Část I — Muži a ženy:

Je ve světě duší rozdíl mezi mužem a ženou?

Sri Chinmoy: Ve vývoji duší existují rozdíly, ale jejich podstata není v mužském či ženském rodu. Pokud je duše velmi pokročilá, velmi dospělá a velmi vyvinutá ve své schopnosti přijímat a získávat, bude mít potom více světla než duše méně vyvinutá. Božskost je uvnitř nás všech, ale některé duše ji přijaly mnohem více. Tato vnímavost nesouvisí s rozdíly mezi mužem a ženou.

Liší se ženy duchovně od mužů?

Sri Chinmoy: V Božím Oku jsou si muži a ženy rovni. Všichni jsme Božími dětmi, jako synové a dcery v rodině. Syn i dcera mohou oba plakat po vnitřním světě. Pokud pláčí společně pro tutéž věc, oba ji získají. Pokud však dcera pláče s největší upřímností, ale syn nikoliv, potom syn dostane tuto věc přirozeně mnohem později, protože musí čekat do té doby, než se stane upřímnějším. Je to výhradně záležitost vnitřního pláče. Pokud má žena intenzivnější vnitřní pláč než muž, dosáhne cíle první. Je to právě upřímnost, co se počítá, ne skutečnost, že ona je žena a on muž. Pokud upřímně něco potřebujete, tehdy si to zasloužíte. Pokud to upřímně nepotřebujete, potom si to nezasloužíte a nedostanete to. Není to otázka toho, zda jste muž nebo žena. Jde o to, kdo má upřímný vnitřní pláč.

Existuje nějaký konkrétní důvod nebo něco uvnitř ženy, proč duchovní Mistři jako Šrí Rámakrišna a Buddha nepřijímali ženy za své žáky?

Sri Chinmoy: Existuje něco, proč se ženy často nehodí po duchovní život. Vy jste mé dcery, takže mi to prominete. Rád bych ale řekl, že když se ženy vdají a mají několik dětí, velmi často se stává, že zapomenou na svou potřebu Pravdy a Boha. Zapomenou i na své manžely. Jejich cílem se stává pouze potěšit své děti a nechávat se těšit jimi. Děti se stanou jejich Bohem. Když vstoupí do života ženy dítě, země ji často velmi mocně spoutá. Potom už se často přestane zajímat o Nebe.

Jak ženy, tak muži mají vnitřní potíže. Muži mají miliony nedostatků, ale jejich největší potíží je ego. Pro ženy je největší obtíží žárlivost. Žárlivost ženy spoutává a snaží se svazovat i druhé. Žárlivost nechce dovolit ostatním, aby rostli. Mužské ego je ničivé. Říká: „Musí se to stát tak, jak chci já — jinak to zničím.“ Muži rozbíjejí, ženy svazují. Obě tyto vlastnosti jsou špatné.

Aby mohli muži ničit, potřebují odvahu a sílu, a tak o ni usilují. Když získají moc, většinou ji používají ke špatným účelům; používají ji k ničení. Alespoň však usilují o to, moc získat. Když ženy žárlí, neusilují o nic. Žárlí, protože vědí, že někdo jiný je převyšuje. Ale namísto toho, aby usilovaly o převýšení této osoby, chtějí pouze strhnout tuto osobu zpět.

Kdyby ženy využívaly čas, který promarní žárlivostí, k rozvíjení svého vlastního života, velmi snadno by předčily ty, na které žárlí. Když hraje jedna dívka velmi dobře na piano, jiná, která na ni žárlí, necvičí víc, aby byla lepší. Ne, možná se jen dlouhé hodiny modlí: „Bože, zlom jí prsty.“ Když chtějí muži projevit své ego, obvykle pro něco aspirují. Když chtějí něco, co má někdo jiný, nepřemýšlí o tom, jak strhnout toho druhého člověka dolů. Namísto toho aspirují pro sílu, aby tuto osobu zlomili. Ale ženy se obvykle nesnaží. Chtějí jen stáhnout ty, kteří je převyšují.

Všiml jsem si, že většina vysoce duchovně vyvinutých duší, o kterých jsem četl nebo je znal, jsou muži, a zajímalo mě, proč tomu tak je.

Sri Chinmoy: Do jisté míry je pravda, že většina duchovních postav v Indii a kdekoliv jinde jsou muži, a ne ženy. Zejména pokud mluvíme o Avatárech, přímých zástupcích Boha, víme, že byli všichni muži. Pokud ale jdeme více do hloubky, vidíme, že většina takzvaných velkých duchovních Mistrů a jogínů se modlila k mateřskému aspektu Boha nebo na něj meditovala. Zejména v Indii hledající objevili tuto pravdu, že Bůh je jak matkou, tak i otcem — je mužský i ženský. Zároveň je Bůh nade vším. Bůh zahrnuje vše. Ráma, první Avatár, jeden z největších indických duchovních Mistrů, se modlil k bohyni jménem Durga. Modlil se k ní, aby jej ochránila., když byl v nebezpečí, přestože byl velký duchovní Mistr. Duchovní Mistři se velmi často obracejí k ženskému aspektu Božského.

Puruša je muž a Prakriti je žena. Přirozeností Puruši je setrvávat v tichosti. Jeho rolí je být odpoutaný od všeho dění kolem něj, zatímco rolí Prakriti je zapojovat se do všech aktivit světa. Její sebeobětování pro projevení je okamžitě odměněno poznáním, které má Bůh ve svém aspektu Puruši. Můžeme to vidět v Indii i kdekoliv jinde, že sebeobětování a realizace jdou dohromady. Právě toto sebeobětování, které ženský aspekt Boha — Prakriti nebo Šakti — učinil pro vědomí země, je odměněno realizací Puruši. Rád bych zde řekl, že tato realizace není v žádném směru nadřazená naprostému, nejvyššímu, ustavičnému sebeobětování ženského aspektu.

Matka Země se nám snaží vždy pomoci, utvářet nás a vést nás; zároveň se nás snaží vědomě či nevědomě spoutávat. Je právě taková, jaká je náklonnost či láska lidské matky. Zejména v Indii bude matka svého syna vždy povzbuzovat, inspirovat, podporovat a učit, ale nebude jej chtít pustit za hranice své náklonnosti.

V duchovním světě jsou Matka Země a ženský aspekt Boha sjednoceni. Hledající dostanou v duchovním životě rozličné příležitosti, ale když dojde na otázku realizace, Matka Země bude stát hledajícímu v cestě. Bude mu ukazovat všechna možná pokušení, aby byl hledající spokojený s pozemským životem a nestaral se o skutečné osvobození. Teprve když Matka Země nakonec vidí, že hledající je velmi, velmi upřímný, zasvěcený a nezůstane v jejích poutech navzdory všem jejím pokušením, odevzdá se vůli hledajícího.

Potom následuje nejtěžší z testů připravených kosmickými bohy a bohyněmi. Ve vnitřním světě postaví před aspiranta, který má realizovat Boha, tu nejkrásnější ženu z vitálního světa, která začne tančit a dělat spoustu nebožských věcí. V tuto chvíli je pravděpodobné, že aspirující žena získá určité uspokojení či pocit sounáležitosti s těmito tzv. apsárami z vitálního světa a nebude se snažit jít dál. A tak aspirující žena velmi často podlehne těmto pokušením, které jí kosmičtí bohové připraví. Ve skutečnosti to není slabost na straně ženy. Ona pouze cítí ve vitálním světě, ve vnitřním světě, určitý druh sounáležitosti, nebo můžete říci, emocionální jednoty se zemí, takže nejde výš. Aspirující muži mají však tendenci bojovat. Řeknou těmto krásným tančícím dívkám: „Vy ženy jste mě pokoušely na zemi a nyní mě pokoušíte v Nebi! Já jsem vás ale připravený porazit.“ A tak muži velmi často úspěšně překonají toto poslední pokušení. U mužů je pravděpodobnější, že se nenechají zasáhnout emocionálními kvalitami v podobě těchto apsár. Proto dokáže více mužů dosáhnout duchovního osvobození.

Musím ale říci s veškerou upřímností, že pokud jde o naprosté a celkové osvobození, je žena naprosto rovnocenná muži. Z tohoto důvodu spousta duchovních Mistrů zjistila, že aby dosáhli skutečné úplnosti, museli přijmout ženský protějšek. Skutečně velcí duchovní Mistři věděli, že není chybou ženský protějšek přijmout. Musíte ale vědět, kde tento vztah stojí. Je to na vnitřní úrovni, na božské úrovni, kde jeden doplňuje druhého. Jeden není podřazený tomu druhému. Tento ženský protějšek se stává manželkou či duchovním partnerem. Říká se jí šakti.

V Indii však byla mezi duchovními obry a světci celá řada žen. Také na Západě máte svatou Terezu a další. Existovala spousta významných duchovních žen s nejvyšší realizací. Jediným rozdílem je počet — je mezi nimi více mužů než žen. Ale pokud jde o realizaci, ženy mohou mít úplně stejné nejvyšší transcendentální Vědomí jako muži. V Upanišadách nám před čtyřmi tisíci let dala žena významné poselství. Byl jeden mudrc, který měl dvě ženy. Na sklonku svého života chtěl odejít do lesů na odpočinek, a tak řekl svým ženám: „Mám ohromný majetek. Přeji si, abyste se o něj podělily.“ Ale jedna z jeho žen, jež se jmenovala Maitreyi, řekla: „Dá mi to Nesmrtelnost?“ On odpověděl: „Ne, ne, ne. Je to všechno jen materiální bohatství. Pro Nesmrtelnost musíš aspirovat, musíš meditovat.“ Maitreyi řekla okamžitě: „Co si počnu s tím, co neučiní mé vědomí nesmrtelným? Nechci to.“ Maitreyi chtěla to dosáhnout toho nejvyššího cíle v duchovním životě. Meditovala, a nakonec realizovala to Nejvyšší.

V Indii žije realizovaný duchovní Mistr a jedná se o ženu. Jmenuje se Ánanda Mayi Ma. Je nesmírně vysoko; je to realizovaná duše. Viděl jsem v Ánanda Mayi Ma opravdovou duchovnost a také někteří moji žáci se s ní setkali a cítili její velikost. Před šesti nebo sedmi lety se dva významní filozofové dohadovali o vědomí a Nekonečnosti. Přeli se po dlouhé hodiny. Potom zašli za Ánanda Mayi Ma. Ona nikdy téměř nic nečetla, ale skrze své duchovní osvícení, své vnitřní osvícení jejich problém osvětlila. Během tří minut shrnula vše. Řekla jen několik slov a oni šli domů spokojení. Takže vidíte, že je docela možné, aby žena realizovala Boha a stala se Guruem.

Je v současnosti více svobodných žen proto, že chtějí spíše pracovat než pečovat o rodinu?

Sri Chinmoy: Není to spojeno jen s prací, proč zůstávají ženy svobodné. Ve vnějším světě vidí, že se muži a ženy spolu neustále hádají, zápasí spolu a nejsou spokojeni jeden s druhým. Ženy cítí, že pokud mají být nespokojené, potom je lépe být nespokojený se sebou než s někým jiným. Ať už se proklínají nebo si žehnají, přinejmenším mají vládu nad svým životem. Jsou svými vlastními pány.

Myslí si také, že ztělesňují schopnosti jak ženské, tak i mužské. V jeden okamžik mají mužské kvality síly a odhodlání a v příštím okamžiku mají ženské kvality jemnosti a sladkosti. Nemá to nic společného s mentálními schopnostmi. Říci, že ženy jsou více mentální nebo že muži jsou více mentální, není správné. Mentální schopnosti nezávisí na tom, kolik kdo přečetl knížek. V indických vesnicích řada lidí nečetla žádné knihy, ale jejich mysl je jasná a pronikavá. Tyto ženy pouze cítí, že mohou mít jak mužské, tak i ženské kvality.

