Část I

SCA 1096-1097. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy na letišti v Aucklandu 9. července 1989 před svým návratem do New Yorku.

Jak mohu mít více čistoty?

Sri Chinmoy: Pokud máš nějaké špatné myšlenky, nečisté myšlenky — bez ohledu na to, co je ve tvé mysli — podívej se na květinu. Jakmile se podíváš na květinu, tvoje mysl zkrásní, bude čistá a začne vonět. Když se podíváš na květinu, tvoje mysl se naplní čistými myšlenkami. Musíš se však podívat na květinu velice upřímně a intenzivně. Nemůžeš se na ni podívat jen tak zběžně, a přitom dovolit mysli, aby se volně potulovala. Musíš na květinu zaměřit sílu své koncentrace.

Pokud nemáš květinu, můžeš také použít plamen svíčky. Nekoncentruj se na svícen nebo na vosk, ale jenom na plamen. Představ si, že ses stal plamenem samotným. Budeš-li se dívat do plamene, můžeš získat čistotu.

Jeden způsob spočívá v pozorování malého objektu, jakým je květina nebo plamen. Na druhou stranu, čistotu si můžeš rozvinout také pozorováním něčeho, co je větší než největší. Podívej se na oblohu. To je první krok. V následujícím kroku zkus cítit, že jsi uvnitř oblohy. Nejprve se na ni podívej, sleduj, jak je rozlehlá. Potom se podívej na jednu její část a představ si, že jsi do ní vstoupil. Jakmile jsi uvnitř, snaž se stát rozlehlostí samotnou. Nečistota přichází z omezené mysli, kdežto čistota přichází z rozlehlosti. Lidská mysl je nečistá, protože se není schopna ztotožnit s Univerzální Skutečností. Je-li něco rozlehlejší než nejrozlehlejší — obloha, slunce nebo Himálaje — může ti tato rozlehlost dát čistotu.

Další možností je představovat si oceán. Na povrchu vidíš samý rozruch a nepokoj, ale na dně je klid. Můžeš si představit, že se noříš do hloubek oceánu.

Můžeš vyzkoušet různé způsoby. Můžeš se podívat na květinu nebo plamen. Nebo si můžeš vybrat něco rozlehlejšího než nejrozlehlejšího, vyššího než nejvyššího nebo hlubšího než nejhlubšího. Představ si danou věc a pokus se do ní vstoupit.

V současnosti panuje představa, že by se Austrálie a Nový Zéland měly spojit. Jaký z toho máš pocit?

Sri Chinmoy: Nedávno jsem četl pěkný článek, ve kterém bylo napsáno, že jeden australský premiér nebyl na Novém Zélandu mnoho, mnoho let. Teď tam byl současný premiér Austrálie nedávno na návštěvě a žertem řekl, že premiér Nového Zélandu je velice milý člověk a že by tam měl jet znovu, alespoň si zarybařit!

Ale vraťme se k tvé otázce — duše Austrálie a Nového Zélandu si již vybudovaly jednotu. I kdyby se ty země na vnější úrovni nespojily, bude tam vždy jednota jejich duší. Duše se vždy snaží dělat správné věci a také pozorovat správné věci ve všem a v každém. Duše se na vnitřní úrovni navzájem inspirují a potom můžete vidět výsledky na vnější úrovni. Australský premiér sem přijel po mnoha letech. Není to snad dobré znamení?

Na druhou stranu, jednotu mezi oběma zeměmi mohou zvětšit hledající. Pokud lidé, kteří jsou v jedné zemi něčím výjimeční — například jsou to vynikající zpěváci nebo běžci — mohou jet do té druhé země a běhat nebo zpívat, určitě to pomůže, zejména pokud mají duchovní zázemí. Nemusí mluvit o kráse své vlastní země. Jsou-li duchovní, už jejich pouhá přítomnost pomůže obě země sjednotit.

Když takto nějací australští běžci nebo zpěváci — kdokoli, kdo je v Austrálii významný a přitom je to hledající — pojede na Nový Zéland nebo naopak, ohromně to pomůže. Na vnější úrovni pojedou do té druhé země jako běžci nebo zpěváci, ale na vnitřní úrovni budou sjednocovat nejenom Nový Zéland a Austrálii, ale i celý svět.

Část II

SCA 1098-1100. Sri Chinmoy se 25. března 1984 setkal v Kolíně nad Rýnem s rodiči svých německých žáků. Nejprve se stručně představil a potom odpovídal na otázky rodičů. Následují výňatky z tohoto setkání.

Moje jméno není Sri Chinmoy. Mým jménem je vděčnost.

Moje jméno není Sri Chinmoy. Mým jménem je vděčnost. Jsem vaším indickým synem. Váš indický syn k vám hovoří ze samotných hloubek svého srdce.

Bůh je naším Otcem, Bůh je naší Matkou, Bůh je naším Bratrem a Bůh je naší Sestrou. Bůh je pro nás všemi a vším. Existuje jen jeden Bůh. Můj Bůh a váš Bůh je pořád tentýž Bůh. Já nejsem Bůh. Bůh je Někdo, kdo je uvnitř mého srdce, uvnitř vašeho srdce, uvnitř srdce každého člověka. Já nejsem Guruem. Jediným Guruem je Bůh, protože On nás osvěcuje, osvobozuje a dělá z nás své dokonalé nástroje.

Jak víte, v rodině je mezi dětmi někdo nejstarším sourozencem, někdo nejmladším sourozencem a docela často je ještě několik dalších mezi nimi. Ale všichni jsou dětmi stejných rodičů. V duchovní rodině je to podobné, někdo je nejstarší, někdo je nejmladší a ostatní jsou někde mezi nimi.

Rodiče dosti často žádají nejstaršího sourozence, aby se staral o ty malé — aby jim pomáhal, vedl je a mluvil s nimi o rodičích. Ten nejstarší sourozenec ví mnohem více věcí než ten mladší, takže otec nebo matka žádá nejstarší dítě, aby mluvilo s mladšími o rodičích.

