Část I

SCA 1057-1065. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy v hotelu Pedro de Valdivia, v Chile, dne 6. ledna 1987.

Jak mohu být stále šťastný?

Sri Chinmoy: Můžeš být stále šťastný, když budeš dělat dvě věci. Zaprvé, od nikoho nic neočekávej, ani od svého Gurua ani od Nejvyššího. Pouze dávej, dávej a dávej. Vědci vynalezli nemálo věcí. Teď zkus cítit, že vynalézáš něco dobrého, něco absolutně nového, co ještě nikdo nevynalezl. Vynalezneš toto: budeš lidstvu, svému Guruovi a Bohu dávat, dávat a dávat, ale nic od nich nebudeš chtít na oplátku. To je jeden způsob, jak být neustále šťastný.

Druhý způsob spočívá v tom, že budeš myslet na to, čím jsi byl předtím, než jsi přijal duchovní život, a čím jsi teď. Dokonce ani ve svých nejhorších okamžicích na tom nejsi tak špatně, jak jsi na tom byl, ještě než ses stal hledajícím — tedy v době, kdy jsi měl miliony tužeb. Když budeš myslet na pokrok, který jsi udělal, budeš šťastný.

Jak to mohu udělat, abych si vždy počínal správně?

Sri Chinmoy: Pokud budeš meditovat a meditovat, budeš si vždy počínat správně. Během meditace zkus cítit, že obě tvé oči jsou uvnitř tvého srdce a plavou v řece-srdci. Zkus cítit, že každé oko je plavcem — jedno je lidským plavcem, a to druhé je božským plavcem. Tito dva plavci plavou v řece-srdci s ohromnou vnitřní radostí a tato řeka plyne do oceánu. Pokud toto dokážeš vidět a cítit, budeš mít vnitřní štěstí. A pokud budeš mít opravdové vnitřní štěstí — nikoli potěšení, ale vnitřní štěstí — nikdy neuděláš chybu.

Jak mohu být neustále nadšený?

Sri Chinmoy: Můžeš být neustále nadšený, pokud budeš cítit, že jsi u paty stromu. Podíváš-li se na strom, zjistíš, že ta nejlahodnější manga, nejzralejší manga, se nacházejí na vrcholku a přirozeně začneš s nadšením šplhat na strom. Ale pokud neuvidíš strom, pokud se nepodíváš nahoru a neuvidíš květy a plody, nezískáš žádné nadšení, abys šplhal vzhůru.

Co mám dělat, abych nikdy neměl strach?

Sri Chinmoy: Pomocí jednoty, jednoty, jednoty. Má tenisový míček strach, když jej někam hodíš? Když budeš ve třetím patře a vyhodíš jej z okna, možná budeš mít strach ty. Možná se budeš bát, že někoho trefíš a zraníš ho, nebo že se ten míček ztratí, nebo se mu něco stane. Ale ten míček nemá strach.

Musíme cítit, že Bůh si s námi hraje jako s tenisovým míčkem, hází nás sem a tam. Ale Bůh to dělá vědomě. Ty jsi jeho nástrojem. On ví, že tě bude moci vysledovat, ať už tě hodí kamkoliv. Ví také, že se nerozbiješ. Házel by s tebou, kdyby věděl, že tě rozbije?

Co si o mně Bůh ve skutečnosti myslí?

Sri Chinmoy: Bůh na tebe vždy myslí jako na Svůj sen — nikoli starý sen, ale nový sen. Každý den na tebe myslí jako na nový sen, zejména na tvoje narozeniny. Právě toho dne na tebe myslí jako na svůj jedinečný sen. Bůh myslí na každého jednotlivce v den jeho narozenin jako na Svůj nesrovnatelný sen, který je jiný než jakýkoliv další sen.

Jak mohu mít více vděčnosti?

Sri Chinmoy: Vděčnost pochází z oddanosti. Bez oddanosti není žádné vděčnosti. Vyber si jednu z mých fotografií — nemusí to být moje Transcendentální fotografie — a medituj na ni. To ti dá více oddanosti.

V Indii máme list tulsi. Duchovní význam tohoto listu je oddanost. Jedna z mých indických „matek“ se bála, že nemám žádnou oddanost. Jmenovala se Mridu-di. Každý den za mnou přiběhla jenom proto, aby mi dala do úst list této rostliny.

Abychom měli vděčnost, je oddanost naprosto nezbytná. Jakmile někdo ztratí magnet oddanosti, nemůže si udržet vděčnost. Jste-li někomu oddaní, můžete mu dát najevo svoji vděčnost, lásku, zájem a sympatii. Ale co uděláte, když vám chybí magnet oddanosti?

Oddanost je v našich životech tou nejsladší věcí. Je to magnet, který přitahuje všechny božské vlastnosti. Předstíraná oddanost je ovšem k ničemu. Neplýtvejte silou svalů ve svých dlaních při spínání rukou, pokud v srdci nemáte oddanost!

Jak mohu mít více energie?

Sri Chinmoy: Můžeš mít více energie, když něco nebo někoho vyzveš. To neznamená, že bys měl bojovat proti jiné lidské bytosti. S nikým navenek nebojuješ. Ten, koho chceš vyzvat, je uvnitř tebe — uvnitř tvého těla, vitálna a mysli. Pokud tě něco ve tvém vlastním životě neuspokojuje, musíš to vyzvat. Jestli tě neuspokojuje mysl nebo vitálno, vyzvi je. Jakmile je vyzveš, musíš sebrat veškerou svoji odvahu a energii. Jinak bude tvoje energie nevyužitá.

Musíš jako hrdina vyzvat na souboj cokoliv, co tě ve tvém životě neuspokojuje. Před tebe se postaví hrdina a řekne: „Buď mě budeš poslouchat a změníš svůj životní styl, nebo tě zničím!“ Ty odpovíš: „Ne, nechci, abys mě zničil! Chci, abys mě osvítil!“ Vyzveš a osvítíš všechno, co musí být osvícené. Odvrhneš všechno, co je nutné odvrhnout. A přijmeš všechno, co je potřeba, abys ve svém životě přijal. Abys získal velkou zásobu energie, musíš vyzvat jakoukoliv nespokojenost. Nespokojenost odebírá veškerou tvoji radost a energii.

Je možné nebo potřebné mít rád každého člověka?

Sri Chinmoy: Musíš být moudrý. Strom má bezpočet listů. Je nezbytné cítit, že miluješ všechny listy stromu, je ale možné se dotknout všech lístků jednoho po druhém a říct: „Miluji tě, miluji tě, miluji tě“?

