Jak si mohu udržet čistou mysl?

/Sri Chinmoy Svou mysl můžete udržet čistou tak, že budete neustále cítit, že mysl vůbec nemáte; máte pouze květinové srdce dítěte. Ciťte každý den několik minut, že nemáte žádnou mysl. Řekněte si: „Nemám mysl. To, co mám, je dětské srdce.” Nemáte-li mysl, nemusíte ji udržovat v čistotě. Takto můžete okamžitě vyřešit svůj problém.

Jestliže je ve vašem prostředí v práci nebo ve škole tolik nečistoty, jak ji nejlépe udržet mimo vás?

Sri Chinmoy: Jestliže cítíte na svém pracovišti hodně nečistoty, jestliže jsou vaši kolegové plní nečistoty, musíte být opatrnější a pozornější. Musíte se víc koncentrovat na čistotu svého života. Jiná cesta není.

Máte-li klid, nemusíte se tak na čistotu koncentrovat. Ale pokud jsou vaši příbuzní, sousedi a kolegové plní nečistot, musíte se víc modlit a meditovat. Neustále si musíte uvědomovat, že existuje boj mezi vaší aspirací a přitažlivostí materiálního světa. Proto musíte být opatrnější, víc bdělí a víc duchovní.

Musíte ale jednat s největší upřímností a pokorou. Pokud ale budete mít pocit, že jste mnohem duchovnější nebo mnohem čistší než lidé okolo vás, bude to celé sebeklam. Můžete si myslet, že máte více duchovnosti, více čistoty, ale kdo ví? Někdo jiný může mít více duchovnosti a pokory a dalších božských vlastností. Jen proto, že následujete duchovní cestu, ještě neznamená, že máte víc čistoty. Je mnoho lidí, kteří si nejsou vědomi duchovnosti, ale jsou mnohem čistější, než jste vy. Bohužel mnoho lidí, kteří se pustí do duchovního života, shlíží na ostatní a myslí si: „Nechodí do žádného duchovního centra, nechodí do kostela, nemodlí se, nemají čistotu.“ Toto je nesprávná představa, kterou většina z vás má. Je to falešné zvětšování ega. Nepochybně existuje mnoho lidí, kteří jsou z hlediska čistoty daleko, daleko horší; ale na druhou stranu vidím všude kolem mnoho lidí, jež mají více čistoty, než máte vy. A tak to, že vedete duchovní život, neznamená, že máte víc čistoty.

Jsme-li skutečně čistí, nevidíme v druhých nečistotu. Pokud nejsme čistí, vidíme špínu v každém. Dítě je čisté, a tak na nikom nevidí špínu. Až mu bude čtrnáct nebo patnáct, bude vidět špínu všude, protože tehdy už bude mít svou vlastní mysl. Je-li mysl špinavá, bude přirozeně vidět špínu všude. Opravdové duchovní lidi nečistota ani v nejmenším nevyruší, neboť mají nesmírné vnitřní světlo, které je chrání. Nehledejte tedy v druhých nečistotu. Ve vašem případě bych chtěl říct, abyste nehledali na druhých nečistotu; myslete jen na své vlastní vnitřní světlo. Čím více dokážete své vnitřní světlo vynést do popředí, tím dříve bude nečistota, kterou vidíte, osvícena, anebo nečistotu vůbec neuvidíte.

Když jsem si při ranní meditaci upevnil čistotu, jakým způsobem si ji mohu udržet po zbytek celého dne?

Sri Chinmoy: Jestliže si díky své nejlepší meditaci dokážete vytvořit určitou čistotu, potom nejlepším způsobem, jak si ji udržet, je cítit, že máte v srdci tu nejvoňavější růži. Čas od času zkuste cítit její přítomnost a její vůni a dívejte se na její krásu. Máte-li přímo před sebou květinu, někdy obdivujete její krásu očima, někdy vnitřně svým srdcem cítíte jednotu s její krásou. Dokážete-li ve svém srdci vidět a vnímat květinu a cítit její vůni, potom během dne budete rozhodně cítit čistotu, které jste dosáhli při své nejlepší meditaci brzy ráno.

