Není láska matky a dítěte často vlastnická?

Sri Chinmoy: Na začátku matka nedovolí, aby se jejího dítěte dotýkaly obyčejné lidské bytosti. Mohou se ho dotýkat a mazlit se s ním jen přátelé, příbuzní a blízcí. Matka se zdráhá, protože má pocit, že jí dítě patří, a když se s ním budou mazlit nebo ho hladit, dítě může ztratit svou krásu. Co se ale skrývá za jejím strachem? Je to její neosvícená láska k dítěti. Kdyby byla její láska úplně osvícená, okamžitě by pocítila: „Jsem matka tohoto dítěte. Ať ho oceňují i jiní. Je to Boží stvoření a Bůh mi ho dal. Ať tedy také ostatní děti Boha ocení svého malého bratříčka.“

Po čtyřech nebo pěti letech vezme matka dítě do školky. Znovu spoléhá na ty, kteří mají dítě stejně rádi jako ona, ale nyní má více osvícení. Dovolí dítěti, aby chodilo do školy a začalo se učit. Pak mu dovolí chodit na střední školu a na univerzitu.

Pro malé sedmileté či osmileté dítě je matka celým jeho světem. Láska znamená jeho matku a nikoho jiného. O několik let později, když si hraje a zpívá se svými kamarády, se jeho pocit lásky trochu zvětší. Když potom studuje ve škole a na univerzitě, má rád svou zemi. Potom přijde den, kdy ucítí, že patří nejen určité zemi, ale celému světu. A pak jde ještě výše a hlouběji, dokud nakonec neucítí, že je univerzální, a dokud jeho láska neobejme veškeré Boží stvoření. Začíná tím, že miluje svou vlastní fyzickou matku. Pak svou lásku postupně rozšiřuje k univerzální Matce, která ztělesňuje celé stvoření.

Je výrazem božské lásky nikdy neříkat „ne“ někomu v nouzi?

Sri Chinmoy: Musíte vědět, o jaký druh požadavku se jedná. Božská láska neznamená slepou lásku. Neznamená to, že kdykoli za mnou někdo přijde, hned mu musím něco dát. Ne! Božská láska musí být správně vedena božskou moudrostí. Pokud za mnou někdo přijde a požádá mě o peníze, protože jsem duchovní člověk a mé srdce je plné lásky, mohu mu dát dolar. Předpokládejme, že půjde do baru a dá si něco k pití. Moje láska hrála svou roli. Dal jsem mu, o co žádal, a tím moje práce skončila. Ale kdo je zodpovědný za mou hloupou lásku? Ve vnitřním světě jsem za to zodpovědný já. Tomuto člověku jsem nevědomky pomohl při jeho špatném jednání. Musím vědět, kdy říci „ne“; jinak budu tím, kdo ztratí. Láska je skvělá, ale pokud nevíme, jak ji použít, může to způsobit problémy.

Je pravda, že láska může změnit svět?

Sri Chinmoy: Láska je duchovní síla, nejmocnější síla, ale kolik lidí chce božskou lásku? Svět je po celou dobu v „já“. Každý jednotlivec říká „já“, „já“, „já“. Ve chvíli, kdy přeměníme „já“ na „my“, uvidíme, že se svět automaticky změní.

Pokud můžete někoho inspirovat láskou, on bude inspirovat láskou někoho dalšího. Z jednoho se stáváme mnohými. To je jediný způsob, jak může svět dělat pokrok. Když přijde duchovní Mistr jako Kristus, je to jen jedna osoba, ale inspiruje miliony a miliony. Ostatní duchovní Mistři inspirují menší počet a jejich žáci inspirují několik dalších. Takto se to šíří. Nemůžeme snít o přeměně lidstva najednou; je to pomalý proces. Ale nakonec se tvář skutečnosti promění láskou, božskou láskou.

Myslíte si, že nemůže existovat pravá láska mezi mužem a ženou?

Sri Chinmoy: Z lidského hlediska je láska jen kompromisem nebo zklamáním. Emocionální láska, láska založená na emocionálních pocitech, nebude nikdy naplňující. Dvacet, třicet, čtyřicet nebo padesát let může pár žít společně v kompromisu nebo zklamání. V Indii jsem znal vážený pár. V den, kdy její manžel zemřel, řekl ženě jeden z nejbližších přátel: „Ach, jaký nádherný život jste vedli, tak plný lásky. Manžel ti bude velmi chybět.“ Okamžitě mu řekla: „Jistě, bude mi chybět, ale nebyla tam žádná láska. Byl to všechno kompromis.“ Když jsme je spolu viděli s našima vnějšíma očima, říkali jsme si, že to byl ten nejšťastnější pár, ale když její manžel zemřel, žena řekla, že to byl jen padesátiletý kompromis.