Jak muži, tak ženy mají hrát své náležité role v Božím stvoření. Bůh určil ženám starat se o domácnost, protože ženy mají častěji více z kvalit sladkosti, lásky a krásy. Lidské bytosti nestvořily své role. Jejich role přišly shůry. Ten, který nosí domů peníze, hraje svou roli a ten, kdo s těmito penězi hospodaří, rovněž hraje svou roli. Pokud ale chtějí ženy vyzvat muže, dobrá. Jestliže se chce nějaká žena ničit osmihodinovým zaměstnáním a trávit několik dalších hodin v metru, zatímco její muž pracuje doma, nedá se nic namítat. Ať muži tuto výzvu přijmou. Někteří muži by se této myšlenky děsili, ale měli by říci: „Dobře, když chceš, můžeš jít pracovat. Vyměňme si role.“

Já podporuji toto ženské hnutí, ženy musí ale vědět, jaký druh svobody chtějí vynést do popředí. Svoboda je dobrá věc, pokud s ní jde ruku v ruce moudrost. Svoboda spočívá v činnosti, ale svoboda neznamená, že člověk musí zůstat ve vnějším světě a dokazovat světu, že existuje. Pokud ženy vyzývají muže nebožským způsobem, nic se nezlepší a ničeho se nedosáhne.

Jak mezi sebou muži a ženy soutěží?

Sri Chinmoy: Jak muži, tak ženy spolu soutěží, aby ovládali a vlastnili. Muži k tomu používají svůj aspekt síly — fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní. Ženy soutěží se svým aspektem krásy, rovněž na fyzické, vitální, mentální, psychické a duchovní úrovni.

Myslím, že je výborné, když ženy začnou dělat něco, co je považováno za oblast mužů; pokud tak ale činí, neberou na sebe muži a ženy navzájem slabosti těch druhých?

Sri Chinmoy: Ano, to je docela pravda. Viděli jsme to v našich vlastních Centrech. Vídávali jsme, že muži byli agresivní a ženy nejisté. Ale nyní, když se objevuje soutěžení o to, kdo získá jakou práci, do některých žákyň vstoupila ohromná agresivita. Vyzývají muže a ti nyní ukazují svou nejistotu. Ženy na sebe berou mužské slabosti a muži zase ty ženské.

Začínají nyní ženy rovněž používat vitální síly, když se snaží s muži soutěžit?

Sri Chinmoy: Začínají. Doufejme, že budou spokojené s tím, co získají. Vlastnictví někoho jiného je velmi krásné, dokud jej nezískáme my sami; jakmile jej ale získáme, velmi často už tak krásné není. Ženy získají takové osvobození, jaké chtějí. Když jim však bude dána příležitost dělat vše, co chtějí, řadu věcí začnou opomíjet. Budou chtít dělat jen to, co dělají muži. Potom nastane skvělá doba mezi manželi, mezi mužem a ženou. Když bude dělat žena stejné věci jako muž, budou oba ve stejnou dobu pracovat a s domácností to půjde z kopce. V noci, když přijdou oba domů unavení a vyčerpaní, žena řekne: „Ty uděláš půlku práce a já udělám tu druhou.“ Může se potom stát, že jeden z nich nebude ochotný dělat svoji část. Budou stovky způsobů, jak se dostat do konfliktu.

V indických vesnicích nedovolují muži svým ženám chodit do práce. Důvod, který udávají, je, že je pod jejich důstojnost posílat ženy do práce. Někdo si však pomyslí: „On nechce, aby jeho žena přišla do kontaktu s muži v úřadě. Bojí se, že svou ženu ztratí.“ Když ženy dostanou svobodu, po které volaly, manželé, díky společenskému tlaku, řeknou: „Dobře, běž do práce.“ Můžeme říci, že dělají určitou oběť nebo že podstupují riziko, protože nikdo neví, do jaké míry dokáží ženy mít svůj život ve svých rukou, když budou muset čelit okolnímu světu. Když ale budou ženy skutečně čelit okolnímu světu, musí být velmi statečné. Musí stát ve světě, ale nesmí se jím nechat ovlivnit. Budou čelit pokušení. Pokud budou slabé, zničí je to. Když budou silné, tehdy je to nezničí.

Když chce někdo vstoupit na určité pole, měl by vědět, do čeho jde. Když se budou ženy poměřovat s muži příliš, bude to, jako by skočily do ohně; budou zcela ztracené. I když přispějí stejným dílem, zjistí, že opomenuly řadu důležitých věcí. Ženy musí někde stanovit svou mez. Neměly by soutěžit s muži jen kvůli soutěžení samotnému. Pokud to budou dělat, vytvoří si jen samy sobě potíže. Řekněme, že žena vede restauraci a manžel je hudebník. Když se žena rozhodne soutěžit s ním v hudbě, zanedbá svou vlastní práci. Řekne: „Chci hrát na kytaru.“ Až její restaurace zbankrotuje, kdo pak pocítí ztrátu?

Pokud existují dva druhy činnosti, neměli bychom přikládat stejnou důležitost oběma? Naneštěstí, to my neděláme. V tom je ten problém. Pokud žena cítí, že její práce, i když je to jen údržba domu, je méně důležitá než práce jejího manžela, pak je to nepochopení pravdy. Ženy naneštěstí získaly pocit, že jejich práce je podřadná práci mužů. Není to ale pravda. Vezměme si například zahradu, ve které právě odpočíváme. Manžel udělal veškerou těžkou práci, ale bez námahy ženy by nebyla tak krásná. Manžel může získat veškeré uznání, když tu jeho žena není, ale faktem zůstává, že ona udělala spoustu práce. Mnohdy lidé nejsou oceňováni takovým způsobem, jakým by si přáli. Kam ale jakékoli oceňování směřuje? Jde ke Zdroji. Takže veškeré ocenění vždy získá ten, kdo je skutečným Konatelem. Skutečným Konatelem je Bůh. Když někoho oceňujeme, i když tak nečiníme navenek, naše chvála jde k Bohu. Přeji si tedy říci všem svým žákyním, že svoboda je něco, co chtějí a potřebují v mnoha oblastech. Existuje však několik polí, kde, pokud budou soutěžit s muži, vytvoří jen problémy. Právě tak jsou oblasti, kde není zase dobré pro muže, aby soutěžili se ženami. Existuje ale řada oblastí, do kterých může vstoupit každý.

Část II — Rodinný život:

Má se za to, že v kalijuze by měl člověk spíše pěstovat oddanost než se řídit filozofií Védánty. Je to tvrzení, které se týká každého, nebo to platí pouze pro manželské domácnosti?

Sri Chinmoy: Toto poselství je pro každého. V dnešním světě musí být védántská filozofie upravena. Jinak tento svět nebude pokračovat v tom smyslu, jak jej známe. Říká se, že védántská filozofie má sklon tvrdit, že svět je iluze. Toto není ryzí Védánta, avšak neaspirující lidé, kteří védántskou filozofii následují, skutečně věří, že svět iluze je. Lidé, kteří věří tomuto výkladu, mají pocit: „Komu záleží na světě?“ Potom se okamžitě z tohoto světa stahují. Védánta ale nebyla dobře pochopena. Šrí Rámakrišna říkal, že pokud budeme brát Védántu v tomto smyslu, nikdo nebude pracovat. Všichni řeknou, že svět je iluze, a budou chtít jít na nějaké opuštěné místo, aby tam pouze meditovali. Proto Rámakrišna radil hledajícím, aby se dali na cestu oddanosti. Vždy říkával Vivékánandovi, aby praktikoval vnitřní život ne védántickým, ale jeho způsobem, což znamená cestou oddanosti. Modlil se k Matce Kálí, aby svět přijal cestu lásky, oddanosti a odevzdání.

Pokud zůstane svět u své rafinované mysli, pokud zůstane u své logické mysli, jež nemá žádné světlo, pokud zůstane u své intelektuální mysli, pramenící ne z čistého intelektu, ale z velmi jemné arogance, potom neexistuje žádná naděje na sebeobjevení či realizaci Boha. Nejrychlejší cestou je cesta oddanosti. V této cestě je nekonečná moudrost.

Dnešní svět potřebuje srdce. Naše srdce a naše duše mohou nabídnout nekonečně více pravdy než mysl, která ustavičně podezírá a zpochybňuje sebe samu. V srdci není žádných pochyb; v duši není žádných pochyb. Nejbezpečnější a nejrychlejší cesta k Bohu je cesta srdce.

Božský postoj, který by měla žena zaujmout v manželském životě, je cítit, že veškerý úspěch jejího manžela závisí na její oddanosti, zasvěcení a inspiraci. A manžel musí být vždy své ženě vděčný, protože ona jej vědomě, trvale a oddaně naplňuje. Jeden doplňuje druhého. Manželovou úlohou je ticho a úlohou ženy je síla. Dokud se síla a ticho nespojí, nemůže být žádného naplnění. V duchovní jednotě otázka podřazenosti a nadřazenosti vůbec nevyvstává. Ty musíš hrát úspěšně svou roli a tvůj manžel musí stejně tak hrát úspěšně svou roli. Jen potom vás Bůh oba zaplaví požehnáním.

Manžel a manželka se musí cítit jedním, když se ale někdy jedním necítí, když muž ženu trápí, měla by si okamžitě připomenout, že jejím nejdražším je Nejvyšší. A pokud žena trápí manžela, měl by udělat stejnou věc. Takto jsou v bezpečí. Toto je však jen dočasné opatření. Ve chvíli, kdy přichází utrpení, buďte moudří; když přichází hněv, když přichází zklamání, buďte moudří. V tu chvíli se tomu nepoddávejte; buďte trpěliví. Bez trpělivosti nemůžete dělat nic. Co chcete a potřebujete, je přeměna přirozenosti vašeho manžela nebo vaší ženy, a pokud na to budete trpělivě čekat, Nejvyšší vám to určitě dá. Nejvyšší má ale svůj vlastní čas. Váš čas může být v tento okamžik, avšak Jeho později. Pokud má někdo trpělivost, je schopen se vyrovnat s věčným Časem.

Myslíte si, že pokud někdo chce vést vitální život, potom by se měl oženit či vdát, a pokud se někdo chystá zůstat svobodný, měl by zcela dodržovat celibát?

Sri Chinmoy: Naprosto. Nesměšujte to. Pokud chcete zůstat svobodní, dodržujte celibát nejen fyzicky, ale také vitálně a v mysli. Potom budete schopni učinit pokrok. Jinak není žádného pokroku. Pokud si v mentálním světě libujete ve všech nebožských myšlenkách, buďte ujištěni, že neděláte žádný pokrok. Nižší síly by měly být vykořeněny z mentálního světa a z vitálního světa právě tak, jako ze světa fyzického. Tomu se říká skutečný celibát.

Jaký je nejlepší způsob, jak vykořenit myšlenky na sex z mentálního světa?

Sri Chinmoy: Tím, že budete neustále setrvávat v srdci, v srdci čistoty. Ciťte, že mentální svět pro vás není skutečný. Psychický svět, svět srdce, je vaším skutečným světem a tam můžete zůstat čistí. Dokážete to udělat. Zůstaňte jen v psychickém světě.

Guru, jak se může manžel cítit šťastný, když jeho žena pro tebe pracuje, a on ne?

Sri Chinmoy: Naneštěstí si tento manžel neuvědomuje, že pokud mě jeho žena těší, ocenění a láska, které ode mě dostává, jde také k tomu, s kým si vytvořila jednotu. Pokud se napiješ vody, vědomí vody vstupuje do celé tvé bytosti. Má vděčnost tvé ženě od tebe není oddělena. Pokud jde o schopnosti, jste ty a tvá žena jedním. Když se jen ponoříš do hloubky, uvidíš, že mé srdce je samou vděčností. Pokud se jeden z vás cítí špatně, když ten druhý pro mě pracuje, potom zde schází jednota. Když žáci vykonávají nezištnou službu, mělo by to být vždy s pocitem jednoty.

Co když žena chodí do práce kvůli duševní rovnováze a najme služebnou, aby se starala o dům?