Může člověk, který je čistý, rozšířit svou čistotu na někoho, kdo není tak čistý?

Sri Chinmoy: Určitě může. Dokonce i když ji nebude šířit vědomě, bude ji šířit samotná jeho přítomnost. Samou přirozeností květiny je šířit vůni. Květina k vám nemusí promluvit a říci: „Podívej, mám čistotu! Teď ti ji dávám, tak si ji vezmi, vezmi si ji!“ Ne. Samotná skutečnost, že se nacházíte poblíž květiny, vám okamžitě přinese čistotu.

Jestliže něco máš, máš-li dolar, můžeš mi ho dát. Obráceně, když mi ho nedáš, tak ho nedostanu. Je to na tobě. Ale pokud je to otázka čistoty, dokonce i když ji nechceš dát, již se šíří, protože čistota je něco božského. Cokoliv je nebožské, sváže tě a zkouší svázat i druhé. Ale cokoliv je božské, nemůžeš svázat; nemůžeš to zadržovat. Je to volné, absolutně volné; je to nesmrtelné, věčné. Když máš čistotu, automaticky se bude šířit. Když stojíš před svatým, celá tvá bytost bude pročištěna. Samotná jeho přítomnost tě pročistí. Duchovní Mistr svou samotnou přítomností šíří Mír, Světlo a Blaženost. Když před tebe přijde, šíří to. Nemůže to zadržet. Stále to vyzařuje.

Co dělá Boží Soucit, když odmítáme Boží Milost?

Sri Chinmoy: Soucit a Milost je to samé, ale Soucit je mnohem intenzivnější. Ta stejná Milost, pokud má nesmírnou intenzitu, se nazývá Soucit. Voda je všude, ale při prudkém dešti můžete říci, že sestupuje Soucit. Je jako vydatný liják Shůry s nesmírnou silou. Také Milost je voda, ale voda je tady, tam, všude. Toto je rozdíl mezi Soucitem a Milostí.

Když někdo odmítá Boží Soucit, Bůh buď čeká neomezeně dlouho a používá Sílu své Trpělivosti, anebo používá více Soucitu. Pokud jde o Nejvyššího, On má k dispozici nekonečný Soucit. Nepřijímá žádnou porážku. Odmítneme-li Jeho Soucit, může použít více svého Soucitu, aby nad námi zvítězil, anebo nám může dovolit zůstat v nevědomosti o deset, dvacet, padesát, šedesát nebo sto let déle. Nejvyšší má k dispozici věčný čas. Záleží na Něm, zda nás bude nutit přijmout své Světlo jiným způsobem. Tento nátlak však nepřichází v lidské podobě. Jeho nátlak znamená, že použije více Síly Soucitu, který má a kterým je. Ze svého nekonečného Soucitu použije více Soucitu, aby porazil naši nevědomost.

Setká-li se ale s obrovským odporem, může si to rozmyslet. Může říci: „Ne, on chce spát; ať tedy spí dalších sto let. Není potřeba spěchat.“ Bůh nikdy nestáhne svůj Soucit nadobro, bez ohledu na to, jak my Jeho Soucit odmítáme. Odmítáním síly Božího Soucitu však zdržujeme svůj pokrok vpřed, vzhůru a dovnitř, protože síla Božího Soucitu je Jeho magnetickou silou, která nás přitahuje přímo do Jeho Srdce, jež je veškerým Světlem a Blažeností.

Když máme nepříjemné zážitky a děláme chyby, znamená to, že Nejvyšší stáhl svou Milost?

Sri Chinmoy: Ne, ne, není to pravda. Jen jsou zde síly nevědomosti. Když dá dítě prst do ohně, neznamená to, že matka má o něj menší zájem. Matka má nesmírný zájem. Je ale v horním patře a dítě šlo do kuchyně a strčilo prst do ohně. Znamená to, že matka nemá žádný zájem o své dítě? Ne. Dítě je však ještě nevědomé. Nezná sílu ohně.

