Část II — Otázky a odpovědi

Zajímalo by mě, jestli bych měl před začátkem meditace a koncentrace dýchat zvláštním způsobem.

Sri Chinmoy: V Indii máme tradiční systém řízeného dýchání, který se nazývá Pránajáma. Prána je životní energie, životní dech; jáma znamená ovládání. Pránajáma je ovládání životního dechu. Úplně první cvičení, kterým můžete začít, je opakování jména Boha, Krista nebo kohokoli, koho obdivujete. Pokud vám váš Mistr dal mantru, můžete opakovat tuto mantru. Nádech nemusí být dlouhý ani hluboký. Poté zadržte dech a opakujte stejné jméno čtyřikrát. A když vydechujete, opakujte jméno nebo mantru, kterou jste si vybrali, dvakrát. Nadechujete se na jednu dobu, zadržíte dech na čtyři doby a vydechujete na dvě doby a v duchu si přitom opakujete posvátné slovo. Kdybyste jenom počítali čísla — jedna, čtyři, dva — nezískali byste žádné vibrace ani vnitřní pocit. Když ale vyslovujete jméno Boha, okamžitě do vás vstupují božské vlastnosti Boha — Čistota, Mír, Láska, Blaženost a mnoho dalších. Když poté zadržíte dech, tyto božské vlastnosti rotují uvnitř vás a vstupují do všech vašich nečistot, nedokonalostí a omezení, do vaší temnoty. A při výdechu tyto stejné vlastnosti odnášejí všechny vaše nebožské, neprogresivní a ničivé vlastnosti.

Na začátku můžete začít s počítáním jedna-čtyři-dva. Jakmile získáte s tímto dechovým cvičením zkušenosti, dokážete ho provádět v rytmu čtyři-šestnáct-osm: nádech na čtyři doby, zadržení dechu na šestnáct a výdech na osm. K tomu však musíte dospět postupně. Někteří lidé cvičí tuto techniku v rytmu osm-třicet dva-šestnáct, ale toto není pro začátečníky.

Jiná technika, kterou můžete vyzkoušet, je střídavé dýchání. Provádí se tak, že si nejprve palcem zakryjete pravou nosní dírku a levou nosní dírkou se dlouze nadechnete. Při nádechu opakujte jednou Boží jméno. Poté zadržte dech na čtyři doby a opakujte přitom Boží jméno čtyřikrát. A nakonec uvolněte pravou nosní dírku, prsteníčkem si zakryjte levou nosní dírku a vydechněte na dvě doby, což znamená dvakrát zopakovat Boží jméno. Poté to udělejte obráceně, neboli začněte s uzavřenou levou nosní dírkou. Při provádění tohoto cvičení se nemusíte nadechovat a vydechovat tiše. Nevadí, když budete hluční. Ale samozřejmě by se toto cvičení nemělo provádět na veřejnosti nebo tam, kde se jiní lidé snaží v tichosti meditovat.

Dýchání jedna-čtyři-dva byste neměli cvičit více než čtyři nebo pět minut a střídavé dýchání byste neměli provádět více než několikrát za sebou. Budete-li jej dělat dvacetkrát, čtyřicetkrát nebo padesátkrát, vystoupí z počátku páteře žár a vejde do vaší hlavy, což v ní vyvolá napětí a bolest. Je to jako přejídání. Jíst je dobré, ale když jíte nenasytně, zkazíte si žaludek. Tento vnitřní žár působí stejně. Přitáhnete-li ho více, než na kolik stačí vaše schopnost, místo aby vám dal míruplnou mysl, přinese vám arogantní, rozbouřenou a ničivou mysl. Později, až zvětšíte svou vnitřní schopnost, budete moci provádět střídavé dýchání deset nebo patnáct minut.