Sri Chinmoy: Rovnováha je jedna věc a svatost je věc druhá. Pokud si najmete služebnou, aby se vám starala o dům, nemáte žádnou představu, jaký způsob života vede. Váš způsob života je možná založen na čistotě, ale život vaší služebné může být samá nečistota. Budete s ní mít pohovor, abyste zjistili, zda je v pořádku, ale její jemné vibrace na vnitřní úrovni mohou být zaplaveny nečistotou. Co se potom stane? Nechodíte do kina, do barů ani na jiná nebožská místa, ale najednou začnou do vaší mysli vstupovat velmi nebožské myšlenky a vy nebudete vědět, odkud přicházejí. Jak si zajistíte čistotu vaší služebné? Snažíte se vést čistý život a dosáhli jste určitého standardu. Chcete nyní svůj standard obětovat, protože doma je to velmi nudné a vy chcete získat nějakou práci. Pokud ale závisíte na někom jiném, kdo se vám stará o dům, nemůžete vědět, jak duchovní či neduchovní tento člověk je, a nebudete si schopni vysvětlit nebožské síly, které vás budou napadat.

Řekl byste nám něco o těch všeobecně diskutovaných zákonech o potratech? Je potrat duchovně přípustný?

Sri Chinmoy: Dovolte mi nejprve začít u snahy o kontrolu porodnosti. Z toho nejvyššího duchovního hlediska musí být sexuální život přeměněn, osvícen, zbožštěn a zdokonalen. Sexuální život a realizace Boha nemohou jít nikdy dohromady. To je bez diskuse. Zdokonalení však nemůže vyvstat přes noc. Musí tak být učiněno postupně. Sexuální život je lidská slabost či nezbytnost. Pokud je ale v rodině osm či deset dětí, rodiče se o ně nemohou pořádně postarat. Někteří rodiče jsou skutečně chudí, zatímco jiní jsou bohatí. Přestože jsou bohatí, nemohou se řádně postarat o deset dětí. Matka je také jen lidská bytost. Jak si může rovnocenně všímat deseti dětí či dát odpovídající množství lásky a náklonnosti tolika dětem?

Některé duchovní osobnosti řeknou, že pokud uděláte něco špatně, musíte přijmout následky. Musím říci, že pokud uděláte něco špatně nebo učiníte chybu, musí být špatným následkům zabráněno, pokud je to možné. Jestliže jsem se dotkl ohně a spálil si prst, okamžitě si na něj pustím studenou tekoucí vodu, abych se zbavil bolesti. Samozřejmě, že je pro mě lepší se ohně nedotýkat a nepálit si prst, pokud jsem ale udělal chybu, je zapotřebí lék. Kdo bude trpět, když bude mít každá rodina osm či deset dětí? Postarají se o tyto děti ti, kteří jsou proti kontrole porodnosti? Jednoduše řeknou, že pokud jste udělali něco špatně, musíte přirozeně zaplatit pokutu. V tomto případě však zaplatí pokutu i děti. Pokud jsem udělal něco špatně a vím, že je způsob, jak uniknout, budu se přirozeně snažit uniknout, abych se zachránil. Sexuální život musí být přeměněn, ale není nezbytné ani ku prospěchu věci mít tucty dětí za účelem jeho přeměny.

V Americe je spousta žen, které chtějí mít děti. Nebojí se či nestydí se říci lidem, že jejich děti jsou nemanželské. Naopak, jsou hrdé. Chtějí být zkrátka matkami. Nemají zájem o žádného manžela. Cítí, že jsou schopny dát dětem stejnou pozornost jako rodiče dva. Dají svým dětem rovněž otcovskou lásku a náklonnost. Pokud takto smýšlí, neodsuzuji je. Jsou-li natolik statečné, ať své děti mají.

Co když ale některá cítí, že udělala chybu? Z nějakého popudu v určitém okamžiku něco udělala, a nyní se cítí bídně. Obává se, co na to řeknou rodiče, co na to řekne společnost, a nechce nést odpovědnost za výchovu dětí bez otce. Uvědomí si, že udělala chybu, a nyní chce žít lepší život. V jejím případě říkám, že je potrat určitě přijatelný.

Pokud žena ví, že bude mít dítě, které nechce, pak jediné důležité je, aby k přerušení těhotenství došlo co nejdříve. Duše může vstoupit do těla dítěte kdykoliv ode dne početí až do několika hodin po porodu. Pokud se potrat uskuteční až poté, co duše vstoupila do těla dítěte, potom tato duše odletí jako pták. Provede ale hroznou odplatu. Může matku i otce mučit nevídaným způsobem. Toto může trvat dokonce i dvě nebo tři inkarnace. Stává se také, že pokud je duše mocná, až budou chtít rodiče v budoucnosti děti, tato duše jejich budoucí děti prokleje. Mohou být postižené, anebo tito rodiče nebudou moci mít děti, až je budou chtít. Musíme tedy vědět, zda už duše vstoupila. Pokud duše ještě nevstoupila, rozhodnutí o potratu je na tomto člověku.

Odrazujete své žáky od toho, aby měli děti, proto, že děti brání pokroku rodičů?

Sri Chinmoy: Nemůžeme v žádném případě vinit děti. Odrazuji své žáky od toho, aby měli děti, protože jakmile děti vstoupí do jejich života, Bůh, který je nahoře, nezůstane Bohem jediným. V suterénu získají dalšího Boha, své dítě. Ubohý Bůh se pak cítí špatně. Cítí, že nezískává dostatek pozornosti. Nyní, když mají nového Boha, ten ze suterénu získává padesát procent jejich pozornosti a ten z prvního patra zbylých padesát procent. Ale ten, který je v suterénu, je falešný Bůh. Uvnitř má skutečného Boha, to je pravda. Avšak ten, který je vším — mírem, světlem a blažeností v nekonečné míře, je Bůh nahoře.

Jednoho duchovního Mistra se jednou zeptal jeho velmi oddaný žák: „Když nám nedovolíš mít děti, jak může potom lidstvo přežít? Meditovali jsme tolik let; všichni jsme duchovní lidé. Pokud nepřivedeme na svět více duchovních lidí, svět neudělá žádný pokrok.“ Mistr odpověděl: „Nemusíte se obávat o Boží stvoření. Na světě jsou miliony lidí, kteří budou na zachování Božího stvoření myslet. V tuto chvíli Bůh chce, abyste dosáhli osvícení. Pracujte na úkolu, který vám dal, a nesnažte se brát práci jiným. Děti do tohoto světa přivedou jiní — to je jejich úkolem. Vaším úkolem je realizace Boha. Po realizaci, kdykoliv budete chtít dítě, budete je moci mít. Nyní vás Bůh žádá, abyste Jej realizovali.

Můžete říci, že starat se o vaše děti je božská úloha, protože Bůh je v nich samotných. Kdo to může popřít? Bůh v nich je. Co když ale Bůh chce, abyste byli naprosto oddáni a zasvěceni Jemu? On na vaše dítě nežárlí, zdaleka ne. Konečně, jste oba jeho dětmi. On ale cítí, že pokud jej mají jeho děti zcela realizovat v této inkarnaci, potom je to zaměstnání na plný úvazek. Může vám být dvacet osm a vaší dceři dva nebo tři roky, ale v Božích Očích jste vy samotná dítětem, ničím jiným. Jak se může dítě starat o jiné dítě? A tak Bůh cítí, že protože chce, abyste Jej zcela realizovala, je vaší povinností, abyste Jej těšila Jeho vlastním Způsobem. To je Jeho Vize.

Bůh má spoustu jiných lidí na to, aby měli děti. Až vám bude šedesát či sedmdesát let, až opustíte tělo, nebude se vás Bůh ptát na vaše děti. Bůh se bude ptát pouze na vás. „Co jsi pro Mne udělala?“ zeptá se. Nebude se ale ptát: „Máš šest nebo sedm dětí, řekni mi o nich něco nového.“ Vaši příbuzní se vás zeptají, jak se mají vaše děti, ale Bůh se vás jen zeptá: „Jak dalece jsi Mě realizovala v Mém nejvyšším Vědomí? Nakolik ses mi oddala svým životem?“ Když odpovíte: „Musel jsem myslet na své děti, takže jsem nemohl tolik myslet na Tebe,“ On řekne: „Zadal jsem ti tento úkol? Zadal jsem ti jediný úkol, a to abys myslel na Mne.“

Skutečně cítím, že pokud jste opravdu přijali duchovní cestu, není dobré mít děti. Samozřejmě, že pokud už děti máte, musíte se o ně postarat. Ale od této chvíle změňte svůj vztah se svým manželem či manželkou. Staňte se bratrem a sestrou. Je trochu rozdíl mezi rychlostí indického povozu a rychlostí tryskového letadla. Radost, kterou vám vaše dítě dá, když se směje, nemohu popřít. Jakmile se však zamyslíte nad tím, kde bylo vaše vědomí předtím, než jste měli dítě, a kde bylo potom, budete-li upřímní, uvidíte, jak jste klesli. Pokud řeknete: „Ne, já to zvládnu, jsem velmi silný. Zvládnu jedno nebo dvě děti,“ co mám potom říci? Vy musíte vědět, kolik máte kapacity. Co se týče mých vlastních žáků, říkám jim, aby neměli ani jedno dítě, protože znám jejich kapacitu lépe než oni sami. Pokud budou mít děti, stanou se zbytečnými žáky a já budu bezmocný Guru. Proto odrazuji duchovní aspiranty, aby měli děti.

Na Zemi je bezpočet lidí, kteří neaspirují, a mezi těmi, kteří aspirují, je mnoho těch, kteří nepřijali žádnou duchovní cestu či nějakou jinou cestu vyžadující neustálý pokrok. Tito lidé mohou mít tolik dětí, kolik chtějí. Pokud ovšem má nějaký duchovní aspirant více dětí než dvě, přátelí se skutečně s nevědomostí. Dítě není ve skutečnosti nepřítelem. Jedinou věcí, kterou musíte vědět, je to, co chce Bůh. Pokud Bůh chce, abyste těšili pouze Jeho, přinese dítě do vašeho života pouze tehdy, když to bude nezbytné. Pokud to nezbytné není, bude se vás snažit přesvědčit mnoha způsoby, skrze vaši aspiraci a meditaci, abyste děti neměli. Mít děti znamená zdržení ve vašem duchovním životě; toto vám říkám bez sebemenšího zaváhání.

Pokud někteří lidé říkají, že mají kapacitu vést řádný duchovní život navzdory závazku jednoho či dvou dětí, netvrdím, že nejsou upřímní. Když ale říkají, že mohou mít tolik dětí, kolik chtějí, protože jsou duchovně velmi vyspělí, nemohu s nimi souhlasit. Není to možné. Někteří lidé říkají, že starat se o děti — kontrolovat, zda dítě jedlo, či zda je řádně oblečeno — je stejně dobré jako meditace. Musím jim oponovat; naprosto se mýlí. Existují miliony lidí, kteří v této inkarnaci nepřijali duchovní život. Tolik se zajímají o své děti: Jedly už, jsou řádně oblečeny, šly do školy? Toto je jejich trvalý zájem. Myslíte si ale, že péčí o děti dělají dobrý duchovní pokrok? Ani zdaleka.

Pokud máme děti, jak můžeme mít Nejvyššího nejlépe na paměti a nenechat děti do tohoto vztahu příliš zasáhnout?

Sri Chinmoy: Brzy ráno, než začne dítě plakat, plačte, prosím, po vaší božské Matce a Otci, kterými je Nejvyšší. Když potom přijde čas, kdy krmíte své dítě, než začnete, myslete na Nejvyššího. Zatímco dítě krmíte, řekněte Nejvyššímu: „Nejvyšší, já krmím své dítě. Nakrm, prosím, také mě, protože jsem Tvé dítě.“ V tu chvíli vás Nejvyšší určitě duchovně nasytí. Jakmile nakrmíte dítě a ono je docela spokojené a tiché, modlete se k Nejvyššímu, aby vás nakrmil ještě jednou. Tímto způsobem krmíte své dítě pouze jednou, ale Nejvyšší vás krmí třikrát. Proč vás krmí? Protože pláčete po Jeho vnitřní potravě.

