Část I — Láska, oddanost a odevzdanost

Autorův úvod: láska, oddanost, odevzdanost

Láska je jednání. Oddanost je procvičování. Odevzdanost je zážitek.

Láska je uvědomění. Oddanost je odhalení. Odevzdanost je projevení.

Láska je význam života. Oddanost je tajemství života. Odevzdanost je Cíl života.

Ve své lásce vidím Boha-Matku. Ve své oddanosti vidím Boha-Otce. Ve svém odevzdání vidím Boha-Matku i Boha-Otce společně v jednom těle.

Láska bez oddanosti je nesmyslná. Oddanost bez odevzdanosti je neplodná.

Láska s oddaností byla na začátku mé cesty. Oddanost s odevzdaností jsou na konci mé cesty.

Miluji Nejvyššího, protože jsem přišel od Něj. Oddávám se Nejvyššímu, protože se chci k Němu vrátit. Odevzdávám se Nejvyššímu, protože On žije ve mně a já žiji v Něm.

— Sri Chinmoy

Láska

Láska: Láska je vnitřní pouto, vnitřní spojení, vnitřní spojovací článek mezi člověkem a Bohem, mezi konečným a Nekonečným. K Bohu musíme vždy přistupovat pomocí lásky. Bez lásky se nemůžeme stát jedním s Bohem. Jdeme-li po své cestě s absolutní láskou, nikdy nemůžeme selhat v dosažení a naplnění Boha, ať už ve svém vlastním životě, nebo v lidstvu.

Láska je tajný klíč, který dovolí člověku otevřít Boží Dveře. Kde je láska, čistá láska, božská láska, tam je naplnění. Kde není láska, je trápení, zklamání a smrt. Prvním krokem na naší cestě je láska, druhým je oddanost a třetím krokem je odevzdanost. Nejprve musíme Boha milovat. Potom se Mu musíme oddat, a nakonec musíme být u Jeho Nohou a naplnit sami sebe.

Co je láska? Pokud láska znamená někoho nebo něco vlastnit, potom to není skutečná láska; není to pravá láska. Pokud láska znamená dávat a stát se jedním se vším, s lidstvem a s božskostí, potom to je skutečná láska. Pravá láska je naše naprostá jednota s milovaným předmětem a s vlastníkem lásky. Kdo je vlastníkem lásky? Bůh.

Koho milujeme? Milujeme Nejvyššího v každém člověku. Když milujeme tělo, svazujeme sami sebe; když milujeme duši, osvobozujeme se. Je to duše v jednotlivci, Nejvyšší v každé lidské bytosti, koho musíme milovat.

Nic nemůže být větší než láska. Bůh je velký jen proto, že má nekonečnou Lásku. Chceme-li definovat Boha, můžeme Jej definovat milióny způsobů, ale přeji si říci, že žádná definice Boha není tak výstižná, jak definice Boha jako veškeré Lásky. Pokud do naší mysli vstoupí strach, když řekneme „Bůh“, tehdy jsme od Něj milióny a miliardy mil vzdáleni. Pokud vyjde do popředí láska, když opakujeme jméno Boha, tehdy je naše modlitba, naše koncentrace, naše meditace a naše kontemplace opravdová. Nemůže být žádná větší moudrost, žádná větší znalost než láska.

Modlíme se k Bohu. Proč? K Bohu se modlíme proto, že je veškerou Láskou. Bůh není jako přísný učitel s rákoskou, který nás neustále trestá. Právě proto, že Bůh je veškerou Láskou, Soucitem, jdeme k Němu, a ne k někomu jinému. Nejvyšší poznání spočívá v lásce.

Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Kdyby tato jediná božská kvalita opustila svět, potom by na zemi nemohl být žádný život. Žádná jiná božská kvalita nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak, jako kvalita lásky. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; je naplněním jednoty.

Občas můžeme požadovat nejvyšší Spravedlnost; občas můžeme požadovat nekonečný Soucit. Uvnitř nekonečného Soucitu ucítíme živoucí dech lásky. Na druhou stranu, uvnitř nejvyšší Spravedlnosti ucítíme živoucí přítomnost lásky.

Božskou lásku nemůžeme svázat svými lidskými myšlenkami nebo představami, ale můžeme ji svázat neustálým sebeobětováním. Božská láska je nekonečná, ale nekonečné v nás můžeme svázat sebeobětováním. Co je toto sebeobětování? Sebeobětování je naše neustálá dychtivost a vnitřní pláč formované jen Nejvyšším v nás, vnitřním Kormidelníkem v nás. Ale dokonce i když nabídneme svou srdečnou a oduševnělou poslušnost vnitřnímu Kormidelníkovi v nás samých, stále nebudeme zcela naplněni. Můžeme-li ale odvážně a upřímně říct vnitřnímu Kormidelníkovi, že je to On, kdo bude odpovědný za naše životy, za naši realizaci a za projevení naší duše na zemi, tak jen tehdy bude naše role zcela naplněna.

Láska znamená přijetí. Co přijmeme? Přijmeme tento náš svět kolem nás a uvnitř nás. Nepřijmeme-li svět, který je vnějším Tělem Boha, odmítneme a popřeme Boha tiše a tajně, jestliže ne kategoricky. Po přijetí světa musíme sloužit světu, který jsme přijali. Chceme-li sloužit světu způsobem, kterým svět chce, zůstaneme navždy v nevědomosti. Současně nebudeme schopni osvítit ani kousek vnitřních a vnějších problémů světa. Musíme světu sloužit způsobem, který po nás chce náš vnitřní Kormidelník. Takto nejen naplníme Nejvyššího v nás, ale naplníme Nejvyššího ve světě.

Když se sjednotíme s někým, kdo je plný strachu, získáme určitý druh radosti. Přicházíme mu pomoct vyřešit jeho problém a pak jsme chyceni jeho strachem. Přicházíme, abychom soucítili s ostatními, trpíme s nimi a nemůžeme z jejich utrpení vystoupit. Pravda, je dobré se ztotožnit s utrpením ostatních, ale je hloupost se sjednotit s problémy někoho, komu nemůžeme dodat odvahu a smělost, komu nemůžeme dodat sílu čelit skutečnosti nebo mu nemůžeme pomoct vidět božskou sílu v něm samotném. K čemu je projevování sympatie někomu, když mu nemůžeme ukázat naši vroucí sílu nebo mu nemůžeme dát pevné vedení vstříc ke světlu?