Právě takto mě požádal Bůh, abych o Něm řekl něco svým mladším bratrům a sestrám. Vaše děti jsou mými mladšími bratry a sestrami, takže je mojí svatou povinností s nimi mluvit o našem Nebeském Otci, o Bohu. Protože jsem v této duchovní rodině nejstarší sourozenec, byl jsem požádán, abych svým bratrům a sestrám řekl o našem Otci a kde Jej mohou najít. Náš Otec je zde, tam a všude. Ale mým cílem je ukázat jim, kde lze Otce vidět a kde je možné velice mocně a přesvědčivě cítit jeho přítomnost, a vzít je k Němu. To je mým jediným cílem.

Já nejsem tím Otcem, ale jsem bratrem vašich dětí, jejich nejstarším bratrem. Vám nevadí, když o vás mluví nejstarší syn nebo dcera s mladšími sourozenci a předává jim více poznání, informací a moudrosti, protože víte, že jsou to všechno vaše děti a všechny jsou zcela pro vás. Máte ohromnou radost, že jsou vaše — vaše děti, vaše stvoření. Jak jsem už zmínil dříve, vy jste moji drazí němečtí rodiče a já jsem vaším indickým synem. Takže všichni jsme vašimi dětmi a všichni jsme v jedné lodi. My této lodi říkáme Zlatá Loď a řídí ji náš Nejvyšší Kormidelník. My, Jeho děti, sedíme v Jeho Lodi a On nás všechny veze ke Zlatému Břehu, kde není žádné utrpení, ale pouze světlo a blaženost.

Já sám nic nedokáži a nikdy v tomto světě nebudu moci nic udělat. Včera jste viděli, že na náš Mírový Koncert přišly tisíce lidí. Bylo to jako rodinné shromáždění, kam přišli oslavovat všichni sourozenci. Všichni moji němečtí bratři a sestry mi s tímto koncertem, s tímto setkáním duchovní rodiny pomohli daleko, daleko více, než si dovedete představit.

Vaše drahé a sladké děti včera dosáhly pro našeho Milovaného Nejvyššího něčeho velice významného. Bylo to nesrovnatelné dosažení a podařilo se to díky ohromné, ohromné milující oběti vašich dětí. Děti jsou stvořením svých rodičů. Radost rodičů bude vždy spočívat v radosti jejich dětí. Když má dítě radost ze hry s panenkami, jeho rodiče mají radost, když se na to dívají. Mají ohromnou radost díky síle ztotožnění se svým dítětem. Proto jsem si jistý, že díky neoddělitelné jednotě s vašimi dětmi také dostáváte tutéž radost a uspokojení, které ony nyní prožívají.

Svoji neoddělitelnou jednotu se svými dětmi jste již prokázali tím, že jste přijeli do Kolína. Někteří z vás cestovali stovky mil. Už tím jste prokázali jednotu se svými dětmi. Láska vašich srdcí, kterou k nim chováte, je bezmezná a vděčnost jejich srdcí k vám je také bezmezná. Každému z vás, moji němečtí rodiče, nabízím oduševněle a nepodmíněně svoje srdce lásky a vděčnosti. Mí němečtí rodiče, velikost vašeho významu mě překvapila a vaše dobrota nakrmila mé srdce a vnitřní bytost. Za několik dní z Německa odjedu, ale nepojedu sám. V samotné hloubce mého srdce vděčnosti si Vás všechny odvezu s sebou.

Všechno na vaší duchovní cestě se mi líbí, ale nerozumím tomu, proč by sem mělo přicházet něco z jiné kultury.

Sri Chinmoy: Pro mě neexistuje ani Německo, Indie, Amerika nebo Afrika. Pro mě existuje jenom jedna země, a tou je celé Boží stvoření. Boží stvoření není ničím jiným než Bohem Samotným, protože Bůh Stvořitel a Bůh stvoření jsou jedno a totéž.

Dejme tomu, že Bůh má čtyři syny a ti všichni žijí na různých místech. Jeden je v Německu, jeden v Japonsku, jeden v Itálii a další v Indii. Protože žijí v různých zemích, mají ve svých domech různé věci, chovají se podle různých kultur a mají různé ideje. Ale protože jsou to bratři a sestry, sdílejí mezi sebou to, co mají. Jeden bratr pojede za druhým bratrem a řekne: „Zde je to, co mám pro tebe.“ Druhý zase dá na oplátku prvnímu to, co má on. Je to jenom výměna. Nejde o přenášení kultur. Existuje zde jenom pocit jednoty, který sdílejí všichni bratři.

Já jsem nástrojem Boha, služebníkem Boha, dítětem Boha. Dnes mi Bůh říká, abych jel na nějaké místo a pomohl jednomu bratrovi. Zítra mi možná řekne: „Nyní jeď do jiné země pomoci dalšímu bratrovi. Máš mnoho bratrů a sester a já po tobě chci, abys jim všem pomohl.“ Všechny země jsou stvořením Otce. Je to samá jednota.

Pro mě neexistuje něco takového jako indický Bůh nebo křesťanský Bůh. Pro mě existuje jenom Absolutní Nejvyšší. Když se modlím k Bohu, neříkám: „Ó můj indický Bože.“ A když se modlíte k Bohu vy, také neříkáte: „Ó můj křesťanský Bože.“ Všichni říkáme: „Ó můj nebeský Otče.“ V tu chvíli není Nebe rozdělené na kousky. Neříkáme: „Toto je Indie, toto je Německo a toto je Francie.“

Můj syn studoval chemii a teď si chce otevřít obchod se zdravou výživou. Nemyslíte, že by měl využít svůj talent v lepší profesi?

Sri Chinmoy: Bůh je samá radost. Chce nám dát radost naším vlastním způsobem. Pokud má někdo větší radost, když pracuje v restauraci, než když by se z něj stal významný lékař nebo právník, Bůh řekne: „Dělej to, z čeho máš radost. Pokud máš radost z tohoto zaměstnání, dělej ho.“ Na druhou stranu je mnoho právníků a lékařů, kteří jsou výjimečně šťastní ve své vlastní profesi, protože ji chtěli. Ale kdo ví, možná jsou někteří z nich velice nešťastní, protože si špatně vybrali.