Musíš také vědět, že ten strom má svůj kořen, a tím kořenem je Bůh. Můžeme Bohu říci: „Miluji Tebe a všechno, co máš a všechno, čím jsi.“ Bůh se stejně jako ten strom zabývá bezpočtem lidí.

Měl bys mít vůči všem dobrou vůli, ale to neznamená, že bys měl jít a s každým mluvit a dát mu najevo svoje sympatie a zájem. Kdyby ses o to pokusil, neměl bys čas myslet na svoji vlastní modlitbu a meditaci. Někteří lidé nemají čas myslet na svůj vnitřní život a realizace Boha je pro ně pořád velice vzdálená. Ale chodí sem a tam, aby pomáhali všem lidem a měli pocit, že jsou lidumilové. Ve většině případů jenom klamou sami sebe.

Ke všem lidem budeme mít dobrou vůli, ale nemůžeme se stýkat se všemi. Pokud uvidím hada, nabídnu mu svoji dobrou vůli, pokusím se uvnitř něj spatřit Boha, ale to neznamená, že se před něj postavím, aby mě mohl uštknout. Budu se modlit, aby had změnil svoji povahu, ale dělat něco dalšího by nebylo moudré.

Má pro mě dnes moje duše nějaké zvláštní poselství?

Sri Chinmoy: Tvoje duše má zvláštní poselství: vzhledem ke svému zdraví zapomeň na svoji minulost, zejména v mysli a těle. Musíš upřímně cítit, že máš dobré zdraví, pevné zdraví. Tvoje duše chce, abys přesvědčil svoji mysl, že nejsi nemocný, slabý, unavený a vyčerpaný. Tvoje duše tě neklame. Tvoje duše dychtí po tom, aby ti mohla dát svoje schopnosti a možnosti. Ale místo toho, abys tyto věci přijal, neustále se ztotožňuješ se svým tělem, které řekněme trpí.

Musíš cítit tak často, jak je jenom možné, že nejsi tělem, ale duší. Potíž spočívá v tom, že duše je pro nás neurčitý pojem, je to pro nás jenom slovo. My víme, jak se to slovo vyslovuje, ale duši nezakoušíme. Právě proto, že ji nevidíme a necítíme, máme pocit, že je to možná mentální halucinace nebo pověra. Ale duše je skutečnost. Je to božskost uvnitř nás.

Musíš cítit, že duše v tobě je posvátná. Ty ji možná nejsi schopen vidět, ale můžeš kdykoli otevřít své srdce a cítit ji. Je to jako s láskou. Nemůžeš ji vidět, ale víš, že ji máš.

Věř v existenci své duše. Když ji nebudeš krmit, nebude se moci projevit. Je pravda, že duše je nezrozená a nesmrtelná, ale když se nebudeš modlit a meditovat, duše nezíská příležitost projevit Boha.

Část II

SCA 1066-1071. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 6. ledna 1988 v hotelu Ambarrukmo Palace v Yogyakartě, v Indonésii během televizního rozhovoru.

Co vás a vaše studenty přivádí do Indonésie a zejména pak do Yogyakarty?

Sri Chinmoy: Přijel jsem, abych viděl nádherné okolí Yogyakarty a také cítím něco velice zvláštního k Borobuduru. Pán Buddha pochází z Indie a já k němu chovám velice zvláštní úctu a obdiv. On je pro celé lidstvo. Takže bych rád šel do Borobuduru vzdát mu poctu.

Navštěvujete mnoho zemí po celém světě. Rád bych se zeptal na účel těchto cest.

Sri Chinmoy: Účel je velice prostý. My cítíme, že tento svět je jedna rodina. Vy a já jsme bratři. A existuje jen jeden Bůh. Vy tohoto Boha nazýváte Alláhem a já mu říkám nějak jinak. Ale pořád je to tentýž Bůh. Mohammed, Pán Krišna a Spasitel Kristus přišli od Nejvyššího. Máme pocit, že když se modlíte k Alláhovi a hinduista nebo křesťan se modlí k Bohu, jde o téhož Boha s různými jmény.

Jezdím do mnoha zemí, abych cítil svoji jednotu s Božími dětmi, s dětmi Alláha, a nabídl jim svoji lásku. Všichni nemohou žít v tomtéž domě. Přijel jsem se k vám podívat. Jednoho dne se možná vy přijedete podívat za mnou. Lidská rodina je opravdu velká. To je důvod, proč žijeme tady, tam a všude. Ale všichni jsme bratry a sestrami, takže když cestujeme, navštěvujeme svoje příbuzné.

Je pravda, že vaší filozofií je láska a bratrství?

Sri Chinmoy: Ano, mou filozofií je láska, dobrá vůle a bratrství. Jak už jsem řekl dříve, my všichni jsme dětmi Boha a všichni náležíme k jedné rodině, třebaže pocházíme z různých zemí. Já jsem Ind, vy jste Indonésan a někdo další bude ještě jiné národnosti. A všichni máme jiná jména — právě díky tomu se navzájem poznáváme a odlišujeme od ostatních. Ale všichni jsme členy téže rodiny.

Co byste řekl o lidech, kteří nevěří v Boha?

Sri Chinmoy: Někteří lidé říkají, že nevěří v Boha, ale já bych chtěl říci, že v něco věří. My věříme v Boha — to je pozitivní aspekt. Oni věří, že Bůh neexistuje — to je negativní aspekt. Ale nakonec se dostanou na určité místo, které je dalším rozšířením Boha. Je to jako s elektřinou. Ta má kladný a záporný pól. K tomu, abychom získali světlo, potřebujeme oba póly, kladný i záporný.

V této chvíli máme zájem jenom o pozitivní aspekt Boha, ale pokud někteří lidé mají zájem o temnotu, nebude nám to vadit, protože víme, že nakonec přijdou k témuž světlu. Za pár let nebo za pár staletí přijde den, kdy zjistí, že jejich životům něco chybí. Budou se cítit špatně, protože nebudou spokojení. Bůh je světlo. Jak dlouho dokáže člověk popírat světlo? Ti lidé, kteří nevěří v Boha, mají pocit, že světlo neexistuje. Ale jednoho dne budou mít toho temného pokoje plné zuby. Řeknou: „Jak dlouho máme být na tomto místě? Otevřme dveře a podívejme se na denní světlo. Teprve potom budeme spokojení.“

Tito nevěřící budou upřímně milovat a uctívat světlo, protože znají jeho nepřítomnost. Kdysi jsme možná i my byli nevěřícími. To je důvod, proč stále říkám, aby lidé, kteří věří v Boha, projevovali nevěřícím velkou účast. Kdybychom o nich špatně mluvili a kritizovali je, jenom bychom zpomalovali jejich pokrok.