Jak můžeme pomoci našim sestrám a bratrům na světě? Můžeme pomoci, staneme-li se veškerou láskou k Jedinému, jenž je věčně veškerou Láskou. Milujme Jediného, kořen stromu. Potom uvidíme, že větve, listy a zeleň stromu budou také cítit naši lásku. Každý jedinec, kdo naplní Boha a Jeho stvoření, ztělesňuje Boží živoucí Zájem a živoucí Oběť. A v tomto Zájmu a Oběti budou Bůh a člověk oba naplněni.

Oddanost

Oddanost: Oddanost je neohrožená kvalita naší duše. Oddanost neznamená od někoho něco žádat. Oddanost znamená oddanou službu božskému dítěti uvnitř nás. Znamená intenzitu, která nás sjednocuje a ne intenzitu, která nás rozděluje a frustruje. Oddanost znamená vkročení do vyšší části naší vlastní existence. Oddanost je nejsladší pocit v nás, pocit jednoty s něčím vyšším a hlubším uvnitř nás. Je to nejdůvěrnější spojení s naším lepším, čistším, vyšším, vznešenějším a hlubším já uvnitř nás. Je to nejsladší uvědomění si Pravdy.

Kdo je v aspirujícím vyšší já? Vyšší já je Mistr; a dosáhne-li aspirant vyššího já, může vidět, že on a Mistr jsou zcela jedním. Pokud chce aspirant poznat své vyšší já, což je Bůh, může ho poznat prostředníctvím jednoty se svým Mistrem, protože Mistr a Bůh se sjednotili. Jak? Mistr se sjednotil s Bohem na základě svého sebeuvědomění a sebepoznání. Stal se přímou cestou k Bohu a tuto cestu může používat jak Bůh, tak aspirující.

Pokud se skutečně oddám, jak potom mohu oddělit sám sebe od věci, pro kterou aspiruji? Nemohu se oddělit od nejvyššího, nejhlubšího a nejvzdálenějšího. Kapka vstupuje a sjednocuje se s nekonečným oceánem. Když zcela nabídneme sami sebe, nic neztrácíme.

Chce-li někdo udělat ve vnitřním životě rychlý pokrok, přeji si říci, že oddanost je jedinou odpovědí. Pokud je oddanost v celé bytosti, potom může někdo každý den pít nektar ve svém vnitřním probuzení, vnitřní disciplíně a vnitřnímu uvědomění. Je to oddanost, co nám dává sladkost v našem životě a nese nás ke Zdroji nektaru zvěčňujícího život.

Odevzdání

Odevzdání: Jestliže neodevzdáme svou nevědomost, nedokonalosti a omezení - naše omezené kvality a schopnosti - nekonečnému Za, potom od něj zůstaneme vždy odděleni. Musíme se odevzdat zcela a upřímně. Musíme vědět, že toto odevzdání, je tomu Nejvyššímu v nás; je to konečné odevzdání nekonečnému.

Tvář světa nemůžeme změnit a přeměnit našim lidským egem, lidskou vůlí nebo odhodláním, naši neustálým lidským úsilím. To je nemožné! Neznamená to však, že osobní nebo lidské úsilí nemá žádnou cenu. Osobní úsilí se musí vyvíjet neustále, neúnavně a spontánně. Ale musíme vzývat vyšší Sílu, která nás tajně a tiše inspiruje k tomuto osobnímu úsilí. Osobní úsilí se nevyvíjí samo o sobě. Je to božská vyšší Síla, vyšší Síla nekonečného Za, která sytí a inspiruje vyvíjet naše osobní úsilí, vůli, odhodlání ve všem, co říkáme, děláme a čím se stáváme.

Odevzdání je nejsložitější slovo v našem vnitřním slovníku. Aspirant může používat neustále slovo odevzdání, ale když přijde na otázku odevzdání, student je připraven na všechno jiné než na odevzdání.

Žák jednou přišel k velkému duchovnímu Mistrovi a řekl:" Odevzdávám ti celou svoji bytost. od této chvíle budu tvým otrokem.". Duchovní Mistr řekl:"Udělej tedy toto."Žák odpověděl: "Ó, ne. To je příliš těžké. Kromě tohoto, udělám cokoliv." Potom Mistr řekl:" Udělej tamto." Žák znovu odpověděl, "Ó ne, to je také velmi těžké. Udělám něco jiného." Takto, byl ubohý Mistr pětadvacetkrát odmítnut. Mistr poté řekl:" Dozajista, jsi můj nejlepší žák. Nikdo není tak velký, tak upřímný, tak oddaný jako jsi ty."

Vím, že odevzdání je těžší na Západě než na Východě, ale obtížné je jedna věc a nemožné druhá. Jestliže někdo říká, že rostlina odevzdání, strom odevzdání na Západě nemohou růst, řeknu, že se zcela mýlí. Zde na Západě můžeme pozorovat odevzdání v jeho nejčistším smyslu, v jeho nanejvýš božské smyslu, ačkoliv je vzácné.

Stojím-li před vámi, klaním-li se, komu se klaním? Klaním se Nejvyššímu ve vás. A když se klaníte vy, když máte sepjaté ruce, klaníte se Nejvyššímu ve mně. Moje nejvyšší a vaše nejvyšší nikdy nemohou být dvě odlišné věci. Vaše nejvyšší a moje nejvyšší jsou stejné, ale já jsem si, bohužel na rozdíl od vás, vašeho nejvyššího vědomý. To je důvod, proč vám neustále vtloukám myšlenku, že každý z nás je vybraným dítětem Nejvyššího, nejdražší dítě Nejvyššího a že máme nekonečnou příležitost a schopnost naplnit Nejvyššího zde na zemi.

Rozvíjíme nejvyšší moudrost skrz lásku, oddanost a odevzdání. Lidé žijí pod špatným dojmem, že nejvyšší znalost je něco, co přichází z knihy. Ale aspirant došel k uvědomění, že knihy poskytují pouze mentální informace. Znalost přichází pouze od Boha, který je Láskou. Informace nás neuspokojují. Uspokojuje nás pouze naše vnitřní existence, naše vnitřní skutečnost, naše transcendentální vize. Nemůžeme pouze dosáhnout, cítit a uvědomovat si Světlo, ale můžeme se stávat Světlem, jestliže každý den obnovíme lásku, oddanost a odevzdání duše Vůli Nejvyššího.

