha o nic, protože jeho božský Otec přesně ví, co potřebuje a kdy mu to dát. Nechává Boha dělat to, co je pro něj nejlepší, co mu umožní projevovat Boha Božím vlastním Způsobem. V nejhlubší meditaci vstoupí hledající do svého nekonečného aspektu. Noří se hluboko do toho, co již má: neoddělitelnou jednotu se svým věčným Otcem. Potom je věcí jeho Otce udělat pro něj to nejlepší a dát mu to, co je pro něj nejlepší.

Teď bych chtěl říct něco, co se vám tady na Západě nemusí líbit. Podle přísné indické filozofie a jógy není modlitba na stejné úrovni jako meditace. Je to nižší forma aspirace ve srovnání s meditací. Někteří jogíni prohlásili, že modlitba je jen začátek pro upřímné hledající, kteří aspirují, aby později vstoupili do hlubší meditace.

Musím říci, že pro skutečného hledajícího je meditace důležitější než modlitba. Ale modlitba má také velký význam. Nikdy neřeknu, že modlitba není vůbec potřebná. Modlitba je potřebná, ale pokud člověk medituje, pak je pro něj snazší dosáhnout univerzálního Vědomí nebo neomezeného Vědomí. Když se člověk modlí, má nejčastěji na mysli určitý cíl. Když však člověk medituje, zahrnuje a objímá celý vesmír. Člověk musí vědět, co od života chce. Pokud chce někdo Nekonečno, Věčnost a Nesmrtelnost — nekonečný Mír, Světlo a Blaženost — bude pro něj meditace větší a bezprostřednější pomocí.

Má meditace a koncentrace něco společného se silou mysli?

Sri Chinmoy: Ne. Nemá s ní nic společného. Mysl, kterou zmiňujete, je průměrná lidská mysl. Tato mysl myslí v jeden okamžik na jednu věc a v další okamžik na další. Je vždy plná představ a myšlenek. Je jako opice, která je neustále v pohybu, kouše a štípe. S takovou myslí nemůžeme meditovat ani kontemplovat. Abychom dosáhli Mír, Světlo a Blaženost, musíme jít za mysl.

Tři nejdůležitější věci

Prostě jdi spát
a nestěžuj si.
Bůh na tebe bude myslet.

Prostě jdi spát
a nestěžuj si.
Bůh na tebe bude meditovat.

Prostě jdi spát
a nestěžuj si.
Bůh pro tebe udělá vše.

Už pro tebe udělal
tři nejdůležitější věci:
Nazývá tě 'synem'.
Dal ti
poselství Osvobození.
Dal ti klíč
k odemknutí Paláce Dokonalosti.

Světlo

Nebe meditace
je Světlem mého Otce.

Moře zasvěcení
je Světlem mé Matky.

Slunce realizace
bude mým vlastním Světlem.

Chtěl bych se vás zeptat, jak rozvíjet tyto meditační procesy? Jak má začít ten, kdo nikdy nic podobného nedělal?

Sri Chinmoy: Pokud jste absolutní začátečník, musíte začít čtením duchovních knih, napsaných duchovními Mistry, a nikoli takzvanými profesory a učenci, protože duchovní Mistři nabízejí svou vlastní realizaci formou knih. Na druhé straně si vědci a profesoři půjčují světlo z knih Mistrů a podle svých mentálních schopností je rozpracovávají. Takže pokud studujete jejich knihy, je to jako když slepý vede slepého, protože oni nerealizovali Pravdu a nemohou vám ji nabídnout. Zatímco Mistři Pravdu realizovali a mají schopnost ji nabízet za předpokladu, že hledající je ochoten ji přijmout způsobem, jak ji chce Mistr nabídnout.

