Jak můžeme přiměřeně vyjádřit vděčnost?

Sri Chinmoy: Ve skutečnosti se nemusíte pokoušet vyjádřit vděčnost. Jestliže máte pravou vděčnost, vyjádří se automaticky. Bude viditelná ve vašich očích, okolo vaší bytosti, ve vaší auře. Je jako vůně květiny. Pravda, jsou květiny, které nevoní. Ale ve většině případů jestliže je tu krásná květina, přirozeně zde bude i vůně. Květina a její vůně nemohou být odděleny.

Vděčnost je tou nejsladší věcí v životě hledajícího — v celém lidském životě. Jestliže je vděčnost ve vašem srdci, pak bude nesmírná sladkost ve vašich očích. Když vidím žáka, dívám se na krásu jeho očí. Krása očí není dána jejich tvarem nebo barvou. Ne, krása očí záleží na kráse srdce. V očích hledám čistotu, vděčnost a několik dalších věcí, které vycházejí přímo ze srdce.

Ze všech věcí, které hledám, je ale nejdůležitější vděčnost. Je-li ve vašem srdci vděčnost, bude vyjádřena ve vašich očích jako sladkost. Když se na mne podívají některé oči, vidím v nich takovou sladkost –- jako ty nejchutnější indické sladkosti.

Cítím, že má láska k tobě je skutečně darem Milosti. Jestliže Milost není podmínečná, jak Nejvyšší rozhoduje, komu ji dát?

Sri Chinmoy: V obyčejném lidském životě je vše vždy podmínečné. Jestliže mi něco dáš, pak já dám něco tobě. Musíš mi dát deset dolarů a já ti pak dám jeden dolar. Nebo já ti dám deset dolarů a ty mi dáš jeden dolar. Jsou zde vždy podmínky, podmínky, podmínky.

Když Nejvyšší něco dává, dává nepodmíněně a nečeká nic na oplátku. Ale jestliže jste moudří, také Mu dáte to, co máte a čím jste. Jestliže Mu nedáte to, co máte a čím jste, pak od Něj nedokážete přijímat. Nekonečný oceán je vždy připraven dát kapce vše, co má a čím je, takže se s ním kapka může stát jedním. Ale jestliže také kapka nedá sama sebe oceánu, pak jak může přijmout Nekonečnost oceánu? Oceán je neustále připravený, abyste jej přijali. Ale nejste-li ochotni dát oceánu kapku, kterou jste, pak jak se můžete stát oceánem?

Sluneční světlo je pro každého. Když však nechám své dveře a okna zavřená, nebudu jej moci přijmout. Nejvyšší neustále sesílá na každého jednotlivce své nekonečné Světlo, svůj nekonečný Mír a svou nekonečnou Blaženost. Ale my tyto věci přijímáme jen podle naší lásky k Nejvyššímu a naší potřeby Nejvyššího.

Velcí duchovní Mistři dělají nepodmíněně pro lidstvo tolik věcí. Chodí tu i tam dávat přednášky a meditovat, ale kolik lidí přijde, aby od nich něco přijali? Dávám mírové koncerty, píši básně, maluji a kreslím. Dělám mnoho, mnoho věcí, které nemusím dělat. Sri Krišna řekl, že po realizaci Boha nemusíte dělat nic dalšího. Žádná z těchto věcí, které dělám, nezvýší mou realizaci Boha. Ale píši, maluji, dávám koncerty a dělám všechny tyto další věci, jen abych inspiroval druhé.

Vím, naneštěstí, že mysl prochází různými stupni vnímavosti Je to také tak s duší, nebo je duše stále vnímavá?

Sri Chinmoy: Duše je vždy vnímavá. Duše je vždy dychtivá přijmout více světla, více radosti, více požehnání a každé božské kvality. Mysl a vitálno přijímají velmi zřídka. Srdce čas od času přijímá, i když ne vždy. Ale duše přijímá vždy.

Když chce Mistr dát mír, když chce dát lásku, když chce dát světlo, když chce dát blaženost nebo jakoukoliv božskou kvalitu, duše je prostě popadne. Duše je vždy dychtivá a hladová po těchto věcech, protože si jich váží. Jestliže je někdo lékař, pak ocení hodnotu medicíny. Ale když nejste lékař a jestliže se necítíte nemocní, pak se nezajímáte o předmět medicíny.

Můžete říci něco o kompromisu? Kvůli stresu v našem způsobu života někdy cítím, že potřebuji vegetovat, ačkoli vím, že to není to nejlepší, co mohu dělat.

Sri Chinmoy: To je velmi významná otázka. Z nejvyššího duchovního hlediska je kompromis naprosto špatný. Jestliže znám to nejlepší, jestliže vím, co je pro jednotlivce nejdůležitější, pak bych neměl dělat kompromis.

Když dvě země udělají kompromis, je to směšné. Kompromis pochází ze strachu. Bojoval jsem s tebou po mnoho let, ale nyní, jelikož jsem slabý, řeknu: „Už dál nebojujme!“ Ale mé srdce hoří a tajně budu pracovat na vývoji nové zbraně nebo nové strategie, abych tě porazil. Pak zítra, když už se budu cítit silný, budu chtít zase bojovat. Jediný důvod, proč tě možná nenapadnu, je, že se bojím, že jsi také sestrojil nějaké silnější zbraně. Takže mírový kompromis, kterého dosahujeme, je založen na vzájemném strachu, ne na vzájemné moudrosti. V našem srdci srdcí chceme zůstat několik let nebo několik měsíců míruplní, abychom se mohli připravit na nějakou budoucí bitvu.

Když v duchovním životě jednáte s nejvyšší Božskostí v jednotlivci, pak je kompromis vyloučen. Přijal jsem plnou odpovědnost za duchovní pokrok svých žáků. Pokaždé, když udělám kompromis a nechám někoho udělat špatnou věc, zdržuji jeho pokrok. Mým úkolem je vzít každého k určenému cíli tak rychle, jak je to jen možné. Jestliže někomu dovolím, aby zdržoval svůj pokrok a dělal špatnou věc, pak když bude ten člověk v božském vědomí, obviní mne. Když uvidí, že Tom, Ríša a Lukáš šli mnohem rychleji než on, bude se cítit bídně. Řekne: „Ó Bože, oni byli horší běžci. Teď jsou všichni přede mnou. Proč jsi mi dovolil udělat kompromis?“

Je to tak: když chcete vstát v pět hodin, abyste meditovali, mysl řekne: „Ó, je tak brzy.“ V šest hodin, v sedm hodin, v osm hodin mysl řekne, že je stále příliš brzy. Pak, když konečně v devět nebo v deset hodin vstanete, mysl řekne: „Blázne, teď už je na meditaci příliš pozdě. Kdo tě žádal, abys mne poslouchal?“

Na druhou stranu mě někdy žáci nutí udělat kompromis. Vím, že někdo dělá špatnou věc, ale ze soucitu nebo z nějakých jiných důvodů to musím dovolit. Pak jsem to já, kdo skutečně trpí, protože toho člověka musím vzít na ramena a nést ho, neboť je Mistrovou božskou zodpovědností zajistit, aby každý jeho žák běžel co nejrychleji.

Jak bůh nebo bohyně pociťuje, když má lidská bytost jejich jméno?

Sri Chinmoy: V Indii někdy dávají rodiče svým dětem duchovní jména jako Lakšmí nebo Krišna, aby vynesli do popředí jejich božské kvality. Dávají tato jména s myšlenkou, že pokaždé se budou snažit vidět ve svých dětech přítomnost těchto bohů nebo bohyní. Modlí se, aby božské kvality, které tito bohové a bohyně mají, byly projeveny v jejich a skrze jejich děti. Někteří rodiče se modlí po měsíce a roky, aby jejich děti měly tyto božské kvality.

Někteří rodiče se ovšem nebudou modlit ani vteřinu. Pojmenují děti takto ne proto, aby byly duchovní, ale protože mají radost, když říkají, že jméno jejich syna je Ráma nebo Krišna. Dají svým dětem božská jména, ale zatímco vyrůstají, budou je učit nepředstavitelné věci, aby se mohly stát úspěšnými v profesích, kde vědomí není vůbec aspirující. Dají svým dětem ideální jména některých bohů nebo bohyní, ale potom je vedou spíše do džungle klamu než do zahrady Božskosti.

Když dávám duchovní jméno svému žákovi, je to proto, že vidím jeho možnosti a vnitřní schopnosti. Vidím, které kvality v této inkarnaci nejspíš vynese do popředí. Každý člověk má mnoho božských vlastností, ale některé z těchto vlastností jsou více připravené, aby se projevily, nebo je u nich pravděpodobnější, že se v této inkarnaci projeví. Takže dávám různá jména v závislosti na schopnosti duše, ochotě a dychtivosti projevit božské skrze některé božské vlastnosti. Když bohové a bohyně vidí, že někteří hledající projevují význam svých duchovních jmen, jsou velmi šťastní. Ale zesmutní, když vidí, že děti, které po nich byly pojmenovány, vedou velmi nebožský život a znesvěcují jejich jména. Někteří rodiče prostě dají duchovní jméno a pak ukážou svým dětem cestu do pekla. V mém případě se snažím přinést do popředí vlastnosti, které toto duchovní jméno ztělesňuje, a pomáhám žákovi tyto vlastnosti vědomě projevit.

Jednou jsem měl příležitost říci vám o velmi vážném vnitřním problému, který jsem měl, a vy jste řekl, že protože jsem byl schopen vyjevit vám tento problém, mohl jste ho odebrat. Jestliže někdo nemá tuto vnější příležitost, jaký je nejlepší způsob, jak vám problém úplně odevzdat? Vnitřně jsem se snažil, ale byl jsem neúspěšný, dokud jsem vám to nemohl nabídnout navenek.

Sri Chinmoy: Tato otázka rozbíjí mé srdce. Když má někdo tajemství ve svém srdci, myslíte si, že jeho mysl to neví? Myslíte si, že jeho vitálno to neví? Myslíte si, že jeho tělo to neví? Jestliže někdo trpí, protože chová určité tajemství, pak trpí celá jeho bytost. Jeho vitálno trpí, jeho mysl trpí, všechno trpí. Naopak, když někdo chová sladké tajemství, dobré tajemství, pak se celá jeho bytost raduje. To je proto, že jeho tělo, vitálno, mysl a srdce jsou jedním. To je důvod, proč dobré tajemství dává radost celé naší bytosti a špatné tajemství vytváří problémy pro celou naši bytost.

Ve chvíli, kdy se můžete podělit o svá tajemství se svým Mistrem, už jste udělali jeden krok kupředu. Pak Mistr říká: „Nyní chci, abys šel deset kroků, sto kroků napřed a přestal dělat to, co děláš špatně.“ Řekněme, že dva roky nebo deset let nebo dvanáct let se můžete snažit problém skrývat uvnitř sebe. Protože jste nechávali dveře svého srdce zavřené, je uvnitř něj jen temnota, temnota, temnota. Když mi řeknete své tajemství, je to jako když otevřete dveře svého srdce a vpustíte čerstvý vzduch a světlo. V tu chvíli jsem na vás tak hrdý; nedokážete si představit, jak oceňuji a obdivuji vaši upřímnost.