Tento nedostatek opravdové lásky se nevztahuje jen na indické páry. Západ nezažil lásku, opravdovou lásku. Romantickou lásku zažíval v plné míře, ale ne opravdovou lásku — lásku, která povzbuzuje, inspiruje a živí hladový svět.

Na druhou stranu bych rád řekl, že opravdová láska existuje. Láska je božská kvalita, která pochází od Boha. Kdykoli se projevuje některá z Božích vlastností, musí tam být také Bůh. Nemůžete mít kvalitu, zatímco vlastník této kvality bude někde jinde. Ne! Uvnitř kvality je život a dech našeho vlastníka. Čistá láska, božská láska, láska, která nám neustále v každém okamžiku dává nový život, je samotným Božím dechem. Muži mohou nabídnout tuto lásku ženám a ženy ji mohou nabídnout mužům, ale otázkou je, jak se tato láska používá.

Pokud muž miluje ženu, protože ví, že je v ní Božskost, že je tam Nejvyšší, potom je to božská láska. Pokud nevidí božské v jednotlivci, v ženě, pokud vidí pouze tělo, vitálno a mysl, nebo pokud v té ženě vidí zvíře, potom je to lidská láska. Pokud vidí božské v sobě a božské v ženě, pak je to božská láska.

Tato božská láska může být použita k odhalení naší vlastní skutečné existence a k rozšíření našeho vlastního vědomí i vědomí našeho milovaného. Používáme-li lásku k rozšíření druhé osoby, pak je to láska božská. Tato láska se bude neustále naplňovat a naplňovat. Tato láska existuje a musí ji používat muži i ženy.

Pokud žijeme vnitřním životem, duchovním životem, uvědomíme si, co to je pravá láska. Uvědomíme si pravou lásku, ztělesníme pravou lásku, odhalíme pravou lásku a projevíme pravou lásku, a takto proměníme tvář světa.

Jak mohu ve svém srdci neustále každého milovat?

Sri Chinmoy: Člověk musí nejprve milovat sám sebe. Ti, kteří říkají: „Miluj nejprve lidstvo, pak mysli sám na sebe,“ se mýlí. Tato představa dobročinnosti je naprosto špatná. Lásku, spontánní lásku, si musíme nejprve vypěstovat uvnitř. Lásku nemůžeme pěstovat v supermarketu nebo na stanici metra. Lásku musíme pěstovat tady, hluboko uvnitř nás. Jedině když vidíme a cítíme lásku a staneme se láskou, můžeme se o svou lásku podělit se zbytkem lidstva.

Chcete-li milovat celé lidstvo, měli byste vědět, jak byl každý stvořen. Lidstvo pochází ze Zdroje a tímto Zdrojem je Bůh. Můžete-li milovat Boha každou vteřinu svého života, potom můžete milovat všechny. Musíte vědět, že jedině Bůh vás může nejpřesvědčivěji upokojit. Z nitra získáte poselství, že vás může uspokojit jedině Zdroj, ve kterém se zrodila vaše existence.

Každý den opakujte prosím před začátkem meditace slovo „láska“. Při vyslovování slova „láska“ se snažte cítit, že vaše ruce, vaše nohy, vaše oči a každá vaše část zvětšily svou schopnost. Když říkáte slovo „láska“, musíte cítit, že vaše ruce zesílily – ne aby někoho udeřily, ale aby pracovaly pro lidstvo.

Potom se soustřeďte na své oči a zkuste cítit, že je používáte k tomu, abyste ve všech viděli jen dobré věci. Při koncentraci na uši ciťte, že chcete slyšet jen dobré věci, povzbudivé a inspirující věci. Říká-li někdo špatné věci, prostě ho neposlouchejte. Kdykoliv řeknete slovo ‚láska‘, koncentrujte se na jeden z vašich orgánů. Potom se zkuste koncentrovat na své vnitřní vědomí, které nyní aspiruje, ale je také omezené. Zkuste ho rozšířit. Nejprve opakujte slovo ‚láska‘ lidským způsobem ve vašem těle a potom to opakujte božským způsobem, ve vašem vnitřním vědomí. Automaticky získáte lásku k Bohu, a když máte lásku k Bohu, ucítíte lásku k lidstvu. Když milujete Boha, znamená to, že zaléváte kořen. Přirozeně všechny větve a listy získají vodu také.