Pokud studujete knihy duchovních Mistrů, získáte inspiraci. Inspirace však nestačí. Cítíte, že potřebujete někoho, kdo vás může vést cestou duchovnosti, protože pokud neexistuje vedení, máte tendenci dělat chyby. Někdo je inspirován, aby něco udělal, ale to neznamená, že to bude schopen udělat správně. Jsem inspirován k běhání, ale pokud mě někdo nenaučil, jak správně běhat, jak velké kroky dělat, jak pohybovat rukama a tak dále, pak samozřejmě nebudu moci běhat rychle.

A pak při běhání přijde čas, kdy člověk ucítí, že musí běžet v určité dráze. Pokud běžec neustále mění dráhy, bude diskvalifikován, i když běží nejrychleji. Protože zavazí ostatním a ti zase musí vběhnout do jeho dráhy, dojde ke kolizi. Je tedy třeba držet se určité dráhy, určité cesty. V duchovním životě si člověk musí vybrat cestu. Jinak, pokud někdo neustále mění svou cestu — dnes tuto cestu, zítra tamtu a pozítří zase jinou — pak má z toho v sobě zmatek a nebude schopen běžet rychle.

Když začínáte svou cestu jako absolutní začátečník, musíte si přečíst knihy napsané duchovními Mistry. Pak musíte mít vedení od Mistra, kterému věříte, a následovat jeho cestu. Pokud s ním budete studovat, musíte jít jeho cestou. Pokud cítíte potřebu individuální koncentrace, individuální pozornosti, pak musíte od Mistra získat osobní meditaci. Mistr dává ve svých knihách obecné pokyny k meditaci; nebo během své promluvy řekne: „Učiň mysl klidnou a tichou,“ nebo předá tajemství meditace obecně. Ale pokud se chcete více přiblížit k Mistrovi, nebo pokud máte pocit, že získání konkrétní meditace od Mistra vám pomůže dosáhnout nejrychlejšího pokroku, měli byste se vydat po jeho cestě.

Můj zdroj

Když
žiji ve světě myšlenek,
můj zdroj
je mým pomalým koncem.

Když
žiji ve světě vůle,
můj zdroj
je mým rychlým startem,
skvělou koncentrací,
dobrou meditací
a
dokonalou realizací.

Jak poznáme, jestli meditujeme dobře, nebo ne?

Sri Chinmoy: To, zda máme dobrou meditaci, nebo ne, můžeme snadno poznat už podle toho, jak se cítíme, jak vnímáme a jak přemýšlíme. Pokud hned po meditaci soucítíme se světem, víme, že naše meditace byla dobrá. Když svět vidíme milujícím způsobem i přes jeho nedokonalosti, pokud svět dokážeme milovat, i když vidíme jeho četné nedokonalosti, byla naše meditace dobrá. A pokud máme hned po meditaci dynamický pocit, pokud cítíme, že jsme přišli na svět, abychom něco udělali, něčím se stali, značí to, že jsme měli dobrou meditaci. Tento pocit, že musíme něco udělat, neznamená, že podporujeme své lidské ambice. Ne! V okamžiku, kdy se pokusíme sytit ambice, ovinou nás jako had. Přišli jsme na svět dělat to, co Bůh chce, abychom dělali. Přišli jsme na svět stát se tím, čím Bůh chce, abychom se stali. Co Bůh chce, abychom dělali — vrostli do samotného Jeho obrazu. Čím Bůh chce, abychom se stali — Jeho oddaným nástrojem. Pokud během meditace získáme pocit, že Bůh chce, abychom vrostli do samotného Jeho obrazu, chce, abychom byli Jeho zasvěceným nástrojem, a pokud tento pocit po meditaci převedeme v čin, tehdy si můžeme být jisti, že meditujeme dobře.