Pokud váš syn není šťastný jako chemik a má ohromnou radost z práce v obchodě se zdravou výživou nebo někde jinde, měl by podle mě dělat to, z čeho má radost. Jinak může dojít k tomu, že i kdyby se z něj stal významný chemik, může být velice nešťastný.

Naše mysl může říci, že prodavač je něco horšího než lékař nebo právník. V Božím Oku jsme si všichni rovni. V divadelní hře hraje někdo roli krále, někdo jiný roli královny a další zase roli sluhy. Kdyby všichni hráli roli krále a neexistovali by žádní ministři nebo sluhové, nebyla by to žádná hra.

To, na čem Bohu opravdu záleží, není skutečnost, jestli jsem lékař nebo prodavač, ale jestli jsem dobrý člověk. Jsem-li dobrým člověkem, nezáleží na tom, co dělám, jsem prostě daleko lepší než špatný člověk. Pokud vedu duchovní život, nezáleží na tom, jestli jsem obchodník, lékař, právník nebo ředitel školy. Záleží jenom na tom, jestli mám radost. Kdybych měl radost z toho, že jsem obchodníkem, zvolil jsem si správně. Kdybych měl radost z toho, že jsem lékařem nebo právníkem, zvolil jsem si správně. Bůh po nás chce, abychom byli šťastní.

Celý svět miluje a uctívá Spasitele Ježíše Krista. Proč? Protože všem dává bezmeznou vnitřní radost, mír a lásku. Záleží snad na tom, že během svého života byl pouze prostým tesařem? Ani trochu. Také v Indii je mnoho duchovních postav, které pocházely z prostých poměrů, a přesto je lidé milují a uctívají. Například Šrí Rámakrišna pocházel z velice, velice chudé vesnické rodiny. Později pracoval jako kněz v malém chrámu. Ale na něj a na další duchovní Mistry vzpomíná celý svět kvůli tomu, kým byli a co udělali na duchovní úrovni, a ne kvůli tomu, jaké měli povolání. Je-li někdo dobrým člověkem a miluje Boha, je pro něj nejlepší takové povolání, ze kterého má radost.

Část III

Když mluvím ke hledajícím, je pro mě obtížné vysvětlit rozdíl mezi potěšením a radostí.³

Sri Chinmoy: Jakmile skončí potěšení, přijde zkáza. Radost je spontánní, je to něco, co rozkvétá.

Ty potřebuješ šest nebo sedm hodin spánku. Ale kdybys spal deset nebo jedenáct hodin, už by se tomu dalo říci potěšení — hezky si užíváš ranního spánku. Co se potom stane? Jsi ředitelem své společnosti. Až se konečně dostaneš do práce, zjistíš, že tvoji podřízení nepřišli včas, nebo že stroje jsou všechny ve špatném stavu. Protože sis užíval tří hodin spánku navíc, tvoje problémy se teď značně zvětšily, ale kdyby ses brzo ráno modlil a meditoval a snesl dolů trochu božského světla, snadno by se ti podařilo ty problémy vyřešit.

Je pravda, že odpočinek je potřebný, ale kdo tě žádal, abys spal jedenáct hodin? Za tento druh potěšení teď musíš zaplatit. Když vstaneš včas, to znamená brzo ráno v šest hodin, budeš se modlit a meditovat, dostaneš ohromnou radost. Tu si doneseš do práce. Ale potěšení, které sis užíval z prodlouženého spánku, zmizí v okamžiku, kdy vstaneš z postele. Hned potom se ti bude zdát celý svět mizerný, protože jsi brzo ráno nemeditoval a nepřijal od Boha božskou lásku a světlo. Život potěšení dříve nebo později vystřídá zkáza. Dokonce, i kdybys nemeditoval půl hodiny, ale jenom dvě nebo tři minuty, radost z meditace vydrží několik hodin nebo i dní. Život potěšení naproti tomu nemá žádné trvání. Dokud si užíváš potěšení, je tady, ale jakmile skončí, je pryč.

Část IV

SCA 1102-1108. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy v Kuala Lumpuru, v Malajsii 4. ledna 1989.

Jeden ze základních fyzikálních zákonů říká, že množství energie ve vesmíru je konstantní. Když vzpíráš něco těžkého a čerpáš duchovní energii, je to něco, co přichází z jiného světa? A znamená to, že energie vesmíru není konstantní — že ji lze přinést z jiného světa?

Sri Chinmoy: Energie je současně konstantní a zároveň se neustále zvětšuje. Vždy používám výraz „neustále rostoucí“. Nekonečno samo je neustále rostoucí. Náš Milovaný Pán Nejvyšší je neustále rostoucí, což znamená, že On dělá pokrok. Nejenom ty a já děláme pokrok, Samotný Bůh dělá pokrok. Takže energie ve vesmíru může být konstantní a zároveň může jít za všechny hranice. Cíl se neustále překonává. Energie je konstantní, ale současně nemá žádné omezení, nemůžeme ji omezit. Rozšiřuje se, rozšiřuje a rozšiřuje.

Když vzpírám těžká závaží, nevzývám velké množství energie na to, abych je zvedl. Pokud jde o mě, nevzývám ji. Pouze se koncentruji a očistím mysl od všech myšlenek. Možná si myslíš, že když se před samotným zvednutím nadechuji, že seshora přitahuji energii. Ne. V tu chvíli se snažím udržet mysl naprosto bez myšlenek. To je největší síla — nemít myšlenky. Naprosto zavřu svoji mysl před vnějším světem. Jakmile potom udržuji svoji mysl v tichu, častokrát vidím Matku Kálí, Nejvyššího nebo něco jiného. Když je mysl tichá, když v ní nic není, je uvnitř té nicoty všechno. Ale nevzývám Nejvyššího nebo moji Matku Kálí jako takovou. Není to tak, že bych říkal: „Přijď prosím, ó Bože. Sestup z Nebe.“ Moje Nebe není někde jinde. Je uvnitř mého srdce.