Když uděláme něco špatně, někdy je to proto, že nevíme, a někdy je to proto, že jsme pokoušeni tuto věc udělat. Někdy dítě ví, že ho oheň popálí, ale má škodolibé potěšení se ohně dotknout. S námi je to stejné; i když to dobře víme, někdy vstupujeme do nevědomosti. Je to jako s jídlem. Víme, že je něco, čemu se říká dostatečné množství, ale přejídáme se. Jíme nenasytně a potom za to platíme.

Když se vědomě nebo nevědomě staneme obětí pokušení, nemůžeme říci, že z našeho života byla stažena Boží Milost. Zdaleka ne! Matka se může pokusit ochránit dítě, aby se ohně nedotklo. Může říci: „Nedělej to, nedělej to.“ Nepřichází-li ale odhodlání zevnitř, potom když se budou božské síly snažit zabránit nám v tom, abychom udělali špatnou věc, budeme mít pocit ztráty. Budeme mít pocit, že jsme o něco přišli.

Musíme zevnitř cítit, že když nevstupujeme do nevědomosti, nic neztrácíme. Anebo musíme cítit, že dělat chyby je pro nás jen dočasnou nezbytností kvůli naší nevědomosti. Žijeme-li ve světle, není zde žádná potřeba dělat chyby. Obětí nevědomosti se nestáváme proto, že by božská Milost byla stažena a my jsme se stali obětí nevědomosti. Zdaleka ne. Ale co může božská Milost dělat? Bůh nám dal omezenou svobodu. Tato omezená svoboda je jako nůž. Někdo použije nůž, aby nakrájel mango a podělil se s ostatními, a někdo jiný ho použije, aby bodl druhého člověka. Netrpíme kvůli tomu, že Bůh odešel. Bůh nám dal schopnost, a tak ji používejme obezřetně a moudře.

Co dělá Boží Spravedlnost, když je žárlivost a nečistota přivedena před Nejvyšší Soud?

Sri Chinmoy: Boží Spravedlnost není lidskou spravedlností; není potrestáním. Bůh jen říká: „Dával jsem ti šance znovu a znovu, ty jsi však nevyužil správně zlatou Hodinu. Jsem ale připraven dávat ti příležitost donekonečna.“ V tu chvíli Bůh používá svou nekonečnou Trpělivost. Nejprve používá Světlo. Snaží se osvítit naši žárlivost a nečistotu a přeměnit je v pocit jednoty a čistoty.

Když však hledající nechce, aby byla jeho žárlivost a nečistota osvícena, potom Bůh použije jinou zbraň: svou zbraň Trpělivost. První zbraň, kterou používá, je Jeho zbraň Moudrost. Trpělivost je také podobou moudrosti a moudrost je trpělivost, ale my je oddělujeme.

Řekněme, že jste sobecký člověk. Bůh řekne: „V okamžiku, kdy zapomeneš na svůj osobní, sobecký, sebehledající život a budeš se starat jen o sebedávání, tehdy tvá žárlivost odejde. V okamžiku, kdy budeš věnovat svou pozornost jen čistotě, tehdy tě nečistota opustí.“ Nejprve se vás Bůh pokusí zahrnout touto moudrostí. Pokud však nevyužijete této příležitosti ­přijmout Boží Moudrost, potom Bůh použije jinou zbraň, které říkáme Jeho Trpělivost. Bude čekat, dokud nepocítíte nezbytnost pročištění a přeměny své přirozenosti.

Potom po deseti nebo dvaceti nebo padesáti letech se vás znovu pokusí inspirovat. Když uspěje, dobře. Jinak přijde další příležitost. Tímto způsobem bude neustále pokračovat, pokračovat, pokračovat. Postupem času hledající naplní požadavky své vnitřní bytosti a Příslib Boha Jeho vlastní Skutečnosti.

Je síla vyloučena ze Spravedlnosti?