Chcete-li tedy milovat své sousedy, svou manželku, manžela nebo děti, musíte nejprve milovat Boha. Bůh je Zdroj. Nejdete-li ke Zdroji, kterým je veškerá Láska, potom to budou jen slova, když řeknete: „Miluji tě, miluji tě.“ Pro žádného člověka neexistuje žádný jiný způsob, jak vytvořit opravdovou lásku, než že se sjednotí s Boží Láskou. Skrze Boha můžete mít volný přístup k jakémukoliv jedinci na zemi, a zároveň bude vaše láska ta nejčistší a nejefektivnější.

Jak bychom měli milovat Boha?

Sri Chinmoy: Pokud milujeme Boha, abychom od Něho něco získali, je-li naše láska podmíněná, stává se z ní určitý druh kompromisu. Pokud někdo dá Bohu jeden cent aspirace a očekává, že mu Bůh dá dva miliony dolarů realizace, nejde o skutečnou božskou lásku. Naše láska k Bohu musí být vždy bezpodmínečná. Když milujeme Boha bezvýhradně a bezpodmínečně, cítíme, že je naší svatou povinností změnit tvář světa jako Jeho vybrané nástroje.

Kdykoli jsme schopni něco dát Bohu, je to proto, že Jeho nekonečná Milost jedná v nás a prostřednictvím nás. Pokud jsme připraveni dát Mu jeden cent, je to jen proto, že nás inspiruje, abychom Mu ho dali. Jinak bychom ho použili pro něco jiného.

Naše modlitba k Bohu by měla znít: „Je na Tobě, zda mi něco dáš, nebo ne. Mým jediným přáním, mou jedinou aspirací je být po celou dobu u Tvých Nohou, sloužit Ti bezpodmínečně a potěšit Tě Tvým vlastním Způsobem." To je nejvyšší, největší a nejúčinnější způsob milování Boha. A nemůže existovat žádné vyšší poselství, žádná větší mantra, žádná větší aspirace než tato: „Staň se Vůle Tvá.“ V této jednotě přicházíme k objevování naší lásky k Bohu. V naší jednotě s Absolutním, s naším Božským Otcem, začínáme objevovat svou lásku. A když milujeme Boha, vědomě cítíme svou neoddělitelnou jednotu s Božím minulým, současným a budoucím stvořením.

Jak se můžeme stát dokonalým kanálem, prostřednictvím kterého může láska k Bohu projevit sama sebe?

Sri Chinmoy: Máme vnitřní vědomí a vnější vědomí. Dokonalost je již hluboko uvnitř nás. Je uvnitř nás, ne vně. Chceme-li dokonalost kolem nás nebo ve vnějším světě, první věc, kterou musíme udělat, je vstoupit do vnitřního vědomí a zůstat tam nastálo. Potom uvidíme, že dokonalost poroste jako malá rostlina. Nakonec vyroste do obrovského stromu ve vnějším světě.

Jak se můžeme stát dokonalým kanálem pro božskou lásku? Musíme cítit, že v našem vnitřním životě je jen jediná věc, a to je radost. Když cítíme, že tuto radost nemůžeme oddělit od naší vnější existence, ucítíme, že se stáváme kanálem pro božskou lásku.

Abychom se stali dokonalým kanálem pro božskou lásku, musíme přijmout cestu stálé odevzdanosti našemu vnitřnímu Kormidelníkovi. Tehdy bude duše vést, tvarovat a formovat náš vnitřní i vnější život, a přemění nás do dokonalého kanálu pro projevení božské lásky tady na zemi. Nebude-li existovat žádná odevzdanost Guruovi, vnitřnímu Kormidelníkovi nebo Nejvyššímu, nebude existovat ani dokonalost na jakémkoliv poli; nebude existovat ani žádný kanál pro božskou lásku nebo mír. Nejvyšší může z někoho vytvořit dokonalý kanál jedině tehdy, když vidí, že tato osoba se zcela odevzdala svému vlastnímu vnitřnímu vedení, které přichází od duchovního Mistra nebo od Samotného Nejvyššího.