Pokaždé, když děláte něco pro své dítě, požádejte v duchu Nejvyššího, aby udělal totéž pro vás. Pokaždé, když svému dítěti projevíte nějakou náklonnost nebo na něj myslíte, modlete se k Nejvyššímu, aby vám požehnal a vedl stejným způsobem. V okamžiku, kdy myslíte na své dítě, vaše dítě se stane vaším pánem, pokud nemyslíte nejprve na Nejvyššího. Nemyslete si, prosím, že pokud se na vás vaše dítě usmívá, je celý svět u vašich nohou. Namísto toho si myslete, že jste dítětem Nejvyššího, a když se na vás On usměje, když je vámi potěšen, tehdy získáváte největší radost. Když dostanete něco od Nejvyššího ze své modlitby a meditace, musíte cítit, že je to jediná věc, kterou potřebujete. Až to získáte, můžete to dát svému dítěti, svému manželovi, svým blízkým a drahým. Toto je nejlepší. Cokoliv chcete získat, snažte se získat od Nejvyššího a pak to dejte svým blízkým. Pokud budete chtít něco získat od svých dětí, jenom se spoutáte.

Je nebetyčný rozdíl mezi tím, když se modlíte a poté se postaráte o pozemské potřeby svých dětí, a tím, jak to dělají obyčejní, neaspirující lidé, kteří se pouze starají o pozemské nezbytnosti svých dětí a poté si myslí, že jejich úloha je splněna. Vaším skutečným úkolem je modlitba a meditace. Říkám teď všem rodičům, prosím, nemějte pocit, že pouhým naplněním vnějších potřeb svých dětí se o ně dobře staráte. Nenechte se rovněž zmást představou, že když strávíte se svými dětmi hodiny a budete se těšit jejich vlastním způsobem, že přijmou duchovní život. Vy sami musíte být duchovní. Musíte se modlit, musíte meditovat a musíte to naučit své děti. Cokoliv je dobré, musíte své děti naučit.

Může špatná matka vychovat skvělého syna?

Sri Chinmoy: Je to možné, ale je to velmi obtížné. Děti jsou vychovávány v první řadě svou matkou. Pokud hned na samém začátku dá matka dítěti pocítit, že je zbytečné, bude se vždy cítit zbytečné. Ve většině případů je to právě matčina síla, kterou dítě získá. Většina mužů v Indii, když se stanou velkými, dává devadesáti pěti procentní zásluhu svým matkám.

Mezi mými rodiči a mnou je nesoulad, protože otec je ateista.

Sri Chinmoy: Co je špatného na tom, že je někdo ateista? Ty věříš na Boží Lásku a on na něco jiného. Není na zemi nikoho, kdo na něco nevěří. On věří ve svou potravu, ve své tělo nebo květinu, fotbal či ve vědu. Musí věřit v něco, co viděl, anebo musí věřit v nic. Řekni svému otci: „Ty jsi ateista, ale v něco věříš.“

Ty věříš v Boha; tvůj otec věří v něco jiného. Dokonce i nic je realita. Naše indická filozofie říká: Neti, neti — ne toto, ne tamto. Toto nic rovněž pochází z mysli a srdce. Můžeš říci svému otci, ať má víru v toto nic a uvidí tvého Boha ve svém nic. Můžeš říci: „Já říkám ‚vše‘, ty měj své nic. Nakonec uvidíš, že uvnitř mého vše je tvé nic a uvnitř tvého nic je mé vše.“

Bůh projevuje svou Nekonečnost skrze konečné. Právě teď je pro nás troška světla vším. Když ale jdeme vysoko, dokonce ani Nekonečno není ničím, protože Bůh nám dal nekonečný hlad. Hovoříme o nejvyšší realizaci. Dnes tvůj otec nerozumí tomu, o čem mluvíme, ale jednoho dne bude, protože si právě tuto věc uvědomí sám.

Takže si nedělej se svým otcem starosti. Řekni mu jen, ať má víru v to, v co věří, a v to, co má. Pokud se bude držet své víry, jeho problémy budou vyřešeny. Povzbuď jej pouze k tomu, ať získává uspokojení z pravdy, které ve svém životě věří. A pokud spokojen není, můžeš mu říci: „Ty ze své víry uspokojení nemáš, ale já ze své ano, jak tedy můžeš říci, že se mýlím? Proč nezkusíš mou cestu?“

Právě jsem navštívil svou rodinu, která příliš neaspiruje. Zajímalo by mě, zda nám radíš navštěvovat své rodiny, nebo zda bychom se měli pokusit vyhnout se mnoha takovým návštěvám, pokud je to těžké pro naši aspiraci.

Sri Chinmoy: Vy znáte své rodiče lépe než kdokoliv jiný. Dělají nějaký pokrok v přijímání vašeho duchovního života? Řekněme, že před dvěma lety byli naprosto nepřátelští. Mají nyní pocit, že duchovnost není koneckonců tak špatná? Cítí, že sehráli svou roli, když vás vychovali, a že nyní máte schopnost dělat svá vlastní rozhodnutí? Musíte vědět, jak velký pokrok dělají v přijímání toho, co děláte vy. Po stromu aspirace šplháte s největšími obtížemi. Pokud jsou vaši rodiče nepřátelští, přinutí vás slézt dolů z větve Božskosti. Vy jste našli svou pravdu a oni našli svou, ať tedy zůstanou se svou pravdou a vy zůstaňte s vaší.

Někteří rodiče byli zpočátku velmi nepřátelští. Pomalu však udělali vědomý kompromis. Chytře přijímají to, co jejich děti dělají, ne upřímně, protože vědí, že své děti už neuvidí, pokud to nepřijmou. Proč byste měli být oběťmi jejich podvodu? Když je přijedete navštívit, snaží se miliony záludných způsobů zničit vaši aspiraci. Někteří rodiče však přijali skutečnost, že jejich děti přijaly duchovní život, a sami se snaží být trošku duchovní.

Před čtyřmi či pěti lety byla doba, kdy mi někteří rodiče doslova každý den kopali hrob, ale nyní o mně mluví dobře. Předtím byli nevědomí. Mysleli si, že jsme špatní, byli proti nám. Byly doby, kdy se rodiče styděli mluvit se svými příbuznými, protože si jejich děti přijetím duchovního života zničily život. Nyní se ti samí rodičové chlubí, protože se jejich děti staly dobrými, duchovními, božskými. Neberou drogy, nevedou nemravný život. Na jejich tvářích září světlo. Pokud rodiče oceňují dosažení a vlastnosti svých dětí upřímně, potom bychom je měli přijmout. Musíme tedy vědět, jak velký pokrok udělali. Pokud neudělali žádný pokrok, potom je to beznadějný případ. Pokud však pokrok dělají, čas od času je navštěvujte, přestože nemůžete udržet svou aspiraci na nejvyšším bodě.

Když jsou ale vaši rodiče trvale proti vám, když nemají žádné pochopení pro to, co děláte, a jen čekají na příležitost zatáhnout vás zpět do starého rodinného života, potom je politováníhodnou chybou, pokud je navštěvujete. Jestliže se vás snaží připoutat k obyčejnému životu, pak to není vaše upřímnost, která vás k nim vede; je to vaše hloupost. Mezi upřímností a hloupostí je velký rozdíl. Když se rozzlobím, mohu někomu z náhlého popudu říct, že ho zabiji. V příští chvilce si uvědomím, že by to byla naprostá hloupost. Pokud se však odevzdám své hlouposti ve jménu upřímnosti a zabiji jej, potom dodržím slib, pravda. Jaká však bude má karma?

Jsou to vaši rodiče, to je pravda. Jestliže se však snaží vytvořit ve vašem životě další zmatek, proč byste jim to měli dovolovat? Už tak máte dost nejistoty, dost pochyb, dost slabosti. Proč byste měli vypít ještě více jedu jen proto, že to jsou náhodou vaši rodiče? Musíte tedy vědět, zda vám dovolí jít vaší cestou, či nikoliv. Pokud vaši rodiče nedělají žádný pokrok, není vaší povinností je vídat. Jakmile nasloucháte vnitřním pokynům své duše, Nejvyšší vám řekne, kdy máte své rodiče navštívit a kdy to naopak není vhodné. Pokud shledáváte obtížným naslouchat své duši, zvažte všechna pro a proti a použijte svou moudrost a zdravý rozum.

Zdá se mi, že pokud někoho skutečně milujeme, měli bychom jít proti tomu, co tento člověk třeba původně přál, a dát mu to, co ani neví, že potřebuje.

Sri Chinmoy: Ne, to je omyl. Vše by mělo být učiněno v pravý čas. Pokud natrháte ze stromu nezralé ovoce a sníte je, výsledek bude k politování. Musíme vždy čekat na správný okamžik, kdy ovoce natrhat. Podobně, když někdo duchovně tvrdě spí a vy půjdete, zatřesete s ním a budete chtít, aby vstal, jenom vás kopne. Potom se budete cítit špatně. Řekne vám: „Nechej mě na pokoji, já chci spát.“ Protože jste probuzení, můžete vstát a dělat, co chcete. Jemu však musíte dovolit spát, protože spánek je to, co mu dává radost. Pokud je člověk dost starý na to, aby dělal svá vlastní rozhodnutí, nemůžete jej potom nutit, aby přijal něco, co vy považujete za nejlepší.

Co když je vaše dítě velmi aktivní a jeho energie vám odebírá vaši? Nemůžete s ním mluvit, protože vám nerozumí, co se tedy dá udělat, aby se zklidnily jeho vibrace?

Sri Chinmoy: Pouštějte mu nějakou duchovní hudbu. Pokud je vaše dítě velmi aktivní, dělá hluk, a tak dále, bude považovat hudbu za přítele, za někoho, s kým si může povídat. Když uslyší duchovní hudbu, uvidíte, že si s touto hudbou bude hrát. Bude mít pocit, že má vedle sebe přítele, který je zrovna tak dynamický jako on sám. Když si tedy tito dva přátelé hrají spolu, může jít matka do jiné místnosti modlit se a meditovat. Hudba je tou nejlepší věcí.

Jak mohu přestat tolik lpět na své fyzické rodině?

Sri Chinmoy: Pokud je tvým cílem severní pól, a ne pól jižní, poběžíš přirozeně k severnímu pólu. Jestliže chceš na severní pól, ale zároveň máš vnitřní touhu být přitahován k pólu jižnímu, budeš na něm pořád lpět. V den, kdy ucítíš, že nepotřebuješ náklonnost, lásku, ocenění, obdiv a zájem ze strany své rodiny, přestaneš na ní lpět. Neznamená to však, že vás žádám, abyste se vzdali veškerého spojení s vaší rodinou. Ani v nejmenším. Nikdy nežádám mladé dívky a chlapce, aby opustili své rodiče. Pokud ovšem cítíte, že jejich chování je škodlivé pro váš duchovní život, je na vás, abyste se rozhodli, co je důležitější.

Často vídám, že když jedou žáci navštívit své rodiče, třeba jen na dvě hodiny, jakmile se vrátí, jsou jako naprosto odlišní lidé. Jejich vědomí pokleslo do takové míry, že si to ani nedokážete představit. Oni jsou však závislí na finanční podpoře svých rodičů. Jsou studenti, a proto se sami nemohou zajišťovat. Protože je jejich rodiče podporují, jsou jim do jisté míry zavázáni. Pokud ovšem někdo cítí, že není v žádném směru svým rodičům zavázán, a rodiče jej přitom odrazují od duchovního života, proč by měl s nimi udržovat jakékoliv zbytečné spojení?

Jestliže jsou naprosto proti vašemu duchovnímu životu, jaký z toho máte užitek, když se s nimi setkáte? Jaký je rozdíl mezi nepřítelem a někým, kdo se vám záměrně pokouší zabránit, abyste udělali duchovní pokrok? Nepřítel bude vždy stát proti vám, abyste nemohli naplnit svá přání. Stejně tak pokud rodiče, ať už vědomě či nevědomě, stojí proti vám, musíte být velmi opatrní. Jestliže víte, že vaši rodiče jsou zcela proti vašemu duchovnímu životu, a vy cítíte, že duchovní život je jediný život, který chcete, budete muset udělat to, co je nejlepší pro váš duchovní život.

V evangeliu se píše, že Kristus řekl své vlastní matce, že se věnoval záležitostem svého Otce, když jej šla hledat. Je to ta věc, kterou se snažíte sdělit — že pokud duše ví, že má nějaké poslání, a setkává se s odporem rodičů, musí v tichosti nechat své rodiče stranou, ne z nevděku, ale protože musí něco naplnit — a to přestože tomu rodiče nerozumí?