Vy víte, že když vás ve vaší rodině nebudou poslouchat vaše děti a vy je urazíte, bude možná trvat mnohem delší dobu, než vás poslechnou. Ale pokud jim dáte najevo svůj zájem, soucit a náklonnost, vypěstují si k vám dobrou vůli a poslechnou vás mnohem dříve než v opačném případě.

Vaše filozofie je velice vysoká.

Sri Chinmoy: Mojí filozofií je jednota. Strom života má mnoho větví. Já jsem jako pták, který sedí na jedné větvi stromu života a vy jste jako další pták, který sedí na jiné větvi. Právě takto sedíme všichni na různých větvích, ale všichni vnímáme strom života jako svůj vlastní. Je to váš strom a také je to můj strom. Vy i já sedíme na různých větvích, ale tyto větve nelze oddělit od stromu.

Jste si jistý, že vaše filozofie lásky a bratrství dokáže vyřešit všechny problémy světa?

Sri Chinmoy: Moje filozofie a vaše filozofie je stejná: láska, láska, láska. Pokud chováte k někomu lásku, nebudete se s ním hádat, nebudete s ním bojovat. A pokud on chová lásku k vám, kdo by pak bojoval? Lidé bojují proto, že nemají ve svých srdcích mír. Když někdo uvnitř sebe cítí, že je slabý, snaží se zakrýt svoji slabost agresí. Snaží se předvést, jak je silný.

Pokud se ale cítím uvnitř silný, nebudu s vámi bojovat. A pokud se vy cítíte uvnitř silný, nebudete bojovat se mnou. Malé dítě píchne svého staršího bratra nebo ho udeří. Proč? Chce ukázat, že je silnější než jeho starší bratr. Starší bratr ovšem ví, že je mnohem silnější. Proto svému mladšímu bratrovi ze soucitu odpustí. Řekne: „Ne, nechci s tebou bojovat.“ Když máme mír, máme lásku. A když máme lásku, máme také mír. Kde je potom nějaká hádka nebo boj?

Jak takový vnitřní mír získáme? Pokud budeme dělat dobré věci, staneme se dobrými občany světa. Můžeme číst nějaké duchovní knihy, modlit se, meditovat nebo nějakým způsobem sloužit světu. Proč bychom měli bojovat, stanou-li se z nás opravdu dobří občané světa? Otázka nějakého boje vůbec nepřijde na řadu.

Ten, kdo miluje Boha, kdo miluje Alláha, nebude bojovat. Modlíme se k Bohu čtyřikrát nebo pětkrát denně, aby z nás udělal dobré lidské bytosti, aby nám dal lásku a mír. Kdo se bude modlit k Bohu: „Bože, dej mi sílu, abych zničil tohoto člověka nebo tamtoho člověka?“

Všichni, kteří se chtějí stát dobrými lidmi, sdílí tutéž filozofii: lásku, lásku, lásku.

Část III

SCA 1072-1076. Následující otázky o květinách zodpověděl Sri Chinmoy během cesty autobusem z Baltimoru do New Yorku 13. května 1989.

Jak můžeme použít květiny, aby nám pomohly v meditaci?

Sri Chinmoy: Když si na oltář umístíte květiny, snažte se cítit, že vám mají připomínat vaše srdce, které byste chtěli mít právě tak krásné. Svoje srdce nevidíte, ale můžete se podívat na květinu a říci: „Jak bych si přál, aby moje srdce bylo tak krásné, jako tato květina!“

Potom se snažte cítit, že květina, kterou jste umístili na svůj oltář, dýchá právě takovým způsobem, jakým vaše srdce nadechuje a vydechuje váš životní dech. Spojte květinu svého srdce s vnější květinou. Když se díváte na květinu na oltáři, zkuste cítit, že do ní vstupuje váš dech. Potom zkuste cítit, že květina vstoupila do vašeho srdce a tam dýchá. Vaše srdce-květina a květina, kterou jste umístili na oltář, se přemisťují tam a zpět, neustále se vyměňují. Květina na oltáři vstupuje do vašeho srdce a opět vychází ven, aby se vrátila na oltář.

Pokud toto dokážete dělat v průběhu meditace, bude vaše srdce čistší než nejčistší a vy budete schopni absorbovat Boží Soucit, Lásku, Požehnání — cokoli, co On vám chce dát — v naprosto bezmezné míře, protože vaše srdce je zcela připravené přijímat.

Vidíme-li něco vnějšíma očima, můžeme se tím stát. Staneme-li se něčím, můžeme to také vidět. Ale je daleko snazší něco vidět vnějšíma očima a potom si představovat, že se tou věcí stáváme na vnitřní úrovni.

Lidé v současnosti rádi roubují určité květiny na jiné, aby vytvořili nové formy. Dělá to Nejvyšší prostřednictvím člověka, nebo to Nejvyšší jenom toleruje?

Sri Chinmoy: Osobně cítím, že to Nejvyšší jenom toleruje. Podle mě přirozená krása Přírody mizí, když lidé mění barvu květů a dělají další věci. Nemám pocit, že by v takovou chvíli Nejvyšší pracoval v člověku a jeho prostřednictvím. Nejvyšší si přeje uchovat krásu Přírody v dokonalém stavu, jejím vlastním přirozeným způsobem. Člověk však považuje za nezbytné něco ke kráse Přírody doplnit. Ve většině případů ke kráse Přírody nic nepřidáváme.

Jednou se stalo, že jistá žákyně se při jedné zvláštní příležitosti nalíčila. Jeden starší muž potom řekl: „Předtím byla krásná. Teď vypadá hrozně.“ Spontánní krása Přírody je stejným způsobem naprosto nejlepší. Přidáme-li k ní něco pomocí našeho plodného mozku, může lidské v nás obdivovat výsledek, ale božské v nás to nebude schopné ocenit. Bůh bude obdivovat přirozenou krásu květiny. Ale když k její přirozené kráse přidáte cizí krásu, téměř odeberete samotný životní dech květiny. Ale co můžete dělat? Lidské oči obdivují krásu svým vlastním způsobem.

Existují v Nebi květiny? Dají se srovnávat s pozemskými květinami?

Sri Chinmoy: Nebeské květiny jsou daleko krásnější. Mají mnohem více jasu než pozemské květiny. Krása Nebeských květin zdaleka překonává pozemskou krásu. Země není tak krásná jako Nebe. Takže všechno, co přichází z Nebe, je přirozeně nekonečně krásnější.

Když nabízíme lidem květiny, co bychom měli cítit, že jim dáváme?