Sri Chinmoy: Nejvyšší používá sílu, ale není to lidská síla. Někoho zbít nebo uhodit, ukázat nadřazenost a autoritu: to je lidská síla. Ale Síla Nejvyššího se projevuje jiným způsobem. Jeho Síla je intenzita nezbytnosti. Řekněme, že hledající není intenzivní ve své aspiraci. Nejvyšší ho učiní intenzivním. Tuto intenzitu můžete nazývat silou, ale není mu vnucována. Někdo je letargický. Chce jít pomalu rychlostí volského povozu. Bůh ale říká: „Vynalezl jsem tryskové letadlo. Proč bys měl používat volský povoz?“

Takže Bůh použije svou Sílu Intenzity. Tuto Intenzitu můžeme špatně pochopit. Můžeme si myslet, že Bůh nás nutí jít. Ne, On nás jen probouzí. Říká jen: „Podívej, otevři oči. Toto je nejvyšší rychlost.“ Když probouzí naše vědomí, cítíme, že to bylo uděláno násilně. Jsme-li však upřímní, oddaní a odevzdaní, necítíme žádný tlak; cítíme jen, že čas nadešel. Bůh vybral zvolenou Hodinu a probudil nás.

Lidská síla je vitální síla. Ve vitální síle je nátlak. Síla přichází, aby nás postrašila, aby nás vyděsila. Ale když je síla v božské Spravedlnosti, nestraší nás ani neděsí. Jen zvyšuje intenzitu naší aspirace tak, abychom jako střela letěli k cíli. Když Bůh použije sílu, požádá nás, abychom k cíli běželi krokem, který On určí, ne svým vlastním krokem. Když se nesjednotíme s Vůlí Boha, potom se to skuteč­ně stane určitým tlakem, silou. Ale staneme-li se s Ním jedním, potom nepocítíme žádný tlak nebo sílu.

Řekněme, že právě teď jsme v těle. Naše nadřazená, nejosvícenější část, hlava, objevila určitou pravdu, ale nohy ji dosud neobjevily. Hlava říká nohám: „Podívejte, toto je skutečnost.“ Jestliže se nohy nesjednotí s hlavou, řeknou: „Neobtěžuj nás. Nepotřebujeme tě. Nepotřebujeme tvoji realizaci.“ Jestliže ale nohy cítí potřebu moudrosti také, budou velmi vděčné, že jim hlava pomohla poznat skutečnost.

Teď tady mluvím a nabízím světlo. Zkouším vás o něčem přesvědčit. Někoho přesvědčovat je způsob použití síly autority. Jednáme-li ale božským způsobem, nepřesvědčujeme; jen osvěcujeme. Část, která není zatím osvícená, zkoušíme osvítit. Není tam žádný nátlak. Osvícená část jen nechá neosvícenou část, aby si uvědomila naši vlastní vyšší existenci. Cítí-li nižší existence, že existuje vyšší existence, která je součástí její vlastní skutečnosti, nižší přirozeně poletí do vyšší a s touto se sjednotí.

Jaký je váš názor na tu část Bible, která říká, že bychom se měli bát Spravedlnosti Boha?

Sri Chinmoy: Musíte mi odpustit, ale neschvaluji tento názor. Nesmíme se bát Spravedlnosti Boha a nesmíme se bát Boha. Pokud se bojíme Boha, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout, nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Když uvidí, že jeho otec je tak vysoký a silný a mocný, nepůjde k němu. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je celá pro něj. A bude se moct chlubit, jak je kvůli otcově síle mocné a silné. Dítě nemá ani jeden dolar, ale jestliže ví, že jeho otec má tisíce dolarů, půjde a řekne kamarádům: „Podívej, jsem tak bohatý; můj tatínek má tolik peněz.“ Jak se ztotožní s otcovým bohatstvím!

Jedině prostřednictvím lásky se stáváme jedním. V okamžiku, kdy se někoho obáváme, se naše skutečnost a jeho skutečnost oddělují. Já jsem váš duchovní vedoucí, ale jak vám mohu něco dát, bojíte-li se, že vás spálím?