Ale teď, když už jste otevřeli svá srdce alespoň trochu, proč je neotevřete úplně? Mnoho lidí mi svěřuje svá tajemství; slyším milióny tajemství. Ale neudělají další krok: poslušnost. Jsou hotovi mi říci, že udělali něco velmi špatného. Ale když jim poradím a řeknu jim: „Už to víckrát nedělejte,“ nejsou ochotni poslechnout. A musíte vědět, že to není jen pouhá rada, kterou dávám. Když vám říkám, abyste něco nedělali, dávám vám také sílu tu věc nedělat. Dávám vám vnitřní sílu, abyste svou chybu neopakovali. Ale vy ji nechcete přijmout.

Většina problémů žáků začíná neposlušností a pokračuje kvůli neochotě. Nejdříve uděláte něco, s čím víte, že váš Mistr nebude souhlasit. Porušíte božská pravidla a uděláte něco neduchovního kvůli pozemskému pokušení nebo touze po pozemském jménu a slávě, nebo protože si myslíte, že můžete učinit svůj život nějakým způsobem šťastnější. Pak uděláte něco dalšího špatně tím, že to tajíte a neřeknete o tom Mistrovi. Žáci, kteří upevnili svou jednotu se mnou anebo kteří chtějí upevnit svou jednotu se mnou, se nebudou bát říci mi o svých těžkostech a problémech. Jestliže zůstanou zticha, protože si myslí, že budu rozzlobený, pak kde je jejich láska ke mně, kde je jejich jednota se mnou?

Když vaše upřímnost konečně vyjde do popředí, aby vás zachránila před vaší neposlušností, řeknete mi o svých problémech nebo o tom, proč vaše vědomí kleslo. Ale když vám řeknu, co máte dělat, v tu chvíli přijde váš vzdor nebo odpor a vy mne neposlechnete. Takže co se stane? Vaše upřímnost je rozsekána na kousky. Když neposloucháte Mistra, jen zrazujete svou vlastní duchovnost. Někteří mí žáci jsou absolutně ve svém vlastním světě a jejich svět je milióny a milióny mil vzdálen od božského světa. Vytvořili si sami pro sebe peklo, kterého si užívají, a pokouší se mě tak oklamat a podvést. Když si konečně uvědomí, že žijí v pekle, řeknou mi, že jejich tajemství je mučí a že trpí jako nikdo jiný. Řeknu jim: „Prosím, prosím, nezůstávejte v pekle. Roky a roky se snažím vytvořit pro vás Nebe, ale vy jste tam nechtěli zůstat. Místo toho jste chtěli žít v pekle. Nyní se chcete stát znovu božskými, takže vám dávám schopnost. V pravém slova smyslu jsem tou schopností pro vás.“ Ale ti lidé neposlouchají a oba pak trpíme.

Nejdříve se vyhýbáte lékaři, pak mu nakonec řeknete: „Něco je ve mně špatného.“ Lékař řekne: „Je to rakovina, berte léky.“ Ale vy řeknete: „Ne, já nebudu brát léky. Chci si užít svého způsobu života, chci si užít své rakoviny.“ Ale duchovní Mistr není jako vnější lékař. Jestliže pacient zemře, protože si nevzal léky, vnější lékař prostě řekne: „Není to má chyba.“ Ale vnitřní lékař, Mistr, není takový. Trpí a pláče, protože jej žák neposlechl. Když žák zemře duchovně, Mistr řekne: „Kdyby ten člověk uposlechl mé rady, mohl jsem ho zachránit.“

Hledající a žáci, kteří byli schopni vyřešit své vitální a jiné vnitřní problémy, to dokázali jen díky své upřímnosti a ochotě přijmout duchovní radu. Uvnitř svého Mistra můžete vidět Nejvyššího, to Nejvyšší. Jestliže Nejvyšší nemůže vyřešit vaše problémy, pak kdo je bude schopen za vás vyřešit? Když je Mistr ve fyzickém, je to vaše zlatá příležitost udělat ten nejrychlejší pokrok. Jak Šrí Rámakrišna řekl, kraví mléko je ve vemenu. Jestliže chcete mléko, musíte zmáčknout vemeno, ne ucho nebo ocas.

Podobně, když chcete vyřešit své duchovní problémy, musíte jít za správným člověkem. Váš Mistr je tím správným člověkem, který vám dá moudrost. Jestliže máte problém, pak máte zlatou příležitost jít za Mistrem a nechat jej ten problém vyřešit. Když je Mistr na fyzické úrovni, je to nejsnazší doba, abyste se duchovně rozvinuli. Mistr je vemenem krávy, která je Univerzální Skutečností. Na jednom určitém místě v domě je oltář. Na jednom určitém místě v zahradě je nejkrásnější růže.

Jestliže si dokážete upevnit svou jednotu s vůlí Mistra, dokud je na fyzické úrovni, pak si ji budete schopni udržet, až Mistr opustí fyzické. Ale pokud si neumíte upevnit svou jednotu s Mistrem zde, myslíte si, že si ji budete schopni upevnit potom, co zemře? Je to nekonečně náročnější! Jestliže mne lidé neposlouchají, dokud jsem na fyzické úrovni, budou potom dělat správnou věc, až budu na úrovni duše? Musíte vystavět svůj most jednoty zde, přímo přede mnou, jestliže chcete, aby tu byl i potom, co odejdu do Nebe.

Někdy se žáci tlačí a strkají, aby k vám byli blíže. Vím, že to dělají, protože od vás chtějí dostat více světla, ale vypadá to jako velmi neduchovní způsob chování.

Sri Chinmoy: Když přicházíte k Mistrovi, nedívejte se, kdo sedí vedle Mistra nebo kdo je Mistrovi nejblíže. Přišli jste k Mistrovi, abyste byli v jeho Univerzálním Vědomí, ne abyste byli ve světě soutěžení. Svět soutěžení vás zklame, ale Mistrův svět jednoty vás zachrání. Ti, kteří si vytvoří svou jednotu s vůlí Mistra a projevují Nejvyššího ve svém Mistrovi, jsou těmi, kdo se stanou nejvýše vybranými nástroji, aby nabídli Mistrovo světlo lidstvu.

Někdy žák vnitřně Mistrovi řekne: „ Jestliže se staráš o toho a toho, pak tě potrestám tím, že tě opustím. Je to tak špatný člověk, že mu nechci být nablízku.“ Mnoho lidí opustilo duchovní život proto, že cítili, že Mistr věnuje víc než jim pozornost lidem, které považují za špatné. Také v mém případě několik výborných hledajících opustilo naši cestu, neboť zůstali ve světě soutěže a pokoušeli se stát blízkými, bližšími, nejbližšími. Ale když viděli, že se blízkými nebo bližšími nebo nejbližšími nestávají, zmizeli. Ti lidé chtěli, abych je potěšil jejich vlastním způsobem. Vnitřně řekli: „Udělal jsem pro tebe tolik, ale ty se o mne nestaráš a nemyslíš na mne.“

Vždy dělám to, co je nejlepší pro žákův duchovní pokrok. Pravý žák bude mít víru v Mistra. Pravý žák se nestará o to, zdaje Mistrovi navenek blízký nebo vzdálený, dokud mu může sloužit jeho vlastním způsobem. Jen tito praví žáci mi dávají opravdovou radost, neboť jsou mojí částí a já jsem jejich částí. To jsou ti, kteří mne skutečně milují a skutečně mi rozumí. Jejich jediným cílem je zde na zemi projevit Nejvyššího ve mně.

Jaký je rozdíl mezi Okem Soucitu Boha, Srdcem Soucitu Boha a Nohami Soucitu Boha?

Sri Chinmoy: Oko Soucitu Boha se chová jako magnet. Vtahuje do sebe všechno utrpení, slabosti, špatné činy a jiné vady lidských bytostí. Má okamžitý magnetický tah. Srdce Soucitu Boha vše vstřebává, vše bere do sebe. Jeho Srdce Soucitu prostě popadne všechno utrpení hledajícího a drží ho uvnitř. Otcovskou náklonnost dostáváme ze třetího oka, kdežto mateřskou náklonnost dostáváme ze srdce. Nohy Soucitu Boha ztělesňují ochranu. Není téměř žádný rozdíl mezi Božím Soucitem a Ochranou, neboť uvnitř Ochrany je nesmírný Soucit.

Boží Nohy jsou neustále připraveny znovu a znovu ukazovat svůj aspekt Soucitu, kdežto Boží Oko po nějakém čase přinese do popředí své Světlo Spravedlnosti. Boží Srdce Soucitu bude ukazovat Soucit mnohem víckrát než Jeho

Oko Soucitu, ale mnohem méněkrát než Jeho Nohy Soucitu. Jestliže Boží Oko ukáže Soucit desetkrát, Jeho Srdce jej ukáže čtyřicetkrát, ale Jeho Nohy mohou pokračovat do sta nebo dvou set.

Když někdo jednou najde své útočiště u Nohou Boha, nezáleží na tom, kolikrát udělá něco špatně — Bůh je hotov mu odpustit. U Nohou Boha je hledající vždy ochráněn. Nehledě na to, kolikrát udělá chybu, Bůh řekne: „Alespoň ho nechrne, aby zůstal na duchovní cestě.“

Když píšete básně v angličtině, některé z nich jsou tak krásné a inspirující, jsou jako mantry. Ale jak to, že když ze svých básní složíte písně, bengálské písně jsou vždy mnohem krásnější a melodičtější?

Sri Chinmoy: Ne vždy! Když zpívám I came to Your Lotus-Feet with a hopeless hope-heart „Přišel jsem k Tvým Lotosovým Nohám s beznadějným srdcem naděje“, ta píseň je tak krásná jako kterákoli moje bengálská píseň. A pak ještě několik dalších. Ale máte naprostou pravdu — ve většině případů se mé bengálské písně nedají srovnat s mými anglickými písněmi. Díky mé bengálské inkarnaci je pro mě snazší vyjádřit některé věci v bengálštině. Bengálská slova vycházejí přímo z mého srdce, kdežto anglická slova stále vycházejí z mé mysli. V bengálštině vše přichází spontánně, ale když užívám angličtinu, je zde vždy mysl. Jelikož je pro mě angličtina vypůjčeným jazykem, když ji užívám, někdy přijde vypůjčený pocit. Ale cítění, které vyjadřuji v bengálštině, není nikdy vypůjčené, je mé vlastní.