Sri Chinmoy: Zkuste cítit, že jim nabízíte čistou vůni svého srdce a že doufáte, že ji jejich srdce přijmou. V takovou chvíli se také modlete k Bohu, aby dal navíc další čistotu, krásu — božskou krásu — vašemu srdci a srdci člověka, kterému nabízíte květinu.

Pomáhají květiny při pohřbu duším zemřelých lidí?

Sri Chinmoy: Rozhodně pomáhají — nejenom duši, ale také fyzickému a vitálnu dotyčného člověka. Tam, kde jsou květiny, získává duše radost navíc a fyzické a vitálno dostávají čistotu navíc. Také se naneštěstí stává, že lidé, kteří se přijdou podívat na tělo zemřelého, jsou ve velice nízkém vědomí. V tu chvíli představuje realitu zemřelého člověka duše. Předtím byla duše v těle, kde byla dobře chráněná, podobně jako ptáček v kleci. Teď je duše mimo tělo, ale ještě neopustila pozemskou arénu; ještě se nevrátila do světa duší. Ptáček duše je venku z klece, a když vidí nebožské lidi, občas se vyděsí. Květiny, vonné tyčinky a podobné věci proto mohou zmenšit nebožské kvality lidí, kteří se přišli podívat na tělo zemřelého.

Část IV

SCA 1077-1089. Následují výňatky z rozhovoru, který Sri Chinmoy poskytl nezávislému novináři Marku Teichovi 10. prosince 1989. Z tohoto rozhovoru vznikl článek, otištěný v časopisu //Sports Illustrated//.

Jak jste se dostal k ultramaratonům? Vím, že v mládí jste byl sprinterem, ale jak jste se zamiloval do běhu na dlouhé vzdálenosti?

Sri Chinmoy: Asi před dvanácti lety. Já cítím, že dlouhé vzdálenosti jsou pro fyzickou zdatnost většiny lidí lepší než sprint. Sprinterem může být jeden z tisíce nebo jeden z deseti tisíců, ale tisíce lidí dokáží běhat denně dlouhé vzdálenosti. Běh na dlouhé vzdálenosti nám také připomíná náš vnitřní život. Dává nám pocítit, že běžíme po Cestě Věčnosti. Každý člověk je poutníkem. My jsme poutníci a je naší svatou povinností kráčet, pochodovat a běžet po Cestě Věčnosti. Když běžíme dlouhou vzdálenost, připomíná nám to náš vnitřní život. Běžci dlouhých vzdáleností zároveň dostávají Shůry mnoho dobrých věcí — trpělivost, zasvěcení a ukázněný, oddaný život.

Běžci dlouhých tratí tráví běháním půl hodiny, hodinu nebo dvě hodiny denně a při tréninku přijímají zvláštní požehnání od přírody, od Matky Země. Dýchají čerstvý vzduch. Těší se z vůně květin a z požehnání stromů a podobných věcí, kdežto sprinteři krátkých tratí běhají jenom na běžecké trati. Usilují jenom o rychlost, rychlost, rychlost. Nemají čas na to, aby se těšili krásou přírody nebo aby přijímali požehnání Matky Země.

Jakožto sprinter vím něco málo o sprintu a viděl jsem, že jenom velmi málo mých žáků dostalo požehnání rychlosti. Mohou si však snadno vypěstovat vytrvalost a odolnost několikaměsíčním tréninkem běhu na dlouhé tratě. Kromě toho cítím, že běh na dlouhé tratě je s ohledem na vnitřní klid mnohem, mnohem lepší než sprint.

Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti sponzorujete ultramaratony — závody na 700, 1000, 1300 mil — máte nějaký konkrétní pocit, že bylo potřeba těmito závody vyplnit určité prázdné místo? Vím, že před lety váš tým pomáhal klubu New York Road Runners při organizaci ultraběhů. Potom toho nechali a začali jste je organizovat vy sami. Měli jste pocit, že by tím svět něco ztratil, kdyby ty závody nepokračovaly?

Sri Chinmoy: Nejprve bych chtěl říci, že vůči klubu New York Road Runners nechováme žádnou rivalitu. Fred Lebow a já jsme velice, velice dobří přátelé. Jsme jako běžecké duše, které se navzájem doplňují. On nám významně pomáhá a my se snažíme sloužit jeho New York City marathonu a na dalších závodech, které oni sponzorují. Pokud jde o mě, nedívám se kolem sebe, abych viděl, co dělají ostatní. Jsem zcela závislý na vnitřním poselství. Všichni v sobě máme Boha. Když se modlím a medituji, přijímám od něj poselství.

Můj vnitřní Kormidelník po mně chtěl, abych se stal vzpěračem, a já jsem to udělal. Vzpírání nebylo mou silnou stránkou — to rozhodně ne. Ve srovnání s jinými sporty se mi ani nelíbilo. Byl jsem dobrý ve sprintu a měl jsem rád sprint, ale teď jsem se začal na vnitřní pokyn věnovat vzpírání.

Slyšel jsem, že jste se opět vrátil ke sprintu.

Sri Chinmoy: Ano, opět se věnuji sprintu. Je to zase kvůli vnitřnímu poselství. Vždycky poslouchám diktát mého vnitřního Kormidelníka. Právě On mě žádá, abych trénoval sprint, a já se snažím zlepšovat. Naším cílem je pokrok, pokrok. Nesnažím se soutěžit s nejrychlejším sprinterem světa.

Mám studenty po celém světě. Jsme jako malá rodina. Já jsem duchovní otec a oni jsou mými duchovními dětmi. Všichni se snažíme potěšit našeho vnitřního Kormidelníka. To je důvod, proč žádám své studenty, aby organizovali ultraběhy — ne kvůli tomu, že se tomu nevěnují jiné běžecké organizace, ale protože cítím ze svého nitra, že je to správné. Pouze poslouchám vnitřní diktát. Kdyby můj vnitřní Kormidelník chtěl, abych toho nechal, nechám toho a požádám svoje studenty, aby toho také nechali. Řídím se Jeho příkazy. Ať už mě požádá o cokoli, snažím se to dělat s oddanou jednotou. A moji studenti jsou také se mnou sjednoceni. Když chci něco udělat, ihned přijdou, aby mi pomohli. Jsem velice šťastný a jsem jim velice vděčný. Oni mi pomáhají a společně se nám to podaří. Není to individuální úsilí. Je to kolektivní úsilí a my se snažíme nabídnout jeho výsledky Tomu, kdo nás inspiroval, jmenovitě našemu Pánu Milovanému Nejvyššímu.

Když někdo jako Stu Mittleman, Yannis Kouros nebo Fred Lebow řekne: „Víte, jestli to teď nedělá Sri Chinmoy, nikdo se do toho nepustí,“ je to velice působivé. Oni říkají, že by to byla ohromná ztráta, kdybyste s těmi závody přestal. Nereagoval byste na to? Jinými slovy, vy byste ty závody ukončil, kdyby vás vnitřní Kormidelník o to požádal, i kdyby to znamenalo konec ultramaratonu?