Je velký rozdíl mezi odevzdáním z lenosti či naprosté bezmoci a dynamickým odevzdáním, které je naplněné aspirací. Pokud z lenosti nebo bezmocnosti říkáme: „Odevzdal jsem se. Nechci teď dělat nic,“ to nestačí. Naše odevzdání musí být dynamické, musí neustále usilovat o to, aby vrostlo do Nekonečného nebo splynulo s Nekonečným. Naše odevzdání musí být vědomé a spontánní. Když se vědomě a spontánně odevzdáme nekonečné Pravdě, Míru, Světlu a Blaženosti, staneme se pro tyto vlastnosti dokonalým nástrojem, aby se naším prostřednictvím projevily na zemi. Na Západě lidé odevzdání špatně chápou. Na odevzdání se tu pohlíží jako na podrobení se něčemu či někomu. Pohlíží se na něj jako na ztrátu či zánik osobnosti. Kde je potom otázka dokonalého nástroje? Tento pohled na duchovní odevzdání je ale špatný. Chceme-li se skutečně stát jedním s Nekonečným, musíme do něj vstoupit. Když vstoupíme do Nekonečného, neztrácíme svou takzvanou malou osobnost. Naopak, stáváme se Nekonečnem samotným. Na základě své naprosté jednoty se my a Nekonečné stáváme neoddělitelnými. Tehdy se staneme dokonalým kanálem pro lásku a pravdu.

Někdy cítím, že má láska k Bohu není čistá.

Sri Chinmoy: Pokud vám někdo projeví náklonnost, lásku a zájem, a dá vám to, co potřebujete, co uděláte? Vrátíte mu čistou lásku. Když vám byly dva roky, vaše matka vám dala hračky, mléko a všechno, co jste chtěl. Vaše matka tam byla pořád, vždy na váš láskyplný požadavek. Na oplátku jste jí dal svou čistou lásku. Také v duchovním životě byste měli cítit, že jste dítě Nejvyššího a že si neustále hrajete na Jeho Klíně nebo v Jeho Srdci.

Vaše srdce vám dá pocítit, že Nejvyšší je jedinou skutečností. Vaše duše vám dá pocítit, že On je jediný, koho musíte milovat a který vás bude navždy milovat. Pokud je však pro vás těžké vytvořit si představu Nejvyššího, a máte-li duchovního Mistra, můžete myslet na svého Mistra. Řekněme, že Nejvyšší je velitelem, a vaším pánem je kapitán nebo nadřízený, zatímco vy jste obyčejný voják v božské armádě. Když velitel vydá rozkaz, kapitán ví, co se má udělat, a předá rozkaz vojákům, kteří jsou pod ním. Pokud potěšíte kapitána, potěšíte prostřednictvím něho i velitele. Prostřednictvím Mistra potěšíte Nejvyššího, Supreme. Musíme si ale uvědomit, že se nejedná o vojenský řád. Tady je vše založeno na lásce.

Když jste někoho přijali za svého duchovního Mistra, jste odhodláni mu dát to, co máte. Ale nemyslete si v té chvíli, že máte jen nečistou lásku. Myslete na sebe jako na dítě, které je připraveno dát to, co má. Dítě přijde ke svému otci a dá mu korunu, kterou našlo na ulici. Otec je tak potěšen, že mu dítě dalo korunu namísto toho, aby si koupilo bonbóny, že dá dítěti něco mnohem cennějšího.

Takže i když máte pocit, že máte jen malou božskou lásku, ale že máte v hojném měřítku nebožskou lásku, dejte to vše Mistrovi nebo Bohu. Neoddělujte nebožskou nebo nečistou lásku od božské. Nechte je spolu Cokoli musíte dát Bohu, Bůh to rád přijme. Je věcí Boha, aby se vaše láska stala čistou. Vaším úkolem je jen dávat to, co máte, ať je to čisté nebo nečisté. Bůh ví, co máte, což je to, co vám Bůh dal, i když je to jen troška čisté, božské lásky. Pokud Mu dáte to, co máte, pak bude spokojen. Když vyprázdníte všechno, co máte, můžete být naplněn Nejvyšším. Tehdy naplní vaši nádobu pouze čistou a božskou láskou.

Jaký je vztah mezi božskou Láskou a božským Soucitem?