Naučil jsem se anglický jazyk ke své spokojenosti. Ale když chcete dát vypůjčenou věc někomu jinému, nepřichází to tak spontánně. Pokud cítím, že něco ve skutečnosti nepřichází ode mne, nemám takovou radost, když to nabízím. Anglická gramatika může být správná a myšlenka může být vyjádřena rádné, ale blízky pocit ke mne nepřichází. Napsal jsem mnoho, mnoho manter v angličtině a vím, že přišly z velmi, velmi vysokého zdroje. Při zpívání musí pocit přicházet ze samotného životního dechu. To je důvod, proč nikdy nebudu schopen zazpívat žádnou píseň — ani Jiban debata — tak oduševněle, jako zpívám píseň Sri Aurobindo. Způsobem, jakým můžu dát své srdce, když zpívám tuto píseň, jej nedokážu dát do žádné jiné písně — zvláště ne do žádné anglické.

Je deset nebo dvanáct anglických písní, do kterých mohu úplně dát své srdce a duši, když je zpívám, kdežto bengálských jsou takových stovky. Když zpívám určité bengálské písně, některé jemné nervy v mé bytosti se doslova třesou a já se těším z určitého druhu božského vzrušení. Není to vzrušení, ale něco velmi sladkého, měkkého a jemného. Jsem naplněn takovou blažeností, že je celá moje bytost unesena.

Jindy jsou zase chvíle, kdy zpívám některé písně oduševněle ne proto, že se pokouším zpívat oduševněle, ale proto, že je v tu určitou chvíli má hrdelní čakra úplně otevřena. Hrdelní čakra je duchovním centrem pro sladkost, něžnost a výmluvnost v řeči a zpěvu. Jsou chvíle, kdy ji vidím zaplavenou světlem — světlem své duše. Když se hrdelní centrum otevře a pracuje velmi mocně, v tu chvíli je můj hlas úplně odlišný. Některá slova dokonce vyslovuji odlišně. Ale není to má vědomá vůle, je to práce hrdelního centra.

Mnohokrát nás duše velkých lidí, kteří jsou mnoho let mrtví, přichází navštívit, nebo je vzýváme. Proč si tyto duše už nevzaly další inkarnaci?

Sri Chinmoy: Některé skutečně pokročilé duše chtějí plavat, ale když přijdou ke břehu, jsou vystrašené. Vzpomenou si, jak hodně trpěly v předchozích inkarnacích, a nechtějí znovu skočit do vody, zvláště když to byli lidé s velikým srdcem, kteří procházeli ohromným utrpením a neporozuměním. Tyto duše chtějí zůstat dále v Nebi a Nebe je šťastné, že je má.

Duše, které byly neaspirující a neudělaly ve svých předchozích inkarnacích nic významného, nejsou v Nebi chtěné. Po šesti letech autority řeknou: „Jděte ven, jděte ven!“ Pak musí jít zpět, pokud ovšem nejsou spojeny s nějakou duší, která realizovala Boha nebo která je vysoce pokročilá, a nedostanou od ní doporučení, aby zůstaly déle v tom vyšším světě, ve kterém právě jsou.

Některé duše nemusí být pokročilé, ale protože ke mně mají nesmírnou lásku a oddanost, dostávají zvláštní Milost. Obyčejné duše jinak nemohou zůstat ve vyšších světech déle než několik let. Pak přijdou zpět na zem.

A co lidé jako Schubert, například, je on skutečně vysoce vyvinutá duše?

Sri Chinmoy: Hudebně byl vyspělý, ale ne duchovně. Některé duše, které jednou byly velké v hudebním světě nebo v některém jiném světě, se znovu inkarnovaly. Když na ně myslíme, okamžitě cítíme, že jsou v Nebi. Ale když použijeme svou okultní vizi, vidíme, že některé už se dávno vtělily. Některé z těchto duší, které vykonaly něco velmi významného v předchozí inkarnaci, vedou nyní na zemi velmi obyčejný život.

Když sestoupí, oceňují tyto duše vaše vnější aktivity?

Sri Chinmoy: Dělám různé aktivity, které ohromují některé z těchto duší. Vznáší se tu i tady a pokoušejí se získat radost z jiných mých aktivit než je duchovnost. Tisíce duší, které se neinkarnovaly, získávají vnitřní radost a užitek z mého umění a poezie a dalších aktivit, kdežto stěží ně-které z duší, které se inkarnovaly, získávají navenek užitek z mých aktivit.

Jestliže pořádně nahlédnu do lidské mysli — a někdy nevidím pouze jednu mysl, ale tisíce myslí najednou — vidím, že stěží jedna reaguje na mé vnější aktivity. Duše těch lidí se snaží přinutit zbytek bytosti, aby reagoval, protože ty duše si vybraly tento druh mysli. Ale tělo, vitálno, mysl a srdce ne vždy poslouchají duši.

Matka porodí několik dětí a každé z nich si nakonec prosadí svou vlastní svobodu a nezávislost. Přesně tím samým způsobem tělo, vitálno, mysl a srdce mají individualitu. Jsou jako pevná formace a mohou být velmi silné. Pokud jsou nevyvinuté, jako malé děti, poslouchají svého rodiče, duši.

Mohu vám dát jiný příklad. Někdy je manažer kanceláře velmi potěšen svými novými pracovníky. Po několika letech ale vidí, že ho pracovníci vůbec neposlouchají. Podobně, na začátku může být duše tak potěšena, že dostala určité tělo, vitálno a mysl. Potom, kvůli nevědomosti, pokušení a jiným špatným silám, přijde neposlušnost a duše zesmutní a je nešťastná.

Někteří, přestože mají univerzitní diplom, se snaží mysl ignorovat nebo zavrhnout, když vstoupí do duchovního života. Chtějí zůstat jen uvnitř srdce, aby udělali ten nejrychlejší pokrok. Vůbec se nezajímají o osvícení mysli. Potom po patnácti nebo dvaceti letech řeknou: „Proč jsme se jí vzdali?“ Tu samou mysl, kterou dříve odložili stranou, chtějí nyní vědomě rozvinout. Takže začnou krmit mysl a duše neuvěřitelně trpí.

Předtím, než jste vstoupili do duchovního života, jste si po osmnáct nebo dvacet let užívali svobody. Ta svoboda vás neučinila šťastnými, a tak jste se rozhodli vyzkoušet nový druh svobody. Namísto abyste poslouchali svou mysl nebo vitálno, rozhodli jste se poslouchat své srdce a duši. Jestliže cítíte, že neposloucháte nikoho, pak jen klamete sami sebe. Buď posloucháte svou duši, anebo posloucháte svou mysl, vitálno a fyzické. Říkat: „Já jsem ten, kdo činí rozhodnutí,“ je absurdní! Vy jste vaše tělo, vitálno, mysl, srdce a duše a vaše rozhodnutí jsou činěna jednou nebo několika z těchto částí vaší bytosti. Jen si toho možná nejste vědomi, protože vaše meditace není dostatečně hluboká, abyste viděli, odkud přichází vaše vnitřní rozhodnutí.

Můžeme obvykle říci, kdy poselství přichází ze srdce?

Sri Chinmoy: Můžete si myslet, že poselství přichází l vašeho srdce, ale vitálno je hned vedle srdce. Duchovní srdce není uprostřed hrudi, ale trochu napravo, kdežto vitálno je na levé straně. Může to být dynamické vitálno, může to být emocionální vitálno. Vitálno je tak ošidné. Vznáší se hned v blízkosti srdce a klame vás. A když vitálno přijde za myslí, dostane zde potravu. Mysl dá vitálnu na povzbuzení to nejlahodnější jídlo, protože chce využít pomoci vitálna k poražení srdce. Bude se pokoušet porazit božské impulzy srdce za každou cenu.

Mysl bojuje proti duchovnímu srdci a vitálno ho podvádí. Většina lidí si plete emocionální vitálno s aspirujícím srdcem, protože cítí, že je tak zářivé, tak vysoké, tak vznešené, tak čisté. Ale jen duchovní Mistři, kteří realizovali Boha, mohou vždy poznat skutečný vnitřní hlas. Jinak může přicházet z jednoho místa, ale nechá vás pocítit, že přichází odjinud.

Na druhou stranu často to, co lidé berou jako vnitřní hlas, nepřichází z vitálna, ale z mysli samé. Mysl mluví a mysl také poslouchá. A zatímco poslouchá, táhne za sebou i tělo, vitálno a srdce. Měl jsem žáky, kteří věřili, že dostávají vnitřní poselství, když meditují na mou fotografii. Tvrdili, že tato poselství jsou výše a autentičtější než poselství, která jim dávám přímo ve fyzickém, z očí do očí. To je hloupost lidské mysli!

Sri Aurobindo měl žáka, který byl na pokraji realizace. Jako já pocházel z Chittagongu. Potom začal dostávat vnitřní poselství. Sri Aurobindo osobně řekl: „Ne, přicházejí z tvého vitálna, z tvé mysli. Jsou to špatné síly.“ Žák řekl: „Ó ne, přišel jsi ke mně v té nejzářivější podobě a řekl jsi mi, abych udělal to a to.“ Sri Aurobindo řekl: „Jestliže jsem tvůj Guru, proč mne neposloucháš? Prostě poslechni to, co ti říkám osobně, a nedívej se na mou fotografii! Jestliže si máš vybrat mezi mnou a mou fotografií, co si vybereš? Alespoň zatímco jsem na zemi, poslouchej mne.“ Ale žák řekl: „Ne, když se dívám na tvou fotografii, mám vysoké zážitky.“ Sri Aurobindo mu řekl, že to vše jsou mentální halucinace, ale on neposlechl. Místo realizace byl chycen nepřátelskými silami, které oklamaly jeho mysl.

Říkám všem svým žákům, aby pokud se považují za mé žáky, laskavě poslouchali mne, a ne mou fotografii, když dostávají dvě rozdílná poselství. Fotografie nevytvořila mě; já jsem vytvořil fotografii. Jestliže vám navenek něco říkám, měli byste tomu věřit. Věřte poselstvím, které vycházejí z mých úst, jestliže jsou odlišné od kteréhokoli vnitřního poselství, které cítíte, že dostáváte od mé fotografie.

Když Kristus řekl: „Já jsem Cesta a Cíl“ neřekl, že je jedinou cestou, ačkoli křesťanský svět to tak interpretoval. Ale když to řekl, byl si vědom Avatárů, kteří jej předcházeli?

Sri Chinmoy: Určitě si jich byl vědom. Ale když řekl: „Já jsem Cesta a Cíl,“ měl pravdu. V tu chvíli se stal neoddělitelně jedním se svým Nebeským Otcem, s Nejvyšším. Pán Krišna řekl něco podobného. Řekl: „Nezáleží na tom, koho uctíváte, nezáleží na tom, kdo je váš Guru. Všechna vaše láska, oddanost a odevzdání přijdou ke mně, protože já jsem Nejvyšší.“ Když realizujete to Nejvyšší, stanete se s Tím neoddělitelně jedním. Když se jednou kapka sjednotí s oceánem, nemůžete je oddělit. Je oceánem, jsou jedním.