Sri Chinmoy: Ano, jestliže si je duše vědoma své mise, potom je Bůh na prvním místě, ne otec či matka. Když naplňujete Boha, uvidíte, že rodiče jsou automaticky naplňováni také. Pokud jsou rodiče na prvním místě, pokud chcete nejprve potěšit své rodiče, nebude nikdy schopni naplnit Boha. V těchto případech, když se duše odhodlává naplnit svou misi, první věcí je potěšit vnitřní Božskost. Jakmile je Bůh potěšen, budou vaši rodiče automaticky vnitřním způsobem naplněni. Jestliže však začnete se svými rodiči, jestliže chcete uspokojit vnější požadavky svých rodičů na prvním místě a potom teprve Boha, uvidíte, že své rodiče nedokážete uspokojit nikdy. Jejich požadavky budou nesčetné. Bůh nebude vůbec nespokojený, pokud chcete myslet na své rodiče, neočekávejte však, že bude někdy schopni je uspokojit vnějším způsobem. Jsou v zajetí nevědomosti. Když se snažíte uspokojit nevědomost, jejím požadavkům není konce. Nevědomost říká: „Udělej toto, udělej tamto, udělej toto…“

Pokud dokážete uspokojit Boha, vaši rodiče budou nakonec spokojeni, protože budete uspokojovat světlo. Jakmile je světlo jednou naplněno, je naplněno vše, protože ve světle nejsou žádné požadavky. Světlo je spontánní růst a spontánní naplnění, zatímco temnota je trvale požírající hlad. Temnota pouze bortí a rozbíjí. Světlo se pouze rozšiřuje a naplňuje.

Uvědomí si rodiče, jakmile se dostanou do světa duší, že jejich děti udělaly přijetím vaší cesty správnou věc?

Sri Chinmoy: Nemusí jít do světa duší. Pokud sedí v meditativní nebo rozjímavé náladě, okamžitě vědí, že děláte správnou věc, ale jejich ego a jejich žárlivost jim to nedovolí přiznat. Možná uvidí dokonce ve snu, že děláte naprosto správnou věc, nechtějí to však přiznat. Když to přiznají, budou se cítit zahanbeni, protože se předtím mýlili.

Dobří rodiče chtějí pro své děti pouze štěstí. Naneštěstí někdy žárlí, když vidí, že štěstí jejich dětí přichází z jiného zdroje, než jsou oni sami. Chtěli svým dětem dát štěstí a nedokázali to. Od nějakého Inda však děti štěstí získávají. To je pro rodiče těžké přijmout.

Pokud rodiče upřímně přijmou duchovní život, snaží se udržovat určitý odstup od života svých dětí, nebo si nadále udržují svou lásku plnou lpění?

Sri Chinmoy: Než rodiče přijali duchovní život, jejich modlitbou bylo: „Prosím, Bože, dej, ať nás naše děti poslouchají.“ Potom, když se tito rodiče stali upřímně duchovními, už se nemodlí k Bohu s takovou modlitbou. Jednoduše říkají: „Naplň je, prosím, svým vlastním způsobem. Ať mé děti dělají správné věci, ne to, co chci já, ale to, co od nich chceš Ty. Já od nich nechci nic. Chci vše od Tebe.“ Když se modlí za to, aby jejich děti dělaly správné věci, potom určitý odstup přichází automaticky.

Když má člověk domácí zvíře, je to něco jako mít dítě?

Sri Chinmoy: Záleží na tom, jaký druh náklonnosti vůči tomuto zvířeti chováte. Když máte něco blízko u sebe, musíte tomu projevovat náklonnost a lásku. Zároveň však musíte vědět, že existuje něco, čemu se říká lpění. Náklonnost je velmi dobrá. Bůh je plný náklonnosti, plný soucitu; Bůh však nelpí. Naše obtíž je, že když užijeme termínu soucit, jenom obelháváme sami sebe. Říkáme, že ukazujeme soucit, jestliže však jdeme hluboko dovnitř, zjistíme, že je to vše lpění. Pouze Bůh má Soucit.

Musíme vědět, kolik času trávíme se psem či kočkou a kolik času trávíme meditací. Když trávíte určitý čas se psem, cítíte uvnitř psa přítomnost Boha? Cítíte, že ve svém psu sloužíte Bohu? Pokud řeknete, ano, je to skvělé. Jestliže krmíte psa a cítíte, že pes není váš Bůh, ale že uvnitř vašeho psa je přítomnost Boha, pak je vše v pořádku. Nedovolte však, aby se vám vaše zvíře stalo prvním a nejpřednějším předmětem lásky a zbožňování. Pokud na svém psu či kočce lpíte, pokud poutá celou vaši pozornost, potom je to jako lpění na vašem dítěti. Takový druh lpění není vůbec dobrý.

Co je to nejlepší, co mohu dát svým dětem?

Sri Chinmoy: Nejlepší, co můžete svému dítěti dát, je vyslovit každý den jméno Nejvyššího. Brzy ráno opakujte sedmkrát „Supreme“ před svým dítětem. Položte svou ruku lehce na jeho srdce a opakujte „Supreme“ velmi dušeplně. Večer to udělejte znovu. Toto je ta nejlepší věc.

Jak je nejlepší vychovávat dítě, aby realizovalo Boha?

Sri Chinmoy: Jakmile dokáže dítě mluvit, potom je nejlepší učit je nejprve vyslovovat „Supreme“. Až se tak stane, může se dítě začít učit modlit. Dítě učiní největší pokrok z příkladu. Když spolu rodiče meditují, neměli by dítě nechávat stranou. Dítě by mělo pozorovat, co jeho rodiče dělají. Pokud dělají rodiče vždy tu správnou věc, duchovní věc, potom je bude dítě napodobovat. Jakmile se matka napije mléka, dítě bude pít mléko rovněž. Cokoliv rodiče své dítě učí, to se také dítě naučí. Když dělají pokrok rodiče, dělá automaticky pokrok i jejich dítě.

Část III — Vzdělávání:

Mohl byste nám něco říci o vzdělávání mladých lidí, zejména ve společnosti, kde není duchovnost příliš zdůrazňována?

Sri Chinmoy: Všichni rodiče mi musí prominout, ale přeji si říci, že rodiče v Americe si myslí, že musí dát svým dětem to, co mají oni sami: sílu peněz. Pokud však jde o sílu lásky, většina rodičů v Americe ji svým dětem nedala. Dali jim peníze nebo život v pohodlí a další věci. Je však velký rozdíl mezi životem v pohodlí a životem v lásce. Na zemi jsou místa, kde jsou lidé chudí, a proto si nemohou dovolit dát svým dětem pohodlí. Dali však svým dětem skutečný poklad lásky, kterou mají a kterou jsou oni sami. Děti by měly dostávat lásku a zájem trvale. Avšak zde v Americe rodiče často zaměňují nedostatek disciplíny s láskou a zájmem. Když je dítěti sedm nebo osm let, rodiče se snaží být velmi moudří. Řeknou si, že protože je Amerika svobodná země, jejich děti by měly mít svobodu. Nesnaží se své děti učit vlastním ideálům. Říkají, že se jejich děti musí rozhodnout samy. Toto je však ohromná chyba. Rodiče udělali sami v životě spoustu chyb a tím, že je udělali, zjistili do určité míry, co je dobré a co je špatné. Pokud opravdu milují své děti, řeknou jim: „Podívejte se, taky jsem byl kdysi ve vašem věku a udělal jsem spoustu chyb. Nyní jsem starší a vím, co je pravdivé a co je falešné, co je dobré a co špatné. Proto si přeji, abyste z mých zkušeností měly prospěch.“

Lidská moudrost může říci, že co je dobré pro rodiče, nemusí být dobré pro jejich děti, avšak zde s tím nesouhlasím. Máte-li dítě, dáte mu mléko, protože víte, že je výživné. Neřeknete: „Nevím, co je pro něj dobré, tak mu nedám nic. Až přijde čas, udělá své vlastní rozhodnutí, svou vlastní volbu.“ Do té doby však vaše dítě umře. Pokud je to otázka fyzického jídla pro vaše dítě, krmíte je čímkoliv, co cítíte, že je nejlepší, protože nechcete, aby umřelo. V tu chvíli nenecháváte dítě, aby si samo vybralo, co potřebuje. Ne, jste dost moudří na to, abyste své děti krmili tím, co cítíte, že je nejlepší.

Na duchovní úrovni rodiče často nekrmí duše svých dětí. Říkají, že nevědí, kterou cestu si jejich děti zvolí, kterou církev potřebují nebo jaký druh modlitby je pro ně nejlepší, a tak je neučí nic. Co však rodiče považují za nejlepší pro svůj vlastní vnitřní život, měli by považovat za nejlepší pro své vlastní děti. Naneštěstí zde v Americe nejsou děti o duchovním životě dostatečně poučené. Na fyzické úrovni dostanou svobodu, aby našly svou vlastní cestu. Pokud potřebují peníze, dostanou peníze. Jestliže je to však otázka hluboké lásky a zájmu, nedostávají je. A pokud jde o přísnou duchovní disciplínu, vnitřní disciplínu, zajisté ji nedostávají. Děti nejsou vnitřní a vnější disciplínou řádně formovány. Musíme je učit jak na duchovní úrovni, tak na úrovni fyzické a mentální.

Svoboda je k dispozici, kdo si však svobodu zaslouží? Ten, kdo se řídí vnitřním zákonem. Pokud se řídíte vnitřním zákonem, pokud nasloucháte diktátu vašeho vnitřního bytí, pak si můžete užívat svobody. Užíváte si svobody na vnější úrovni právě proto, že nasloucháte nějaké vyšší autoritě, kterou je vaše vyšší já. Jestliže svému vyššímu já nenasloucháte, zjistíte, že jste naprosto omezeni a spoutáni. Jakmile ztotožníte sami sebe se svými dětmi, ucítíte, že protože máte více moudrosti a zkušeností, jste vyšším já svých dětí. Jste součástí jejich existence, ale vy jste více vědomí; proto je na vás, abyste je vedli. Tyto děti jednoho dne vyrostou a potom budou ony vést a formovat své vlastní děti. Pokud je však dětem dána svoboda dříve, než získají určitou vnitřní moudrost, tato svoboda není dobrá.

Všichni zde jsme duchovní lidé. Bůh nám dal aspiraci. Proto se k němu každý den modlíme a nabízíme mu vděčnost. Právě proto, že jsme přijali duchovní život, již víme, co nám Bůh ze své nekonečné Štědrosti dal, a jsme Mu za to vděční. V obyčejném světě jsou však lidé po většinu času nevděční. Stejně tak jsou děti nevděčné svým rodičům. Je pravda, že pokud rodiče do svých dětí neustále vlévají lásku, uvidí v budoucnu, že jim děti nabídnou vděčnost. Skuteční rodiče se však o vděk nestarají. Cítí, že milovat své děti je jejich povinnost. Bůh na nás neustále snáší to nejvybranější Požehnání, a nikdy se nestará o náš vděk. Stará se pouze o své dávání. Jakmile dává, je šťastný. V tomto světě přichází radost pouze z dávání. Rodiče by měli dát to, co mají. Pokud mají sílu peněz, měli by ji dát. Avšak síla lásky je nekonečně důležitější. Dětské srdce a duše se nestará o peníze. Síla peněz přijde a zase odejde. Dítě se stará o matčino srdce, o srdce svého otce. Když dostává sílu lásky od svých rodičů, potom je věčně a božsky poutáno svými rodiči a ono samo poutá své rodiče stejným způsobem.

Dětem by měla být trvale dávána síla lásky, síla srdce. Toto je ta nejdůležitější věc. A musí se to dělat nepodmíněně, ne s vnitřním pocitem ‚něco za něco‘. Pokud si matka myslí, že bude milovat své dítě, když jsou mu čtyři roky, aby jí dalo peníze a přineslo materiální pohodlí, až mu bude dvacet pět, potom musím říci, že takovýto druh kupčení je ve vnitřním životě absurdní. Matka a otec by měli dát svému dítěti vše nepodmíněně. Rodiče by neměli za svou lásku na oplátku očekávat nic. Jen dávejte pro dávání samotné, a pokud je to Boží Vůle, vaše děti vám to vrátí zpět. I když vám to nevrátí, přinejmenším jedna Osoba nezůstane nevděčná a tou Osobou je Bůh. Pokusí se potěšit rodiče božským Způsobem, svým vlastním Způsobem.