Sri Chinmoy: Boží Láska je pro každého. Je jako slunce. Člověk musí jen nechat okno svého srdce otevřené, aby božskou Lásku přijal. Boží Soucit je pro několik vybraných. Boží Soucit je jako magnet, který aspiranta přitahuje směrem k jeho cíli. Je to mocná síla, která aspiranta neustále vede, nutí a táhne a nedovolí mu na cestě seberealizace couvnout. Boží Láska utěšuje aspiranta a pomáhá mu, ale pokud aspirant usne, Božská Láska jej nebude nutit vstát a nepřinutí jej, aby pokračoval ve své cestě. Boží Soucit není jako lidský soucit. Lidským způsobem můžeme cítit k někomu soucit a lítost, ale tento soucit nemá sílu změnit člověka a donutit ho běžet od jeho nevědomosti ke Světlu. V případě Božího Soucitu jde o sílu, která aspiranta mění a transformuje a zabraňuje mu, aby ve svém duchovním životě dělal závažné chyby. Pokud by neexistoval Boží Soucit, žádný můj žák by nemohl jít po cestě Seberealizace. Je to Soucit, který nás chrání před děláním vážných chyb a před sejitím z cesty. Boží Soucit k žákovi přichází prostřednictvím Milosti Mistra. Když ukazuje Bůh svůj Soucit skrze duchovního Mistra, očekává, že se Mu hledající ihned stane blízkým, bližším, nejbližším. Prostřednictvím samotného Soucitu se může žák stát nejbližším Bohu.

Láska může být často špatně pochopena. Projeví-li někdo lásku, lidé si mohou myslet, že je ze tím nějaký motiv. Myslí si: „Vyjadřuje mi výjimečnou lásku, takže chce výjimečnou laskavost.“ V pocitu lásky mezi Guruem a žákem může být láska žáka a láska Gurua vyrovnaná na padesát procent. Ale v Soucitu může nabízet Guru devadesát devět a žák jedno procento, a dokonce i s tímto jedním procentem zkouší žák vstoupit na pole nevědomosti. Když přijde Soucit, letí jako šíp a boří závoj Nevědomosti.

Láska může zůstat dokonce i s nevědomostí, ale Soucit ne. Soucit musí být úspěšný; jinak může být stažen. Zůstane několik vteřin, několik minut nebo let; musí ale poslat zprávu nejvyšší Autoritě a říci, zda byl úspěšný nebo ne. Může přijít chvíle, kdy nejvyšší Autorita řekne: „Je to pustá poušť. Vrať se.“ Potom musí Soucit letět zpět k nejvyšší Autoritě, k Nejvyššímu.

Skutečný duchovní Mistr zkouší přistoupit ke svým žákům se sněhobílou, nejčistší láskou. Ale často nepochodí, protože jeho láska nezíská žádnou odezvu. A tak změní přístup a zkusí soucit. Ale často i jeho soucit je odmítnut a nepochopen do takové míry, že se vlastně špatně použije a zneužije. Lidé přidávají motivy k Mistrově nejčistší lásce a soucitu. Když Mistr někoho ocení, tento člověk pochybuje o jeho motivech: „Jak by mohl být Mistr tak dobrý? Jak by mohl být tak hodný? Asi po mně chce něco dalšího, něco důležitého.“

Se svou láskou neuspěl a se svým soucitem také neuspěl. Co zbývá? Nevyhnutelná přísnost! Láska i soucit stále zůstávají, ale kromě těchto dvou božských kvalit Mistr přidá přísnou vnitřní i vnější disciplínu. Nakonec, když neuspěje v životě aspiranta s vnitřní a vnější disciplínou, je přinucen mu říct, že tato cesta pro něj není. Jeho mise se může naplnit a růst jen silou opravdové vnitřní oddanosti a nezištnou oddanou službou.

Někdy si myslím, že mě Guru nemiluje, Nejvyšší mě nemiluje a můj život je bezvýznamný. Je nějaká cesta, abych uvěřil, že existuje důvod, proč by mě měl Nejvyšší milovat?

Sri Chinmoy: Je to velmi vážná chyba, když řekneš: „Guru mě nemiluje.“ Měl by sis uvědomit, že tvým úkolem je hrát svoji část. Jestliže Guru nehraje svou část, tak bys měl cítit, že existuje někdo, kdo to bude hrát za něj, a tím je Nejvyšší. Ciť, že Mu dáš veškerou svou božskou lásku. Je-li Guru slepý, je-li Guru lhostejný, tak je někdo jiný, kdo to bude hrát. Je zde Nejvyšší a On je vysoko nad Guruem.

Myslíš-li si, že tě Nejvyšší nemiluje, musíš vědět, že jsi skutečný hlupák. Je to Nejvyšší, kdo stvořil lásku. Stvořitel stvořil lásku, stvořil samotnou vaši existenci. Je jako zahradník, který vytvořil zahradu s mnoha krásnými květinami. Jestliže květina řekne: „Ne, ne, on mě nemiluje, on mě nemiluje!“, není to směšné? Samotná skutečnost, že zahradník květiny zasadil a vypěstoval — není to jeho láska?