Část II — Otázky a odpovědi

Jsem student. Jak mohu studovat, a přitom si v mysli udržet Boha?

Sri Chinmoy: To je velmi snadné. Pokud studuješ, abys získal diplom a aby tě za to každý uznával, pokud studuješ, aby ses stal nejmoudřejším člověkem na zemi a mohl tak učit svět, potom je pro tebe nemožné udržet si Boha v mysli. Pokud cítíš, že chceš titul kvůli jménu a slávě, pro své vlastní zajištění na zemi, potom si v mysli Boha udržet nedokážeš.

Musíš cítit, že studuješ jen kvůli tomu, že cítíš potřebu těšit Boha, jen kvůli tomu, že Bůh chce, abys studoval. Celou dobu musíš cítit, že nestuduješ proto, abys udělal radost sobě nebo členům své rodiny, ale jen abys udělal radost Bohu. Ciť, že Bůh je jako matka, která pozoruje své dítě, jak studuje. Jakmile děláš radost Bohu, děláš radost svým rodičům, děláš radost svým příbuzným, děláš radost svému vlastnímu já. Bůh by však měl být na prvním místě.

Musíš považovat své studium za určitou podobu služby Bohu. Jestliže studuješ dobře a dostáváš dobré známky, protože cítíš, že tohle je tvá služba Bohu, pak těšíš Boha. Dnes Bůh chce, abys studoval. Až zítra dokončíš svá studia, Bůh tě vnitřně požádá, abys dělal něco jiného. Pozítří tě může požádat, abys dělal něco dalšího. A tak v každé oblasti musíš Boha těšit Jeho vlastním způsobem.

Studium není na duchovní cestě překážkou. Abys studoval šest, sedm, osm hodin denně, musíš mít disciplínu. Vnitřní schopnost a disciplínu, kterou získáš studiem, budeš za pár let moct využít ve svém duchovním životě. Disciplínu v jakékoliv oblasti života musíme oceňovat a obdivovat, protože je to určitý druh síly. Bůh tě požádá, abys touto silou něco postavil nebo zbořil. Máš-li sílu v rukách, můžeš zvednout těžké závaží. Jestliže bude potřeba něco rozbít, dokážeš to rozbít. A když bude třeba něco zvednout, i to dokážeš.

Jak bychom měli přistupovat k pomoci druhým?

Je-li někdo neupřímný, předvádí-li se jen ve jménu filantropie, nepomáhá-li lidem oddaně, cítí-li, že je to jen jeho vlastní ego, co ho nutí pomáhat lidem, potom to není milující služba. Můžeš někomu sloužit oddaně nebo můžeš pro někoho něco udělat, protože chceš nasytit své ego. Můžeš dát peníze člověku v nouzi, abys potěšil Boha; anebo můžeš dát někomu peníze, abys posílil své ego.

Pomáhat ostatním, abychom nasytili své vlastní ego, je zbytečné. Musíš vědět, že je to vážná chyba a že zpozdí tvůj vlastní pokrok. Takže nejlepší věc je cítit, jestli dostáváš vnitřní povel pomáhat ostatním. Jestliže cítíš, že máš vnitřní povel, abys pracoval tímto způsobem, potom tvým dalším úkolem je dělat to oddaně. Měl bys být vděčný svému Vnitřnímu Pilotovi, za to, že tě povolal sloužit Mu tímto způsobem. Pokud však nedostáváš povel z vnitřního, vyššího zdroje, potom musíš vědět, že vaše činnost je motivována egem: V tomto případě bys měl přestat.

Takže, přeje-li si někdo pomáhat druhým, musí nejdříve určit důvod svého přání. Je motivováno egem nebo je to přání duše? Jestliže je hledající upřímný, ale nemá duchovního Mistra, může získat božské vedení tím, že půjde hluboko dovnitř při své meditaci. Na druhou stranu, vytvořil-li si skutečnou vnitřní jednotu s vědomím duchovního Mistra, bude Mistr aspirantovi radit a převezme zodpovědnost za žákovo jednání.

Načasování každé pomoci je také důležité. Jestli je to Boží Vůle, že by člověk hledající pomoc, ji měl obdržet v určitou dobu a skrz určitého aspiranta, potom aspirant bude veden skrz svou vlastní meditaci nebo svým duchovním Mistrem. Mistr řekne, jaké jednání je potřeba a přijme za něj zodpovědnost. Nicméně, pokud aspirant převezme jednání do svých vlastních rukou a pokud to není Boží Vůle, že se tímto způsobem a v tuto chvíli má někomu pomáhat, potom je takové jednání v rozporu s nejvyšším dobrem jak pro příjemce pomoci, tak pro aspiranta. V takovém případě musí nyní aspirant nést zodpovědnost za jakékoliv špatné jednání.

Jaký bychom měli mít postoj k pomoci druhým?

Sri Chinmoy: Když pomáháte druhým, měli byste cítit, že pomoc, kterou dáváte, nepřichází od vás. Nejste to vy, kdo pomáhá, provází nebo tvaruje určitého člověka: je to váš Vnitřní Pilot. Musíte se stát pouhou cestou. Když se někoho dotýkáte nebo když s někým mluvíte, ciťte, že jste pouze cestou.

Řekněme, že neznáte pravdu, ale máte aspiraci a o někoho upřímný zájem. Chcete mu pomoct, ale nevíte, co říct. V tuto chvíli nevytvářejte myšlenku, jak mu pomoct nebo co mu říct, nebo jak dosáhnout pravdy. Učiňte svoji mysl prázdnou nádobou. Potom nechte tuto nádobu naplnit Božím Světlem a Moudrostí a jen ji s ním sdílejte. Jak to můžete provést? Můžete to provést jen skrz neustále odevzdání.