Posvátná bázeň je jedna věc; strach je něco jiného. Posvátná bázeň je pocit, že někdo je trochu výš než vy, a tak se musíte dobře chovat. Bůh je v každém ohledu nekonečně lepší než vy, proto cítíte, že musíte mít takovou úctu. Hlubší než úcta je láska, pravá láska. Dítě úctu nepotřebuje; nemusí úctu projevovat, protože ví o své lásce, která je mnohem působivější. Dítě se nemusí neustále dotýkat otcových nohou. Ve chvíli, kdy svému otci ukáže svou lásku, své srdce, to stačí.

Jít k Bohu se strachem nebo prostřednictvím strachu je velice nezdravé. Boha bychom měli jen milovat. Měli bychom cítit, že cokoliv má náš Otec, máme i my. Naneštěstí jsme stále dětmi; to je důvod, proč nám to Otec nemůže dát. Otec nedá své rozsáhlé bohatství dítěti. Až dítě ale vyroste, získá to, co jeho otec má a čím jeho otec je. Dokážeme-li Boha milovat oduševněle, potom nám Bůh dá vše.

Když si dítě hraje v blátě a najednou na něj matka zavolá, neobává se, že jej uhodí, protože je špinavé. Poběží ke své matce a jeho matka okamžitě přijme jeho špínu, jeho nečistotu jako svou vlastní. Umyje ho, aby ukázala druhým, že její syn je také velice čistý. Takto musíme přistupovat k Bohu. Nezáleží na tom, kolik nebožských věcí děláme, můžeme k Němu běžet a cítit, že nás svým Soucitem okamžitě očistí.

Jak odpustit nespravedlnost?

Sri Chinmoy: Když myslíme na nespravedlnost lidským způsobem, musíme jít do největší hloubky naší realizace. Když jsme přišli do světa, dali jsme Bohu slavnostní slib, že Jej tady na zemi budeme realizovat, projevovat a naplňovat. Byl to náš nejupřímnější, nejoduševnělejší slib Bohu. Tento slib jsme dali, když jsme byli ve světě duší. Neměli jsme fyzické tělo; naše skutečná existence byla duše. Tehdy duše řekla: „Sestoupím do světa, jen abych Tě těšila, naplnila a projevila Tě bezpodmínečně.“ Nyní nás ale slovo ‚bezpodmínečně‘ okamžitě děsí. Je to jedovaté slovo, nemůžeme ho používat. Všechno je podmíněné, podmíněné.

Tito lidé, o kterých si myslíme, že jsou velmi nespravedliví, udělali něco nebožského, pravda. Ale podívejte se na svůj slib. Od těchto lidí očekáváte dokonalost; cítíte, že musí dělat všechno dokonalým způsobem. Ale dokonalost přichází pouze tehdy, když splníme svůj slib. Naším prvním a nejpřednějším slibem Bohu bylo potěšit Jej a naplnit Jej zde na zemi. Nesplnili jsme svůj slib; přesto očekáváme, že druzí svůj slib splní. Udělali jsme milióny věcí špatně a Bůh nám přirozeně odpouští. Jinak bychom na zemi nemohli existovat. Je-li On připraven nám odpouštět i přes naše nespočetné nedokonalosti a chyby, jak je možné, že my nedokážeme odpustit někomu jinému?

Jako duchovní hledající se považujeme za vybrané děti Boha. Neaspirující člověk, který si hoví v potěšeních nevědomosti, by se nikdy neodvážil považovat Boha za svého zcela vlastního. Nikdy se nestará o to, aby považoval Boha za svého zcela vlastního. Vy se však odvažujete považovat Boha za svého zcela vlastního jen proto, že jste přijali trochu dobrých kvalit Boha. Jednou z božských kvalit Boha je Jeho Odpuštění. Když vám Bůh odpouští dvacet čtyři hodin denně, nemůžete vy odpustit někomu druhému na jednu vteřinu? Má-li váš Zdroj schopnost dělat něco v nekonečné míře, také vy byste přirozeně měli mít schopnost odpustit nebo osvítit druhé, kteří podle vašeho vlastního standardu udělali něco špatného.