V každém okamžiku, v každém okamžiku, v každém okamžiku musíte cítit, že Nejvyšší vás skutečně miluje; jinak by vás nepřivedl do svého světa stvoření. Mohli byste zůstat v Nebi, v oblasti duší.

Po krátké době meditace s tebou mi připadá, že láska, která ke mně přichází skrze tebe, skrze Boha, je podmíněná. Zdá se mi, že to záleží na tom, jestli medituji a aspiruji správně nebo ne, a zda si toho cením.

Sri Chinmoy: Bohužel zde děláš chybu. Božská Láska není podmíněná; není závislá na tom, co děláš. Důvodem, proč to tak cítíš, je to, že jsi nevyprázdnil svou nádobu. Proto cítíš, že láska je podmíněná. Když vyprázdníš svou vnitřní nádobu, uvidíš, že skrze tebe plyne láska, a potom ucítíš, že tvoje nádoba je plná až po okraj. Láska Boha není závislá na tom, co děláš, kromě tohoto smyslu: když necháš dveře doširoka otevřené, potom Nejvyšší může vstoupit. Pokud však své vnitřní dveře neotevřeš, je pro nejvyšší Skutečnost nemožné, aby do tebe vstoupila.

Vše, co přichází od Boha, je bezpodmínečné. Svou Lásku dává nepodmíněně, ale někdo ji musí přijmout. Sluneční světlo je bezpodmínečné; každý ho může přijmout. Může ho přijmout farmář i král. Pokud ale král tvrdě spí a nechce otevřít okna a dveře, potom pro něj žádné sluneční světlo neexistuje.

Nerozumím tomu, proč do mě Boží Láska nevstoupí, i když mám dveře zavřené.

Sri Chinmoy: Vstoupí-li do vás Boží Láska, když ji nejste schopni přijímat, budete ji považovat za cizí prvek. Nebudete si jí vážit nebo se o ni zajímat. Když někdo přímo před vás přinese vynikající jídlo, ale vy si ho nebudete vážit, potom ho prostě odmítnete a budete cítit, že nemá žádnou hodnotu. Neaspirující člověk, který se zajímá o své touhy, si bude libovat v potěšeních nevědomosti. Je Boží povinností sejít dolů a nabídnout takovému člověku Svůj nekonečný Mír, Světlo a Blaženost? Ne! Jestliže někdo pláče a bojuje o to, aby získal trošku Míru, Světla a Blaženosti, tak Bůh bude cítit, že takový člověk si to zaslouží.

Víme, jak neustále plakat. Pláčeme po věcech, které nás opustily a zklamaly nás; pláčeme po egu a jeho dětech: po strachu, pochybnostech, úzkostech a obavách. Pláčeme po jménu a slávě, po penězích, bohatství a majetku; ale nepláčeme k Bohu po Jeho Světle a Blaženosti. Nepláčeme po tom, po čem máme určeno, abychom plakali; nepláčeme po bohatství, které jsme již kdysi dávno měli.

Nemůžeme si s věčnou Pravdou a nejvyšší Skutečností jen hrát; musíme si jich cenit. Jestliže si v tomto světě něčeho ceníme, budeme těžce pracovat, abychom toho dosáhli. Nebudeme-li těžce pracovat, nic nezískáme. Neceníme-li si moudrosti, jak v nás může moudrost zasvitnout? Jen když jsme pro ni těžce pracovali, tak v nás zasvitne. Za všechno, co získáváme, musíme něco svého nabídnout; ale vidíme, že to, co jsme nabídli, je ničím ve srovnání s tím, co získáváme. Otevřít dveře trvá vteřinu a ten, kdo vejde, Věčný Host, nám přináší Věčnost. Neděláme-li si ale starosti s otevřením dveří, proč by měl přijít? Neceníme si Ho; cítíme, že nám přináší zbytečnosti a věci, které nepotřebujeme.

V duchovním životě si musíme neustále cenit Míru, Světla a Blaženosti a plakat po nich. Jen tak můžeme očekávat, že je od Boha získáme. Jinak, i když nám Bůh přinese Mír, Světlo a Blaženost v nezměrném množství, řekneme, že to nepotřebujeme. Budeme cítit, že Boží Milost jedná prostřednictvím naší modlitby a meditace, ale nebudeme ji chtít přijmout. Nebudeme-li si vážit toho, co nám Bůh dává, Bůh se na nás nebude zlobit. Jen počká, až budeme připraveni Jeho vnitřní Bohatství přijmout.