Pochopit slovo odevzdání je nanejvýš obtížné, jakmile se však začnete odevzdávat, uvidíte, že je to velmi snadné. Odevzdáváte se Nejvyššímu, části ve vás samotných, která vám zůstává stále skrytá. Odevzdání neznamená, že se odevzdáváte třetí osobě, někomu, kdo je vám cizí a kdo vás využije svým vlastním způsobem. Ne! Jste to vy, kdo vstupuje do svého vlastního nejvyššího a nejhlubšího a jakmile toto uděláte, můžete nechat nejvyšší a nejhlubší proudit skrze vás, abyste pomohli pomoct jinému člověku.

Můžete a měli byste pomáhat lidem, ale když pomáháte, ciťte, že jste pouze nástrojem - cestou - a ne tím, kdo vykonává. Pokud zaujmete postoj toho, kdo vykonává, nehledě na to, jak můžete být duchovně vyspělí, vaše pomoc nebude mít žádný smysl. Ale když cítíte, že jste nástrojem, potom jste kdykoliv oprávněni pomoct. Také musíme vědět, zdali máme skutečně co nabídnout. Někteří lidé mají velká ega, a s nimi chtějí pomáhat. Jsou také jiní lidé, kteří mají spontánní pocit, že musí pomáhat lidem. Není to kvůli jejich egu, ale také dělají chybu, protože nejednají jako vědomé nástroje Nejvyššího. Dále je zde třetí kategorie lidí, ti, kteří mají kapacitu a kteří jsou neustále vedeni Božským, Nejvyšším. Pomáhají a slouží lidem, protože to, aby pomáhali, pochází od Boha.

Co se týče tebe, měl bys pokračovat a pomáhat lidem, ale pouze s myšlenkou, že vždy zůstaneš věrný svému věčnému Zdroji, svému vnitřnímu Zdroji. Buďte prosím věrni své vnitřní věci a vnitřní kapacitě. Poznejte, jak dalece můžete člověka vést a jak dalece za něj můžete nést zodpovědnost. Když někomu pomáháte, snažte se také, prosím, podívat na úplný konec. Jinak dnešní pomoc bude zítra přeměněna na větší a obtížnější problémy.

Pokud je člověk v zásadě filantrop, ale je neúspěšný v dosažení realizace Boha, jaká bude jeho duchovní role poté, co zemře?

Sri Chinmoy: Pokud nehledáme Boha, potom Ho nikdy nerealizujeme. Filantrop nikdy nebude moci realizovat Boha, dokud vědomě nevstoupí na duchovní cestu. Může být upřímný, může pomáhat druhým, může udělat dobré věci pro zbytek světa; ale pro realizaci, Boha to nestačí. Pro realizaci Boha musíme mít aspiraci.

Abychom skutečně vnitřně sloužili lidstvu, musíme od Boha získat božské kvality. Jestliže nemáme tyto božské kvality, co lidstvu můžeme nabídnout? Ti, kteří skutečně pomáhají lidstvu, tak činí na výslovný příkaz Boha.

Rád bych jasněji porozuměl rozdílu mezi pomáhajícím a sloužícím člověkem. Zdá se mi, že se tato slova mohou snadno zaměňovat.

Sri Chinmoy: Nemusíme si je poplést; můžeme snadno říct, jestli někomu pomáháme nebo mu sloužíme. Když někomu sloužíme, máme pokoru. Když ale někomu pomáháme, ihned vystupuje do popředí pýcha, marnivost a ego. Když někomu pomáháme, cítíme, že máme větší schopnosti než on, a když někdo pomáhá nám, cítíme, že jsme méně schopní my. V pomoci je pocit nadřazenosti a méněcennosti. Avšak když oduševněle sloužíme, žádná pýcha v nás nemůže být, protože se necítíme být nadřazení. Cítíme, že sloužíme Nejvyššímu v druhých. Když vám lidem sloužím, vidím ve vás božskost. Má role v kosmické Hře je, abych vám dal pocit, že uvnitř vás je vnitřní Kormidelník. Když sloužíme, vytváříme v jiných pocit, že uvnitř nich je Nejvyšší.

Dokonce i v roli hledajícího, jestliže někdo neaspiruje, vynoří se pýcha. A cítí-li, že pomáhá, automaticky vystoupí do popředí nevědomá pýcha. Hledající slouží vysokému Mistrovi a stává se pyšným, že má příležitost sloužit takovému Mistrovi. Místo pýchy by měl ale cítit vděčnost. Měl by nabídnout svou oduševnělou modlitbu a uznání, že dostal příležitost mu sloužit. Vidí-li Mistr, že jeho současný pomocník je plný pýchy a domýšlivosti, může jej snadno vyměnit za někoho jiného.

Při používání slova ‚pomoc‘ musíme být opatrní. Pomoct nám, vést nás a formovat nás může jen vnitřní Kormidelník. Používejme spíš slovo ‚služba‘. Když Mistrovi sloužíme, musíme být velmi opatrní. Dnes je někdo Mistrovi blízký, ale zítra může být ten stejný člověk odvrhnut na druhý konec světa, pokud nesprávně použije požehnání Mistra. Musí cítit, že jeho služba je největší příležitostí a že ji nesmí zneužít. Je-li někdo zaplaven pýchou, že ho jeho Mistr ocenil, okamžitě upadne. Je-li zneužita příležitost sloužit Mistrovi, bude odebrána. Musíme být pokorní. Nehrajeme-li svou roli dobře, má Bůh plné právo změnit nástroj.

Opravdová služba vyjadřuje pokoru a přichází jen s opravdovou a neustálou aspirací. Když aspirujeme, chceme jít vzhůru. Vidíme, že vyšší světy jsou mnohem výš, než jsme my, a tak se automaticky stáváme pokorní.

Jak můžeme sloužit Nejvyššímu?

Sri Chinmoy: Prosím ciťte, že nejdůležitější věci musí být na prvním místě. Když časně ráno vstáváte, pokuste se okamžitě myslet na Nejvyššího. Je to první věc, kterou byste měli udělat. Potom myslete na běžné věci. Děláte dvacet, třicet nebo čtyřicet věcí denně. Před každou věcí byste se měli pokusit pamatovat na Nejvyššího.