Na konci cesty, nehledě na to, kterou cestou jdete, si to musíte uvědomit. Nyní mne vidíte jako lidskou bytost, takže říkáte: „Ó, jsi s námi na zemi. Jak můžeš být také ve stále se přesahujícím Za?“ Ale Nejvyšší ve mně může být na mnoha místech zároveň. Pán Krišna ukázal Ardžunovi svou Univerzální Podobu. Když žák spatří Univerzální Podobu Mistra, bude skutečně vědět, že to, co Mistr říkal, je stoprocentní pravda. Když žák uvidí Nekonečné, v tu chvíli pro něj bude snazší vidět konečné. Jestliže vidíte, že někdo má milióny dolarů v Nebi, pak je snadné věřit, že má jeden dolar na zemi.

Co když je duše skutečně velmi dobrá, velmi duchovní, a zbytek bytosti jí vytváří problémy?

Sri Chinmoy: V tu chvíli duše něco udělá! Když se duše snaží projevit Nejvyššího v každé vteřině, ale zbytek bytosti duši neposlouchá, v tu chvíli duše určitě něco udělá. Duše možná nemá sílu duchovního Mistra a nemůže mít sílu Nejvyššího, ale má nekonečně větší sílu než srdce, vitálno, mysl a tělo. Takže když jdou její členové opravdu proti jejímu pokroku, duše je potrestá, než se z toho stane beznadějný případ. Duše nemilosrdně potrestá tělo, vitálno, mysl a dokonce i srdce. Dá jim tak absolutně nemyslitelný trest, že budou nuceni se jí odevzdat.

Je to asi takhle. Otec prosí syna, aby šel domů, ale syn otálí, otálí, otálí. Srdce se možná pokouší přijít, ale vitálno a mysl chtějí hrát fotbal nebo něco jiného. Poté, co čeká a čeká, dá otec synovi malý pohlavek. V tu chvíli syn otce poslechne a jde domů.

Když je duše velmi vyvinutá a ze všech sil se snaží potěšit Nejvyššího, ale tělo, vitálno a mysl se nesnaží, pak použije svoji božskou sílu. Duše nechce přijmout porážku. Inkarnovala se s tímto tělem, tímto vitálnem a touto myslí, aby udělala něco pro Nejvyššího. Když nemůže naplnit svůj účel, pak se cítí uboze. Ale vše závisí na spojení duše s tím Nejvyšším. Ne všechny duše mají stejné spojem.

Znám jeden případ, kdy duše potrestala žáka tím, že mu patnáct let nedovolila mluvit. Těsně předtím, než se to přihodilo, mluvil tento člověk se svým Mistrem a Mistr vnitřně plakal, protože viděl, že brzy nastane tento trest. Někdy je nevědomost blažeností. Když nevíte nic o duši, můžete říci, že to potrestání byla nehoda nebo můžete obvinit přírodní příčiny či karmické důvody. Někdy je ale duše tím důvodem, proč máte ty či ony problémy nebo proč jste vážně onemocněli.

Duše je tak drobná věc — drobnější než nejdrobnější. Aleje také mocnější než nejmocnější. Jedna z našich nejslavnějších indických manter říká: „Menší než nejmenší, přesto větší než největší sídlí duše v tajném srdci člověka.“ Je jako kouzelník — v tuto chvíli je uvnitř srdce menší než nejmenší. Ale když se stane absolutně obrovskou, jako dvacet lvů přímo před vámi, jak ji v tu chvíli chcete ignorovat?

Když se modlíme, aby šla naše duše k tobě, půjde?

Sri Chinmoy: Nemusíte se modlit k duši, aby ke mně přišla. Vaše duše se modlí k vám, abyste ke mně přišli. Vaše duše prahnou po tom být se mnou a těšit Nejvyššího ve mně v každém okamžiku. Myslet si, že tělo, vitálno a mysl přivedou duši k Bohu je opravdu vtip! Je to obráceně. Duše neustále pláče, aby tělo, vitálno, mysl a srdce přišly k Nejvyššímu.

Přišli lidé, kteří byli v minulých inkarnacích žáky jiných duchovních Mistrů, v této inkarnaci k tobě?

Sri Chinmoy: Ano, mnoho jich přišlo. Přišli od Šrí Rámakrišny, Buddhy, Sri Krišny, Krista, Vivékánandy, Ramana Mahárišiho a jiných. Také přišlo několik těch, kteří se mnou byli v mých vlastních minulých inkarnacích. Když mě v Japonsku jedna z těchto duší poznala, jak ten člověk plakal! Před tolika lidmi plakal a plakal. Jiní mě také poznali, ale neudělali takovou scénu. Několik mých bratrů a sester z mých předcházejících inkarnaci přišlo na naši cestu. Jednomu žákovi jsem dokonce dal to samé duchovní jméno, které měl, když se mnou byl předtím.

V mé poslední inkarnaci ke mně někteří hledající přišli na sklonku mého života. Řekl jsem: „Brzy opustím tělo, ale znovu se inkarnuji. Přijďte ke mně zpátky na začátku mé cesty v mojí příští inkarnaci, kdy budu na zemi po dlouhou dobu.“ Když jsem začal svou pouť v Americe, někteří z nich se opravdu vrátili.

Někdy je člověk velmi, velmi nešťastný po dlouhou dobu a najednou je to pryč. Je to jako by bylo odvoláno prokletí. Co to způsobuje?

Sri Chinmoy: Stalo se v mnoha a mnoha případech, že po měsíce a dokonce i roky — a nejen několik let, ale deset nebo dvacet let — byl někdo velmi, velmi nešťastný. Lidé, kteří kdysi aspirovali, nesnesitelně trpí poté, co ztratí svou aspiraci. Pak, z ničeho nic, sestoupí Milost ve chvíli, kdy jsou vnímaví, a jejich utrpení je pryč. Je to jako braní léků. Někdy to trvá roky a roky, než lék zapůsobí. Pak jste najednou vyléčení a myslíte si, že je to zázrak.

Existuje nějaké datum, kdy přijde realizace Boha, anebo se to prostě postupně stane?

Sri Chinmoy: Někteří duchovní Mistři vyhlásili datum své realizace, kdežto jiní ne. Sri Aurobindo vyhlásil určité datum, kdy do něj plně sestoupilo Vědomí Krišny a on rozpoznal ten den jako den své realizace Boha. Buddha také vyhlásil svou realizaci na určitý den. Šrí Rámakrišna na druhou stranu nezaznamenal pro svou realizaci žádné datum. Já to nechci vyhlašovat. Také jsem dosáhl realizace v minulých inkarnacích. Na druhou stranu není žádný konec naší realizace, neboť Bůh Sám neustále překračuje svou vlastní Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost. Takže realizace Boha může být po dosažení věčně překonávána, rozšiřována a zdokonalována.

Když si v jedné inkarnaci vyvinete okultní nebo jiné duchovní síly, udržíte si je v budoucích inkarnacích?

Sri Chinmoy: Většinou tyto síly hromadíte. Když duchovně zbohatnete v jedné inkarnaci, pak se v další inkarnaci stanete bohatšími — pokud své síly nezneužijete. Když zneužijete své síly, zmizí. Můj strýc z matčiny strany měl ohromnou okultní sílu. Lidé přicházívali a dotýkali se jeho nohou a prosili, aby jim pomohl. „Ó, prosím, uzdrav mou ženu. „ říkávali. „Umírá a já bez ní nemohu žít.“ Nebo: „Má kráva byla ukradena, prosím, pomoz mi dostat ji zpět.“ Tak používal svou okultní sílu, aniž by to konzultoval s Vůlí Boha, a postupně ji ztratil. Pak plakal k Matce Kálí a prosil, aby už mu okultní sílu znovu nedávala, protože ji pořád zneužíval a neměl čas na ni myslet. Ale Matka Kálí mu ji vždy vrátila. Chtěla, aby se naučil, jak její dary správně používat.

Nejdříve si můj strýc z matčiny strany myslel, že je soucitný, když pomáhá těmto lidem. Později viděl, že zneužíváním svého lidského soucitu jen vytváří více problémů, protože obvykle to byla Boží Vůle, že tito lidé trpěli karmou, kterou si sami vysloužili.

Může duchovní Mistr použít okultní sílu, aby zničil špatné síly a urychlil tak pokrok hledajícího?

Sri Chinmoy: V minulosti Mistři používali okultní sílu ne ani tolik k tomu, aby pozvedli vědomí hledajících, ale spíše aby zničili špatné síly. Ničení je velmi snadné. Zničit budovu trvá jen pár minut. Ale jestliže chcete budovu znovu postavit a vylepšit ji, trvá to velmi dlouho. Toto tělo, vitálno a mysl jsme stavěli po mnoho let. Je-li v těle, ve vitálnu, v mysli nějaké narušení, snažíme se jej vyléčit. Snažíme se dům spravit a učinit z něj dobrý, pevný dům.

To je to, co se duchovní Mistři dnes pokouší dělat. V minulosti neměli tento druh soucitu nebo trpělivosti. Řekli hledajícímu jednou nebo dvakrát, co musí udělat, a pak, když neposlechl, prostě ničili! Ve dvacátém století jsme o trochu moudřejší. Dáme někomu mnoho šancí, a když neudělá to potřebné, prostě ho necháme loudat se a loudat se, aniž by dělal mnoho duchovního pokroku. Část ničení od duchovních Mistrů nepřichází. Lidé někdy vidí, že během meditace vypadám velmi mocně. Možná jste mě někdy viděli, jak mocně jsem na někoho meditoval. Ale nemáte vůbec představu, jakou sílu byste viděli, kdybych otevřel své třetí oko!

Před mnoha lety, když jsem byl chlapec a žil jsem v ášramu, ukázal jsem tuto sílu nejsilnějšímu chlapci z ášramu. Byl mým blízkým přítelem, měl mne velmi rád, ale nevěřil v okultní sílu. Měl pocit, že všichni svámí a sádhuové jsou podvodníci. Trval jsem na tom, že někteří lidé mají okultní sílu, ale on mi nevěřil; vyzval mne, abych mu ji ukázal. Takže jsem byl chycen. Řekl jsem mu, aby přišel další den ráno do malé místnosti, kde jsem pracoval v knihovně. Když dorazil, požádal jsem ho, aby si stoupl ke zdi a pak jsem použil svou okultní sílu k tomu, abych odebral všechnu jeho sílu. Myslel jsem si, že prostě spadne na zeď a nic vážného se nestane. Ale po třech nebo čtyřech vteřinách se zhroutil u mých nohou naprosto v bezvědomí. Když se probral, byl vyděšen a utekl pryč. Řekl lidem, že jsem se ho pokusil zabít svýma očima. Potom se mne už pořád bál. Když mě viděl jít po chodníku, přešel na druhou stranu ulice. Tak jsem ztratil dobrého přítele, protože jsem zneužil okultní síly.