Sri Chinmoy: Toto stvoření není moje. Je to Boží stvoření. Na druhou stranu jsem si naprosto jistý, že Bůh nechce, aby z Jeho stvoření zmizelo cokoli dobrého. Dnes mě inspiruje, abych sloužil ultraběhům. Ale pokud On uvidí, že se mi to nedaří, nebo pokud už bude mít dost zkušenosti, kterou má ve mně a mým prostřednictvím, snadno si může vybrat jiný nástroj. Ale já jsem si naprosto jistý, že Bůh nepožádá lidské bytosti, aby zanechaly běhů na dlouhé vzdálenosti.

Heslem našeho Sri Chinmoy Maraton Teamu je „Běž a staň se, staň se a běž“. To, co je v Božím stvoření dobré, vždycky přetrvá — bude se to dále rozvíjet. Občas možná uvidíme nějaké překážky, ale nakonec to určitě rozkvete.

Takže vůbec nevidíte konec svého snažení?

Sri Chinmoy: Ach ne, ne, ne. Budeme pokračovat pořád dál, tak dlouho, jak bude Bůh chtít, abychom pokračovali. Nevidím, že bychom toho v blízké budoucnosti nechali. Nenecháme běhání a nezačneme zápasit nebo lovit, to ne. To dělat nebudeme!

V časopise Ultrarunning jsem nedávno četl, že Sri Chinmoy Maraton Team dělá nejlepší závody v Americe.

Sri Chinmoy: Jsem jim velice vděčný, velice vděčný. Vím však také, kolik věcí děláme špatně. Rozhodně máme co zlepšovat. Když se díváme na Měsíc, máme pocit, jak je dokonalý, ale při pohledu zblízka je vidět, že je plný děr. Květina může být velice krásná, ale když jdeme až k ní, najdeme nějaké nedostatky.

Je to, jako když obdivujeme někoho, kdo je velkou tenisovou hvězdou. Říkáme, že má dokonalý úder a podobně, ale on sám ví, kolik toho ještě může zdokonalit. Je mnoho oblastí, ve kterých se může zlepšit. My také víme, že nejsme dokonalí. Ve skutečnosti máme k dokonalosti ještě dost daleko. Potřebujeme se naučit ještě mnoho věcí. Ale naše největší radost spočívá v tom, že to nevzdáváme. Možná nejsme dokonalí, ale naším cílem je pokrok a my věříme, že díky pravidelnému, postupnému pokroku se z nás stanou lepší Boží nástroje.

Jsem neobyčejně vděčný lidem, kteří si váží našich závodů. Ale pokud by řekli, že naše závody jsou absolutně dokonalé, byl bych tím prvním, kdo by s nimi nesouhlasil. Řekl bych pouze, že se snažíme zlepšovat. Každý rok se zlepšujeme. Známe své nedostatky z předchozích ročníků. Snažíme se zlepšovat v oblastech, ve kterých jsme neuspěli, nebo které nejsou uspokojivé.

Vím, že byste nerad spojil svoje jméno s velkými sponzory, ale zvažujete s nimi do budoucna nějakou spolupráci, abyste přidal ultramaratonům na přitažlivosti?

Sri Chinmoy: Pokud jde o mě, já nepřenáším budoucnost do bezprostřednosti dneška. Ani vy, ani já nevíme, co se stane v příštích sekundách vašeho života. Tlak dneška mi stačí. Jsem přetížen dnešními problémy, to znamená těmi problémy, které jsou tady a teď. Proč bych si měl na svá bedra nakládat zítřejšího slona? Už nyní jednoho slona nesu. Samotný dnešek je velkým problémem. Proč bych tedy měl předvídat, co se stane a co se nestane? Ať zítřek přijde. Já budu plně připravený. Dneškem mě provází inspirace a aspirace, kterou mám, ať už je jakákoliv. Aspiraci, kterou budu potřebovat zítra, mi dodá Bůh.

Já nevím, co se stane zítra. To by byla jenom mentální spekulace, která nemá žádnou hodnotu. Takže nechme zítřek, ať přijde. Když se potom něco stane, Bůh mi dá inspiraci, jak si s tím poradit. Není vhodné myslet na budoucnost. Podle mě to není moudré. Nevím, co se stane zítra. Nevím ani, co se v mém životě stane v příští minutě. Snažím se tedy uvážlivě využít právě tento přítomný okamžik.

Četl jsem některé z vašich knih Vnější běh a vnitřní běh, stejně jako některé věci o meditaci. V jednom proslovu, který jste měl před několika lety před startem newyorského maratonu, jste řekl svým studentům, aby běželi, jak nejlépe umí, ale kdyby se jim nepodařilo zaběhnout svůj nejlepší čas, kdyby se jim nesplnily jejich osobní očekávání, nemají si s tím vůbec lámat hlavu. Řekl jste, že hlavní je jejich veselost, že tou nejdůležitější věcí je běh sám o sobě. Kromě toho vím, že chováte zvláštní respekt k šampionům, jakým je třeba Carl Lewis. Mohl byste mi ty dva přístupy vysvětlit?

Sri Chinmoy: Obě myšlenky jdou snadno ruku v ruce. Obdivuji atlety, jakým je Carl Lewis a další světové šampiony, protože cítím, že jsou velkým projevením Boha. Vezměme běhání jako zahradu. Jedna růže může být velice krásně rozkvetlá. Na druhou stranu, je tam také mnoho malých poupat. Takže malým poupatům říkám: „Jestli dnes plně nerozkvetete, nic se neděje. Jenom se modlete k Bohu, aby se ve vás a vašim prostřednictvím stala Jeho Vůle. A pokud budete veselí, dostanete více inspirace a více aspirace.“

Dejme tomu, že jsem chtěl uběhnout maraton za čtyři hodiny a dokončil jsem jej za čtyři a půl hodiny. Kdybych byl odsouzen ke zklamání, nepůjdu zítra běhat a možná dokonce běhání zanechám. Ale pokud přijmu ten výsledek vesele, dostanu sílu navíc. Dnes se mi nepodařilo dosáhnout svého cíle, ale jak víte, selhání jsou pilířem úspěchu.