Pránajáma je tradiční jógová disciplína s mnoha těžkými a složitými dýchacími cvičeními. Je dobré ji cvičit deset, patnáct minut nebo půl hodiny. Ale pránajáma je nebezpečná, pokud nemáte učitele, který vás povede na každém kroku. Necvičíte-li ji správně, můžete se u vás vyvinout tuberkulóza. Mnoho lidí v Indii získalo tuberkulózu, protože necvičili pránajámu pod řádným vedením. Ale cvičení, které jsem vám vysvětlil — počítání jedna-čtyři-dva a alternativní dýchání nosními dírkami — jsou velmi jednoduché a přitom účinné. Nikdy vám nepoškodí vaše plíce.

Když zkouším meditovat a vést duchovní život, trápí mě obtíže a odrazování. Co bych měl dělat?

Sri Chinmoy: Jestliže jste ve svém duchovním životě napadeni nebožskými, nepřátelskými silami, nebo když cítíte, že vaše aspirace není taková, jaká by měla být, nikdy se nevzdávejte duchovního života. Každý den nemůžeme jíst to nejchutnější jídlo, ale přesto jíme. Jíme každý den, bez ohledu na to, zda je jídlo dobré nebo špatné, abychom udržovali své tělo v kondici a mohli tak chodit do práce, do školy a dělat běžné činnosti.

Když v duchovním životě meditujeme, co ve skutečnosti děláme? Krmíme duši, svou vnitřní bytost. Dokonce i když duši nemůžeme nakrmit každý den nejblaženěji, nesmíme se vzdát. Lepší je nakrmit duši čímkoli než ji nechat hladovět. Proto se nikdy nevzdávejte; vždy se pokuste meditovat.

Cesta k realizaci Boha je dlouhá. Zatímco kráčíte po cestě, někdy vidíte překrásné stromy s květy, listovím a ovocem. Jindy vidíte, že je zde jen cesta, bez krásné krajiny. Někdy můžete cítit, že jste na nekonečné cestě vyprahlou pouští a že cíl je nemožně daleko. Ale nemůžete se vzdát chůze jen proto, že se vám vzdálenost zdá být velká anebo že jste unaveni a nemáte žádnou inspiraci. Musíte být božskými bojovníky a postupovat kupředu statečně a neúnavně.

Hledající nekonečné Pravdy musí mít trpělivost rolníka. Rolník oře pole a zušlechťuje půdu. Pak musí počkat, až mu Bůh dá déšť, aby semínko mohlo vyrůst v rostlinku. Stejně tak je v duchovním životě potřebné jak naše osobní úsilí, tak i Boží Milost. Musíme cvičit meditaci, ale musíme cítit nezbytnost Boží Milosti jako deště. Když bude Boží Milost sestupovat a naše lidské úsilí stoupat, budeme schopni dobře meditovat podle své sladké vůle. Pokročilí duchovní hledající mohou meditovat v kteroukoliv chvíli, v kterémkoliv čase, na kterémkoliv místě.

Zpočátku zkoušejte meditovat se svým osobním úsilím a s Boží Milostí. Jestliže na vás útočí nebožské síly a nemůžete-li meditovat, pak nabídněte prostě své současné dosažení oduševněle a oddaně k Nohám Nejvyššího. Řekněte Mu: „Toto je teď mé vlastnictví — nechtěné vlastnictví — a já Ti ho nabízím. Pokládám ho k Tvým Nohám.“ Dokážete-li nabídnout Nejvyššímu své bytí tímto způsobem, uvidíte, že se vaše denní meditace stane nejplodnější.

Ve své meditaci a ve svém duchovním životě cítím, že bojuji proti času, kvůli mé nedočkavosti dosáhnout cíle. Je to špatný postoj?

Sri Chinmoy: Cítíte-li, že bojujete proti času, pak bych vám chtěl říct, že děláte žalostnou chybu. Tato vaše inkarnace není první ani poslední. Řekněme, že jste meditovali v předcházejících inkarnacích; a v této inkarnaci jste meditovali také pár let.