Trvá to pouze minutu. Před jídlem myslete na Nejvyššího. Poté co jste mluvili s jedním člověkem a chystáte se mluvit s někým jiným, meditujte minutu. A jestliže vidíte, že nemáte čas, potom se snažte meditovat, jakmile máte volno. Pokaždé, když měníte činnost, meditujte minutu na Nejvyššího. Vaše meditace by měla být oduševnělá a ne mechanická. Přejete-li si, aby vám Nejvyšší neustále pomáhal a provázel vás, připomeňte si Ho pokaždé, když přijdete do kontaktu s lidskou bytostí nebo předmětem.

Jaké místo v duchovním životě zaujímá práce?

Sri Chinmoy: Existují duchovní Mistři, kteří dovolují svým žákům žít povalečský život. Tito žáci jsou jako příživníci; dnes jsou zde, zítra někde jinde. Naše cesta taková není. Žádám své žáky, aby buď pracovali, nebo studovali. Jestliže budete pracovat a vydělávat si na poctivé a skromné živobytí a jestliže povedete normální život, budu velice šťastný. Je naprosto nezbytné vést normální život.

Musíte cítit, že práce, odvádíte-li ji oddaně, je modlitbou těla. Modlitba těla je nezbytná, naprosto nezbytná, abyste potěšili Boha. Jako se modlí srdce, musí se také modlit mysl, vitálno a tělo. Říkáme-li, že se tělo musí modlit, musíme vědět, že tato modlitba je provedena jen skrz nesobeckou službu.

Pokud mám především oddaný přístup k Bohu, měl bych také provádět zasvěcenou službu (karma jóga) a poznání (džňána jóga)?

Sri Chinmoy: Jestliže praktikujete džňána a karma jógu, stejně tak jako bhakti jógu, vašemu pokroku to spíše pomůže než zabrání. Máte-li rodinu, musíte vykonávat své rodinné povinnosti. Tím, že sloužíte svým dětem a zbytku rodiny, také sloužíte Bohu. Zárověň také musíte dojít poznání, abyste pochopili, jak Bůh pracuje ve vaší rodině a ve světě. Takže, jestliže můžete propojit tyto tři věci: postoj služby, postoj oddanosti a postoj poznání, potom můžete udělat úžasný pokrok.

Zároveň však musíte vědět, která cesta vás inspiruje nejvíc. Každá duše má svůj způsob práce a každý člověk je inspirován něco činit podle dispozic své vlastní přirozenosti. Pokud přijímáme všechny cesty - službu, oddanost a poznání - je to velká pomoc; ale zároveň si musíme vybrat cestu, která nám dává největší radost a dát ji největší důležitost.

Jakou má důležitost oddaná služba?

Sri Chinmoy: Zasvěcená, oddaná služba je pro každého žáka nesmírně důležitá. Tato služba může být nejrůznějšího druhu: může to být fyzická práce nebo může mít podobu nabízení oddaných myšlenek, představ, lásky a zájmu. Zasvěcenou službu můžete vykonávat fyzicky a zasvěcenou službu můžete vykonávat duchovně. Také finančně a materiálně můžete dělat zasvěcenou službu. Každý žák má příležitost sloužit Centru, což je jeho duchovní domov a Nejvyšší. Každý člověk může být skutečnou božskou pýchou Nejvyššího. Fyzickou službu, vitální službu, mentální službu, psychickou službu i službu duše můžeme nabídnout k Nohám Nejvyššího.

Tou největší službou je mít vědomou, odevzdanou jednotu s Mistrem a s Nejvyšším. Všechny ostatní druhy služby nám ale značně pomáhají vstoupit do bezpodmínečně odevzdaného života. Začněte tam, kde jste nyní, a v každém okamžiku nabízejte Nejvyššímu svou zasvěcenou službu.

Největší prospěch získáte, jen když se ve vnitřním světě zcela sjednotíte se mnou. Jste-li se mnou ve vnitřním světě opravdu sjednoceni, můžete být se mnou snadno sjednoceni i ve vnějším světě. Když vstoupíte z vnější světa do vnitřního, můžete selhat, ale vyjdete-li z vnitřního světa do vnějšího, musíte být vždy úspěšní. Během práce zkuste prosím cítit, že se mnou ve vnitřním světě pochodujete. To, co nabízíte ve svých vnějších aktivitách, je vnitřní věnování. To, co dýcháte, je můj vnitřní dech.

Znovu a znovu vám chci říct, že každý žák, je-li dostatečně upřímný, se může považovat za nejvybranější nástroj Nejvyššího. Ale vědomě musí vědět, cítit a uvědomovat si, že je bezpodmínečně odevzdanou duší vše vidícího, vše milujícího a vše naplňujícího Gurua — Gurua všech Guruů, Nejvyššího. Nejvyšší je jediný Guru, tady na zemi i tam v Nebi. Existuje jen jediný Guru, a tím je Nejvyšší. Potěšme Ho způsobem, kterým On chce, abychom Ho potěšili. Zkusme to; podaří se nám to. Všichni budeme pochodovat k cíli a budeme naplněni.

Jaký by měl být náš postoj, když pro tebe děláme nesobeckou službu?

Sri Chinmoy: Můžete pro mne pracovat patnáct hodin denně, ale jestliže máte špatný postoj, ze své činnosti nic nezískáte. A co víc, tyto činnosti, které vykonáváte, mohou dělat jiní. Věřte mi, žádný můj žák není nenahraditelný, nehledě na to, jakou službu vykonává. Já jsem také nahraditelný. V očích Nejvyššího jsem pouhá kapka. Pokud já, jako váš lídr, nejsem nenahraditelný, tak jak si můžete myslet, že jste nenahraditelní? Samotného lídra může nahradit Nejvyšší.

Oddaná činnost, odevzdaná činnost může být obdobou kontemplace. Když vás požádám, abyste něco udělali, prosím ciťte, že je to skrz oddanou činnost, kdy se vás snažím k sobě, k božské realitě ve mně přiblížit. Je to pro vás příležitost, skutečná příležitost. Můžete se ke mně přiblížit skrz svou meditaci a zasvěcenou činnost. Meditace je jedna věc; zasvěcená služba druhá.