Zvednout 300 liber jednou rukou se mi nepodařilo při stovkách pokusů. Ale pokračoval jsem a později jsem se dostal k 7000 librám. Naše filozofie říká — nikdy se nevzdávej. Jak bychom mohli pokračovat, kdybychom se vzdali? A kdybychom nepokračovali, jak bychom si mohli udržet veselost? Všem svým studentům říkám: „Buďte veselí bez ohledu na výsledek.“ My jsme duchovní lidé. Víme, že je naší svatou povinností odevzdat výsledky našeho snažení Bohu. On nám dal schopnosti potřebné k běhu. Právě On běhá v nás a naším prostřednictvím. Nabídněme tedy Bohu naši vděčnost.

Carla Lewise a další super hvězdy z různých oblastí života bereme jako členy naší rodiny. Protože jsme duchovní hledající, máme pocit, že celý svět je náš — nikoli v tom smyslu, že jej vlastníme, ale proto, že celý svět objímáme. Vy, on a já jsme všichni jedno a totéž. Takže když někteří členové naší rodiny něco dělají, máme pocit, že je naší svatou povinností je obdivovat.

Je zde jen jeden svět. Mému vzpěracímu programu jsem dal jméno „Lifting Up the World with a Oneness-Heart“ (Zvedání světa srdcem jednoty). Carl Lewis se do něj dokonale hodí. Stejně tak Roberta Flack, Narada Michael Walden, Bill Pearl a bezpočet dalších. Všichni jsou členové naší rodiny. Oni milují nás a my milujeme je. Když členové naší rodiny udělají něco dobrého, máme pocit, že je naší povinností si jich vážit a obdivovat je. Tímto způsobem zvětšujeme jejich schopnosti. Vzájemné uznání je dobrá věc.

Těm, kteří nejsou šampiony, říkám: „Snaž se co nejlépe a polož výsledky k Božím Nohám.“ Když se někdy nedaří šampionům, říkám jim: „Nebuď zklamaný! Nevzdávej se!“

Mají lidé jako Carl Lewis nějaké zvláštní požehnání k tomu, aby se z nich stali světoví šampioni?

Sri Chinmoy: Vždycky připisuji sto procent zásluh Bohu. Bůh dal Carlu Lewisovi schopnosti k tomu, aby se z něj stala ta nejrychlejší lidská bytost. Někteří lidé řeknou, že je to díky jeho tvrdému tréninku. Je pravda, že trénoval, ale dokonce i inspirace a zasvěcení potřebné k tréninku přišly od Boha. Pokud mám někomu připsat zásluhu, vždy na sto procent Bohu. Carl Lewis má bratry, kteří běhají velice rychle a také má mnoho atletických přátel. Ti všichni také trénovali. Proč se z nich nestali světoví šampioni? Carla Lewise inspiroval Bůh, aby se stal světovým šampionem.

Ve třídě je mnoho studentů, ale nejlepší je jenom jeden. Milost pracuje uvnitř a prostřednictvím každého člověka. Je to otázka vnímavosti. To je důvod, proč přisuzuji stoprocentní zásluhu Bohu za své úspěchy i za úspěchy ostatních.

Ultramaraton velmi silně připomíná vnitřní hledání, na rozdíl od soutěživých sportů, jakým je třeba fotbal. Je to důvod, proč je pro vás atraktivní?

Sri Chinmoy: Na vnější úrovni to tak můžete říci. Ale jak už jsem řekl dříve, já jsem přijal inspiraci z vnitřní úrovně. Běhání na dlouhých tratích je podobné, jako když jste součástí nějaké rodiny — společně běží tisíce lidí. Sprint je záležitostí jednotlivce, který běží ve své dráze. Nemůže ze své dráhy vyběhnout. Jinak by byl diskvalifikován nebo by se stala opravdová nehoda.

Na dlouhých tratích běží běžci pomalu a vytrvale ke svému cíli a je v tom stálá radost. Říká se, že na New York City maratonu je každý vítězem. Tento výrok mám velmi rád — každý běžec je vítězem. Šampioni již jsou v cíli a my s radostí pokračujeme deset mil za nimi. Když se dostaneme do cíle, organizátoři nás utěšují a inspirují nás právě těmito slovy — každý běžec je vítězem.

Také v duchovním životě je každý vítězem — za předpokladu, že to nevzdáte. Vzdáte-li to, nejste vítězem. Pomalý a vytrvalý běžec vyhraje závod. Všichni nemohou mít stejné schopnosti, stejnou úroveň. Vy poběžíte svým tempem a já poběžím svým. Pokud si vy i já dokážeme udržet radost a dorazit do cíle, nezáleží na tom, jestli jste byl první vy, nebo já. Oba jsme vítězové, protože pomocí síly naší víry v nás samotné a v Boha soutěžíme sami se sebou.

Mnoho náboženství považuje Bohy ostatních náboženství za falešné a za správného Boha považuje jenom toho svého. Vy mluvíte o Nejvyšším, ale nevypadá to, že by šlo o nějakého zvláštního Boha, který by vylučoval všechny ostatní Bohy. Je to jaksi Bůh každého člověka. Vaši žáci nemají přísně vzato náboženství, ale jdou po určité cestě. Říkám to správně?

Sri Chinmoy: Pro nás existuje jen jeden Bůh. Duchovní Mistři nejvyšší úrovně nejsou ničím jiným než projevením Boha. Bůh je jako strom. Strom má mnoho větví. Každá větev je mocná, ale bez kmene by nebylo ani větví. Bůh je kmenem stromu. Pokud nějaké náboženství tvrdí, že jejich spasitel je jediným spasitelem, nemůžeme s ním souhlasit. Sri Krišna, Pán Buddha, Spasitel Kristus a další významní duchovní Mistři a vůdci různých náboženství jsou projevením Boha.

Pro mě je náboženství jako dům. Dnes jste přišel ze svého domu a já jsem přišel ze svého. Společně jsme se setkali v této restauraci, v Annam Brahmě. Právě takto musí všechna náboženství cítit, že jsou pouze zástupci různých domů. Ale všichni se můžeme společně setkat v téže vnitřní škole.

Tato filozofie by v historii zabránila mnoha válkám.

Sri Chinmoy: Když se upřímně modlíte a meditujete, okamžitě vidíte, že Bůh rozšířil vaše srdce. V takové chvíli už neexistuje ani hinduismus, ani judaismus, ani křesťanství, ani buddhismus. Všechno je samá jednota. V jednotě je radost. Rozdělení je samá frustrace. Pokud se upřímně modlíme a meditujeme, nikdy se neodvážíme říci, že naše náboženství je tím jediným, které má smysl vyznávat, že náš spasitel je tím jediným, který bude schopen zachránit celý svět. Prostě jenom řekneme, že toto je náš způsob života. Pokud se vám líbí, je všechno v pořádku. Existuje mnoho lodí, které vás vezmou ke Zlatému Břehu. Jestli se vám líbí tato konkrétní loď, můžete nastoupit na její palubu. Jestli se vám líbí jiná loď, můžete snadno nastoupit do ní. Ale cíl je stále tentýž.