Kvůli své lásce k lidstvu svou okultní sílu v této inkarnaci příliš nepoužívám. Ale okultní síla existuje. Jen proto, že vy nemáte milión dolarů, nemůžete říci, že milionáři na zemi neexistují. Síla, kterou používám, abych pomohl svým žákům, není okultní síla, ale duchovní síla. Duchovní síla je nekonečně silnější než okultní síla, ale neničí a většinou trvá delší dobu, než zapůsobí. Okultní síla je jako zuřivá vlna, kdežto duchovní síla je jako oceán samotný. Takže můžete vidět rozdíl mezi mocnou, bouřlivou vlnou a celým oceánem.

Duchovní síla má jen jeden jediný úkol: pozvednout vědomí lidstva. Okultní síla toto nedělá, většinou ničí. Když je okultní síla správně užita a když je hledající připraven, mžiknutím oka může zničit špatné síly v hledajícím. Je-li však použita nesprávně, může být velmi ničivá nekontrolovatelným způsobem. Duchovní síla je pomalejší, ale pomalý a vytrvalý vyhrává závod.

Zoškliví naše tvář, když opustíme svět duší a vstoupíme do fyzického těla?

Sri Chinmoy: Ve světě duší je naše tvář velmi krásná. Když však vstoupíme do vědomí země, mnoho z této krásy ztratíme. Když jsme ve světě duší nebo když vědomí duše prostupuje celé naše tělo, stáváme se velmi krásnými, velmi éterickými — s naprosto nepředstavitelnou krásou. Avšak když jsme ve vitálním vědomí nebo fyzickém vědomí, je to takový rozdíl!

Musíme počkat, dokud nebudeme na pokraji realizace, abychom si uvědomili svou duši?

Sri Chinmoy: Ne, nemusíte být na pokraji realizace, abyste si byli vědomi své duše, zdaleka ne. Jestliže máte skutečnou oddanost, vaše oddanost vás může učinit vědomými si své duše. Tolik mých žáků to zažilo. Nejenže cítili svou duši, ale také díky své upřímné oddanosti odhalili její vědomí na den nebo měsíc či dokonce několik let. Upřímná oddanost může neustále konat zázraky. Je jako ostrý nůž. Prostě rozseká na kousky vše, co je ve vás nečisté, nepěkné a neochotné. Ani nepřipravenost nevynechá.

Někdo možná sepne ruce, ale jeho oddanost je naprosto falešná nebo povrchní. Ruce jsou sepnuté, ale mysl se potuluje někde jinde. Když sepnete ruce, musíte cítit, že samotný tlukot vašeho srdce vstupuje do nervů vašich prstů. Jestliže je zde skutečná oddanost, jak může žák udělat něco špatně? Oddanost má velmi silnou magnetickou přitažlivost, která okamžitě přitahuje Mistrův soucit a náklonnost. Dokonce i když jste ztraceni v temné jeskyni, Mistrův soucit vás okamžitě vytáhne. Bude-li mít někdo čistou oddanost i jen na minutu, udělá skutečný pokrok. Jestliže jste svou oddaností chytili někoho, kdo je laskavý, mocný a osvěcující, nebo když ta osoba chytila vás, nedá vám snad to, co má a čím je?

Když Mistr dostane žákovu oddanost, odpoví nejen svým soucitem a náklonností, ale také božskou hrdostí. Božská hrdost není jako lidská hrdost. Neříká: „Ó, ten člověk je mi tak oddaný.“ Ne, božská hrdost říká: „Jak skvělé, že ten žák těší a projevuje božské v sobě.“ Je to ten druh hrdosti, kterou cítí rodič, když dítě udělá něco správně. Jelikož žák je Mistrův duchovní syn nebo dcera, Mistr cítí božskou hrdost, když žák udělá správnou věc, duchovní věc.

Jak můžeme rozeznat skutečnou oddanost

Sri Chinmoy: Jestliže máte skutečnou oddanost, okamžitě ucítíte, že z vás něco vychází a vstupuje to do vašeho Mistra a že něco vychází z vašeho Mistra a vstupuje do vás. Kde je skutečná oddanost, tam je vždy spojení mezi Mistrem a žákem; nejvyšší Božskost žáka a nejvyšší Božskost Mistra zůstávají neustále spolu.

Uvnitř oddanosti je vždy odevzdání — ne odevzdání otroka pánu, ale spíše odevzdání vaší nižší časti vaší vlastní nejvyšší části, kterou představuje váš Mistr. Uvnitř oddanosti bude také vždy vděčnost — nejprve odevzdání a pak vděčnost.

Pravou oddanost Mistr určitě uvidí ve vašich očích. Když máte skutečnou oddanost, vaše oči budou vypadat jako krásné květiny. Budou naplněny krásným světlem, Mistr v nich uvidí naprosto božskou krásu. Lidskou krásu můžeme popsat slovy, ale božská krása nemůže být nikdy popsána. Nic božského nemůžeme přiměřeně popsat lidským jazykem.

Když se pokoušíme vzdát se něčeho nebožského a chceme složit slib naší duši, že budeme vést lepší život, jsou nějaké příznivé doby, kdy bychom to měli udělat? Jinými slovy, když učiníme slib sami sobě, bude ten slib silnější, učiníme-li jej v určitý den?

/Sri Chinmoy Všechny dny nejsou stejné. Když medituji na žáka, řekněme, na jeho narozeniny, je to jeho zlatá příležitost k obnovení vnitřních slibů, které dal Nejvyššímu nebo své vlastní duši. Jestliže dal někdo před deseti nebo patnácti lety slib, že se pokusí být nejoddanějším, nejodevzdanějším žákem, jeho narozeniny jsou zlatou příležitostí, aby tento slib obnovil. Dokonce i když žák netěšil Mistra už deset let, dostane v tento zvláštní den příležitost potěšit jej.

Nemůžete dávat sliby každý den, jinak se to stane mechanické. Ale jestliže to uděláte v určité příhodné dny, pak síla za tímto slibem potrvá dlouho. Zvláštní den zaplaví váš vnitřní slib silou navíc.

Můj otec a strýc z matčiny strany si byli velice blízcí. Když byl tento strýc ještě naživu, prosíval mého otce, aby nekouřil. Přesto můj otec kouříval dvakrát či třikrát za den. Nedokázal se vzdát tohoto zlozvyku. Když můj strýc z matčiny strany zemřel, otec hořce plakal a dal slib, že už nikdy nebude kouřit. Řekl: „Když jsi byl naživu, nedokázal jsem tě poslechnout. Ale nyní ti dávám slavnostní slib, že už nikdy nebudu kouřit.“ Můj otec žil potom ještě čtyři nebo pět let, ale nikdy už nekouřil. Takže něco takového se může stát, pokud dáte slavnostní slib ve zvláštní den.

Proč duše přichází do popředí nejmocněji jen na naše narozeniny?

Sri Chinmoy: Kdo drží dveře zavřené? Místo abyste dali do své mysli krásné a božské květiny, dáváte tam odpadky. Když chce duše vyjít do popředí, myslíte, že bude inspirována přijít, když uvidí jen odpadky? Když místo krásné zahrady vidí pochybnost, strach, podezření, nedostatek víry a jiné nebožské věci přímo ve vaší mysli nebo v jiných částech vaší bytosti, proč by se měla obtěžovat vyjít do popředí? Ale když tam máte květiny nebo krásné a čisté myšlenky, pak duše určitě přijde. Takže musíte vidět, jakou připravenost máte k tomu vynést duši do popředí.

Duše některých lidí nemusí být tolik vyvinuté jako duše jiných. Ale někdy, i když duše není tak vyspělá, může být mysl nebo vitálno — podle svých schopností — duši poslušnější. Tito lidé mají více prostoty, protože neužívají mysl. Od začátku si nevyvinuli mysl, což je pro ně duchovně velká výhoda.

Stupeň duchovního vývoje není tou nejdůležitější věcí, pokud jde o to vynést duši do popředí nebo ji nechat vyjít do popředí. Lidé mohou být dost vyvinutí, ale z lenosti nebo nepozornosti nedělají to potřebné. Vím, že mléko mi dá lepší výživu než voda nebo citrónová šťáva. Ale z lenosti nebo lhostejnosti se nechci obtěžovat jít si koupit mléko do supermarketu. Protože mám citrónovou šťávu doma, neobtěžuji se jít do obchodu. Ale lenost není jediný problém. I když nejste líní, připravenost, ochota a dychtivost tu také musí být.

Poslední řádek v „Invocation“ říká: „Ty jsi jedna Pravda, jeden Život, jedna Tvář.“ Co znamená „jedna Tvář“ v této souvislosti?

Sri Chinmoy: Uvnitř Univerzálního Vědomí jsou milióny a miliardy tváří. Ve své vnější podobě je každá z těchto tváří odlišná, ale všechny mají stejnou Božskost. Božskost, kterou vidím ve vaší tváři, uvidím také v jeho tváři a její tváři. Když vidím v Univerzálním Vědomí mnoho jednotlivých tváří zaplavených světlem, vidím jen jednu Tvář. Pokud chcete spočítat jejich počet, jsou ne sčetné. Z fyzického pohledu mohu vidět mnoho, mnoho tváří. Ale z hlediska vyzařování Božskosti vidím jen jednu Tvář.

Je nějaký vyšší svět, kde vzniká poezie?

Sri Chinmoy: Ano. Když se vaše vědomí probudí nebo nějakým způsobem vstoupíte do těchto vyšších světů, shledáte, že vše už je napsáno. Abyste mohli jít do těchto vyšších světů, nemusíte realizovat Boha. Velký básník Rabindranáth Thákur to například dokázal. Také Sri Aurobindo, ačkoli on samozřejmě Boha realizoval. Já jsem s tímto začal, když mi bylo třináct nebo čtrnáct let. Některé z mých básní jsem opravdu nepsal já, prostě jsem viděl slova napsaná na zdi a přepsal jsem je. Několik básní, které jsem napsal v roce 1944, ke mně takto přišlo. Viděl jsem přesná slova, interpunkci, všechno. Tyto básně přišly z tohoto světa.

Není to tak, že bych ukradl slova někoho jiného. Byla všechna připravena v nějakém jiném světě, ale ještě nebyla projevena v tomto světě. Když dostanete inspiraci, přichází z vašeho srdce a z vaší mysli a také přichází z jiného světa. Jste jen poslem, který ji přenáší. Ale to, o čem mluvím, je ještě něco víc. Ve světě poezie jsou slova napsána — úplně napsána.

Někdy přijde bytost a diktuje. Sri Aurobindo řekl, že jedna z jeho knih jím vůbec nebyla napsána, ačkoli nesla jeho jméno, když byla vydána. Podle Sri Aurobinda ji od začátku do konce diktovala určitá bytost.

Získali také někteří velcí skladatelé svou hudbu tím, že vstoupili do těchto světů?

Sri Chinmoy: Jsem si jistý, že někteří ano. Například jsem si jist, že Beethoven ji tak získal.

Jsou činy člověka smazatelné poté, co vstoupily do „Akašických záznamů“

Sri Chinmoy: Můžete mít v pokoji hodně věcí. Potom, po několika měsících nebo letech, zahodíte některé, které považujete za zbytečné. Je mnoho věcí, které dnes cítíte, že jsou důležité, a které po několika letech nebudete jako důležité pociťovat. Je mnoho bytostí, které zaznamenávají „Akašické záznamy“. Nejprve zaznamenají vše, ale po nějaké době mohou být některé nedůležité věci vymazány.