Moc rád hraji tenis. Tenis mě inspiruje, ale běhání mě nikdy neinspirovalo. Má tělo a duchovní život stejný prospěch z tenisu jako z běhání?

Sri Chinmoy: Nikdy neřeknu, že běhání je lepší než tenis. Pokud přijmeš vnitřní filozofii tenisu, která říká: „love and serve“, získáš z něj veliký prospěch. Tenis nám také dává velikou radost, protože hrajeme s někým a tělo vykonává mnoho různých pohybů. Tenis je vynikající forma odpočinku. Když hraješ tenis, získáváš mnoho nevinné radosti. Díky své radosti jsi zase jako dítě a toto štěstí samotné ti pomáhá dělat pokrok.

Rád bych ale řekl, že běhání má svoji vlastní vnitřní hodnotu, kterou ti tenis nemůže nabídnout. Při běhu je každý tvůj dech spojen s vyšší skutečností. Když běžíš a jsi v dobrém vědomí, má tvůj dech požehnání od vyššího vnitřního dechu. Je samozřejmé, že toto nefunguje, když si při běhu povídáš se svým přítelem o světských věcech. Ale když jsi při běhu v dobrém vědomí, každý nádech tě spojuje s vyšší a hlubší vnitřní skutečností.

Běhání má také zvláštní symbolický význam. V duchovním životě jsme věčnými běžci, kteří běží po cestě Věčnosti. Neříkáme, že jsme na cestě věčnými tenisovými hráči. To jsou dva odlišné předměty, něco jako dějepis a zeměpis. Pokud dokážeš dělat obojí, pokud dokážeš běhat denně dvě nebo tři míle a přitom hrát i tenis, budeš mít prospěch jednak jako věčný běžec a zároveň jako věčný služebník. Ale pokud si musíš vybrat a máš raději tenis než běhání, měl bys hrát tenis. Kdybys na druhou stranu chtěl získat prospěch pro svoje tělo od vyšší síly nebo vyšší skutečnosti, je běhání naprosto nezbytné. Neříkám, že musíš běhat nejvyšší rychlostí. I když běžíš jenom klusem, můžeš pocítit, že máš dva dechy. Jeden z nich je vyšší. Něco tě táhne vzhůru nebo sám neseš sebe nahoru. Ten druhý je dech tvého těla. Tyto dva dechy jsou navzájem zkombinované.

Kdybych si já musel vybrat mezi tenisem a běháním, okamžitě bych byl připravený vzdát se tenisu. Kdybych si musel vybrat, řekl bych, že tenis může počkat.

Pomáhá nám také plavání vstoupit do vyššího vědomí?

Sri Chinmoy: Ano. Plavání má svoji vlastní symbolickou hodnotu. Vždycky říkám, že plujeme ve Zlaté Lodi se Zlatým Kormidelníkem ke Zlatému Břehu. Duchovní význam vody je vědomí. Všichni dychtíme po tom, abychom byli v dobrém vědomí. Jakmile jsme ve vodě, vstupuje do nás vědomí. Takže plavání má svoji vlastní velice zvláštní skutečnost a božskost. Když plaveme, můžeme si představit, že opouštíme moře nevědomosti a noříme se do moře světla a moudrosti.

Má každá hudební nota svůj vlastní význam?

Sri Chinmoy: Každá vyšší nota a každá nižší nota má svůj vlastní význam. Na druhou stranu nelze říci, že každá nota má jenom jeden význam. Záleží na interpretovi. Pokud se například nějaké klávesy na klavíru dotkne začínající hudebník, bude to znít jedním způsobem, ale pokud se téže klávesy dotkne hudební mistr, bude to znít jinak. A pokud se stejné klávesy dotkne duchovní hudebník, zvuk může být stejný, ale jeho hudba dosáhne vnitřní výšku, kterou jiní nemohou dosáhnout.

Pokud zpívá vynikající zpěvák, má každá nota svoji rezonanci nebo vnitřní krásu. Ale když do konkrétní noty vstoupí oduševnělost, má potom svoji vlastní dimenzi, svoji vlastní skutečnost. Zvuk, který k nám přichází, je tentýž, ale díky oduševnělosti, která do ní vstoupila, dokáže duchovní člověk rozeznat, že se daná nota dotýká určité sféry. Duchovní zpěvák zazpívá nějaký tón a obyčejný zpěvák udělá totéž. Výška tónu může být přesně stejná, ale obyčejný zpěvák nedosáhne stejné vnitřní výšky, bez ohledu na to, jak je slavný nebo slavná, protože jejich vědomí není stejné.

Takže každá nota nebo tón má v širším smyslu svůj vlastní význam. Na druhou stranu závisí význam každého tónu na vědomí zpěváka nebo hudebníka v daném okamžiku.

V poslední době se nějak nechce projevit můj hlas, když zpívám. Jak bych to mohl překonat?

Sri Chinmoy: Medituj na jemnost. Mysli na květinu. Květina ti dá jemnost. Můžeš meditovat na cokoli velmi jemného. Nemysli na nic ostrého. Z jemnosti plyne spontánní proud — nepřijde z ničeho ostrého. Pokud jde konkrétně o tebe, bude tvůj hlas sladší, budeš-li meditovat na něco velice, velice jemného.

Než začneš zpívat, můžeš také meditovat několik sekund na svoji duši. I to je způsob, který umožní tvému hlasu, aby se projevil. Ale kdyby ses snažil vynést do popředí svůj hlas mentálně, a dokonce by se ti taková věc podařila, nevydrželo by to ani pár sekund.

Pracuji jako zdravotní sestra u novorozeňat a občas se stává, že nějaké dítě v podstatě zemře a my jej udržujeme při životě jenom pomocí přístrojů. Občas chci ten přístroj zastavit a umožnit ubohé duši malého dítěte jít dál. Je to špatné? Má dítě nějaký prospěch z toho, že zůstává ve fyzickém těle, třebaže je to tělo principiálně mrtvé?