Existuje vnitřní činnost a vnější činnost. Požádám-li někoho, aby něco udělal, je to vnější činnost. Skrz svou zasvěcenou činnost se mi přiblíží. Ale vy, které jsem nepožádal udělat určitou práci, mi můžete vnitřně nabídnout své upřímné přání, aby on svou práci udělal dobře, tehdy je to vaše vnitřní činnost. Jestliže požádám někoho jiného, aby něco udělal, a vy žárlíte a cítíte se bídně, potom nezískáváte vůbec nic. Nevědomě také vytváříte tomu člověku problém. Vaše žárlivost, vaše nebožské myšlenky a další špatné síly do něj vstupují a brání mu v provádění jeho činnosti. Stává se nevědomě obětí těchto myšlenek a potom svou činnost nemůže vykonávat oddaně.
Chcete-li však získat co nejvíce, tehdy když jsem požádal určitého člověka, aby něco udělal, pošlete mu dobrou vůli. "Ó kéž to udělá dobře." V tu chvíli bude dobrá vůle vaší oddanou činností. A tak, když na vnější úrovni udělá tu věc a získá sto ze sta, stejně musíte získat i vy.

V našem duchovním Centru jsou všichni propojeni. Požádám-li někoho, aby něco udělal, a on to udělá, potom z toho mají prospěch všichni. Pokud něco uděláte dobře, potom to prospívá všem. Jestliže to však neuděláte dobře, potom všichni ztrácí. Nalezli jste zde rodinu. Váš úspěch přijmou ostatní jako jejich úspěch. Váš neúspěch musí ostatní přijmout jako jejich neúspěch. Tímto způsobem, kdy přijímáte neúspěch nebo úspěch ostatních jako svůj zcela vlastní, můžete být skutečně mým duchovním dítětem.

Měli bychom během nesobecké služby meditovat?

Sri Chinmoy: Vykonáváte-li nesobeckou službu, službu Nejvyššího, prosím podívejte se na látku nebo předmět, na kterých pracujete a ciťte, že tato práce je vaše meditace. Stačí, když tu práci provedete dobře. Neměli byste si dovolit být nepozorní tím, že se budete dívat sem a tam nebo mluvením s druhými. Mnohokrát, mnohokrát jsem viděl lidi mluvit, mluvit, mluvit a vykonávat nesobeckou službu jako druh potěšení. Nesobecká služba je skutečné zasvěcení. Meditace je velmi dobrá, ale není nezbytná během nesobecké služby. Všechno má své místo. Měli bychom meditovat v době meditace a vykonávat nesobeckou službu, což je také podoba meditace, v době nesobecké služby.

Jakou roli hraje nesobecká služba na vaší cestě?

Sri Chinmoy: Na naší cestě hraje nesobecká služba významnou roli. Meditace a nesobecká služba jsou obě velice důležité. Aspirace zahrnuje obojí meditaci i nesobeckou službu. Nesobeckou službu od meditace nemůžeme oddělit. Když meditujeme, jdeme vysoko, velmi vysoko. Vstupujeme na vyšší úroveň vědomí, kterou se potom snažíme projevovat. Neprojevujeme-li ji, ničím Matce Zemi neprospíváme. Jestliže vyšplháme na strom a utrhneme mango, nasytíme sami sebe, ale to lidstvu vůbec nepomáhá. Pokud však sestoupíme dolů a rozdělíme se s ostatními, kteří nevědí, jak šplhat, potom i oni získají sílu vyšplhat na strom. Tato podoba nesobecké služby pomáhá lidstvu ohromně.

Pokaždé, když vykonáváme nesobeckou službu, zvyšujeme naší kapacitu. Bůh je všudypřítomný. Je univerzálním Vědomím. Když vykonáváme nesobeckou službu, cítíme jednotu se zbytkem lidstva a sjednocujeme se s tímto univerzálním Vědomím. Pokaždé, když uděláme něco nesobecky, rozšíříme naše vědomí od jednoho k mnoha. Nejprve začínáme jednotou s našimi duchovními bratry a sestrami a ta se potom rozšiřuje do zbytku světa. Je zde rozšíření, objevení naší vlastní skutečnosti, která je naplněna v sebe-rozpětí.

Musíme však cítit, že tato nesobecká služba, není činem obětování: je to čin objevování. Pokud ji bereme jako obětování, potom si rozvíjíme jakousi podobu ega: "Obětuji vše pro ostatní, oni jsou všichni neužiteční tvorové." Nic mi dávají na oplátku. Jsem jediný, kdo dává, ostatní pouze získávají." Jestliže to bereme tímto způsobem, jen si rozvíjíme naše subtilní ego, což je skutečný zloděj v nás.

Považujeme-li však naši nesobeckou službu jako čin objevování, zjistíme, že pouze rozšiřujeme naše vědomí. Naše ruka nás nutí cítit, že naše noha je také součástí naší bytosti. Bez své ruky nemůžeme být dokonalí; bez své nohy nemůžeme být dokonalí; bez oka nebo bez nosu nemůžeme být dokonalí. Každý končetina našeho těla je stejně důležitá.

Měli by žáci přijímat službu jiných žáků?

Sri Chinmoy: Existují lidé, kteří získávají touto službou radost. A tak proč říkáte, že ji nechcete přijmout, že chcete být nezávislí? Říkáte, že nechcete někoho obtěžovat nebo využívat něčí služby. Existují ale na zemi lidé, kteří dělají pokrok pouze tím, že slouží svým duchovním sestrám a bratrům. Tím, že pro vás něco dělají, vykonávají obdobu meditace.

Existují žáci, kteří příležitostně nejdou na meditaci, protože pracují pro Centrum. Když pracují, hodně získávají. Jejich celá pozornost je v tu chvíli zaměřena vnitřně na mě. Jen proto, že slouží Nejvyššímu ve mně, rozšířili svoje vědomí a získávají výsledek skutečné meditace. Jejich služba je způsobem meditace. Požádejte je, aby meditovali pět, deset nebo dvacet minut a oni vstoupí do světa denních snů nebo spánku. Slouží-li však Božskému ve mně, moje duše okamžitě jejich službu rozpozná.

Jaký je vztah mezi službou a love-offerings pro Centrum?