Jestliže cítíte, že vás každý okamžik vede k vašemu cíli, pak je tento pokrok sám o sobě určitým dílčím cílem. Božský pokrok, skutečný pokrok, nemůžete od svého cíle oddělit. Místo bojování s časem byste se co nejvíce měli snažit, abyste z každé vteřiny získali duchovní užitek, duchovní pokrok. Pokaždé, když uděláte pokrok, musíte cítit, že jste se dotkli něčeho z cíle samotného, jeho maličké části. Takto budete cítit, že skutečně postupujete vpřed.

Chceme-li dosáhnout úplného Cíle, musíme se odevzdat věčnému Času, Božímu Času. Co to znamená? Právě teď cítíte, že vaše odpovědnost je realizovat Boha zítra. Právě v tomto okamžiku chcete realizovat Boha hned. Máte dojem, že právě to potřebujete. Jestliže však cítíte, že Bůh potřebuje vaši realizaci nekonečně více, než ji potřebujete vy, pak vidíte, že se stává Jeho zodpovědností. Stává se to problémem Boha, aby vám dal realizaci, buď dnes nebo zítra nebo o několik let později nebo kdykoliv bude chtít. Bůh bere tuto zodpovědnost na svá bedra velice upřímně. Koneckonců, je to On, kdo se chce projevit v nás a naším prostřednictvím. A zůstaneme-li nerealizovaní, jak se bude moci uvnitř nás a naším prostřednictvím naplnit? A tak je to Boží nejvyšší povinnost, aby nás udělal realizovanými. Musíme si ale uvědomit, že Bůh má svůj vlastní vybraný čas. Nemůžeme na čas naléhat. Nemůžeme to dostat za každou cenu. Je to Jeho Čas; On nám to musí nabídnout v Jeho vybrané Hodině. My jen musíme být svědomití, upřímní, horliví, oddaní a odevzdaní Jeho Vůli. To je to, co od nás očekává — upřímnou aspiraci a odevzdanost.

Proč je pro mě tak obtížné odevzdat se mému duchovnímu životu?

Sri Chinmoy: Neustále se podvoluješ pozemským věcem — hluku, semaforům, vládě. Máš pocit, že jestliže se těmto věcem nepodvolíš, budeš naprosto ztracen, zatímco když se odevzdáš, můžeš si přinejmenším zachovat svou existenci na zemi.

Myslíš si, že musíš být chytrý, aby ses udržel na zemi. Myslíš si, že musíš dělat kompromisy mezi svými touhami a světem, který vidíš kolem sebe. A tak cokoliv ti země dává, dokonce i když je to utrpení, myslíš si, že to musíš přijmout.

Chceš-li vést aspirující život, musíš mít stejný postoj k duchovním věcem. Musíš cítit, že když se nebudeš modlit, když nebudeš meditovat, budeš zcela ztracen. Nebudeš-li plakat, neodevzdáš-li se vyšší božskosti, celá tvoje existence nebude mít žádný význam a ty nemáš důvod zůstávat na zemi. Musíš cítit, že bez vnitřního vedení jsi naprosto bezmocný a ztracený. Toto vnitřní vedení přichází, jen když skutečně chceš odevzdat svou nevědomost Světlu v sobě.

Na zemi jsou milióny a miliardy lidí, kteří se nemodlí a nemeditují, ale stále existují, ačkoliv mohou žít zvířecím životem. Ale pokud cítíš, že nestačí na zemi jen přežívat, cítíš-li, že tvé bytí by mělo mít nějaký význam, nějaký účel, nějaké naplnění, musíš vstoupit do vnitřního života, duchovního života.

Jestliže vidíš, že Mír, Světlo a Blaženost ti může nabídnout jen vnitřní život, tak se vnitřnímu životu, životu čistoty, životu skutečnosti, přirozeně odevzdáš. Aspirující lidé se budou snažit překročit pozemské okolnosti a události a odevzdat se své vnitřní božskosti. Není to odevzdání se otroka pánovi, není to bezmocné odevzdání. Zde člověk odevzdává své nedokonalosti, svá omezení, spoutání a nevědomost svému nejvyššímu Já, které je zaplaveno mírem, světlem a blažeností. Zde člověk neztrácí svou individualitu nebo osobnost. Ne! Jeho individualita a osobnost se namísto toho rozšiřují. Rozpínají se do Nekonečnosti.