Je láska Mistra k žákovi stejná jako láska žáka k Mistrovi?

Sri Chinmoy: Láska, která oduševněle přikazuje, a láska, která bezpodmínečně poslouchá, si užívají stejné Blaženosti Nejvyššího. Ty jsi mým duchovním dítětem. Já jsem tvůj duchovní otec. Co nás spojilo a co nás může navždy svázat, pokud ne láska? Když tě žádám, abys něco udělal, můžeš to vzít jako příkaz, nebo můžeš cítit uvnitř toho příkazu živoucí přítomnost mé duše, mého živoucího a plačícího zájmu o tvé nejzazší naplnění. Když ve mně bezpodmínečně posloucháš Nejvyššího, budeš cítit mou neomezenou hrdost na tebe. Tehdy v tobě má láska získá skutečné naplnění tím, že se s tebou stane naprosto jedním, a tvá láska získá skutečné naplnění tím, že slouží Nejvyššímu ve mně. Láska přikazuje, ale uvnitř tohoto příkazu je život naší vzájemné skutečnosti. Láska poslouchá, a uvnitř této lásky je úplné, naprosté ujištění světa Za, ujištění, že nejvyšší realizace se uskuteční v lidském těle.

Lásku, kterou projevuji, když tě žádám, abys udělal toto nebo ono, a lásku, kterou projevuješ při plnění svého úkolu, nikdy nelze oddělit. Tyto dva druhy lásky mohou mít význam pouze tehdy, když se vzájemně naplňují. Milujme a buďme milováni. Když milujeme, musíme cítit, že naše jednota je úplná. Když milujeme, musíme cítit, že naše realizace je úplná. Když milujeme, musíme cítit, že naše projevení je úplné. A když je projevení úplné, je Bůh svrchovaně naplněn a zde na zemi svítá království nebeské.

Jak můžeme zdokonalit svou oddanost?

Sri Chinmoy: Protože máte duchovního Mistra, rád bych řekl, že svou oddanost můžete zdokonalit intenzivním pocitem jednoty se svým Mistrem. Svůj život můžete zasvětit Mistrovi pouze tehdy, když vidíte, že se nakonec stanete stejným jako je on v jeho realizaci, v jeho úspěchu, v jeho poslání, v jeho naplnění. Z vaší strany by tam měla být ta nejčistší spontánní intenzita, abyste se sjednotili s jeho realizací, s jeho úspěchem, s jeho posláním a naplněním. Tato intenzita občas může mít podobu lásky, občas může mít podobu oddanosti a občas může mít podobu odevzdání se.

Pokud můžete mít tento intenzivní pocit jednoty, pak automaticky zasvětíte celý svůj život — tělo, mysl, srdce a duši — svému Guruovi. Oddanost musí mít své kořeny ve všech sférách bytosti. Oddanost pouze v srdci nestačí. Oddanost musí být také v mysli, ve vitálnu a ve fyzickém. Teprve potom se oddanost stane dokonalou.

Je snadné vyjádřit oddanost Mistrovi, když je Mistr v nejhlubší meditaci, když je v nejvyšším vědomí, ale je obtížné, když se Mistr chová jako nejobyčejnější člověk, když Mistr vykládá vtipy. Pokud ale v té chvíli můžete vidět za jeho vtipy a jejich prostřednictvím vyzařující světlo, tehdy také zdokonalujete svou vlastní oddanost. Mistr může říct něco velmi hloupého nebo nehezkého, ale pokud za tím a prostřednictvím toho vidíte světlo, vaše oddanost se zdokonaluje. Takže pokud chcete mít oddanost v nejčistším, absolutně nejčistším smyslu, a pokud chcete, aby byla vaše oddanost naprosto dokonalá, pak chci říci, že musíte snést svou oddanost do fyzického, do vitálna i do mysli. Do celé své bytosti musíte snést svou oddanost k Vnitřnímu Kormidelníkovi, k Mistrovi, a jen potom se vaše oddanost stane dokonalou.

Jak si můžeme udržovat své vnitřní vědomí i během svých denních aktivit?