Sri Chinmoy: Dokud si přeji, abyste vykonávali vaši současnou práci, ciťte, že vám nestojí v cestě. Pokud je někdo upřímný a chce sloužit naší misi a vidím-li, že toho člověka ochromují nebožské síly, potom tomu člověku určitě řeknu, aby opustil jeho práci. Právě nyní ale musíte cítit, že je pro vás nezbytné pracovat. Musíte se uživit. Také dáváte love-offerings pro Centrum. Můj jediný příspěvek je aspirace a pravidelnost, ale jsme závislí na love-offerings, abychom udrželi fyzické tělo Centra. Pokud vy lidé pomáháte podporovat tělo, fyzickou stavbu, Centrum, potom se peníze stávají nástrojem.

Jsem duchovní člověk. Jestliže půjdu do potravin a požádám o brambory a další věci a pokusím se zaplatit svým světlem, vyhodí mě. V tu chvíli potřebuji materiální sílu. Vyděláváte ty peníze svou těžkou prací. Když něco dáváte, je to podoba meditace. Dáte-li jeden dolar, ciťte, že vaše těžce vydělané peníze jsou vaše zasvěcení. Neexistuje rozdíl mezi nesobeckým zasvěcením a skutečnou meditací. Sebe-zasvěcení je podoba meditace.

Musíte však vědět, že mě penězi nebudete moci spoutat. Co mě bude moci spoutat je láska, oddanost a odevzdání žáků. Dáte-li mi milióny a milióny dolarů nebo mi dáte Empire State Building, hlad Nejvyššího po Jeho nekonečné manifestaci tímto nebude uspokojen. Pokud ale přichází oddanost a zasvěcení, potom jsem zcela uspokojen. V Gítě, Krišna říká, že dá-li mu někdo okvětní lístek, pouze lístek, je spokojen. Ti, kteří nabízejí své peníze s postojem zasvěcené služby, velmi pomáhají mojí misi. Neznevažuji ty, kteří dávají, ale jejich služba prospívá jen tehdy, dělají-li to s oddaností a zasvěcením.

Jestliže mi dává někdo tisíce dolarů a myslí si: "Ó, protože jsme mu dali tisíce dolarů, Guru se na nás nebude zlobit; nebude nám hrozit," nebude to mít žádnou cenu. Pokuste se o to, uvidíte. Žádný skutečný duchovní Mistr nemůže být spoután penězi. Můžete dát milióny dolarů a další den můžete být požádáni opustit Centrum, nebudu-li spokojen s vaším duchovním pokrokem. Ale budu vašim skutečným zasvěceným služebníkem v každou chvíli, kdy mi nabídnete lístek zasvěcení a oddanosti. Pokud mi můžete dát jeden cent se zasvěcením a oddaností, budu moci je položit k Nohám Nejvyššího. Dáváte-li však jen proto, abyste cítili svou důležitost nebo mě přiměli cítit, že jste velcí, potom to není služba. V tomto případě nebudete schopni dělat duchovní pokrok, vnitřní pokrok. Naopak, peníze budou sytit vaši pýchu, domýšlivost a vědomé nebo nevědomé vyžadování. Když máte správný přístup, když vidím zasvěcení, když mi dáváte peníze, prospívá to vám, mně i Nejvyššímu.

Jak se ti mohu stát blízkým, Guru?

Sri Chinmoy: Jestliže cítíte, že blízkost znamená fyzickou blízkost, potom vám tento druh blízkosti vůbec nepomůže. Chceme-li se stát v duchovním životě blízkými duchovnímu Mistrovi, nejúčinnější způsob je skrz neustálou zasvěcenou službu. Meditace je nepostradatelná; všichni hledající musí meditovat. Spolu s meditací však musí dělat zasvěcenou službu a musí ji vykonávat s největší láskou a odevzdáním.

Nejde o to pracovat oduševněle pouze tehdy, když vás požádám, abyste něco udělali v mojí přítomnosti. To není zasvěcená služba. Je to křivda a urážka mé vnitřní bytosti, staráte-li se pouze o mou fyzickou přítomnost. Zasvěcená služba přichází, jestliže cítíte mou vnitřní přítomnost nehledě na to, kde jste nebo kde jsem já. Centra v Portoriku, Jamaice, Západní Indii a Švýcarsku vykonávají zasvěcenou službu. Nemají mou fyzickou přítomnost. Co potřebují a co dostávají, je moje vnitřní přítomnost. A tak pokud se mi chce někdo stát blízkým, musí rozvíjet vědomí mé vnitřní přítomnosti.

Když sloužíte, zvyšujete svojí vnímavost. Nyní jste velmi omezení a vaše schopnost vnímavosti je velmi limitovaná. Ale čím více budete sloužit Nejvyššímu, tím větší vnímavost budete mít. Jestliže budete mít vnímavost v nezměrné míře, budete moci od duchovního Mistra získat více božského požehnání a více božského zájmu.

Otázka: Jak se mohu naučit oddat se ti?
Sri Chinmoy:

Jak se mohu naučit oddat se ti?

Sri Chinmoy: Existují dva způsoby: Jeden způsob je oddat se svému duchovnímu životu; druhý způsob je být oddaný Nejvyššímu ve mně. Když někdo říká: "Přeji si být ti oddaný," vždy říkám, že ten člověk musí být oddaný Nejvyššímu ve mně, jako jsem já oddaný Nejvyššímu v něm. Existuje jen jeden Guru, jeden Mistr a to je Nejvyšší. Abyste byli zcela oddaní, musíte milovat Nejvyššího ve mně nekonečně více, než milujete něco nebo někoho na zemi. Nejsem to já, koho milujete, je to Nejvyšší. Tento Nejvyšší musí ve všem přicházet jako první. V té chvíli neexistuje matka, otec, bratr, sestra, manželka, manžel. Jestliže cítíte, že je zde někdo, kdo je vám ve vašem životě dražší než já, potom děláte chybu. Manžel, manželka, bratr nebo sestra jsou důležití, ale toto přátelství nebo jednota trvá dvacet, třicet, čtyřicet nebo padesát let a potom vyprchá. V další inkarnaci s vámi váš nejdražší přítel nebo nejdražší člověk na zemi možná nebude mít nic společného. Tyto vztahy jsou dočasné. Kráčíte společně, poté se rozdělíte. Musíte mít však na paměti, že existuje věčný Přítel, věčný Otec a Matka a to je Nejvyšší v Mistrovi.