Četl jsem, že když člověk používá sexuální energii, tak současně vyčerpává i určitou duchovní energii. Je to pravda? A pokud ano, co je třeba dělat, když chce někdo vést duchovní život?

Sri Chinmoy: To, co jste četl, je naprosto pravdivé. Zvířecí lidský život a božský život Boha nejdou a nemohou jít společně. Pro dosažení nejvyšší Pravdy potřebuje hledající naprosté očištění a přeměnu svého nižšího vitálna. Pokud chce mít někdo skutečnou radost, trvalou radost, potom musí překonat potřebu sexu. Chce-li být zaplaven nezměrným Mírem, Světlem a Blažeností, potom musí časem překonat svoje fyzické potřeby. V opačném případě pro něj transcendentální Mír, Světlo a Blaženost zůstanou daleko.

Nemůžete však realizovat Boha přes noc. To je nemožné! Akademický titul nezískáte za jeden den, nebo dokonce ani za rok. Jeho dosažení si může vyžádat dvacet let studia. A realizace Boha je mnohem obtížnější předmět. Aby člověk realizoval Boha, vyžaduje to mnoho inkarnací aspirace a duchovní disciplíny. Možnost vaší realizace Boha záleží v každém životě na vaší současné aspiraci a na vašem předchozím duchovním životě.

Řeknete-li začátečníkovi, že se bude muset okamžitě vzdát svého nižšího vitálního života, svého sexuálního života, potom řekne: „To není možné. Jak bych to mohl dokázat?“ Bude-li to muset udělat hned, pak nikdy do duchovního života nevstoupí. Může ale pomalu a neustále postupovat ke svému cíli. Pokud se bude snažit běžet příliš rychle a nebude k tomu mít schopnosti, tak prostě odpadne. Ztratí i tu omezenou aspiraci, kterou má.

Přeměna sexuálního života jedince se podobá opouštění zlozvyku, pro mnoho lidí je to však obvykle obtížnější a trvá to déle. Řekněme, že někdo hodně pije. Pokud pije šestkrát nebo sedmkrát za den, ať nejprve pochopí, že je to pro jeho realizaci Boha škodlivé. Potom by měl zkusit pít méně. Jestliže pije šestkrát denně, ať to změní na pětkrát denně. Po čase ať zkusí pít čtyřikrát denně. Po nějaké době ať pije třikrát denně. Postupně ať sníží svoji touhu po alkoholu.

V obyčejném lidském životě máme mnoho slabostí. Pokusíme-li se porazit všechny naráz, tělo se bude bránit a zhroutí se. Tělo se vzbouří a my budeme roztrháni na kousky. K pomalému a postupnému překonání našich tužeb musíme mít skutečnou vnitřní vůli, vůli duše. Silou své aspirace musíme potřebu sexu postupně zmenšit. Aspirace a hrubá fyzická touha se budou vzájemně přetahovat a naše přirozenost se bude pomalu očišťovat.

Na základě svého vnitřního nutkání musíme běžet ke Světlu. Potom uvidíme, že je velký rozdíl mezi potěšením a radostí. Po potěšení vždy následuje zklamání a po zklamání nevyhnutelně přichází zničení. Po radosti však následuje větší a bohatší radost a v radosti získáváme skutečné naplnění.

Pokud někdo vstoupí do duchovního života a řekne: „Dnes porazím všechny mé nižší sklony,“ pak jenom klame sám sebe. Zítra ho bude fyzická mysl mučit pochybnostmi. Jeho nečisté a kruté vitálno ho bude trestat všemi možnými způsoby. Bude zklamaný a uvnitř jeho zklamání se bude rýsovat jeho vlastní zkáza. Před realizací Boha musí proběhnout naprostá přeměna nižšího vitálního života. Svým studentům však radím, aby tuto přeměnu prováděli postupně a s upřímným odhodláním.