Nicméně nejsnazší způsob, jak poznat, zda jsme měli dobrou meditaci, je cítit, zda z nitra na povrch vychází Mír, Světlo, Láska a Blaženost. Pokaždé, kdy na povrch vyjde Světlo nebo na povrch vyjde Láska nebo Mír nebo Blaženost, celé tělo bude touto božskou vlastností přeplněné. Když něco takového zažijeme, víme, že jsme měli velice dobrou meditaci. Pokaždé, kdy božské vlastnosti vyjdou na povrch, budeme cítit, že se rozpomínáme na zapomenutý příběh. Jen s pomocí meditace si dokážeme vzpomenout na svůj zapomenutý příběh. Tento příběh napsal sám hledající, hledající uvnitř nás. Nenapsal ho nikdo jiný. Je to náš vlastní výtvor, na který jsme ale zapomněli, a meditace ho oživuje. Když si na příběh vzpomeneme, máme obrovskou radost, že jsme stvořili takový krásný příběh a že tento příběh je příběhem našeho života.

Jeho vlastní přítel a nepřítel

Když nedokázal sloužit Bohu,
když nedokázal milovat Boha,
když nedokázal meditovat na Boha,
byl poražen svým vlastním
pozemským velkorysým přítelem: pochybností,
a svým vlastním nebeským zrádným nepřítelem: pochybností.
Běda, běda!

Někdy během mé ranní meditace začnu dřímat — neusnu, jen dřímu. Je to špatně?

Sri Chinmoy: Naneštěstí to není dobré. Ani nespíte, ani nejste při plném vědomí. Když meditujete, musíte být absolutně dynamičtí. Nedovolte, aby do vás vstoupila ospalost. Ciťte, že vstupujete na bojiště, na kterém musíte bojovat proti nevědomosti, pochybnosti, nedokonalosti a smrti.

Naneštěstí mnoho žáků nemá dost inspirace, která by je naplnila energií pro ranní meditaci. Některá rána získáte inspiraci zcela znenadání; jiné dny nezískáte inspiraci vůbec. Pokud již oheň uvnitř hoří, nemusíte dělat nic. Ale pokud zde žádný oheň není, co uděláte? Nejlepší je několikrát se před meditací zhluboka nadechnout a učinit celé své tělo energickým. Tato dynamická energie vám pomůže vstoupit do meditace. Je-li to možné, napijte se před meditací také malého množství teplé ovocné šťávy anebo teplého mléka. Váš celý systém bude naladěn na božskou energii a tato energie vás vezme ve vašem vnitřním vědomí na správné místo pro meditaci.

Když se na někoho rozzlobím, nemohu meditovat tak, jak bych chtěl. Jak to mohu překonat?

Sri Chinmoy: Když jste rozčilení, přirozeně nemůžete meditovat. Nemůžete ve svém domě najednou přivítat přítele i nepřítele. Vaším nepřítelem je hněv a zloba, vaším přítelem je meditace. Prozatím jste dovolili, aby do vás někdo vstoupil. Proto jste rozzlobení. Pokud v tu chvíli chcete pozvat někoho božského, proč by měl přijít, když jste už pozvali někoho, kdo je vůči němu nepřátelský?

Cítíte-li zlost, zeptejte se sami sebe, zda tím, že se zlobíte, děláte správnou věc. Pokud někdo udělal něco velmi špatného, můžete změnit jeho povahu tím, že mu vynadáte a potrestáte ho? Nemožné! Dejme tomu, že někdo vám udělal něco špatného, a vy jste mu vynadali. On toho nesmírně lituje a roní hořké slzy. Půjdete-li hluboko dovnitř, uvidíte, že jste udělali hodně, hodně věcí horších, nekonečně horších, než člověk, kterému jste vynadali. Možná dokonce začnete i plakat nebo mít výčitky svědomí kvůli mnoha tisícům věcí, jež jste v životě udělali špatně.