Dáváme svým dětem svobodu, protože ji máme. Pomáhá jim však tato svoboda? Ne, pokud neví, jak ukáznit své životy. Nejprve je musíme naučit vnitřní a vnější disciplíně. Rodiče někdy jednají z falešné skromnosti. Říkají, že neví, co je pro jejich dítě dobré. Je pravda, že v porovnání s duchovním Mistrem či jogínem nemusí vědět nic. Avšak v porovnání s dětmi vědí mnohem více. Toto musí cítit.

Každý den by se měli rodiče modlit k Bohu a meditovat na Něj pro osvícení, aby nevedli své děti špatně. Osvícení, které získají, musí nabídnout svým dětem. Až děti vyrostou, v tu chvíli budou mít určitou moudrost, aby učinily svou vlastní volbu. Potom mohou zavrhnout stanoviska svých rodičů. Pokud však rodiče čekají, až jejich děti vyrostou, aniž by je cokoliv učili o duchovním životě, je to špatně. Tento přístup nefunguje. Pokud nejsou děti řádně formovány, dokud jsou velmi křehké, pak když vyrostou, berou drogy a dělají spoustu nebožských věcí. V tu chvíli je příliš pozdě. Tehdy rodiče tvrdí: „Neučili jsme je dělat takové věci.“ Naneštěstí mu však dali špatný druh svobody.

Všichni zde jsme hledající, jsme duchovní lidé. Duchovní rodiče musí okamžitě učit své děti své vlastní filozofii. Po deseti či patnácti letech, jakmile dosáhnou děti určité dospělosti, mohou potom své názory změnit.

Jak bych měl meditovat, než vstoupím do třídy, ve které mám hodinu?

Sri Chinmoy: Meditujte, prosím, na Nejvyššího v každém z vašich žáků. Nemusíte meditovat na každého žáka zvlášť, ale snažte se je cítit jako jednu bytost, která medituje přímo před vámi. Jakmile ucítíte přítomnost Boha uvnitř žáků, ciťte, prosím, že Nejvyšší v nich se učí od Nejvyššího ve vás. Musíte cítit, že Nejvyšší ve vás je starší bratr. Pokud tento starší bratr učí bratry mladší, získají pomalu a postupně moudrost staršího bratra. Pokud dokážete cítit, čím jsou, budete schopen vidět, že jsou součástí toho, čím jste vy sám.

Jak mohu nejlépe sloužit Nejvyššímu v dětech?

Sri Chinmoy: Nejvyššímu v dětech můžete nejlépe sloužit tím, že k Němu budete cítit ohromnou vděčnost za to, že vám dal příležitost tyto děti učit. Když je učíte, získáváte příležitost stát se sám dítětem. Může vám být dvacet dva nebo dvacet tři, avšak vaším cílem je stát se dítětem, věčným dítětem v duchovním životě, abyste mohl dělat trvalý pokrok. Pokud jste trvale Nejvyššímu vděčný a pokud vám děti připomínají vaše věčné dětství, potom učiníte nejrychlejší pokrok.

Když učíte děti, nemyslete na to, že vás škola platí, a proto sloužíte. Ne, vy sloužíte dětem proto, že se chcete stát dalším dítětem. Když se na vás děti usmějí, mějte pocit, že tento úsměv přichází od Nejvyššího. Pokaždé, když se dítě směje, je to rozšíření Skutečnosti Božího Snu na zemi. Když si to zapamatujete, budete schopen sloužit Nejvyššímu nanejvýš oduševněle a trvale.

Když máme možnost zvolit mezi využitím volného času pro studium nebo pro duchovní život, co bychom měli zvolit?

Sri Chinmoy: Záleží to na konkrétní duši. Někteří lidé nechtějí studovat. Zkoumal jsem jejich duše a jejich duše to nechtějí. Některým jsem řekl: „Musíš studovat!“ Jejich duše to chtěly. Pokud jde o tebe, ty potřebuješ zasvětit svůj volný čas a pozornost duchovnosti. Duchovnost musí být na prvním místě. Musíš mít čas na meditaci a na nezištnou službu.

Pro vnější informace máš spoustu času, ale pro vnitřní život nemáš vůbec žádný čas. Přeji si však říci, že duchovní život může jít snadno ruku v ruce s vaším životem vnějším. Každý den můžeš dát dvě hodiny meditaci a hodinu nezištné službě. Každý může věnovat tolik času. Někteří lidé budou číst všemožné nebožské věci, když udělají úkoly do školy. Tráví čas u filmů, televize, komiksů a všech možných nesmyslů vnějšího světa, místo toho, aby dělali duchovní věci.

Když se člověk věnuje duchovnosti, je to jako když posiluje sval nebo se učí číst. Duchovnost se vyvíjí cvičením. Nesmí trpět kvůli tvému vnějšímu studiu. Kdysi jsem měl výborného přítele. On a jeho bratr se stali žáky jednoho duchovního Mistra. Jeho bratr se učil sedm až deset hodin denně a můj přítel pouze dvě nebo tři hodiny; potom jednoduše opakoval jméno svého Gurua. Závisel na milosti svého Gurua, aby jej provedl úspěšně skrze zkoušky. Bratr se jednou zeptal Gurua, co je lepší, a Guru mu odpověděl: „Je to otázka víry. Ty máš víru v sebe, tvůj bratr má víru v mou schopnost pomoci mu uspět u zkoušek.“

Ten bratr, který studoval dlouhé hodiny, byl pošetilý. Přijde den, kdy jeho školní život skončí a potom bude mít vyvinutou pouze jedinou schopnost: studovat. Jeho bratr však zároveň rozvíjel dvě schopnosti: studium a meditaci. V duchovním životě děláme v určitou chvíli mnoho věcí. Já dělám deset či jedenáct věcí zároveň. Můžete studovat hodiny, aniž byste se cokoliv naučili. Když je však vaše mysl tichá a klidná jednu hodinu, můžete udělat tolik, co by vám jinak trvalo deset hodin.

Jsem student. Jak mohu studovat a zároveň před sebou vidět Boha?

Sri Chinmoy: To je velmi snadné. Musíš si být vědom toho, proč studuješ. Pokud studuješ proto, abys získal diplom a byl tak všemi uznávaný a zároveň měl pocit, že jsi ten nejmoudřejší člověk na zemi, nebudeš nikdy schopen Boha před sebou vidět. Pokud však studuješ, abys potěšil Boha, abys Mu lépe sloužil, potom s každou přečtenou řádkou musíš mít toto myšlenku na paměti. Celou dobu musíš cítit, že tě někdo pozoruje. Zatímco se učíš, musíš cítit, že Bůh je hned vedle tebe. Jsi malé dítě a tvůj otec sleduje, zda se učíš či nikoliv. Bůh je tvůj věčný Otec a Matka. Vždy tě neviditelně sleduje.

Studium nemusí být na duchovní cestě překážkou; může i pomoci. Studium vyžaduje disciplínu. Pokud chceš ve škole prospívat, musíš být disciplinovaný. Kapacitu, kterou získáš během několika let studia, můžeš použít ve svém duchovním životě. Disciplína na jakémkoliv poli života zasluhuje ocenění a obdiv. Disciplína je božským nástrojem, pokud je k božskému účelu využívána. Disciplína je síla. Ve svém studentském životě máš příležitost si tuto sílu vyvinout a bude ti obrovsky nápomocna ve tvém životě duchovním.

Studium samotné je určitým druhem služby. Od nynějška musíš brát studium jako formu služby Bohu. Pokud studuješ dobře, pokud dostáváš dobré známky a udržuješ si zasvěcené vědomí, potom skrze své studium těšíš v určité oblasti Boha. Dnes chce, abys studoval, zítra tě možná požádá, abys dělal něco jiného. V každé oblasti musíš těšit Boha Jeho vlastním Způsobem.

Mnozí tví žáci jsou učitelé nebo jimi plánují být. Jak můžeme nejlépe nabídnout svou duchovnost dětem, se kterými jsme?

Sri Chinmoy: Nejlepší věc, kterou můžete děti učit, je výsledek vašeho vlastního duchovního života. Jednoduše jim tento výsledek svého duchovního života nabídněte. Váš život je tou nejlepší učebnicí. Pokud ve vás cítí božské vibrace, je to nejlepší lekce, jakou mohou získat. Vy se stanete božskými a oni vaši Božskost zdědí. Pokud má učitel Božskost, děti ji získají.

Je nezbytné pro můj růst, abych něco studoval?

Sri Chinmoy: Není pro tebe nezbytné, abys pro svůj vnitřní růst vnějšně studoval. Jediné, co je pro tebe nezbytné, je zvýšení tvé lásky, zasvěcení a odevzdání. Pokračovat ve vnějším studiu není ve většině případů nezbytné, avšak tvé vnitřní studium se musí zvyšovat každým dnem, každou hodinou, každou minutou, každou vteřinou, aby ses mohl stát dokonalým nástrojem Nejvyššího. Nejen ty, ale každý musí zvýšit své vnitřní studium.

V tuto chvíli plánuji jít příští rok na univerzitu a jediný způsob bydlení, který si mohu dovolit, je kolej. Můžu dostat jen dvoulůžkový pokoj s nějakým jiným studentem. Není to špatné?

Sri Chinmoy: Tady se nedá nic dělat. Musíš v tom vidět nutnost. Pokud musíš studovat a toto je jediná věc, kterou můžeš udělat, jen se modli k Nejvyššímu, aby byl tvůj spolubydlící duchovní. Co jiného můžeš dělat? V této věci jsi bezmocný.

Část IV — Technika a věda

Hmota je utvořena z atomů. Je také duch utvořen z nějakých atomů?

Sri Chinmoy: Hmota je utvořena z atomů, to je pravda, avšak uvnitř hmoty je duch, je tam Nejvyšší. Duch se z atomů neskládá. Můžeme vidět tělo, duši však nevidíme.

Transcendentální Duch se jako hmota nechová. Atom může být rozbit na další částice, avšak transcendentální Duch zůstává vždy nekonečný, bez hranic. Duch nemůže být rozbit na kousky. Věčné ticho neprojeveného Ducha nemůže být rozbito na kousky. Avšak život jako takový na kousky být rozbit může, protože je pouze stvořením. Hmota je stvoření, ve kterém se odehrává pomalá a stálá evoluce. Duch je zdroj. Zdroj nemůže být rozdělen nebo rozložen na kousky. Zdroj je věčně nerozdělitelný. Pouze stvoření může být rozbito na kousky.

Brání silný zájem o techniku naší realizaci Boha?

Sri Chinmoy: Technika jako taková nebrání realizaci, musíme však vědět, jak s technikou zacházíme. Věda, nejčistší věda, nepopírá Boha. Vědec si ale může myslet, že vesmír byl vědou stvořen nebo že se může obejít bez Boha, protože dělá pomocí vědeckého výzkumu atomovou či vodíkovou bombu. Myslí si, že cokoliv chce, získá pomocí vědy, a je vědeckými dosaženími uspokojen. Musíme však vědět, že existuje něco, čemu se říká vnitřní realizace, realizace svého Já. Pro ni musíme dělat něco jiného. Musíme provádět vnitřní výzkum, ne výzkum vědecký.

Co technika nabízí světu, nemusí nikdy stát proti realizaci Boha. Od vědy a techniky však realizaci Boha očekávat nemůžeme. Realizace Boha je vnitřní jednota s nejvyšší absolutní Pravdou. Pro ni musíme ovládnout své smysly a jít za ně. Musíme zvítězit nad našimi smysly, musíme mít nad nimi dokonalou kontrolu. Tímto způsobem můžeme přesáhnout svá omezení a získat nejvyšší jednotu s Absolutnem. K této jednotě s nejvyšším Absolutnem technika nesměřuje, a to je ten problém. Pokud však chceme vidět existenci Boha v technice, přeji si říci, že je to zcela možné. Bůh skutečně v technice existuje. Bůh je ve všem.