Sri Chinmoy: Pomocí své lásky a zájmu. Když někoho milujete, když o něj máte zájem, musíte ho vidět buď v sobě nebo před vámi. Řekněme, že máte kočku. Máte ji velmi rádi. Co se teď děje? Pokud ji máte opravdu rádi, budete ji vidět, i když jste ve škole. Mnohokrát na ni budete myslet: „Nakrmil jsem ji? Je spokojená?“ Tyto myšlenky k vám přijdou, protože ji máte rádi. Zatímco myslíte na kočku, děláte také něco jiného. Jste ve škole. Ale vaše láska ke kočce je tak intenzivní, že ve svém vědomí budete cítit, že kočka je přímo před vámi.

Představte si matku a její dítě. Matka si čte noviny. Její nejdražší je její syn. Může být tisíce kilometrů daleko, ale soustředí se na svého syna. Myslí si: „Ach, teď jsem tady. Kdo se o něj stará? Nikdo se o něj nemůže postarat tak, jak já.“ Můžete říci, že je to emocionální láska nebo sladká náklonnost nebo zájem, nebo všechno toto dohromady; ale svou láskou udržuje své spojení se svým synem.

Když jste k někomu připoutáni, myslíte na něj bez ohledu na to, kde jste; myšlenky na něj přicházejí do vaší mysli. Když v běžném světě jeden člověk věnuje pozornost druhému, znamená to, že je k němu připoutaný. Lidské bytosti, které jsou spolu v běžném světě spojeny, jsou na stejné úrovni. V duchovním světě je Mistr daleko výš než žák. Takže to není připoutanost, ale oddaný pocit jednoty, který žáci s Mistrem sdílí. Když žák myslí na Mistra, není to s připoutáním, ale s oddaností. Takto může individuální hledající potěšit Mistra, který již realizoval nejvyšší Pravdu a který mu bude sloužit jako prostředek, prostřednictvím kterého žák dosáhne Pravdy.

Máte pro mě náklonnost, pozornost, lásku a zájem Přirozeně se tak nyní pokusí vaše mysl do mě vstoupit nebo mé vědomí vstoupí do vás. Na druhou stranu platí, že pokud si v sobě můžete vytvořit zájem o mé poslání, uvidíte, jak ode mě do vašeho srdce proudí opravdová radost, mír, láska, požehnání, vděčnost a pýcha. Tehdy pro vás bude snadné udržet si mě ve svém vědomí.

Pokud máte pocit, že se skutečně a opravdově zajímáte o projevení Nejvyššího, jak mi můžete pomoci? Jedním ze způsobů je rozvíjení zájmu o lidstvo. Všichni tvrdíme, že o lidstvo máme zájem. Co ale děláme? Používáme slovo „zájem“, modlíme se ale k Bohu, aby pomohl nebo osvítil lidstvo? Ne! Náš zájem je sobecký. Pokud se svět zlepší, tím lépe pro nás. Musíme však mít o lidstvo opravdový, nezištný zájem.

Jak si se mnou můžete udržet své vnitřní spojení? Jen si vytvořte více zájmu o mé poslání a více lásky k projevení mého světla na Zemi. Pokud někoho milujete, každou hodinu jste připraveni pro něj udělat vše. Pokud ke mně chováte opravdovou lásku a náklonnost, k tomu božskému ve mně, Nejvyššímu ve mně, pak bez ohledu na to, co děláte, i když běžíte nebo skáčete, budete mít ten nejsladší vnitřní pocit blaženosti. Je to proto, že jste se ztotožnili s někým, kdo má vnitřní schopnost přijít a nabídnout vám Mír, Lásku, Světlo a Blaženost.

Čím větší si můžete vytvořit nebo rozvinout vnitřní zájem o lidstvo a o mé poslání, a čím dříve budete milovat mou realizaci, tím rychlejší bude váš vnitřní pokrok. Z tohoto vnitřního pokroku si budete moci se mnou založit svůj neustálý pocit jednoty při různých činnostech — zatímco pracujete, studujete nebo se stýkáte přáteli. Je to všechno zájem a láska, nic jiného.

Má naše láska ke zvířeti tendenci přivádět nás zpět k naší vlastní zvířecí existenci?

Sri Chinmoy: Máte rádi psa, protože je vám velmi věrný, ale to neznamená, že se musíte stát psem. Ve vaší lidské existenci můžete vlastnit a vyjadřovat stejné dobré kvality, jaké má pes, aniž byste museli vstupovat do zvířecího života. Tím, že projevíte svou náklonnost, se nestanete zvířetem. Co tím získáte? Získáte dobré vlastnosti zvířete, které máte rádi. Pouhým projevením náklonnosti k vašemu psovi, protože je vám oddaný nebo protože je velmi milý, se ale nestanete zvířetem, protože jste již touto fází prošli.