Sri Chinmoy: Z duchovního úhlu pohledu pro to neexistuje žádné pevné a neměnné pravidlo. Obvykle říkám, že pokud existuje nějaký způsob, jak udržet duši na zemi o trochu déle, měl by se využít. Nejlepší je znát Boží Vůli pro každý případ zvlášť. Vždy musíme mít na paměti, že v tom člověku a prostřednictvím toho člověka prožívá zkušenost Samotný Bůh.

Pokud neznáš Boží Vůli a existuje nějaký způsob, jak udržet duši na zemi o trochu déle, měla bys toho člověka zkusit zachránit. Zvětší se tím tvoje naděje, tvoje víra ve své vlastní schopnosti a Bůh dostane příležitost udělat pomocí a také prostřednictvím této duše, co je potřeba.

Jak můžeme pomoci člověku, který je z něčeho velice rozčilený?

Sri Chinmoy: Když je někdo rozčilený, snaž se nejprve vzývat mír, aby co nejrychleji vstoupil do jeho systému nebo do tebe. V takový okamžik může být neobyčejně obtížné přinést do tohoto člověka mír, protože je rozzlobený a rozčilený. Tehdy si také nechce vzít lék, který potřebuje, a tím je mír.

Avšak dejme tomu, že ty sama máš omezený mír. Musíš vzývat Nejvyššího, aby zvětšil tvoji sílu míru — ať už máš v sobě jakýkoli mír — i kdyby ho bylo sebeméně. Vždycky říkám, že doktor ti dá injekci jenom tehdy, máš-li alespoň trochu životní energie. Jestli jsi už mrtvá, doktor ti žádnou injekci na posílení životní energie nedá.

Ty nepochybně máš trochu míru — což je důvod, proč jsi schopná pozorovat, že ten druhý člověk je rozzlobený. Ihned vzývej velmi velké množství míru, aby sestoupilo do celé tvé bytosti. Snaž se stát oceánem míru. Potom jdi a postav se jako zrcadlo před toho člověka. Jeho zloba se nebude moci rovnat míru, který se ti podařilo vyvolat.

To je jeden způsob. Další způsob spočívá v tom, že dáš sama sobě pocítit, že ty jsi viníkem, přestože jím ve skutečnosti nejsi. Zlobu toho člověka vyvolal někdo jiný, ty vůbec nejsi viníkem. Ale musíš sama sebe velice upřímně přesvědčit, že jsi to byla ty, kdo toho druhého urazil. Musíš se cítit absolutně bezmocná a provinilá. Musíš cítit, že vina je na tvé straně, třebaže jsi neudělala nic špatného. Potom v sobě pomocí síly sympatizující jednoty vzývej vědomí skutečného viníka. Na několik sekund si vypůjčíš nebožské vědomí skutečného viníka. Jakmile se staneš viníkem, odevzdej se oběti, která je nyní tak rozzlobená a zuřivá. Buď naprosto bezmocná. Ciť se špatně, jako bys byla příčinou jejího hněvu.

Když se budeš chovat jako bezmocná lidská bytost, veškerá zloba a frustrace oběti zmizí. Řekne: „Tak dobře, ona toho lituje. Udělala něco špatného. Teď si to plně uvědomila, takže jí musím odpustit.“

Toto je velice, velice chytrý způsob, jak utišit někoho, kdo je neobyčejně rozzlobený. V laskavých rodinách se to děje často. Viděl jsem to, zejména v Indii. Viníkem je někdo jiný, ale laskavá matka nebo sestra nebo bratr dají sami sobě pocítit, že oni jsou skutečnými viníky. Ve skutečnosti jsou nevinní, ale tím, že to cítí, vnášejí do sebe vědomí skutečného viníka. Oběť potom vidí lítost. Jakmile vidí, že viník toho skutečně lituje, že je opravdu smutný, má pocit, že je teď na vyšší úrovni a že je na něm, aby odpustil.

Ten druhý způsob pracuje na velice praktické úrovni. Na duchovní úrovni se můžeš pokusit vzývat mír, aby sestoupil do systému toho člověka, který je rozčílený a zuřivý — což je skutečně obtížné — nebo snést více míru do svého vlastního systému. Jakmile ten člověk stojí před oceánem míru, zjistí, že ve srovnání s ním je jeho zloba nicotná.

Část V

Jak můžeme pracovat na třech nebo čtyřech projektech současně, a přitom je dělat dobře?⁵

Sri Chinmoy: Vždycky si musíte rozdělit čas. Nikdo nedokáže dělat čtyři věci naráz, ale může je dělat postupně v průběhu dne. Každý den brzo ráno medituji. Potom zpívám nemalý počet písní nebo je hraji na flétnu. Následně cvičím asi půl hodiny. Poté cvičím hru na cello, esrádž a některé další nástroje. Potom znovu cvičím. Pak čtu několik duchovních knih nebo knih obsahujících idiomy, fráze nebo slovníkové výrazy a zapisuji si je. Nacházím duchovnost ve všem. Současně dělám mnoho věcí na vnitřní úrovni.

Každý den se věnuji fyzickému cvičení, mentálnímu cvičení, psychickému cvičení a zároveň i modlitbě a meditaci. Od tři čtvrtě na tři, a pokud jsem čerstvý, někdy už od dvou hodin ráno — pokračuji, pokračuji a pokračuji ve své vnitřní i vnější práci. Mám opravdu mnoho věcí na práci. Kdybych měl deset věcí na práci a kteroukoli zanedbal, cítil bych se špatně. Takže se snažím dělat všechny. Občas se jedné práci věnuji více. Někdy hraji více na cello než na violu, ale přesto hraji i na violu.

V průběhu dne musíme udělat všechno. Musíme se však každé věci věnovat s jednobodovou koncentrací. Často se stává, že děláme jednu věc a myslíme na něco jiného. Kdybych hrál na cello, a přitom myslel na esrádž, nic by se mi nepodařilo. Když děláte jednu věc a myslíte přitom na devět jiných, které máte také udělat, nedáváte do toho svoji plnou koncentraci. Je pravda, že musíte udělat i ty ostatní věci, ale do vaší mysli nesmí vstupovat myšlenky, které se jim věnují.