Někdy splácíte karmu z dávných inkarnací. Co by se stalo, kdyby byla znenadání vymazána z „Akašických záznamů“?

Sri Chinmoy: Přemýšlíte ve smyslu úniku. Ale činy, které vám přinesou potrestání, budou dány stranou a velmi pečlivě uschovány, dokud svůj dluh nezaplatíte. Jejich záznam pak může být vymazán, pokud jsou vcelku nedůležité.

Je pro duši možné, aby přímo z rostlinné inkarnace vešla do lidské inkarnace a úplně přeskočila zvířecí inkarnaci?

/Sri Chinmoy Ano. Když je určitá rostlina nebo strom požehnán duchovním Mistrem a jejich duše je velmi přijímavá, může ta duše Mistra poprosit, aby jí dovolil přeskočit zvířecí inkarnaci. Někteří duchovní Mistři vyplnili takovou prosbu. Jestliže je dítě dole u schodů a chce se dostat nahoru, může poprosit svého otce, aby ho vzal. Když je otec velmi silný, může prostě dítě zvednout a do schodů vynést. Podobně, když duše prosí, Mistr jí může pomoci některé schody přeskočit.

Znamená to, že když si tyto duše vezmou lidskou inkarnaci, nebudou mít zvířecí vlastnosti?

Sri Chinmoy: Ne, nemusí mít zvířecí vlastnosti. Ale musíte vědět, že ne všechny zvířecí vlastnosti jsou špatné. Pravda, zvířata mají agresivitu a jiné nebožské kvality. Ale mnoho zvířat má také dynamizmus, sladkost, hravost, nadšení a náklonnost. Takže když jde duše z rostlinného přímo na lidský stupeň, může tyto kvality postrádat stejně jako agresivitu a neklid. Každý krok na cestě dává duši něco hodně pevného. Tyto duše jsou ale ochotné obětovat nadšení spolu s agresivitou, a tak řeknou: „Pojďme rovnou do lidské inkarnace, kde můžeme vědomě aspirovat a jít zase výše.“ Kdo ví, jestli je to skutečně obětování? Možná, že kdyby nepřeskočily zvířecí život, zůstaly by na tomto stupni velmi, velmi dlouho.

Co je to psychická bytost a co dělá?

Sri Chinmoy: Psychická bytost přichází z duše a je jejím zástupcem. Ne všichni mají psychickou bytost, záleží to na rozvoji duše. Když je duše velmi vysoce vyvinuta, pak psychická bytost přijde. Psychická bytost říká tělu, vitálnu a mysli, co mají dělat. Mohou naslouchat přímo duši, pokud chtějí. Ale někdy shledávají, že je snazší naslouchat psychické bytosti než duši. Duše je šéf a psychická bytost je jejím roztomilým dítětem. Šéf říká svému malému dítěti, aby se předvedlo a řeklo úředníkům, co chce, aby dělali. Někdy se stává, že úředníci neradi poslouchají šéfa, ale když přijde jeho roztomilé dítě a řekne jim, co mají dělat, poslechnou. Nechají dítě, aby jim rozkazovalo, ale neposlechnou skutečného šéfa. Psychická bytost může podobným způsobem inspirovat tělo, vitálno a mysl, aby poslouchaly duši.

Psychická bytost je prostředníkem mezi duší a ostatními členy bytosti. Tak jako je duše spojením mezi Nejvyšším a zbytkem bytosti, je i psychická bytost spojením mezi duší na jedné straně a tělem, vitálnem, myslí a srdcem na straně druhé. Duše je odvěká, ve zjevu se ale vývoj psychické bytosti zastaví, když jí je sedmnáct nebo osmnáct let. Psychická bytost se může jevit jako dítě, kterému jsou dva nebo tři roky či více; plně rozkvetlá psychická bytost se ale bude jevit jako sedmnácti nebo osmnáctiletá, ne starší.

Co se stane s psychickou bytostí, když tělo zemře?

Sri Chinmoy: Nejdříve jde do jemné psychické úrovně, pak do jemné vitální a pak do jemné mentální úrovně. Poté, co projde mentálním obalem, jde odpočívat na své pravé místo — do srdce. Když je potom duše připravena se reinkarnovat, bere si tu samou psychickou bytost. Duše si nevezme to samé srdce, tu samou mysl nebo to samé vitálno. Jestliže bylo tělo, vitálno a mysl čisté, duše si vezme jejich podstatu s sebou na zem. Jinak si duše nevezme žádnou část těla, vitálna nebo mysli, kterou měla předtím. Ve vyšších oblastech může psychická bytost jít a navštívit duši, kdykoli chce. Jsou jako rodič a dítě.

Co určuje, jak psychická bytost poroste?

Sri Chinmoy: Psychická bytost pochází z duše, jejím zdrojem je duše. Rozvíjí se přijímáním světla od duše, svého zdroje. Zároveň když psychická bytost dokáže, aby tělo, vitálno a mysl poslouchaly duši, dostane víc jistoty. Takže psychická bytost se vyvíjí přijímáním světla od duše a také dáváním světla, které přijala, tělu, vitálnu a mysli.

Je nezbytné rozvinout si psychickou bytost předtím, než realizujete Boha, nebo můžete realizovat Boha bez psychické bytosti?

Sri Chinmoy: Nepotřebujete psychickou bytost k tomu, abyste realizovali Boha. To je důvod, proč jí nepřikládám velkou důležitost. Můžete-li si být vědomi duše a dostat její přímou pomoc, pak nepotřebujete psychickou bytost. Ale když nemůžete dostat přímou pomoc, pak může být psychická bytost skutečně prospěšná.

Může mít člověk více než jednu psychickou bytost?

Sri Chinmoy: Můžete mít pouze jednu psychickou bytost, ale mnoho vitálních bytostí. Někdy vitální bytosti zleniví nebo se stanou letargickými, když pro ně není žádná práce, kterou by dělaly. Když je však uvnitř člověka bitva mezi božským a nebožským, v tu chvíli se vitální bytosti stanou velmi bdělé a aktivní. Během války se i ti nejzbytečnější vojáci stanou dynamickými. Takže když mezi duší a ostatními členy bytosti probíhá vážná válka, všechny vitální bytosti zaujmou nějakou stranu. Zaujmou buďto božskou stranu, nebo nebožskou stranu. Když jsou na nebožské straně, obvykle trpí tělesné zdraví. Zvláštní je, že když nebožské zvítězí, vitální bytosti, které byly v bitvě na straně nebožského, mučí člověka i poté, co se odevzdal špatným silám.

Věříte na duchy?

Sri Chinmoy: Jistě. Mnohokrát jsem duchy viděl. Jsou to nespokojené a ničivé vitální bytosti. Když nebožští lidé zemřou, jejich vitální bytosti jsou nespokojené, protože jejich nižší vitální touhy nebyly naplněny. Duchové mají schopnost vytvořit v lidech, které napadnou, obrovský strach. Měsíce i roky po útoku může oběť trpět strachem. Duchové jsou velmi děsiví a proradní.

Ode dne, kdy jsem přišel na cestu, mám starost o vaši bezpečnost na veřejnosti. Jak mohu zajistit, aby má starost pouze nezvala špatné síly?

Sri Chinmoy: Síla starosti nepomáhá. Jen síla lásky pomůže. Kdykoli do vaší mysli přijde myšlenka, že budu napaden, ciťte, že z mého srdce vychází nesmírná láska, a okamžitě se do ní snažte vstoupit. Vstupte do mého srdce a snažte se získat tolik pevné lásky, kolik je jen možné. Jakmile z mého srdce získáte velké množství pevné lásky, snažte se ji pak rozšířit, tak aby celá místnost byla zaplavena mou láskou. Mnoho lidí v místnosti bude schopno přijmout tuto lásku, kterou nabízíte. A jsou-li zde špatné prvky, které mě chtějí napadnout, budou přinuceny odevzdat se síle mé lásky. Síla mé lásky je všemocná, protože přichází z mé duše. Může snadno porazit jakékoli nebožské síly nebo ničivé síly. Budou buď osvíceny, nebo zastrašeny.

Od té doby, co jsem přišel do Ameriky, nepřátelské nebo ničivé síly se mne tolikrát pokoušely napadnout, když jsem dával přednášky nebo koncerty nebo když jsem byl na jiných veřejných místech. Ale nikdo nemůže zabít toho, koho chce Bůh ochránit. Na druhou stranu, když Bůh cítí, že něčí čas nadešel, kdo ho pak může zachránit? Pán Krišna byl velmi, velmi silný, ale jeho slabým místem byla pata nohy. Když byl pro něj čas odejít, šíp lovce vnikl do paty jeho levé nohy a otrávil ho.

Jaký je nejlepší způsob, jak být šťastný?

Sri Chinmoy: Stále se srovnáváte s druhými. Stojíte přede mnou a já se dívám přímo na vás. Vy se také díváte na mne, ale vaše mysl odešla na rybí trh a pohybuje se sem a tam. Zoufale se pokoušíte zůstat buď v zahradě svého vlastního srdce, nebo v zahradě mého srdce. Ale vaše mysl říká: „Ó, on nebo ona dostává více požehnání, více soucitu, více lásky, více zájmu než já.“ Někdy to vaše mysl nedělá vědomě, ale děje se to nevědomě. Dokonce i když se dotknete ohně nevědomě, spálíte si ruku.

Možná, že v tu chvíli, když se na vás dívám, vědomě nemyslíte na druhé. Ale deset dnů nebo deset týdnů nebo deset měsíců jste tak činili vědomě. Nyní je to nevědomé, ale co tehdy, kdy jste na druhé mysleli vědomě, když jste byli doma nebo v kanceláři? Kdybyste si pokaždé zapsali, kdy jste během dne mysleli na Boha, byli byste šokováni tím, kolikrát jste zároveň mysleli na někoho jiného s žárlivostí nebo soupeřivostí. Když je tomu tak, v tu chvíli nemyslíte na Boha nebo na svého Gurua. Myslíte na to, jak se učinit šťastnými svým vlastním způsobem.

Vždy říkám, že žádná lidská bytost nikdy nemůže být šťastná tak, že se bude pokoušet učinit se šťastným nebo šťastnou. To je absurdní! Štěstí je jako nejchutnější mango. Mango roste na mangovníku, nemůžete si je sami vyrobit. Když nevylezete na strom, abyste mango získali, nebo nepočkáte u paty stromu, až jedno spadne, jak jej chcete získat? Právě teď nejste s to na strom-Boha vyšplhat — nevíte jak. Ale váš Guru ví, jak na strom-Boha vyšplhat. Když nepočkáte na svého Gurua, až vám přinese to nejchutnější ovoce, které vám dá nekonečnou radost, pak jak jej chcete získat? Chcete radost, ale nemáte schopnost ji sami získat a nemáte neochvějnou víru v člověka, který vám ji může přinést.