S technikou můžeme mít velký, větší, největší úspěch, tento úspěch však není úspěchem realizace Boha. Realizace Boha je naprosto odlišná. Ani seberealizovaná osoba či realizace Boha samotná nebude nikdy stát proti dosažením vědy a techniky. Boží realizace zároveň očekává od vědy a techniky, že jí nebudou stát v cestě. Vůbec není na škodu, pokud se zajímáme o vědu a techniku; musíme jen vědět, co očekáváme, že od nich získáme. Pro realizaci Boha musíme jít hluboko dovnitř sebe. Jakmile objevíte sebe samého, objevíte nejvyšší Pravdu, a touto Pravdou je Bůh.

Mezi hledajícím a technikem nemusí být nutně žádná bariéra, ale člověk musí vědět, pro co aspiruje. Jakmile jednou člověk realizuje svou vědomou jednotu s Bohem, není už více po čem plakat, protože potom bude soběstačný. V případě techniky, člověk ji může dokonale znát, může z ní získávat ty nejlepší výsledky, pořád zde však bude pláč, vnitřní pláč, po něčem jiném. Toto „něco jiného“ nepřijde z techniky. Co může technika nabídnout, to určitě nabídne, avšak pouze realizace Boha může uspokojit tento vnitřní pláč. V realizaci není žádného pocitu ztráty či zisku. Nemáte pocit, že jste něco ztratili či získali, ale spíše, že jste se něčím stali, že jste jedním s něčím.

Povídal jste nám o jedné své žákyni, která je psychiatrem. Proč věří ona v duchovnost?

Sri Chinmoy: Psychiatr může velmi snadno věřit v duchovnost. Přichází za duchovní osobou, za mnou, protože ví, že ji mohu o existenci vnitřního života přesvědčit. Dává ostatním radost, dokáže přesvědčit druhé, nedokáže však přesvědčit sebe. Když k ní lidé chodí, ona interpretuje jejich sny. Má schopnost přesvědčit jejich mysl. Ale pokud se jedná o její vlastní osobní problémy, neví, jak je řešit, a je si toho vědoma.

Je natolik upřímná, že ví, že je to právě duchovnost, která má vnitřní moudrost na to, aby vyřešila všechny naše problémy, a že duchovnost sama je schopna probudit naše pravé vědomí. A pro duchovnost chodí ke mně. Ví, že ode mne získá skutečnou odpověď. Je tak upřímná, že za mnou dokonce poslala dva své klienty. Cítila, že ona sama jim nedokáže dále pomáhat. Hluboce její upřímnost obdivuji. Je úspěšná a velmi známá a mohla snadno klamat sebe samu. Ale právě protože je upřímná, přišla za mnou.

Pokud jde o psychologii, jak zapadá podvědomá mysl, nadvědomá mysl či intuitivní mysl do vaší filozofie?

Sri Chinmoy: Mluvíme o podvědomé mysli a o nadvědomé mysl, je však ještě několik druhů mysli. Používáte rovněž pojem „intuitivní mysl“. Dále existují nadmysl, supermysl a vědomí sat-čit-ánanda. Rád bych podotkl, že v mé filozofii se snažíme jít za mysl. Snažíme se pročistit podvědomou mysl a vnést do ní světlo. Potom se snažíme jít za, daleko za lidskou mysl.

Všichni potřebujeme vědomí mysli, avšak v mé filozofii se snažíme jít rovněž za toto vědomí. Podle toho, jak sám chápu psychologii, mnoho psychologů, zvláště těch, kteří následují filozofii Carla Junga, cítí, že vědomí má zásadní důležitost. Duchovní Mistr rovněž cítí, že vědomí je v duchovním životě absolutně nezbytné. Avšak poté, co jsme si něčeho vědomi, musíme vyvinout vědomou snahu vědomí překročit, to znamená mít vědomou aspiraci.

Nemáme nic proti psychologům, ale cítíme, že aspirace je mnohem vyšším cílem. Duchovní hledající cítí, že aspirace je o jednu příčku výše než mentální vědomí. Vědomí je opravdu velmi komplikované a velké slovo. Avšak vědomá aspirace je něčím hlubším a vyšším než vědomí.

Každý podvědomě ví, kdo Bůh je a kde Bůh je: Je buď v Nebi, na zemi nebo někde jinde. Toto je naše podvědomé vědomí. Jakmile však vstoupíme do aspirace, začneme si Boží existenci uvědomovat. V tu chvíli můžeme udělat mnohem rychlejší pokrok. Kolikrát jsem pohnul svou rukou sem a tam, zatímco jsem k vám mluvil? Avšak pouze pokud vyvinu vědomou námahu, budu schopen rozvinout své svaly na paži. Takže zde musí být vědomí a rovněž zde musí být vnitřní potřeba učinit pokrok. Vědomí samotné nestačí. Musí nás přijít zachránit aspirace a my musíme vyvinout vědomou snahu. Aspirace je tou nejdůležitější věcí. Naši cestu začínáme aspirací a završujeme realizací. Dnešní aspirace je přeměněna v zítřejší realizaci.

Před mnoha lety jsem studoval Freuda a Junga a minulý rok jsem studoval jednoho odborníka na Jungovu filozofii a psychologii. Zjistil jsem, že dospěli k závěru, že vědomí je vše; dále už nejdou. Souhlasím, že mentální vědomí je velmi nápomocno běžné lidské bytosti. Avšak duchovní hledající musí jít za mentální vědomí. Musíme vyvinout vědomou snahu, a tuto vědomou snahu nazýváme aspirací, vnitřní aspirací. Jinak, přestože jsme si pravdy vědomi, nebude nám tato pravda k žádnému užitku. Mám tělo, to je pravda. Když se jej však nebudu vědomě pokoušet zlepšit, neučiní žádný pokrok.

Pokud nějaký student studuje vědu a vede duchovní život, jak by se měl na vědu dívat?

Sri Chinmoy: Měl by se dívat na vědu jako na příležitost manifestovat své poznání. Tento student by se neměl dívat na vědu jako na pouhé mikroby. Musí cítit, že v laboratoři přichází do styku s aspirujícím životem, s rostoucím a měnícím se vědomím.

Když studuje nebo provádí nějaký experiment, měl by cítit, že naplňuje svá zjištění ze svého duchovního života, že snáší svou meditaci do světa samotného. Skrze meditaci jdeme vysoko, výše, nejvýše, abychom objevili realitu. Skrze vědu manifestujeme a rozšiřujeme skutečnost po celém světě. V meditaci vidíme Pravdu, ve vědě Pravdu naplňujeme.

Antropolog studuje své bratry, lidské bytosti, ví však něco o duši?

Sri Chinmoy: Na tomto světě má každý svou profesi či povolání. Také antropolog se však musí stát hledajícím, pokud chce něco vědět o duši. Když hledá světlo, pravdu a blaženost, přirozeně je najde. Bez ohledu na to, jakou má profesi, jakmile se stane hledajícím, bude schopen cítit přítomnost duše a vidět ji. Potom bude moci provádět vůli duše dokonce i ve své profesi.

Antropologem se stal proto, že studoval tento předmět. A podobně, když se modlí a medituje, získá výsledky svého vnitřního studia. Antropologem se stal studiem něčeho ve vnějším životě. Hledajícím se stane, pokud bude cvičit něco v životě vnitřním. Jakmile získá mír, světlo a blaženost v nezměrné míře, bude schopen velmi snadno přijít do kontaktu s duší. Potom může dělat cokoliv. Se světlem své duše může naplnit všechny své sny na poli antropologie.

Hovořil jsem s jedním vědecky založeným přítelem o stvoření a evoluci a on byl spíše na straně stvoření než evoluce. Říkal, že neexistují žádné spojovací články mezi živočišnými druhy. Každý druh je netknutý. Je to pravda?

Sri Chinmoy: Stvoření neustále probíhá. Existuje evoluce, ta je však v duši; jde o evoluci duše ve hmotě. Duše začíná svou cestu ve světě Ticha. Zatímco se vyvíjí, získává v každé inkarnaci světlo. Dokud v lidské inkarnaci dochází k pokračujícímu tvoření, muže tělo setrvávat na zemi. Jakmile se tvoření zastaví, po sedmdesáti či osmdesáti letech, potom tělo umírá. Zůstává jen věčná duše. Tato duše se vyvíjí prostřednictvím života v nerostech, rostlinách, zvířatech a lidech.

Tito lidé říkají, že mezi rybami a plazy není žádný spojovací článek a že se nevyvíjejí v ptáky a savce.

Sri Chinmoy: Proč by zde měl být spojovací článek? Pokud žijete v jednom domě a potom se přestěhujete do jiného domu, neznamená to, že tyto dva domy mají nějaké fyzické spojení. Dnes můžete projet New York nebo Connecticut, protože jsou hned vedle sebe. Pokud však chcete navštívit jiný stát, nemusí být připojen ani k jednomu z nich. Stvoření je odděleno od evoluce duše. Zatímco jste v tomto domě, vyvíjíte se; v jiném domě se vyvíjíte rovněž. Duše se může inkarnovat jako pták a její další inkarnace může být lev. To však neznamená, že mezi ptáky a lvy je nějaký spojovací článek.

Existuje určitý objev ve vnitřním světě předtím, než k němu dojde ve světě vnějším?

Sri Chinmoy: Z nejvyššího duchovního hlediska není v Boží univerzální Vizi nic takového jako objevy. Existuje tam pouze jedna duchovní realita, jež je manifestována. Co může být objevováno a vynalézáno uvnitř vše pronikající, vše ozařující, transcendentální Vize našeho Nejvyššího Milovaného? Zde na zemi máme mysl a pozemské orgány a měření, které nám pomáhají v objevování. Ve vnitřním světě velmi často nacházíme něco, co nás vede k objevům ve světě vnějším. V nejvnitřnějším světě však žádné objevy nejsou. Tam je vše jednotou s nejvyšší realitou; tam je pouze tvoření. Každý pohyb Boha je tvořením. On vytváří každou sekundu miliony skutečností. Jakmile však sestoupíme na pozemskou úroveň, začíná objevování. Ale v nejvyšší transcendentální Skutečnosti žádné objevování neexistuje.

Když někdo něco objeví, dává mu to Nejvyšší?

Sri Chinmoy: Ano. Ze své nekonečné laskavosti dává Nejvyšší tomuto člověku jeho vynález. Je to ve skutečnosti objev něčeho, co už existuje. Když něco hledáte ve svém pokoji, můžete to najít, pokud to tam je. Jak může někdo objevit něco jen tak, zčista jasna? Člověk jako nástroj získá slávu, ale tento nástroj používá Nejvyšší.

Může člověk urychlit objevování?

Sri Chinmoy: Nejvyšší dělá vše, pokud však někdo aspiruje, aby učinil něco přístupnějším, potom mu může Nejvyšší pomoci.

A co špatné vynálezy jako vodíková bomba?

Sri Chinmoy: Vše je zkušenost. Vodíková bomba znamená zničení. Pokud tento druh zkušenosti chceme, můžeme jej mít. Bůh nám dal omezenou svobodu. Jsme jako dítě, které si hraje s nožem. Tento nůž můžeme použít tak, že někomu ublížíme, nebo tak, že rozřízneme ovoce na kousky.

Jakou roli hraje představivost při vědeckých objevech?

Sri Chinmoy: Jakmile se mysl odevzdá představivosti, v tu chvíli vystupuje do popředí skutečné tvoření. Vědec několik let velmi tvrdě pracuje. Potom, když už nemůže dále, odevzdá se vyšší síle, které říká představivost. Představivost je skutečnost za myslí a za hmotou.

Rád bych věděl, zda měl objev elektrického světla nějaký vliv na vnitřní světlo lidí?

Sri Chinmoy: Elektrické světlo a vnitřní světlo jsou dvě naprosto odlišné věci. Světlo elektrické nemůže ovlivnit světlo vnitřní. V první řadě, když se dotknete elektrického světla či žárovky, elektřina nám může způsobit obrovský šok nebo nás může popálit teplo této žárovky. Pokud je to však otázka vnitřního světla, můžeme se jej dotknout, můžeme jej cítit, můžeme se v něm koupat; toto světlo nás však nikdy nespálí. Pouze nás osvítí.