Musíte cítit, že ten, kdo vás spojuje s Milovaným Nejvyšším, který je vším, by měl být ve vašem životě nejdůležitější. Na světě je mnoho, mnoho lidí, kteří nemají spojení s Bohem. Zde nemám žádnou zásluhu. Ne! Pouze si přeji říci, že je zde někdo, kdo pro vás pracuje, kdo pracuje ve vašem zájmu a to je váš Mistr. Na vnější úrovni s vámi nemusím mluvit více než tři měsíce, ale vnitřně musíte cítit, že na vás myslím více, než myslíte sami na sebe. To, že na vás neustále myslím, je pro vaši dokonalost a osvobození. Přijmu-li vás za žáka, nepřicházím jako nadřazený nebo vládce; přicházím jako věčný přítel, který vám chce ukázat Světlo Nejvyššího. Jakmile vám ukážu Světlo, moje role končí. Jestliže cítíte, že Nejvyšší ve mně je nekonečně schopnější pro vás dělat a dávat vám věci než kdokoliv jiný na zemi, potom se snadno můžete stát oddanými.

Nyní se celou dobu pokoušíte těšit sami sebe, protože cítíte, že se nanejvýš milujete. Proto jíte, bavíte se, a chodíte do práce. Děláte vše, abyste se nejprve potěšili. Neexistuje rozdíl mezi vámi a vašimi životními činnostmi. Obojí je jako dobří přátelé, nanejvýš blízcí přátelé. Musíte však cítit, že já jsem někdo, kdo je vám dokonce bližší než vaše životní činnosti. Pouze tehdy objevíte oddanost.

Řekněme, že na jedné straně jsou vaše tělo, vitálno a mysl a na straně druhé vaše činnosti. Musíte cítit, že existuje spojnice mezi vámi a vašimi činnostmi a to jsem já. Pokouším se vás inspirovat udělat něco dobrého, božského nebo nesmrtelného, abyste se stali vybraným nástrojem Nejvyššího ve vašem životě aspirace a realizace a ve vašem životě činnosti a projevení. Stávám se mostem mezi vaší výškou a projevením.

Od nynějška se pokuste na mě myslet před tím, než cokoliv uděláte nebo řeknete. Brzy ráno, než do vaší mysli vstoupí myšlenky, si mě zkuste vizualizovat nebo se podívejte na můj obraz. Poté, co jste se podívali na můj obraz na několik vteřin nebo minut, se snažte cítit, že váš dech vstupuje do mého srdce. To znamená, že vaše živoucí existence, vaše celé bytí na zemi bude v mé milující péči. Srdce ztvárňuje milující zájem, soucit a ochranu. Když vydechujete, ciťte, že váš dech vstupuje do mě. A když se nadechujete, ciťte, že přichází přímo z nejvnitřnějších zákoutí mého srdce. Dech čistoty a božskosti - uvědomělé božskosti nebo projevené božskosti - získáváte ode mne; život nedokonalosti, nečistoty, nejistoty, temnoty, které přicházejí s vaší vlastní existence, odhazujete do mne. Tímto způsobem se můžete přirozeně a spontánně stát nesmírně zasvěcenými a oddanými Nejvyššímu ve mně.

Neočekávejte, prosím, ode mne cokoliv svým vlastním způsobem. Očekávejte pouze věci, které vám Božské ve mně, Nejvyšší ve mně chce dát. Velmi často se lidé nedokážou odevzdat Nejvyššímu ve mně, protože mají svá vlastní očekávání. Ale je lepší nic neočekávat, protože Bůh ví, co je nejlepší. Matka ví, co je pro její dítě nejlepší; ví jak nasytit dítě a jak ho učinit šťastným. Ten, kdo se o vás stará, je vždy vědomý, vždy pozorný a vždy na vás myslí. A tak není potřeba cokoliv očekávat.

Jestliže nemáte žádná očekávání, je to proto, že jste vnitřně přesvědčeni, že On, Vševědoucí, Všemohoucí, který je veškerou laskavostí a náklonností, vám přirozeně dá svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, budete-li k němu zcela otevření. Váš postoj by měl být postojem úplné vnímavosti a sebenabízení. Odkud přichází schopnost vnímavosti a sebenabízení? Přichází přímo od Nejvyššího. Nemůžete poskytnout dokonce i letmou vteřinu sebenabízení zevnitř, nejste-li inspirováni Bohem.

Můžeme učinit nejrychlejší pokrok, jestliže neočekáváme, neboť v tu chvíli zde neexistuje žádný hněv, zklamání nebo deprese. Jsme jako malé dítě, které si vesele hraje v zahradě. Ví, že až nastane čas, jeho matka nebo otec přijdou a vezmou ho domů. V tomto případě je našim domovem Příbytek Nejvyššího. Nejvyšší přichází, když vnitřně vesele zpíváme, tancujeme a hrajeme si - to znamená, řekněme, že vnitřně meditujeme a modlíme se. Naše vnitřní modlitba bude vždy vyslyšena, nejvyšší ji vždy přijme; a přenese nás do našeho věčného domova.

Existuje však něco jako Božské očekávání. Lidské očekávání znáte. Je to směs potěšení a různých věcí, které vystupují z vitálna a mysli. Při lidském očekávání, jednáme, ale neznáme výsledek našeho jednání. Někdy jsme úspěšní a někdy neúspěšní. Očekáváme-li však úspěch, může se uskutečnit dnes nebo za dvacet let nebo vůbec ne. Ale v Božském případě to takto není. Bůh jasně zná konečný výsledek. Dokonce co nazýváme neúspěchem, Bůh považuje za obrovský úspěch, protože se to stává naplňující zkušeností. Takže při božském očekávání je skutečnost daná. Skutečnost a božské očekávání se nedají oddělit. Samozřejmě, projevení skutečnosti na fyzické úrovni může trvat nějakou dobu. Trpělivost je nezbytná.

Žijeme-li však v Božském Čase a v Boží Trpělivosti, která je veškerým Světlem, potom očekávání a skutečnost půjdou společně. Tímto způsobem stále očekáváme, ale změnili jsme svůj postoj. Neočekáváme něco naším způsobem, ale očekáváme něco, co přijde od Nejvyššího Jeho vlastním způsobem.