Lidé říkají: „Už jsem s tebou tolik let, a přesto jsem nešťastný.“ Ale ono to trvá, než Mistr sestoupí dolů s ovocem štěstí. Abyste dosáhli pozemských věcí, trvá to dlouho. Abyste získali doktorát, trvá to dvacet nebo i více let. A ani potom nejste spokojeni. Chcete ještě další znalosti, a tak získáte své PhDr. A dokonce i pak jste nespokojení, protože vnitřně cítíte, že můžete mít více moudrosti, více světla, více znalostí. A tak pokračujete ve studiu, jen abyste získali pozemské znalosti.

Získat nebeskou znalost neboli osvícení — znalost, která vás sjednocuje s Nejvyšším, s Absolutním Nejvyšším, s Univerzálním Vědomím — trvá nekonečně déle. Myslíte si, že se tak stane za rok, za deset let nebo dokonce za třicet let? Ó Bože, tak to není! Stát se skutečným hledajícím a milovníkem Boha trvá inkarnaci za inkarnaci. Dosáhnout vědomé, stálé, bezesné a bezdeché jednoty s Boží Vůlí není jako vypít vodu. Chce to čas a obrovskou trpělivost. Nejsou to jen mí žáci, ale také žáci jiných Mistrů, kteří nemají tento druh trpělivosti.

Snažím se vše pro své žáky zjednodušit, ale oni se snaží vše učinit složité. Řeknu: „Přijďte a dejte mi květinu, nebo prostě jen přijďte ke mně.“ Ale oni řeknou: „Když jen přijdu ke Guruovi nebo mu jen dám květinu, je to moc snadné! Abych dokázal, jak moc jej miluji, nejdříve si useknu ruce a nohy; vyloupu si oči.“ To je to, co se děje. Řekl jsem vám, že abyste dokázali svou lásku ke mně, musíte si vyloupat oči nebo si useknout ruce a nohy? Ne, jen jsem vás požádal, abyste ke mně přišli s čímkoli, co máte a co jste, ať jste ve svém nejčistším vědomí, nebo ve svém nejhorším vědomí.

Staral se Pán Krišna, když hrával na flétnu, o to, co v tu chvíli dělají gópie? Ať už krmily své děti nebo dělaly domácí práce, když uslyšely flétnu, prostě okamžitě běžely za Krišnou. Volání přišlo! Také ve vašem případě volání přišlo. Řekl Mistr, že musíte udělat obrovské oběti? Ne, Mistr neříká: „Obětuj a pak ke mně přijď.“ On jen říká: „Přijď ke mně!“

Jak už jsem řekl, cesta je prostá a metoda je prostá. Mistr vám řekne, abyste udělali něco prostého, ale vaše mysl se to snaží zkomplikovat, aby dokázala, kolik dokážete obětovat. Duchovní život je záležitostí jednoty s Vůlí Nejvyššího. Bůh dal každému žákovi zdravý rozum. Když Mistr řekne: „Pojď sem!“ nemusíte ztrácet čas hledáním květiny nebo sklenice vody nebo kousku cukroví, které byste mu přinesli. Ne, prostě přijďte!

Je to samotná jednota s Vůlí Nejvyššího, která vás může učinit skutečně šťastnými. Když se řídíte jen svou vlastní vůlí, na chvíli můžete mít určitý druh štěstí, který pochází z vitálního potěšení. Ale brzy uvidíte, že toto vitální potěšení je jako ostrý nůž. Za den nebo měsíc nebo několik let vás ten nůž probodne. Jakmile jednou vstoupíte do duchovního života, pak pokud jste dobří žáci, nemůžete z něj uniknout. Vaše vlastní upřímnost se bude stále snažit učinit vás dokonalými, což znamená těšit Nejvyššího Jeho vlastním Způsobem. Pokud se budete pokoušet být šťastní jinými způsoby, nikdy nebudete šťastní. Můžete se modlit pro ochranu — pro svou ochranu, pro ochranu vašeho Mistra a pro ochranu světa. To je velmi dobrá věc. Budu velmi šťastný a vděčný, budete-li se modlit pro ochranu. Ale úplně, úplně nejlepší je stát se jedním s Vůlí Nejvyššího. To učiní vás i mne nekonečně šťastnější. Skutečné štěstí musí být pro mé žáky, ale i pro žáky jiných Mistrů a také pro hledající bez Mistra v jednotě s Boží Vůlí. Jen skrze jednotu s Boží Vůlí můžeme mít vnitřní mír a pravé štěstí. Uvědomil jsem si tuto největší pravdu, jiní si ji také uvědomili. Není žádný jiný způsob, jak být šťastný.

Jak mohu poznat, kdo skutečně jsem?

Sri Chinmoy: Ramana Maháriši, jenž byl jedním z indických Himalájských duchovních Mistrů, měl jen jednu otázku: „Kdo jsem já?“ Následoval jógu poznání nebo moudrosti. Nehledě na to, jak kdokoli odpoví na tuto otázku, odpověď bude jeho oddanými, a dokonce i mnou nazvána špatnou nebo neodpovídající, neboť na ni nelze odpovědět pouhými slovy.

Budeme-li se pokoušet odpovědět si na tuto otázku svou lidskou myslí, svým lidským intelektem, svou lidskou moudrostí nebo vnímáním, pak to bude vždy chybné. V našich životech jsme se setkali s tolika odrazujícími a nepovzbudivými zkušenostmi. Žijeme-li v mysli, myslíme si: „Nedosáhl jsem toho a toho. Nevrostl jsem do toho a toho. Na cestě ke svému cíli jsem udělal milióny chyb. Tak jak se mohu považovat za dítě Boha?“

Ale když naše odpověď přichází ze srdce, řekneme: „Náležím jen svému Pánu Milovanému Nejvyššímu. On je aspirací mého srdce, On je realizací mého života, On je mým Vším.“ V tu chvíli neužíváme mysl, abychom viděli, změnili a ohraničili Stvořitele, jehož nazýváme Transcendentálním Já. Užíváme své srdce, abychom cítili, rozšířili se a vrostli do svého vlastního Nejvyššího, jenž je naší vlastní Transcendentální Hloubkou i naší Univerzální Délkou. Takže když mohou mí žáci neustále odpovídat na tuto otázku „Kdo jsem já“, užívaje sladkost srdce, oddanost srdce, sebedávání srdce, pak musí být osvíceni a naplněni.

Myslí si někdy Nejvyšší, že udělal nějaké chyby, když stvořil svět?

Sri Chinmoy: Když jsem ve svém rozpustilém vědomí, možná vtipkuji a říkám, že udělal tu nejhorší chybu. Ale když mluvím vážně, když neříkám nesmysly nebo si ani nepředstavuji nesmysly, cítím, že můj Pán Milovaný Nevyšší nikdy neudělal žádnou chybu a nikdy neudělá žádnou chybu. Pro Něj neexistuje nic takového jako chyba. Pro Něj existuje jen jedna Skutečnost: Sen. Tím On je. Když se podíváme na Boha-Sen z různých úhlů, nazveme tyto úhly skutečnostmi. Ale vlastně je to Sen, který je v procesu rozkvétání do skutečnosti. To, o čem si myslíme, že je skutečnost, ve vnitřním světě neexistuje. Existuje pouze Sen.

Můžete říci, že Bůh má milióny a miliardy Snů, anebo jen jeden Sen. Je to jako strom, který vytváří nesčetné listy, květy a plody. Strom, kterým je Bůh, ztělesňuje univerzální Sen a také všechny jednotlivé Sny. Takže Bůh Sám je Snem, který rozkvétá v každém okamžiku, Snem, který ztělesňuje Vizi Věčnosti, Srdce Nekonečnosti a Život Nesmrtelnosti. Tento Sen má v sobě sílu vůle, nadšení, vizi, stvoření, projevení — všechno. Takže jak by mohl tento Sen udělat nějakou chybu? Když je nejvyšší Absolutní Pán Vším, jak může udělat chybu? Když se Jej pokusíme rozdělit do oddělených aspektů, které může mysl uchopit, pak řekneme, že některá Jeho část je krásnější než jiná. Když ale vidíme a cítíme Jeho Celistvost, vidíme, že je nekonečnou Dokonalostí a uvnitř Jeho Transcendentální Dokonalosti nemůže být žádná chyba.

Když se podíváme na něco, jako je krásná květina, díváme se na nijako na celek. Nedíváme se na to, jestli jsou všechny plátky dokonale tvarované. Jakmile spatříme květinu, její krása nás uchvátí. Její krása do nás vstoupí a učiní celou naši bytost sladší. To je zkušenost, kterou můžeme získat z obyčejné pozemské krásy pozemské květiny. Když vidíme nekonečnou a nesmrtelnou dokonalost nejvyššího Absolutního Transcendentálního Pána Nejvyššího, uvědomíme si, že nic z Něj nemůže být chybou. Jen musíme vědět, že uvnitř této drobounké planety Země chce hrát svou vlastní Píseň Věčnosti a tančit svůj vlastní Tanec Nesmrtelnosti.

V naší lidské mysli, kterou nazýváme „inteligentní“ myslí, si myslíme, že bychom dokázali stvořit lepší svět. Nebo si myslíme, že skutečnost, která se před námi tak přirozeně a spontánně představuje, musí být pozměněna nebo opravena. Ale děláme politováníhodnou chybu. Budeme-li se pokoušet vidět svět svým omezeným světlem, nikdy nebudeme spokojení. Neustále budeme na světu nalézat chyby a uvidíme nedokonalost všude kolem sebe.

Ale když jsme šťastní, cítíme, že vše, co Bůh je, a vše, co Bůh stvořil, je dokonalé. Jak se staneme šťastnými? Můžeme být šťastní jen ve svém vědomém a neustálém odevzdání Boží Vůli. Přistoupíme-li k Bohu s oddaností a odevzdáním, náš život se naprosto naplní štěstím. Když si ve svém srdci a životě vypěstujeme ohromnou sladkost, v tu chvíli cítíme, že vše okolo nás je buď dokonalé, nebo se vyvíjí vstříc dokonalosti. Když žáci Šrí Rámakrišny oddaně padali u nohou svého Mistra nebo se oddaně dotýkali prachu jeho nohou, cítili naprostou sladkost uvnitř své poklony. Oddanost je jako magnet, který přitahuje našeho Milovaného Pána do našeho vlastního srdce. A zatímco k sobě Boha přitahujeme svou oddaností, přitahuje nás k Sobě také On svým Soucitem. Takže jsou dva magnety, které působí: naše oddanost a Jeho Soucit. Tyto magnety jsou silnější než nejsilnější a sladší než nejsladší. Můžeme-li vědomě cítit působení těchto magnetů ve svém životě, pak každá myšlenka, kterou budeme mít, bude sladká, a všechno, co je uvnitř nás, kolem nás, před námi a za námi bude veškerou dokonalostí.