Elektrické světlo je pouhým fyzickým světlem. Je naprosto omezené. Vnitřní světlo je neomezené. Účinek elektrického světla může být každou chvíli zničující. Vnitřní světlo nás však nikdy nemůže zničit. Jeho samotnou funkcí je osvěcovat. Vnitřní světlo ve skutečnosti pochází ze největší hloubky naší duše a toto světlo je rovněž potravou pro naši vnější existenci. Pokud je někdo závislý na vnitřním světle, potom bude vnější život tohoto člověka rovněž sycen a osvícen tímto vnitřním světlem. Elektrické světlo však nemůže vstoupit do naší vnitřní existence. Začíná na fyzické úrovni a na fyzické úrovni také končí. Avšak vnitřní světlo vychází, aby uchopilo či obklopilo vnější život a potom přeměnilo vnější existenci. Toto je rozdíl mezi elektrickým světlem a světlem vnitřním.

Je vždy nejlepší, aby lékaři udržovali lidi naživu, co nejdéle je to jen možné, nebo to závisí na konkrétním případu?

Sri Chinmoy: Pokud je nějaký člověk duchovní, měli by jej doktoři i příbuzní držet na zemi co nejdéle, protože duchovní lidé vždy bojují proti smrti. Může se však stát, že někdo, kdo duchovně hluboce spí, má zemřít za dvě hodiny. I kdybyste jej drželi na zemi dvacet čtyři hodin, nevysloví Boží jméno ani jednou. Pokud má však někdo schopnost vyslovit Boží jméno ještě byť jedinkrát ve svém životě, potom něčeho dosáhne ve světě duší. Toto dosažení bude přičteno k tomuto životu spolu s jeho dalšími dosaženími a v jeho příští inkarnaci bude jeho život o něco lepší.

V Indii žijí někteří lidé více než sto let, nemají však čas se modlit k Bohu ani jednou za šest měsíců či za rok. Z duchovního hlediska jsou tito lidé jako z kamene. Pro ně je každý rok navíc pouhou ztrátou času. Pokud však někdo může zůstat na zemi pouze o hodinu déle, aby během této hodiny vzýval přítomnost Nejvyššího, potom bude pro tuto osobu přirozeně lépe, aby zůstala na zemi. Dokonce i když někdo myslí na Boha nevědomě, je pro něj lepší zůstat na zemi, dokud je to jen možné. Proto by lékaři neměli podávat léky, po kterých ztrácí pacient vědomí, či uspávat zvířata. Je to velmi špatné.

Když lékař zaviní smrt pacienta, který mohl zůstat naživu, způsobí mu to špatnou karmu?

Sri Chinmoy: Pokud udělá lékař vědomě něco špatného, vytvoří si pro své budoucí inkarnace ohromné problémy. Lékaři nejsou dokonalí, možná neovládají lékařskou vědu dostatečně. Když udělají chybu a nechtěně usmrtí pacienta, Nejvyšší jim jejich nevědomost odpustí. Také tehdy, nemohou-li se odpovědně věnovat všem pacientům, protože jich mají příliš mnoho, Nejvyšší vidí, zda to je, nebo není jejich chyba. Když ovšem někoho usmrtí záměrně, aby se jej zbavili, potom se o ně postará zákon karmy.

Znám jednu dívku, která je již týdny v bezvědomí. Lékaři tvrdí, že takto může žít léta. Co s takovým případem?

Sri Chinmoy: Existuje-li i ta nejmenší naděje, že uvnitř a skrze ni působí životní síla, je nejlepší pokusit se udržet ji na zemi. Dokud je duše v těle, ten člověk má naději. I pět měsíců, které takto na zemi prožije, má nějaký smysl.

Oni se ji ale nepokoušejí vrátit k vědomí, udržují prostě její tělo při životě. Tvrdí, že její mozek vůbec nefunguje. Nevytváří žádné mozkové vzruchy.

Sri Chinmoy: Měli by pokračovat, protože životní energie stále působí. Kdyby nebyla přítomna duše, přístroje by tělo nemohly udržet naživu víc než pár hodin. Když někde přetrvávají vibrace duše, pak přestože dotyčná osoba opustí dům, cítíte v něm stále její přítomnost. Podobně i srdce stále pracuje, protože vibrace duše přetrvávají.

Má takováto zkušenost nějaký důvod?

Sri Chinmoy: Nejvyšší používá svůj zákon karmy. Možná, že rodiče té dívce udělali v minulé inkarnaci něco skutečně špatného. Její duše nyní říká: „Dobrá, v této inkarnaci vás očistím. Budu přežívat a přežívat a přežívat. Za své špatné činy musíte pykat. V této inkarnaci vás potrestám.“ Pokud duše ví, že pacientka je nevyléčitelná, a vědí to i členové rodiny, tehdy je to potrestání.

Duše se buď těší z tohoto zážitku, nebo čeká na správný okamžik k odchodu, anebo jen prochází takovou zkušeností. My cítíme, že ten člověk je ve skutečnosti mrtvý, ale kdo ví, co prožívá jeho duše? Místo pěti minut to může trvat pět let. Všechno je možné. Na druhou stranu to nemusí být zdravá zkušenost, duše jí však chce projít. Běžné lidské bytosti dělají často celé roky nějakou věc, jen aby dokázaly světu, že je to možné, ale přitom to nemusí být nic povzbuzujícího či inspirujícího.

Jsme skutečně odpovědní za vyhynutí zvířat, za znečištění a zničení světa? Vědomě fyzicky zabíjíme sebe i tento svět. Je to Boží Vůle?

Sri Chinmoy: Odpovědnost za to nese kombinace nevědomosti a karmy z předešlých inkarnací. Boží Vůlí není ničit. Boží Vůlí je milovat nás a naplňovat nás. Naší vůlí je snaha zničit se navzájem a zároveň zničit Boží Plán, namísto abychom Boha naplňovali. Boží plán nemůže být zmařen, my však nevíme, jak funguje. Protože je Bůh všeodpouštějící, bude na nás čekat a čekat, až se to naučíme. On má nekonečnou Trpělivost, věčnou Trpělivost.

Obává se Bůh populační exploze?

Sri Chinmoy: Bůh má mnoho jiných na to, aby mysleli na populaci. Bůh se pouze obává nedostatku aspirace, ne růstu populace.

Část V — Drogy a alkohol

Mají zážitky vyvolané drogami nějaký význam?

Sri Chinmoy: Zážitky s drogami jsou jako falešná mince. Je to jako bys byl malé dítě, které nemá žádné peníze. Potom spatříš úžasnou minci. Víš, že je to mince, protože vidíš její tvar, a máš radost, že získáš tak snadno nějaké peníze. Je to však falešná mince. Když ji přineseš nějakému prodavači, zbije tě nebo tě vyhodí ze svého obchodu. Nepřijme ji. Zjistíš, že tvá mince je bezcenná a že si za ni nemůžeš nic koupit.

Měla by být marihuana legalizována, aby si ji člověk mohl koupit v obchodě, namísto toho, že je to nelegální?

Sri Chinmoy: Pokud určitá země cítí, že klesla tak hluboko, že se dotkla samotného dna a už nemůže dále dolů, potom by měla být marihuana legalizována. Pokud tato země cítí, že se ještě tvrdého dna nedotkla a že je zde stále špetka naděje, že spatříme záplavu světla a uvědomíme si, že Bůh existuje, potom nesmí být legalizována. Musíme vědět, co od sebe očekáváme. Pokud neočekáváme nic, naprosto nic, pokud si myslíme, že nejsme ničím, naši praotcové nebyli ničím, naše děti, vnuci a pravnuci nebudou ničím, potom by měla být legalizována. Pokud ovšem cítíme, že jsme něčím byli a že se můžeme stát něčím větším, pak to musíme zastavit. Nesmíme marihuanu legalizovat.

Musíme znát potřeby duše a touhy těla. Tělo si zůstane vždy nevědomé svých vlastních potřeb. Duše si bude vždy vědoma svých vlastních potřeb. Pokud je však duše slabá, nebude schopna své potřeby naplnit. Jakmile však bude duše schopna tyto potřeby naplnit, nedovolí tělu, aby zůstalo nenaplněné. Přinutí je, aby naplnilo své skutečné potřeby.

Zcela to závisí na tom, jaký má určitá země standard. Osud země se odvíjí od jejího standardu. Na jedné straně šla Amerika v duchovním životě velmi, velmi rychle. Na druhé straně je zde dvojí ovoce, jež se jí nabízí. Jedno ovoce je nanejvýš lahodné, to druhé je shnilé. Protože je toto ovoce vedle sebe, snažíme se po snězení toho lahodného jídla ochutnat i jídlo druhé. Moudrý člověk však ví, že má jíst pouze to lahodné ovoce, pouze to dobré jídlo.

Chceme zůstat tak božskými, a tak čistými, jak je to jen možné. Jakmile se podíváme na marihuanu a další ničivé drogy svou vnitřní vizí, uvidíme, že musíme jít za ně. Nepřekročíme je zkušeností, ale aspirací. Miliony zážitků, které jste vy měli, já na běžné lidské úrovni nemám. Avšak svou okultní a duchovní vizí a se svou univerzální jednotou je dokážu vidět, cítit a sjednotit se s nimi. Jsou lidé, kteří říkají, že musíte určitými zážitky projít, abyste je poznali. Já však kouřit marihuanu nemusím, abych věděl, jak chutná nebo jaký má účinek. Já se prostě s člověkem, který to udělá, sjednotím. Když se sjednotím se světlem své duše, nejsem vůbec ovlivněn, zážitek však mám. Miliony zážitků jsem získal od svých žáků pouze díky svému ztotožnění. Potom jsem tyto zážitky daleko překročil.

Člověk nemusí projít určitým zážitkem, aby mohl říci: „Vím to, protože mám osobní zkušenost.“ Osobní zkušenost taková není. Na základě svého jogínského dosažení, duchovního dosažení, můžeme mít osobní zkušenost všeho, čeho chceme. Proto vám říkám, že není vůbec nutné, aby hledající takovou zkušeností procházeli. Není to vůbec vhodné. Jakmile realizujete Boha, všechny zážitky jsou vám k dispozici. Realizace Boha je nejvyšším zážitkem. Všechny ostatní zážitky stojí u nohou tohoto zážitku. Jakmile máte jednou realizaci Boha, zbytek zážitků je na váš povel.

Můžete nám vysvětlit, v jakém ohledu je marihuana horší než alkohol, který je legální, protože probíhají velké debaty o tom, že marihuana není o nic horší než alkohol?

Sri Chinmoy: Pokud jde o zkušenost západního světa, marihuana není tak stará jako alkohol. Neospravedlňuji alkohol, který je velmi špatný, pokud si však moji pradědové utvořili špatný zvyk tím, že něco jedli a pak to naučili mého dědečka, který to naučil mého otce, stává se to do určité míry v této rodině normální. Je to v rodinné krvi. Potom je to považováno za nezbytné. Děje se spousta věcí, které jsou z duchovního hlediska špatné, ale mají velmi prastaré kořeny, a tak se staly postupně něčím normálním. Jakmile však jednou víme, co je z duchovního hlediska špatné, musí to být vymýceno a odstraněno z našeho života. Vláda a společnost nevěnuje alkoholu pozornost, protože jeho původ je pradávný. Miliony lidí pily alkohol po staletí.

Marihuana je však záležitost, která pronikla během několika minulých let. Proto to ještě není chronická choroba. Může se však chronickou stát, jako ta druhá. Alkohol byl přijímán tak dlouho, že se jej dnes nejsme schopni zbavit. Marihuana je však něčím novým, spojeným s touto generací. Děti ji berou a rodiče mají silné námitky. Cítí, že je to něco špatného. Nyní ještě existuje opozice. Takže dokud je to ještě stále něco nového a je zde opozice, je snazší věnovat pozornost správné věci a zbavit se tohoto zvyku dříve, než bude nemožné jej zlomit.