Zlobíte se, protože se stalo něco špatného buď ve vás, nebo u někoho jiného. Když jste ale rozzlobení, nemůžete meditovat, a tak nejlepší je zkusit se nerozzlobit. Když vám někdo udělal něco špatného, buď zkuste cítit, že je to rozšířená část vašeho vědomí, která udělala tuto žalostnou chybu, nebo prostě ciťte, že je to zážitek, který jste měli jen pár sekund. Čím dříve se zbavíte myšlenky, že vám někdo něco udělal, tím to bude pro vás lepší. Měli jste nepříjemný zážitek a nebudete šťastní, dokud na to nepřestanete myslet.

Vždy musíte cítit, že existují dva způsoby, jak se dostat z velkých světských problémů. Jedním ze způsobů je rozšíření vašeho srdce. Pokud vám bylo ublíženo, ztotožněte se s tím. Ciťte, že jste to byli vy, kdo to udělal špatně. Tímto způsobem nebudete rozzlobení. Jak často proklínáme sami sebe? Jak často máme čas přemýšlet o svém zlepšení a sebezdokonalení? Po celou dobu myslíme na ostatní. Budeme-li upřímní, uvidíme, že ti, kdo se stali oběťmi žárlivosti, vždy myslí na své nepřátele; ti, kteří jsou oběťmi strachu, neustále přemýšlejí o těch, kteří v nich vytvářejí strach. Tímto způsobem celou dobu myslíme na ostatní, a ne na sebe.

Druhým způsobem je myslet na své sebezdokonalování. Přijde čas, kdy si uvědomíme, že máme dvě já. Jedno já nás neustále nutí cítit, jak jsme slabí, jak jsme nevýznamní, jak politováníhodný je náš stav. Toto já není naše pravé já. Potom je tu další já, které nám říká, jak čistí jsme ve svém nitru nebo jak čistí můžeme být, jak upřímní můžeme být, jak pokorní můžeme být, jak božští můžeme být. To je naše pravé já. Když přestaneme myslet na zdokonalování druhých a staráme se pouze o vlastní aspiraci, nejednáme jako poustevník, který se nestará o transformaci světa. Ne! Dokud jsme uprostřed přátel, sousedů a rodiny, naše dokonalost jim pomáhá. Když něčeho dosáhneme, uvidíme tu samou věc v malém měřítku v druhých. Pokud uvidíme v druhých něco špatného, ​​něco nebožského, zítra uvidíme to samé v sobě. A pokud uvidíme něco dobrého v někom jiném, ale ne v sobě, tato konkrétní věc se v nás brzy vyvine. Pokud vidíme člověka, který je upřímný a my nejsme upřímní, pouhým vědomým viděním upřímnosti u někoho jiného vyjde do popředí naše vlastní upřímnost. Naše vnitřní bytost se bude snažit komunikovat s upřímností dané osoby. A pak, jako magnet, přitáhne upřímnost buď od této osoby, nebo ze Zdroje, ze kterého pochází veškerá upřímnost.

Od této chvíle zkuste všichni zdokonalovat svou vlastní povahu místo toho, abyste se rozhlíželi kolem a zjišťovali, kdo vám brání nebo stojí v cestě. Věnujte veškerou pozornost vlastnímu sebeobjevování a když jste sami sebe najdete, uvidíte, že na zemi není nikdo nedokonalý. Každý je dokonalý uvnitř vás.

Nádherná je cesta

Dobrodružná
je cesta modlitby.
Mé tělo a já jsme to věděli.

Nádherná
je cesta meditace.
Mé srdce a já to víme.

Šlechetná
je cesta odevzdání.
Můj život a já to budeme vědět.

Když zkouším meditovat, něco mě drží zpět, a tak nemohu meditovat.

Sri Chinmoy: To, co vás drží zpět, je strach, který nemá žádné odůvodnění. Chcete li bohatství, které má v sobě oceán, musíte se ponořit do nitra. Strach a bohatství spolu nejdou. Vnitřní bohatství můžete získat, jen když máte vnitřní odvahu. To, co vám brání ponořit se do nitra, je strach z neznámého a nepoznatelného. To, co je ale dnes nepoznatelné, se stane zítra pouze neznámé, a pozítří se stane známé. Rozsáhlost Pravdy vás nikdy nemůže zničit. Může vás jen obejmout a naplnit.