Jakmile na něčem pracujete, musíte cítit, že to je jediná věc, která existuje ve vašem vnějším životě. Ve svém vnitřním životě budete samozřejmě stále pokračovat se svou aspirací a zasvěcením, ale ve vnějším životě nesmíte myslet na nic jiného. Pokud pracujete na článku pro nějaký časopis, nesmíte zároveň myslet na svoje zaměstnání. Musíte si udržovat jednobodové odhodlání pro věc, kterou děláte. Jakmile ji uděláte, můžete myslet na něco jiného. Čas vám pomůže. Musíte však dělat každou věc v jejím vlastním čase.

Jak si tě mohu stále udržet ve svém srdci, když jsem na univerzitě?⁶

Sri Chinmoy: Když brzo ráno medituješ, snaž se cítit, že ve svém srdci máš trezor a uvnitř tohoto trezoru uchováváš svůj nejcennější poklad, a tím je tvůj Guru. Potom si představ, že jsi všude kolem toho trezoru umístila květiny lásky, oddanosti, odevzdání a vděčnosti. Představ si, že existuje květina, která se jmenuje láska, květina, která se jmenuje oddanost, květina, která se jmenuje odevzdání a květina, která se jmenuje vděčnost. Představuj si, že jsi těmito čtyřmi květinami zvenku ozdobila svůj trezor. Představ si, že pozoruješ ty překrásné květiny a nadechuješ se jejich vůně.

Když potom v průběhu dne vidíš své kolegy, jak neaspirují, okamžitě zavři oči a představ si ty květiny. Představ si, jak se nadechuješ jejich vůně. Pokud si nedokážeš představit, že vidíš ty květiny nebo že se nadechuješ jejich vůně, opakuj: „Supreme, Supreme, Supreme,“ tak rychle, jak je to možné. Zatímco budeš opakovat velice, velice rychle „Supreme“, budeš mě moci vidět uvnitř trezoru a budeš se také moci nadechovat vůně květin.

Tyto věci zaberou jenom několik sekund. Kdykoli má tvoje vědomí tendenci klesat, jakmile do tebe začnou vstupovat neaspirující myšlenky, začni toto dělat. Bude to fungovat jako lék, jako protijed. Anebo, i když tvoje vědomí nesestupuje, ale máš jenom v průběhu dne volný čas, snaž si vybavit, že máš ve svém srdci velice tajný a posvátný trezor, a v tom trezoru je tvůj Guru.

Mohl bys nám říci něco o zážitcích, které jsi měl na právě probíhajících Senior Games? ⁷

Sri Chinmoy: Tady není soutěživý duch. Není tady taková lačnost po vítězství. Je tady jenom radost. A právě díky radosti překonáváme sami sebe.

Když mi bylo třináct nebo čtrnáct, často jsem běhával. Pro mladého člověka je běhání přirozené. Ale když běhám v šedesáti pěti letech, znamená to, že se snažím udržet si nějakou radost a nadšení. Také se snažím udržet si tělo v dobrém stavu. Když jsme mladí, běhání je plné soutěživosti — snažíme se všechny porazit a zvítězit. Tady je naprosto odlišná filozofie. To nejlepší, čeho můžeme dosáhnout, je veselá nálada a štěstí. V tomto věku je velice obtížné dělat něco s radostí, štěstím a sebedáváním.

Tady soutěžím sám se sebou, abych si udržel vnitřní a vnější radost. Když běžím, maximálně se snažím vynést na povrch nadšení, které jsem měl, když jsem byl mladý. Snažím se co nejvíce, ale většinou nic nevyjde. Letargie těla mi nedovoluje vynést na povrch tutéž rychlost, bdělost a pohotovost. Něco si představuji, ale skutečnost je někde jinde. Když jsem byl mladý, nemusel jsem si nic představovat. Pouze jsem použil své schopnosti, které se staly skutečností. V té době mě tlačila vpřed skutečnost. Teď se mě zoufale snaží tlačit kupředu představivost.

Naše filozofie je filozofií sebepřekonání. Snažíme se zvětšovat svoje schopnosti a překonávat svoje dosažení, bez ohledu na to, jak jsme staří.

Část VI

SCA 1112-1118. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 9. srpna 1989 na Aspiration Ground v New Yorku.

Jak bych mohl získat Milost, která by mě radikálně transformovala?

Sri Chinmoy: Ty chceš být transformován ze dne na den? Chceš okamžitě realizovat Boha? Proč jsi tedy chodil do školky, základní školy, na střední školu a na univerzitu? Řekl jsi snad v den, kdy ses začal učit abecedu: „Proč bych se měl učit abecedu? Chci rovnou svůj vysokoškolský titul.“ To není možné. Všichni musíme projít procesem evoluce. Pokud bys zasadil nějaké semínko, zeptal by ses: „Jak je možné, že tady ještě není plně vzrostlý strom? Jak je možné, že ještě nemám ty nejlahodnější plody?“

Všechno trvá nějaký čas. Začínáš tím, že se učíš abecedu. Potom během studia prostuduješ mnoho knih. Kdybys chtěl být v tomto smyslu ze dne na den duchovně transformovaný, není to možné. Už jsi měl mnoho inkarnací a mnoho dalších ještě budeš muset mít, než dosáhneš realizace Boha.

Teď jdeš po správné cestě — po cestě modlitby a meditace. Nastává otázka: „Jak bych mohl jít rychleji?“ Tuto otázku si může položit každý hledající. Ale nemůžeš se ptát: „Jak bych se mohl dostat ihned do Cíle?“ Můžeš říci: „Kráčím. Teď chci běžet.“ A jakmile poběžíš, můžeš říci: „Chci sprintovat.“ Potom vyjde do popředí někdo, kdo tě to naučí. Ale nikdo nebude moci říci, že jakmile začneš sprintovat, Cíl se ti objeví přímo před nosem. Ne, Cíl je dost daleko. Ale pokud budeš sprintovat a budeš mít potřebnou výdrž, určitě dosáhneš Cíle mnohem rychleji.