Dejme tomu, že naším cílem je Řím. Chceme-li tam doletět, můžeme letět letadlem. Chceme-li tam doplout, můžeme nastoupit na loď. A pokud tam chceme cestovat jiným prostředkem, můžeme to udělat. Je na nás, abychom si vybrali. Nemůžete říci, že když jsem nastoupil na tuto loď, nikdy nebudu moci doplout do Říma. Ne, my všichni v Boží zvolené Hodině dorazíme do cíle.

U týmových sportů jako je fotbal, hokej a podobně, se vyskytuje nemálo násilí. Měly by tyto sporty pokračovat tak, jak byly založeny, nebo by se měly změnit, aby nebyly tak násilné?

Sri Chinmoy: Všechno záleží na vnitřním probuzení. Tyto sporty můžeme hrát nečistým způsobem. Nebo je můžeme hrát naprosto čistě díky jednotě s ostatními hráči. Většina hráčů se obvykle snaží vyhrát za každou cenu. Neváhají ani v nejmenším hrát nečistě. Ale kdyby ti samí lidé vstoupili do duchovního života, milionkrát by se rozmýšleli, jestli mají hrát nečistě. V tom je rozdíl. Jakmile se probudí jejich svědomí, řeknou: „Nebudu hrát nečistými způsoby.“ Jejich aspirující srdce a rozvinuté životy jim to nedovolí. Ještě než vstoupili do duchovního života, jejich cílem bylo vyhrát za každou cenu, jakýmikoli prostředky. Ale jakmile vstoupíme do duchovního života, snažíme se co nejvíce, aby se z nás staly vědomé nástroje Boha. Předtím bylo naším cílem být první a nic jiného. Ale teď ztělesňujeme nejvyšší poselství Spasitele Krista: „Nechť se stane Vůle Tvá.“

Vraťme se však k vaší otázce — záleží to na stupni rozvoje vědomí. Hra se dá hrát správně, se vzájemným respektem a láskou. Nebo se dá hrát od počátku s ničivým přístupem. V takovém případě pracuje ničivá mysl, nikoli srdce. Jestliže pracuje srdce, víte, že nikdo nikoho vědomě nezraní. Ale když hrajete s pomocí mysli, je to samé rozdělení a zkáza. Srdce bude hrát tutéž hru, ale s odlišným přístupem.

Pokud vyjdou na povrch srdce těchto hráčů, budou hrát správným způsobem. Potom určitě získají ze hry radost navíc. V této chvíli nezískávají radost ze hry samotné. Mají radost jenom tehdy, když vyhrají. Následně mají pocit, že porazili celý svět. Když prohrají, mají pocit, že ztratili celý svět. V jednom okamžiku jsou majiteli světa, v příštím okamžiku ztratili celý svět. Ale pokud jsme hledající, milovníci Boha, milovníci pravdy, máme při hře radost ze všeho. Je to jako když si hrají děti — mají radost ze hry samotné. Kdybyste umístil dvacet dětí do krásné zahrady, budou si pořád hrát a budou šťastné.

Samotná hra nám má dát štěstí, nikoli takzvaný úspěch. Jestli naše štěstí závisí na úspěchu, budeme dnes šťastní a zítra se budeme cítit hrozně. Ale pokud hrajeme hru s radostí, bude to pro nás štěstí i úspěch současně.

Část V

SCA 1090-1095. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy v restauraci Annam Brahma 8. listopadu 1997.

Dnes jsem měl pocit, že jsem byl na vnitřní úrovni napaden a bylo to pro mě velice obtížné.

Sri Chinmoy: Všichni jsme napadáni každý den. Mě napadají více než tebe. Já pokládám všechny útoky k Nohám mého Pána Milovaného Nejvyššího. Ty bys měl dělat totéž. Když přijde nějaký útok, chytni ho a polož k Nohám Nejvyššího. To je jediný způsob, jak se zachránit. Neexistuje jiný způsob, jak vyřešit jakýkoliv problém, nebo jak se vyrovnat s jakýmkoli útokem.

Když s tebou meditujeme, zejména při meditaci v chůzi, kdy kolem tebe procházíme, měli bychom se více koncentrovat na to, abychom od tebe přijali božské kvality, nebo abychom ti dali naše nebožské kvality?

Sri Chinmoy: Můžete se pokusit dělat obojí zároveň. Jednou rukou něco dáváte, druhou rukou něco přijímáte. Když kolem mě procházíte, je lepší nejprve dávat — abyste vyprázdnili nádobu — a potom brát. Nejprve mi dejte, co máte a potom vám dám to, co vám mám dát.

Máte spoustu času na to, abyste se připravili. Musíte ujít patnáct nebo dvacet metrů, než ke mně přijdete. Během té doby se připravte.

Když kolem mě procházíte poprvé, vidím fyzický aspekt — jestli jste v dobrém nebo v nízkém vědomí. Když procházíte podruhé, nevidím nic. Jdu do svého nevyššího vědomí. Potom přijmete to, co zvládnete přijmout.

Pokud také sepnete ruce, mysl se alespoň pokusí jít výše a hlouběji. Já nedostávám vaši oddanost, nepotřebuji ji a ani ji neočekávám. Ale pokud máte aspoň špetku oddanosti, urychlí to vaše duchovní putování. Oddanost nespočívá pouze v sepnutých rukách. Někteří lidé mají sepnuté ruce a nemají žádnou oddanost. Jiní zase nemají sepnuté ruce, ale mají oddanost.

Snažte se prosím vynést na povrch svoji oddanost. A pokud oddanost již máte, snažte se ji prosím zvětšit. Naše filozofie říká, abychom se překonávali. Pokud si udržujete jasnou mysl, čisté srdce a velice prostý život, snadno můžete získat oddanost. A také obráceně — máte-li oddanost, budete mít jasnou mysl, čisté srdce a prostý život.

Některé z tvých bengálských písní mají neobyčejně krásnou melodii, ale když se učím význam, nemám inspiraci je zpívat. Občas ztělesňují určitou míru bezmoci — například Bedanai bhara jibana khanire. Je pro mě snazší zpívat písně, které mají pozitivnější význam.

Sri Chinmoy: Nemám ti to za zlé. Zpravidla říkám, abyste měli pozitivní přístup. Říkám vám: „Jdi vpřed, jdi vpřed!“ Ale občas přijde chvíle, kdy cítíme bezmoc — máme pocit, že jsme jako dítě ztracené v lese. Rád bych řekl, že taková bezmocnost nepředstavuje negativní aspekt. Ve skutečnosti nám tato bezmocnost při určitých vzácných příležitostech významně pomáhá.