Když se snažíme meditovat a nejsme v dobré náladě — řekněme, že jsme byli ve škole a celý den byl naprosto obyčejný, a my jsme v jakési nebožské náladě — jak se můžeme této nálady zbavit, abychom dobře meditovali?

Sri Chinmoy: Jak můžete vstoupit do své dobré, vysoké, hluboké meditace, když přicházíte na meditaci poté, co jste se stýkali s obyčejnými, neaspirujícími lidmi? Ihned si zkuste představit přímo před sebou dvě místnosti. Ciťte, že jedna místnost je neosvětlená, a tam — když jste byli ve škole, když jste byli s neaspirujícími lidmi — vás chytili nějací lupiči nebo chuligáni, kteří se vás snažili uškrtit. Chtěli vás zabít. Bojovali jste s nimi, protože celý váš život je životem aspirace.

Byli jste v této situaci čtyři nebo pět hodin a najednou jste z tohoto světa ničení unikli. Když přijdete do centra a sednete si přede mne a meditujete, musíte mít pocit, že jste tomu unikli. Tyto síly vás mohly zabít; mohli jste být úplně rozdrceni, zničeni. Když máte tento pocit, obrovsky se vám uleví. Když s velkou úlevou cítíte, že jste nyní vstoupili do místnosti míru, světla, blaženosti a radosti, automaticky budete moci dobře meditovat. Automaticky budete cítit, že tady je vaše duše a tady je váš domov. Když cítíte tuto velkou úlevu, automaticky se oddělíte od světa neskutečnosti, který je destrukcí v duchovním životě. V opačném případě, když přijdete na meditaci, přijdou také tyto neaspirující síly. Nevzdáváte se jich; stále je nosíte ve své mysli. Nosíte jejich vibrace, jejich atmosféru, jejich myšlenky a představy. Nevědomě přicházejí. Je to, jako by někdo naložil na vlak těžký náklad. Vy nevíte, kdo to naložil, jen tuto zátěž nesete. Ale jakmile budete mít schopnost vstoupit do druhé místnosti, prostě odhoďte těžké tašky pryč a utečte.

Někteří lidé berou meditaci jako část svého rozvrhu. Cítí, že jedna věc jde po druhé v nepřetržité řadě: v osm hodin jdou do kanceláře; v pět hodin se vrací zpět; v šest hodin jdou meditovat do Centra. Je ale špatné brát meditaci jen jako další povinnost. Ciťte, že události v běžném životě — když se stýkáte s neaspirujícími, obyčejnými lidmi, kteří vás odvádějí od vaší aspirace — jsou jako ničivé síly. Nespojujte neinspirující příhody ve svém životě s naplňujícími příhodami. Prostě je oddělte a věnujte pozornost tomu, čemu náleží. Když vstoupíte do meditační místnosti, ciťte, že nyní vcházíte do skutečného života, zatímco předtím jste žili v neskutečném životě. Takto oddělíte skutečný život od neskutečného života. V okamžiku, kdy to uděláte, uvidíte, jak vás skutečný život vítá s veškerým svým vnitřním bohatstvím. Pokud je vědomě neoddělíte, jste ztraceni. Pokud cítíte, že život je nepřetržitou řadou příhod, přicházejících jedna po druhé, jste polapeni. Neciťte, že toto je jedna příhoda a tamto je další příhoda. Ne! Tato příhoda je naplňující a druhá je ničivá, takže je nesmíte spojovat, nesmíte je sjednotit; musíte je oddělit. Když je oddělíte, automaticky vstoupíte do nejlepší, nejvyšší meditace.

Světlo mé služby

Své myšlenky ověnčím
světlem své služby.

Své modlitby budu korunovat
světlem své služby.

Svou meditaci dosadím na trůn
světlem své služby.