Pokud chceš konkrétně ty dělat rychlejší pokrok, můžeš začít s dvěma věcmi: s čistotou svého srdce a s vděčností svého života. Každý den se modli k Nejvyššímu, aby dal více čistoty tvému srdci a více vděčnosti tvému životu. Tvoje čistota a vděčnost určitě zvětší tvoji duchovní rychlost a urychlí tvoje duchovní putování. Pokrok musíš dělat pomalu a vytrvale, nejde to zvládnout ze dne na den. Realizace Boha není jako instantní káva.

Než nashromáždíš vnější poznání, zabere to mnoho let. Ale u vnitřní moudrosti, která pochází z našeho duchovního života, to trvá mnohem déle, protože mezi vědomostmi a moudrostí je velký rozdíl. Vědomosti patří mysli, jsou v mysli a jsou pro mysl. Lze je snadno popřít. Ale světlo moudrosti nelze popřít. Jak bys mohl popřít světlo? Můžeš popřít slunce? Světlo nepotřebuje schválení od lidí. Kdybychom řekli, že je tma, světlo se bude jenom smát, protože ví, že ono je světlem samotným.

Jak mohu neustále cítit Boží Ochranu?

Sri Chinmoy: Musíš se modlit pro Boží Ochranu. Nedokážeš se modlit dvacet čtyři hodin denně, ale můžeš se čtyřikrát nebo pětkrát za den vědomě modlit za Boží Ochranu. A zatímco se budeš modlit za ochranu, musíš se současně modlit za odpuštění. Když se budeš modlit za odpuštění, ochrana přijde rychle. Dejme tomu, že jsi buď dnes, nebo včera, nebo před deseti lety udělal něco špatného. Chceš-li od Boha ochranu, zeptá se tě: „Žádáš mě o ochranu, ale udělal jsi několik špatných věcí. Už jsi mě požádal o odpuštění?“

Nejlepší je modlit se k Bohu: „Prosím, odpusť mi věci, které jsem v minulosti udělal špatně a také věci, které udělám špatně zítra.“ Nad budoucností nemáš kontrolu. Dnes tě Bůh může ochránit, ale v příštím okamžiku můžeš být v pokušení udělat něco špatného. Pokud nejprve požádáš o odpuštění a potom o ochranu, přijde ochrana rychleji, a navíc bude účinnější.

Jak svět vědy a rozumu porozumí duchovnosti?

Sri Chinmoy: Těm, kteří se nachází ve světě vědy nebo logického rozumu, musíme dokázat, že mír je něco cenného. My musíme dokázat, že to, co oni chtějí, je to, k čemu my míříme. Nejdůležitějším cílem je stát se milovníky míru a vybudovat si jednotu s celým lidstvem. Kdo nám to však uvěří, pokud to nemůžeme dokázat? Pokud jsi například vzpěračem, musíš dokázat, že uzvedneš 100 liber. Kdybys jenom řekl svým přátelům: „Snadno zvednu 100 liber“, jenom se ti vysmějí. Teprve když těch 100 liber zvedneš před nimi, uvěří ti.

Pokud jsi opravdu milovníkem míru, lidé ve tvých očích musí vidět důkaz. Duchovní Mistři nebo světci jsou také lidskými bytostmi. Ale jakmile se na ně podíváš, pocítíš něco zvláštního. Jakmile se na ně podíváš, sám budeš plný míru. Jejich vibrace ti způsobí velikou radost, silný pocit lásky a jednoty. Ti, kteří jsou skutečnými milovníky míru, to nemusí o sobě prohlašovat. Samotná jejich přítomnost přiměje logickou mysl, aby se odevzdala. Proč by však lidé, kteří jsou závislí na své logické mysli, měli naslouchat těm, kteří sice prohlašují, že jsou duchovní, ale nemají v sobě skutečnou duchovnost a božskost? Napřed se musíme něčím stát. Potom to lidé automaticky pocítí. Jakmile lidé, pro které je nejdůležitější logická mysl, pocítí v někom vyšší sílu — to znamená vnitřní mír, vnitřní lásku, vnitřní soucit a vnitřní jednotu — jejich mysl bude přirozeně osvícena.

Jak bych mohl překonat touhy nižšího vitálna?

Sri Chinmoy: Touhy nižšího vitálna dokáže porazit jedině vyšší vitálno. Vyšší vitálno se ztotožňuje s rozlehlostí. Rozlehlost odebírá pokušení. Když za tebou přijdou nižší vitální myšlenky, jenom se podívej na nebe a řekni: „Ochraň mě!“ Nebe tě potom skutečně ochrání. Jakmile přijde pokušení, ztotožni se s rozlehlostí. Okamžitě si představ nebe, oceán nebo veliké pole. Potom se zkus s nimi neoddělitelně ztotožnit. Pomocí své představivosti můžeš vzlétnout do nebe, kde od tebe rozlehlost odebere tvé nečisté myšlenky, nebo můžeš cítit, že jsi naprosto bezmocný. Budeš prosit nebe: „Ach nebe, nedokáži se k tobě dostat. Přijď prosím za mnou se svou rozlehlostí!“ Jak se potom k tobě rozlehlost přiblíží, představ si v ní doširoka otevřené dveře a vstup do nich. Rozlehlost tě okamžitě očistí, osvítí a pohltí tvoji nečistotu.

Když k tobě přijdou nízké vitální myšlenky, můžeš dělat ještě jednu věc — opakuj „Supreme“ nebo „čistota“ tak rychle, jak je to jenom možné po dobu jedné nebo dvou minut.

Mluvil jsi o věčném vztahu mezi žákem a Mistrem. Je to něco, co se rozvíjí v průběhu času?