Mysl velice často nechce přijmout naši bezmocnost. Mysl velmi dobře ví, že všechno dělá špatně, ale pobíhá sem a tam jako šílený slon. Mysl nechce připustit, že by mohla udělat jakoukoli chybu. Takže nakonec musí mysl dojít do bodu, kdy je naprosto unavená, zcela vyčerpaná. Potom řekne: „Už jsem zkusila všechno ostatní. Jsem bezmocná. Zkusím vzývat Boha.“ V takovou chvíli nám bezmocnost pomáhá.

Srdce nebude nikdy bezmocné, protože se vždy ztotožňuje s božskostí. Má schopnost se ztotožnit se Zdrojem, s Nejvyšším. To je důvod, proč je srdce vždy pozitivní. Ale vitálno a mysl jsou občas bezmocné. Právě když jsou vitálno a mysl upřímně bezmocné, můžeme udělat pokrok. Takže pokud občas dokážeš zpívat „Bedanai Bhara“ a ostatní písně, které vyjadřují ideu, že život je plný utrpení a že je velice bolestivý a dokonce ubohý, pomůže ti to. Pokud si mysl dokáže při vzácných příležitostech uvědomit, že je bezmocná, půjdeš kupředu.

Mysl se nikdy nechce odevzdat. I kdybyste přinesli před mysl světlo, nebude se mu chtít odevzdat. S myslí je potřeba jednat různými způsoby. Pokud nechce přijmout světlo tím způsobem, jakým ho přijímá srdce, je možné dát mysli pocítit, že jste bezmocní, že jste beznadějní. Právě tehdy nám mohou ohromně pomoci písně, ve kterých je vyjádřena bezmocnost — a ta není jenom v mých písních, je i v písních Ramprasada a dalších.

Dokonce, i když jsme bezmocní a beznadějní, mysl to nechce vzít na vědomí. Srdce to na druhou stranu bere na vědomí. Srdce se odevzdá velmi rychle, ale mysl se neodevzdá. Ty písně o bezmoci pomáhají mysli se odevzdat. Je pravda, že když znáte význam slov, není v tom pozitivní aspekt, ale já bych neřekl, že jsou negativní. V jistém velmi zvláštním smyslu jsou ohromně sladké.

Existuje velice mnoho indických oddaných písní, které by vás sklíčily, kdybyste znali význam jejích slov. Ale jejich sladkost dává hledajícím jiný význam. Existuje například jedna píseň, kterou hraji na cello:

Ami phire ogo pather sandhane
patha nahi dekha jaibo

Znamená to: „Hledám cestu. Dosud jsem ji nenašel. Jsem v úplné temnotě.“ Tuto píseň hraji celá léta. Není to moje melodie, ale mám ohromnou radost, když ji hraji. Možná se zeptáte, proč to dělám. Copak jsem nenašel cestu, nejenom pro sebe, ale i pro své duchovní děti? Ale ta píseň má opravdu velikou sladkost, která mi dává bezmeznou radost. Několik takových písní jsem se naučil v dětství a pořád je hraji. V té konkrétní písni je to na konci ještě horší! Zpívá se tam: „Veškeré světlo je pohlceno nekonečnou temnotou.“ S touto písní začínám, když hraji na cello.

Tvoje slavná píseň Sundara hate má podobný řádek: Chaudike mor bishwa bhubane bedanar sur baje.

Sri Chinmoy: Ano, ten řádek znamená: „Všude kolem mě zní melodie utrpení.“ Získávám velikou radost, když zpívám tyto písně! Neberu je negativně. Pozoruji jenom aspekt bezmocnosti. Existují dvě nebo tři písně, které hraji na cello a ty jsou velice bolestivé, ale já při nich necítím bolest jako takovou. Uvnitř té bolesti cítím velikou sladkost a ta mi pomáhá.

V jedné ze svých modliteb říkáš: „Jestliže Tě miluji jenom proto, že Ty miluješ mě, jsem horší než ten nejhorší.“ Já mám pocit, že když miluji Nejvyššího, je to jenom díky tomu, že On ve mně takovou schopnost vynesl na povrch.

Sri Chinmoy: To říkáš teď, ale řekneš za chvíli totéž? Když máme radostnou mysl, nebo když máme v srdci špetku vděčnosti, říkáme: „Všechny naše dobré kvality přišly od Boha.“ V příštím okamžiku říkáme Bohu: „Modlil jsem se a meditoval dvacet let. Dal jsi mi nějaké dobré kvality, ale mohl jsi mi jich dát mnohem více.“ A tohoto není dost, my také řekneme: „Bože, dal jsi mi méně, než zasloužím. Modlil jsem se a meditoval bez jakékoli žárlivosti, nejistoty a nečistoty mnoho let. A co jsi mi dal na oplátku?“

Když chceme lichotit Bohu, říkáme lstivě: „Ty jsi mi dal všechno.“ Ale to je spíše mentální filozofie než psychická realizace. Opravdu to tak cítíme, nebo jsme si to přečetli v několika filozofických knihách? Obvykle máme spontánně pocit: „Bože, udělal jsem pro Tebe velmi mnoho. Ty jsi mi nedal na oplátku dost.“

Pokud opravdu milujeme Boha, musíme říci: „Všechno pro Tebe dělám nepodmíněně.“ Až se slovo „nepodmíněně“ stane nedílnou součástí našeho života, budeme všechno říkat upřímně. Ale dokud zde není ten nepodmíněný pocit, jsme úplní lháři a je pro nás obtížné oddělit naši lež od pravdy.

Jak bychom si mohli obnovit inspiraci, když už meditujeme dlouhou dobu?

Sri Chinmoy: Vaše mysl se musí odevzdat srdci. Srdce neustále vidí nádhernou květinu, kdežto mysl vidí suchý, mrtvý strom. Když použijete mysl, vidíte přímo před sebou mrtvý strom, ale když použijete srdce, vidíte velice krásnou zahradu. Pokaždé si při meditaci představte zahradu s nádhernými květinami. Nejprve si ji představte přímo před sebou, potom se ji pokuste představit uvnitř srdce. Krása a vůně zahrady vás určitě bude inspirovat a dá vám pocítit, že přijímáte něco velice vzácného.⁶ Myslíte si, že můžete přijít do Centra a jenom otočit knoflíkem? Meditace takto nefunguje.

Všechno záleží na přípravě. Jestli chci skočit do dálky, musím se nejprve zahřát pomocí protahovacích cvičení a joggingu. Právě takto se musíme během dne připravit — musíme myslet na svůj duchovní život.