Pokusme se tedy milovat Boha a buďme Mu oddaní a odevzdaní, neboť naše Božskost pochází od Něho. Naše Božskost a Jeho Božskost patří k sobě, jako kapka a oceán. Na druhou stranu musíme vědět, že oceán má schopnost vážit si malé kapky nekonečně, nekonečně více, než si malá kapka může vážit Oceánu.

Před několika měsíci jste řekl, že Slunce stárne. Co jste tím myslel?

Sri Chinmoy: Slunce ztrácí svůj žár a jas. Nemá ten samý jas, který mělo, když bylo stvořené jako hvězda. Okultním okem, třetím okem, můžete vidět, že není stejné. Když védští zřeci hleděli na Slunce, nebo dokonce i když se lidé dívali na Slunce před čtyřiceti nebo padesáti lety, bylo mnohem jasnější. Ale kdyby Nejvyšší chtěl, mohl by do Slunce vstříknout novou energii — nekonečnou energii, nekonečný žár a nekonečné světlo.

V době, kdy jste mluvil o tom, že Slunce stárne, říkal jste také, že Nejvyšší je po tisících letech, co užíval svůj Soucit, připraven použít své Světlo Spravedlnosti. Jak jsou tyto dvě věci spojené?

Sri Chinmoy: Tak jako Země a Slunce zestárly, tak také naše lidské zvyky a sklony zestárly a potemněly. Takže do vědomí Země Bůh vloží nový dynamizmus, nové světlo, novou naději a novou inspiraci. Bůh naočkuje tyto věci, aby osvítil vědomí Země. Ale když přijde něco nového a nebude-li naše schopnost přijímat silná, vylekáme se. Když je stará nádoba, kterou je vědomí Země, dostatečně přijímavá, pak budou tyto změny brány jako osvícení, jinak přijdou jako utrpení. Když Nejvyšší přináší novou skutečnost, může být brána jako osvícení, nebo jako utrpení, záleží na tom, zdaje vědomí Země připraveno ji přijmout.

Je ztráta jasu Slunce fyzikálním fenoménem, nebo je způsobena nedostatkem aspirace na Zemi?

Sri Chinmoy: Před tím bylo Slunce nespokojené, nyní je odrazené. Pokoušíte-li se rok za rokem něco někomu dávat, ale on si to nebere, cítíte se bídně. Slunce vychází každé ráno, ale kolik lidí vstane v pět nebo v šest hodin, aby meditovali? Můžeme snadno nechat několik oken otevřených, aby dovnitř mohlo světlo, ale my je necháváme všechny zavřené. Kolika způsoby odmítáme Slunce před našima očima a v našem srdci. Stejně jako duchovní Mistr, který se snaží zdokonalit své žáky. Nejdříve je nespokojený, pak odrazený. Takže jak dlouho může být naše Slunce odmítáno?

Říkal jste, že nebožské síly jsou stále bdělé a plné energie a hledají nějaké otevření se, kdežto božské síly jsou klidnější, protože vědí, že Nejvyšší nakonec zvítězí. Je něco, co můžeme dělat, abychom inspirovali božské síly, aby byly tak bdělé a energetické jako nebožské síly?

Sri Chinmoy: Dítě má takovou lásku a obdiv pro svého otce, že se jej snaží neustále napodobovat. Chodí-li otec určitým způsobeni, dítě chce chodit také tak. Zpívá-li otec určitou melodii, dítě se pokouší zpívat tu samou melodii. Když otec vidí, že je celým světem dítěte, že je celou jeho existencí, v tu chvíli je nejen šťastný a hrdý na své dítě, ale také se snaží chovat se více božským způsobem. Není to jen otec, kdo má schopnost inspirovat dítě. Dítě má také schopnost inspirovat otce tím, že se pokouší napodobovat jeho dobré vlastnosti.

Když něco děláme a druhý člověk přijde a pozoruje nás, okamžitě se to snažíme dělat lépe. Když meditujeme a někdo se na nás dívá, naše meditace jde vysoko, výše, nejvýše. Podobně když kosmičtí bohové a bohyně vidí, že jsou pozorováni, oceňováni a obdivováni, jejich spící dobré vlastnosti jsou probuzeny a začnou fungovat dynamičtěji.

Nejvyšší Matka je vševědoucí, všemocná a všudypřítomná. Ale podle určitých škol indické filozofie se stává dynamickou, když jedno z Jejích dětí cítí a oceňuje Její nekonečné Schopnosti. Ne kvůli lichocení oddaného, ale protože Jí oddaný připomněl Její Schopnosti, sesílá na něj požehnání svého Soucitu. Sám nemusí vlastnit ani jedinou tuto schopnost. A jen proto, že si všiml Jejích božských Schopností, Ona používá tyto Schopnosti za něj. Takže když upřímně oceňujeme, obdivujeme a zbožňujeme kosmické bohy a bohyně a jejich schopnosti, jsou více nakloněni používat tyto schopnosti, aby nám pomohli.

Můžeme oceňovat, obdivovat a zbožňovat určité postavy světa, ale nemáme je rádi a určitě se jimi nechceme stát. V případě Nejvyššího — nejenže Jej oceňujeme a obdivujeme, ale také Jej milujeme. A tím, že Jej milujeme, stáváme se s Ním jedním. Když pozorujeme Jeho božské Vlastnosti a Schopnosti s láskou a oddaností, vědomě se s nimi sjednocujeme. Od oceňování přejdeme k lásce a z lásky vejdeme do jednoty. Takže tím, že budeme milovat všechny dobré vlastnosti kosmických bohů a bohyní a Nejvyššího, můžeme dosáhnout těchto vlastností ve svém vlastním životě.

Když dinosauři vyhynuli, přestaly existovat také jejich duše, nebo jsou na zemi lidé, kteří kdysi byli dinosaury?

Sri Chinmoy: Některé duše už se nechtěly inkarnovat, nechtěly dělat pokrok na planetě Zemi. A tak vstoupily do světa duší a zůstaly tam. Naproti tomu některé duše chtěly být součástí Božího projeveného stvoření. Chtěly dělat pokrok na planetě Zemi, a tak vstoupily do procesu evoluce a začaly se rodit v různých podobách jako zvířata a lidské bytosti.

Na začátku roku jste řekl, že jste hrdý na to, že se naše vitálno — na rozdíl od naší mysli — v tomto těžkém roce rozhodlo pomoci nám v našem duchovním životě. Zajímalo by mě, jestli byste nám mohl dát nějaké tipy, jak využít této síly k vybojování našich duchovních bitev.

Sri Chinmoy: Jsou to slzy našeho srdce, které mohou uspíšit náš pokrok, ne slzy vitálna. Když někdy lidé pláčí, myslí si, že to vychází z nejvnitřnějších zákoutí jejich srdce, ale ve skutečnosti to vychází z vitálna. Srdce a vitálno nás klamou, protože jsou velmi blízko u sebe. Mrknutím oka může někdo plavat v moři slz a myslet si, že to vychází ze samotné hloubky jeho srdce. Slzy ale ve skutečnosti přichází z dramatického, emocionálního vitálna, jsou skoro jako krokodýlí slzy. Když vidíte prvotřídní herečku ronit slzy, myslíte si, že jdou ze srdce?

Jsou dva způsoby, jak s pláčem našeho srdce dělat pokrok. Přichází-li tento pláč ze samotné hlubiny našeho srdce, protože cítíme, že jsme ztratili Boží Soucit, Boží Lásku nebo Boží Požehnání, a my pláčeme, abychom je znovu získali, pak určitě uděláme pokrok. Musíme cítit, že jsme ztratili něco velmi drahého a pak plakat, abychom to dostali zpátky. To je jeden způsob, jak činit pokrok.

Druhý způsob je ponořit se hluboko dovnitř a plakat, abychom milovali jen Boha a těšili jen Boha. Možná selžeme znovu a znovu, ale uvnitř dechu našeho srdce musíme cítit, že to je to jediné, co skutečně chceme.

Roníme slzy ze svých očí. Ale Boží Oči a Jeho Slzy jsou uvnitř Jeho Srdce. A když se modlíme a meditujeme, vidíme, že jeho Srdce je uvnitř samotného Jeho Dechu. Čím hlouběji jdeme ve své meditaci, tím je nám jasnější, že naše duchovní selhání jsou Jeho vlastními porážkami. Na jednu stranu je za vším. Na druhou stranu, protože přijal lidskou podobu, chce se vyvíjet a dělat pokrok v lidské a skrze lidskou podobu.

Takže musíme vědět, zda se skutečně snažíme učinit Jej šťastným Jeho vlastním Způsobem, nebo zda se jen pokoušíme učinit sebe šťastnými naším vlastním způsobem. V okamžiku, kdy se Jej pokusíme učinit šťastným Jeho vlastním Způsobem, vidíme Jej usmívat se a tančit. Naproti tomu když se Jej nepokusíme potěšit Jeho vlastním Způsobem, okamžitě před sebou vidíme tancovat nebožské, nepřátelské síly. Tancují naprosto beze studu pokaždé, když prohrajeme na bojišti své vlastní aspirace.

Když dva týmy hrají fotbal, velmi často vítězný tým gratuluje poraženému týmu, říkaje: „Hráli jste opravdu dobře.“ Vítězové se snaží utěšit poražené, ať už upřímně nebo neupřímně. Ale v případě božských a nebožských sil to tak není. Božské síly přichází osvítit nepřátelské síly, ale nepřátelské síly přichází zničit božské síly. Nepřátelské síly nejsou milostiví poražení či milostiví vítězové.

Je žal formou negativity?

Sri Chinmoy: Někdy lidé trpí, když členové jejich nejbližší rodiny odejdou, i když s tím člověkem už roky neudržovali velké spojení. Když takzvaný drahý zemře, najednou cítí, že museí být nějaký zvláštní důvod, proč přišel do jejich rodiny. V tu chvíli přijde jakýsi smutek: „Měl jsem být lepší a věnovat mu víc laskavosti a zájmu.“ Tento pocit můžeme nazvat zájmem.

Když je někdo duchovně velmi vyspělý, může na krátkou dobu zažít žal, když jeho milovaný zemře. Ale jakmile vstoupí do svého nejvyššího vědomí, již více žal nezažívá. V tu chvíli cítí jen tance jednoty.

Lidský žal či lítost očišťuje aspirující a vyvíjející se srdce. Představa, že žal očišťuje duši, je celá nesmyslná. Duše nepotřebuje být očištěna; už je čistá. Co je očišťováno, je srdce. Smutek může osvítit srdce.

Neexistuje však žádné přímé spojení mezi žalem a nepřátelskými nebo negativními silami. Skrze svou modlitbu a meditaci ucítíme, že náš drahý je šťastný někde jinde. Čím hlouběji můžeme se svou modlitbou a meditací jít, tím zřetelnější pro nás je, že člověk, který nás fyzicky opustil, je duchovně s námi a kolem nás. Můžeme-li cítit jednotu s člověkem, kterého jsme ztratili, náš žal zmizí.