Sri Chinmoy: Když duchovní Mistr přijme nějakého žáka, jejich vztah se v ten okamžik stane věčným. Ale blízkost mezi Mistrem a žákem je něco naprosto odlišného. Používáme slovo „věčný“, protože se to týká duše, a ta je nesmrtelná. Když pracuješ v restauraci nebo v hotelu, mluvíme o tom, že jsi stálý zaměstnanec. V hotelu je mnoho stálých zaměstnanců. Někteří mají k majiteli nebo manažerovi blíže, kdežto jiní nikoli. Když přijmu nějakou duši, přesně stejně se naše spojení stane trvalé, věčné. Potom pozoruji, jak velký pokrok dokáže duše pomocí těla, vitálna, mysli a srdce zvládnout. Čím rychlejší je pokrok členů rodiny duše, tím je daný člověk blíže Mistrovi nebo božskému v něm.

Všichni zaměstnanci nemají stejně blízký vztah k manažerovi nebo majiteli. Právě tak jsme my všichni Božími dětmi — Bůh nás miluje všechny stejně. Někteří však přijímají více než ostatní. Slunce dává světlo všem. Ale někteří mají svoje dveře a okna brzo ráno otevřené, kdežto ostatní spí. Blíže k Nejvyššímu se dostáváme silou naší vnímavosti.

Postil jsem se šest dní a teď cítím více vnitřního míru a také mám pocit, že mě opustilo mnoho špatných sil. Existuje souvislost mezi půstem nebo hubnutím a tím, že z našeho těla odchází špatné síly?

Sri Chinmoy: Hubnutí je dobré, ale nemůžeš říci, že nejhubenější lidé jsou ti nejčistší na celé zemi! Někteří lidé s sebou nesou váhu navíc, naprosto zbytečnou přítěž. Jakmile zhubnou, získají kromě fyzické lehkosti také lehčí mysl, do které vstoupí větší jasnost. Další věcí je veselá nálada. Řekněme, že máte deset nebo patnáct kilo navíc a pak je shodíte. Do mysli vstoupí mnoho radosti! Když do mysli vstoupí veselá nálada, zničí mnoho negativních sil. Pokud jsi radostný, dokážeš porazit mnoho, mnoho nízkých vitálních sil. Veselá mysl má ohromnou, ohromnou sílu. Takže z tohoto pohledu je pravda, že když zhubneš, opustí tě špatné síly, ale nemůžeš říci, že zhubnutím porazíš všechny nízké síly.

Jak bych mohl mít z běhání větší radost?

Sri Chinmoy: Pokud nemáš z běhání dostatečnou radost, měl bys do něj vložit více rozmanitosti. Neběhej stejným tempem nebo stejnou vzdálenost každý den. Běhej jeden den jednu míli, další den dvě míle a třetí den sedm mil. Každý den změň vzdálenost nebo tempo. Pokud běžně běháš míli za sedm nebo osm minut, zkus jednou záměrně běžet za devět minut. Potom udělej něco úplně jiného — 100 metrů chůze, 100 metrů běh, 100 metrů chůze, 200 metrů běh. Takto si rozvineš určitý druh radosti a důvěry. Toto jsem dělával, když jsem neměl chuť běhat. Pokud máš v jedné míli všechny možné varianty, můžeš z toho mít větší radost. Takto jsem to dělával. Jinak se mi občas stávalo, že jsem běžel bez přestání jednu míli a začalo mi to připadat velice nudné. Můžeš se rozhodnout, že jeden den budeš spontánní. Řekneš si: „Budu běhat podle nálady.“ Poběžíš třeba 20 metrů a potom půjdeš 200 metrů. Dovolíš svému srdci nebo mysli, aby o tom rozhodly. Nebudeš mít pevné schéma — běh 50 metrů a chůze 50 metrů. Ne. Necháš svoji mysl, aby nesla tělo, podřídíš se vůli své mysli, nebo můžeme říci rozmarům své mysli. Potom budeš mít radost, že jsi urazil velikou vzdálenost.

Část VII

Jaká je tvoje definice zázraku?⁹

Sri Chinmoy: Pro mě je zázrakem, když miliony a miliony lidí něco nedokáží a pak to jeden člověk dokáže. Může to být na jakékoliv úrovni. Naše mysl se domnívá, že zázrak musí být toto nebo tamto. Její představa o zázraku je velice omezená. Když je pacient na pokraji smrti a lékař jej zachrání, mysl řekne, že to byl zázrak. Ale zázrak může být na kterékoli úrovni. Proč bychom měli říkat, že jeden zázrak je důležitější než jiný?

Dnes jsem zdvihl 170 liber jednou rukou. Jsem si jistý, že nikdo mého věku nemůže prohlásit, že on by to zvládl také. Na druhou stranu je moje dosažení na fyzické úrovni. Možná by někdo jiný zvládl na jiné úrovni něco, co bych nedokázal. Takže já bych nedokázal váš zázrak a vy byste nedokázali můj. Bůh je nekonečný, a proto předvádí různé zázraky pomocí a prostřednictvím různých lidí.

Na zemi se děje mnoho zázraků, které nepočítáme — nevážíme si jich. Ale kdybychom si jich vážili, byli bychom ohromeni z toho, jak jeden člověk je schopen dosáhnout něčeho, co miliony a miliony jiných lidských bytostí nedokáží.

Vezměme si třeba Schuberta. Jeho nesmrtelná píseň Ave Maria přišla z jiného světa. Teď tuto píseň zpívají miliony a miliony lidí na celém světě. Pro mě je to opravdový zázrak.

Nebo to, co dělají prezident Gorbačov a prezident Mandela na politické úrovni, není nic jiného než zázrak. A ve světě sportu se podívejte na Carla Lewise. Stala se z něj nejrychlejší lidská bytost na světě, je to nejlepší skokan a tak podobně.

Když něco nedokáží miliony lidí, máme sklon říkat, že to není v lidských silách. Jakmile to někdo nakonec dokáže, rozhodně to bereme jako zázrak. Bůh projevuje velice zvláštním způsobem svoje Světlo a Sílu v tom člověku a jeho prostřednictvím.